Jeruzaléme, oslavuj Hospodina.

Transkript

1 FARNÍ INFORMÁTOR SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ 26. ČERVNA 2011 Jeruzaléme, oslavuj Hospodina. MODLITBY PRVOKOMUNIKANTŮ Pane Ježíši, Synu Boží, před dvěma tisíci lety jsi přišel na tuto zem. Z lásky ke mně ses narodil jako dítě, abys mi byl podobný. Na křtu svatém jsi také mně dopřál, stát se Božím dítětem. O tom, jak mě máš rád mi vyprávěli rodiče. Více o Tobě vím z hodin náboženství. Řekls mi, že bez Tebe nemohu dělat nic. Proto jsi mě naučil modlit se. Každou neděli jsi ke mně promlouval ve svém Slově. A dnes poprvé budeš mým hostem. Tolik se už na tebe těším. Přijď, Pane Ježíši, a očisti mě. Přijď, Pane Ježíši, a posvěť mě. Přijď, Pane Ježíši, a buď mým štěstím. Amen. Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi ke mně přišel. Tolik Tě miluji. Děkuji Ti za své rodiče a za všechny, kdo mne učili poznávat tvou vůli. Děkuji Ti také za všechny, kdo připravovali tento krásný den našeho setkání. Prosím Tě, pomáhej mi, ať nikdy nezapomínám na tvou lásku ke mně a vždy se stejnou vroucností přicházím za tebou. Amen.

2 POŘAD BOHOSLUŽEB: 25. června 3. července 2011 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. SOBOTA 25. června SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ PODIVICE za + Metoděje a Františku MALÍKOVY NEDĚLE PUSTIMĚŘ: DRYSICE za + Františka ROZSYPALA, 26. června PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ (2) 8.00 manželku, dceru, snachu a zetě na poděkování za 80 let života, PROCESÍ CORPUS DOMINI: PUSTIMĚŘ 60 let manželství a Boží ROTUNDA, SV. ANNA, P. M. LURDSKÁ, KOSTEL 9.30 požehnání pro rodinu KUPKOVU PONDĚLÍ 27. června ÚTERÝ 12. TÝDNE V MEZIDOBÍ PUSTIMĚŘ za + Michala GÁBORA, manželku, dceru, rodiče a bratra ÚTERÝ SV. IRENEJ, PUSTIMĚŘ chrám sv. Benedikta června BISKUP A MUČEDNÍK za Boží ochranu a požehnání pro poutníky FIRENZE Baptisterium STŘEDA SLAVNOST na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti 29. června SV. PETR A PAVEL, FIRENZE basilica Santa Croce APOŠTOLOVÉ za +Michelangela BUONARROTIHO, na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti ČTVRTEK SVÁTEK 30. června POSVĚCENÍ KATEDRÁLY SV. VÁCLAVA V OLOMOUCI PÁTEK 1. července SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA ROMA hrob sv. Petra za sílu Ducha svatého pro Giovanniho kardinála Coppu, na úmysly poutníků a farností ROMA Santa Maria Maggiore za +Tomáše kardinála ŠPIDLÍKA, S.J. na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti NETTUNO sv. Maria Goretti na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti GRECCIO svatyně Jesliček SOBOTA NEPOSKVRNĚNÉ SRDCE na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti 2. července PANNY MARIE ROCCAPORENA kaple na útesu na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti NEDĚLE 3. července 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ EUCHARISTII VE FARNOSTECH PUSTIMĚŘ, DRYSICE A PODIVICE PŘEDSEDÁ MONS. ANTONÍN ŠTEFEK REKTOR ARCIBISKUPSKÉHO KNĚŽSKÉHO SEMINÁŘE PUSTIMĚŘ za farnosti Pustiměř, 8.00 Drysice a Podivice CASCIA bazilika sv. Rity na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti DRYSICE za + Jindřicha KLUDÁKA, 9.30 manželku, syny a zetě PODIVICE za + Annu MARÁKOVOU, manžela, živou a + rodinu ASSISI san Damiano na úmysly poutníků, za jejich rodiny a farnosti V případě pohřbu se prosím obraťte na: Děkanství Vyškov, II. odboje 2, tel.:

3 POŘAD BOHOSLUŽEB: července 2011 DEN LITURGIE FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PONDĚLÍ 18. července PONDĚLÍ 16. TÝDNE V MEZIDOBÍ PUSTIMĚŘ za živou a + rod. BENÍČKOVU, MAHDALOVU a GAZDÍKOVU ÚTERÝ 19. července ÚTERÝ 16. TÝDNE V MEZIDOBÍ PODIVICE 8.00 za dar zdraví a Boží požehnání pro celou rodinu STŘEDA SV. APOLINÁŘ, DRYSICE 20. července BISKUP A MUČEDNÍK za dvoje zemřelé rodiče ČTVRTEK 21. července SV. VAVŘINEC Z BRINDISI, KNĚZ A UČITEL CÍRKVE PUSTIMĚŘ za + P. Františka PETRŮ, P. BRŠLICU a P. FERDU PÁTEK PUSTIMĚŘ za živou a + rod. BENÍČKOVU, SV. MARIE MAGDALENA 22. července BUČKOVU a ZELENKOVU SOBOTA NEDĚLE 24. července PONDĚLÍ 25. července ÚTERÝ 26. července STŘEDA 27. července ČTVRTEK 28. července PÁTEK 29. července SVÁTEK - SV. BRIGITA, ŘEHOLNICE, PATRONKA EVROPY 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ SVÁTEK - SV. JAKUB, APOŠTOL SV. JÁCHYM A ANNA RODIČE PANNY MARIE SV. PANTALEON, MUČEDNÍK SV. GORAZD A DRUHOVÉ ČTVRTEK 17. TÝDNE V MEZIDOBÍ SV. MARTA SOBOTA 30. července 18. NEDĚLE NEDĚLE V MEZIDOBÍ 31. července POUŤ U SV. ANNY V PUSTIMĚŘI PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE PUSTIMĚŘ PUSTIMĚŘ KAPLE PUSTIMĚŘ KOSTEL PODIVICE 8.00 DRYSICE PODIVICE DRYSICE PUSTIMĚŘ za + Jana PŘIKRYLA, živou a + rodinu za dar zdraví za farnosti Podivice, Pustiměř a Drysice za + Annu MAHDALOVOU, manžela, živou a + rodinu za + Annu KOUTNOU, manžela, syna a duše v očistci za dar zdraví pro nemocné a trpící ve farnosti za + Josefa PIVODU, manželku a dvoje rodiče za + Oldřišku JANSKOU, manžela a děti za + Františku PLISKOVOU, manžela, dceru a syna za + Aloise MARKA a Boží požehnání pro rodinu za + Marii POŘÍZKOVOU, manžela, dceru a syna za farnosti Pustiměř, Drysice a Podivice za živé a zemřelé poutníky ke sv. Anně v Pustiměři za svatoanenské poutníky a na jejich úmysly Te Deum, svátostné požehnání a rozloučení s poutníky

