Gymnázium Jana Nerudy. Závěrečná práce studentského projektu Tepová frekvence a tlak krve v naší populaci

Transkript

1 Gymnázium Jana Nerudy Závěrečná práce studentského projektu Tepová frekvence a tlak krve v naší populaci Evropský sociální fond Praha a EU Investujeme do vaší budoucnosti 2014 Iva Klimešová, Klára Ticháčková

2 Anotace: jaký je vliv farmak a sportovního tréninku na jejich hodnoty Vedoucí práce: PaedDr. Pavel Svoboda Mgr. Blanka Machová 1

3 Čestně prohlašujeme, ţe jsme práci vypracovali samostatně a pouţili jsme pouze uvedené zdroje informací. Iva Klimešová Klára Ticháčková 2

4 I. Obsah I. Obsah... 3 II. Úvod... 4 III. Tepová frekvence a tlak krve v naší populaci Oběhová soustava Krev Krevní cévy Srdce Tlak krve Tlak krve Měření tlaku krve Vysoký krevní tlak (hypertenze) Nízký krevní tlak (hypotenze) Tepová frekvence Změny srdečního tepu Vliv sportovního tréninku na tepovou frekvenci IV. Závěr V. Zdroje

5 II. Úvod Práce se zabývá tlakem krve a tepovou frekvencí, které jsou v poslední době často sledovány. Na měření tlaku mají v mnoha domácnostech měřicí přístroje, neboť vysoký krevní tlak patří mezi velmi časté nemoci dnešní společnosti. Tepovou frekvenci si běţně měří vrcholoví, ale i rekreační sportovci. Tep dokáţe změřit jiţ mnoho sportovních hodinek a cyklistických tachometrů. Naměřené hodnoty lze pak přenést do počítače, kde lze v grafech porovnat tep s převýšením a rychlostí. Vrcholoví sportovci mají obvykle přesnější měřicí přístroje a je pro ně velmi důleţité porovnání hodnot tepové frekvence v průběhu delší doby. Na začátku práce je velmi stručně popsána oběhová soustava a činnost srdce. Pak se jiţ práce dostává k tlaku krve. Protoţe vysoký krevní tlak je častějším problémem neţ nízký, zabývá se jím práce ve větší míře. Je zde popsáno, co ho způsobuje a jakými léky se dá léčit. Druhá část práce je věnována tepové frekvenci. V práci jsou stručně popsány případy, kdy je tepová frekvence sníţená nebo zvýšená v důsledku zdravotního problému. Zajímavější je ale dále popsaný vliv sportovního tréninku na její hodnoty. Jsou zde popsány veličiny, které se měří, a jaký na ně mají vliv různé druhy tréninku. Vliv je v práci ukázán i pomocí měření, které bylo provedeno u vrcholových silničních cyklistů. Tyto data jsou ale pro závodníky velmi citlivá, a proto měřený závodník zůstává v anonymitě. Bohuţel jsme ani v práci nemohli uvést měření většího počtu závodníku, ale pouze jednoho muţe a ţeny, protoţe právě z důvodu citlivosti těchto dat je veliký problém je získat. 4

6 III. Tepová frekvence a tlak krve v naší populaci 1. Oběhová soustava 1.1 Krev Krev proudí rozsáhlou sítí tepen a ţil, roznáší kyslík, ţiviny a teplo do všech tkání těla a odnáší z nich nepotřebné látky. Krev se skládá z krevní plazmy a tělísek, červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček. Červené krvinky (erytrocyty) obsahují hemoglobin, na který se váţe kyslík a oxid uhličitý. Jsou sloţeny z bílkoviny (globinu) a barviva (hemu). Kaţdý hem má iont ţeleza, který oxiduje a způsobuje červenou barvu krve. Bílé krvinky (leukocyty) obsahují jádro a nemají stálý tvar. Rozlišujeme je na granulocyty a agranulocyty, které můţeme dále dělit na monocyty a lymfocyty. Leukocyty zajišťují obranyschopnost pomocí fagocytózy. Granulocyty obsahují heparin, který zabraňuje sráţlivosti krve. Mezi krevní tělíska patří dále krevní destičky (trombocyty). Trombocyty nemají jádro a délka jejich ţivota se pohybuje v řádu dní. Jejich hlavní funkcí je zastavení krvácení. 1.2 Krevní cévy Krevní cévy dělíme na tepny, vlásečnice a ţíly. Tepny (arterie) vedou okysličenou krev směrem ze srdce do těla. Mají elastickou a pevnou vrstvu svaloviny, aby mohli odolat tlaku krve. Největší tepnou je aorta, která má průměr aţ 2,5 cm. Svalovina se stahuje, čímţ pomáhá plynulému toku krve. Stěny tepen se při rozvětvování postupně ztenčují, aţ přecházejí ve vlásečnice. Vlásečnice (kapiláry) jsou dlouhé 0,5 aţ 1 mm a jejich šířka je jen o trochu větší neţ šířka červených krvinek, průměr je přibliţně 0,01 mm. Vlásečnice se nacházejí velmi hustě ve většině tkání, nevyskytují se pouze v pokoţce a pokoţkových útvarech (vlasy, nehty). V tkáni se z krve uvolňuje kyslík a ţiviny a naopak se do krve dostávají odpadní látky spolu s oxidem uhličitým. Vlásečnice se následně spojují zpět v ţíly (vény). Ţíly mají tenkou stěnu, krev v nich proudí pomaleji a pod malým tlakem. Proto se v jejich stěnách vyskytují chlopně, které brání obousměrnému průtoku krve. 1.3 Srdce Srdce (cor) je jedním z nejdůleţitějších orgánů v těle. Je pohonnou částí krevního oběhu a nachází se v hrudním koši při levé straně mezi plícemi Stavba srdce Srdce je uloţeno ve dvou vazivových obalech. Zevní obal se nazývá osrdečník (perikard) a vnitřní obal epikard. Prostor mezi obaly je vyplněn tekutinou, která usnadňuje pohyby srdce. Srdce je z největší části tvořeno srdeční svalovinou (myokardem). Podélná přepáţka ho dělí na pravou a levou polovinu. Kaţdá polovina je rozdělena na horní předsíň (síň) a dolní komoru. Mezi pravou komorou a síní je trojcípá chlopeň a na pravou komoru navazuje plicnice, která je oddělena poloměsíčitou chlopní. Levou síň a komoru odděluje dvoucípá chlopeň, na levou komoru navazuje aorta, která je taktéţ oddělena poloměsíčitou chlopní Funkce srdce Srdeční svalovina je přesná a neunavitelná. Cyklus srdce můţeme rozdělit na dvě fáze. První fáze (diastola) slouţí k naplnění srdce krví, srdeční svalovina ochabuje. Při druhé fázi (systole) se srdeční svalovina naopak smršťuje. Smrštění probíhá ve vlně od předsíní do komor, čímţ je krev vypuzena do cév. Impulzy, které zajišťují stah, vznikají přímo v srdci, v převodním systému srdečním. Činnost srdce je kontrolována kardiovaskulárním centrem, které se nachází v prodlouţené míše. To zajišťuje, ţe klidová frekvence je přibliţně 70 stahů za minutu a ne více. Srdce přečerpá při jednom stahu ml krve, to 5

