MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ HLAVNÍ HYGIENIK ČESKÉ REPUBLIKY METODICKÝ NÁVOD

Transkript

1 MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ HLAVNÍ HYGIENIK ČESKÉ REPUBLIKY V Praze dne Čj.: HEM METODICKÝ NÁVOD k postupu podle 35 a 36 zákona č. 258/2000 Sb. a nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Ministerstvo zdravotnictví hlavní hygienik České republiky vydává podle 80 odst. 1 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, tento m e t o d i c k ý n á v o d ke sjednocení postupu orgánů a zařízení ochrany veřejného zdraví při kontrole dodržování opatření uložených fyzickým a právnickým osobám v ochraně před neionizujícím zářením. A. KONTROLA ZAMĚSTNANCEM HYGIENICKÉ STANICE A SOUVISEJÍCÍ ÚKONY ORGÁNU OCHRANY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Podle 87 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. jsou zaměstnanci hygienických stanic oprávněni: 1) vstupovat do objektů, zařízení, provozů, na pozemky a do jiných míst (dále jen objekty ) za účelem zjištění, jsou-li splněny požadavky 35 a 36 zákona č. 258/2000 Sb. a souvisejícího nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením (dále jen nařízení vlády ), požadovat předložení dokumentace potřebné k posouzení plnění citovaného zákona a nařízení vlády a, pokud byly prováděny výpočty nebo měření, zprávy o jejich výsledcích; 2) vstupovat do objektů k vyhledání místa, kde by mohlo docházet k překročení přípustných hodnot stanovených v nařízení vlády, seznamovat se s příslušnou technickou dokumentací a s provozním řádem, pokud byl na daném stanovišti vydán; v případě potřeby může orgán ochrany veřejného zdraví uložit podle 84 odst. 1 písm.o) zákona č. 258/2000 Sb. provedení odpovídajících měření; 3) v případech, kdy zaměstnanec hygienické stanice/orgán ochrany veřejného zdraví zjistí, že požadavky 35 a 36 zákona č. 258/2000 Sb. v rozsahu nařízení vlády nejsou splněny, může orgán ochrany veřejného zdraví uložit v rozsahu 84 cit. zákona nápravná opatření a uloží podle 92 cit. zákona pokutu; 4) posuzovat stížnosti a odvolání proti rozhodnutí nižšího orgánu ochrany veřejného zdraví v záležitostech, kterých se nařízení vlády týká;

2 5) poskytovat správním úřadům stanoviska či odborná vyjádření k záležitostem týkajícím se ochrany zdraví před neionizujícím zářením. Orgány ochrany veřejného zdraví mají oprávnění podle odstavců 1) a 2) založeny zákonem o státní kontrole (č. 552/1991 Sb. v platném znění). [Do doby vydání vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, kterou se zrušují některé prováděcí právní předpisy na úseku ochrany zdravých životních podmínek včetně prevence přenosných onemocnění (projednané Legislativní radou ), mezi kterými je uvedena i vyhláška č. 408/1990 Sb., je třeba vycházet z výkladového pravidla, které stanoví, že předpis, vydaný v téže věci později nahrazuje předpis vydaný dříve. Nařízení vlády č. 480/2000 Sb. tedy nahradilo vyhlášku č. 408/1990 Sb. a ode dne účinnosti tohoto nařízení vlády se vyhláška č. 408/1990 Sb. nepoužije.] B. POSUZOVÁNÍ EXPOZIČNÍCH SITUACÍ I. Zásady platné pro celý frekvenční obor neionizujícího záření 1) Splnění nejvyšších přípustných hodnot je možné ověřit i výpočtem bez měření. (Vyhláška 408/90 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření v 5 odst. (2) provozovateli ukládala přezkoušet, zda [zdroje] vyhovují požadavkům této vyhlášky při uvedení do provozu, změně nebo opravě zdroje nebo při změně provozu, přičemž znění následující věty O výsledku měření vést protokol,. se interpretovalo tak, že měření je nutnou součástí přezkoušení.) 