Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta Hodnocení estetického působení významných rodů léčivých a kořeninových rostlin čeledi hluchavkovitých Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. Vypracovala: Michaela Janečková Lednice 2015

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci na téma Hodnocení estetického působení významných rodů léčivých a kořeninových rostlin čeledi hluchavkovité vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne:.. podpis

3 Poděkování Děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D., za ochotu a čas, který mi věnovala, děkuji také za odborné vedení, poskytnutí informací, materiálů a připomínek. Dále bych chtěla poděkovat firmám Sedmikráska a Agrokarpaty Plavnica za poskytnutí informací. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu při studiu.

4 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED CHARAKTERISTIKA LÉČIVÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN Léčivé rostliny Kořeninové rostliny Pěstební nároky léčivých a kořeninových rostlin Sběr léčivých a kořeninových rostlin Využití léčivých a kořeninových rostlin KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ ESTETICKÉHO PŮSOBENÍ Růstové a vzhledové vlastnosti Kvetení Barva Textura Tvar květů a listů Struktura CHARAKTERISTIKA OKRASNÝCH ROSTLIN A ZPŮSOB JEJICH POUŽITÍ Okrasné rostliny s použitím do záhonů Okrasné rostliny s použitím v nádobách Okrasné rostliny s použitím ve floristice Trávník a použití okrasných rostlin SORTIMENT OKRASNÝCH DRUHŮ OKRASNÉ LÉČIVÉ A KOŘENINOVÉ ROSTLINY ČELEDI HLUCHAVKOVITÝCH DRUHY OKRASNÝCH LÉČIVÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN Hyssopus officinalis L. yzop lékařský Lavandula angustifolia Mill. levandule lékařská Majorana hortensis Moench majoránka zahradní Melissa officinalis L. meduňka lékařská... 39

5 3.6.5 Mentha x piperita L. máta peprná Ocimum basilicum L. bazalka vonná Origanum vulgare L. dobromysl obecná Rosmarinus officinalis L. rozmarýn lékařský Salvia officinalis L. šalvěj lékařská Satureja hortensis L. saturejka zahradní Thymus vulgaris L. tymián obecný (mateřídouška tymián) VLASTNÍ KOMENTÁŘ K ŘEŠENÉ PROBLEMATICE ZÁVĚR SOUHRN RESUME LITERÁRNÍ ZDROJE PŘÍLOHY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK... 64

6 1. Úvod V zahradní a krajinářské architektuře jsou používány rostliny, které jsou svým habitem, strukturou, texturou, barvou květů a listů či tvarem zajímavé. Většinou používáme do těchto kompozic okrasné rostliny. Mezi okrasné rostliny můžeme zařadit letničky, dvouletky, trvalky, cibulnaté a hlíznaté rostliny. Kromě rostlin okrasných se v poslední době využívají estetické hodnoty i rostlin užitkových např. zelenina a léčivé rostliny. Okrasné rostliny nacházejí uplatnění především v záhonech, dále mohou být vysazovány v nádobách nebo je lze nahradit za trávník a v neposlední řadě jsou využívány ve floristice. Podle českých a zahraničních katalogů můžeme zjistit, jaké druhy či kultivary jsou nabízené na trhu. Léčivé a kořeninové rostliny jsou takové, které se ve větší míře používají ve farmaceutickém, potravinářském či kosmetickém průmyslu. Ale zároveň mohou být používány v zahradní a krajinářské tvorbě a ve floristice. Jsou to ty rostliny, které jsou pěstovány díky jejich obsahovým látkám. Léčivé a kořeninové rostliny obsahují silice, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, vitaminy, oleje či další látky. Náplní bakalářské práce je popsat vybrané druhy okrasných léčivých a kořeninových rostlin z čeledi Lamiaceae, které se využívají v zahradní a krajinářské tvorbě. A určit jejich estetickou hodnotu (textura, struktura, barva květů a listů či tvar). V neposlední řadě sestavit sortiment těchto rostlin. 6

7 2. Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo popsat významné druhy léčivých a kořeninových rostlin z čeledi Lamiaceae, a to z hlediska jejich estetického působení v okrasných zahradách. Dílčími cíli byla charakteristika čeledi Lamiaceae, popis léčivých a kořeninových rostlin, rostlin okrasných. Jedním z cílů bylo také sestavit sortiment okrasných rostlin z produkce domácích a zahraničních firem, které se používají jako léčivé a kořeninové, a tyto vybrané druhy stručně charakterizovat a definovat kritéria estetického hodnocení. 7

8 3. Literární přehled 3.1 Charakteristika léčivých a kořeninových rostlin KREMER (2004) uvádí, že většinu léčivých rostlin považujeme zároveň za kořeninové rostliny. V České republice se používá 300 druhů léčivých a kořeninových rostlin. V Evropské unii je to 2000 druhů léčivých a kořeninových rostlin (TOŠOVSKÁ, BUCHTOVÁ, 2012) Léčivé rostliny Léčivé rostliny jsou významnou užitkovou skupinou (VALÍČEK, 2003). Ať plané či pěstované obsahují terapeuticky účinné látky, které využíváme při léčení lidí i zvířat. Slouží-li léčivé rostliny jako suroviny pro výrobu léčiv, hovoříme o jejich nepřímém využití. Přímo používáme léčivé rostliny obvykle v sušeném stavu, který je vhodnější pro zachování stability obsahových látek. Ojediněle se pro přímou léčbu používají rostliny v čerstvém stavu. Z čerstvé rostliny, kterou označujeme jako matečnou, se sušením stává droga. Drogou může být celá rostlina (např. pukléřka islandská Lichen islandicus) nebo pouze její část (kořen radix, nať herba, květ flos, list folium, plod fructus) či produkty látkové výměny (silice), (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Kvalita léčivých rostlin pro farmaceutické účely je stanovena příslušnými články Českého a Evropského lékopisu a Českého farmakologického kodexu. Jako léčivo či surovina pro výrobu léčiv se používají pouze takzvané oficinální drogy, které jsou uvedené v Českém lékopise. Kvalitu registrovaných léčiv kontroluje Státní úřad pro kontrolu léčiv. Léčiva jsou charakterizována zákonem č. 378/2007 Sb. ( Pokud jsou tyto rostliny zpracovávány pro potravinářské účely, musí splňovat požadavky potravinářské legislativy. Kontrolní orgánem je pak Státní zemědělská a potravinářská inspekce (TOŠOVSKÁ, BUCHTOVÁ, 2012). Léčivé rostliny ve svých částech (kořen, nať, květ či plod) mohou obsahovat alkaloidy, glykosidy, vitaminy, silice, třísloviny, hořčiny, oleje a další látky. Obsah těchto látek závisí na faktorech vnitřních (genotyp, stupeň ontogeneze) a vnějších faktorech (klimatické a půdní 8

