Dějiny kostela Panny Marie Sněžné v Lysůvkách.

Transkript

1 Dějiny kostela Panny Marie Sněžné v Lysůvkách. zpracoval Pavel Ramík Lysůvecký kostel Panny Marie Sněžné je umístěn na širokém, dobře viditelném pravém svahu silnice, která vede směrem na Příbor a Olomouc. V současné době je opravený kostel krásnou dominantou obce, kterou žádný motorista nemůže přehlédnout a dá se říci, že svou krásnou polohou takřka zve k návštěvě. Kostel leží sice téměř uprostřed obce, přece se však jedná o poměrně klidné a tiché místo. Upoutávajícím prvkem je kostelní věž s krásnou barokně tvarovanou zvonicí. Jedná se o filiální kostel, který měl po celou dobu své existence tento statut. Na počátku své historie byl filiálním kostelem staříčské farnosti, posléze se stal filiálním kostelem farnosti místecké. Vzhledem k tomu, že se jednalo od samotného počátku o kostel filiální, není zde farní budova. Kolem kostela, především po jeho levé straně, se rozkládá hřbitov, na kterém se dosud pohřbívá. Slouží nejen zemřelým Lysůvek, ale také zemřelým z blízkých Zelinkovic. 1. Vznik kostela a jeho nejstarší historie. Předchůdcem současného kostela v Lysůvkách byla dřevěná kaple. Prof. Linhart se domnívá, že kaple mohla být založena z darů zbožných obyvatel Místku 1. Místo, na kterém stála, patřilo katastrálně do vedlejší obce Staříč. Můžeme z toho usuzovat, že celá osada Lysůvky patřila zpočátku pod obec Staříč. O přesnějším datu její stavby není nic známo. Určitým vodítkem může být doklad o posvěcení křížové cesty v kapli, již tehdy nazývané jako kaple Blahoslavené Panny Marie Sněžné. Došlo k tomu 14. května Tato dřevěná kaple ale byla v roce 1798 stržena a byl zde vystavěn kostelík 2. Stavba byla stavěna částečně nákladem dobrodinců a také částečně nákladem obce. Lotrinkovický kostel byl filiálkou Staříče, což potvrzuje i pokladní deník, který uvádí různá vydání realizovaná právě na tento kostel 3.Spravoval jej tehdejší staříčský farář František Vavřín Strosser. O něco později, v roce 1804, byla přistavěna věž a kostel byl zasvěcen Panně Marii Sněžné. Stavební materiál pro základové práce byl podle domněnek pracovníka Muzea Beskyd a amatérského archeologa Mgr. Poláška dobýván ze zaniklého strážního hrádku, který stál na blízkém návrší Štandl. 4 Stejným způsobem se totiž použil kámen na stavbu velké mariánské poutní svatyně ve Frýdku. Podle materiálů dochovaných v arcibiskupské konzistoři v Olomouci je zřejmé, že už v třicátých letech 18. stol. existuje plastika Panny Marie (dnes je vsazena přímo 1 LINHART, F. Kniha o Místku. Místek : Národní záložna v Místku, str Kronika Lysůvek , Státní okresní archiv Frýdek-Místek, AO inv. č. 3a, str. 1 3 Pokladní deník farnosti Staříč, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, inv. č POLÁŠEK, J. Lysůvky byly založeny. Frýdecko-Místecko roč. 4. číslo 17

