Co všechno poznáme z hlasu? Psychoakustický pohled na vlastnosti hlasu

Transkript

1 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Co všechno poznáme z? Psychoakustický pohled na vlastnosti RNDr. Marek Friè Co víme o hlase a jeho poslechu? Které vlastnosti jsme schopni bezpeènì zjistit z a které ne? Na základì èeho? Které projevy jsou více øeèové a které zejména hlasové? V prezentaci budou shrnuty zásadní poznatky o percipovaných vlastnostech a budou pøedvedeny nìkteré poslechové testy a jejich výsledky, respektive zpùsob výzkumu ve Výzkumném centru hudební akustiky na HAMU. Hodnocení - pøíklad Poslech: Popište hlasový projev neznámého èlovìka! Co v dané ukázce slyšíte? Samotné hodnocení (mluvené øeèi) nezávisí až tak na vlastnostech zvuku, ale pøedevším na vlastnostech hodnotícího a jeho momentálního stavu (kontextu pøedchozích událostí a fyzického a mentálního stavu). Každý slyšící èlovìk je od malièka trénovaný poslouchat a vyhodnocovat øeè jako souèást mezilidské komunikace, a proto se dá oèekávat, že obecnì bude i neškolený posluchaè v hodnocení øeèi více trénovaný než napøíklad v poslechu kvality houslí. Bìžný posluchaè si z øeèového projevu kromì lexikální výpovìdi všimne základních vlastností mluvèího jako pohlaví, vìku, pøípadnì pøítomnosti nìjaké výrazné abnormality. Zkušenìjší hodnotitelé soustøedí svou pozornost na jimi dominantnì zpracovávané informace, napø. ne-kvalita (resp. patologie) u foniatrù (chrapot, dyšnost, spasticita) a hlasových terapeutù, problémy výslovnosti (artikulace) a plynulosti øeèi (balbuties, tumultus) u logopedù, rezonanèní a technické vlastnosti hodnocené zejména hlasovými 1

2 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" pedagogy zpìvu, nebo také prozodicko-artikulaèní vlastností spíše dominující pøi hodnocení umìlecké øeèi. Tedy na základì zpùsobu hodnocení bude pravdìpodobnì možné konstatovat, že nìkteøí odborníci jsou spíše zamìøeni na vlastnosti øeèi a nìkteøí na vlastnosti. Zjevné ale je, že odlišit od sebe jenom èistì hlasové a èistì øeèové vlastnosti není jednoznaènì možné. Úplnì jiná situace nastane, když se zmìní kontext hodnocení, napøíklad bude-li posluchaè porovnávat vícero hlasových projevù, anebo jeho hodnocení bude odbornì vedeno. V takovém pøípadì i ménì trénovaný hodnotitel bude schopen zacílit svou pozornost na rozdíly mezi projevy (to je princip porovnávacích poslechových testù) nebo odpovídat na konkrétní dotazy vedeného poslechového testu. Samozøejmì, mùže nastat i problém, že napøíklad rozdíl mezi hlasy slyší, ale nedokáže je popsat, anebo nebude znát pøesné odpovìdi na konkrétní hodnocené vlastnosti - nemusí znát ani odbornou terminologii. Zkušenìjší hodnotitelé nebudou mít problém nazvat sledované rozdíly, ale pokud jsou z rùzných odborných oblastí, pravdìpodobnì pojmenují stejné vlastnosti jinými slovy, nebo naopak budou používat podobná pojmenování pro rùzné percipované vlastnosti. Jinými slovy, èasto se neshodnou nad vysvìtlením použitých pojmù a jejich samotných hodnocení. Uvedený problém vyplývá z nejednotnosti používaných terminologických slovníkù, které se v této oblasti dosti tìžko tvoøí, protože pøedávaní zkušeností pøi hodnocení se v zásadì dìje ústním podáním ve spojení s konkrétními zvuky. Je velmi tìžké tyto poslechové vjemy vysvìtlit slovnì (do uèebnic) tak, aby si èitatel udìlal dostateènì pøesnou pøedstavu. V tomto pøípadì platí: Lepší jednou slyšet než stokrát èíst!. 2