4 Drahá Veroniko Pio, Leono Terezie, Petro Zdislavo, Zuzano Felicito, Evo Martino, Kláro Anno, Marie Anno, Markéto Veroniko, Aneto Kristíno, Barboro Anežko, Jano Anežko, Nelo Maří Magdaléno, Kristíno Evo, Pavlíno Barboro, Terezo Anno, Lucie Marie; drahý Miroslave Pavle, Filipe Petře, Bořivoji Jeronýme, Petře Josefe, Jiří Davide, Vlastimile Jene, Marku Karle, Tomáši Jene, Lukáši Františku, Petře Tomáši dnes Ducha Osvětitele dal Ti Pán, v jeho síle kráčej, v Něm světlem se staň! V upomínku na svátost biřmování přijatou vzkládáním rukou nástupce apoštolů, Mons. Josefa Hrdličky, pomocného biskupa olomouckého, o slavnosti Seslání Ducha svatého, 12. června 2011, v chrámu sv. Benedikta v Pustiměři.

5 MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, s vírou a vděčností se obraťme k Otci života, který v tajemství Těla a Krve svého Syna, za nás obětovaného, nám dává pravý pokoj, a tak v nás dává zářit jasu své nezměrné lásky: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Prosme za svatou Církev, ať eucharistická oběť, slavená ve všech koutech země jako na oltáři světa, je přijímána a uctívána jako živá přítomnost Zmrtvýchvstalého a jako pokrm jeho nevěsty, ozdobené božskou krásou. Prosme za Svatého Otce Benedikta XVI., ať eucharistická oběť je silou a útěchou jeho srdce Pastýře všeobecné Církve, posiluje jeho naději a je vždy novým povzbuzením jeho apoštolské službě. Prosme za služebníky oltáře, ať eucharistická oběť je vždy zdrojem jejich života, proměňuje je v chléb lámaný pro potřeby bratří a skrze Krista, s Ním a v Něm jim pomáhá překonávat obtíže a zkoušky. Prosme za potřeby lidského života, ať eucharistická oběť, tajemství Světla, prozáří každou noc světa i putování lidstva, Kristem vykoupeného, a dá vzejít novému životu a naději, co neumírá. Prosme za zde shromážděnou Boží rodinu, ať eucharistická oběť utváří náš život a vede nás k tomu, abychom všem přinášeli Krista, Chléb života a tak se stávali znamením a odleskem jeho lásky, která obnovuje svět. Prosíme Tě za nás, kteří poprvé přistoupíme k eucharistickému stolu, abychom přinášeli do našich rodin i do společenství Církve naší farnosti tvou radost. (Jana Burešová) Prosíme Tě za všechny, kdo se u tohoto eucharistického stolu živí Tělem a Krví tvého Syna, ať už nežijí sami sobě, ale stávají se svědky živého Boha, který v nich bydlí. (Marek Krampl) Všemohoucí Stvořiteli, tys požehnal naší lásce, úctě a věrnosti; děkujeme ti za dar našich dětí, kterým jsi ve křtu dal účast na svém božském životě: prosíme tě, stále znovu v nich oživuj touhu po všem, co je dobré, pravdivé a krásné. (Burešovi) Všemohoucí Bože, tvá Prozřetelnost vložila do našich rukou ten nejvzácnější dar: dals nám účast na svém stvořitelském díle: pomoz nám, ať u Tebe hledáme odpověď na moudrou a odpovědnou výchovu našich dětí, aby žili k tvé chvále a naší radosti. (Kramplovi) Prosme za nadcházející Peregrinatio in Corde Ecclesiae, pouť do srdce Církve, aby posílila všechny poutníky ve vědomí jedné, svaté, katolické a apoštolské Církve, a přinesla požehnání jim i životu farností. Prosme za tě za věrné zemřelé, kteří se na pozemské pouti sytili Chlebem života věčného, ať mají účast na stole tvé hostiny v království Boha Otce. K: Otče, který se v Ježíši Kristu, Chlebu, jenž sestoupil z nebe, skláníš milostivě k lidstvu, přijmi naši modlitbu, svou milostí buď oporou víry Církve a dej, ať Eucharistie, záruka budoucí slávy, roznítí v našem srdci vroucí touhu po tobě. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen. 3

6 4 LITURGICKÉ TEXTY SLAVNOSTI TĚLA A KRVE PÁNĚ 1. ČTENÍ EX 8,2-3.14B-L6A Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu: "Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustině bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali." ŽALM 147, Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne, že zpevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, rychle běží jeho slovo. Oznámil své slovo Jakubovi, své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: nesdělil jim svá přikázání. 2. ČTENÍ 1KOR 10,16-17 Čtení z prvního listu svatého Pavla Korinťanům. Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast v tom jednom chlebě. EVANGELIUM JAN 6,51-58 Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl zástupům: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."