2 do zdi kostela ) 5. Jeden z materiálů uvádí dataci sošky P. Marie do roku 1717 a její umístění na rozcestí silnice do Lotrinkovic a Staříče, a také, že byla za blíže nezjištěných okolností poničena, i když byla z dobrého materiálu. Tehdejší purkmistr obce Lysůvky se spolu s obcí zavázal, že budou udržovat sošku tak, aby byla dále zachována a stále v dobrém stavu. K tomuto závazku vydala konsistoř povolení. Později na podzim, 13. listopadu 1809, sošku posvětil místecký děkan Augustin Kuscha. V době stavby, či krátce potom, byl kostel vydlážděn pískovcovými dlaždicemi a měl celkem tři oltáře. Hlavní oltář s portatilem z roku 1761, který světil vratislavský biskup Filip Gotthard II, hrabě Schaffgotsch. Dva boční oltáře byly zasvěceny sv. Josefovi a sv. Anně, jejichž obrazy byly malovány příborským malířem Františkem Brutschem v roce Dalším inventářem kostela byla kazatelna, malý kůr a dva zvony. Oba zvony byly ulity v Olomouci. První z nich, těžký 40 liber, pochází z roku Druhý zvon je o něco menší, pouze 23,5 liber těžký a je také o něco mladší, z roku Další historie kostela. Velkou ranou v následujících dějinách kostela mohla být daň na odstranění hospodářských následků napoleonských válek, která nakonec ale nebyla vypsána. Šlo o známou Tilgungsteuer z roku Kostely měly odvést kostelní zlato a stříbro a i každý občan měl zaplatit desetinu ze svého majetku. Nicméně válečné události přece jen do historie kostela zasáhly, a sice o sto let později. Za první světové války byly zvony kostela zrekvírovány. Po této válce místecký farář František Pochyla využil inflačního snížení ceny zvonoviny v Německu v roce 1923 a zakoupil pro farnost celkem 10 kusů zvonů, z toho pro Lotrinkovice měly být dva zvony. Všechny zvony byly společně 17. června 1923 v Místku posvěceny a dva zvony o hmotnosti 209 kg a 42 kg zavěšeny do věže kostela v Lotrinkovicích. Kronika neuvádí ani jména zvonů či případný nápis na nich. V 30. letech dvacátého století byl restaurován a znovu pozlacen hlavní oltář i oba boční oltáře. Restauraci zaplatili místní dárci. Další větší opravou byla oprava špatného technického stavu věže kostela. Současně měl být opraven hromosvod. Za tím účelem byly vyhlášeny sbírky mezi věřícími v Lysůvkách a Lotrinkovicích i v Místku. V Lotrinkovicích a Lysůvkách organizovali sbírku starostové obou obcí společně s dalšími osobami, v Místku byl vybíráním peněz pověřen J. Jakoubek a P. Vaněk. Obecní výbor obou obcí schválil obecní příspěvek na opravu kostela v případě, že by výnos sbírky neuhradil náklady. Nové pokrytí věže plechem mělo podle rozpočtu stát K a hromosvod K. Další peníze vyžadovaly omítky věže, bylo však dohodnuto, že tyto práce se uskuteční podle finančního výtěžku sbírky. Výtěžek sbírky a příjem ostatních darů činil celkem Kč. Oprava si vyžádala celkem K. Schodek tedy byl nepatrný, a to ve výši K. 5 POLÁŠEK, J., SASÝNOVÁ, J. Historie obce Lysůvky a kostela Panny Marie Sněžné str. 8

3 V letech druhé světové války byly zvony kostela, pořízené v roce 1923, znovu zrekvírovány pro válečné účely. Tuto ztrátu se podařilo napravit až v šedesátých letech, kdy byl úsilím farníků pořízen nový, současný zvon. V téže době, tedy v roce 1943, byla požádána olomoucká konzistoř o povolení opravy kostelní dlažby a zavedení šestnácti nových lavic. Cena byla vyčíslena na Kč. Protektorátní ministerstvo hospodářství tuto opravu bohužel nepovolilo. Stávající lavice, protože byly napadeny dřevokaznými houbami, byly z kostela odstraněny a nahrazeny provizorními lavicemi a židlemi. Nicméně v roce 1943 byl alespoň opraven hřbitov a upraven prostor kolem kaple. Uvažuje se o větší opravě i o pořízení zcela nových varhan. Nový pokus o vybavení kostela lavicemi je datován do roku 1948 a byl to pokus úspěšný. Nové lavice dodala firma Rožnovský ze sousední obce Rychaltice. Protože kostel vykazoval různá poškození povětrnostními vlivy a také vnitřní vybavení vyžadovalo větší obnovu, bylo rozhodnuto, že s výměnou lavic bude provedena oprava většího rozsahu. Kostel doznal skutečně značných změn ve vnitřním vybavení. Varhanářem Hrabovským z Hukvald a jeho synem byly rozebrány a opraveny varhany. Přitom byl přemístěn varhanní manuál před varhany a zaveden elektrický pohon pro přivádění vzduchu. Pavlač kostela byla rozebrána, čelní deska, památkově chráněna, restaurována a dřevěná podlaha pavlače nahrazena betonovou. Tyto práce na kůru probíhaly v roce podle projektu arch. Šlapety z Olomouce. Změny doznala také výmalba kostela, kterou tvořila původně modrá klenba, zdobená zlatými hvězdami. Při opravě byly zlaté hvězdy sejmuty. Práce byly provedeny mistrem Hanušem z Ostravy. Následně byla vyměněna původní, místy již značně prošlapaná barokní pískovcová dlažba. Ta byla nahrazena žulovými dlaždicemi. Práci provedla místecká firma A. Vrána. Interiér byl vybaven novou křížovou cestou, kterou obstaral místecký kněz P. Dr. Strnad, hlavní oltář dostal nové svícny a byla pořízena nová křtitelnice. Křtitelnici a svícny obstaral chlebovický farář P. Tvarůžek. Interiér byl také vylepšen vnitřním i venkovním nátěrem oken. Hlavní tíhu finančních výdajů nesli farníci. Ti se také podíleli v drtivé míře na různých pomocných stavebních pracích, jako například montáž a demontáž bednění, betonáže, stavba a demontáž lešení apod. Různými, především finančními dary, se podíleli i obyvatelé okolních obcí. Kazatelnu například zaplatili manželé ze Zelinkovic. Celá oprava, včetně výměny střešní krytiny, dala kostelu nový vzhled a tak do poválečné doby vstupoval kostel zevrubně opravený. V roce 1959 doznal změn i hřbitov, který byl založen již v roce 1910 a sloužil oběma obcím. Nyní byl upraven na urnový háj. O něco později, v roce 1965, byl na hřbitově nahrazen starý pískovcový kříž za nový, z umělého mramoru. Náklady nesli manželé Kupčákovi. Za další tři roky, tedy v roce 1968, byl hřbitov rozšířen a rozšířená část byla oplocena. Celková oprava oplocení hřbitova proběhla v roce Počátkem sedmdesátých let byly zahájeny další úpravy a opravy kostela. V roce byla vyměněna již nevyhovující elektroinstalace a současně nahozena nová fasáda. To vše nákladem přibližně Kč. V dalším roce, 1974, byla odstraněna kazatelna a boční, příliš vysoké oltáře. Také křtitelnice byla darována jinému kostelu a do interiéru byl pořízen nový centrální lustr. O rok později byl

