Bankovní institut vysoká škola Praha. Směnka jako platební prostředek

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví Směnka jako platební prostředek Bakalářská práce Autor: Renata Halbichová Bankovní management, Bankovní manager Vedoucí práce: Ing. Ludmila Jůzová, CSc. Praha duben, 2011

2 Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat paní Ing. Ludmile Jůzové, CSc. za čas, který mi při psaní mé bakalářské práce věnovala. 1

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Liberci dne Renata Halbichová 2

4 Anotace Bakalářská práce se zabývá směnkou a jejím vyuţitím jako platebního prostředku. Úvodní část bakalářské práce je zaměřena na obecnou historii směnky a na její vyuţívání v minulém století v České republice. Další kapitoly práce pojednávají o zákonem stanovených náleţitostech směnky, jejichţ neuvedení případně nenahrazení v souladu se zákonem směnečným a šekovým, činí směnku neplatnou. Následuje charakteristika směnky jako cenného papíru, její dělení podle způsobu vystavení a splatnosti. Bakalářská práce se zabývá také směnečnými operacemi, podmínkami vzniku směnečného práva a směnečných závazků a následně i postupem při soudním vymáhání nároků ze směnky vzniklých. Praktická část bakalářské práce je zaměřena na vyuţití směnky v současnosti a to hlavně z hlediska jejího vyuţívání jako platebního prostředku u směnečného inkasa a eskontu směnky. Annotation This thesis deals with the bill of exchange and its use as a means of payment. The introductory part of this thesis focuses on the general history of the bill and its use in the last century in the Czech Republic. Other chapters deal with the statutory requisites of promissory notes, the omission or non-recovered in accordance with the Act of Exchange and Cheque Act, the bill is null and void. An overview of the bills as security, its division by way of issue and maturity. This thesis deals with the bill of exchange transactions, the terms of bill of rights and obligations of the promissory notes and subsequently the procedure for judicial enforcement of claims arising from the bill. The practical part of this thesis is focused on the use of bills today, and especially in terms of its use as a means of bill payment receipts and bills discounting. 3

5 Obsah: Úvod HISTORIE SMĚNEK Historie směnek obecně Historie směnek v České republice NÁLEŢITOSTI SMĚNEK Označení směnka v textu Bezpodmínečný příkaz (slib) zaplatit Údaj o splatnosti Údaj místa, kde má být placeno Jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno Datum a místo vystavení směnky Podpis výstavce Jméno toho, kdo má platit (směnečníka) SMĚNKA JAKO CENNÝ PAPÍR Charakteristika směnky jako cenného papíru Způsob vystavení směnky Splatnost směnky DRUHY SMĚNEK Směnka vlastní Směnka cizí Směnka obchodní Směnka finanční Směnečné operace Přijetí směnky Převod směnky Směnečné rukojemství (aval) Umoření (amortizace) směnky SMĚNEČNÁ PRÁVA A ZÁVAZKY Podmínky vzniku směnečných práv a závazků Směnečný postih Promlčení práv ze směnky

6 5.4. Soudní vymáhání nároků ze směnek VYUŢITÍ SMĚNEK V SOUČASNOSTI Eskont směnek Eskont směnek Komerční banka, a. s Eskont směnek Česká spořitelna, a. s Směnečné inkaso Směnečné inkaso Komerční banka, a. s Směnečné inkaso Česká spořitelna, a. s Závěr Pouţitá literatura Internet Zákony Seznam příloh

7 Úvod V trţní ekonomice představují směnky velmi jednoduchý a pruţný způsob získání a také poskytnutí úvěru. Směnky rovněţ umoţňují úhradu případných finančních závazků s časovým odstupem. V českém právním řádu problematiku směnek upravuje zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. Pouţívání směnek je umoţněno ustanoveními obchodního a občanského zákoníku, podle kterých je moţné poskytování obchodních úvěrů i mezi podnikateli. Směnka je jedním z nejstarších instrumentů pouţívaných v peněţní oblasti, který je vyuţíván i v současné době. Jedná se o cenný papír, který můţe být pouţit jako prostředek k zajištění úvěru (častěji vyuţíváno), ale také jako prostředek platební. Z pohledu dluţníka se můţe jevit jako velmi lákavá představa placení svých závazků podepsaným papírem. Podíváme-li se na směnku z pohledu věřitele, můţe být naopak odrazující právě to, ţe papír snese všechno. Protoţe se kaţdý z nás můţe někdy dostat do situace, kde bude směnku muset pouţít, je velmi dobrá alespoň základní znalost směnečné problematiky. Cílem bakalářské práce je právě základní seznámení se směnkou a nastínění moţností jejího vyuţití v praxi a to hlavně z pohledu na směnku jako na platební prostředek. 7

8 1. HISTORIE SMĚNEK Směnka je jedním z nejstarších instrumentů, který se v oblasti peněz pouţíval. Přestoţe se její vznik datuje do období feudalismu je vyhledávána a vyuţívána i v současné době. Představuje totiţ stále velmi jednoduchý způsob, jak získat potřebný úvěr, případně moţnost, jak uhradit finanční závazky s časovým odstupem Historie směnek obecně Určit z historického hlediska přesně dobu vzniku směnky je dosti těţké. Důvodem však není nedostatek historického materiálu, ale to, ţe v kaţdé etapě vývoje společnosti existovaly listiny potvrzující povinnost určité osoby zaplatit osobě určené. Tato potvrzení, jakési dluţní úpisy 1, však ještě není moţné povaţovat za směnky, neboť většinou plnily funkci důkazní. Za místo vzniku směnky by se dala povaţovat Itálie. Z odborné literatury lze vyčíst, ţe počátkem dvanáctého století se začínají objevovat v severoitalských městech listiny, které ukládají dluţníkovi platit pojmenovanému věřiteli nebo třetí osobě, eventuálně osobě, kterou později určí majitel této listiny. Tyto listiny neměly zpočátku nijak předepsány konkrétní náleţitosti, přesto však byly svým formálním ztvárněním, přehledností a stručností dost podobné dnešním směnkám. Z dnešního hlediska by mohly být povaţovány za směnky vlastní. [11] Dalo by se říci, ţe ve svých počátcích plnila směnka funkci dnešních cestovních šeků. Jejím hlavním účelem v tehdejší době bylo zprostředkování plateb na vzdálených místech a to prostřednictvím speciálních bankéřů. Výraznějšímu rozvoji obchodu bránilo značné riziko spojené s transportem hotových peněz na větší vzdálenosti a zároveň vysoké náklady, které byly s tímto převozem spojené. Další skutečností, která obchodu příliš neprospívala, byla feudální měnová různorodost, často navíc spojená se zákazem místní 1 Příslib zaplacení závazku 8