9 podmínky), (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Klimatické faktory ovlivňují obsahové látky nepřímo - z hlediska v jaké míře je ovlivňován metabolický proces. Obsahové látky závisní i na pěstebních podmínkách, mezi které řadíme teplotu, světlo, závlahu, strukturu půdy či obsah živin v půdě (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003). Podle Českého statistického úřadu (dále ČSÚ), byly léčivé rostliny pěstovány v roce 2013 na 3310 ha s produkcí t a průměrným výnosem 0,87 t/ha. Tento údaj je aktuální k Kořeninové rostliny Kořeninové rostliny obsahují aromatické látky, které zvýrazňují chuť a vůni pokrmů (NEUGEBAEROVÁ, 2006). Norma ČSN ISO 676 uvádí seznam botanických a běžných názvů rostlin nebo jejich částí, které se používají jako koření nebo kořenící látky. Podle této normy můžeme říci, že kořením jsou rostlinné produkty nebo jejich směsi, bez příměsí, používané k ochucení, okořenění a dodání vůně potravinám. Kořeninové rostliny pro obsah významných látek mohou obsahovat glykosidy, hořčiny, silice, saponiny, třísloviny, tuky a jiné. Uplatnění těchto látek využíváme při přípravě pokrmů, přičemž upravujeme chuť, ale i vůni nebo vzhled potravinářských výrobků. Kořeninové rostliny prospívají zdraví hned dvakrát, jídlu dávají dobrou chuť a zároveň přispívají k lepšímu využití přijímané stravy (KREMR, 2004). Využíváme listy, nať, kořeny či plody kořeninových rostlin (KŘIKAVA, 1993). Pro kořeninové rostliny je podle HABÁNA, ČERNÉ a DANČÁKA (2001) charakteristické, že jsou konzumované jen v malých množstvích. Požadavky na kvalitu koření najdeme v ČNS normách. V našich podmínkách se léčivé a kořeninové rostliny získávají nejen pěstováním, ale také sběrem ve volné přírodě či z dovozu (RŮŽIČKOVÁ, 2013). Většina druhů je pěstována jen na malých plochách, a proto je označujeme jako minoritní, neboli maloobjemové plodiny (RŮŽIČKOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2012). 9

10 Podle ČSÚ byly kořeninové rostliny pěstovány v roce 2013 na ha. Z této plochy byl pěstován na ha kmín. Průměrný výnos kořeninových rostlin byl t, a z toho kmín měl výnos t. Produkce kořeninových rostlin byla 0,96 t/ha. Z toho kmínu měl 0,92 t/ha. Tento údaj je aktuální k Pěstební nároky léčivých a kořeninových rostlin Většina rostlin čeledi Lamiaceae je pěstována na lehkých hlinitopísčitých půdách (Hyssopus oficinalis, Lavandula angustifolia, Thymus vulgaris, Ocimum basilicum) či středně těžkých hlinitopísčitých půdách (Majorana hortensis). Některým druhům se daří i na kamenitých půdách - Lavandula angustifolia. Patří sem i druhy rostoucí v travnatých porostech Teucrium chamaedrys, Thymus pulegioides, kterým se také daří v borových lesích. Na vřesovištních, rašelinných a horských loukách roste například Betonica officinalis. Najdou se ale i druhy, které vyžadují vyšší podíl vápníku (Hyssopus officinalis, Lavandula angustifolia, Majorana hortensis), naopak nevápnitou půdu vyžaduje Thymus pulegioides (MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004, GROMOVÁ et. al., 1993; TOMŠOVIC, HROUDA, ŠTĚPÁNEK, ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000). Zástupci čeledi Lamiacea vyžadují teplé a slunné polohy. Pokud jsou rostliny pěstované v dobrých podmínkách, vyvinou se dobře, poskytnou dobrou sklizeň s vysokým obsahem účinných látek (TRAXL, 1992; TOMŠOVIC, HROUDA, ŠTĚPÁNEK, ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000). Většinu léčivých a kořeninových rostlin zařazujeme do řepařského výrobního typu, pro který je charakteristická nadmořská výška do 350 m n. m, průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 8 9 C a průměrný roční úhrn srážek je mm. Do řepařského výrobního typu bychom zařadili Hyssopus officinalis. Výjimku tvoří Ocimum, vyžaduje průměrné roční teploty nad 9 C, průměrný roční úhrn srážek do 600 mm a nadmořskou výšku do 250 m n. m. Jedná se o kukuřičný výrobní typ. Do kukuřičného výrobního typu zařazujeme především rostliny s vysokými nároky na teplo. Najdeme zde druhy, které jsou pěstovány v bramborářském výrobním typu s nadmořskou výškou do 600 m n. m. Průměrné roční teploty jsou v rozmezí 6 8 C a průměrný roční úhrn srážek je mm. Rostliny patřící do bramborářského výrobního typu se vyznačují nižšími nároky na teplo. Do bramborářského 10

11 výrobního typu patří Mentha. (NEUGEBAEROVÁ, 2006, GROMOVÁ et. al., 1993, TRAXL, 1992). Léčivé i kořeninové rostliny z čeledi Lamiaceae množíme převážně ze semen, Mentha se množí oddenky. Odrůdy i rozmnožovací materiál podléhá zákonu č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Podle věstníku kontrolního a zkušebního ústavu je k registrováno 30 odrůd léčivých, aromatických a kořeninových rostlin ( 2014) Sběr léčivých a kořeninových rostlin Správná sklizeň a posklizňová úprava rostlinného materiálu zabezpečuje požadovaný vzhled a kvalitu účinných látek. Všeobecně lze říct, že léčivé rostliny sklízíme v době nejvyššího podílu obsahových látek. Hlavní signalizací sběru je dospělost rostlin (do určité fáze) či množství obsahových látek. Doba sklizně závisí mimo jiné na části, pro niž je daná rostlina pěstována (radix, herba, folium, flos), (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003; KŘIKAVA, 1993). Navíc se během dne může měnit hladina obsahových látek, čemuž sklizeň přizpůsobujeme. Léčivé a kořeninové rostliny sklízíme za pěkného a suchého počasí. Sklizeň provádíme ručně nebo mechanizovaně. Čerstvě sklizený rostlinný materiál by neměl zůstat ve vrstvách, protože pak dochází ke ztrátám obsahových látek a k plesnivění (FELKLOVÁ, KOCURKOVÁ, 2003; KŘIKAVA, 1993). Nať sklízíme na počátku rozkvětu rostlin, v požadované či určité výšce, přičemž rostlinu stříháme mm nad povrchem půdy. Sklízená nať by neměla mít žluté listy či velký podíl dřevnatých stonků, které drogu znehodnocují. Za vhodných podmínek můžeme během vegetace u některých druhů provádět dvojitou sklizeň (Majorana hortensis, Mentha x piperita, Mellisa officnalis, Ocimum basilicum). Dále můžeme nať sklízet u Hyssopus officinalis, Galeopsis segetum, Lavandula angustifolia, Leonourus cardiaca. Listy sklízíme před rozkvětem, je možná i dvojitá sklizeň, tu provádíme u rostlin (např. Mentha piperita, Melissa officinalis). Pro list je také sklízena Salvia officinalis. Naopak květy sklízíme v době plného květu. Květy jsou většinou sklízeny ručně. Pro květy jsou sklízeny tyto druhy Lavandula angustifolia, Calendula officinalis, Alcea rosea. (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003; TRAXL, 1992). Kořeny jsou sklízeny na podzim 11