3 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Je to velmi podobné jako napøíklad uèení se nových jazykù a nové øeèi výhradnì z knih. Øeè. Co je øeè a co je hlas? Lidský hlas, sluch a øeè jsou neoddìlitelnými složkami mezilidské komunikace. Svou komplikovaností a rùznorodostí vyèleòují lidský druh na pøední místo mezi živoèichy (na rozdíl od nichž vyvinul i druhou signální soustavu). Je tìžké urèit, kde konèí øeè øeèový projev, a která složka komunikace je již jenom hlasová. Pokud si ale chceme udìlat zjednodušenou pøedstavu, které informace øeèového projevu souvisí s hlasem, staèí se (se zavøenýma oèima) zaposlouchat do neznámé cizí øeèi (tedy oddìleni od lexikálního významu promluvy). Po chvíli se zvýrazní nìkteré vlastnosti, na jejichž identifikaci nepotøebujeme ovládat cizí jazyk. Zaèneme primárnì rozeznávat pohlaví mluvèího, zaèneme si pøedstavovat i jiné fyzické èrty, jako vìk, velikost a samozøejmì si všimneme suprasegmentální prozodické vlastnosti (tempo-rytmus, dikce a pøízvuk) a na jejich podkladì budeme odhadovat emoèní složku øeèového sdìlení, mentální a psychické rozpoložení øeèníka. Uvedené vlastnosti je možno sumárnì nazvat paralingvistickou (resp. suprasegmentální) složkou øeèi. Poslech: Budou prezentovány nahrávky èteného textu z: 1) neznámých jazykù (mimo-evropských); 2) èásteènì známých jazykù (evropských neslovanských); 3) blízkých jazykù (slovanských). Úkolem posluchaèe bude ohodnotit co slyší, jestli se zmìní popisované vlastnosti na základì toho, jestli jazyk zná nebo nezná. Soustøedìní bude vedeno na schopnost odhadnout o jaký typ textu a emoce se jedná. Pøedpokládaný výsledek testu: U neznámých jazykù budou posluchaèi pravdìpodobnì nejlépe schopni urèit pohlaví, vìk (nebo fyzický stav) 3

4 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" mluvèího a na základì tempa jenom nejasnì odhadovat emoci (resp. typ textu) pravdìpodobnì jej globálnì oznaèí jako neutrální. U èásteènì známých jazykù se dále zamìøí i na obsah výpovìdi (lingvistickou - lexikální složku), u známých jazykù bude lexikální složka dominovat bude jasný text výpovìdi a posluchaè zaène vyhodnocovat i emoci sdìlení jeho vhodnost vzhledem k výpovìdi. Vysvìtlení: Na základì uvedeného je možné více pøiblížit rozdíl mezi øeèovými a hlasovými vlastnostmi. Lingvistické lexikální (text výpovìdi) a morfologické (gramaticko-syntaktické) vlastnosti vyžadují na jejich rozšifrování znalost konkrétního jazyka. Foneticko-fonologické (napø. zpùsob artikulace a typ fonace) už nevyžadují poznat jazyk dùkladnì a paralingvistické vlastnosti (jako tempo-rytmus, pøízvuk, intonace a dynamika) je možné dobøe detekovat i u neznámého jazyka. U fonetických a paralingvistických vlastností sice dokážeme popsat vnímané vlastnosti, ale bez dostateèné znalosti norem pøíslušného jazyka je nemusíme správnì dešifrovat. Napøíklad pravdìpodobnì po zaposlouchání zjistíme odlišný zpùsob artikulace, ale nebudeme moct jednoznaènì øíct, jestli byly konkrétní hlásky vysloveny správnì vzhledem k normì daného jazyka. Tempo-rytmicko-melodickou složku asi identifikujeme jednodušeji, dokážeme ale pøesnì odhadnout, èemu konkrétní melodický prùbìh v daném jazyku odpovídá (otázka, oznamovací vìta nebo konkrétní typ emoce)? Co je tedy øeè a co hlas? Z rùzných definicí propojených pojmù jazyk øeè hlas je možno vyjmout zásadní vlastnosti: Jazyk je socio-kulturnì definovaný systém znakù a symbolù a k nim pøirazených významù, používaných v komunikaci. 4