9 měnu vyváţet. Postupně vzrůstala potřeba právních prostředků, které by rozvoji obchodního provozu pomohly. Směnky se ukázaly jako vyhovující nástroj vhodný k překonání uvedených rizik. Bankéři díky nim navíc získávali výhradní postavení při zprostředkování plateb přes hranice a tím se jim začaly nabízet i moţnosti k účtování peněţitých odměn za poskytnuté zprostředkovatelské sluţby. Vedle směnek vlastních, kdy podstatou podepsané listiny byl slib výstavce, ţe dojde k zaplacení dohodnuté sumy, se postupně prosazovaly i směnky cizí. U těchto dokumentů jiţ výstavce neslibuje, ale přikazuje třetí osobě, aby zaplatila oprávněnému vlastníkovi směnky. V Itálii se cizí směnky začaly objevovat v první polovině čtrnáctého století. Koncem 17. století se objevil akcept (písemné uznání směnečného závazku dluţníkem směnečníkem) a indosament. Díky tomu se směnka stala pouţitelnou jako úvěrový nástroj, představitelkou abstraktního dluţního závazku. To vedlo k oběhu směnky a mimo jiné téţ k eskontu směnky obchodními bankami. [4, s.151] 1.2. Historie směnek v České republice V České republice byly směnky velmi vyuţívány zejména v minulém století. Centrální banka, Národní banka Československá, v období první Československé republiky pouţívala směnky formou eskontních a lombardních úvěrů 2. Tehdy platný bankovní zákon stanovil, ţe banka je oprávněna eskontovati vydané a vlastní směnky vzniklé ze skutečných obchodů a splatné v zákonité měně do 92 dnů v obvodu ČSR ; jednalo se o směnky, které vznikly proto, ţe bylo poshověno placení prodaného zboţí. Předpokladem pro povolení směnečného eskontu byly příznivé hospodářské a právní poměry podniků, směnečných dluţníků. Směnka byla běţně uţívána po celé období trvání první ČSR. [1, s. 247] Po roce 1948 byla směnka pouţívána hlavně v zahraničním obchodě. V důsledku hospodářských změn na počátku 90. let minulého století se směnky vracely postupně zpět a to 2 Podstatou eskontního úvěru je odkup směnky bankou před její splatností; lombardní úvěr je poskytován centrální bankou bankám komerčním oproti zástavě cenných papírů 9

10 mimo jiné jako prostředek slouţící k získání výhodných úvěrů od obchodních bank. Obchodní banky získávaly poměrně levně, za diskontní sazbu, úvěry od centrální banky na zástavu směnek jako cenných papírů. Proto mohly následně obchodní banky poskytovat výhodné úvěry nově vznikajícím podnikatelským subjektům. V roce 1992 byl zaveden nový způsob refinancování obchodních bank. Centrální banka nakupovala od obchodních bank směnky na sjednanou dobu se závazkem obchodní banky k odkoupení směnky zpět od centrální banky před její splatností. Rozvoj směnečných obchodů v letech 1994 a 1995 znamenal zavedení regulačních opatření ze strany centrální banky. Důvodem byl nepoměr mezi vysokým zájmem obchodních bank a zdroji k refinancování. V roce 1997 došlo ke zrušení standardních směnečných operací a reeskont směnek byl koncem tohoto roku uzavřen. [1, s. 248] 2. NÁLEŢITOSTI SMĚNEK Aby byla směnka platná a umoţnila majiteli uplatnění příslušných práv na uhrazení konkrétní finanční částky, musí obsahovat všechny zákonem stanovené náleţitosti. Listina, která některou z daných náleţitostí neobsahuje, případně listina, na které není chybějící náleţitost nahrazena v souladu se zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb. jiným údajem, není povaţována za platnou směnku. Zákonnými náleţitostmi jsou: - označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána - bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţní sumu - údaj o splatnosti - údaj místa, kde má být placeno - jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno - datum a místo vystavení směnky 10

11 - podpis výstavce - jméno směnečníka (toho kdo má platit), pouze u směnky cizí [6] 2.1. Označení směnka v textu Označení slovem směnka v textu má zabránit tomu, aby toto slovo nemohlo být na směnku napsáno dodatečně, a musí být napsáno ve stejném jazyce, v jakém je napsána směnka. Označení směnka nelze nahradit jiným obsahově stejným pojmem (pokud bude v textu uveden např. pojem trata, bude směnka neplatná). Také pouze označení slovem směnka v nadpisu listiny je nedostačující. Slovo směnka zároveň upozorňuje toho, kdo podepisuje, ţe podepisuje cenný papír, který podléhá zvláštnímu zákonu (Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. ze dne 20. prosince 1950) a nikoli běţný dluţní úpis nebo příkaz k zaplacení Bezpodmínečný příkaz (slib) zaplatit Zaplacení směnečné částky nesmí být vázáno ţádnou podmínkou, jinak by směnka byla neplatná. Výše částky, která má být zaplacena (směnečná suma), musí být stanovena jednoznačným způsobem. Ačkoli to není zákonem vyţadováno, stalo se v praxi zvykem, ţe se směnečná suma na směnku vypisuje číslem i slovy. Je-li směnečná suma udaná čísly i slovy a tyto údaje se neshodují, platí suma vyjádřená slovy. Je-li směnečná suma udána několikrát slovy a několikrát čísly a tyto údaje se neshodují, pak platí za směnečnou sumu ta nejniţší. Směnka můţe být vystavena na jakoukoli měnu. Směnečný dluh se pak můţe splatit v kterékoliv konvertibilní měně, v kurzu platném v den splatnosti. [12] 11

12 2.3. Údaj o splatnosti Splatnost směnky nemusí být dána konkrétním datem, musí však být dostatečně určitá. Splatnost je stanovena čtyřmi způsoby: - na viděnou (vistasměnka) - na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka) - na určitý čas po datu vystavení směnky (datosměnka) - na určitý konkrétní den (fixní směnka) [3, s. 133 ] Směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupně jsou povaţovány za neplatné Údaj místa, kde má být placeno Platební místo je údaj určující, kde má dojít ke splnění povinnosti směnku zaplatit, tj. kde má majitel směnku předloţit k placení. Směnka je platná, je-li platební místo uvedeno alespoň názvem obce nebo města. Avšak v případě, ţe bude jako platební místo uveden např. Liberec, bude vyhledání místa, kde má být směnka předloţena poměrně sloţité, proto je vhodné určit platební místo ještě dalšími údaji. Je-li údaj o platebním místě pouze obecný, stanoví zákon směnečný a šekový, ţe směnka má být předloţena nejprve v místnostech, kde povinná osoba provozuje svůj podnik, a teprve nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jejím bytě. V případech, kdy směnka neobsahuje údaj místa, kde má být placeno, platí, ţe místo uvedené u směnečníkova jména, je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště. Je proto vhodné, aby směnečník byl na směnce označen nejen jménem, ale také bydlištěm nebo sídlem, jestliţe se jedná o právnickou osobu. Zvláštním určením místa splatnosti je tzv. domicil (umístění platebního místa u třetí osoby). Domicilovaná směnka je pak na základě zvláštní doloţky splatná u třetí osoby, která je 12