12 nebo na jaře, protože v tomto období mají nejvíce obsahových látek. Kořeny při sklizni vyrýváme (FELKLOVÁ, KOCOURKOVÁ, 2003; TRAXL, 1992). Pro kořen je sklízena Salvia miltiorrhiza (ALLARDICE, 2009). Sušení léčivých rostlin je z jednou nejdůležitějších operací, neboť se významně podílí na kvalitě drogy. Léčivé a kořeninové rostliny sušíme přirozeným teplem nebo umělým. Rostlinný materiál, který hodláme sušit, by měl mít dobrý zdravotní stav. Rostliny z čeledi Lamiaceae sušíme do 40 C, především kvůli jejich obsahu silic. Doba sušení závisí na typu rostliny, kterou budeme sušit, a na vrstvě, v níž sušíme. Kořeny ještě před sušením, praním zbavíme zeminy. Drogy skladujeme při teplotě C. Uchováváme je nejlépe v papírových sáčcích, jutových pytlích, některé rostliny (např. květ heřmánku) skladujeme v krabicích či v pytlích z vhodných plastických hmot. Každá droga musí mít požadovanou kvalitu odpovídající požadavkům platného Českého lékopisu či oborové normě. Normy uvádějí podrobněji jakostní znaky pro první a druhou třídu (KŘIKAVA, 1993; FELKLOVÁ, KOCURKOVÁ, 2003). Objem vykoupených sběrových drog je určen výší výkupních cen nákupců a zájmem sběračů. V České republice je vykupováno okolo 70 druhů léčivých rostlin. Výkupní cena u květinových drog je 140 Kč/kg, 55 Kč/kg je uváděno u kořenových drog a u listových a naťových drog je to kolem 50 Kč/kg (TOŠOVSKÁ, BUCHTOVÁ, 2012) Využití léčivých a kořeninových rostlin Čeleď Lamiaceae má široké uplatnění. Jedná se o čeleď, která je z hlediska kořeninových rostlin nejvýznamnější (KLIKOVÁ, PAVELKOVÁ, 2007). Většina rostlin z čeledi Lamiaceae našla uplatnění v potravinářství, ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu či v lidovém léčitelství. Díky obsahovým látkám mohou být používány i v parfumérii (Lavandula). Mnoho, i nepůvodních druhů v našich podmínkách pěstujeme jako koření např. Majorana hortensis či Satureja hortensis. Některé druhy využíváme jako koření (například Majorana hortensis, Origanum vulgare či Thymus vulgaris) při dochucování jídel, pomáhají při nadýmání a plynatosti, podporují chuť, k jídlu a činnost žaludku a trávení, 12

13 v neposlední řadě upravují, překrývají a zlepšují chuť popřípadě vzhled pokrmů. Jsou využívány jako okrasné rostliny. V zahradní a krajinářské architektuře jsou léčivé, aromatické a kořeninové rostliny stále oblíbenější (ŠTOLCOVÁ, POPELKOVÁ, 2009). Mezi nejprodávanější druhy léčivých a kořeninových rostlin v České republice bychom zařadili Mentha spicata, Ocimum basalicum, Anethum graveolnes, Rosmarinus officinalis, Thymus vulgaris, Origanum vulgare, Levisticum officinale, Salvia officinalis, Melissa officinalis, Satureja hortensis či montana a v neposlední řadě také Artemisia dracunculus (ŠTEFFKOVÁ, 2007). Nejen v České republice, ale i v zahraničí jsou firmy, které se zabývají pěstováním, sběrem z volné přírody či výrobou produktů léčivých a kořenových rostlin. Mezi tyto firmy bychom zařadili Leros, Sedmikráska, Agro Karpaty Plavnica, Natura či Byliny Mikeš. Rodinná firma Sedmikráska sídlí v obci Jimramovské Paseky. Tato firma se zabývá sbíráním léčivých rostlin z volné přírody, sušením či výrobou produktů. Pro výrobu svých produktů využívá druhů. Tato firma se pro své zpracování snaží sbírat většinu rostlin z volné přírody, ale některé druhy si pěstuje nebo si je nechává pěstovat (Malva mauritiana sléz maurský, Calendula officinalis měsíček lékařský, Lavandula, Hyssopus, Melissa, Mentha) či je vykupuje z velkoskladu bylin od velkopěstitelů (Matricaria heřmánek, Sylimbum ostropestřec). Z těchto rostlin pak vyrábí sirupy a čaje (viz tab. 1. Sortiment druhů čeledi Lamiaceae). Firma Agrokarpaty Plavnica, která se zabývá pěstováním léčivých rostlin, ze kterých vyrábí sypané a bylinné čaje či masážní oleje. Pěstuje 15 druhů léčivých a kořeninových rostlin. Tato firma pěstuje např. Mentha x piperita, Melissa officinalis, Origanum vulgare. Zde je uvedený seznam firem, které se zabývají pěstováním či sběrem rostlin z volné přírody. Jsou zde vybrány druhy z čeledi Lamicacea u těchto druhů je pak uvedeno, pro co se, jednotlivé druhy sbírají (viz tab. 1 Sortiment druhů čeledi Lamiaceae). 13

14 Tab. 1. Sortiment druhů čeledi Lamiaceae Firma Taxon Sbíraná část Sedmikráska Hyssopus officinalis - yzop lékařský Lavandula angustigfolia - levandule lékařská Melissa officinalis - meduňka lékařská nať květ, nať nať, list Mentha x piperita - máta peprná nať, list Agrokarpaty Melissa officinalis - meduňka lékařská Mentha x piperita - máta peprná nať, list nať, list Origanum vulgare - dobromysl obecná nať (Firma Sedmikráska, Firma Agrokarpaty; MIKEŠOVÁ, LUTOVSKÁ, 2004; NEUGEBAUEROVÁ, 2006) 14

15 3.2 Kritéria pro hodnocení estetického působení Estetika je nauka, která se zabývá poznáváním a hodnocením krásy a povahy estetického chápání světa (KUŤKOVÁ, 2011). Člověk své okolí hodnotí především zrakem (HANSE, 2007). Estetické hodnocení je subjektivní a je dáno mimo jiné kontextem vnímaného objektu, respektive vztahem mezi pozorovatelem a objektem (MIKULÁŠ, 2012). Estetika prostupuje všemi obory lidské činnosti, protože krása, kterou se zabývá je vlastnímu každému předmětu a jevu, bez rozdílu původu. Mezi tyto činnosti lze zařadit floristiku. Mezi estetické prvky, které jsou posuzovány a hodnoceny ve floristice, jsou bod, linie, tvar, textura, struktura, barva, světlo, stín (KUŤKOVÁ, 2011). Estetické prvky (textura, struktura, barva, tvar) můžeme hodnotit jednotlivě, posuzovat či vnímat komplexně (KUŤKOVÁ, 2011). Na rostlinách lze zkoumat tyto hodnoty, mezi ně řadíme vnější (vzhledové, estetické) znaky a vlastnosti dřevin. Mezi vnější (vzhledové, estetické) znaky lze zařadit především velikost a tvar rostlin, texturu, charakter olistnění. Většina těchto uvedených znaků je proměnlivá z důvodu vývoje a období během roku. Tyto znaky lze zařadit do jednoho termínu, a tím je habitus rostlin (HURYCH, 2003). KUBALÍK (2012) tvrdí, že estetický vztah k zahradám vykazuje základní charakteristiky estetického oceňování přírody Růstové a vzhledové vlastnosti Růstové a vzhledové vlastnosti lze charakterizovat z hlediska růstu a vývoje rostlin a jsou spojeny s přibýváním a změnami hmoty. Růst je základní projev života, který charakterizuje přibývání hmoty či velikostí, které je spojeno s činností protoplazmy. Naopak vývoj je časový sled růstových a diferenciačních změn. Rostliny podle šířky, výšky a růstu můžeme rozdělit do několika skupin. Růst rostlin dělíme na vzpřímený (Salvia officinalis, Satureja hortensis), vystoupavý (Majorana hortensis), poléhavý (Majorana hortensis), plazivý (Mentha x piperita). 15

