Vybrané aspekty složení těla různých výkonnostních skupin fotbalistů ČR.

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportu v přírodě Vybrané aspekty složení těla různých výkonnostních skupin fotbalistů ČR. Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jan Cacek, Ph.D. Vypracoval: Richard Struška 3. roč. TVS Brno,

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem předkládanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce, a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. Dále souhlasím s umístěním bakalářské práce ve studovně FSpS MU. V Brně dne Richard Struška 2

3 Poděkování: Poděkování bych chtěl věnovat mému vedoucímu bakalářské práce panu PhDr. Janu Cackovi, Ph.D., zejména za jeho cenné rady a osobitý přístup při vedení mé práce a také všem fotbalistům ochotným se podrobit měření. 3

4 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA Úvod do základů somatometrie a somatotypologie Sloţení těla Tuková sloţka Svalová sloţka Kostra Způsoby měření sloţení těla Somatické faktory podmiňující sportovní výkon Somatické charakteristiky fotbalistů CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Cíle práce Hypotézy práce Úkoly práce METODIKA PRÁCE Stanovení výzkumné situace Charakteristika zkoumaného souboru Statistické zpracování dat VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA ZÁVĚRY POUŽITÉ LITERÁRNÍ A INTERNETOVÉ ZDROJE RESUMÉ

5 ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá parametry sloţení těla výkonnostních skupin fotbalistů České republiky zejména z pohledu sloţení jejich svalové sloţky. Téma pro svou práci jsem si vybral, protoţe fotbal hraju jiţ od dětských let a provází mě celý ţivot. I kdyţ jsem nikdy nedosáhl na nejvyšší úroveň, několikrát jsem proti prvoligovým fotbalistům nastoupil. Rád bych také zjistil, o kolik se liší sloţení těla hráčů naší nejvyšší soutěţe od nás amatérů hrajících fotbal ve svém volném čase po práci a jiných běţných povinnostech. Často chodím na zápasy niţších tříd a vidím hráče s různými tělesnými proporcemi od mladých atletů aţ po hráče s velmi vysokým obsahem tuku. Ale něco podobného najdeme i v první lize. Rozdíly mezi hráči určitě nebudou aţ tak obrovské, ale přesto zde jsou. V této souvislosti nelze nevzpomenout Pavla Horváta hrajícího za Viktorii Plzeň, jenţ se se svojí postavou zcela odlišuje od ostatních hráčů první ligy. Proto jsem si vybral téma, které mě zajímá a s nabytými vědomostmi z Fsps mohu porovnat rozdíly mezi fotbalisty hrající niţší amatérské soutěţe a fotbalisty první ligy. Práci jsem rozdělil do pěti kapitol, které Vás mají seznámit s rozdíly sloţení těla výše zmiňovaných skupin fotbalistů. Jedná se tedy o hráče, kteří pravidelně nastupují ve výkonnostně niţších soutěţích a profesionální hráče hrající nejvyšší soutěţ v České republice. Budeme posuzovat hráče hrající na všech postech, to znamená brankáře, obránce i útočníky. První kapitola obsahuje teoretická východiska obecně u všech sportovců, jako je sloţení těla a popis jednotlivých sloţek (svalová sloţka, tuková sloţka a kostra těla). Seznámí Vás s metodami a způsoby měření sloţení těla vycházejících z obecných informací ze somatometrie, somatotypologie a antropometrie kde se uţ zaměříme konkrétně na fotbalisty. 5

6 Druhou a třetí část jsem vyčlenil pro konkrétní popis cílů mé práce, úkolů práce, vybraného způsobu měření, charakteristik zkoumaných fotbalistů a statistické zpracování získaných informací. Čtvrtá a pátá část obsahuje výsledky měření, jejich analýzu a závěry vyplívající z výsledků měření a zkoumání hráčů. 6