5 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Øeè je konkrétní projev v daném jazyce (tedy využívající konkrétní sadù znakù a symbolù a jim pøiøazené významy), øeèový projev mùže být akustický (mluvená øeè), písemný (psaný text) nebo vizuální (znaková øeè neslyšících). Hlas je souèást zvukového projevu mluvené øeèi v širším slova smyslu, v užším je to zvuk vytváøený na podkladì kmitání hlasivek a následné transformaci zvuku ve vokálním traktu (tedy jenom znìlé hlásky). Psychoakustika Z uvedeného hlediska je tedy možné uzavøít, že mluvená øeè i hlas jsou zvukové signály, proto je vhodné používat na jejich hodnocení pøístupy psychoakustiky. Psychoakustika je obor akustiky, který zkoumá pùsobení zvukových dìjù v psychické oblasti a studuje všechny psychologické interakce mezi lidmi a svìtem zvukù. Protože øeè i hlas obsahují velké množství znakù a jim pøirazených významù, je vhodné pro øešení jejich vztahù, podobnì jako v psychoakustice, použít schéma akustické typologie. Toto schéma obsahuje prostor zdrojù (zvuku), prostor zvukù jako takových a prostor vjemù [1]. Z hlediska øeèi a bude zdrojem lidské tìlo (pøedevším hrtan, vokální trakt, artikulaèní orgány a celá dechová soustava), zvuk nese hlasovou a øeèovou informaci a vjemy jsou rozpoznávané symboly a znaky. Celkový význam všech symbolù je však výraznì ovlivnìn kontextem událostí a je vyhodnocován mozkem. V tomto pøíspìvku není možné vyøešit takto komplikovaný systém, ale je možné pøiblížit jeho jednotlivé souèásti: Zdrojem zvuku jsou èásti lidského tìla, pøedevším hlasivky (primární zdroj kmitání) a vokální trakt (soustava rezonanèních prostor, ovládaná artikulátory), pøidruženy jsou dechová soustava pod hlasivkami jako zdroj tlaku a proudu vzduchu a nakonec samotná ústa a nos jako otvory, kterými vychází výsledný hlas jako zvuk. 5

6 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Ze zjednodušeného pohledu: zvuk mluvené øeèi je výraznì èasovì nestabilní (podstata èlenìní øeèi na hlásky). Samotné stabilnìjší segmenty lze zvukovì rozdìlit na složky periodické (tónového charakteru, na podkladì kmitání zejména hlasivek) a složky neperiodické (šum, vzniká zejména pøi turbulentním proudìní vzduchu na úžinách - jak na nedovøených hlasivkách, tak na jiných zúženích ve vokálním traktu, což je podstata tvoøení vìtšiny souhlásek). Obì složky pak vytváøí spektrální (frekvenèní) obraz s rezonanèními maximy formanty. Tyto zvýraznìné oblasti spektra odpovídají rezonancím jednotlivých dutin (a jejich skupin) ve vokálním traktu.[2] Vjemy na základì zvukového signálu jsou nejvíc komplikovanou èástí popisovaného schématu. Pro zjednodušení radìji uvažujme o vlastnostech rozpoznaných ve zvukovém signálu. Pøi øeèi je pravdìpodobnì nejvýznamnìjší detekce a rozpoznání jednotlivých segmentù hlásek. Uvedený jev pravdìpodobnì souvisí s detekcí lokální zmìny signálu. Ve zvukovì stabilních segmentech rozpoznáme základní vlastnosti zvukù výšku, hlasitost, délku a nakonec barvu. Výška zvuku bude na úrovni lidského tìla coby zdroje zvuku dána zejména frekvencí kmitání hlasivek, ve zvuku se projevující jako základní frekvence F0 uvádìna v Hz. Hlasitost bude dána zejména hladinou akustického tlaku (SPL[dB]) ale i spektrálním složením. Na zdrojové úrovni bude hlasitost ovlivnìna hlavnì amplitudou kmitù hlasivek a rychlostí jejich uzavírání, pak zesílením ve vokálním traktu a následnì otevøením úst. Barva zvuku je dána zejména spektrálním složením (poèet harmonických složek, jejich vzájemný pomìr a pomìr k šumu), které je ovlivnìno jak zpùsobem kmitání hlasivek, tak modulací ve vokálním traktu. Vlastnosti zvuku nad skupinami segmentù se nazývají suprasegmentální a obsahují detekci zmìny výšky melodii, zmìny hlasitosti dynamiku a s èasovou délkou segmentù související tempo-rytmus. Uvedené vlastnosti 6

7 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" jsou spoleènì také oznaèovány jako prozodické vlastnosti. Samotná zmìna barvy jednotlivých segmentù prozatím nemá pojmenování, ale je zásadní pro detekci jednotlivých segmentù a z hlediska produkce øeèi souvisí zejména s artikulací jednotlivých hlásek. Z jiného pohledu na schéma akustické typologie s ohledem na tvorbu mùžeme nahradit prostor zdrojù za pøíèiny vzniku, tedy zejména fyziologické aspekty jedince, který hlas vytváøí, ale také všechny ostatní (psychické a kontextuální) vlastnosti. Výsledkem je konkrétní zvuk, jehož parametrizace stále zùstává problémem akustiky. Vjemy pak mùžeme slouèit i s obecnými pocity a dojmy posluchaèe, které u nìho daný zvuk vyvolá. Ty jsou však dále ovlivnìny jeho fyzickým a psychickým stavem a samozøejmì kontextem událostí. Hlasové pole Pokud se podíváme jenom na základní dva parametry zvuku (základní frekvenci na ose x a hladinu akustického tlaku na ose y) jako zjednodušené ekvivalenty výšky a hlasitosti, získáme zobrazení zvukového pole; pøi aplikaci na øeèové projevy hlasové pole. 7