16 Rašení je vnějším projevem růstu a vývoje. Doba rašení může být ovlivňována genetikou rostliny nebo průběhem počasí. Vegetativní růst je přirůstáním počtů a délky výhonů, zvětšováním listů a v poslední řadě s přibýváním zelené hmoty. Charakterem tohoto růstu je dosažení dědičné velikosti a dynamiky růstu. Velikostí rostlin se rozumí rozměry dosahované u dospělých rostlin. Výška je pouze jedním ukazatelem růstu. Méně pak je důležitá šířka. Velikost rostlin je ovlivňována různými faktory. Jedná se především o genetické vlastnosti rostliny, kvalitu půdy či počasí. Výška je údaj, který je měřen v centimetrech a je měřený od báze rostliny po nejvyšší bod rostliny v kolmém směru. Šířka rostlin je také údaj, který je měřen v centimetrech. Šířka je měřena ve směru světových stran, a to od severu na jih, a od východu na západ. Šířka je pak vypočítána jako aritmetický průměr. Šířka je důležitým kritériem při osazování záhonů. Výšku rostlin můžeme rozdělit do několika skupin, a to na nízké (Ajuga reptans), středně vysoké (Lavandula angustifolia). Vzhledové vlastnosti rostliny lze charakterizovat z hlediska jejího vnějšího působení v kompozici. Růstové a vzhledové vlastnosti se navzájem prolínají a doplňují (MACHOVEC et al., 2006). Do vzhledových vlastností řadíme především ty vlastnosti, které lze charakterizovat z hlediska typu růstu. Zda vytváří, kompaktní, hustý, převislý, popínavý či keřovitý vzrůst. V této tabulce je přehled druhů a kultivarů rostlin, které jsou charakteristické určitým vzhledem (viz tab. 2. Vzhled rostlin). Tab. 2. Vzhled rostlin Druh Kultivar Vzhled Ocimum basilicum 'Mánes' drobnolistý, kompaktní Ocimum basilicum 'Compact' drobnolistá Ocimum basilicum 'Mammalo Genovese' kompaktní Origanum amanum - hustý Rosmarinus lavandulaceus - převislý Rosmarinus officinalis 'Collingwood Ingram' kompaktní keřík Rosmarinus officinalis 'Salem' kompaktní keřík 16

17 Druh Kultivar Vzhled Rosmarinus officinalis 'Blue Lagoon' kompaktní keřík Rosmarinus officinalis 'Severn Sea' kompaktní keřík Rosmarinus officinalis 'Corsican Blue' kompaktní keřík Rosmarinus officinalis 'Pink' keřovitý Rosmarinus officinalis 'Majorca Pink' keřovitý Rosmarinus officinalis ' Provance Pink' keřovitý Rosmarinus officinalis 'Lockwood de Forest' popínavý Rosmarinus officinalis 'Berg - Garten' robusní Satureja hortensis 'Indian Mint' převislý Thymus vulgaris 'Fragrantissimus' vzpřímený (ALLARDICE, 2009; GEIGER, 2003; Semo Smržice, 2012) Kvetení Kvetení je jednou z nejdůležitějších fází života okrasných rostlin. Kvetení z růstového hlediska je spojeno s přechodem rostlin z vegetativní fáze do reprodukční fáze (generativní fáze), a z hlediska vzhledového (estetického, kompozičního) přináší barevnost a různý tvar květů do kompozice. Ukončení kvetení je spojeno s vývinem plodů a tvorbou semen. Většina trvalek je ozdobná ve fázi kvetení. Kvetení je vyvrcholení vývinu květů a je také projevem zralosti rostlin. Při navrhování výsadeb je kvetení nejdůležitějším kritériem. Kvetení je často spojováno s délkou kvetení, obdobím kvetení, tvarem, velikostí a barvou květů. Délka kvetení je časový úsek, který je dán od prvního rozkvetlého květu do posledního odkvetlého, dobře vyvinutého květu. Lze říct, že většina našich trvalek pěstovaných v našich klimatických podmínkách kvete 2 3 týdny. Dobu kvetení může ovlivňovat horké a suché počasí (zkracuje dobu kvetení) či chladné a deštivé počasí (opožďuje nakvétání). Rostliny podle délky kvetení můžeme rozdělit. Na krátkodobě kvetoucí (kvetou cca 5 10 dní), střednědobě kvetoucí (kvetou dní) či dlouhodobě kvetoucí (kvetou čtyři a více týdnů). 17

18 Většinu léčivých a kořeninových rostlin z čeledi Lamiacea patří do skupiny dlouhodobě kvetoucích (Majorana hortensis, Melissa officinalis, Ocimum basilicum, Salvia officnalis). Při různé délce kvetení v určitou dobu si můžeme vytvořit celoročně kvetoucí záhon. Remontování je schopnost trvalky vykvést v průběhu jedné vegetační sezóny opakovaně, mimo běžného termínu charakteristického pro příslušný rod, druh či odrůdu. Tento jev je nejčastější u trvalek. Do remontantních rostlin řadíme např. Salvia nemorosa a Lavandula angustifolia, (MACHOVEC et al., 2006) Barva Barvy různě působí na naše povědomí a vytváří určité nálady. Barvy se během dne a roku mění. Barvy mohou dávat různou podobu tvaru a charakteru květů a listů. Červená, oranžová a žlutá barva jsou barvy teplé, které mají silnou přitažlivost a opticky se přibližují. Naopak barvy jako je modrá, fialová a tyrkysová jsou barvy chladné, které vnímáme jako vzdalující a působí na nás dojmem rozhledu (HENSEL, 2007). Barva květu a listu je výrazným kompozičním prvkem. V poslední době se na trhu objevuje řada odrůd s atraktivním vybarvením listů Salvia officinalis Tricolor či Incertina. Vybarvení listů a lodyh se může v průběhu roku měnit. Na podzim a přes zimu se Thymus vulgaris zbarvuje do modrohnědé až s nádechem do černa (MACHOVEC et al., 2006). Podle MACHOVCE et al. (2006) lze říci, že na první pohled je výraznější barva květu než textura a struktura listu či tvar listu. Barva květu je závislá na genetických vlastnostech. Ale naproti tomu v kompozicích mají delší trvání textura a struktura listu či tvar než barva květu. Lze jsem zařadit barvu listu či plodu. Rostliny lze rozdělit podle barvy květů na bíle kvetoucí (Majorana hortensis, Ocimum basalicum), červeně kvetoucí (Origanum vulgare), modře kvetoucí (Hyssopus officinalis, Lavandula angustifolia) či fialově kvetoucí (Thymus vulgaris), (MACHOVCE et al., 2006). Barva květu se, ale může měnit v závislosti na kultivaru. Po odkvetení nastupuje do popředí kompozice výraznější estetický prvek a to je textura. Textura je samozřejmě viditelná i v době květu, ale člověk si na první pohled všimne výrazných tónů barev květů. V této tabulce jsou uvedeny druhy okrasných léčivých a kořeninových rostlin s jejich přirozenou barvou květů a vyšlechtěné kultivary s jinou barvou 18