7 1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Úvod do základů somatometrie a somatotypologie Somatometrie, jakoţto měření různých částí lidského těla, je součástí soustavy metod pro měření těla, která se nazývá Antropometrie. Do antropometrie kromě somatometrie patří také kefalometrie (měření hlavy), měření kostí (osteometrie) a lebky s dolní čelistí (kraniometrie). Údaje měření jsou zjišťovány mezi antropometrickými body, zpravidla hmatnými na kostře. Antropometrie se tedy zabývá soustavou metod pro měření různých znaků lidského těla a jeho částí. Hlavní antropometrické znaky: - výška a hmotnost těla, - výška vsedě, - obvod hrudníku normální a měřený při maximálním nádechu a výdechu, - obvod gluteální, břicha, - obvod jednotlivých částí končetin, - šíře ramen, pánve, průměry hrudníku, hloubka pánve, délka a šířka mozkovny, výška a šířka obličeje a výška a šířka nosu. Pro měření těchto ukazatelů a pro určení podílu tělního tuku a beztuké tělní hmoty se pouţívá řada testů a zařízení, např. přístroj IN Body pro měření bioimperační analýzy, spirometr, kaliper, metody značených radioizotopů, dynamometr, bicyklový ergometr a jiné. ( Ve sportu hrají somatické faktory jako relativně stálé a ve značné míře geneticky podmíněné činitele významnou roli. Týkají se především podpůrného systému, jako jsou kostra, svalstvo, vazy a šlachy. V různých sportovních činnostech tvoří z velké části konkrétní biochemické podmínky. Například ve vrhačských disciplínách hraje důleţitou roli aktivní tělesná hmota, soustava pák končetin a trupu určující délku dráhy vrhačského nářadí k maximálnímu zrychlení a tělesná výška určující bod odhodu v optimálním úhlu. Dále se pak podílejí na vyuţití energetického potenciálu pro výkon a rozdělují výchozí předpoklady pro různé typy sportovních výkonů. 7

8 K hlavním somatickým faktorům patří: - Výška a hmotnost těla - Délkové rozměry a poměry - Sloţení těla - Tělesný typ V praxi se somatické charakteristiky vyjadřují nejčastěji pomocí hmotnosti a tělesné výšky. Oba faktory slouţí jako ukazatele ve vývoji mladých sportovců. Kdyţ srovnáme tyto ukazatele u dětí a rodičů, můţeme zjistit genetické předpoklady při prognóze talentu a vývoje sportovce ve sportech, kde výška těla nebo jeho hmotnost patří k limitujícím faktorům výkonů. Dále posuzujeme délky tělesných segmentů (např. paţí) a jejich vzájemné proporce. V uplynulých letech bylo ve sportovní antropologii shromáţděno mnoho poznatků, umoţňujících vyjádřit tělesný typ tzv. somatotyp. Somatotyp, tedy souhrn tvarových znaků jedinců se vyjadřuje troj číselným hodnocením sestávajících ze tří po sobě jdoucích čísel vţdy psaných v témţe pořadí. Kaţdé číslo reprezentuje ohodnocení jedné ze tří základních komponent postavy. - První komponenta (endomorfie fat ) vyjadřuje relativní tloušťku osoby, množství depotního tuku - Druhá komponenta (mezomorfie muscularity ) vyjadřuje svalově kosterní rozvoj, množství beztukové hmoty těla vzhledem k tělesné výšce - Třetí komponenta (ektomorfie linearity ) vyjadřuje relativní linearitu, stupeň podélného rozložení tělesné masy (svalové nebo tukové). Stanoví se z výškohmotnostního indexu dotyčného jedince. (Pavlík, 2006) - Ideální somatotyp v daném sportu však neznamená automaticky úspěšnost sportovce, ale zdá se, ţe bez odpovídající stavby těla nemůţe jedinec patřit mezi nejlepší v daném sportu. (Dovalil J. 2002, Štěpnička J. 1979) 8