8 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Na obrázcích je zobrazení habituálních hlasových polí (pøi ètení standardního textu) - muži (modøe) vs. ženy (èervenì). Rozdíl prùmìrné, minimální a maximální výšky mezí pohlavími byl 9,8; 10,7; resp. 9,4 pùltónù (což odpovídá velké sextì). Dynamické vlastnosti jsou velmi podobné mezi muži i ženami, rozdíl se však ukáže v oblastech výšky, kde jsou schopni hlas tvoøit i muži i ženy. Ženy tvoøí v této oblasti hlas podstatnì tišeji. Identifikace pohlaví Odlišnost mezi dospìlým mužským a ženským hlasem spoèívá v rozdílech ve zdroji zvuku, tedy v rozdílné stavbì vokálního aparátu. Muži mají obecnì delší a mohutnìjší hlasivky, vìtší hrtan a také vìtšinu rezonanèních prostorù. Díky tomu hlasivky mužù pøirozenì kmitají v hlubší poloze (zvuk má nižší F0) a vìtší rezonanèní prostory mají za následek obecnì hlubší rezonance (ve zvuku formantové frekvence), což je spojeno s tmavší barvou. Ženský hlas je charakterizovaný odlišným kmitáním hlasivek (kvùli menším hlasivkám a jinému tvaru hrtanu), projevujícím se kratší dobou uzávìru hlasivek, pozvolnìjším otevíráním a zavíráním hlasivek a velmi èasto neúplným uzávìrem glottis v zadní èásti hlasivek, což má za následek více šumu ve zvuku a percepce vìtší dyšnosti. (napø.: [3]) Poslech: Pro hodnocení identifikace pohlaví dle jsou pøipraveny poslechové ukázky vystøižených vokálù a (250 ms) se stejnou výškou (malé a -220 Hz, typickou pro ženský hlas) a vyrovnanou hladinou akustického tlaku. Úkolem je rozdìlit nahrávky dle pøedpokládaného pohlaví, možnosti M mužský, I indiferentní, F ženský,??? nevím. 8

9 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Pøedpokládaný výsledek: Dokud se v nahrávkách neukáže typický ženský hlas hodnocení nemusí být jednoznaènì mužské (indiferentní), až pak budou jednoznaènìji urèeny ženské hlasy. U uvedených nahrávek je možné si všimnout, že jednotlivé vokály se od sebe odlišují zejména barvou, v nìkterých nahrávkách, které nemají stabilní výšku a hlasitost je možné rozlišit i mikroprozodickou strukturu, což podstatnì zlepšuje schopnost identifikovat pohlaví. Uvedená vlastnost naznaèuje, že zmìny výšky a hlasitosti jsou dùležitými faktory pro identifikaci mluvèího a naznaèují zmìnu výšky i hlasitosti jako kontextuální vlastnost. Barva Co je barva zvuku nebo? Tato otázka je tìžká, protože barva zvuku patøí do poslední èásti schématu klasifikace zvukù do prostoru vjemù. Proto na její správné zodpovìzení by bylo nutno pochopit, jak vjem barvy vyhodnocuje mozek, a tedy jestli vùbec vjemy zvuku vyhodnocuje mozek nìjak obecnì - spoleènì pro všechny? Pro zjednodušení je tedy vhodné se podívat na nìkteré definice barvy zvuku. Akustická nomenklatura definuje barvu zvuku (týká se stacionárních zvukù) jako tu vlastnost, na základì které je možné odlišit dva zvuky se stejnou výškou, hlasitostí a délkou[4]. Jinými slovy je to doplòková vlastnost k výšce, hlasitosti a délce. Již na základì uvedeného pøíkladu pro hodnocení pohlaví bylo zjevné, že když zvuky mìli velmi podobnou výšku a vyrovnanou hladinu akustického tlaku, zvýraznily se rozdíly zvukù právì v odlišné barvì. Naproti akustické definici stojí obecné vnímání barvy zvuku, resp. definice používané v hlasové pedagogice. Obecnì se za barvu zvuku (hudebního nástroje nebo konkrétního jedince) považuje vlastnost, 9