7 nazýváme tepový (systolický) objem. Za minutu tedy srdce přečerpá kolem 5 l krve, při námaze se můţe ale mnoţství zvýšit aţ na 40 l. 2. Tlak krve 2.1 Tlak krve Průtoku krve cévami brání odpor vznikající třením proudící krve. Odpor je překonáván pomocí tlakového rozdílu, který vytváří systolický stah srdce. Při stahu srdce je krev vytlačena do tepen, jejich pruţné stěny se kvůli odporu krve roztáhnou. Při diastole, uvolnění srdečního svalu, se tepny opět stáhnou a tím zaručují stálý tok krve. Stahování a roztahování cév se nazývá tlakový puls, který je totoţný se srdeční frekvencí. Tlak krve je ovlivněn vzdáleností od srdce, nejvyšší je v aortě, naopak ve vlásečnicích je velmi nízký. Krev se zde pohybuje nejpomaleji. V ţilní části oběhového systému se rychlost krve opět trochu zvyšuje, tlak krve zde ale klesá aţ do mírně záporných hodnot, proto musí být krev do pravé předsíně nasávána. Na velikost tlaku má také vliv gravitační síla v závislosti na poloze těla, viskozita krve a pruţnost cév, která způsobuje zvyšování krevního tlaku u starých lidí. Krevní tlak také stoupá v závislosti na emocích a tělesné práci. Tlak i tepová frekvence jsou ovlivněny i věkem. V dětství je tlak nejniţší, zatímco tepová frekvence je nejvyšší. Kolem 20. roku ţivota se zvyšování tlaku zpomalí, zrychlí se aţ opět po 60. roce. Tepová frekvence se v dětství postupně sniţuje, v dospělosti se jiţ dále obvykle nemění. V závislosti na stazích srdce se tlak udává pomocí dvou hodnot, první je tlak při stahu srdce (systole), ten nazýváme systolický nebo také maximální. Hodnota systolického tlaku u zdravého člověka je mezi 16 aţ 19 kpa, častěji se udává 120 aţ 140 mmhg. Druhá hodnota, která se měří při ochabnutí srdce, je tlak diastolický (minimální). Běţný diastolický tlak je mezi 10,6 aţ 12 kpa, to odpovídá 80 aţ 90 mmhg. Rozdíl systolického a diastolického tlaku nazýváme tlak pulsový, který se tedy pohybuje kolem 5,4 kpa. Pomocí systolického a diastolické tlaku je také moţno přibliţně vypočítat střední tlak pomocí vzorce: 6

8 2.2 Měření tlaku krve Tlak krve je moţno měřit dvěma způsoby přímou a nepřímou metodou. Přímá (krvavá) metoda je přesnější, ale provedení je náročnější neţ u metody nepřímé. Vyuţívá se na měření tlaku v místech nedostupných z povrchu např. blízko srdce. Při přímé metodě měření zavedeme pod rentgenovou kontrolou tepnou nebo ţilou kráter, na jehoţ konci je umístěn senzor měřící tlak. Častěji se tlak krve měří pomocí gumové manţety přiloţené na paţi. Manţeta je nafouknuta vzduchem, čímţ stlačí cévu, a tedy neprochází krev. Při následném vyfukování manţety je měřeno, při jakém tlaku je cévou opět protlačena krev. To se často poslouchá na paţi, při prvním slyšitelném zvuku je naměřen systolický tlak a při odeznění tohoto zvuku diastolický tlak. Vliv na krevní tlak můţe mít mnoho faktorů, v ordinaci lékaře můţe zvýšení hodnot způsobit nervozita a napětí pacienta. Nepřesnost měření můţe také vyvolat špatný výběr manţety (úzká, krátká). U starších lidí jsou tepny často ztuhlé, a proto výsledky měření mohou být aţ o 10 mmhg vyšší. 2.3 Vysoký krevní tlak (hypertenze) Vysoký tlak patří mezi velmi časté onemocnění zvláště v rozvinutých zemích. Příčinou vysokého krevního tlaku můţe být nemoc ledvin, srdce nebo ţláz s vnitřní sekrecí. Krevní tlak také můţe zvýšit látka fenylpropanolamin, která je součástí některých volné prodejných léků (např. proti rýmě nebo na zhubnutí). U 90 % pacientů ovšem příčina vysokého krevního tlaku není zjištěna, jsou pouze známé faktory, které pravděpodobnost výskytu hypertenze zvyšují. Hypertenze nezpůsobuje ţádné problémy sama o sobě, pouze extrémní zvýšení tlaku můţe vyvolat bolesti hlavy. Dlouhodobě vysoký krevní tlak ale zvyšuje riziko mozkové mrtvice, srdečních chorob nebo nemocí ledvin, způsobit můţe také poruchy zraku. Těmito riziky je sniţována šance na dlouhý ţivot Faktory negativně ovlivňující krevní tlak Vysoký krevní tlak se objevuje asi dvakrát častěji u lidí starších 65 let. Přesné počty se ale špatně zjišťují, protoţe mnoho lidí hodnotu svého tlaku nezná. Na vysoký krevní tlak má nepochybně vliv pohlaví, u muţů je riziko výskytu větší neţ u ţen. Dědičnost hraje při této chorobě také velkou roli. Pravděpodobně největší vliv na vysoký krevní tlak má ale tělesná váha a obezita. Při poklesu váhy dochází i k poklesu krevního tlaku a to v průměru na 1kg váhy o 2-3 mmhg. Další rizikový faktor je sůl. Byl dokázán vztah mezi mnoţstvím soli v přijímané potravě a výškou krevního tlaku (mezinárodní akce INTERSALT, lidí ve 32 zemích). Průzkumy dokonce přinášejí důkazy o sniţování krevního tlaku pomocí kalcia a magnezia, nejčastěji si lze nedostatku magnezia všimnout díky křečím ve svalech. Pravdivý ovšem není velmi častý názor, ţe krevní tlak zvyšuje také káva. Tlak sice ovlivnit můţe, ale pouze na krátkou dobu, poté se opět vrátí do normálu. Naproti tomu má na krevní tlak negativní vliv alkohol. Při mírně zvýšeném krevním tlaku není úplná abstinence vţdy nutná, stačí pouze omezení přísunu alkoholu maximálně na například 0,5 l piva nebo 0,25 l vína denně. Výjimkou jsou obézní lidé a těţcí hypertonici, u kterých je i malé mnoţství alkoholu nebezpečné. Dalším negativním faktorem je nepochybně stres. Dnes bychom toto slovo mohli povaţovat za módní, ale zejména dlouhodobý stres a stres, který uţ nevnímáme, můţe nenávratně poškozovat naše zdraví. Dokázán je i vliv hluku (bydliště v blízkosti letišť) stejně jako přílišné horko v domácnosti. Sociální prostředí jako je rodina nebo vztahy na pracovišti jsou samozřejmě také dalším faktorem, který tlak můţe zvýšit. 7