2) K rozhodnutí o splnění nejvyšších přípustných hodnot je možné použít i výpočet zatížený značnou chybou nebo nepřesné měření, pokud jsou dodrženy podmínky uvedené v příloze č. 3 a v příloze č. 6 nařízení vlády. 3) Stanovené nejvyšší přípustné hodnoty pro danou dobu expozice nesmějí být překročeny. (Vyhláška č. 408/90 Sb. připouštěla v některých situacích až desetinásobné překročení hodnot stanovených jako mezní pro elektrické a magnetické pole, případně pro výkonovou hustotu.) II. Posuzování expozice elektrickým a magnetickým polím a elektromagnetickému záření s frekvencí do 300 GHz. Nejvyšší přípustné hodnoty jsou v tomto frekvenčním oboru odlišné pro zaměstnance a pro ostatní osoby. Termín zaměstnanec označuje osobu exponovanou při výkonu práce, termínem ostatní osoby se nahradil podle požadavku Legislativní rady vlády termín obyvatelstvo, používaný ve vyhlášce č. 408/1990 Sb. Zavedení nižších přípustných hodnot pro ostatní osoby odpovídá v podstatě rozlišování mezi kontrolovanou expozicí a nekontrolovanou expozicí používanému v USA. V příloze č. 3 nařízení vlády jsou stanoveny k posuzování expozice pomocné hodnoty pro snadno měřitelné veličiny charakterizující elektrická a magnetická pole a elektromagnetické záření vně těla exponované osoby, nazvané referenčními. Dodržení referenčních hodnot zaručuje, že v jakékoli expoziční situaci nebudou překročeny nejvyšší přípustné hodnoty. Referenční hodnoty jsou pomocné a mohou být překročeny. (Vyhláška č. 408/1990 Sb.

3 referenční hodnoty nezavedla a přípustné hodnoty stanovila pro veličiny, pro které jsou v nařízení vlády č. 480/2000 stanoveny referenční hodnoty.) Nejvyšší přípustné hodnoty i referenční hodnoty se zvyšují, jestliže doba expozice je kratší než doba pro středování hodnocené veličiny stanovená v příloze č. 1 a v příloze č. 3 nařízení vlády. Pro netepelné působení (charakterizované hustotou indukovaných proudů v těle) je doba středování rovná jedné sekundě, pro tepelné působení pole s frekvencí od 100 khz do 10 GHz (charakterizované měrným absorbovaným výkonem v tkáni těla) je tato doba rovná šesti minutám. Pro elektromagnetické záření s frekvencí vyšší než 10 GHz se doba středování s rostoucí frekvencí zkracuje. Při expozici delší než je stanovená doba středování zůstávají nejvyšší přípustné hodnoty i referenční úrovně stejné jako při expozici stanovené pro dobu rovnou době středování. Zvýšení nejvyšších přípustných a referenčních hodnot při expozici kratší než je doba stanovená pro středování má praktický význam při obsluze zařízení, u nichž je pro hodnocení expozice rozhodující tepelné působení pole. 1) Posuzování expozice podle nejvyšších přípustných hodnot a) Nejvyšší přípustné hodnoty pro frekvence od 0 Hz do 10 GHz jsou stanoveny pro dozimetrické veličiny, kterými je hustota elektrického proudu indukovaného elektrickým polem nebo proměnným magnetickým polem v těle exponované osoby a měrný výkon absorbovaný v tkáni těla. Pro frekvence vyšší než 10 GHz je nejvyšší přípustná hodnota stanovená pro hustotu zářivého toku. Přesto, že J a SAR nejsou v těle exponované osoby přímo měřitelné, může být jejich použití při posuzování splnění nařízení vlády výhodné a někdy i jediné možné. α) Pro hustotu elektrického proudu indukovaného v těle nebo v jeho části proměnným magnetickým polem s indukcí B platí přibližný vztah J = R/2.