10 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" která je podobná (spoleèná) pro skupinu tónù rùzné výšky, resp. nìjakého tónového a dynamického rozsahu (napø.: [5]). Tato definice je však velmi podobná definici hlasových (nebo i varhanních) rejstøíkù jakožto skupiny tónù se stejnou barvou odlišitelné od jiné skupiny tónù jiného rejstøíku [6]. Uvedené definice pùsobí rozporuplnì, protože jedna se dívá na rozdíly a druhá se dívá na spoleèné vlastnosti. Z vìdeckého hlediska jsou však doplòkovými. Akustická definice vlastnì øíká, že barva zvuku je jenom souhrnné pojmenování pro celou øadu poslechovì detekovatelných vlastností pøi porovnávání zvukù. Obecná definice pak mùže pracovat s konkrétní percepèní vlastností a sledovat jak se mìní pøi rùzných tónech. Pokus: Vzpomeòte si na nìkterý z pøedešlých poslechù a sami urèete, jestli je pro vás jednodušší dostateènì výstižnì pojmenovat a popsat barvu jednoho èlovìka (jednoho zvuku) nebo popsat rozdíly vùèi jiným zvukùm? Hlasové rejstøíky Poslech: Kategorizujte vystøižené segmenty z nahrávky stupnic klasické zpìvaèky do hlasových rejstøíkù. Porovnáme zpùsob hodnocení bez kontextu výšky (tedy v náhodném poøadí) a koneèné vyhodnocení zatøídìných rejstøíkù s hodnocením v pøípadì kontextu (postupným zvyšováním výšky ). Pøedpokládaný výsledek: Bezkontextové vyhodnocení pravdìpodobnì ukáže, jak tìžké je zvolit pøíslušné rejstøíky bez návaznosti na blízké tóny, tedy když jsme odkázaní hodnotit jenom barvu a ne zmìnu barvy v øadì tónù. 10

11 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Problematika hlasových rejstøíkù je velmi komplikovaná, protože i samotné definice jsou výraznì závislé na úhlu pohledu. Definice hlasových rejstøíkù se shodují v tom, že rejstøíky jsou skupiny tónù (rozsahu výšky a hlasitosti) odlišné od jiné skupiny tónù (jiného rejstøíku). Neshodují se ale v tom, na základì èeho je odlišujeme. Fyziologické a akustické studie spíše rozlišují rejstøíky na základì zpùsobu kmitání hlasivek (mechanizmy kmitání) [7], nebo akustických parametrù, jiný (vokologicko pedagogický) pohled se opírá o zmìnu barvy mezi rejstøíky (percepèní regiony) [8]. Dle výše uvedeného je ale zpùsob kmitání hlasivek vlastnost zdroje zvuku, akustické parametry se týkají jednoznaènì zvukù, a zmìna barvy je výluènì vjemovou záležitostí (tedy percepce rejstøíkù). Psychoakustické studie hlasových rejstøíku by tedy mìly studovat zvláš vjemy a k nim pøiøazovat vlastností zvukù. Zvláš je nutné propojovat vlastnosti zvukù v závislosti zvukù na zdroji (což je u v zásadì jak kmitání hlasivek, tak nastavení vokálního traktu). Jak tedy popisovat barvu? Zvukové studio a Výzkumné centrum hudební akustiky HAMU se dlouhodobì vìnuje výzkumu popisu barvy hudebních zvukù. V publikaci [9] je popsán výzkum popisu barvy hudebních zvukù, kde bylo u 120 hudebníkù shromáždìno 1964 slovních atributù. Na základì další analýzy vztahù mezi atributy byl vytvoøen 3dimenzionální obecný prostor percepce barvy hudebních zvukù s dimenzemi: 1) temný, tmavý x jasný, svìtlý; 2) drsný, 11

12 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" hrubý x jemný; 3) plný, široký x úzký. Napøíklad nejèastìji popisovaný atribut ostrý byl vyhodnocen jako kombinace drsného a jasného zvuku. Pokud jde o hodnocení vlastností, byly shromáždìny rùzné protokoly hodnocení zejména patologického a profesionálního. Výsledky [10] rozdìlují hodnocené vlastnosti na stacionární (je možné je hodnotit u relativnì stabilních úsekù) a nestacionární, které vznikají na základì hodnocení pøechodových a dlouhodobých jevù. Zamìøení pozornosti na patologické vlastnosti bylo publikováno jako doporuèený protokol pro hodnocení patologického [11]. Barva zvuku je tedy velkou smìsí vlastností, které jsme schopni popsat. Z pohledu výše uvedené definice mluvené øeèi budou všechny vlastnosti jenom znaky. Samotné vjemy budou nejspíš vznikat na základì percepèního vyhodnocení kombinací vícero znakù podobnì jako slovo je složeno z hlásek. Napøíklad pohlaví bude pravdìpodobnì smìsí vyhodnocení znakù výška, dyšnost, poloha formantù (tmavost), pøípadnì jiné. S nejvìtší pravdìpodobností bude vícero podstatných znakù spojeno s dìji nestacionárními, tedy specifickou zmìnou nìkteré vlastnosti (napøíklad zmìna výšky, hlasitosti a tempy jako prozodie). Každopádnì však dešifrování jednotlivých znakù závisí na trénovanosti posluchaèe (robustnì definovaném kódovacím slovníku) a na kontextu (souvislosti s jinými znaky a symboly) jako vyhodnocení ve vyšší mozkové èinnosti. Napøíklad vyhodnocení konkrétního slova a jeho významu ve vìtì se neopírá jenom o samotné hlásky, ze kterých je složeno, ale také na základì lingvistického kontextu (slovo jasný má jiný význam ve spojení jasný obraz a jasný význam ). 12