9 Složení těla Sloţení lidského těla můţeme posuzovat z několika hledisek. Z hlediska anatomického, chemického a v jiných modelech jen na hmotu tukovou a hmotu tukuprostou. Anatomické sloţení těla zahrnuje tkáně, tkáňové systémy, svalstvo, kosti a vnitřní orgány. Z pohledu chemického posuzujeme chemické prvky, potaţmo pak tuky, bílkoviny, sacharidy, minerály a vodu. Všechny tyto sloţky tvoří celkovou hmotnost člověka. U zdravé dospělé populace je podíl těchto sloţek v podstatě stálý. Avšak obsah jednotlivých částí se mění v závislosti na pohlaví. ( Tuková složka Tuková tkáň je soubor různých sloţek, především adipocytů, extracelulární tekutiny, jsou zde obsaţeny cévy, pojivová tkán a také nervy. Tuky jsou v lidském těle zcela nenahraditelné. Jsou nezbytnou součástí buněčných membrán. Bez tuků by v lidském těle nemohly fungovat některé tělesné orgány a součásti pohybového systému (nervy, klouby), ale ani jednotlivé buňky. U kaţdého člověka je podíl tuku různý. Dá se však říct, ţe podíl tuku na celkové tělesné hmotnosti by se měl pohybovat mezi 10 a 25%. Lidské tělo si shromaţďuje zásoby tuku pro případ nedostatku potravy. Tento proces je téměř neomezený a při nadbytečném příjmu energie jsou vytvářeny další tukové zásoby. Příliš malé nebo příliš velké mnoţství tuku můţe být nezdravé a zvyšuje riziko onemocnění a smrti. Při hledání optimálního mnoţství tuku je potřebné najít jistou "rovnováhu". Rizika spojená s příliš nízkým procentem tuku mohou být opakované infekce, nedostatek energie nebo oslabený imunitní systém. Příliš velké mnoţství tělesného tuku je spojeno se zvýšeným rizikem hypertenze, cukrovky, vysoké hladiny cholesterolu, cévní mozkové příhody, srdečních onemocnění a některých druhů rakoviny. Nejjednodušší metodou pro stanovení obsahu tukové tkáně je antropometrické měření, které spočívá ve změření tloušťky koţních řas na určitých místech těla tzv. kaliperace. (Tlapák 2006) 9

10 Svalová složka V lidském těle se nachází tři druhy svalstva kosterní svalstvo (schopné vykonávat volní pohyby), hladké svalstvo (ve stěně vnitřních orgánů) a svalstvo srdeční (udrţuje srdeční akci). Svalstvo jako aktivní pohybový aparát dále slouţí k zabezpečení polohy těla a vnitřních orgánů. Základem kosterního svalstva je sval příčně pruhovaný. Je tvořen svalovými vlákny, která se dělí na červená, přechodná a bílá. Červená vlákna (pomalá) se stahují pomaleji, jsou velmi odolná proti únavě a reagují méně pohotově. Přechodná vlákna povaţujeme převáţně za rychlá.) Jsou méně odolná proti únavě neţ červená vlákna avšak reagují rychleji. Bílá vlákna (rychlá) jsou nejvíce unavitelná, ale stahují se rychle. Tyto rozdílné vlastnosti vláken určují různou pohybovou činnost, jako je vytrvalostní nebo rychlostní. Kaţdý člověk má v těle všechny druhy těchto vláken. Ovšem kaţdý v jiném procentuálním zastoupení coţ je dáno do jisté míry geneticky. Dále svaly dělíme podle jejich funkce, uloţení, tvaru a průběhu svalových snopců. Mezi svaly, které dělíme podle funkce, patří např. ohybač, natahovač, přitahovač, svěrač a zvedač. Podle funkce je dále rozlišujeme na synergisty (svaly stejné nebo podobné funkce) a antagonisty (svaly opačné funkce). Podle uloţení jsou to povrchní, hluboké, mediální a laterální. Podle vzhledu a tvaru dělíme svaly na vřetenovitý, dvouhlavý, trojhlavý, čtyřhlavý, oblý, dlouhý, krátký atd. (Holibková, Laichman 1996) Kostra Kostra jako pasivní pohybový aparát je pevnou avšak ohebnou oporou těla člověka a tvoří jednu pětinu tělesné hmotnosti člověka. Skládá se z kostry lebky, kostry trupu a kostry končetin. Má celou řadu funkcí jako je opora, ochrana, pohyb, tvorba krve a ukládání minerálních látek. - Opora - kosti tělo podpírají, udrţují také orgány na správných místech. - Ochrana - kosti tvořící lebku chrání mozek a ţebra chrání srdce, plíce a ţaludek. - Pohyb na kosti spolu se svaly umoţňují pohyb. 10