19 květů. Jsou zde uvedeny i druhy, které se nejvíce používají v zahradní a krajinářské architektuře (ZaKA). Jsou to především Hyssopus officinalis, Rosmarinus officinalis či Slavia sclarea, ale největší podíl zastoupení má Lavandula officinalis. Tyto druhy jsou z estetického hlediska nejvýznamnější právě kvůli jejich barvě květů. (viz tab. 3 Barva květu). Tab. 3. Barva květů Druh Kultivar Barva květu Použití v ZaKA Hyssopus officinalis - modrá ne Hyssopus officinalis Alba bílá ano Hyssopus officinalis Roseus růžová ano Lavandula angustifolia - fialovomodrá ne Lavandula angustifolia Alba bílá ano Lavandula angustifolia Compacta modrofialová ano Lavandula angustifolia Folgate modrá ano Lavandula angustifolia Hidcote tmavě modrá ano Lavandula angustifolia Hidcote Pink růžová s červeným nádechem ano Lavandula angustifolia Hidcote Superior tmavě modrá ano Lavandula angustifolia Lady Ann růžová ano Lavandula angustifolia Little Lottie růžový ano Lavandula angustifolia Loddon Pink jemně růžová ano Lavandula angustifolia Mailette purpurová ano Lavandula angustifolia Melissa růžově bílá ano Lavandula angustifolia Munstead světle fialová, modrá ano Lavandula angustifolia Nana Alba bílá ano Lavandula angustifolia Pacific Blue světle modrá ano Lavandula angustifolia Peter Pan tmavě fialová ano Lavandula angustifolia Rosea světle růžová ano Lavandula angustifolia Royal Velvet tmavě modrá ano Lavandula angustifolia Swampy tmavě purpurová ano Majorana hortensis - bílá, bledě fialová, růžová ne Melissa officinalis - bílá ne Mentha x piperita - fialovočervená ne Ocimum basilicum - bílá až růžová ne Origanum vulgare - červená ne Origanum vulgare Alba bílá ne Rosmarinus officinalis - fialovomodrá ano Rosmarinus officinalis 'Aureum' růžová ano 19

20 Druh Kultivar Barva květu Použití v ZaKA Rosmarinus officinalis 'Blue Lagoon' světle modrá ano Rosmarinus officinalis 'Collingwood Ingram' sitě modrá ano Rosmarinus officinalis 'Corsican Blue' sitě modrá ano Rosmarinus officinalis 'Majorca Pink' sitě modrá ano Rosmarinus officinalis 'Miss Jessups Upright' sitě modrá ano Rosmarinus officinalis 'Nancy Howard' sitě modrá ano Rosmarinus officinalis 'Pink' fialovomodrá ano Rosmarinus officinalis 'Provance Pink' fialovomodrá ano Rosmarinus officinalis 'Roseus' růžová ano Rosmarinus officinalis 'Salem' růžová ano Rosmarinus officinalis 'Severn Sea' růžová ano Rosmarinus officinalis 'Sissinghurst White' bílá ano Rosmarinus officinalis 'Suffolk Blue' bílá ano Rosmarinus officinalis Tuscan Blue růžová ne Rosmarinus officinalis Wendys White bílá ano Salvia sclarea 'Alba' bílá ano Salvia sclarea 'Vatikan White' bílá ano Salvia officinalis - purpurově modrá ne Satureja hortensis - světle fialové květy ne Thymus vulgaris - růžová, fialová, bíle fialová ne (HROUDA, 2000; ŠTĚPÁNEK, 2000; ŠTĚPÁNKOVÁ, 2000; TOMŠOVIC, 2000; BULÁNKOVÁ, 2005; ŠKOLKY HAUPT; KUŤKOVÁ, 2008; ALARDICE, 2009; BULÁNKOVÁ, 2005; HACKSTEIN, WEMEYER, 2007; KUŤKOVÁ, 2008; McVICVAR, 2011; ŠKOLKY HAUPT, 2015) Barva listů zahrnuje širokou škálu zelené barvy, a to v různých odstínech, ale na druhé straně mohou se vyskytovat i v jiných barvách a to žluté, šedé, červené. Jsou vyšlechtěny i kultivary s panašovanými listy. Zelenolisté druhy a kultivary jsou vhodným kombinovatelným prvkem, které mohou působit odlišným habitem a texturou. Velmi efektivní kultivary jsou kultivary s bílým, krémovým až žlutým panašováním. Pestrolisté kultivary mohou ve stinných partiích přinášet barevné oživení (ŠEVČÍKOVÁ, 2009). Mezi atraktivní druhy, které mají barevné listy nebo panašování bychom zařadili odrůdy Rosmarinus, Thymus, Melissa officinalis, Origanum (HENSEL, 2007). Barvu listů můžeme, také rozdělit do několika skupin, a to na světle zelenou, tmavě zelenou, zelenou s různým stupněm nádechu do vínově červené, broznové či hnědé (Ajuga reptans Burgundy Glow ), zelená s různým stupněm nádechu 20

21 do modra či šedomodra, šedá či šedostříbrná (Lamium galeobdolon, Salvia argentea), žlutá (Origanum vulgare Aureum ), bílá (MACHOVCE et al., 2006) Textura Textura je uspořádání povrchových částí a detailů povrchů pozorovaných předmětů (MACHOVEC et al., 2006). Textura je charakteristická pro druh a kultivar. Při dospělém stavu rostliny vynikají její odlišnosti. Textura je spolu s charakterem růstu, s barvou a tvarem květu, listu jedna z nejdůležitějších vlastností při navrhování výsadeb. Na rozdíl od květu může textura vhodnou kombinací docílit celoročně působivých efektů (MACHOVEC et al., 2006). Je po barvě květů druhou nejdůležitější částí, které se hodnotí v zahradní a krajinářské architektuře. Mezi nejvýznamnější druhy, které bychom zařadili je Slavia officinalis, Origanum vulgare, (viz tab. 5. Textura listu). Podle HENSEL (2007) by textura a vzhled povrchu listů měla působit ještě delší dobu po odkvětu. Textura u rostlin ovlivňována primárně (velikostí listů, květů, postavením, členěním) čí sekundárně (povrchem listů, květů a jejich barvou). Primární textura nerozhoduje, zdali jsou květy či listy hladké, lesklé, vrásčité či matné, ale jsou velké, husté a jakou jsou postaveny na rostlině. Sekundární textura vyjadřuje kvalitu povrchu listu. Tato kvalita listu je výrazným prostředkem v aranžování rostlin či v zahradní a krajinářské architektuře. V této tabulce je přehled druhů a kultivarů, které jsou zajímavé právě texturou listu, (viz tab. 4. Textura listu). Kvalitu textury můžeme dále dělit na hladkou, lesklou (Rosmarinus officinalis), matnou, mdlou, vlnatou, drsnou či transparentní. 21

