02. Počátky českého písemnictví (do konce 14. stol.) Starší literatura - dochovány pouze zlomky z nejstarších dob (často neznáme, kdy díla vznikla, neznáme ani autora) - málo písemných záznamů, ústní slovesnost dlouho převažovala nad písemnictvím - nejstarší díla často nemají názvy (vytváří se uměle) - český jazyk nebyl podmínkou příslušnosti díla k národní literatuře - důležité bylo, že se píše o našem prostředí - zpočátku byla spisovným jazykem staroslověnština, později latina - písemnictví představovalo malou část slovesnosti - tvoří předhistorickou dobu naší literární kultury, nemáme o ní přímé důkazy - Slované žili na našem území od 5.stol, měli na vysoké úrovni řemeslnictví a zemědělství Drama - náboženské obřady Lyrické žánry - pracovní, válečné a duchovní písně Epické žánry - pohádky, báje, pověsti (největší význam pro další vývoj lit.) Periodizace Staroslověnské písemnictví (9.stol., období Velké Moravy, slovanská orientace) Latinské písemnictví (10.-počátek 12.stol., vytlačení Staroslověnštiny, raný feudalismus) Česká literatura (12.-14.stol, vedle stále používané latiny se objevuje čeština) 1. Staroslověnské písemnictví Počátky spjaty s příchodem Konstantina a Metoděje z Byzance na Velkou Moravu 863, na žádost knížete Rastislava, který si potřeboval upevnit postavení před Franckou říší. Cíle jejich mise kulturní (vytvořit základy slovanského písemnictví) náboženský (rozšířit křesťanství) politický (pomoci v obraně před Franckou říší) Oba hlásali víru v jazyce srozumitelném širokým vrstvám, měli zorganizovat moravské křesťanství a vytvořit základy slovanské vzdělanosti. Měli také co nejrychleji vyškolit co nejvíce domácího duchovenstva pro pomoc panovníkovi udržet Velkou Moravu proti nároku franckých kněží. Vypracovali jazyk STAROSLOVĚNŠTINU (nejstarší doložený spisovný jazyk na našem území z nářečí makedonsko - bulharského, postupně se rozšířila až do Srbska) a písmo HLAHOLICI (písmo vytvořené na základě malých písmen řecké abecedy plus nové znaky, později přepracovaná na Hlaholici => azbuka). Na Velkou Moravu přinesli překlady některých náboženských textů. Tím byla staroslověnština povýšena na kulturní jazyk a mohly se v ní konat náboženské obřady. 1 / 5
Nejstarší texty Proglas Veršovaná předmluva k překladu evangelia, autorem asi Cyril, v díle zdůrazněna potřeba mateřského jazyka a vzdělanosti Moravko-Panonské legendy Dvě části - Život Konstantinův a Život Metodějův, dílo je obhajobou jejich učení, bez prvku zázraku, zaměřeno životopisně. Život Konstantinův popisuje příchod Konstantina a Metoděje do Velkomoravské říše aby šířili křesťanství. Legenda o sv. Václavovi První staroslověnská legenda, z období po zavraždění sv. Václava, který byl poté prohlášen za svatého. Dílo má prostý jazyk i styl. Také vznikaly překlady částí Bible a různé náboženské texty. Po smrti Cyrila a Metoděje byli jejich žáci pronásledováni a staroslověnská kultura upadala, definitivní konec 1097. 2. Latinsky psaná literatura Po pádu Velké Moravy se centrum kulturního života přesunulo do Čech a Přemyslovci se spíš orientovali na západ - latinu. V průběhu 10. stol ještě existovaly oba jazyky vedle sebe, ale latina postupně vytlačovala staroslověnštinu, po roce 1097 (kdy byli vyhnáni poslední staroslověnští mniši ze Sázavského kláštera) ji zcela nahradila. Legendy 10. stol. se staly začátkem k dějepisnému projevu v literatuře, dějepisnou prózu v tomto období představují kroniky (literární žánr, který popisuje chronologicky události). Život a umučení Svatého Václava a jeho babičky Ludmily (také Kristiánova legenda) Latinsky psaná legenda, která se staví na obranu staroslověnské literatury. Kosmas Studoval v Belgii, kolem 1120 se stal děkanem svatovítské kapituly, vysoký církevní hodnostář u kapituly svatého Víta. Velmi vzdělaný, dobře se orientoval v soudobém, ale i v antickém písemnictví. Kronika česká Chronica Boemorum, latinsky psaná kronika, i přes určité historické nepřesnosti (opomíjení staroslověnské literatury) je významným zdrojem informací o historii Českých zemí, psaná prózou, časté jsou také citace římských klasiků. Dělí se na tři části podle zdroje informací bájivé vyprávění starců hodnověrné zprávy svědků to, co sám prožil Zachycuje dějiny od příchodu praotce Čecha až do roku 1125 (Kosmasova smrt), historicky přesné a umělecky cenné. 2 / 5