11 - Tvorba krve - v kostní dřeni některých kostí se tvoří krevní elementy - červené a bílé krvinky a krevní destičky. Krvetvorba během ţivota jedince postupně ustává v dlouhých kostech a přetrvává hlavně v kostech plochých. - Ukládání minerálních látek - v kostech je skladován fosfor a vápník, které mohou být v případě potřeby uvolněny. (Holibková, Laichman 1996) Kostra hlavy Skládá se z 22 kostí, dolní čelist je spojena pohyblivě, ostatní jsou spojeny nepohyblivě buď chrupavkou anebo vazivem (švy). Podle ohraničení ji rozdělujeme na dvě části. Část mozkovou (tvoří ochranné pouzdro pro mozek) a část obličejovou (tvoří podklad obličeje a ohraničuje dutinu ústní a z větší části i dutinu nosní a dutinu očí). Kostra trupu Skládá se z páteře, hrudní kosti a ţeber. Páteř má nosnou a opornou funkci těla, dále chrání míchu a umoţňuje pohyb těla. Je tvořena z 33 obratlů a 23 plotének. Hrudní kost je plochá, nepárová kost, leţí na přední straně hrudníku a chrání srdce a plíce. Ţebra jsou protáhlé, obloukovité, prohnuté kosti se zploštělým tělem, které se vzadu připojují k obratlům, a vpředu chrupavkou k hrudní kosti. V těle máme 12 párů, z nichţ 7 párů je pravých-chrupavkami připojeny na hrudní kost, 3 páry nepravé končí na chrupavce předchozího páru a 2 páry volné volně směřují do stěny břišní. - Hrudník můţe mít několik tvarů: soudkovitý (normální tvar); rachitický neboli vpáčený, vyskytuje se u dětí s nedostatkem vitamínu D; atletický; astenický; fyzický neboli tuberkulózní - Kostru horní končetiny tvoří 2 části, pletenec horní končetiny (lopatka a kost klíční) a kostra volné horní končetiny (kost paţní, vřetenní, loketní a kostra ruky, coţ jsou kosti zápěstní, záprstní a články prstů). 11

12 - Kostru dolní končetiny tvoří 2 části, pletenec dolní končetiny, který připojuje dolní končetinu ke kostře trupu (pánevní kost kost párová, vzniká srůstem kosti kyčelní, stydké a sedací) a kostra volné dolní končetiny (kost stehenní nejdelší, holenní, lýtková a kostra nohy, coţ jsou kosti zánártní, nártní a články prstů). ( Klouby Kosti vytvářejí kostru a navzájem se spojují, čímţ vytvářejí klouby. Některé klouby jsou jen velmi málo nebo vůbec pohyblivé. V tomto případě jsou kosti spojeny jednoduše vazivovou chrupavkou. (např. kloub sakroiliakální, kříţokyčelní). Ostatní pohyblivé klouby se nazývají synoviální klouby, protoţe jejich povrch zvlhčuje synoviální tekutina. Tyto klouby se okolo sebe otáčejí nebo jsou do sebe zavěšeny. Těchto pohyblivých kloubů máme více druhů. Např. kladkové klouby, kulovité klouby, klouzavé klouby, čepové klouby a sedlové klouby. (Theodore Dimon, Jr., 2008) Způsoby měření složení těla Z pohledu antropometrických parametrů sloţení lidského těla, se vyuţívají hlavně tělesná výška a hmotnost, BMI index (Body Mass Index), dále procento tělesného tuku a tukuprostá hmota. Nejčastější metodou pro stanovení obsahu tukové tkáně je kaliperace, coţ je antropomotorické měření tloušťky koţních řas na určitých místech těla. Pro orientační vyšetření stačí změřit subskapulární podkoţní řasu a podkoţní řasu nad tricepsem. Jejich poměr se označuje jako index centrality. Pro dosaţení přesnějších výsledků se měří 4 nebo dokonce 10 koţních řas na různých částech těla. Protoţe tato metoda vyţaduje praxi vyšetřujícího, je problematické srovnávání výsledků získaných na různých pracovištích. Poměrně přesnou a jednodušší metodou pro určení obezity je poměr obvodu pasu a obvodu boků. Časem se zjistilo, ţe obvod boků není z pohledu zdraví aţ tak důleţitým ukazatelem. Proto se přestává měřit a zjišťuje se pouze obvod pasu. V dnešní době se mnohem častěji vyuţívají nové metody zjišťování tělesného sloţení jako je 12