σ.dB/dt, kde σ je elektrická vodivost tkáně, db/dt časová změna magnetické indukce a R poloměr proudové smyčky v exponované části těla, kterou se proud v těle uzavírá. Vztah bere vodivost tkáně jako konstantní v celém vyšetřovaném objemu a smyčku kruhového tvaru. Přes tato zjednodušení stačí uvedený vztah často k posouzení, zda v dané situaci nemůže být překročena nejvyšší přípustná hodnota. Vztah je zvláště užitečný, je-li magnetické pole prostorově silně nehomogenní nebo je-li v magnetickém poli jen část těla, např. ruka nebo noha. β) Měrný absorbovaný výkon v tkáni těla je pro posouzení expoziční situace často přesnější a jednodušší než referenční hodnoty. Kdyby například vysokofrekvenční výkon 30 W přiváděný k anténě základnové stanice pro mobilní telefony byl celý absorbován v těle osoby stojící těsně u antény a vážící 75 kg, byl by měrný výkon absorbovaný v jejím těle v průměru právě rovný nejvyšší přípustné hodnotě 0,4 W/kg pro zaměstnance pro trvalou expozici celého těla. K závěru, že není překročena nejvyšší přípustná hodnota měrného absorbovaného výkonu, je ještě nutné posoudit, zda není překročena nejvyšší přípustná hodnota pro lokální měrný absorbovaný výkon (pro zaměstnance 10 W/kg, přičemž se hodnotí každých 10 gramů tkáně). Při velkých rozměrech směrových antén používaných ke komunikaci základnových stanic s mobilními telefony je však zářivý tok rozložen do značné plochy a jeho soustředění v těle exponované osoby do malého objemu je nemožné. Závěr, že nejvyšší přípustná hodnota měrného absorbovaného výkonu (SAR) pro zaměstnance nemůže

4 být při napájení rozměrné antény výkonem 30 W překročena při jakékoli vzdálenosti exponované osoby od antény, je v tomto případě jednoznačný a nevyžaduje měření intenzity elektromagnetického pole v okolí antény. Použitý předpoklad o tom, že v těle exponované osoby je absorbován celý vyzařovaný výkon, je samozřejmě přehnaný a uvedený výsledek obsahuje tedy ještě značnou rezervu. Pro ověření nepřekročení nejvyšší přípustné hodnoty pro expozici zaměstnance stačí v tomto případě ověřit, zda vysokofrekvenční výkon přiváděný na svorky antény nemůže překročit 30 W. Zisk antény ani její směrové vlastnosti do této úvahy nevstupují. Má-li anténa (vyzařující struktura) velmi malé rozměry, což je případ mobilního telefonu, je expoziční situaci možné posoudit prakticky jen podle měrného výkonu absorbovaného v části těla, ke které se anténa vysílače přikládá. K určení lokálního měrného absorbovaného výkonu jsou nutné náročné numerické výpočty na počítačích nebo přesná měření na pečlivě zkonstruovaných modelech (fantomech), což je neproveditelné v institucích hygienické služby. U mobilních telefonů se požaduje, aby lokální měrný absorbovaný výkon v těle exponované osoby nepřekročil ani při plném využití instalovaného výkonu hodnotu 2 W/kg stanovenou pro ostatní osoby (obyvatelstvo). Toto omezení je již dlouho zavedeno v západoevropských státech a v USA a je tedy implicitně obsaženo v prohlášeních o shodě při dovozu těchto výrobků do ČR. γ) Při expozici osob elektrickému nebo magnetickému poli nebo elektromagnetickému záření s frekvencí z intervalu 100 khz až 10 MHz se mohou uplatnit jak netepelné, tak tepelné účinky. Tyto vlivy se nesčítají, posuzují se odděleně a proudová hustota indukovaná v tkáni těla ani měrný absorbovaný výkon nesmějí překročit stanovené nejvyšší přípustné hodnoty. δ) Pro elektromagnetické pole a záření s frekvencí vyšší než 10 GHz (tj. s vlnovou délkou kratší než tři centimetry) je nejvyšší přípustnou hodnotou hustota zářivého toku S. Způsob jejího výpočtu a měření je v zásadě stejný jako u nižších frekvencí. 