9 2.3.2 Léky s vedlejšími účinky zvyšujícími krevní tlak Nejznámějšími léky nepřímo zvyšujícími krevní tlak jsou blokátory ovulace, které zabraňují početí (antikoncepční pilulky). U ţen v reprodukčním věku je tedy nutné brát v potaz tuto skutečnost. Další obdobnou látkou je fenacetin, který byl hlavně dříve běţně obsaţen v lécích proti bolesti. Kromě zvyšování krevního tlaku způsoboval také poškození ledvin. Lékořice vede také ke zvyšování krevního tlaku, nebezpečí hrozí při časté a pravidelné konzumaci velkého mnoţství. Stejné riziko platí i u ţvýkacího tabáku nebo anýzové kořalky. Některé protirevmatické prostředky mohou zvyšovat krevní tlak, neboť ruší nebo oslabují látky obsaţené v lécích sniţujících krevní tlak. Platí to obzvláště pro skupinu diuretik. Blokátory MAO blokátory monoaminooxidázy mají také negativní vliv na krevní tlak. Jsou obsaţeny v určitých prostředcích proti depresím. Riziko rychlého stoupnutí krevního tlaku hrozí i při poţití potravin obsahujících tyramin (banány, čokoláda, červené víno) Vysoký krevní tlak a sport Je přirozené, ţe se zvyšující zátěţí zvyšuje i krevní tlak. Záleţí ale na mnoha okolnostech jako druh sportu nebo intenzita zatíţení. Sporty nemůţeme rozdělit na vhodné a nevhodné, musíme se řítit zejména způsobem provozování. Obecně pro hypertoniky jsou nejvhodnější sporty dynamické prováděny s malým podílem síly, se střední intenzitou zátěţe a nízkou ctiţádostí jako například jogging. Druhy zátěţe jsou dynamické, statické, cyklické a acyklické, pro hypertoniky jsou vhodné sporty dynamické a cyklické. Jedná se o vytrvalostní sporty, jako běh, jízda na kole, plavání nebo běţkování. Tyto formy zátěţe vedou k relativně malému a pozvolnému vzestupu krevního tlaku, jsou tedy ideální pro osoby trpící vysokým krevním tlakem Farmaka snižující krevní tlak Léčba léky je často u vysokého krevní tlaku nevyhnutelná, přesto při lehce zvýšeném tlaku by měl pacient nejdříve vyzkoušet léčbu úpravou ţivotního stylu a aţ pokud budou všechny pokusy neúčinné, mělo by se začít s léčbou medikamenty. Začíná se obvykle jedním lékem, pokud tento lék není dostatečně účinný, přidávají další druhy léků. Dále se doporučuje začít slabšími přípravky, aby se v případě malého účinku mohla dávka zvyšovat. Při léčbě léky by ale stejně měli být dodrţovány zásady nemedikamentózní léčby Diuretika Diuretika jsou skupina léků pouţívající se při léčení mnoha problémů. Tyto přípravky způsobují zvýšené vylučování iontů v ledvinách, jedná se především o ionty sodíku a někdy draslíku. S ionty je z organismu vylučováno i větší mnoţství vody. Diuretika se proto pouţívají například při selhání srdce, jehoţ důsledkem vznikají různé otoky, ale také při vysokém krevní tlaku. Při sníţení obsahu vody v oběhovém systému klesne tlak krve. Vlivem diuretik je ale také zvýšené vylučování draslíku, který je pro tělo potřebný, proto se musí uţívat další léky, které draslík v těle zadrţují. Tyto látky jsou jiţ někdy obsaţeny přímo v konkrétním diuretiku. Dalším rizikem při pouţívání diuretik je dehydratace. Proto se nedoporučuje zvyšovat dávku diuretik, pokud dostatečně nezabírají, ale spíše by se měl přidat jiný druh léku (např. ACE inhibitor). V prvních týdnech od počátků léčení způsobují tyto léky neţádoucí účinky z důvodu sníţení tlaku, tyto účinky způsobují všechny léky na krevní tlak a trvají pouze po dobu, neţ si tělo na sníţený tlak 8

10 zvykne. Pacient můţe trpět na závratě či únavu. Diuretika mohou dále způsobit svalové křeče v důsledku ztráty hořčíku nebo zhoršit metabolismus tuků. Hydrochlorothiazid Léčivou látkou přípravku je hydrochlorothiazidum, které patří mezi diuretika. Je obsaţeno v mnoţství 25 mg v jedné tabletě. Hydrochlorothiazid se pouţívá k léčbě hypertenze, ale také otoků z důvodů srdečního selhání nebo při některých onemocnění jater. Lék mohou pouţívat i děti od 3 let. Protoţe diuretika způsobují vylučování draslíku z těla, doporučuje se je pouţívat současně s přípravky na zvyšování hladiny draslíku. Výrobcem Hydrochlorothiazidu je česká firma Zentiva, k. s. Indap Indap patří mezi močopudné přípravky, má ale také vliv na oběhový systém, rozšiřuje cévy, a tedy sniţuje tlak. Aktivní látkou je indapamidum, které je obsaţeno v mnoţství 2,5 mg v jedné tabletě. Tobolka má dvoubarevný ţelatinový povrch a uvnitř se nachází bílý prášek. Indap se pouţívá k léčbě hypotenze v mírné a střední formě, u těţké formy se kombinuje s dalšími léky. Indap vyrábí česká společnost PRO.MED.CS. Verospiron Verospiron je další močopudný přípravek, který ale vylučuje vodu pouze pomocí sodíku a draslík šetří, naopak zvyšuje jeho hladinu v krvi. Léčivou látkou je spironolactonum. Přípravek se pouţívá při otocích, některých poruchách jater, ledvin, srdečním selháním a na léčbu hypertenze. Přípravek smějí pouţívat i děti od 3 let. Drţitelem rozhodnutí o registraci je maďarská firma Gedeon Richter Plc., která výrobek také vyrábí. Dále je Verospiron vyráběn v Polsku. Moduretic Moduretic obsahuje dvě léčivé látky, v menším mnoţství (5 mg) je v tabletě obsaţen amilorid. Tato látka je slabým diuretikem, ale také především látkou šetřící draslík. Ve větším mnoţství je obsaţeno hydrochlorothiazidum, coţ je diuretikum. Moduretic se pouţívá kromě léčby hypotenze k léčbě některých otoků. Výrobcem i drţitelem rozhodnutí o registraci je firma Merck Sharp Dohme B.V. sídlící v Nizozemí. Loradur Loradur je stejně jako Moduretic přípravek se dvěma léčivými látkami. Amiloridi hydrochloridum anhydricum je obsaţen v mnoţství 2,5 nebo 5 mg a brání nadměrnému vylučování draslíku a hořčíku, druhou látkou je hydrochlorothiazidum. To patří mezi diuretika, a tedy zvyšuje vylučování sodíku spolu s vodou z těla, v jedné tabletě je v mnoţství 25 nebo 50 mg. Přípravek je vyráběn v Německu firmou Merckle GmbH. Rhefluin Rhefluin je další diuretikum, které šetří draslík. Obsahuje stejně jako předchozí přípravky hydrochlorothiazidum, které má diuretické účinky, a amiloridum hydrochloridum, které v těle zadrţuje draslík a má také slabé diuretické účinky. Rhefluin je vyráběn českou firmou Zentiva, k. s. 9