13 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Pøíklady poslechových testù Zpìvní hlas Porovnání pìvecky trénovaných (klasicky) žen s netrénovanou skupinou. Studie je v již tisku [12]. Obrázky ukazují porovnání hodnocení míry rezonance (na ose x) a míry tmavosti (na ose y) u habituálního (vlevo), zpìvu v tóninì d -dur (uprostøed) a v tóninì fis -dur (vpravo) mezi trénovanými klasickými zpìvaèkami (oznaèeny modøe) a nezpìvaèkami. Poslech a prezentace výsledkù studie: Pøi hodnocení tmavosti habituálního se ukazuje difúzní rozložení trénovaných zpìvaèek a nezpìvaèek; pravdìpodobnì tato vlastnost závisí hlavnì na výšce. Naproti tomu pøi hodnocení míry rezonance dosahuje skupina zpìvaèek lepší hodnocení. Uvedený jev nejspíše souvisí s celkovì jiným zpùsobem tvorby klasicky trénovaných zpìvaèek i pøi mluvním projevu, pøi porovnání objektivních parametrù se ukazuje, že zpìvaèky mají menší koeficient uzavøení hlasivek (zjištìný pomocí elektroglottografie). Ve zpìvním hlase v nižší tóninì (d -dur) se umístnily zpìvaèky uprostøed mezi velmi svìtlými a velmi tmavými hlasy netrénované skupiny, avšak s výraznìjší rezonancí. 13

14 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Ve vyšší tóninì (fis -dur) již nìkteré nezpìvaèky nebyly schopny zazpívat, zpìvaèky mìly výraznì tmavší i rezonovanìjší hlas než nezpìvaèky. Zpìvní hlasové pole ukazuje rozdíly ve schopnosti tvoøit vyšší hlasitost ve vyšší polovinì frekvenèního rozsahu u trénovaných zpìvaèek (modøe) na rozdíl od nezpìvaèek (èervenì). Poslechové hodnocení vlastností zpìvu u mužù. Obrázky zobrazují vyhodnocení rozložení stimulù zpìvu lidové písnì mužù na základì párového porovnávacího testu. 14

15 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Vlevo pro zpìv v tóninì A-dur (modrá operní pìvci, zelená profesionální herci, hnìdá studenti herectví) rozložení je zejména dle technické kvality a tmavosti, pokud jsme odstranili odlehlé stimuly (operní pìvce a nekvalitní zpìv studentù) rozložení profesionální hercù a studentù herectví bylo na základì tmavosti a šíøky. Vpravo porovnání rozložení skupiny na základì tmavosti a šíøky pøi zpìvu ve vyšší tóninì. Prezentace výsledkù (studie již byla publikována [13]): na základì párového porovnávacího a diferenèního testu byl vytvoøen percepèní prostor vlastností zpìvu, kde u smíšené skupiny obsahující operní pìvce, profesionální herce a studenty herectví bylo možné jejich zpìv odlišit zejména na základì technické kvality, která souvisela s tmavostí. Když se ze skupiny vylouèily subjekty s výraznì odlehlým hodnocením kvality (operní pìvci a extrémnì netechniètí studenti), vytvoøený percepèní prostor bylo možné popsat tøemi dimenzemi (tmavost, šíøka a drsnost), ze kterých se na technické kvalitì podílely hlavnì tmavost a šíøka. Zbývající herci a studenti se však stále odlišovali zejména tmavostí, kvalita zpìvu ale byla závislá i na šíøce zvuku. Pro porovnání - celý prostor se výraznì zmìní, pokud je hodnocený zpìv ve vyšší tóninì, který je technicky nároènìjší. Patologický hlas 15