13 odlišná od majitele i dluţníka směnky. Taková osoba, která není směnečně zavázána, ale u které je směnka splatná, se nazývá domiciliátem (umístěncem). Domiciliátem bývá často banka, která provádí proplacení na základě smluvního ujednání s dluţníkem. [12] 2.5. Jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno Osoba, které má být placeno, se nazývá remitent. Směnka na majitele není zákonem přípustná, remitent musí být označen jménem. Výraz na řad připojený za jménem remitenta znamená, ţe oprávněný majitel můţe směnku převádět na další osoby. Zákon směnečný a šekový nestanoví, jak má být remitent označen, ale aby byla umoţněna jednoznačná identifikace, je vhodné remitenta určit nikoliv pouze jménem, ale i místem bydliště nebo jiným upřesňujícím údajem Datum a místo vystavení směnky Datum vystavení směnky musí být určeno konkrétně - dnem, měsícem a rokem. Toto datum nemusí být pravdivé, můţe však mít někdy vliv na splatnost směnky nebo na výpočet úroků. Je-li datum vystavení pozdější neţ splatnost směnky, je směnka povaţována za neplatnou. Místo vystavení rovněţ nemusí být pravdivé a na splatnost či platnost směnky nemá vliv. Chybí-li místo vystavení, umoţňuje zákon šekový a směnečný nahrazení místem uvedeným u jména výstavce. V případě, ţe je uvedeno místo u jména výstavce i místo vystavení, má přednost místo vystavení. [12] 13

14 2.7. Podpis výstavce Vlastnoruční podpis výstavce musí být umístěn v pravém dolním rohu směnky, aby tak bylo zřejmé, ţe výstavce podepisuje celé směnečné prohlášení. Právo podepisovat směnky mají osoby plnoleté a právně odpovědné. Podepisuje-li směnku právnická osoba, musí být součástí podpisu uvedení její firmy. Za firmu můţe směnku podepsat téţ osoba zplnomocněná, která své oprávnění k podpisu vyjádří zkratkou pp (per prokura) před svým podpisem Jméno toho, kdo má platit (směnečníka) Jméno směnečníka je nutné uvádět pouze u směnky cizí. Směnečníkem můţe být kdokoliv kromě remitenta. V případě, ţe směnečník směnku přijme, stává se hlavním dluţníkem, a proto přijetí směnky záleţí vţdy pouze na něm. Přijetí musí být písemné a vyjádřené např. slovem přijato na líci směnky. U obecně známých firem stačí stručné a jasné označení, které nevzbuzuje ţádnou pochybnost (např. Škoda, Mladá Boleslav). U malých firem a u soukromých osob je třeba uvést plné jméno a adresu, aby byla vyloučena moţnost záměny. [5, s. 16] 3. SMĚNKA JAKO CENNÝ PAPÍR 3.1. Charakteristika směnky jako cenného papíru Pouţití a náleţitosti směnky upravuje zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Avšak v tomto zákoně ani ţádném jiném není pojem směnky definován. 14

15 Směnku můţeme charakterizovat jako cenný papír na řad, ordre papír, který by měl obsahovat jméno prvního majitele. Směnka jako cenný papír dále musí obsahovat: - bezpodmínečný písemný závazek dluţníka, sepsaný v přesně vymezené formě zákonem směnečným a šekovým - nesporné právo majitele směnky poţadovat zaplacení částky ve směnce uvedené ve stanovenou dobu a na stanoveném místě Převod je uskutečňován rubopisem, indosamentem, a práva spojená s těmito cennými papíry je oprávněn vykonávat ten, komu svědčí nepřetrţitá řada rubopisů. Směnka je finanční dokument, dluţnický cenný papír, který vyjadřuje bezpodmínečný závazek směnečného dluţníka zaplatit majiteli směnky v určitý den na určitém místě peněţní částku. V trţním hospodářství představuje nejjednodušší a velice pruţný způsob, jak uhradit své finanční závazky s časovým odstupem. Směnka je cenný papír, který můţe být pouţit jako prostředek platební, ale také (a to především) jako prostředek k poskytnutí nebo získání úvěru. V porovnání s jinými cennými papíry mají směnky velmi jednoduchou emisi. K jejich vydání není potřebné ţádné povolení, coţ umoţňuje individuální přizpůsobení jmenovité hodnoty 3 a splatnosti poţadavkům partnerů. Směnka je neúročeným dluţnickým papírem. Podle 5 zákona směnečného a šekového se připouští úročení u směnek splatných na viděnou nebo na určitý čas po viděné. V takovém případě je nutné úrok uvést přímo na směnce. 3 Jmenovitá hodnota údaj vyjádřený v určité měně, vytištěný na cenném papíru, můţe se lišit od trţní ceny cenného papíru 15

16 3.2. Způsob vystavení směnky Zákon směnečný a šekový nestanoví, jak má být směnka napsána. Omezuje se pouze na výčet údajů, které má směnka obsahovat, aby byla platnou směnkou. Směnky mohou být vystavené: - na předtištěném směnečném tiskopise - na volném listu papíru V praxi se směnka píše na celém světě podle ustálených a všeobecně respektovaných zvyklostí. Podle těchto zvyklostí se směnka píše na papír o rozměrech 29 x 10 cm a k napsání jsou pouţívány směnečné formuláře, na kterých jsou předtištěny předepsané údaje. Pouţitím předepsaných formulářů se předchází eventuálním nejasnostem či sporům. Směnečný formulář lze vyplnit jak ručně, tak na stroji. Je-li vyplňován ručně, tak vţdy perem. Podpisy musí být vţdy perem, nelze je nahradit razítkem. Opravy nebo škrtání jsou nepřípustné. [5, s. 36] Podle způsobu vystavení se směnky dělí: - vlastní vystupují zde dvě osoby: výstavce směnky (směnečný dluţník) se zavazuje zaplatit osobě uvedené ve směnce (věřiteli) směnečnou sumu. Výstavce je směnečně zavázán při podpisu směnky Obr. 1: Princip vzniku vlastní směnky VÝSTAVCE Zdroj: [2] vlastní zpracování vystaví směnku a zaváţe se zaplatit ve prospěch určité osoby REMITENT - cizí vystupují zde tři osoby: výstavce směnečný dluţník (odběratel) dává příkaz svému dluţníkovi (svému odběrateli z jiné obchodní operace) zaplatit místo něho směnečnou sumu výstavcově věřiteli 16

17 Obr. 2: Princip vzniku cizí směnky VÝSTAVCE vystaví směnku a přikáţe jiné osobě zaplatit ve prospěch osoby třetí SMĚNEČNÍK REMITENT akceptuje směnku a zaváţe se zaplatit ve prospěch určité osoby Zdroj: [2] vlastní zpracování cizí na vlastní řad vystupují zde dvě osoby: výstavce (věřitel) dává příkaz směnečnému dluţníkovi, aby mu zaplatil směnečnou sumu, nejčastější forma cizí směnky zastřená směnka vlastní vystupují zde dvě osoby: výstavce (směnečný dluţník) přikazuje sám sobě zaplatit směnečnou sumu věřiteli. Podobá se směnce vlastní, ale její výstavce se stává směnečně zavázaným aţ po podpisu směnky z titulu směnečného dluţníka (akceptanta) blankosměnka (biankosměnka) zvláštní typ směnky: při jejím vystavení nejsou záměrně uvedeny některé směnečné údaje (např. směnečná suma a datum splatnosti), které budou věřitelem ze směnky doplněny za určitých předem stanovených podmínek Splatnost směnky Splatnost směnky nemusí být dána konkrétním datem, musí však být dostatečně určitá. Připadne-li den splatnosti na den pracovního klidu, splatnost se podle zákona automaticky odkládá na příští pracovní den, který je potom dnem platebním. Zákon nepřipouští uvádět na směnku kromě dne splatnosti téţ hodinu splatnosti. Směnka můţe být předloţena k placení v době od 9 do 18 hodin. Je-li směnka domicilována do banky, pak je splatná v jejich úředních hodinách. [5, s. 37] 17