11 Betablokátory Beta-blokátory jsou druhou běţně uţívanou skupino léků proti vysokému tlaku, ale také při angině pectoris, při srdečním selhávání nebo po infarktu myokardu. Látky zablokují beta-receptory, na které se za normálních podmínek váţí stresové hormony zrychlující srdeční činnost. Protoţe jim je ale tato vlastnost znemoţněna, zpomaluje se srdeční činnost a tedy i tlak krve. Z důvodu zpomalení i dalších orgánů vznikají různé vedlejší účinky. Časté jsou závratě, slabosti při zátěţi nebo únava. Acecor Acecor zmenšuje spotřebu kyslíku při nedostatečném prokrvení srdce. Pouţívá se při léčbě hypertenze, poruch srdečního rytmu nebo anginy pectoris. Léčivou látkou je acebutololum obsaţené v mnoţství 400 mg v jedné tabletě. Přípravek je určen pro dospělé pacienty a smí se pouţívat aţ třikrát denně. Acecor je vyráběn v Itálii. Lokren Lokren patří mezi betablokátory, které smějí uţívat i mladiství. Pouţívá se k léčbě anginy pectoris a hypertenze, při těţké hypertenzi je doporučováno kombinovat přípravek i s jinými druhy antihypertenziv. Léčivou látkou je betaxolol. Drţitelem rozhodnutí o registraci je Sanofi-Aventis, s.r.o., Česká republika, lék je ale vyráběn v Polsku a Francii. Concor Dalším betablokátorem je léčivá látka bisoprol obsaţená v léku Concor. Tento přípravek se pouţívá k léčbě hypertenze a anginy pectoris. V jedné tabletě je 5 nebo 10 mg léčivé látky. Concor je vyráběn v Německu. Dilatrend Karvedilol je léčivou látkou přípravku Dilatrend patřící mezi betablokátory a také vazodilatátory, coţ jsou látky rozšiřující krevní cévy. Dilatrend lze uţívat nejen při vysokém krevním talku ale také při léčbě srdečních chorob a při srdečních selháních. Výrobcem je česká Roche s.r.o. Egilok Egilok obsahuje aktivní látku metoprolol v mnoţství 25, 50 nebo 100 mg. Přípravek se pouţívá při hypertenzi, angině pectoris, při poruchách srdečního rytmu, ale také proti migrénám a při zvýšené činnosti štítné ţlázy. Výrobcem je maďarská společnost EGIS Pharmaceuticals PLC. Nebilet Nebilet patří do skupin betablokátorů, sniţuje tepovou frekvenci a roztahuje cévy. Pouţívá se k léčbě vysokého tlaku, ale také při srdečním selhání u pacientů starších 70 let. Léčivou látkou je nebivolol. Výrobcem i drţitelem rozhodnutí o registraci je německá společnost Berlin-Chemie AG Blokátory kalciových kanálků Blokátory kalciových kanálků zabraňují průniku vápníku do svaloviny cév, díky tomu sniţuje její napětí, cévy se roztahují a tím je sniţován krevní tlak. Lze je rozdělit do tří skupin dihydrophyridiny, fenylalkylaminy a benzothiazepiny. Dále lze kaţdou skupinu rozdělit na tři dle délky účinku. K léčbě se ale obvykle nepouţívají látky s nejkratší dobou účinku. 10

12 Léčba hypertenze pomocí blokátorů kalciových kanálků je poměrně nová. Léky jsou doporučovány pouţívat samostatně, ale lze je i kombinovat s jinými druhy medikamentů, například diuretiky. Blokátory se pouţívají také k léčbě anginy pectoris nebo po infarktu myokardu Vedlejší účinky se mohou vyskytovat v podobě závratí, koţních vyráţek, otoků, zácpy nebo červenání v obličeji Dihydropyridiny První skupinou blokátorů kalciových kanálků jsou dihydropyridiny. Do této skupiny patří látky se středně dlouhou dobou účinnosti: felodipin, isradipin, nifedipin retard, nifedipin GITS, nivadipin, nimodipin, nisolodipin, niterndipin a dále s nejdelší dobou účinnosti: amlodipin, barnidipin, lacidipin a lercanidipin. Agen Aktivní látkou Agenu je amlodipin. Přípravek se pouţívá nejen k sníţení vysokého krevního tlaku, ale také k léčení anginy pectoris (bolestem na hrudi). Je k dostání ve dvou variantách, první Agen 5 obsahuje 5 mg léčivé látky v jedné tabletě, druhá Agen 10 obsahuje 10 mg. Tablety jsou bílé, oválné s půlící rýhou. Výrobcem je česká společnost Zentiva, k. s. Vasexten Vasexten je přípravek pouţívající se výhradně k léčbě hypertenze. Léčivou látkou je dihydropyridin s dlouhou dobou účinnosti barnidipin. Proto se Vasexten pouţívá pouze jednou denně. Mnoţství látky v jedné léčivé tabletě je 10 nebo 20 mg. Tablety jsou ve tvaru ţlutých ţelatinových tobolek s granulemi uvnitř. Drţitelem rozhodnutí o registraci je česká společnost Astellas Pharma s.r.o., lék je ale vyráběn Nizozemí. Lacipil Léčivou látkou je lacidipinum, které je v jedné tabletě v mnoţství 2 nebo 4 mg. Lacidipil se pouţívá k léčbě hypertenze. Lacipil se prodává ve tvaru bílých, oválných potahovaných tablet. Registraci drţí Britská společnost Glaxo Group Ltd., výrobek je vyráběn ve Španělsku a Polsku. Plendil ER Další lék ze skupiny kalciových blokátorů obsahuje léčivou látku felodipin a to v mnoţství 5 nebo 10 mg v jedné tabletě. Plendil ER se pouţívá nejen k léčbě hypertenze, ale také k prevenci bolestí na hrudi při angině pectoris. Felodipin ovlivňuje hladké svalstvo tepen, neměl by ale jiţ působit na hladké svaly ţil. Dále by také neměl ovlivňovat vedení vzruchů v srdci a má mírný diuretický účinek. Plendil ER lze pouţívat při všech stupních hypertenze, při potřebě zvýšení účinku ho lze předepsat dohromady s dalšími léky, např. diuretiky nebo betablokátory. Přípravek se prodává v podobě růţových kulatých potahovaných tablet s prodlouţeným uvolňování. Rozhodnutí o registraci drţí britská společnost AstraZeneca UK Limited. Lomir SRO Lék obsahující isradipin, látku se středně dlouhou účinností se nazývá Lomir SRO. Je v dostání pouze v jedné variantě a to s mnoţstvím 5 mg isradipinu v jedné tabletě. Je doporučováno uţívat pouze jednu tabletu denně, proto je lék určen spíše pro mírnou aţ střední hypertenzi. Pokud dávka nestačí, doporučuje se kombinace s jinými antihypertenzivy (diuretiky, ACE inhibitory). Výrobcem léku je firma Novartis s.r.o. sídlící v Praze. 11