16 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Pøipravuje se studie k publikování: Diagnostika poruch na základì akustických mìøení a percepèního hodnocení kvality, vztah mezi parametry hlasového pole a poruchou. Hodnocení patologických vlastností mužù s rùzným typem (GRBAS, CAPE-V) [14, 15] a stupnìm poškození. Pøedpokládaný výsledek v pøípadì poslechového testu patologického : vìtšina nepouèených hodnotitelù v pøípadì patologického hodnotí jenom pøítomnost nebo nepøítomnost základních patologických vlastností jako chraplavost, dyšnost, a námaha (tenze, spasticita). Pøi zamìøení na hodnocení stupnì se vìtšina hodnocení pøiøazuje do støedních hodnot škál (chyba centrální tendence). Nejjednodušší test v hodnocení patologie je pomocí porovnávání rùzných hlasù (seøaïovací metodou). Po tréninku je lepší shoda mezi hodnotiteli pomocí škálovacího testu. Výsledky studie: vztahy mezi posuzovanými vlastnostmi a jejich projevem na hlasovém poli jsou zobrazeny na obrázku. Pøipravované projekty a poslechové testy Hodnocení zmìny vlastností v prùbìhu hlasové edukace (mluvní i zpìvní hlas). Bude prezentován porovnávací test dvojice promluv použitý v pøedbìžné studii mluvního. Pøedbìžná studie ukazuje zmìny zejména celkové kvality a tmavosti mluvního habituálního po 18 mìsících hlasového tréninku studentù DAMU. Vyzýváme všechny zájemce o úèast na poslechových testech. 16

17 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Hlasové rejstøíky, mody a rezonance Vyzýváme zpìváky klasických i neklasických žánrù (a jejich pedagogy) o spolupráci pøi nahrávkách a poslechovém vyhodnocování hlasových rejstøíkù, hlasových rezonancí (pøípadnì hlasových modù dle [16]). Publikace Výzkumného centra hudební akustiky v oblasti hlas (také ve spolupráci): Aktuální informace o projektech Výzkumného centra v oblasti a publikovaných studiích najdete: Dosavadní výzkum a spolupráce s jinými organizacemi byl vedený v následujících tématech s pøíslušnými výstupy: Foniatrie, fyziologie, terapie Friè M., Kuèera M., Vydrová J., Švec J: Fyziologie a funkce hrtanu. In: Lejska M., Sopko J., Šram F., editors: Foniatrie-hlas. 1 ed., TOBIÁŠ; Havlíèkùv Brod p Friè M., Dršata J.: Akustické metody vyšetøení. In: Lejska M, Sopko J, Šram F, editors. Foniatrie - hlas. 1 ed., TOBIÁŠ; Havlíèkùv Brod p Friè M., Dršata M., Švec J., Èerný L.: Ostatní metody vyšetøení. In: Lejska M, Sopko J, Šram F, editors. Foniatrie-hlas. 1 ed., TOBIÁŠ; Havlíèkùv Brod p Kuèera M., Friè M., Halíø M.: Praktický kurz hlasové rehabilitace a reedukace, ORL ambulance - centrum hlasových poruch v Rychnovì nad Knìžnou, Opoèno, Popis Friè M.: Metody subjektivního (percepèního) popisu vlastností a popisované parametry, Disk, 33, p ,

18 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Friè M., Otèenášek Z.: Pøehled metodických postupù subjektivního popisu vlastností hlasových projevù v oblasti poruch, patologie a terapie., Otorinolaryng a Foniat, 59(4), p , Akustika Friè M., Otèenášek Z., Syrový V.: Akustika, Sborník abstraktù a pøíspìvkù Umìlecký hlas 2010, p , Friè M.: Efekt zvyšování hlasitosti na spektrální charakteristiky u rùzných typù použití a u rùzných skupin hlasových profesí, Akustické listy, 17(1-2), p , Hlasivky, kmitání Friè M., Šram F., Švec J. G.: Voice reisters, vocal folds vibration patterns and thein presentation in videokymography., Proc. of 33rd International Acoustical Konference EAA Symposium, Acoustics High Tatras 2006, Technical University in Zvolen, Slovakia p. 42-5, Friè M., Šram F., Švec J. G.: Diplofónia komplexné kmitanie hlasivek prezentované vo videokymografii a vysokofrekvenènej laryngoskopii. Proc. of 2nd International Symposium Materiál Acoustics - Place 2006, Technical University in Zvolen Zvolen, Hlasové pole Friè M.: Porovnání hlasových parametru hlasových polí u hlasových profesionálu a zaèínajících studentù herectví., Proc. of 4th International Symposium Materiál -Acoustics - Place 2008, Technical University in Zvolen p Zvolen,