18 Splatnost můţe být stanovena čtyřmi způsoby: - na viděnou (vistasměnka) splatná na viděnou, tj. kdykoliv při předloţení k placení. Je vyjádřena např. slovy: Za tuto směnku zaplatím při předloţení.. Nepředkládá se k přijetí, na rozdíl od směnek, u nichţ je splatnost určena a dluţník tak musí být stále připraven k placení v platebním místě. Dle zákona musí být předloţena k placení do jednoho roku od vystavení. Výstavcem však můţe být tato lhůta pozměněna zkrácena případně prodlouţena. - lhůtní vistasměnka - splatnost je stanovena na určitý den po viděné. Vyjadřuje se např. slovy: Za tuto směnku zaplatím pět dnů po viděné.. Její podstata spočívá v tom, ţe musí být věřitelem nejprve předloţena k vidování a teprve poté je moţné ţádat proplacení. Dluţník tedy nemusí být stále připraven k placení, jelikoţ mezi vidováním a přijetím směnky k zaplacení musí uběhnout alespoň jednodenní lhůta. Lhůta pro předloţení směnky k vidování se řídí zákonem směnečným a šekovým a činí jeden rok, výstavcem můţe být upravena stejně jako u vistasměnky. - datosměnka splatnost je vyjádřena určitou lhůtou. Vyjadřuje se např. slovy: Za tuto směnku zaplatím pět dnů po vystavení.. Stanovená lhůta musí být minimálně jednodenní, tzn., ţe směnka můţe být splatná nejdříve den následující po jejím vystavení. Maximální délka lhůty splatnosti stanovena není. Zákon směnečný a šekový stanovuje určitá pravidla pro počítání lhůt (např. výrazy osm dní, patnáct dní se nerozumí jeden nebo dva týdny, ale celých osm nebo patnáct dní. Výrazem půl měsíce se rozumí patnáct dní). - fixní směnka splatnost je stanovena určitým konkrétním datem, zcela jednoznačně určeným. Zákonem směnečným a šekovým není stanoven ţádný konkrétní způsob uvedení splatnosti. V praxi se můţeme setkat s těmito variantami: - splatnost je stanovena přesným datem, uvedením dne, měsíce a roku např splatnost je uvedena názvem dne v týdnu ve spojení s upřesňujícím údajem např. sedmý pátek roku

19 - splatnost můţe být stanovena také na začátek, půli či konec měsíce, kdy začátek znamená první den měsíce, půle patnáctý a konec poslední den v měsíci V případě, ţe směnka neobsahuje údaj o splatnosti, není povaţována za neplatnou, ale uplatní se v takovém případě 2 odst. 2 zákona směnečného a šekového, kde se uvádí: O směnce, v níţ není údaj splatnosti, platí, ţe jest splatná na viděnou. [16] 4. DRUHY SMĚNEK 4.1. Směnka vlastní Směnka vlastní (někdy také označována jako solosměnka) je slibem výstavce (trasanta) směnky, ţe zaplatí osobě uvedené ve směnce (remitentovi) v určené době na určeném místě směnečnou sumu. Tento slib je ve směnce vyjádřen slovem zaplatím. Vlastní směnka je tedy dvoustranný závazkový vztah, kde na jedné straně je výstavce, dluţník směnečného penízu, a na druhé straně směnečný věřitel, remitent, osoba oprávněná k přijetí směnečného penízu v době a místě splatnosti směnky. [6, s. 14 ] Obr. 3: Vzor vlastní směnky V dne (místo a datum vystavení, měsíc slovy) Za tuto směnku zaplatím dne... na řad (údaj splatnosti, měsíc slovy) (jméno a adresa) částku korun českých (částka číslem i slovy) Splatno v u (místo placení) (domicil) Zdroj: [9] Výstavce (jméno/firma a adresa) 19 (podpis)

20 Hlavním směnečním dluţníkem je sám výstavce, závazek ze směnky mu vzniká vystavením, tzn. podpisem směnky a jejím předáním remitentovi. Směnky vlastní jsou často spojeny s finanční operací a z tohoto důvodu bývají z historického hlediska povaţovány za méně kvalitní. Remitentovi je zavázána pouze jedna osoba (výstavce) Směnka cizí Směnka cizí je ve své podstatě příkazem výstavce směnky, dluţníka třetí osobě, směnečníkova, aby věřiteli vyplatil určitou částku v určité době na určitém místě. Příkaz musí být samozřejmě bezpodmínečný. K tomu, aby mezi směnečným věřitelem a směnečníkem vznikl přímý právní vztah umoţňující uplatnit proti směnečníkovi nárok ze směnky, je nutný kvalifikovaný úkon směnečníka, a to přijetí nebo také akcept směnky. [6, s. 15] Obr. 4: Vzor cizí směnky V dne (místo a datum vystavení, měsíc slovy) Za tuto směnku zaplaťte dne.. na řad (údaj splatnosti, měsíc slovy) (jméno a adresa) částku..... korun českých (částka číslem i slovy) Směnečník (jméno) (adresa) Splatno v u (místo placení) (domicil) Výstavce (jméno/firma a adresa) Zdroj: [9] (podpis) 20

21 Mezi směnky cizí patří také směnky, ve kterých vzájemně splývají dvě osoby: - zastřená směnka vlastní - výstavce je totoţný se směnečníkem tzn., výstavce sám sobě přikazuje, zaplatit remitentovi směnečnou sumu. Nedojde-li k převodu směnky, je z ní zavázána pouze jedna osoba a v takovém případě se svojí podstatou směnka blíţí ke směnce vlastní. Rozdíl je v tom, ţe vystavením zastřené směnky vlastní se výstavce stává dluţníkem vedlejším (rozdíl proti směnce vlastní) a hlavním dluţníkem se stane poté, co směnku sám akceptuje. - cizí směnka na vlastní řad výstavce je totoţný s remitentem, tzn., výstavce přikazuje směnečníkovi zaplatit směnečnou sumu v jeho prospěch. Směnky cizí jsou v praxi převládajícím druhem směnek a jsou spojovány s obchodními operacemi. Bývají povaţovány za kvalitnější, protoţe remitentovi jsou zavázány dvě osoby (výstavce a akceptant) Směnka obchodní Směnka obchodní vzniká na základě prodeje zboţí a sluţeb na obchodní úvěr. To znamená, kupující za odebrané zboţí nebo sluţbu ihned neplatí, ale vystaví směnku. Ţe jde o směnku obchodní je na směnce vyznačeno hodnotovou doloţkou v podobě hodnota ve zboţí nebo value received. Obchodní směnky lze povaţovat za velmi kvalitní, neboť se předpokládá, ţe při prodeji zboţí dluţník inkasuje trţbu, ze které splatí směnečný dluh Směnka finanční Finanční směnka vzniká v případě peněţní půjčky. Dluţník získává oproti vystavení směnky od věřitele finanční prostředky ve formě úvěru. V porovnání se směnkami obchodními jsou rizikovější a mohou vznikat i ze spekulativních důvodů. 21