13 Cordipin XL Cordipin XL se pouţívá k léčbě vysokého krevního tlaku a stabilní anginy pectoris. Aktivní látkou přípravku je nifedipinum, které rozšiřuje věnčité i obvodové tepny. Zlepšuje se tedy prokrvení srdečního svalu a odlehčuje se jeho zatíţení. Přípravek je prodáván v podobě tablet s řízeným uvolňováním. Látka proto zůstává účinná aţ po dobu 24 hodin. Výrobce je společnost Krka, d. d. ze Slovinska. Lusopress Léčivou látkou Lusopressu je nitrendipinum. V jedné tabletě je 20 mg léčivé látky. Příprava lze uţívat aţ dvakrát denně. Lusopress se pouţívá k léčbě hypertenze. Rozhodnutí o registraci drţí italská společnost Istituto Luso Farmaco d Italia S.p.A, přípravek je ale vyráběn v Berlíně firmou Berlin-Chemie AG Fenylalkylaminy Isoptin SR Isoptin SR obsahuje jako léčivou látku verampil SR, coţ zástupce fenylalkylaminů se středně dlouhou dobou působnosti. Přípravek se pouţívá nejen k léčbě vysokého krevního tlaku, ale také k léčbě anginy pectoris a k léčbě některých poruch srdečního rytmu. Lék obsahuje 240 mg verampilu v jedné tabletě, při léčbě hypertenze se doporučuje začít s půlkou tablety denně, ale je moţně pouţívat aţ dvě tablety denně. Diacordin Benzothiazepiny Léčivou látkou Diacordinu je diltiazem. Tato látka patří mezi středně dlouho účinkující benzothiazepiny. Diacordin se pouţívá především k léčbě bolestí na hrudi při angině pectoris, ale lze jej pouţít i na vysoký krevní tlak. Přípravek se prodává v podobě tobolek s prodlouţenou dobou uvolňování, jedna tobolka obsahuje 60, 120 nebo 240 mg léčivé látky. Výrobcem přípravku je Zentiva, k.s., Česká republika ACE inhibitory Jednou z látek, která ovlivňuje velikost krevního tlaku je ACE (angiotenzin-konvertující enzym), který se nachází ve stěnách cév. ACE štěpí angiotenzin I na angiotenzin II a ten zapříčiní zúţení cév. ACE inhibitory proto zmenšují napětí cév, díky tomu se cévy roztáhnou a sníţí krevní tlak. Pouţívají se na léčbu hypertenze, při srdečních selhání nebo po infarktu myokardu. Accupro Léčivou látkou přípravku je chinapril, který patří do skupiny ACE inhibitorů. Accupro se pouţívá při hypertenzi nebo srdečních slabostech. V jedné tabletě je obsaţeno 5, 10 nebo 20 mg chinaprilu Při začátku podávání léku se doporučuje začít s 5 mg nebo dokonce pouze poloviční dávkou, pak se můţe mnoţství dle potřeby zvětšovat. Drţitelem rozhodnutí o registraci je Pfizer, spol s r. o. sídlící v Praze, výrobcem je ale Pfizer Manufacturing Deutschland.GmbH. Accuzide Přípravek Accuzide 10 obsahuje dvě léčivé látky - chinapril a hydrochlorothiazidum. Chinapril patří do skupiny ACE inhibitorů. Hydrochlorothiazid se řadí mezi diuretika, proto vylučuje z těla přebytečnou vodu. Tablety jsou růţové, eliptické, potahované s půlící rýho pro snadnější polykání. Drţitelem 12

14 rozhodnutí o registraci je také Pfizer, spol s r. o. sídlící v Praze, výrobcem je Pfizer Manufacturing Deutschland.GmbH. Dapril Dapril se pouţívá k léčbě hypertenze, ale také srdeční nedostatečnosti či ho lze uţívat po srdečním infarktu. Léčivou látkou je lisinoprilum, které je obsaţené v jedné tabletě v dávkách 5, 10 nebo 20 mg. Lisinoprilum patří do skupiny ACE inhibitorů, ale na rozdíl od jiných ACE inhibitorů se aktivuje i bez metabolického procesu a váţe se pouze na bílkovinu ACE. Výrobce i drţitelem rozhodnutí o registraci je Medochemie Ltd. sídlící na Kypru. Prenessa Prenessa obsahuje látku perindopil, která se v těle přeměňuje na perindoprilát, který při dlouhodobém podávání způsobuje zvyšování pruţnosti cév. Prenessa se pouţívá k léčbě hypertenze, po srdečním selhání nebo k prevenci opakované cévní srdeční příhody. V jedné tabletě jsou obsaţeny 4 mg účinné látky. Výrobcem je Polská Krka, d. d. Prestarium NEO Prestarium se pouţívá k léčbě hypertenze, srdečních selhání a ke sníţení rizika srdečních příhod. Léčivou látkou je peridoprilum, které je obsaţeno v mnoţství 5 mg v jedné tabletě. Tablety jsou světle zelené podlouhlého tvaru. Výrobcem je Les Laboratoires Servier sídlící ve Francii Dihydralazin Stejně jako dále jmenované látky se dihydralazin vţdy pouţívá v kombinaci s jinými léky na vysoký tlak, obvykle diuretiky. Dihydralazin rozšiřuje cévy a tím sniţuje krevní tlak. Dihydralazin můţe ale také způsobit bolesti hlavy a ţaludku nebo horečky. Dále také způsobuje zadrţování vody a soli v těle, také proto je nutné ho podávat společně s diuretiky Reserpin, Klonidin Obě tyto látky se pouţívají aţ v případě, ţe ţádné jiné léky nezabírají. Působí na nervový systém, který tlumí, čímţ rozšiřují cévy. Klonidin musí být pouţíván několikrát denně, neboť působí jen chvíli, při jeho vysazení se prudce zvýší tlak, coţ můţe být velmi nebezpečné. Dále můţou tyto látky způsobovat deprese, zpomalené reakce, vysychání sliznic či ţaludeční vředy. Stejně jako dihydralazin způsobují zadrţování vody a solí v těle, proto by tyto látky měli být pouţívány dohromady s diuretikem Methyldopa Methyldopa má velmi podobné účinky jako reserpin a klonidin, působí na sympatický nervový systém, čímţ rozšiřuje cévy. Methyldopa je předepisován těhotným ţenám, protoţe nezpůsobuje riziko pro plod. Kromě zpomalených reakcí můţe methyldopa způsobit sucho v ústech nebo i horečku. Dále také zadrţuje vodu a soli v těle. Dopegyt Léčivou látkou je methyldopa, který je obsaţena v mnoţství 250 mg v jedné tabletě. Dopegyt je vhodný pro mladistvé a děti od 4 let, pro pacienty s cukrovkou, s poruchou ledvin i pro těhotné ţeny. 13