7 LITURGICKÉ TEXTY 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ ZACH 9,9-10 Čtení z knihy proroka Zachariáše. Toto praví Hospodin: Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři, od řeky Eufratu až do končin země. Budu velebit tvé jméno navěky, můj Bože, Králi. ŽALM 145 Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech. Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené. 2. ČTENÍ ŘÍM 8, Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže, (bratři), nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít. EVANGELIUM MT 11,25-30 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš se ujal slova a řekl: Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží. FARNÍ INFORMÁTOR, XVII. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (mobil: , josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: /0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks = 20,-Kč/ks. Ve formátu pdf na 5

8 6 LITURGICKÉ TEXTY 15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ IZ 55,10-11 Čtení z knihy proroka Izaijáše. Toto praví Hospodin: Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal. Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek. ŽALM 65 V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo. Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí. Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,18-23 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. EVANGELIUM MT 13,1-23 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš! Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: Proč k nim mluvíš v podobenstvích? On odpověděl: Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, a slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím. Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.

9 LITURGICKÉ TEXTY 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ MDR 12, Čtení knihy Moudrosti. Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě. Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívaným ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají. Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti. Tys, Pane, dobrý a shovívavý. ŽALM 86 Tys, Pane, dobrý a shovívaný, nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, všimni si hlasu mé snažné prosby. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, budou se ti klanět, Pane, a velebit tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy, ty jediný jsi Bůh. Ty však jsi, Pane, Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,26-27 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí. EVANGELIUM MT 13,24-43 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš předložil zástupům toto podobenství: "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel? On jim odpověděl: To udělal nepřítel. A služebníci mu řekli: Máme jít a plevel sesbírat? On však řekl: Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. " Předložil jim další podobenství: "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích." Pověděl jim jiné podobenství: "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: "Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa." Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl: "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!" 7

10 LITURGICKÉ TEXTY 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ 1KRÁL 3, Čtení z první knihy Královské. Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: "Žádej si, co bych ti měl dát." Šalomoun řekl: "Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvodil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?" Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: "Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane." Jak miluji tvůj zákon, Hospodine. ŽALM 119 Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova. Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře. Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku. Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé potěšení. Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato. Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou cestu. Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše. Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,28-30 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy. EVANGELIUM MT 13,44-52 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl zástupům: "Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli: "Ano." A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré." 8

11 ÚTERÝ, 28. ČERVNA 15.00: Eucharistie a odjezd z Pustiměře. STŘEDA, 29. ČERVNA Firenze: 9.00: eucharistie v Baptistériu, 11.00: výstup na Brunelleschiho kopuli, 13.00: oběd u PonteVecchio, 15.00: bazilika Santa Croce liturgie a depositio svíce u sarkofágu Michelangela Buonarrotiho, noční Řím, nocleh. ČTVRTEK, 30. ČERVNA 8.00: eucharistie u hrobu sv. Petra: předsedá Giovanni kardinál Coppa, depositio svíce u sarkofágu kardinála Josefa Berana a bl. Jana Pavla II., návštěva soukromé papežské kaple v Apoštolském paláci Cappella Paolina, výstup na kopuli sv. Petra, 15.45: liturgie v kapli Salus Populi Romani baziliky Santa Maria Maggiore, 17.30: modlitba e depositio svíce u hrobu sv. Cyrila v bazilice sv. Klementa, 19.00: večeře k poctě Jeho Eminence u Kolosea a Římských fór, noční Řím, nocleh. PÁTEK, 1. ČERVENCE Nettuno 10.00: eucharistie v kryptě baziliky sv. Marie Goretti, den u moře, Castel Gandolfo, Frascati, noční Řím, nocleh s polopenzí. 9

12 SOBOTA, 2. ČERVENCE Greccio : eucharistie, provázená pouť, 15.00: Cascata delle Marmore, provázená prohlídka největších evropských vodopádů, Cascia - ubytování, Roccaporena pouť do rodiště sv. Rity, 20.00: eucharistie v kapli na útesu, nocleh s polopenzí. 10 NEDĚLE, 3. ČERVENCE 9.00: Cascia eucharistie v bazilice sv. Rity; pouť ve šlépějích světice nemožného. Odpoledne odjezd do Assisi : nešpory, 20.00:eucharistie u sv. Damiána : kompletář v Porziuncole, nocleh s polopenzí.

13 PONDĚLÍ, 4. ČERVENCE eucharistie u hrobu sv. Františka, provázená pouť ve šlépějích světce (11.00: San Damiano, 15.00: Eremo delle Carceri) a sv. Kláry (800. výročí narození sv. Anežky České), nocleh s polopenzí. ÚTERÝ, 5. ČERVENCE 7.30: eucharistie v Porziuncole. Odjezd do Ravenny 12.00: provázená prohlídka světové metropole mozaikového umění, 15.00: eucharistie v ravennském dómu: slavnost sv. Cyrila a Metoděje, odjezd k Lago di Garda, 20.00: slavnostní večeře, nocleh se snídaní. STŘEDA, 6. ČERVENCE 8.00: Eucharistie ve svatyni Madonna del Frassino, návrat do vlasti. 11