22 Z charakteru směnky obchodní a finanční plyne (ceteris paribus) 4 menší rizikovost obchodní směnky, finanční směnky mohou navíc snadno vznikat ze spekulativních důvodů. Proto banky často přijímají k eskontu pouze obchodní směnky. [2, s. 313] 4.5. Směnečné operace Přijetí směnky Přijetí směnky je úkon vztahující se výhradně ke směnce cizí a směnečník při něm prohlašuje, ţe směnku přijímá nebo odmítá přijmout. Je pouze na něm, zda směnku přijme a teprve jejím přijetím se stává přímým dluţníkem. Právo předloţit směnku k přijetí je právem majitele směnky. Směnku k přijetí můţe předloţit i jiná osoba, ale činí tak vţdy ve prospěch oprávněného majitele. Postup pro předloţení směnky k přijetí je podrobně upraven zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb. Lhůta k předloţení směnky k přijetí je dána splatností směnky. Směnku lze předloţit k přijetí kdykoliv v době od jejího vystavení do splatnosti dané směnky. Obecná lhůta pro předloţení směnky je limitována její splatností, tedy majitel směnky nebo i ten, kdo ji má jen v rukou, můţe směnku aţ do splatnosti předloţit směnečníkovi v místě jeho bydliště k přijetí. Předloţení směnky, stejně jako jakýkoli jiný směnečný úkon, je moţné pouze v pracovní den. Připadne-li poslední den lhůty, v níţ můţe být směnka předloţena k přijetí na den pracovního klidu, prodluţuje se lhůta aţ do příštího pracovního dne. [12] Existují však i následující výjimky: - splatnost směnky je stanovena na určitý čas po viděné. V tomto případě je lhůta k předloţení k akceptu 1 rok od data vystavení. Výstavcem směnky můţe být tato 4 Lat. jsou-li ostatní stejné 22

23 lhůta zkrácena či prodlouţena, nikoliv vyloučena. Indosant můţe tuto lhůtu pouze zkrátit. - výstavcem je stanovena povinnost předloţit směnku k akceptu v určité lhůtě, rovněţ můţe předloţení směnky k akceptu zakázat vůbec nebo před určitým datem. - indosant stanoví povinnost předloţit směnku k akceptu v určité lhůtě (to nemůţe uplatnit v případě, ţe výstavce zakázal předloţení směnky k akceptu). Vyznačení přijetí směnky Přijetí směnky se vyjadřuje písemně na směnku slovem přijato nebo jiným synonymem tohoto slova a podpisem směnečníka. Pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Nepřípustný je akcept na přívěsku 5 směnky. V případech, kdy je směnka splatná v určitý čas po viděné, musí být přijetí datováno dnem, kdy se tak stalo. V ostatních případech není datum v prohlášení o přijetí poţadováno. Pokud směnečník směnku přijme, je toto přijetí bezpodmínečné. Částečné přijetí, tedy přijetí jen částečné směnečné sumy, můţe být vyjádřeno například slovy přijato pouze do částky. je přípustné. Pokud k přijetí připojí výhrady, jedná se o odepření přijetí Převod směnky Směnky bývají často převáděny třetím osobám, které se tímto převodem stávají novými vlastníky směnky. Dosavadní majitel směnky se nazývá indosat, nový majitel indosatář. V těchto případech se směnka pouţívá jako platební prostředek, kterým dosavadní majitel směnky uhrazuje svůj finanční závazek vůči majiteli novému. Převod vlastnictví se provádí zápisem na rubu směnky, tzv. indosamentem. Indosament musí být bezpodmínečný a úplný, jinak je neplatný. V literatuře i v praxi lze se setkat také s pojmem ţirování směnky také směnečné ţiro (giro). Co do praktického významu jde rovněţ o totéţ, tedy o převod směnečných práv 5 Přívěsek je papír pevně spojený se směnkou, který se pouţívá v případě, kdy nestačí místo na rubu směnky 23

24 prostřednictvím těchto zápisů. Tento pojem odráţí skutečnost, ţe tyto zápisy uvádějí směnku do oběhu (in giro), věcně jde však o totéţ. Právní předpisy přidrţují se u nás pouţívání termínu indosament nebo rubopis. [7, s. 113] Základní druhy indosamentů: - Indosament vyplněný dosavadní majitel převádí svým vlastnoručním podpisem směnku na nového majitele - Indosament nevyplněný (Blankoindosament) směnka se dočasně stává cenným papírem na doručitele. Dosavadní majitel napíše na rub směnky pouze své jméno a připojí vlastnoruční podpis. Nový majitel můţe na směnku kdykoliv doplnit své jméno, nebo jméno kohokoliv jiného, čímţ se směnka znovu stává cenným papírem na jméno. Indosamenty vytvářené formou doloţek: - Přímý rubopis (rektaindosamnet) omezuje odpovědnost indosanta pouze na osobu, na kterou směnku převedl a to formou doloţky vyjádřené slovy nikoli na řad nebo výlučně.. Směnka můţe být dále převáděna s tím, ţe indosant je zbaven odpovědnosti vůči kaţdému dalšímu majiteli směnky. Obr. 5: Podstata rektaindosaemntu REMITENT AKCEPTANT VÝSTAVCE SMĚNKY CIZÍ RUČÍ ZE SMĚNKY JAN NOVÝ REKTAINDOSANT JOSEF NOVÁK DALŠÍ OSOBA RUČÍ ZE SMĚNKY RUČÍ ZE SMĚNKY NERUČÍ ZA PŘIJETÍ ANI ZAPLACENÍ SMĚNKY 24

25 Zdroj: [2] vlastní zpracování - Rubopis vylučující odpovědnost zákon směnečný a šekový 15 odst. 1) a 2) uvádí: Není-li tu opačné doloţky, indosant odpovídá za přijetí a zaplacení směnky. Indosant můţe zakázat další indosaci směnky; v tomto případě neodpovídá těm, na něţ směnka byla dále indosována. [16] - Zmocňovací rubopis (prokuraindosament) vyjadřuje se doloţkami např. hodnota k vybrání, k inkasu, in prokura nebo jinými, vyjadřujícími pouze zmocnění. Opravňuje zmocněnce k inkasu směnky. Zmocněncem bývá nejčastěji banka. Zmocňovací rubopis nemá převodní ani odpovědnostní účinek, účinek je pouze legitimační. - Zástavní rubopis zástavní indosatář můţe vykonávat všechna práva ze směnky a můţe se uspokojit z částky, kterou výkonem těchto práv získá, směnku však není oprávněn převést. Účinky indosamentů: - Převodní účinek rubopisem indosant ztrácí svá dosavadní směnečná práva a indosatář směnečná práva nebývá. - Garanční účinek indosant odpovídá kaţdému pozdějšímu majiteli směnky za přijetí a zaplacení směnky, ocitá se v pozici nepřímého dluţníka, tj. neposkytne-li plnění hlavní dluţník, odpovídá za přijetí a zaplacení dluţník nepřímý. Tuto odpovědnost můţe indosant kdykoli vyloučit příslušnou doloţkou. - Legitimační účinek indosace určuje oprávněného majitele směnky, kterým je poslední indosatář. Oprávněný majitel musí mít směnku fyzicky ve svém drţení a musí být posledním indosatářem v nepřerušené řadě indosamentů. - Abstrakční účinek jelikoţ je směnka do značné míry nezávislá na důvodech svého vzniku, vyplývá z toho, ţe dluţník nemůţe úspěšně vznášet námitky vůči majiteli směnky, které vyplývají z jeho vztahů vůči předchůdcům posledního majitele. 25