2) Posuzování expoziční situace srovnáním výsledku výpočtu nebo výsledku měření s referenčními hodnotami a) Vzdálená zóna oblast postupné (přibližně) rovinné elektromagnetické vlny Elektromagnetické pole má charakter rovinné vlny nebo rovinné vlně blízký teprve ve vzdálenosti od zdroje větší než L 0 = 8, D 2.f, kde D je největší rozměr antény (vyzařovací struktury) v metrech, f je frekvence v hertzech; L 0 vyjde v metrech. [Výraz se častěji používá s vlnovou délkou λ místo s frekvencí, tedy ve tvaru L 0 = D 2 /(4.λ). Vlnová délka se dosazuje v metrech.] V této oblasti je vektor elektrického pole kolmý k vektoru magnetického pole, jejich fáze je stejná a směr obou kolmý na směr šíření vlny. Při měření stačí v tomto případě zjistit jen jednu z obou veličin, druhá se z ní vypočítá s použitím vztahů uvedených v příloze č. 2 nařízení vlády. Z kterékoli z obou veličin je pro oblast vzdáleného pole možné podle vztahů v téže příloze vypočítat hustotu zářivého toku S (výkonovou hustotu přenášenou vlnou). Například pro typickou směrovou anténu se svislým rozměrem 1,5 metru používanou u základnových stanic pro komunikaci s mobilními telefony vychází pro pásmo 900 MHz (λ = 0,33 metru) vzdálenost L 0 rovná 1,7 metru, pro pásmo 1800 MHz 3,4 metru. α) Ověření splnění nejvyšších přípustných hodnot srovnáním s výpočtem.

5 Ve vzdálené zóně zdroje je možné hustotu zářivého toku S ve směru maxima vyzařování vypočítat ze zářivosti I max = P.G/(4.π) antény podle vzorce: S = I max /r 2. P je celkový výkon vyzařovaný anténou, rovný přibližně vysokofrekvenčnímu výkonu přiváděnému na svorky antény, G = 10 dbi/10 je zisk antény ve směru maxima vyzařování, udávaný ve firemních katalozích většinou v decibelech proti isotropnímu zdroji (dbi), řidčeji v decibelech proti dipólu (db d ; údaj v db d je o 2,15 db nižší). Jednotkou zářivosti je watt na steradián (W/sr). Dosadí-li se do uvedeného vzorce vzdálenost r v metrech, vyjde hustota zářivého toku S ve wattech na čtverečný metr (W/m 2 ). Vzdálenost r ref od antény ve směru maxima vyzařování, v které S klesne na příslušnou referenční hodnotu S ref, je pak Například pro S ref = 4,5 W/m 2, což je referenční hodnota pro hustotu zářivého toku pro frekvenci 900 MHz při nepřetržité expozici ostatních osob, dříve obyvatelstva, vychází u antény se ziskem 17 db i, při P = 30 W zářivost I max ve směru maxima rovná 120 W/sr a vzdálenost r ref = 5,2 metru. Ve vzdálenosti větší než r ref není tedy referenční hodnota pro ostatní osoby překročena ani ve směru maxima vyzařování, pokud se výrazně neuplatní odrazy vlny například od podlahy střechy, od blízké zdi, plotu nebo od povrchu terénu. Pro referenční hodnotu 22,5 W/m 2 stanovenou pro stejnou situaci pro zaměstnance vychází z téhož vztahu r refzam = 2,3 m. Skutečné vzdálenosti r ref a r refzam jsou menší než výše vypočtené, protože použitý vztah platí přesně jen pro bodový zdroj. Zářivost antény do jiných směrů než je směr maxima vyzařování je možné vypočítat ze směrové charakteristiky. Výrobci antén ji ovšem udávají jen pro dvě roviny svislou a vodorovnou (u antén s elektrickým sklonem pro rovinu sklonu, která je blízká vodorovné rovině), takže pro výpočet zářivosti v obecném směru (například šikmo dolů do strany) je nutné použít vhodnou interpolaci nebo obecnější vztah pro soustavu elementárních zářičů. V oblasti vzdáleného pole je směrová charakteristika vyzařování adekvátním popisem struktury vlny (oblast se někdy nazývá zónou Frauenhoferovy difrakce podle analogie z optiky.) β) Měření V oblasti vzdáleného pole stačí změřit jednu z obou složek elektromagnetického pole, druhá se z ní dá vypočítat, a stejně se z ní dá vypočítat hustota zářivého toku. Většina měřicích zařízení, která ukazují na výstupu hustotu zářivého toku (W/m 2 ), ve skutečnosti měří intenzitu elektrického pole a přepočítává ji na výkonovou veličinu. Může to způsobit velkou chybu v případě, že se měří v blízkém poli zdroje. Hustotu zářivého toku přímo měří přístroje s tepelným čidlem (termistorem, bolometrem). b) Oblast blízkého pole