14 FLORENTSKÝ DÓM... Bez Florencie a Toskánska by svět byl jiný a dnes by se nám jevil lidsky chudší... Obdivuhodnou rozmanitostí uměleckých a intelektuálních děl: od Giotta k Masacciovi, od Leonarda k Donatellovi, Ghibertimu a ke všem dalším velikánům umění a literatury, počínaje Dantem, jenž svou Božskou komedii dokázal zasvětit lidový jazyk básnickému dílu, jež nemá sobě rovna, a učinil z florentštiny jazyk národní, Florencie nikdy nepřestala naplňovat úžasem celé generace. Tato kultura, která se neomezila jen na umělecká vyjádření, byla kvasem ve všech oblastech poznání a otevřela cestu moderní vědě díky Galilei Galileimu, který, i přes známé obtíže s výkladem Bible, se vždy pevně držel zásady, že věda a víra, jsou-li pravdivě pojímány, nemohou nikdy stát proti sobě, protože pocházejí od téhož Autora, kterým je sám Bůh. /Jan Pavel II. na Piazza della Signoria ve Florencii, 18. října 1986/ Tradice, která říká, že baptistérium bylo původně římským chrámem, je pochopitelná uvnitř budovy. Rozlehlý prostor, připomínající Panteon, je totiž obohacen prvky pocházejícími z antických monumentů: monolitické sloupy, dva tesané sarkofágy, a část pokrytá mramorem. Dlažba však připomíná spíše svět islámu: na tapetách mezi Rajskou branou a středem auly jsou rozeznatelné východní zvířetníkové motivy. Na stěnách pak, společně s formami z pozdně imperiální doby jsou i další, mající dávný germánský původ. Nádherná kopule ukazuje zjevně na byzantský vliv ve střední Itálii. V důsledku toho se stává velkolepou 12

15 křižovatkou velkých kultur středověké Evropy. V baptisteriu je starobylá křtitelnice, lemovaná osmihrannou balustrádou. Když věřící, sestupoval do křestního pramene a pozvedl od křtitelnice oči ke kopuli, spatřil ohromnou postavu Krista, vévodící mozaikám ze 13. století, a pod Kristovýma nohama mrtvé, kteří vstávají: je to poslední soud, kdy zmrtvýchvstalý Kristus povolá jak živé, tak mrtvé, aby soudil život každého. Po Kristově pravici (po levici návštěvníka) jsou duše spravedlivých v lůně Abraháma, Izáka a Jakuba, patriarchů starozákonního Izraele; zatímco nalevo (po pravici toho, kdo se dívá) je peklo. Tyto výjevy, mající mimořádnou působivost díky přítomnosti hrobů uvnitř baptisteria (a v minulosti také vně), ukazují na hluboký smysl křesťanského křtu. Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít úplně novým životem, vysvětluje svatý Pavel (List Římanům 6,3-4). V horizontálních registrech dalších pěti výsečí kopule jsou zobrazeny dějiny svatého Jana Křtitele, Ježíše Krista, Josefa Egyptského a počátky lidských dějin (Adam a Eva, Kain a Ábel, Noe a jeho rodina). Při pohledu na tyto postavy si věřící uvědomovali, že jsou začleněni do dějin Božího lidu: s autorem listu Židům mohli říct: Tak nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají!... běžme s vytrvalostí, mějme oči upřeny na Ježíše, na velké mozaice nad oltářem. V nejvyšším registru, blízko světla, jsou zobrazeny andělské kůry. Popis výsečí: 1. Poslední soud. 2. Světlík. 3. Andělské kůry. 4. Příběhy z geneze. 5. Dějiny Josefa Egyptského. 6. Dějiny Panny Maria a Krista. 7. Dějiny Jana Křtitele. 13

16 14 Zvedněte oči a pohleďte na pravý dům Starobylé baptistérium sv. Jana Křtitele, ohromná katedrála či dóm zasvěcený Panně Marii, Matce Ježíšově, zvonice zvaná Giottova i kolosální kopule Filipa Brunelleschiho, patří vskutku mezi nejznámější vrcholná díla světové architektury, stejně jako vitráže, malby a fresky, sochy a reliéfy vně i uvnitř budov či v muzeu jsou díla největších umělců středověku a počátku renesance, jakými byli Andrea Pisano. Lorenzo Ghiberti, Donatello, Luca della Robbia, Paolo Uccello, Andrea del Castagno, Antonio Pollaiolo, Michelangelo Buonarroti a mnozí další. Tyto budovy a vybavení nejsou pouze krásné, ale také a především funkční, zamýšlené k tomu, aby uspokojily nejhlubší duchovní i hmotné požadavky a sdělily významná poselství. Abychom jim porozuměli, je třeba zasadit Dómské náměstí do dějinného rámce Florencie a její křesťanské komunity. Představte si současné náměstí a městské centrum v římské době, asi tak padesát let před Ježíšovým narozením, kdy na maličkém obyvatelném území na břehu řeky Arno, podél Via Cassia římští kolóni, legionáři v penzi, vybudovali první hradby Florentia. Město se rozkládalo od řeky na jihu, až k místům, kde dnes stojí baptistérium a dóm, na severu; východní hranice odpovídala dnešní Via Proconsolo, západní pak Via Tornabuoni. V centru se nacházela fórum, odpovídající dnešnímu náměstí Republiky; území, která dnes zaujímá Dómské náměstí bylo tehdy rezidenční čtvrtí v severovýchodním cípu, kde v následujících staletích byly zbudovány vznosné domy, jak dávají tušit dosud viditelné mozaiky na dlažbách pod baptistériem. Nejméně v jednom z těchto domů byla pramenitá voda, rozváděná potrubím, jehož stopy jsou tu dodnes, propojeným s městským akvaduktem. Bylo to právě na tomto území, kde někdy mezi čtvrtým a počátkem pátého století koupila florentská křesťanská komunita půdu, přitahována zřejmě pramenitou vodou: na tomto místě totiž chtěli křesťané zbudovat aulu pro obřad iniciace tehdy nové víry: svátost křtu, která vyžaduje vodu. V tehdejší době se křtilo ponořením, v upomínku Ježíšova křtu v řece Jordánu a na znamení tak úplného očištění, jako by se umřelo minulosti jako by pokřtěný utonul ve vodě aby pak znovu vstal v tajemství Kristovy smrti a vzkříšení. Tento symbolizmus vysvětluje, - ve Florencii, podobně jako i v jiných městech tehdejší doby, - i instalování hřbitova před baptisteriem; vysvětluje navíc osmiúhelníkový tvar této auly, odkazující na život věčný, chápaný jako osmý den po sedmi dnech pozemských: počátek týdne bez konce, dne, co nezná západu, času zmrtvýchvstalého Krista, jenž osvobozuje od omezeností pozemského života. Před novým baptisteriem postavili křesťané pátého století také kostel, určený k tomu, aby se mnoho století potom stal katedrálou, s titulem svaté Reparaty. Taková je tedy