26 Směnečné rukojemství (aval) Směnečné rukojemství připomíná do jisté míry obyčejné ručení, přesto však má tolik odlišných znaků, ţe jde o institut zcela specifický. Podobně jako je tomu u jiných zajišťovacích nástrojů, je jediným cílem tohoto závazku posílit základní směnečné závazky osoby jiţ směnečně zavázané. [7, s. 150] Směnečné rukojemství se zakládá doloţkou vyjádřenou slovy jako rukojmí nebo per aval, označením avaláta (ten, za koho se zaručuje) a podpisem avalisty (ručitele). Avalizační doloţka se obvykle uvádí na líci směnky. Můţe být uvedena i na její rubové straně s tím, ţe se zde musí uvést avalizační doloţka. Na lícové straně směnky je dostačující i pouhý podpis avalisty (není-li zaměnitelný a akceptem). Ze směnky jsou solidárně zavázány všechny osoby, které se na směnce podepsaly zejména výstavce, akceptant směnky cizí a osoby, které převedly směnečné právo indosanti. Z principu solidárnosti vyplývá, ţe věřitel můţe podle své volby ţalovat jednoho, více nebo všechny směnečné dluţníky. [13] Směnečný rukojmí je za směnky zavázán stejně jako ten, za koho se zavázal. To znamená, ţe bude-li ručit za hlavního směnečného dluţníka, stane se hlavním dluţníkem. Zaváţe-li se za osobu, která je nepřímým dluţníkem, stane se i avalista dluţníkem nepřímým. Majitel směnky můţe poţadovat, na rozdíl od běţného ručení, plnění po kaţdé ze zavázaných osob bez ohledu na pořadí, ve kterém se zavázaly. To znamená, ţe aniţ by se majitel směnky obrátil na osobu, za kterou se rukojmí zaručil, můţe poţadovat plnění po rukojmím. Rukojemský závazek musí být bezpodmínečný. Rukojmí se můţe zaručit pouze za určitou část směnečné částky, jeho závazek však nemůţe být vyšší neţ závazek osoby, za kterou se zaručil. V praxi je za velmi kvalitní nástroj povaţována směnka opatřená avalem důvěryhodné banky. Je však nutno podotknout, ţe banky udělují avaly pouze na směnky svých prvotřídních klientů. 26

27 Umoření (amortizace) směnky Jelikoţ jsou práva směnečného věřitele spojena se směnkou, musí při jejich uplatnění směnku vţdy předloţit. V případě ztráty nebo odcizení nemůţe tedy majitel svá práva ze směnky vyplývající uplatnit ani vymáhat, můţe však u okresního soudu, v jehoţ obvodě je platební místo směnky, podat návrh na umoření směnky. Cílem tohoto úkonu je převod práv a závazků ze směnky původní na směnku novou. V případě pozdějšího nálezu umořené směnky jiţ z této nevyplývají ţádná práva a povinnosti, neboť všechna přešla na směnku novou. Postup umořování směnek upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, 185. Návrh na umoření směnky podává zpravidla její majitel. Vedle obecných náleţitostí musí návrh obsahovat i kopii směnky. Pokud toto není moţné, pak musí být směnka v návrhu podrobně charakterizována a mělo by se zde uvést, jak došlo k její ztrátě případně odcizení. Nejsou-li soudem shledány důvody k zamítnutí návrhu, je vydáno usnesení s výzvou, aby ten, kdo má směnku v drţení ji předloţil nebo podal námitky. Zároveň je soudem zakázáno proplácení umořované směnky. Po uplynutí zákonné lhůty, stanovené zákonem o umořování listin, vydá soud umořovací usnesení, které je plnohodnotnou náhradou směnky. 5. SMĚNEČNÁ PRÁVA A ZÁVAZKY Hovoříme-li o obchodním závazku, je tím myšlena dohoda dvou stran, prodávajícího a kupujícího, uzavřená většinou v písemné formě. Tento závazek nevzniká pouze podepsáním smlouvy, ale musí existovat také materiální základ, a tím je dodání zboţí při splnění předem dohodnutých podmínek. Tímto se obchodní závazky podstatně odlišují od závazků směnečných. Směnka není pouhým důkazem o existenci pohledávky a závazku, ale hmotným substrátem, bez něhoţ nemůţe existovat ani směnečný vztah, ani pohledávka a závazky, které tvoří obsah směnečného vztahu. Směnečná pohledávka je neoddělitelně spjata se směnkou, do níţ je vtělena zanikne-li směnka, zaniká i do ní vtělená pohledávka. Směnečným věřitelem nemůţe být nikdo jiný neţ majitel směnky. [9, s. 21] 27

28 5.1. Podmínky vzniku směnečných práv a závazků Aby došlo ke vzniku práva na plnění ze směnky pro věřitele a závazku (povinnosti) toto plnění provést pro dluţníka musí být splněny tyto podmínky: - listina, ve které jsou práva a povinnosti uvedeny, musí být směnkou, tzn., ţe musí splňovat všechny náleţitosti poţadované zákonem směnečným a šekovým - podpis dluţníka na směnce - aktivní směnečná způsobilost věřitele a pasivní směnečná způsobilost dluţníka - řádné nabytí směnky, oprávněná osoba musí směnku vlastnit fyzicky a získat ji řádným způsobem [2, s. 317] Obr. 6: Dělení osob vázaných ze směnek HLAVNÍ (PŘÍMÍ) SMĚNEČNÍ DLUŢNÍCI Akceptant směnky cizí Rukojmí akceptanta Výstavce směnky vlastní Rukojmí výstavce směnky vlastní VEDLEJŠÍ (NEPŘÍMÍ) SMĚNEČNÍ DLUŢNÍCI Výstavce směnky cizí Rukojmí výstavce směnky cizí Indosanti Rukojmí indosantů ODLIŠNOSTI V RUČENÍ K zachování postihových nároků není třeba činit speciální úkony Promlčecí lhůta 3 roky K zachování postihových nároků je třeba směnku předloţit k placení v prezenční lhůtě, směnku protestovat Promlčecí lhůta 1 rok, resp. 6 měsíců Zdroj: [2, s. 318] 28