15 Přípravek je moţné kombinovat s diuretiky, ACE inhibitory nebo jinými antihypertenzivy. Výrobcem je maďarská EGIS Pharmaceuticals PLC. 2.4 Nízký krevní tlak (hypotenze) Nízký krevní tlak je mnohem méně nebezpečný neţ tlak vysoký a často dokonce ani není povaţován za nemoc. Nízký tlak mívají často hubení lidé, způsobit ho můţe psychická zátěţ, infekční nebo nervové nemoci či vedlejší účinky léků. Nízký tlak způsobuje špatnou cirkulaci krve v těle, čímţ můţe způsobit upadnutí v důsledku závratě nebo u těhotných ţen niţší váhu plodu. Kromě závratí a náchylnosti k omdlení po rychlém vstávání ovlivňuje citlivost na změny počasí, pocity chladu a potivost, u dětí můţe ovlivnit nesnadnou koncentraci, únavu či bolesti hlavy. Není doporučováno léčit hypotenzi léky, neboť mohou naopak situaci ještě zhoršit. Spíše se doporučuje dostatek spánku, sport, střídavě studená a teplá sprcha, káva či černý čaj po ránu a pomalé vstávání. 3. Tepová frekvence Počet stahů srdce za minutu se nazývá tepová (srdeční) frekvence. Tepová frekvence je ovlivněna mnoha faktory. Důleţitým kritériem je věk, novorozenci mají tepovou frekvenci mezi 130 aţ 140 tepy za minutu, u dětí je o něco niţší, obvykle 75 aţ 100 tepů za minutu a u dospělých se pohybuje kolem 70 tepů za minutu. Dále tepovou frekvenci ovlivňuje tělesná aktivita, která ji zvýší aţ na 200 tepů za minutu nebo i více, na to má zásadní vliv trénovanost sportovce. Frekvenci také zvýší stres, emoce, zdravotní stav nebo hluk. Sníţená je naopak při útlumu organismu, při spánku. Tuto frekvenci nazýváme bazální a je aţ o 20 tepů za minutu niţší. 3.1 Změny srdečního tepu Tachykardie Záchvatové zvýšení tepové frekvence se nazývá tachykardie. Můţe být způsobena dvěma příčinami. První je zcela běţná, zvýšení frekvence vyvolá strach, tělesné vypětí či nervozita. Tyto příčiny obvykle nezpůsobí ţádné potíţe, mohou ale vést k závratím, dušnosti a bodání u srdce. Srdce je ale v pořádku a záchvat mu nezpůsobí ţádné poškození. Při druhém typu tachykardie dojde k záchvatu bez zjevné vnější příčiny. Záchvat je vyvolán v síni (supraventrikulární tachykardie) nebo v komoře (ventrikulární tachykardie), v komoře se ale vyskytuje méně často a jen u nemocného srdce. Tyto záchvaty srdce mohou vést k mdlobám nebo aţ kolapsu oběhového systému. Příčinu lze zjistit pomocí EKG. Pokud je to příčina organického původu, tedy například zánět srdečního svalu či srdeční slabost, je nutné léčit přímo tuto příčinu. V případě vyvolání záchvatu psychosociálními příčinami je potřebné tyto faktory potlačit nebo se s nimi vyrovnat za pomoci rodiny nebo odborníků. Při neúspěchu je moţné pouţít betablokátory popřípadě jiné uklidňující prostředky. Ventrikulární tachykardie je někdy odstraňována operativně nebo pomocí antiarytmik Bradykardie Bradykardie je silně zpomalený tep nebo vypadávání jednotlivých tepů. Projevuje se závratěmi, výpadky vidění, namáhavým dechem nebo krátkodobým bezvědomím. Lze ho jasně rozpoznat pomocí EKG. Příčinou mohou být revmatická poškození, příliš velké dávky léků na posílení srdce, stárnutí systému na převod vzruchů v srdci nebo srdeční infarkt. Dále se onemocnění můţe vyskytovat v souvislosti s onemocněními srdce. Největším nebezpečím záchvatu je kolaps oběhového systému, který můţe mít po několika minutách aţ smrtelné následky. 14

16 Jedinou moţností léčby je voperování kardiostimulátoru, který se umisťuje buď do prsou, nebo do břicha. Kardiostimulátor slouţí jako náhradní zdroj vzruchů a vydrţí několik let. Je ovšem důleţité provádět pravidelné kontroly nejen přístroje, ale také pacienta. Operace jsou v poslední době velmi zdokonalené, riziko smrtelných následků je niţší neţ 1%. 3.2 Vliv sportovního tréninku na tepovou frekvenci Na tepovou frekvenci má zcela zásadní vliv sportovní trénink. Tep je velmi spolehlivý ukazatel trénovanosti jedince a také jeho zdravotního stavu. U normálních, netrénovaných lidí není sledování hodnot tepové frekvence obzvláště důleţité. Je známo, ţe u nesportujících jedinců je srdce méně trénované, nepotřebuje šetřit, a tudíţ se nesnaţí pracovat ekonomicky. Takoví lidé mají obvykle vyšší klidovou tepovou frekvenci neţ sportovci a také se jim při relativně lehké činnosti prudce zvyšuje tep. U sportovců je důleţité provádění funkčního zátěţového testu z pravidla 2x ročně z důvodu nebezpečí srdečních či jiných chorob a také z důvodu přetíţení a přetrénovanosti. Ţeny mají zhruba o 10 tep/min vyšší tepové frekvence neţ muţi KTF, TF max Rozlišujeme dva druhy tepových frekvencí. První z nich je klidová tepová frekvence (KTF), která se měří obvykle ráno ihned po probuzení. To by ale mělo být samovolné (šok z budíku můţe KTF zvýšit). Na této tepové frekvenci lze nejlépe sledovat právě trénovanost jedince. U netrénovaných jedinců se KTF pohybuje v rozmezí od tep/min. Pravidelným tréninkem můţeme tuto hranici posunout k 50 tep/min a u některých velmi trénovaných sportovců aţ k 40 tep/min. Měření této hranice u sportovců je důleţité kvůli rozpoznání jejich aktuálního stavu. Pokud se KTF postupně sniţuje nebo zůstává stejná, je sportovec čím dál více trénovaný nebo odpočinutý. V případě ţe je zvýšená o cca 10% oproti obvyklým hodnotám, je nutno přidat regeneraci, mohou to být známky nezregenerování od minulého tréninku nebo nastupující nemoci. Druhým typem je maximální tepová frekvence (TF max). Ta musí být velmi pečlivě sledována kvůli riziku přetěţování. Její hodnota vypovídá o intenzitě, kterou je organismus schopen vyvinout a také krátkodobě udrţet, aniţ by utrpěl újmu. Paradoxně je tato hodnota ovlivněna více věkem neţ trénovaností. Velkou roli zde hraje také pohlaví a fakt, ţe je vrozená. Dalším aspektem ovlivňujícími TF max je také dostatečný odpočinek před zátěţí (unavený sportovec se nemůţe dostat na své maximální tepy). U malých dětí je TF max nejvyšší, obvykle se pohybuje mezi tepů/min. S věkem se poté sniţuje. Existuje řada vzorců na výpočet TF max, u muţů se uvádí vzorec: věk, u ţen: věk. V následujícím grafu je vidět, ţe TF max se s tréninkem opravdu příliš nevyvíjí. První z grafů je graf muţe, který byl testován po dobu sedmi let celkem 11 krát a jeho TF max se s lehkými výkyvy pohybuje okolo 190 tepů/min. Druhý graf znázorňuje TF max ţeny, která byla sledována po čtyři roky celkem 9 krát, i její TF max nezaznamenává rozdíly, pohybuje se okolo 195 tepů/min. Nesmíme opomíjet ani chyby měřících přístrojů. 15