17 obecná konfigurace, jakou máme před očima ještě dnes, tedy oktagonálního baptisteria před bazilikálním chrámem obdélníkovým a rozděleným na lodi spadajícím, i když ve střídmějších dimenzích, do prvních let pátého století do epochy sv. Ambrože, který v roce 393 posvětil první katedrálu Florencie, zasvěcenou sv. Vavřinci a florentskému biskupu té doby, sv. Zanobimu. Po roce 1000 začal tento původní komplex budov procházet proměnou. Jeden z florentských biskupů byl zvolen papežem a přijal jméno Mikuláš II. Byl to právě on, kdo zahájil rekonstrukci všech starobylých florentských kostelů, mezi nimiž bylo v roce 1059 i baptisterium. Původní stavba tak byla rozšířena do dnešních dimenzí a pokryta odvážnou kopulí., dokončenou v roce 1170; tato, podpíraná dvanácti mohutnými lomenými oblouky, představuje ranou a originální aplikaci principů nové francouzské architektury, zvané gotika, ale v neslýchaných parametrech: vnitřní průměr kupole je totiž šestadvacet metrů jde o největší, jaká byla v Evropě zbudována po římském Panteonu (II. století) a bazilice Hagia Sophia v Konstantinopoli (VI. století). Velkolepá výzdoba vně i uvnitř baptisteria dává tušit úmysl zdůraznit tento vznešený původ: mramorová výzdoba připomíná dekoraci římských občanských budov, za použití mnoha antických prvků: kupříkladu monolitické mramorové a granitové sloupy uvnitř, které pravděpodobně pocházejí ze starobylého římského chrámu. Obrovská mozaika, pokrývající celou vnitřní plochu kopule, vytvořená ve 13. století, však připomíná vliv byzantské kultury ve středozemním světě té doby, jako současné mozaikové programy v Benátkách, Palermu a Monreale. Mozaiky baptisteria poskytují vzácný klíč k četbě dalších monumentů náměstí: ústřední postava ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista, se znaky po hřebech na rukou a na nohou, avšak s pronikavým a živým pohledem. Pod jeho nohama pak jsou hroby sarkofágy z nichž vstávají mrtví! Hle tedy, klíčem četby je zmrtvýchvstání: v budově, která vyrostla uprostřed hřbitova,- který se používal ještě v době, kdy mozaiky vznikaly v budově, jejíž osmihranný tvar oznamoval naději přechodu ze smrti do života věčného; na místě křtu, který je účastí na Kristově smrti, abychom s ním mohli sdílet také jeho vzkříšení; mezi antickými pohanskými mramory, vzkříšenými ke službě Církve, mohli křesťané na vlastní oči vidět smysl své víry: vstupujíce z vnějšího hřbitova, měli před očima křtitelnici stojící tehdy uprostřed, - mrtví lidé vrácení k životu pod Kristem ukřižovaným a zmrtvýchvstalým. V této první velké budově, postavené ve Florencii po temných staletích, je zviditelněno přesvědčení, že člověk a jeho svět jsou určeny k novému životu, k duchovní renesanci (znovuzrození), které lze vyjádřit hmotnými formami. Ve světle tohoto přesvědčení lze pak pochopit explozi tvůrčí energie, která vede k dokončení baptisteria v pozdím 13. století: zahájení stavby nového dómu, zvonice, kopule a vnější, stejně jako i vnitřní výzdoba budov konkrétní znamení víry Florenťanů v kulturní renesanci člověka uvnitř velikonočního tajemství Ježíše Krista. Jen co byly dokončeny mozaiky baptisteria, florentská městská rada v roce 1296 rozhodla o vybudování nové katedrály místo svaté Reparaty, která byla shledána malou a těžkopádnou ve srovnání s takovým městem (Giovanni Villani). Byla to doba největší demografické a ekonomické expanze Florencie, s populací asi sto dvaceti tisíc obyvatel ve službě rostoucímu textilnímu průmyslu, ovládanému tkalcovstvím (Arte della Lana), jehož péči byla svěřena správa stavby katedrály; právě Arte della lana dalo své logo, Agnus Dei tedy Beránek Boží, Nadaci, kterou reorganizovala k dohlížení nad pracemi. Dvanáct 15