13 bioimperační analýza. K tomuto měření nám slouţí přístroj InBody 720, který dokáţe zjistit v těle i veličiny jako jsou celková tělesná tekutina (TBW) a její intracelulární (ICW) a extracelulární (ECW) sloţky, extracelulární (ECM) a celková (BCM) buněčná hmota, jenţ představuje mnoţstevní ukazatele a jejich vzájemné poměry, které nám dávají moţnost hodnotit tělesné sloţení také z kvalitativní stránky. Můţeme dále pozorovat rozloţení celkové tělesné tekutiny v jednotlivých částech lidského těla. V závislosti na věku a pohlaví se mnoţství tělesné tekutiny na celkovém tělesném sloţení liší. V kojeneckém věku činí 75% a ve stáří 46%, muţi mají obecně vyšší podíl celkové tělesné tekutiny neţ ţeny, coţ se projevuje uţ v raném dětství. O Individuálních rozdílech pak rozhoduje různý podíl tuku na tělesné hmotnosti (Chumlea et al., 2005) Somatické faktory podmiňující sportovní výkon Somatické charakteristiky fotbalistů Antropometrickým měřením se zjistilo, ţe u fotbalistů neexistují jednoznačně dané tělesné parametry. Co se týká tělesné výšky, najdeme mezi fotbalisty niţšího, středního i vysokého vzrůstu. Podobné somatické charakteristiky mohou mít však hráči na stejných postech. Např. Brankáři jsou většinou nejvyšší hráči, mají dlouhé končetiny a více svalové hmoty. Je potřeba aby byli mrštnější. Převládá u nich endomorfní a mezomorfní sloţka. Podobní brankářům bývají také středoví obránci. Jsou vyššího vzrůstu, protoţe se od nich očekává častá hra hlavou, a robustnějších postav. Mají nejlepší výbušnost, flexibilitu a bývají jedni z nejrychlejších hráčů v poli. Mají však oproti ostatním spoluhráčům nejniţší aerobní výkonnost. Dalším postem na hřišti je záloha. Fotbalisté hrající na těchto postech jsou subtilní niţší vzrůstem. Mají obvykle nejlepší aerobní výkonnost, protoţe za utkání naběhají největší vzdálenost. Útočníci bývají různého vzrůstu, niţší a subtilnější jsou vyuţíváni pro svou rychlost a výbušnost, vyšší útočníci podobní stoperům hrávají na hrotu útoku. Obecně však můţeme říct, ţe fotbalisté s kratšími dolními končetinami dokáţou obvykle lépe ovládat míč. Naopak vyšší výška hráčů je výhodou při hlavičkových 13

14 soubojích. Konkrétní čísla a přehled somatotypu jsou uvedeny v obrázku 1 a tabulce 1. (Cacek, Grasgruber, 2008). Tab.1. Somatická charakteristika fotbalistů (upraveno dle Zelenka 1993, Grasgruber-Cacek 2008, Heller 1995). Obr. 1 Somatograf fotbalistů. ( 14

15 2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Cíle práce Hlavním cílem mé práce je porovnat mnoţství svalové hmoty u fotbalistů naší nejvyšší soutěţe, kteří absolvují 6 a více tréninkových jednotek týdně s hráči niţších soutěţí kteří absolvují pouze 3 a méně tréninkových jednotek týdně. Budu srovnávat celkovou kosterní svalovou hmotu v těle jednotlivých fotbalistů v kilogramech a dále pak celkovou kosterní svalovou hmotu relativní v procentech v poměru k hmotnosti vybraných hráčů Hypotézy práce S ohledem na cíle práce jsme stanovily následující hypotézy. H1: Předpokládáme, že hráči první ligy budou mít množství kosterní svalové hmoty vyšší než hráči nižších soutěží. H2: Předpokládáme, že hráči první ligy budou mít relativní množství kosterní svalové hmoty vyšší než hráči nižších soutěží Úkoly práce K vyvrácení nebo potvrzení výše zmíněných hypotéz jsme si stanovili následující úkoly. U1: Vyšetřit zda je rozdíl v množství kosterního svalstva u hráčů první ligy a hráčů nižších soutěží. 15

16 U2: Vyšetřit zda je procentuální rozdíl mezi hráči první ligy a hráči nižších soutěží v případě relativního kosterního svalstva. 16