22 Tab. 4. Textura listu Druh Kultivar Olistnění Melissa officinalis 'Aurea' panašované listy Melissa officinalis 'Goldmelisse' panašované listy Melissa officinalis 'Variegata' panašované listy Melissa officinalis 'All Gold' barevné - z jara zlatožluté Ocimum basilicum 'Cinamonette' olivově zelené Origanum vulgare 'Aureum' zlatavě žluté Origanum vulgare 'Kent Beauty' barevné Origanum dictamnus šedobílé, vlnaté Rosmarinus officinalis 'Lockwood de Forest' lesklé Rosmarinus officinalis 'Genges Gold' pestrolisté Rosmarinus officinalis 'Gilded' pestrolisté Rosmarinus officinalis 'Silver Spires' s bílým okrajem Salvia officinalis 'Tricolor' červeně panašované s bílým lemem Salvia officinalis 'Purpurascens' tmavě červené Salvia officinalis 'Icterina žlutě lemované Salvia officinalis 'Crispa' zkadeřavý okraj listů Salvia officinalis 'Nazareth' stříbrné Salvia sclarea 'Alba' žlutozelené Salvia sclarea 'Vatikan White' bílé (BRAUNOVÁ BERNHAROVÁ a MANN, 2005; GREY-WILSON,2011; HECKSTEIN, WEHMEYER, 2007). 22

23 Tvar květů a listů Tvar je charakteristický pro druh a kultivar (WAGNER, 1989). Tvar lze definovat jako ohraničující linie či kontury tělesa nebo plochy (MACHOVEC et al., 2006). Tvar je dán vnějším ohraničením plochy. Tvary květů a květenství rozdělujeme na odvozené z trojúhelníka, z koule. Tvary odvozené z trojúhelníka ještě dělíme na štíhlé jehlanovité, kuželovité, válcovité květenství (např. Lavandula angustifolia, Salvia farinacea), široce jehlanovité, kuželovité, vzdušné květenství (například Origanum vulgare), (MACHOVEC et al., 2006; KUŤKOVÁ, 2011) Struktura Struktura rostlin vyjadřuje charakter větvení a výrazně ovlivňuje habitus rostliny. Struktura může být ovlivňována různými faktory (PEJCHAL, 2014). Se zvětšováním hustoty olistění bývá struktura překryta texturou (KUŤKOVÁ, 2011). Jedná se o faktory primární (je dána větvením, hustotou olistnění) nebo sekundární (světelnými podmínkami, vzdálenost od pozorovatele). Tato vlastnost je daná diferenciací, větvením a orientací jejich stonku (PEJCHAL, 2014). Strukturu rostlin můžeme rozdělit podle směru růstu větví, výhonů či lodyh. Dělíme je tedy na vertikální svislá (vzpřímená) například Lavandula angustifolia, Hyssopus officinalis, diagonální šikmo vzpřímená, horizontální, mírně obloukovitá, silně obloukovitá (převislá) například Rosmarinus lavandulaceus, silně pokroucená bizarní či indiferentní Dále strukturu rostlin můžeme dělit podle množství a průměru větví, výhonů či lodyh. Dělíme jí na jemnou, střední a hrubou (KUŤKOVÁ, 2011). Do tohoto kritéria bychom zařadili ty druhy, které mají výrazné barevné stonky. Toto estetické kritérium je především hodnoceno na druhu Ocimum basilicum 'Cinamonette', který má purpurové stonky (Semo Smržice, 2012). 23

24 3.3 Charakteristika okrasných rostlin a způsob jejich použití Okrasné rostliny jsou rostliny, které nás na první pohled zaujmou velikostí, vzhledem, barvou květů, plodů či vůní. Všechny rostliny se vyskytují jako jedinci, z nichž každý přináší něco speciálního. To se samozřejmě týká jejich vzhledových rysů a toho, čím jsou nápadné nebo co je na nich unikátního - velikost, tvar a růst, barva, struktura, vůně, květ nebo list (OGDEN, 2008). Okrasnými rostlinami mohou být byliny (letničky, dvouletky, trvalky), polokeře a keře. Letničky jsou rostliny, které v jednom vegetačním období stihnou vyklíčit, vyrůst, vykvést, vytvořit semena a zahynout. Letničky během nepříznivého období překonávají v podobě semen. Mezi letničky řadíme ty rostliny, které jsou ve své domovině vytrvalou rostlinou, ale v našich klimatických podmínkách nejsou schopny přezimovat. Letničky mohou být pěstovány z přímého výsevu či z předpěstované sadby. Většina letniček vyžaduje slunná stanoviště (KŘESADLOVÁ, VILÍM, 2004). Do této skupiny bychom zařadili například Majorana hortensis, Ocimum basilicum. Jedná se o skupinu rostlin, které jsou vhodné pro každoročně obnovované vegetační prvky. Vnáší do zahradnických kompozic rychlý efekt, intenzivní barevnost po celé vegetační období (KUŤKOVÁ, 2013). Tuto skupinu používáme především na záhonech, dále je lze použít do nádob, vázy a v neposlední řadě jsou využívány ve floristice. Dvouletky jsou rostliny, které v jednom vegetačním období vyklíčí a vytvoří listové růžice a ve druhém roce vykvetou, vytvoří semena a zahynou. Dvouletky jsou bezproblémové rostliny. Je to skupina, která je odolná vůči zimě (NOVÁ, 2014). Tuto skupinu rostlin zařazujeme do každoročně obnovovaných záhonů. Jsou charakteristické brzkým jarním kvetením, a proto jsou často vysazovány s cibulnatými rostlinami (KUŤKOVÁ, 2013). Mezi dvouleté bychom zařadili Salvia sclarea či Alcea rosea (ALLARDICE, 2009). Cibulnaté rostliny jsou rostliny, které mají zásobní orgán (cibuli), ve které přečkávají nepříznivé období sucha a chladu. Jsou využívány s dvouletkami a řadíme je mezi každoročně obnovované vegetační prvky. 24

25 Hlíznaté rostliny vytvářejí stejně jako cibulnaté rostliny zásobní orgán, hlízu. Tyto rostliny lze uplatnit v každoročně obnovovaných či neobnovovaných vegetačních prvcích. Tyto rostliny lze použít do vázy. Do hlíznatých rostlin zařazujeme Gladiol či Dahlia. Trvalky jsou rostliny, které na jednom stanovišti vydrží minimálně dva roky bez přesazování. Nadzemní část před příchodem zimy umírá a nepříznivé počasí přečkávají v cibulích, hlízách či kořenech. Jedná se o nejrozsáhlejší pěstitelskou skupinu okrasných rostlin. Tato skupina rostlin je zařazena do každoročně neobnovovaných vegetačních prvků. Mezi trvalky jsou zařazeny některé polokeře či keříčky (Lavandula angustifolia, Salvia officinalis, Thymus vulgaris), (KUŤKOVÁ, 2013). Květy působí svojí barevností a nápadností, mnohdy jen krátkou dobu (MACHOVEC, JAKÁBOVÁ a kol., 2006). Trvalkové výsadby nezůstávají ani chvilku v původním stavu, podléhají rytmu ročních období, vegetačním výkyvům (TREVISAN SMÝKALOVÁ, 2004). Existuje několik kritérií pro třídění okrasných rostlin, například podle jejich použití či životnosti. Pro potřeby této práce se podrobněji zaměříme na klasifikaci podle jejich použití Okrasné rostliny s použitím do záhonů Květinový záhon je výrazným kompozičním detailem díla zahradní a krajinářské architektury. Podle normy ČSN ISO můžeme říct, že záhon je obdělávaná a zahradnickým způsobem připravená část pozemku určená k osázení rostlinami nebo jimi už osázená. Květinové záhony rozdělujeme na každoročně obnovované a každoročně neobnovované záhony. Dále mohou být záhony děleny na monokulturní záhony (jsou osázeny pouze jedním druhem), ornamentální záhony, kobercové záhony. Při realizaci záhonů můžeme využít také vlastnosti rostlin, jedná se především o výškové uspořádání, barevné řešení, délky doby kvetení či vůně květinových záhonů. Záhony mohou být zakládány z předpěstované sadby, z přímého výsevu či kombinací obou zmíněných možností. Každoročně obnovované záhony jsou takové záhony, které patří ke krátkodobým záhonům ve veřejné zeleni. Do této skupiny řadíme záhony osázené letničkami, dvouletkami, cibulnatými a hlíznatými rostlinami. Letničkové záhony jsou bylinnými vegetačními prvky, 25