6 α) Oblast vzdálená λ/2 až L 0 od zdroje (Fresnelova zóna) Ve vzdálenosti od zdroje větší než polovina vlnové délky a menší než L 0 má elektromagnetické pole složitou prostorovou strukturu způsobenou interferencí (nazývanou podle analogie z optiky Fresnelovou difrakcí) vln s různou fází vycházejících z různých míst zdroje (antény). Výpočet této struktury je obtížný. Je-li pro srovnání s referenčními hodnotami nutné tuto strukturu brát v úvahu například proto, že rozměry prostorových fluktuací pole jsou v dané situaci stejné nebo větší než rozměry těla člověka, je při měření nutné používat sondu s malými rozměry, získat v posuzovaném místě dostatečně hustou prostorovou síť měřených bodů v různých vzdálenostech od zdroje a podle potřeby posuzovat jak průměrnou hodnotu, tak i lokální maxima intenzity pole. Interference typu Fresnelovy difrakce se vyskytuje i při průchodu rovinné vlny otvorem nebo v blízkosti sekundárních zářičů. β) Oblast ve vzdálenosti od zdroje menší než polovina vlnové délky (oblast reaktivního pole) V této vzdálenosti od zdroje je v elektromagnetickém poli nejvíce zastoupena složka, která sice osciluje s frekvencí zdroje, není však vyzařována. Mezi intenzitou elektrického pole a intenzitou magnetického pole neplatí v této oblasti vztah jako v rovinné vlně, podle konstrukce zdroje může v reaktivním poli zcela převládat elektrické pole nebo magnetické pole: má-li zdroj například tvar smyčky protékané proudem, převládá v jeho reaktivní zóně pole magnetické, v blízkosti oscilujícího elektrického dipólu je naopak významnější pole elektrické. Na přítomnost absorbujícího předmětu v reaktivní oblasti reaguje i samotný zdroj; podle toho, jak je konstruován a dimenzován, může při zvýšeném zatížení odevzdávat poli vyšší výkon nebo naopak dodávat do zátěže výkon stále stejný. Zůstává-li výkon zdroje i po vložení absorbujícího předmětu do reaktivní zóny konstantní, intenzita pole v reaktivní zóně následkem absorpce klesne a v důsledku toho klesne i vyzařovaný vysokofrekvenční výkon. Posuzování expozice u nízkofrekvenčních zdrojů elektromagnetického pole (transformátorů, počítačových monitorů, proudu v drátech vysokého napětí, proudu napájejícího tramvaje, bezpečnostních rámů, indukčních nízkofrekvenčních ohřevů, zařízení pro magnetoterapii) se vždy týká reaktivní zóny. K expozici osob polem reaktivní zóny však může docházet i u zdrojů s velmi vysokou frekvencí příkladem je mobilní telefon. Využití výsledků měření intenzity pole v reaktivní zóně vysokofrekvenčních zdrojů k posouzení expoziční situace je problematické. Analýza podle nejvyšších přípustných hodnot (proudové hustoty indukovaných proudů v těle a měrného absorbovaného výkonu) je v těchto případech spolehlivější. Pokud jde o nízkofrekvenční zdroje elektromagnetických polí, u většiny z nich stačí ke srovnání s referenčními hodnotami omezit měření na magnetické pole. Je-li časový průběh pole odlišný od sinusového nebo je-li aperiodický, je nutné s referenčními nebo s nejvyššími přípustnými hodnotami porovnávat všechny složky jeho frekvenčního spektra a k posouzení expozice použít vztahů uvedených v příloze č. 3 nařízení vlády. Referenční úrovně pro magnetické pole stanovené v příloze č. 3 jsou v intervalu frekvencí od 100 khz do 10 MHz stanoveny tak, aby nejvyšší přípustné hodnoty pro proudovou hustotu a pro měrný absorbovaný výkon nemohly být překročeny v žádné expoziční situaci. Je-li magnetické pole prostorově silně nehomogenní, což se vyskytuje u zdrojů pole malých rozměrů jako jsou počítačové monitory, nemá měrný absorbovaný výkon stanovený pro celé tělo při expozici