3. Česky psaná literatura Latinsky psané texty byly přístupné jen některým vrstvám obyvatelstva (především kněžím) a pro širší vrstvy byly nesrozumitelné, proto se počínaje začátkem 12. stol. začínají v bohoslužebných textech objevovat první česky psané glosy (vpisky, které vysvětlují slova či slovní spojení). Pronikání češtiny 1) Bohemismy (znaky češtiny ve staroslověnských textech) 2) Bohemika (celá česká slova v cizojazyčném textu) 3) Glosy První dochovaná česká věta se objevila v 1057 v úředním zápise zakládací listiny litoměřické kapituly. Před 13.stol. čeština jen v básnické tvorbě: Hospodine, pomiluj ny Počeštěná staroslověnská hymna, jinak první česká duchovní píseň z druhé poloviny 10. stol, obsahuje staroslověnské prvky. Svatý Václave, vévodo české země 2. Česká duchovní píseň, vznik na přelomu 12. a 13. stol., už ryze česká, také plnila funkci hymny, modlitba k patronovi české země Od 14. stol. zaujala česky psaná tvorba rovnocenné postavení s latinou, vznikala jak duchovní tak i světská literatura. Tendencemi byla laicizace (zesvětštění) a demokratizace (zlidovění), přibylo čtenářů. Rozvoj: Duchovní písně (už předtím: Svatý Václave) Kronikářství Český hrdinský epos Kronikářství Dalimilova kronika 1. Česká veršovaná kronika, popisuje dějiny českých zemí od příchodu praotce Čecha až do roku 1314 (korunovace Jana Lucemburského), manifest vybízející k vlastenectví, sice není historicky tak pravdivá jako Kosmova, ale umělecky cenná, zdůrazňovala potřebu statečnosti národní rozhodnosti a uvědomění, posilováno vědomí jednoty jazyka a státu, nejvýznamnější v příběhu o Oldřichovi a Boženě vlastenectví. Za jejího autora považován Dalimil Meziříčský. Trojánská kronika Konika o Trójské válce, 1. česká vytištěná kniha Český hrdinský epos Alexandreis Její obsah je tvořen životopisem krále Alexandra Velikého, který vystupuje jako ideál feudálního panovníka a připomíná postavy posledních Přemyslovců. Je to báseň vysoce 3 / 5
aktuální, která odráží mnohé tehdejší politické problémy. Později byla často opisována a přepracovávána. Alexandrovská tématika byla hodně zpracovávána. Měla vliv na rytířskou epiku. Rozsah byl asi 9000 veršů - zachovala se třetina. Doba Karla IV. Za vlády Karla IV. se rychle rozvíjely všechny obory, české země se staly centrem říše. V roce 1344 se z pražského biskupství stalo arcibiskupství (arcibiskup Arnošt z Pardubic) => osamostatnění české církve. Založena Karlova univerzita (1348), postaveny Chrám svatého Víta, Karlův most, - gotický styl) Literární památky - tvorba se ubírala dvěma směry: literatura užívající lidový jazyka domácí problematiku literatura spějící k výlučnosti (slohové přeumělkovanosti, složité vyjadřování, děje u dvora) Lidová literatura Legenda o sv. Prokopovi (1350) Mnich ze Sázavského kláštera, líčí život bez zázraků, psané na kroniky prostým jazykem. Literatura výlučná Legenda o sv. Kateřině (1350) Krásná a učená Kateřina z královského rodu odmítne císařovu ruku a zaslíbí se Kristu, nakonec zemře jako mučednice. Další vzniklá díla Vitae Caroli Vlastní životopis, autor Karel IV., z latiny do češtiny přeloženo už ve 14. stol., zachycena doba Karlova mládí a první léta jeho vlády. Mastičkář Zlomek latinsko - české divadelní hry, latinská část je tvořena liturgickými zpěvy třech Marií, které jdou ke Kristovu hrobu, aby pomazali jeho tělo vonnými mastmi, česká část se odehrává na středověkém tržišti, hlavní postavy jsou: mastičkář M. Severin, pan Pustrpalk, Rubín a mastičkářova žena a 2 sluhové. Používán lidový jazyk s vulgarismy, zesměšňování středověkých lékařů. Dílo je výstižným obrazem ze života městské chudiny. Účelem je pobavit obecenstvo. V tomto období vznikala též Žákovská poezie, jejímiž autory byli potulní studenti (vaganti), často latinská, ale většinou česká díla. Píseň veselé chudiny Vypráví o trpké nouzi, která nutila žáky opatřovat si živobytí žebrotou. Podkoní a žák Sociálně satirická skladba, která srovnávací metodou sporu mezi podkoním a žákem ukazuje přednosti postavení obou, končí rvačkou, bez rozhodnutí, kdo se má líp. Hradecký rukopis Autoři neznámí, poprvé je zde kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života. 4 / 5
Desatero kázanie božie Veršované kázání, útok na hříšníky, autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle) Satiry o řemeslnících a konšelích Kritika nepoctivosti a okrádání, výhrůžka méně útočná (peklem) Bajka O lišce a džbánu Veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením) Smil Flaška z Pardubic Nová rada Alegorie, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty) 5 / 5