18 let předtím, roku 1284, bylo zahájeno definitivní rozšíření obvodu městských hradeb, a v nových čtvrtích, které tím vznikly, se stavěly nové kostely řeholních řádů, povolaných aby se staraly o duchovní požadavky rostoucí populace: Santa Maria Novella a Santa Croce, Santissima Annunziata, Santo Spirito, Santa Maria in Carmine. Vedle těchto kostelů vznikaly sirotčince, hospice, nemocnice jako znamení činné bratrské lásky, která byla ideálem tehdejší Florencie, pod mateřskou ochranou Panny Marie, Matky Krista a křesťanů: jedna freska z té doby nám ji představuje v procesí, uctívanou členy bratrstva pomoci, Milosrdenství jehož ambulance můžeme dnes vidět vedle katedrály. A pod nohama této Matky Milosrdenství namaloval umělec město, v jehož centru stojí baptisterium a rozestavěný dóm. Hle, nová katedrála zasvěcená Santa Maria del Fiore, Panně Marii Květné, měla být viditelným znamením těchto energií, této duchovní renesance Vzkvétající (Fiorenza), jak se tehdy Florencie nazývala. Její význam byl i politický: se stavbou dómu bylo započato v roce 1296, ani ne sedm let po vítězství florentských guelfů nad ghibellini u Campaldina, v Casentinu na východ od Florencie; dva roky nato, v roce 1298, bylo zbudováno nové sídlo pro vedení města, Palazzo della Signoria, projekt vytvořil stejný architekt, který navrhoval katedrálu, Arnolfo di Cambio. Existoval i jistý druh rivality mezi blízkými městy: Florencie žádala Arnolfa, aby vystavěl dóm jako největší chrám celého Toskánska, bohatě zdobený sochami, jako odpověď Sieně, která pár roků předtím zvětšila svou katedrálu a vyzdobila sochami její průčelí. Nádherné sochy, které Arnolfo pro florentský dóm vytvořil, se dnes nacházejí v Museo dell Opera; vnější průčelí pochází z devatenáctého století. Po Arnolfově smrti, oslovila Opera del Duomo malíře Giotta, aby řídil práce; v roce 1334 položil základy a začal se stavbou věže zvonice; reliéf vytvořený jeho spolupracovníkem A. Pisanem, který se dnes nachází v Muzeu, dovoluje představit si průběh celého procesu, kdy zachycuje mistra s jeho asistenty; víme, že dřevo nosné konstrukce pocházelo z vysoko položených lesů Casentina, od poloviny 14. století užívaných přímo nadací Opera del Duomo. Po Giottově smrti v roce 1337, pokračoval ve stavbě zvonice sám Andrea Pisano a v roce 1359 ji dokončil Francesco Talenti, jemuž bylo posléze svěřeno dokončení dómských lodí. Celá západní strana nové katedrály byla zbudována kolem starobylého kostela Svaté Reparaty, který byl trochu zkrácen, ale zůstal stát až do roku 1379, kdy byl po dokončení lodí konečně zbořen. Od roku 1380 se obrovský trojlodní prostor už tehdy větší než sienský dóm používal k bohoslužebným obřadům, přičemž byl oddělen dělící zdí od částí, které byly zatím zvláště na východní straně ve výstavbě transept, absida, kopule. Jistě tu byla i snaha dostihnout starořímské stavitele, jejichž Pantheon s klenbou obdobného rozponu tu stál jako výzva. V roce 1418 byla uspořádána soutěž, do níž se přihlásil i všestranně nadaný zlatník a sochař Filippo Brunelleschi. O tomto výběrovém řízení nás podrobně informuje životopisec renesančních umělců, malíř a architekt Giorgio Vasari ( ). Jeho Životy umělců je nutno brát ovšem s historickým nadhledem. Vasari píše: jeden radil, aby se postavily od země zděné pilíře, které by spojily oblouky a podpíraly kladí, jež by neslo tu tíhu, jiný soudil, že by se klenba měla udělat z houbovitého tufu, aby její váha byla co nejmenší, a mnoho se jich shodlo na tom, že by se měl uprostřed postavit pilíř a že by klenba měla být v podobě stanu jako ve florentském kostele San Giovanni. Nechyběl ani návrh, že by se chrám měl vyplnit hlínou smísenou se čtyráky, a až by se klenba sklenula, mohl by si jí každý nabrat, kolik by chtěl, a tak by lidé 16

19 hlínu odnesli beze všech výloh. Brunelleschi předložil tak radikální řešení, že mu dalo hodně úsilí, aby o něm přesvědčil kompetentní osoby. Vasari mu připisuje i návrh, aby kopuli stavěl ten, kdo postaví na mramorové desce vejce na špičku. Na rozdíl od Pantheonu, jehož polokulová kopule vyvíjela na obvodové zdi obrovský tlak, přišel Brunelleschi s koncepcí dvouplášťové klenby ve tvaru lomeného oblouku. Podložil ji osmibokým tamburem, takže ji vyzdvihl a uvolnil. Vnitřní, nižší klenba má snahu se horizontálně roztrhnout. Aby tyto síly nemusely být zachyceny tlustými zdmi jako u Pantheonu, měla být vnitřní kopule překryta kopulí vnější, s níž měla být svázána v rozích žebry, mezi nimi měla být další žebra pomocná a všech čtyřiadvacet žeber se spojí šesti prstenci ze silných a dlouhých kvádrů, spojených pocínovanými železy; a tyto pískovcové kvádry se obepnou železnými řetězci, které svážou klenbu s jejími žebry. Dále zde měly být prstence ze silných dubových trámů tyto prstence budou přitom pobity železnými pláty (Vasari). Celý problém je ještě složitější, vrstvy kamenů a cihel měly být vázány určitým způsobem, rovněž geometrie kleneb je vysoce promyšlená. Na rozdíl od jiných staveb byla tato kopule sklenuta bez podpůrných skruží, částečně vůbec bez lešení, po dosažení určité výšky a sklonu bylo vystavěno jen lehké lešení pro zedníky. Smělost návrhu byla plodem geniality i systematického studia prvků existujících staveb antických, byzantských i gotických. Podle Vasariho byl Brunelleschi pověřen demonstrací na modelu i na menších, dnes nedochovaných stavbách. Vedení stavby mu bylo svěřeno počátkem 20. let 15. stol. a své kopuli autor zasvětil celý zbytek života. Vedle toho stihl ovšem vytvořit i řadu jiných děl. Několik let se musel o vedení stavby dómu dělit s jiným umělcem Lorenzem Ghibertim; Vasari o jejich soupeření píše v dobově anekdotickém duchu, dokonce se Brunelleschi podle něho omarodil, aby dokázal Ghibertiho neschopnost vést tuto stavbu Brunelleschiho kopule je nejen technicky mistrovská, je především krásná. Svým promyšleným rozčleněním interiéru podle zákonů perspektivy i rozložením hmot při pohledu zvenčí je pravým symbolem renesance. Dvojí plášť napnutý na kostře armatury podobné té, která byla vynalezena před dvěma a půl staletími při stavbě baptisteria, Brunelleschiho kopule vysoká třicet metrů od tamburu bez lucerny, a s průměrem třiačtyřicet metrů (přesně jako antický Panteon) patří mezi divy stavebního inženýrství všech dob. Návštěvníci, kteří vystoupají po 463 schodech až k lucerně mají možnost na vlastní oči poznat něco z této vnitřní struktury; to, co nevidí, ale co je popsáno současníky architekta, je plovoucí platforma, kterou sám vymyslel, podepřená ohromnými trámy zapuštěnými do tamburu a zdí kopule, která se 17