7 významnou úlohu, protože pole zasahuje jen malou část těla a k hodnocení je nutné použít lokální měrný absorbovaný výkon. Pro hodnocení expozice je v takovém případě téměř vždy rozhodující indukovaná proudová hustota a z referenční úrovně stačí uvažovat i v oblasti frekvencí vyšších než 65 khz (pro zaměstnance) nebo než 150 khz (pro ostatní osoby) jen tu její část, která je odvozena z netepelného působení pole a s rostoucí frekvencí neklesá. Příslušné vztahy pro výpočet jsou v příloze č, 3 nařízení vlády. Hygienické limity pro elektrická a magnetická pole s frekvencí nižší než 60 khz nebyly do vyhlášky č. 408/1990 Sb., platné do konce roku 2000, zahrnuty a jejich zdroje nebyly proto v minulosti v České republice sledovány. Posuzování expozičních situací v blízkosti takových zdrojů je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost III. Frekvenční interval od 3,10 Hz do 1,7.10 Hz (infračervené, viditelné a ultrafialové záření) Pro charakteristiku záření tohoto oboru se místo frekvence zpravidla používá vlnová délka vyjadřovaná v nanometrech. Jde tedy o elektromagnetické záření s vlnovou délkou od 10 6 nanometrů (1 milimetru) do 180 nanometrů. Nejvyšší přípustné hodnoty jsou pro infračervené, viditelné a ultrafialové záření stejné pro zaměstnance i pro ostatní osoby. Pro záření laserů se nejvyšší přípustné hodnoty stanovené v nařízení vlády č. 480/2000 Sb. prakticky neliší od hodnot, které byly zavedeny ve směrnici č. 61/1982, o hygienických zásadách pro práce s lasery, hygienické předpisy svazek 53/1982. Nově jsou v nařízení vlády stanoveny nejvyšší přípustné hodnoty pro nelaserové technické zdroje. K expozici osob dochází v tomto frekvenčním oboru vždy ve vzdálené oblasti zdroje, kde má elektromagnetické pole charakter rovinné vlny. Pro hodnocení expozice je rozhodující hodnota zářivého toku, případně hustota zářivé energie dopadající na tělo nebo na jeho část. U zdrojů se spojitým spektrem je k hodnocení expozice nutné znát spektrální složení jejich záření. U viditelného a blízkého infračerveného záření, které se dostane až na sítnici oka, se při hodnocení expozice posuzuje i spektrální zář zdroje (jednotka W.m -3.sr -1 ). IV. Typy přístrojů vhodných k měření 1) Je-li v intervalu frekvencí od 0 Hz do 300 GHz známa frekvence zdroje a je-li časový průběh pole (přibližně) sinusový, není nutné, aby měřicí přístroj rozeznával nebo zaznamenával frekvenci měřeného pole. Pro měření je v tom případě možné použít jednoduchý širokopásmový měřič intenzity elektrického nebo magnetického pole a výsledek srovnat s referenční hodnotou pro danou frekvenci. Není-li frekvence zdroje záření známa nebo je-li měřené pole vytvářeno ve vyšetřovaném místě několika zdroji s různou frekvencí nebo jsou-li v poli významně zastoupeny kromě základní frekvence i její vyšší harmonické, nejvhodnější použít k měření spektrální analyzátor. Při měření pole zdrojů, které při vysílání mění skokem frekvenci, případně zdrojů, které vysílají přerušovaně, může však být obtížné zjistit největší možnou expozici