Současné rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice

Lynx (Praha), n. s., 35: 5 12 (2004). ISSN 0024 7774 Současné rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice Recent distribution of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic Miloš ANDĚRA 1, Jaroslav ČERVENÝ 2, Luděk BUFKA 3, Dana BARTOŠOVÁ 4 & Petr KOU BEK 2 1 zoologické oddělení PM, Národní muzeum, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, Česko; mi los.andera@nm.cz 2 Ústav biologie obratlovců AV ČR, Květná 8, 603 65 Brno, Česko; jardaryscerveny@centrum.cz, kou bek@brno.cas.cz 3 Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, 341 92 Kašperské Hory, Česko; lu dek.bufka@npsumava.cz 4 Správa CHKO Beskydy, Nádražní 36, 756 61 Rožnov p. Radhoštěm, Česko; bartosova@schkocr.cz došlo 11. 12. 2004 Abstract. Data on the wolf occurrence were obtained from the literature, from unpublished databases of various institutions and from questionnaires distributed among all 5576 hunting grounds throughout the Czech Republic as well as 39 nature conservation authorities. The distribution of the wolf was assessed taking into account records in individual squares of the standard UTM mapping grid (P6 M10 ) in mostly ten-year periods. The first new findings after the World War II were made in northern Moravia in 1947. Single records were made in one square (0.16% of the country area, 130 km 2 ) in the periods 1945 1949 and 1950 1959. Rare occurrence was recorded in two squares (0.32%, 370 km 2 ) in the period 1960 1969. Sporadic occur ren ce is known from 16 squares (2.54%, 2150 km 2 ) from 1970 1979 and from 18 squares (2.87%, 2420 km 2 ) from 1980 1989. The period 1990 1999 was of crucial importance for wolf popu lation, when the occurrence was recorded in the total of 26 squares (3.98%, 3360 km 2 ), and in three squares (0.48%, 400 km 2 ) the occurrence could be already evaluated as irregular. The current occur ren ce in the period 2000 2003 is dated from 30 squares (4.78%, 4030 km 2 ) irregular occurrence in seven squares (1.11%, 940 km 2 ) and for the first time regular occurrence in 12 squares (1.92%, 1610 km 2 ). The total size of wolf population in the Czech Republic is estimated at 5 to 17 individuals. ÚVOD Vlk měl již od počátku ze všech velkých šelem u člověka nejhorší pověst. Byl z nich také nejvíce pronásledován a za všech časů a okolností stavěn mimo zákon. I zemské sněmy, které bránily lidu obecnému v lovu zvěře, činily u vlků výjimky, jak je patrné např. z usnesení Sně mů moravských z let 1516, 1518, 1524; Pražského sněmu z roku 1575 či Českého sněmu z roku 1627 (KOKEŠ 1961, 1970). Lidem nezáleželo na tom, že vlk pozitivně reguluje stavy zvěře, ale především mu zazlívali ohrožování hospodářských zvířat, která představovala jejich cenný majetek. Zvláště v oblastech chovu ovcí vlci představovali vždy (a představují dodnes) největší nepřátele pastevců, takže již na začátku středověku u nás nebyli nijak hojní (ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993). V době třicetileté války se však stavy vlků přechodně výrazně zvýšily. Jen v letech 1621 1650 bylo na panství Český Krumlov uloveno rovných 400 vlků (KOKEŠ 1961) a z této doby pocházejí i údaje o pronikání vlků za potravou do vesnic a měst. V 18. století však došlo k opětovnému snížení početnosti a postupnému úplnému vymizení druhu z mnoha oblastí. 5

(ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993). Poslední vlci v Čechách byli dle prof. KOMÁRKA uloveni na Šumavě v roce 1891(KOKEŠ 1961). Jiná situace ale byla na Moravě a zvláště v Beskydech, kde se vlk v 19. století vyskytoval mnohem častěji. Ještě v letech 1815 až 1851 zde bylo uloveno 38 jedinců a po roce 1852 nejméně další tři. Poslední historické zástřely jsou však dokonce z 20. století, a to z roku 1907 z revíru Kouty v Jeseníkách (ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993), roku 1908 od Zábřeha a roku 1914 z lokality Černý Gruň na lesní správě Bukovec u Jablunkova (HOŠEK 1976). Po roce 1945 se vlk na našem území začal opětovně objevovat ze sousedního Slovenska či Polska a dnes jsou již tyto migrace nejen pravidelné, ale v lesních komplexech Beskyd se vytvořila i stálá populace (ČERVENÝ et al., 2000, 2001, BAR TO ŠO VÁ 2001). Navíc se objevují i náznaky pokusů opětovného osidlování Šumavy. MATERIÁL A METODIKA Údaje o rozšíření a početnosti vlka byly získávány zejména z publikovaných údajů v odborné literatuře, z nepublikovaných databází různých institucí (např. Akademie věd ČR, muzea, university, pracoviště Agentu ry ochrany přírody a krajiny ČR, národní parky či chráněné krajinné oblasti) či z příležitostných hlášení o pozorování vlků. V obdobích 1991 1995, 1999 2000 a 2002 2003 byly do všech 5576 mysliveckých honi teb České republiky a do 39 regionálních pracovišť ochrany přírody (Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR) zaslány speciální dotazníky o výskytu vybraných druhů savců, včetně vlka. V těchto dotaznících byla zaznamenávána nejen přímá pozorování dospělých jedinců a mláďat, ale i nálezy stop, kořisti a dalších pobytových znamení (ČERVENÝ et al. 2001). Návratnost vyplněných dotazníků byla 64 86 % u mysliveckých honiteb a 46 95 % u pracovišť ochrany přírody. Požadované informace o výskytu vlka byly obsaženy v různých obdobích od 0,1 % do 1,2 %. Cel kový počet získaných údajů touto metodou byl 443. V Chráněné krajinné oblasti Beskydy a v Národním parku Šumava byly údaje o výskytu získávány také při pravidelném zimním stopování na sněhové obnově. Rozšíření bylo vyhodnocováno podle výskytu v jednotlivých kvadrátech standardizované mapovací sítě UTM (P6 M10 ) o velikosti kvadrátu 134,4 km 2 (11,2 12 km) (ANDĚRA & HANZAL 1996), většinou v desetiletých obdobích. Za občasný (resp. vzácný) byl považován výskyt v méně než 50 % sledovaného období, za nepravidelný ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období, za pravidelný ve více nebo rovno 75 % sledovaného období. VÝSLEDKY A DISKUSE První nový údaj o výskytu vlka na území České republiky se objevil brzy po konci 2. světové válce v roce 1947 na severní Moravě v oblasti Starého Města pod Sněžníkem. I další ná sle dují cí doložené doklady výskytu z let 1963 a 1965 pocházely kupodivu ze Štáblovic na Opavsku a z Kunčic v Králickém Sněžníku (vše ŠŤASTNÝ 1966); nikoliv tedy z Beskyd, odkud by se dalo šíření vlka spíše očekávat (ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993 však udávají blíže neurčený výskyt dvou vlků v Beskydech v roce 1963). Mezi tím existuje údaj o výskytu u Pivoně v Českém lese z roku 1953, tehdy se však jednalo pouze o pozorování stop (ŘEHOŘ 1954). K výraznému zvý še ní počtu dokladů o výskytu (resp. zástřelů) a pozorování došlo v průběhu 70. let. K jejich hodnocení je však třeba přistupovat s rezervou, neboť se v řadě případů týkají zvířat uniklých ze zajetí. Tak tomu bylo např. v Krkonoších (MILES 1964), na Šumavě (ANDĚRA & ČERVENÝ 1994), v Českém lese (HŮRKA 1992, ANDĚRA & HANZAL 1996), možná i na Rakovnicku (LAŇ- KA 1989) a nejnověji na Kraslicku v Krušných horách, kde se v září 2002 vyskytovala vlčice, která unikla ze ZOO v Kligenthalu. Zvláště v případech pozorování nelze vyloučit ani záměnu se zdivočelými ovčáckými psy, jejichž odlišení v přírodě je dosti obtížné nebo s kříženci psa a vlka, jejichž odlišení je v některých případech bez kraniometrického vyšetření či genetické 6