17 3. METODIKA PRÁCE V této kapitole jsme se zaměřili na způsob měření a vyhodnocení daného souboru, vlastní charakteristiku jednotlivých skupin hráčů a způsob porovnání naměřených údajů. K měření vybraného vzorku fotbalistů jsme pouţili přístroj In Body 720 Biospace. Výsledky testu jsou ovlivněny prostředím, ve kterém měření probíhá i měřenou osobou. Do programu v počítači je potřeba zadat jednotlivá data o konkrétní testované osobě. Jsou to výška, datum narození, věk a pohlaví. Po té testovaná osoba zaujme správné postavení na přístroji. To znamená, ţe si na boso stoupne na vyznačené místo, uchopí madla, stojí vzpřímeně s rukama mírně od těla. Celkové vyšetření na In Body trvá 1 2 minuty. Údaje naměřené přístrojem In Body: intracelulární a extracelulární tekutina, protein, tuková hmota, hmota kosterního svalstva, váha, bez tuková hmota, BMI, segmentální bez tuková hmota, procento segmentální bez tukové hmoty, procento tělesného tuku, poměr pasu a boků (WHR), edema, segmentální edema, oblast útrobního tuku, růstová stupnice (u dětí pod 18 let), nutriční hodnoty (proteiny, minerály, tuk), tělesná rovnováha, tělesná síla, zdravotní diagnóza, cílová váha, kontrola váhy, kontrola tuku. Viz obrázek 2. ( 17

18 Obr. 2. Příklad naměřených veličin přístrojem In Body 18

19 3. 1. Stanovení výzkumné situace Výzkumem budeme zjišťovat rozdíly mezi jednotlivými objekty výzkumu, coţ jsou skupina fotbalistů první ligy a skupina fotbalistů niţších soutěţí. Především divize a krajského přeboru Charakteristika zkoumaného souboru Do zkoumaného souboru jsme zařadili 10 hráčů první ligy (skupina 1) a 10 hráčů hrajících niţší soutěţ (skupina 2). Hráči první ligy absolvují za týden 6 a více tréninkových jednotek oproti hráčům niţších soutěţí, kteří pouze 3 a méně. Zkoumali jsme fotbalisty hrající na všech postech, to znamená brankář, obránci, záloţníci i útočníci. Nejmladšímu hráči bylo 19 let a nejstaršímu 38 let, nejvyšší hráč měřil 190 cm a nejmenší 171 cm, nejvíce váţil hráč s 94 kilogramy a nejméně váţil hráč se 70 kilogramy. Průměrný věk, výška, váha a Body Mass Index zkoumaných skupin jsou uvedeny v tabulce číslo 2. skupina 1 skupina 2 Věk 23,9 28,6 Výška (cm) 180,2 180 Váha (kg) 76,81 89,23 BMI 23,65 25,19 Tab. 2 Průměrné hodnoty skupin fotbalistů Statistické zpracování dat Ke zpracování získaných dat bylo vyuţito základních statistických charakteristik: - Aritmetický průměr - Test rozloţení normality dat - T test Naměřené veličiny a data byly zpracovány programem STATISTICA

20 4. VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA V této kapitole vás seznámím s výsledky měření. Budeme analyzovat naměřená data a porovnáme výsledky se stanovenými hypotézami, čímţ zjistíme, zda se naše hypotézy potvrdily či nikoliv. Základními statistickými charakteristikami jsme přišli k následujícím závěrům. Při sloučení obou dvou skupin fotbalistů jsme zjistili, ţe ve zkoumaném vzorku 20 ti hráčů se pohybují hodnoty mnoţství kosterního svalstva od 32,10 kg aţ do 44,60 kg, průměr činí 38,35 kg. Dále pak druhá zkoumaná veličina a to relativní mnoţství kosterního svalstva se u všech hráčů pohybovala v rozmezí od 45,39 % aţ do 54,15 % průměr činí 49,77 % viz. Tab. 3. Obr. 3, 4, 5. All Groups Descriptive Statistics (List1 in data_struzka) Variable Valid N Mean Minimum Maximum Std.Dev. svaly (kg) 20 39, , , , svaly (%) 20 49, , , , Tab. 3. Přehled mnoţství kosterního svalstva u obou skupin Obr. 3. Mnoţství kosterního svalstva u obou skupin v kg. 20