19 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Friè M.: Trajectory of aloud voice in the Voice range profile, differences between supported and habitual voice in shouting., Proc. of DAGA Dresden, DEGA p Dresden, Zpìvní hlas Friè M., Otèenášek Z., Kadlecová K.: Poslechové hodnocení vlastností zpìvu - pøedbìžná studie, Proc. of 6nd International Symposium Materiál - Acoustics - Place 2011, Technical University in Zvolen p Zvolen, Kulanová A., Friè M.: Komparácia náèuvových a poèítaèových akustických hodnotení speváckych vlastností, DISPUTATIONES SCIENTIFICAE UNIVERSITATIS CATHOLICAE IN RUŽOMBEROK, 12, (2), 79 98, Kadlecová K. A., Friè M.: Porovnání hlasových pøechodù mezi klasicky a neklasicky školenými zpìvaèkami a nezpìvaèkami, Proc. of Material-Acourstics-Place 2012, Technická univerzita vo Zvolene p Zvolen, Lejska M., Havlík R., Friè M., Priechodská-Široká A.: Porovnání pìveckých technik sólového a sborovéího zpìvu, Otorinolaryng a Foniat, 61(1), p , Friè M., Kadlecová K.: Porovnání vlastností a parametrù pìvecky trénovaných a netrénovaných žen. Akustické listy. In press Terapie transsexuálù Kadlecová K. A., Friè M.: Kazuistiky hlasové péèe u transsexualismu MtF (male to female), Otorinolaryngol chir hlavy krku, 5(1), p ,

20 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" Závìry Psychoakustika zkoumá vztahy mezi zvuky a vjemy. Je legitimní rozdìlit percepci zvukù na dvì nezávislé souèásti vztahy mezi vlastnostmi zdrojù zvuku a vlastnostmi zvukù a na druhé stranì samotný proces vnímání zvukù. Øeèové a hlasové signály jsou vzájemnì propojeny, je velmi tìžké vyèlenit jenom hlasové od øeèových, ale ve zjednodušené podobì lze øíct, že hlasové jsou pøedevším ty, pro jejichž identifikaci není nutné znát pøíslušný jazyk. Svou podstatou hlasové informace souvisí jak s fonací, tak s artikulací. Hodnocení vlastností jak, tak i øeèi pøedevším souvisí s vlastnostmi posluchaèe. Posluchaè hodnotí zvuky na základì jeho fyzického a psychického stavu, hodnocení je zásadnì ovlivnìno jeho pøedešlými zkušenostmi, proto na hodnocení specifických vlastností je nutný trénink. Kontext zvuku je zásadní pro hodnocení a jeho vliv na hodnocení je možné ovlivnit jenom øízenými poslechovými testy. Doporuèena literatura [1] Otèenášek Z.: O subjektivním hodnocení zvuku, 1. edn. Akademie múzických umìní v Praze, [2] Friè M., Otèenášek Z., Syrový V.: Akustika, Proc. of Umìlecký hlas 2010, p , [3] Hanson H. M., Chuang E. S.: Glottal characteristics of male speakers: Acoustic correlates and comparison with female data. 106 ed p [4] Syrový V.: Hudební akustika, Akademie múzických umìní v Praze, [5] Erickson M. L.: Dissimilarity and the classification of female singing voices: a preliminary study, J Voice, 17(2), p , [6] Thurman L., Welch G., Theimer A., Klizke C.: Addresing vocalregister discrepancies: an alternative, science-based theory of register phenomena

21 e!""aneb"co"všechno"m#žeme" [7] Hollien H.: On Vocal Registers., Report No.: V.10, N.1. [8] Titze IR.: Principles of Voice Production, National Center for Voice and Speech, [9] Štìpánek J., Moravec O.: Barva hudebního zvuku a její slovní popis, Výsledky grantového projektu GA ÈR 202/02/1370, Hudební fakulta Akademie múzických umìní v Praze, Praha, [10] Friè M.: Metody subjektivního (percepèního) popisu vlastností a popisované parametry, Disk, 33, p , [11] Friè M., Otèenášek Z.: Pøehled metodických postupù subjektivního popisu vlastností hlasových projevù v oblasti poruch, patologie a terapie., Otorinolaryng a Foniat, 59(4), p , [12] Friè M., Kadlecová K.: Porovnání vlastností a parametrù pìvecky trénovaných a netrénovaných žen. Akustické listy. In press [13] Friè M., Otèenášek Z., Kadlecová K.: Poslechové hodnocení vlastností zpìvu - pøedbìžná studie, Proc. of 6nd International Symposium Materiál - Acoustics - Place 2011, Technical University in Zvolen p Zvolen, [14] ASHA 3rd Division. Consensus Auditory-Perceptual Evaluation of Voice (CAPE-V). asha org/nr/rdonlyres/c6e5f f-445a- AA BB49FCE3/0/D3CAPEVprocedures pdf 2002 [15] Hirano M.: Psychoacoustic evaluation of voice: GRBAS scale for evaluating the hoarse voice. Clinical Examination of Voice. Vienna Springer;Vienna p [16] Sadolin C.: Complete vocal technique, Shout Publishing, Copenhagen, Denmark,