4 zřízen obětní stůl, sedes a ambon podle návrhu místeckého děkana P. Nerychela a tak ukončena úprava liturgického prostoru podle požadavků II. Vatikánského koncilu. Poslední větší opravy kostela se datují začátkem let devadesátých. Vynutila si je především vlhkost pronikající nahoru skrze obvodové zdi, které neměly vodorovnou hydriozolaci. Byla osekána vnitřní i venkovní omítka do výše dvou metrů a zahájeny práce na vysušování zdiva. Oprava si vyžádala vyhloubení odvětrávacího kanálu po obvodu kostela, jímž mohla být sanována vlhkost základového zdiva. Při těchto opravách byl zazděn boční vchod a renovován reliéf P. Marie Mariazellské nad hlavním vchodem. Při nátěru střešní krytiny bylo zajištěno natolik pokročilé narušení dřevěné konstrukce věže, že bylo nutno přistoupit k výměně části trámů. Malá sanktusová vížka byla vyměněna zcela a také nově přikryta plechem. Teprve pak mohlo být přikročeno k obnovovacímu nátěru krytiny. Současně byly zřízeny nerezové okapy a okapní svody. Nakonec byly provedeny terénní úpravy a ozelenění. Uvnitř byla provedena nová výmalba, vyčištěny olejomalby křížové cesty včetně rámů, vyměněna část svítidel, nainstalováno bezpečnostní elektronické zařízení. Celou sérii vnitřních úprav ukončilo zavedení elektrického vyhřívání lavic. Do dvou oken byly pořízeny nové moderní vitráže podle návrhu PhDr. K. Rechtíka z Brna, zhotoveny byly firmou Vitráž Brno. Vitráže graficky znázorňují P. Marii z Písně písní. Tím byly v roce 1994 ukončeny poslední opravy rozsáhlejšího charakteru, a to nákladem téměř půl miliónu korun. Na nákladech se částečně podílel prostřednictvím Městského úřadu ve Frýdku-Místku stát, zbylou část uhradili farníci.

5 3. Interiér kostela. Kostel je jednolodní stavba se sedlovou střechou a představenou hranolovou hlavní věží v čele. Z levé strany se k chrámové lodi přimyká sakristie. Věž je tvořena hladkým čtyřbokým hranolem, opatřena jednoduchým rizalitem a ukončena cibulovitou bání, pokrytou měděnou krytinou. Vrcholek věže tvoří kampanila ukončená makovičkou s křížem. Celá stavba je opatřená hladkou světlou omítkou, která upoutává pohled již z velké dálky. V interiéru kostela upoutá především retabulový hlavní oltář v barokním provedení. Oltářní obraz znázorňuje Pannu Marii s Ježíškem, obklopenou anděly. Panna Maria i Ježíšek jsou korunováni. Obě postavy jsou oděny do zvláštních, ornamenty vyzdobených rouch. Okolo Panny Marie se nalézají čtyři postavy prosebníků. V nástavbě retabula je dřevěná plastika tří Božských osob. Nástavba je nesena čtyřmi stylizovanými bočními korintskými sloupy, u jejichž pat stojí dva světci. Svatostánek je bohatě ornamentalizován a zlacen. Vévodí mu plastika Nejsvětější Trojice a dva adorující andělé. Po obou stranách oltáře stojí sochy sv. Petra a Pavla v životní velikosti. Na obou stranách chrámové lodi jsou umístěny dva poměrně velké obrazy. Oba obrazy mají stejný motiv, jímž jsou výjevy ze života Svaté rodiny. Na stěnách lodi jsou také umístěny obrazy křížové cesty. Podlaha chrámu je opatřena černobílými kamennými dlaždicemi, které vhodně kontrastují s valenou klenbou lodi, jejíž oblouky jsou zvýrazněny štukou. 4. Hřbitov. Na levé straně kostela je položen hřbitov, který byl pravděpodobně založen v roce 1910 jako společný hřbitov pro Lysůvky a Zelinkovice. Hřbitov je obehnán kovovým plotem, který byl v průběhu let několikrát opravován. Během roku 1959 byla na hřbitově provedena úprava části plochy a vytvořen urnový háj. V letech byla na okraji hřbitova vystavěna budova se sociálním zařízením a skladem nářadí.