21 Graf na obrázku číslo 3 nám dále zobrazuje kolik hráčů se v jakém rozmezí pohybuje. Osa x znázorňuje počet kilogramů a osa y počet hráčů. Obr. 4. Relativní mnoţství kosterního svalstva u obou skupin v % Graf na obrázku číslo 4 nám znázorňuje mnoţství hráčů pohybující se v daném procentuálním rozmezí. Osa x znázorňuje procentuální mnoţství kosterního svalstva a osa y počet fotbalistů v daném rozmezí. 21

22 Obr. 5. Poměr svalů v kg a % u obou skupin U skupiny ligových fotbalistů se hodnoty mnoţství kosterního svalstva pohybovali v rozmezí 32,10 kg aţ 42, 40 kg, průměr je 37,25 kg. A relativní mnoţství kosterního svalstva se pohybovali od 45,39 % do 54,15 %. Viz. Tabulka č. 4. skupina=1 Descriptive Statistics (Spreadsheet in data_struzka) Variable Valid N Mean Minimum Maximum Std.Dev. svaly (kg) 10 38, , , , svaly (%) 10 50, , , , Tab. 4. Přehled mnoţství kosterního svalstva ligových fotbalistů 22

23 Obr. 6. Mnoţství kosterního svalstva ligových hráčů v kg. Graf na obrázku číslo 6 nám zobrazuje, kolik hráčů z celkového počtu skupiny 1 se pohybuje v daném rozmezí. Osa x znázorňuje mnoţství kosterního svalstva v kg a osa y počet hráčů. 23

24 Obr. 7. Relativní mnoţství kosterního svalstva hráčů první ligy v % Graf na obrázku číslo 7 nám zobrazuje, kolik hráčů z celkového počtu skupiny 1 se pohybuje v daném rozmezí. Osa x znázorňuje relativní mnoţství kosterního svalstva v % a osa y počet hráčů. 24

25 Obr. 8. Poměr svalů v kg a % u skupiny 1 U skupiny fotbalistů hrající niţší soutěţe se hodnoty mnoţství kosterního svalstva pohybovali v rozmezí 35,20 kg aţ 44,60 kg, průměr je 39,90 kg. A relativní mnoţství kosterního svalstva se pohybovali od 45,49 % do 53,16 %, průměr je 49,33 %. Viz. Tabulka č. 5. skupina=2 Descriptive Statistics (Spreadsheet in data_struzka) Variable Valid N Mean Minimum Maximum Std.Dev. svaly (kg) 10 39, , , , svaly (%) 10 48, , , , Tab. 5. Přehled mnoţství kosterního svalstva fotbalistů niţších soutěţí 25

26 Obr. 9. Mnoţství kosterního svalstva ligových hráčů v kg. Graf na obrázku číslo 9 nám zobrazuje, kolik hráčů z celkového počtu skupiny 2 se pohybuje v daném rozmezí. Osa x znázorňuje mnoţství kosterního svalstva v kg a osa y počet hráčů. 26

27 Obr. 10. Relativní mnoţství kosterního svalstva hráčů niţších soutěţí v % Graf na obrázku číslo 10 nám zobrazuje, kolik hráčů z celkového počtu skupiny 2 se pohybuje v daném rozmezí. Osa x znázorňuje relativní mnoţství kosterního svalstva v % a osa y počet hráčů. 27

28 Obr. 11. Poměr svalů v kg a % u skupiny 2 K porovnání obou skupin jsme pouţili metodu matematické statistiky t-test, na základě něhoţ se rozhoduje, zda a jak velký je mezi skupinami rozdíl. Statisticky významný rozdíl mezi skupinami nebyl potvrzen na 5% hladině významnosti u parametru kosterní svalstvo (kg) (p = 0,483), ani relativní mnoţství kosterního svalstva (%) (p = 0,222). Viz tabulka číslo 6. 28

29 All Groups T-tests; Grouping: skupina (List1 in data_struzka) Group 1: 1 Group 2: 2 Variabl e Mean 1 Mean 2 t-value d f p Valid N 1 Valid N 2 Std.De v. 1 Std.De v. 2 F-ratio Varianc es p Varianc es svaly (kg) svaly (%) 38, , , , ,968 1, , , ,4138 3,0113 1, , ,1822 2,6822 1, , Tab. 6. T test. Obr. 12. Grafické znázornění výsledků t testu svalstvo v kg 29