20 postupně zvedala, přičemž otvor uprostřed umožňoval gigantickému jeřábu zvedat stavební materiály až k platformě, šedesát metrů od země. Brunelleschiho florentskou kopulí se inspiroval i Michelangelo Buonarotti, když v posledním roce života (1564) navrhoval zaklenutí římského chrámu sv. Petra. Úplného dokončení stavby kopule dómu, tj. vybudování lucerny na vrcholu, se Brunelleschi nedožil. Zemřel rok po položení prvního kamene lucerny. Byl pohřben s poctami ve svém chrámu Santa Maria del Fiore a byl zde umístěn nápis: O tom, jak vynikal architekt Filippo v Daidalově umění, svědčí jak podivuhodná klenba tohoto přeslavného chrámu, tak mnohá jiná díla stvořená jeho božským duchem. Z toho důvodu přikázala vděčná vlast vzhledem k vynikajícím darům a jedinečným schopnostem jeho duše uložit dne 15. května 1446 jeho tělo v tomto hrobě. Po dokončení kopule byla celá katedrála posvěcena 25. března 1436 papežem Evženem IV., zde ztvárněném ve chvíli příchodu k jižní bráně; motteto Nuper rosarum k poctě Panny Marie - hudba pro tuto příležitost byla složena v novém polyfonním stylu vlámským skladatelem Guillaume Dufay. Ve stejných letech a krátce poté byli povoláni nejvýznamnější umělci, aby vyzdobili interiér: Luca della Robbia a Donatello pro kůry s varhanami položenými pod kopulí (dnes v Muzeu); Paolo Uccello, aby namaloval ciferník hodin umístěných na plášti průčelí jedny z prvních velkých hodin na veřejném prostranství v Evropě rovněž pak Uccello a Andrea del Castagno pro kolosální pomníky válečným hrdinům florentské republiky. Angličanu Johnu Hawkwoodovi a Italu Niccolovi z Tolentina. V těchto letech byla dokončena i velkolepá série soch Donatellových soch pro zvonici, křídla třetí a poslední brány baptisteria, zvané Rajská (Lorenzo Ghiberti) a působivá dřevěná socha kající Maří Magdalény, vrcholné a vyzrálé dílo Donatella (dnes v Muzeu). Celý zamýšlený komplex, s nímž bylo započato v roce 1059 budováním nového baptisteria, byl korunován po polovině milénia v letech velkou mramorovým kůrem Baccia Bandinelliho a spolupracovníků a freskami uvnitř kopule: plocha tří tisíc šesti set metrů čtverečních byla vymalována Giorgiem Vasarim a Federicem Zuccarim v duchu katolické protireformace, restaurování pak probíhalo po patnáct let, v letech Pokud bychom měli vybrat reprezentativní, či skoro emblematický obraz dómského náměstí, pak by to mohl být ten, který byl vytvořen při dokončování kopule v roce 1436 pro středové oko tamburu nad hlavním oltářem: Maria vzatá do nebe korunovaná Kristem,. Svým Synem, realizovaný ve velké vitráži Donatellem. Zkušenost, kterou každý z poutníků udělá při setkání s těmito monumenty a jejich velkolepým vybavením, chce vybídnout k této vznešené důstojnosti, k níž je člověk podle křesťanské víry povolán: poctě, kterou naší lidské přirozenosti vyhradil Ten, který se rozhodl ji vzít na sebe, Kristus Boží Syn. Stavby, mozaiky a malby, sochy, to vše vás 18