26 na rozdíl od trvalkových záhonů je musíme každoročně obnovovat, což je jejich nevýhodou. Na druhou stranu je každoroční obnova zároveň výhodou, protože nový záhon můžeme přizpůsobit aktuálním barevným trendům či na něm můžeme vysadit nové rostliny. Sortiment letničkových rostlin nejčastěji nabízí druhy červenožluté barvy (např. Tagetes erecta, Salvia splendens, Begonia semperflorens, Senecio bicolor). U letničkových záhonů klademe důraz především na barvu a počet květů. Do těchto záhonů mohou být použity například Majorana hortensis či Ocimum basilicum. Ke každoročně neobnovovaným záhonům řadíme především záhony trvalkové, které označujeme jako bylinné vegetační prvky. Trvalkový záhon není zakládán na barvě květu, ale především na barvě všech částí rostliny během růstu či na vůni květů. Trvalkové záhony jsou náročné na údržbu (provzdušňování půdy, odstraňování plevelů). Mezi nejčastěji pěstované rostliny trvalkových záhonů řadíme cibulnaté a hlíznaté rostliny, okrasné trávy, kapradiny, léčivé a aromatické rostliny a v neposlední řadě polokeře či keře (KUŤKOVÁ, 2013; 2007). Řadíme sem Mentha x piperita, Melissa officinalis, Hyssopus officinalis, Lavandula angustifolia, Salvia officinalis, Thymus vulgaris. Kromě kvetoucích a okrasných záhonů můžeme vytvořit záhony voňavé. Jak uvádí HAARPAINTNER (2005), rozlišujeme čtyři kategorie vůní květinovou, kořeněnou, ovocnou a pryskyřičnou. Pokud chceme sestavit záhon s květinovou vůní, použijeme do záhonu fialky, karafiáty, růže, šeřík či jasmín. Chceme-li získat kořeněné aroma, použijeme Mentha, Salvia, Lavandula či Thymus. Při použití jabloní, jahod, pomerančovníku lze získat ovocnou vůni. Nesmíme zapomenout ani na dřeviny jako je smrk, borovice a cypřiš, které nám zahradu mohou provonět pryskyřičnou vůní (HAARPAINTNER, 2005). Okrasné rostliny jsou vhodné i pro tvorbu živého plotu. Jak uvádí HAGENOUW (2006), nejvhodnějšími rostlinami jsou levandule, yzop či pelyněk brotan. Květinové záhony podle vnitřního prostorového uspořádání lze dělit na monokulturní a výškové, dělit je lze také podle barvy květů či doby kvetení. Monokulturní záhony jsou tvořeny jedním taxonem. Působí jednoduše, klidně, čistě či vyrovnaně. Tyto záhony bývají vytvářeny z letniček, dvouletek, cibulnatých a hlíznatých rostlin. 26

27 Výškově řešené záhony lze rozdělit na jednoúrovňové a víceúrovňové záhony. Jednoúrovňové záhony mohou být osázeny letničkami, dvouletkami či cibulnatými a hlíznatými rostlinami. Mohou působit klidnějším dojmem než víceúčelové záhony, a to zejména pokud jsou navrhnuty z jednoho druhu. Víceúrovňové záhony mohou působit živě a dynamicky. Lze je rozdělit na gradační víceúčelové záhony. To jsou záhony, které jsou stupňovány od nižších rostlin až k nejvyššímu bodu. Květinové záhony podle délky doby kvetení rozdělujeme na krátkodobé a dlouhodobé kvetoucí záhony. Krátkodobě kvetoucí záhony lze zařadit do každoročně obnovovaných záhonů. Tyto záhony jsou vytvářeny z cibulnatých a dvouletých rostlin. Jejich délka kvetení je omezena pouze na několik týdnů. Tyto záhony nejsou příliš vhodné pro veřejnou zeleň. Dlouhodobě kvetoucí záhony jsou realizovány ze všech pěstitelských skupin rostlin. Pokud použijeme do záhonů letničky, měli bychom mít na paměti, že délka kvetení je kratší než u rostlin trvalkových záhonů. Životnost dlouhodobě kvetoucích trvalkových záhonů se dá odhadovat na 8-10 let (KUŤKOVÁ, 2013) Okrasné rostliny s použitím v nádobách Rostliny vysazované do nádob označujeme jako balkónové či kbelíkové. Kbelíkovými rostlinami jsou především rostliny citlivé na mráz. V chladnějším období jsou přenášeny nebo zazimovávány. Tento způsob pěstování se používá především u větších rostlin (stromy, keře). Pojmem balkónové rostliny označujeme menší rostliny, které se hodí do květináčů, truhlíků či závěsných truhlíků. Do nádob můžeme použít Ocimum basilicum, Majorana hortensis, Melissa officinalis. Jak uvádí HACKSTEIN a WEHMEYER (2007), v současné době se sortiment balkónových a kbelíkových rostlin rozšířil natolik, že na balkónech či terasách můžeme pěstovat i druhy s ovocem či zeleninou. Balkónové a kbelíkové rostliny mohou zkrášlit balkón či terasu brzy z jara. Jarními květy jsou primule, které nás neoslní jenom květy, ale i vůní. Rostliny dobře umístěné na terasách mohou mít plynulý přechod do zahrady. 27