30 Obr. 13. Grafické znázornění výsledků t-testu svalstva v % 30

31 ZÁVĚRY Podle výše uvedených výsledků měření můţeme konstatovat, ţe hypotézy: H1: Zamítáme Statisticky významný rozdíl mezi skupinami nebyl potvrzen na 5% hladině významnosti u parametru kosterní svalstvo (kg) činil 0,483 %, Viz tabulka číslo 6. H2: Zamítáme Statisticky významný rozdíl mezi skupinami nebyl potvrzen na 5% hladině relativní mnoţství kosterního svalstva (%) činil 0,222 %. Viz tabulka číslo 6. Uvědomuji si, ţe jsem k mému výzkumu pouţil pouze malý vzorek. Většina ligových hráčů však nedostala od svého klubu povolení se měření účastnit, protoţe informace o hráčích si kluby nepřejí zveřejňovat. I tak jsem ale zjistil, ţe co se týká kosterního svalstva a relativního kosterního svalstva, nejsou mezi hráči z první ligy a hráči niţších soutěţí velké rozdíly (ani u jedné veličiny nepřesáhly 5%). Zdálo by se tedy, ţe první ligu by z testovaných hráčů niţších soutěţí mohli hrát téměř všichni. O výkonu ve fotbale ale nerozhoduje pouze svalová sloţka. Existují další veličiny, které jsme neporovnávali jako je například mnoţství tuku, VO2 max., BMI atd. Ale i tak to ještě neznamená, ţe nemůţou být výjimky a hráči i kdyţ mají všechny ukazatele mnohem horší neţ je ligový průměr, mohou být stejně dobří i lepší. Svůj hendikep dohání např. zkušenostmi a technikou. 31

32 POUŽITÉ LITERÁRNÍ A INTERNETOVÉ ZDROJE Literární zdroje 1. Abrahams P, Druga R, 2003, Lidské tělo, atlas anatomie člověka, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, Lublaňská 4/61, Praha 2. Dovalil J a kolektiv (2002) Výkon a trénink ve sportu Olympia, a. s., Klimentská, Praha 1 3. Holibková A, Laichman S, (1996) Přehled anatomie člověka, Vydavatelství University Palackého, Olomouc Štěpnička J, (1979) Somatické předpoklady ke studiu tělesné výchovy, Universita Karlova, Praha 4. Chumlea WC, Schubert CM, Reo NV, Sun SS, Siervgel RM (2005)Total body water volume for white children and adolescents and anthropometric prediction equations: The Fels Longitudinal Study. Kidney Int. 2005, 68(5), s Pavlík, J. (2003). Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. (1. vyd., 57 s.) Brno: Masarykova univerzita. 6. Tlapák P. (2006) Tvarování těla pro muže a ženy, ARSCI, Letenská 19, Praha 7. Štěpnička J, (1979) Somatické předpoklady ke studiu tělesné výchovy, Universita Karlova, Praha 8. Tlapák P. (2006) Tvarování těla pro muže a ženy, ARSCI, Letenská 19, Praha 32

33 Internetové zdroje 1. Lidská kostra (2014) dostupné z 2. Kostra člověka (2014) dostupné z 3.Metody bioelektrické impedance ve sportovním tréninku dětí a mládeţe (2014) dostupné z: Skorocka.htm 4. Sloţení těla poměr (2014) dostupné z 5. Fyziologie sportovních disciplín (2014) dostupné z 6. Antropometrie (2014) dostupné z:

34 RESUMÉ Tato práce se zabývá vybranými aspekty sloţení těla fotbalistů. Speciálně zaměření na kosterní svalstvo. Jako hypotézy a předpoklad jsem si stanovili, ţe rozdíly mezi fotbalisty hrající první ligu a fotbalisty hrající niţší soutěţe budou mnohem větší. Coţ se nepotvrdilo. Jako úkoly naší práce jsme si stanovili, změření vybraného vzorku fotbalistů. Dalším úkolem bylo statistické zpracování dat. K změření kosterní svalové sloţky a i jiných veličin jsme pouţili přístroj In Body

35 RESUME This paper deals with some aspects of body composition footballers. Special focus on skeletal muscles. As a hypothesis, assumption, I have determined that the differences between Premier League footballers and footballers less competition will be much greater. That has not been confirmed. As the challenges of our work, we have set, measurement of a sample of footballers. The next task was to stistical data processing. To measure the skeletal muscle komponent ai of other variables, we used the device In Body