29 5.2. Směnečný postih Není-li směnka zaplacena hlavním směnečním dluţníkem v době splatnosti, můţe oprávněný majitel směnky uplatnit postihová práva 6 vůči vedlejším směnečným dluţníkům. V případě, ţe byla směnka zaplacena pouze částečně, platí totéţ na zbylou nezaplacenou část směnky. Zákon směnečný a šekový 43 odst. 2) uvádí: Stejné právo má majitel ještě před splatností směnky: 1. Bylo-li přijetí zcela nebo zčásti odepřeno; 2. Bylo-li ohledně majetku směnečníka, ať přijal směnku nebo ne, vydáno rozhodnutí o úpadku nebo o zamítnutí insolventního návrhu pro nedostatek majetku, zastavil-li směnečník své platy nebo byl-li bezvýsledně veden výkon rozhodnutí nebo exekuce na jeho majetek; 3. Bylo-li ohledně majetku výstavce směnky, který zakázal její předloţení k přijetí, vydáno rozhodnutí o úpadku nebo o zamítnutí insolventního návrhu pro nedostatek majetku. [16] V praxi se však nejčastěji setkáme s postihem pro neplacení směnky v době splatnosti. Vůči vedlejším směnečným dluţníkům můţe majitel směnky uplatnit postihová práva, splní-li tyto podmínky: - v prezenční lhůtě řádně předloţil směnku k placení hlavnímu směnečnému dluţníkovi a tím nebyla zaplacena - v řádné lhůtě nechal učinit protest pro neplacení (pokud byl majitel směnky této povinnosti zbaven protestační doloţkou 7, protest nemusí být učiněn a postihové nároky zůstávají) Protest směnky Jedná se o úkon, který učiní některý z protestních orgánů (soud, notář, obec). Jedná se o písemné osvědčení, které se vydává na ţádost majitele směnky, představující zákonný důkaz o tom, ţe nenastala určitá skutečnost: 6 Postihová práva jsou taxativně upravena zákonem 191/1950 Sb. v 48 7 Tato doloţka musí být napsána a podepsána na směnce, text např. bez protestu, bez útrat. Připojení této doloţky bývá někdy podmínkou pro eskont směnky 29

30 - protest pro částečné nebo úplné nepřijetí směnky učiní se v případě, ţe směnečník odmítne přijmout směnku - protest pro neplacení směnky učiní se, nebyla-li směnka řádně a včas zaplacena - protest pro odepření datování učiní se u časové vistasměnky v případě, ţe dluţník odmítne vyplnit datum při přijetí - protest pro směnečníkovu nejistotu učiní se v případě konkurzu nebo nuceného vyrovnání dluţníka - protest na stěnu učiní se v případě, ţe majitel směnky nezastihne dluţníka v místě, kde má být placeno - protest do větru - učiní se v případě, ţe se nepodařilo vypátrat dluţníka v místě placení [13] Notifikační povinnost V některých zákonem stanovených situacích je majiteli směnky uloţena tzv. notifikační povinnost. Jedná se téměř výlučně o situace související se směnečným postihem. Obsahem notifikace je nejčastěji informace o tom, ţe směnka nebyla přijata nebo zaplacena. Majitel směnky je povinen informovat výstavce a svého indosanta, který pak dále informuje svého předchůdce. Není-li u některého indosanta uvedena adresa, můţe být přeskočen a informace je podána dalšímu indosantovi v řadě. Nesplnění notifikační povinnosti nemá za následek ztrátu postihových práv, můţe však zaloţit povinnost k náhradě škody. [12] 5.3. Promlčení práv ze směnky K promlčení směnečných závazků dochází uplynutím promlčecí doby. Zákon směnečný a šekový však neobsahuje celou problematiku promlčení, a proto je potřeba v některých případech hledat legislativní úpravu v občanském nebo obchodním zákoníku. 30

31 V zákoně směnečném a šekovém, v oddílu Promlčení se v 70 uvádí: (1) Směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. (2) Nároky majitele proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data protestu včas učiněného nebo při doloţce bez útrat v jednom roce ode dne splatnosti směnky. (3) Nároky indosantů proti jiným indosantům a proti výstavci se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy indosant směnku vyplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn. [16] 5.4. Soudní vymáhání nároků ze směnek V případě, ţe není směnka řádně zaplacena, se můţe majitel obrátit na soud. Soudní vymáhání směnek je spojeno s větší přísností na směnečného dluţníka, neţ je u nesměnečných pohledávek. Postup soudního vymáhání směnek je upraven občanským soudním řádem 8. Rozhodne-li se majitel směnky pro vymáhání soudní cestou, podá příslušnému soudu návrh, který musí obsahovat předepsané náleţitosti 9 včetně návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu. Musí být přiloţen prvopis směnky a další náleţitosti k uplatnění práv ze směnky. V případě, ţe nejsou pochybnosti o pravosti směnky, a návrh obsahuje všechny náleţitosti, vydá soud směnečný platební rozkaz. V něm uloţí směnečnému dluţníkovi, zaplatit do tří dnů poţadovanou částku, včetně nákladů řízení, nebo aby ve stejné lhůtě podal námitky s jejich zdůvodněním. [2, s. 338] Námitky jsou chápány jako obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu, ten však neruší, pouze prozatímně zabrání tomu, aby tento platební rozkaz nabyl účinnosti pravomocného rozsudku. 8 Zákon č. 99/1963 Sb. 9 Občanský soudní řád, 42 odst. 4 a 79 31

32 Námitky mohou být: - Absolutní lze je uplatnit proti kaţdému směnečnému věřiteli, který navrhuje vydání směnečného platebního rozkazu. Patří mezi ně např. námitka, ţe: - směnka nesplňuje formální náleţitosti dané zákonem - došlo ke zfalšování podpisu - směnka jiţ byla proplacena - byly zmeškány prekluzivní lhůty - směnečný závazek byl promlčen - Relativní lze je uplatnit pouze ve vztahu k určitému okruhu směnečných dluţníků. Patří mezi ně např. námitka, ţe: - bylo dohodnuto náhradní plnění - nedošlo k řádné realizaci obchodu, za který mělo být směnkou placeno - blankosměnka byla vyplněna v rozporu se sjednaným zmocněním [2] 6. VYUŢITÍ SMĚNEK V SOUČASNOSTI I v současnosti je směnka stále pouţívaným instrumentem a to i přesto, ţe pro potřeby nepodnikatelské veřejnosti, v porovnání s moderními formami placení a úvěrů, ji lze povaţovat za instrument poměrně komplikovaný. Nespornou výhodou směnek je rychlé a snadné soudní řízení. V případě předloţení směnky soudy totiţ zkoumají pouze, zda má všechny zákonné náleţitosti a ihned poté vystavují 32