17 Obr. 1 TF max muţe Obr. 2 TF max ţeny Aktuální tepová frekvence má vliv na spalování tuků nebo nabírání svalů. Od toho se odvíjejí tepová pásma v závislosti na intenzitě tréninku Aerobní a anaerobní trénink Prvním druhem tréninku je anaerobní trénink, který probíhá bez přístupu kyslíku, tzv. na kyslíkový dluh. Hodnoty tepové frekvenci se při tomto tréninku pohybují mezi % TF max, jedná se tedy o velkou zátěţ. Tento druh zátěţe je provozován většinou po krátkou dobu během tréninku (v intervalech) a je prokládán aerobními fázemi. Tato zátěţ odpovídá zátěţi při závodě. V průběhu této zátěţe se kvůli vysoké TF vyplavují do těla zplodiny ze svalů, kyselina mléčná (laktát). Nejdůleţitějším zdrojem energie při tomto tréninku jsou cukry, proto je nutné je průběţně doplňovat. Pokud se od začátku vykonávání pohybu ocitáme v blízkosti TF max je důleţité včas začít s doplňováním cukrů, jinak hrozí riziko hypoglykemického šoku, a nebude se pak jiţ moţné k TF max ani přiblíţit a tudíţ podat maximální výkon. Ale tento stav není ojedinělý a potkává i velmi trénované sportovce, je velmi ovlivněn trénovaností. 16

18 Obr. 3 Profil cyklistického závodu, závislost nadmořské výšky na čase Obr. 4 graf závislosti srdečního tepu na čase, závod z roku 2012 Obr. 5 graf závislosti srdečního tepu na čase, závod z roku 2013 Na grafech je vidět vývoj závodníka. Grafy jsou pořízeny rok po sobě ve stejném etapovém závodě, ve stejné etapě s totoţnou délkou trati i profilem. První graf nám znázorňuje nadmořskou výšku, tedy profil trati shodný pro oba následující grafy. Profil trati není jednoduchý, vidíme, ţe křivka kopíruje 17

19 křivku tepové frekvence. Další graf je z roku 2012, závodník měl tuto sezonu odtrénováno 501 hodin tréninku a najeto km, pro úplnost informací to byla jeho 2. sezona. Z grafu je zřetelné, ţe závodník nestíhá dostatečně regenerovat, jeho tepy se pohybují po celou dobu závodu velmi vysoko a nedochází k větším výkyvům ani při jízdě z kopce. Modrá svislá čára značí moment hypoglykemického šoku, ten nastal jiţ po cca 1:10 jízdy a po této chvíli se jiţ nebyl závodník schopen přiblíţit ke svým maximálním tepům. Druhý graf je pořízen v roce 2013 a jsou na něm vidět zcela zřetelné rozdíly oproti grafu prvnímu. Závodník sice těsně před závodem prodělal zranění, ale to nemělo na jeho tepové frekvence přílišný vliv. Před závodem měl odtrénováno 589 hodin tréninku a najeto km, čísla se tedy od minulé sezony velmi zvýšila, coţ se odrazilo na tepech. Je moţno vidět, ţe závodník rychle regeneruje, nepohybuje se jiţ tak dlouho blízko svého TF max a tepy při jízdě z kopce padají k nízkým hodnotám. Celkově se tedy jedná o velké výkyvy v hodnotách, coţ informuje o vyšší trénovanosti. VYSEKALO mu v momentě cca 1:45 jízdy, o půl hodiny déle neţ minulý rok, přičemţ si můţeme také všimnout, ţe závod mu trval kratší dobu, o 15 minut. Druhým typem tréninku je aerobní trénink, není tolik náročný, je prováděn za účelem zvýšení vytrvalosti a odolnosti vůči únavě. Tepová frekvence se pohybuje v rozmezí od 60-75% TF max. V tomto případě se spalují přednostně tuky, jelikoţ jich je v těle mnohonásobně větší mnoţství. Dochází tedy k redukci nadváhy, proto je tento druh zátěţe obvyklý u rekreačních sportovců Zóny tepové frekvence Pro lepší rozvrţení tréninku a jeho období rozeznáváme zóny tepové frekvence. Tyto zóny jsou velice individuální, odpovídají aktuální zátěţi a vycházejí z TF max. První zóna je zóna regenerační (55-60% TF max). Tělo a především svalstvo regeneruje po výkonu, dochází k celkovému odpočinku a obnovuje se energie. Tento stav můţe nastat jak po fyzické, tak i po psychické aktivitě či vypětí. Další zóna je vytrvalostní (60-75% TF max) a odpovídá aerobnímu tréninku. Spalují se tuky, získává se vytrvalost a sport je konán na relativně příjemné zátěţi po delší čas, příkladem je jízda na kole po rovině. Následuje zóna je silová (75-85% TF max) a dochází při ní k rozvoji síly. Zátěţ je stále na přijatelné úrovni, tuky se příliš nespalují, ale naopak se buduje svalová hmota. Jedná se například o jízdu na kole do kopce na těţký převod. Za další zónu bychom mohli povaţovat intervaly, coţ je ale velmi sporné. Při intervalovém tréninku dochází aţ ke krátkodobé maximální zátěţi, která je střídána regeneračními (kompenzačními) fázemi. TF se při intervalovém tréninku pohybuje od 60 do 90% TF max, ovšem tyto údaje jsou velmi individuální. Jedná se přesně o fakt, který jsme si vysvětlili porovnáním dvou grafů, tedy o schopnost rychlé regenerace. Poslední zónou je maximální zóna, závodní. Ta se ovšem odvíjí od mnoha faktorů, například jestli je závod v kopcích, jestli je to časovka, nebo dokonce závod na dráze. Pro dokreslení můţeme vidět graf cyklisty ze závodu časovka. 18