28 Při sesazování rostlin do nádob bychom měli brát v úvahu jejich pěstební nároky, výšku, dobu květu, barvu květu, velikost či barvu nádoby. I přes současné trendy pěstovat na balkónech byliny, ovoce či zeleninu, zůstává hlavním důvodem pěstování balkónových a kbelíkových rostlin jejich krása a barevnost (HACKSTEIN, WEHMEYER, 2007) Okrasné rostliny s použitím ve floristice Okrasné rostliny využíváme nejen v záhonech či nádobách, ale i ve vazbách používáme okrasné rostliny, řezané, hrnkové, léčivé a kořeninové rostliny, ale i dřeviny či trávy. Ve floristice jsou využívané rostliny čerstvé či sušené. Rostliny používané ve floristice musí splňovat estetické požadavky a měly by být zdravotně nezávadné. Důležitým kritériem při výběru rostlin je i jejich trvanlivost. Trvanlivost rostlin je dána faktory vnitřními (genetika rostliny) a vnějšími (pěstební podmínky). Sortiment rostlin je nabízen z velkoobchodů či ze zahrad, parků a především z přírody. Mezi doplňkové rostliny bychom mohli použít Origanum vulgare, u tohoto druhu používáme kvetoucí stonky. Dále lze použít Salvia officinalis olistněné stonky. Mezi sušené rostliny bychom zařadili Lavandula angustifolia používá se její květenství (NEUGEBAUEROVÁ, 2011). Ve vazbách nemusí být používány pouze rostliny se zajímavými květy, využívají se i plody, různě zbarvené a zkroucené listy či větvičky, které mají zajímavý tvar či barvu Trávník a použití okrasných rostlin Okrasné rostliny lze využít jako náhradu za trávník, ale lze je využít také jako květnatý trávník či louku. Podle ČSN ISO lze trávník charakterizovat jako uměle založený porost bylin, pokrývající stejnoměrně půdu. V trávníku jednoznačně převládají nízké trávy s malou produkcí zelené hmoty, definice platí pro trávník, který není zemědělsky využíván. Počáteční důvody použití půdopokryvných rostlin byly spojeny především s rychlým zapojením rostlin, pokrytím osázené plochy a se snahou zabránit prorůstání plevelů. Půdopokryvné rostliny jsou schopné vytvořit souvislý a vytrvalý pokryv půdy. Jako náhrady trávníku jsou používány i z důvodu nevhodných podmínek jako je stín nebo slunná poloha. 28

29 Kompozičním cílem je vytvořit trvalý vegetační prvek s kontrastním účinkem či několika vzhledovými vlastnostmi (např. barva, textura, výška). Trávník společně s květinami, dřevinami, stavbami a krajinou může plnit funkci estetickou. Přirozený trávník může vytvářet vhodné podmínky pro odpočinek, relaxaci či sport. Pro náhradu trávníku můžeme použít okrasné rostliny, které využíváme, když chceme v co nejkratším čase vytvořit souvislý porost. Pro náhradu trávníku můžeme použít také jehličnaté, stálezelené nebo opadavé nízké keře či trvalky. Před použitím těchto rostlin zbavíme pozemek veškerého plevele (KUŤKOVÁ, 2009). Norma ČSN ISO říká, že náhrada trávníku je porost nízkých bylin či dřevin schopných plnit některé funkce trávníku. Při náhradě trávníku by rostliny měly mít schopnost vytvořit souvislý, porost a to co v nejkratším čase, odolávat nežádoucím rostlinám a měly by plnit estetickou funkci. Při realizaci využíváme především rostliny, které se rozšiřují pomocí oddenků nebo rostliny s plazivými a poléhavými lodyhami, které zakořeňují. Optimální výška rostlin by se měla pohybovat mezi 0,2 0,6 m. Pro realizaci trávníku se využívají také směsi, které obsahují trávy s podílem dvouděložných kvetoucích rostlin. Takový trávník označujeme jako květnatý. Chceme-li trávník obohatit, vybíráme do něho rostliny, které jsou zajímavé svými květy, jejich barvou či tvarem nebo olistněním. V poslední době jsou hodně využívány tyto rostliny například Origanum vulgare, Thymus serphyllum, Thymus citriodorus (KUŤKOVÁ, 2009). Květnatá louka podle normy ČSN ISO je původní nebo přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Osivem a pěstováním květnatých luk se zabývá firma Planta naturalis. Výsevek pro ruční setí je 2g/m 2 a při setí secím strojem 1g/m 2. Firma Planta naturalis rozděluje květnaté louky na zahradní a parkové tradiční, zahradní a parkové louky zajímavosti, záhonové porosty, krajinářské louky, přičemž jednotlivé květnaté louky se liší podílem květnatých rostlin a travin. Zahradní a parkové louky - tradiční jsou určeny k obohacení zahrad. Mohou být malým záhonkem lučních květů a pestrosti, nebo mohou pokrývat většinu zahrady v přírodním stylu. Louky je možné sekat častěji, asi jednou za měsíc. Pro tyto louky jsou vyráběny směsi např. Česká květnice, Horská louka, Louka starých časů, Motýlí louka, Slunná stráňka, Zámecká loučka, Zámecká louka, Zelený chodníček. Směs Česká květnice (viz tab. 5. přílohy) 29

30 je nejoblíbenější zahradní loukou, která obsahuje 80 % lučních květů a 20 % travin. Směs rostlin pro horskou louku (viz tab. 5. přílohy) je připravena z druhů, kterým nevadí dlouhodobější sněhová pokrývka. Tato směs je složena z 80 % lučních květů a 20 % travin. Stejný podíl lučních květů a travin má i Louka starých časů (viz tab. 5. přílohy) a Motýlí louka (viz příloha tab. 5.). Slunná stráňka (viz tab. 5. přílohy) je směs vhodná na písčité půdy a osluněná místa. Směs je složena ze 75 % lučních květů a 25 % travin. Zahradní loučka (viz tab. 5. přílohy) je složena především z nízkých pestře kvetoucích rostlin a obsahuje 70 % lučních květů a 30 % lučních travin. Tato směs je vhodná do menších zahrádek. Zámecká louka je určena do toulavého stínu stromů a zároveň je tolerantní ke kratšímu zaplavení vodou po deštích. Obsahuje 75 % lučních květů a 25 % travin. Zámecká louka obsahuje Betonica officinalis (1 %). Směs Zelený chodníček je přechod mezi květnatou loukou a trávníkem. Tato směs je odolná při přecházení a sekání. Pokud je vyžadován spíše trávník, více sekáme, má-li plnit funkci květnaté louky, sekáme méně. Tato směs se skládá z 50 % lučních květů a 50 % travin. Obsahuje druhy Prunella vulgaris (1 %), Thymus pulegioides (0,5 %). Zahradní a parkové louky zajímavost, které lze použít na zahrádce či v parku. Pro tyto louky jsou vyráběny směsi Červená louka a Modrá louka. Květy Červené louky jsou od růžové po červenou, proto je směs zajímavá a v krajině neobvyklá. Zahrnuje 80 % lučních květů a 20 % travin. Směs je určena do uzavřených zahrad a obsahuje Betonica officinalis (2 %), Origanum vulgare (0,5 %). Modrá louka (viz tab. 5. přílohy) zahrnuje nižší rostliny. Pro její lepší růst je vhodnější častější sekání. Tato louka je vhodnější do uzavřených zahrad. Tato směs obsahuje 80 % lučních květin a 20 % travin. Záhonové porosty dělíme na směsi Bylinková vonička, Luční květy na obohacení porostu, Polní kvítí a Střešní zahrada. Bylinková vonička obsahuje především druhy léčivých a kořeninových rostlin (viz tab. 5. přílohy), tyto druhy jsou vhodné pro okrasnou a odpočinkovou část zahrady, používá se spíše do pozadí. Směs tvoří byliny jednoleté 7,5 %, dvouleté 13,5 % a vytrvalé 79 %. Krajinářské louky jsou určeny pro výsev větších ploch v krajině. Řadí se k nim směsi Květnaté louky podrosty do stínu, Louky na výsušnou půdu, Mezofytní louky, Rekultivační porost či Vlhké louky. Květnatý podrost do stínu je složen z 50 % lučních květů a 50 % travin. Obsahuje Betonica officinalis (2 %), Prunella vulgaris (2 %). Louky na výsušnou půdu sečená (viz tab. 5. přílohy) je v celkovém počtu složena z 60 % lučních květů a 40 % 30