33 platební příkaz. Z tohoto důvodu je směnka vhodnější neţ pouhá dohoda o půjčce a podnikatelské subjekty ji k takovým dohodám často připojují jako určitou formu zajištění. Směnka má výsadní postavení u směnečných úvěrů. Směnečné úvěry jsou zaloţeny na zvláštnostech směnky, ačkoli je směnka vhodná mimo jiné i k zajištění úvěrů jiných druhů. Směnečné úvěry obvykle členíme do těchto hlavních skupin, na úvěry eskontní, akceptační a ručitelské nebo avalské (avalové). [4, s. 98] V současnosti se směnka vyuţívá jako: - prostředek k získání obchodního úvěru odběratel platí dodavateli za odebrané zboţí případně sluţby směnkou splatnou aţ po uplynutí doby, která je dána splatností směnky - prostředek platební kupující platí vystavením směnky nebo převedením směnky, kterou vlastní, ve prospěch prodávajícího - prostředek k získání bankovního směnečného úvěru majitel směnku prodá před datem její splatnosti bance (eskontní úvěr) nebo výstavce poţádá banku o přijetí směnky, kterou na ni vystavil (akceptační úvěr), případně výstavce poţádá banku o ručení za svůj směnečný závazek (avalový úvěr) - prostředek zajišťovací jako zajištění přijatého úvěru uloţí klient v bance směnku, na které je věřitelem. Častěji však klient sám vystaví směnku ve prospěch banky (většinou se jedná o biankosměnku), kterou v případě řádného nesplácení úvěru banka předloţí k proplacení s částkou na dosud nesplacený úvěr klientovi k proplacení. V případě, ţe příjemcem úvěru je firma, vystaví se směnka a jako rukojmí se na směnku podepíší majitelé firmy jako fyzické osoby (za směnku pak ručí svým osobním majetkem) - instrument depozitní banky emitují depozitní směnky, které předávají proti sloţení peněz klientům - prostředek měnové politiky v dřívějších dobách byly směnky pouţívány jako prostředek k refinancování bank a řízení likvidity. Banky reeskontovaly kvalitní 33

34 směnky na centrální banku, která je tak vyuţívala jako prostředek v rámci měnové politiky [2, s. 340] Na rozdíl od pohledávek nepodloţených směnkami mají směnečné pohledávky pro věřitele následující výhody: - solidárnost ručení všech směnečně vázaných osob při neschopnosti placení či odmítnutí hlavním směnečním dluţníkem se můţe majitel obrátit na kteroukoliv další směnečně zavázanou osobu a poţadovat po ní proplacení směnky. Majiteli směnky se tak zvyšuje jistota, ţe mu směnka bude proplacena - zkrácené soudní jednání oproti soudnímu vymáhání jiných druhů pohledávek má majitel směnky moţnost rychlejšího a zároveň snadnějšího soudního vymáhání - snadná převoditelnost pohledávky pohledávka ze směnky je oproti jiným pohledávkám snadněji převoditelná prostřednictvím indosamentu - abstraktnost směnečného závazku kromě podmínek stanovených zákonem není umoţněno směnečnému dluţníkovi vázat plnění ze směnky na další podmínky - jednoznačná a propracovaná právní úprava dává vyuţívání směnek i v mezinárodním měřítku spolehlivý legislativní základ a omezuje moţnost různého výkladu, sporů a podobně [2, s. 341] Smyslem vystavení směnky v případě, ţe je pouţita jako platební prostředek, je, aby při její splatnosti opravdu došlo k zaplacení dluţné částky. V podstatě tak směnka věřiteli nahrazuje hotové peníze, protoţe ji můţe prodat a získat tak hotovost od třetí osoby (nového majitele směnky) a to i před její splatností. Směnku můţe její majitel případně pouţít i k zaplacení svých jiných závazků. Při placení s vyuţitím směnky existují dvě varianty: - placení směnkou směnka zde vystupuje jako zvláštní forma soukromého platidla 34

35 - placení prostřednictvím směnky směnka je pouze nástrojem k placení Pouţití směnky jako platebního instrumentu je umoţněno její převoditelností. Oběhovou funkci, označenou jako monetizace obchodního úvěru, nabývá směnka teprve tím, ţe původní směnečný věřitel podstoupí směnku svému věřiteli namísto zaplacení, např. svému dodavateli. Tím dojde k převodu směnky z jednoho věřitele na dalšího, který si můţe počínat obdobně. Tuto oběhovou funkci můţe směnka vykonávat aţ do dne své splatnosti, kdy poslední věřitel vyinkasuje směnku v penězích od dluţníka. Za předpokladu jistého zřetězení obchodních transakcí můţe být směnka vyrovnána nikoliv penězi, ale dodávkou zboţí dluţníka. [4, s. 5] Směnky jako platebního prostředku lze vyuţít například: - u dokumentárního inkasa platební podmínka vydání dokumentů proti přijetí směnky - u směnečného inkasa obstarání zaplacení směnky prostřednictvím dokumentárního inkasa - u dokumentárního akreditivu platební podmínka negociace 10 a akceptace - u forfaitingu odkup směnky bez zpětného postihu - u eskontu směnky odkup směnky se zpětným postihem Při finančních transakcích, ve kterých jsou podnikům a podnikatelům poskytovány úvěry nebo při transakcích, kdy jsou směnky vyuţívány jako platební prostředek, hrají významnou roli banky. Dotazováním se na nabízené produkty související se směnkami v Komerční bance, a. s. a České spořitelně, a. s. jsem si k praktické ukázce vybrala vyuţití směnek při eskontu směnky a směnečném inkasu. 10 Negociace je odkup dokladů nebo směnek vystavených na základě dokumentárního akreditivu 35

36 6.1. Eskont směnek Eskont směnky, eskontní úvěr, vzniká nákupem směnky bankou před její splatností se sráţkou diskontu 11. Tento typ úvěru patří mezi krátkodobé formy financování. Úvěr je poskytován na částku směnky, směnečnou sumu, na niţ je směnka vystavena, na dobu ode dne eskontu do data splatnosti směnky. V době dospělosti (splatnosti) směnky banka předkládá směnku k proplacení směnečnému dluţníku, tj. výstavci vlastní směnky, směnečníku (trasátu) u směnky cizí, nikoli tomu, kdo směnku bance eskontoval. Nicméně v případě platební neschopnosti či odmítnutí směnečného dluţníka zaplatit směnku ji banka předkládá k proplacení poslednímu majiteli směnky, od kterého ji koupila (jehoţ směnečnou pohledávku převzala). [4, s. 98] Banky eskontem směnky umoţňují majiteli směnky přeměnu pohledávky na finanční prostředky. Při uzavírání smlouvy o eskontu banka od směnečné sumy odpočítá eskontní provizi a úrok a poté vyplatí příslušnou částku v hotovosti nebo převodem na účet ţadateli o eskont. Aby měly banky zajištěnu návratnost eskontních úvěrů, eskontují obchodní směnky, vzniklé ze skutečných obchodů a podloţené dodávkou kvalitního zboţí s jistotou odbytu. Výhodou eskontního úvěrů pro klienta je okamţité získání finančních prostředků na základě prodeje později splatné pohledávky bez dalších záruk a obvykle za niţší náklady oproti jiným úvěrům. Pro banku tyto druhy úvěrů znamenají omezené úvěrové riziko v případě, ţe ţadatel o eskontní úvěr i směnečný dluţník jsou bonitní. Moţnost reeskontu směnek, tj. jejich dalšího prodeje jiným obchodním bankám nebo bance centrální. 11 Úrok za dobu od data nákupu směnky do data její splatnosti 36