20 Obr. 6 graf srdečního tepu v závislosti na čase, závod časovka Obr. 7 graf srdečního tepu v závislosti na čase (červená křivka) a na rychlosti (modrá křivka) Další graf je z roku 2012, jedná se o časovku jednotlivců na 18km. Tato vzdálenost zabrala závodníkovi 26 minut, přičemţ průměrná rychlost byla 43,7 km/hod. Profil této trati byl zcela rovinatý, nebyla zaznamenána jediná změna v nadmořské výšce. První graf ukazuje hodnoty srdečního tepu. Je vidět, ţe se pohybuje mezi tepů/min, coţ je asi % závodníkovi TF max. Je tedy reálné se skoro půl hodiny pohybovat u svého tepového maxima bez negativních důsledků na zdraví jedince. V druhém grafu můţeme vidět porovnání rychlosti a srdečního tepu. Jistě si všimneme, ţe ze začátku byla rychlost (modrá křivka) nad srdečním tepem, závodník ještě nebyl unavený, poté je tep vţdy výše. Jednalo se o závod na 9 km tam a poté 9 km zpět, coţ lze vidět z modré křivky, prudké poklesy rychlosti značí nejprve zatáčky a největší pokles uprostřed značí obrátku. Lze vidět, ţe i tep se s rychlostí sniţuje, naopak v průběhu celého závodu se s přibývající únavou stále zvyšuje. Závodník si přesně rozvrhl síly, nedošlo k VYSEKÁNÍ. Vzrůstající tepy měly souvislost i s přehříváním, teplota vzduchu byla přes 30 C, coţ závodníkovi činilo potíţe LPS testy Nejspolehlivějším ukazatelem vlivu trénovanosti na srdeční tep jsou LPS testy lékařskopsychologické sledování. Tyto testy se provádí pod lékařským dozorem ve specializovaných ordinacích a zjišťuje se velké mnoţství faktorů hovořících o trénovanosti jedince. Provádí se buď na mírně nakloněném běţícím pásu nebo na cyklo trenaţeru, v případě cyklistů. Pro výpočet všech hodnot je nutné znát výšku a váhu sportovce, stejně jako jeho věk a počet ujetých kilometrů. První zjišťovanou hodnotou v LPS testu je VO2 max/kg. To vyjadřuje maximální spotřebu kyslíku na kilogram váhy, tento údaj ale nemá na tepovou frekvenci ţádný vliv. 19

21 Důleţitějším ukazatelem je VO 2 /TF, coţ značí tepový kyslík. Jedná se o mnoţství kyslíku, které se při jednom srdečním stahu dostane do velkého krevního oběhu. Toto číslo můţe pomoci určit trénovanost jedince. Mnoţství kyslíku se s rostoucí trénovaností zvyšuje, jak lze pozorovat na následujícím grafu. Sportovec byl testován po dobu sedmi let celkem 10 krát a aţ na jednu výchylku, způsobenou nemocí, se závodník vyvíjel systematicky. Zajímavostí je také fakt, ţe tato hodnota je v klidu 4-6 ml O 2. Obr. 8 graf závislosti VO 2 na TF Další zkoumanou veličinou je AP/TF, která představuje tepová pásma, při kterých se pohybujeme v aerobním výkonu, tzv. aerobní práh. Je velmi individuální, liší se u muţů a ţen a kaţdý rok se můţe měnit. Obr. 9 graf závislosti AP (aerobního prahu) na TF Poslední důleţité údaje LPS testu jsou hodnoty ANP/TF, tepová pásma, při kterých se sportovec pohybuje v anaerobním výkonu, tzv. anaerobní práh. 20

22 Obr. 10 graf závislosti ANP (anaerobního prahu) na TF 21

23 IV. Závěr První část práce se zabývá krevním tlakem a faktory, které ho ovlivňují. Jak jsme zjistily, vysoký krevní tlak přináší mnohem více rizik neţ tlak nízký. Existuje sice mnoho doporučení jak se hypertenzi vyhnout, ale mnohokrát příčina není zjištěna. Naštěstí v dnešní době existuje velké mnoţství léků, které krevní tlak zpět sniţují. U kaţdého druhu léku hrozí specifické vedlejší účinky, ale obvykle se podaří najít lék, který pacientovi vyhovuje, a vedlejší účinky mu nezpůsobují ţádné komplikace v běţném ţivotě. Tepovou frekvenci jsme se zabývali v druhé části naší práce. Na základě praktického měření se nám potvrdily naše předpoklady. Klidovou tepovou frekvenci můţe skutečně aţ o polovinu sníţit pravidelný trénink. Naproti tomu maximální tepovou frekvenci trénovanost příliš neovlivňuje, hlavní vliv na ní má pohlaví a dědičnost. Dále jsme zjistily, ţe i za rok pravidelného tréninku lze dosáhnout výrazných změn ve výdrţi a schopnosti regenerace během zátěţe. Existuje mnoho typů tréninků, které zlepšují vytrvalost a stále se zkouší nové metody. Také se zlepšují měřicí přístroje a lze s nimi měřit stále více veličin. Výsledky těchto měření mohou zlepšit koncepci tréninkového plánu a rozloţení sil při závodě. Stejně tak se zdokonalují i metody měření tlaku a proto si dnes můţe kaţdý snadno změřit svůj tlak doma. Také se stále zkoumají látky, které mohou tlak zvýšit, stejně tak jako ty, které tlak sniţují. Dnes je k dostání veliké mnoţství léků, které tlak sniţují rozdílnými způsoby. Existuje mnoho výzkumů, které zjišťují škodlivost vedlejších účinků, a proto se dnes doporučují k léčbě jiné skupiny látek, neţ se pouţívaly dříve. Vývoj léků stále pokračuje dále, a tudíţ věříme, ţe budou vynalezeny nové druhy léků, které budou mít menší, nebo téměř ţádné škodlivé vedlejší účinky. 22

24 V. Zdroje [1] Parker Steve: Lidské tělo. Euromedia Group, k.s., Praha 2007 [2] Middeke Martin, Pospisilová Edita, Völker Klaus: Jak sníţit krevní tlak bez léků. Nakladatelství Erika, Praha 1994 [3] Whitifield Philip: Hranice poznání lidského těla. Kniţní klub ve spolupráci s nakladatelstvím Práh, Praha 1997 [4] Corazza Verena, Daimler Renate a kolektiv: Kniha o zdraví. Victoria publishing, a. s., Praha 1990 [5] Kolektiv autorů: Fyziologie, Učebnice pro lékařské fakulty. Aviceum, zdravotnické nakladatelství n. p., Praha 1987 [6] Selinger Václav, Vinařický Richard, Trefný Zdeněk: Fyziologie člověka pro fakulty tělesné výchovy a sportu. Státní pedagogické nakladatelství, n. p., Praha 1983 [7] Jelínek Jan, Zicháček Vladimír: Biologie pro gymnázia. Nakladatelství Olomouc, Olomouc 2011 [8] [9] [10] [11] [12] [13] 23