ve vyšetřovaném místě i při použití špičkové měřicí techniky. K takovým zdrojům patří vysílače základnových stanic zajišťující komunikaci s mobilními telefony. Maximálně dosažitelný vyzařovaný výkon, kterému odpovídá nejméně příznivá expoziční situace v okolí antén, se v tomto případě spolehlivěji zjistí podle výkonu, na který je dimenzován vysokofrekvenční generátor (generátory) napájející anténu, a expoziční situaci je pak možné posoudit buď vypočtením měrného absorbovaného výkonu v těle exponované osoby, nebo vypočtením elektromagnetického pole v místech, kde se může exponovaná osoba je

8 vyskytovat. U přístrojů, které je možné zapojit v režimu, kdy se maximální hodnoty přijímaných signálů během celé doby měření ukládají do elektronické paměti, je možné po dostatečně dlouhé době měření získat přesný přehled o maximálních hodnotách elektromagnetického pole na jednotlivých frekvencích a o celkové hustotě zářivého toku v měřeném místě, pokud vysílače nemění pracovní frekvenci a pouze přerušují vysílání nebo mění vyzařovaný výkon. Jestliže vysílače přeskakují během doby měření z jedné frekvence na druhou, jak to činí vysílače základnových stanic celulární sítě, může měření spektrálním analyzátorem s ukládáním maximálních hodnot dát v daném místě pro celkovou hustotu zářivého toku značně vyšší hodnoty, než jaké během měření skutečně byly. U polí s nízkou frekvencí je vhodné mít k dispozici osciloskop, který zaznamená časově proměnný průběh výstupního napětí vhodného čidla a umožní jeho následné zpracování. Zcela nezbytné to je u pole s komplikovaným (nesinusovým) časovým průběhem (vyskytuje se například u počítačových monitorů, u rámů na odhalování kovových předmětů nebo u přístrojů pro magnetoterapii). Používání přístrojů nerozeznávajících frekvenci zdroje má v tomto frekvenčním oboru smysl jen v případech, kde je bezpečně známá nejen frekvence zdroje, ale i obsah jeho vyšších harmonických složek. Platí to i o měření magnetického pole s frekvencí energetické sítě, protože časový průběh tohoto pole je často i v domácnostech značně odlišný od sinusového. Protože referenční hodnoty, s kterými se výsledek měření srovnává, klesají v okolí frekvence sítě s rostoucí frekvencí velmi strmě, může vést neznalost spektrálního složení časového průběhu pole k značné chybě při vyhodnocování. 2) K zjišťování splnění nejvyšších přípustných hodnot měřením ve frekvenčním intervalu od 3.10 Hz do 1,7.10 Hz (infračervené, viditelné a ultrafialové záření) je nutné mít k dispozici přístroj měřící intenzity spektrálních složek zastoupených v záření vyšetřovaného zdroje (spektrometr nebo monochromátor) a spektrální zář plošných širokopásmových zdrojů. Pro měření zdrojů ultrafialového záření prováděné pro srovnání s nejvyššími přípustnými hodnotami je nutné použít spektrograf nebo monochromátor s vysokým rozlišením a s velmi slabým pozadím od rozptýleného záření, protože hodnota koeficientu spektrální nebezpečnosti ultrafialového záření se v okolí vlnové délky rovné 270 nanometrům mění na intervalu několika desítek nanometrů o více než tři řády. K měření časového průběhu vyzařování modulovaných a impulsních zdrojů záření, zvláště laserů, je nutné mít k dispozici čidlo (fotočlánek, polovodičový detektor nebo jiné rychle reagující zařízení) měnící s vysokým časovým rozlišením dopadající záření na elektrické napětí, a osciloskop nebo spektrální analyzátor s frekvenčním rozsahem zahrnujícím frekvence obsažené v impulsní nebo periodické modulaci vyšetřovaného záření. MUDr. Michael Vít hlavní hygienik ČR