21 vyzývá, abyste pozvedli oči a hledali v nebi svůj pravý dům. Slovo dóm, z latinského domus, totiž skutečně znamená dům. Prvním biskupským chrámem Florencie byla starobylá bazilika sv. Vavřince (S. Lorenzo) extra muros, posvěcená milánským arcibiskupem sv. Ambrožem v roce 394. Hlavním kostelem a katedrálou města Florencie pak byla bazilika S. Reparaty, mučednice, vybudovaná v V. či VI. století jak lze vyvodit i z nedávných vykopávek, následně několikrát rozšiřovaná a restaurovaná. Poté, co byla schválena její naprostá a nejrozsáhlejší obnova, kardinál Valeriano, legát papeže Bonifáce VIII., slavnostně položil základní kámen nové baziliky o svátku Narození Panny Marie roku V roce 1412 byl velkolepému chrámu, vybudovanému na pozůstatcích předcházející baziliky, který byl takřka před dokončením, přiznán titul Santa Maria del Fiore (Panny Marie Květné). V roce 1420 jej papež Martin V. poctil privilegiem metropolitního chrámu, a 25. března 1436 byl slavnostně posvěcen samotným papežem Evženem IV. Když byla téměř dokončena mozaiková výzdoba baptisteria v posledních desetiletích 13. století, městská rada rozhodla, že vybuduje novou katedrálu. Ta starobylá, zasvěcená sv. Reparatě se hroutila stářím, jak upřesňuje dobový dokument. V blízkosti nového krásného svatého Jana, se pak sv. Reparata jevila jako velmi hrubého tvaru, jak říká autor ze 14. století, Giovanni Villani. Navíc v době tehdejšího intenzivního demografického růstu byla podle Villaniho stará katedrála maličká ve srovnání s tak velkým městem. Tak vznikl projekt ohromného chrámu, který by předčil katedrály toskánských měst Pisy a Sieny, a to co do velikosti tak co do vnější výzdoby celá z mramoru a tesaných postav (reliéfy a sochy), jak říká Villani. Po způsobu evropských gotických katedrál, byl nový dóm zasvěcen Panně Marii, s titulem Santa Maria del Fiore, který vyzdvihuje úlohu Panny Marie v tajemném plánu Božím. Květ, podle dokumentu z počátku 15. století, je ve skutečnosti Kristus, který vykvetl na stéblu (Maria), rašícím z kořene Jesse, rodu Davidova. Dóm, jak jej vidíme dnes, je výsledkem 170 let práce. Základní kámen byl položen 8. září 1296 a stavba vedena samotným autorem projektu Arnolfem di Cambio, který současně vedl stavbu baziliky Santa Croce a Palazzo della Signoria. Arnolfův projekt ovšem prošel mnoha úpravami, z nichž nejviditelnější jsou patrné na vnějších bočních stranách budovy, a to na severní a jižní, kde první čtyři okna jsou položené níže, jsou užší a blíž u sebe, než ta, která jsou k východu, jež naopak odpovídají rozšíření, k němuž přistoupil Francesco Talenti, stavbyvedoucí počínaje polovinou 14. století. Kaple byly dokončeny na počátku 15. století a gigantická kopule, navržená Filippem Brunelleschim byla budována v průběhu 16 let ( ), "structura si grande, erta sopra e cieli, ampla da coprire con sua ombra tutti e popoli toscani" ( stavba tak obrovská, vypínající se k nebi, rozlehlá tak, že svým stínem pokryje všechny toskánské národy ), napsal tehdy Leon Battista Alberti. Lucerna, podle návrhu Brunelleschiho, byla vytvořena po umělcově smrti (1446) a měděná, zlacená koule s křížem, obsahujícím svaté relikvie, dílo Andrey del Verrocchia, byla instalována v roce

22 Jako poslední bylo u Santa Maria del Fiore realizováno průčelí, a to podle návrhu Emilia de Fabrise v letech , v neogotickém stylu, na který odkazuje pravá gotika zvonice a portálů po stranách dómu. Toto průčelí, stejně jako Arnolfiovo, oslavuje Kristovu Matku: všemu vévodí postava nad hlavní branou, Maria na trůně, držící rozkvetlé žezlo (dílo Tita Sarrocchiho). Projekt z 19. století má však především historický a národní ráz: mozaiky, podle návrhu N. Barabina, znázorňují: nad hlavní branou Kristus na trůně mezi Pannou Marii a svatým Janem Křtitelem, s florentskými světci; napravo (jižním směrem) florentští řemeslníci, obchodníci a humanisti, vzdávající hold víře; nalevo (směrem k severu) Láska uprostřed zakladatelů zbožných florentských děl. Poté, co překročíme práh katedrály jsme uchváceni obrovským prostorem a střízlivostí vybavení. Bohatá vnější polychromie, která spojuje ohromnou stavbu s nepatrným měřítkem okolních budov, se tu mění v jednoduchost, která naopak zvýrazňuje titánské rozměry chrámu (ve chvíli svého dokončení v 15. století, byl největším chrámem Evropy: délka 153m, šířka v křížové lodi 90m a výška od dlažby po laternu 90m). Tak skromný vzhled interiéru katedrály Santa Maria del Fiore odpovídá přísnému duchovnímu ideálu středověké a raně renesanční Florencie; architektonickými výrazy přibližuje spiritualitu velkých reformátorů florentského náboženského života, od sv. Jana Gualberta po sv. Antonina a fra Jeronýma Savonarolu. Formální ráz tehdejší Florencie byl pak dvojí: na jedné straně strohá síla románských farností a na druhé straně elegance podstatného zjevná v kostelích žebravých řádů, patrná zvláště v bazilice Santa Croce, jejímž autorem je rovněž Arnolfo. Výzdoba dómu skvostným dlážděním v barevném mramoru však spadá do následujícího období jeho dějin, pod patronací velkovévodů v 16. století. Katedrála Santa Maria del Fiore byla zbudována na obecní náklady, jak státní kostel, a umělecká díla lemující obě boční lodi, jsou poctou města vynikajícím osobnostem florentského života. Tento program zahrnuje jezdecké monumenty na fresce vojevůdců Johna Hawkwooda (Paolo Uccello, 1436) a Niccolò da Tolentino (Andrea del Castagno, 1456), i obrazu Domenica Michelina, zachycující Danteho (s Božskou komedii v ruce) z roku 1465, dále portréty k poctě Giotta, Brunelleschiho, Ficina a Antonia Squarcialupi, dómského varhaníka všechna tato díla jsou z 15. a počátku 16. století. Z XIX. století pak pocházejí portréty Arnolfa a Emilia De Fabris. Kromě občanské ikonografie, je zde i program náboženský, který je rozvinut v částech katedrály vyhrazené bohoslužbám. Dva velké obrazy, umístěné na protilehlých pólech procesní linie, připomínají její význam: mozaika nad hlavním vchodem (Gaddo Gaddi na poátku 14. století) a kruhová vitrá nad 20