Tab. 1. Výskyt a početnost populace vlka obecného (Canis lupus) v České republice a v sousedních státech (BOITANI 2000, ČERVENÝ et al. 2001) Tab. 1. Occurrence and abundance of the wolf (Canis lupus in the Czech Republic and sur rou ding countries (BOITANI 2000, ČERVENÝ et al. 2001) stát / country oblast / area početnost / abundance vývoj populace / population development Česko / Czech Republic Karpaty / Carpathians 5 15 zvy šu jí cí se / increasing Šumava / Bohemian Forest 0 2 zvy šu jí cí se / increasing Slovensko / Slovakia Karpaty / Carpathians 350 400 stálá / stable Polsko / Poland Karpaty / Carpathians 600 700 zvy šu jí cí se / increasing Německo / Germany Lužice / Lusatia 5 stálá / stable analýzy dokonce zcela nemožné. Zhruba od roku 1995 žijí vlci již stále na pomezí se Slo venskem v centrální oblasti Moravskoslezských Beskyd. V současné době zde se zde, na Ja vor níkách a ve Vsetínských vrších vyskytuje jedna až tři menší smečky (ČERVENÝ et al., 2000, 2001, BARTOŠOVÁ 2001). Ojedinělé kusy pak nepravidelně migrují do oblasti Jeseníků (ML ČOU ŠEK Obr. 1. Mapa rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice v letech 1945 1969 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 1. Occurrence of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic during 1945 1969 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat). 7

Tab. 2. Změny areálu rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice (vzácný či občasný výskyt výskyt v méně než 50 % sledovaného období; nepravidelný výskyt výskyt ve ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období; pravidelný výskyt vý skyt ve více nebo rovno 75 % sledovaného období; n počet ma po va cích čtverců s prokázaným výskytem; km 2, % území s výskytem vlka) Tab. 2. Changes of distribution of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic (rare or sporadic occur rence occurrence in less than 50% of observed period; irregular occur ren ce occurrence in more or equal to 50% and less then 75% of observed period; regular occurence occurrence in more or equal to 75% of observed period; n number of qua d rats with the occurrence; km 2, % area of the occurrence) období občasný výskyt nepravidelný výskyt pra vi del ný výskyt celkem period sporadic occurrence irregular occurrence regular occurrence together n km 2 % n km 2 % n km 2 % n km 2 % 1945 1949 1 130 0,16 1 130 0,16 1950 1959 1 130 0,16 1 130 0,16 1960 1969 2 260 0,32 2 260 0,32 1970 1979 16 2150 2,55 16 2150 2,55 1980 1989 18 2420 2,87 18 2420 2,87 1990 1999 23 3090 3,66 3 400 0,48 26 3490 4,14 2000 2003 11 1480 1,75 7 940 1,11 12 1610 1,91 30 4030 4,78 1993) a občas i jinam. Nová častější potvrzení výskytu vlka na Šumavě se prav dě po dob ně týkají také migrantů z Karpat (případně z dinárských pohoří) či jedinců ze zajetí, nebo se ještě vztahují ke krátké epizodě úniku vlčí smečky ze zoo v Národním parku Bavorský les v zimě 1975 1976. Tehdy uniklo osm vlků, kteří byli postupně uloveni v Bavorsku, ale i v jižních a západních Čechách (BUFKA et al. v tisku). Zajímavou skutečností však zůstává, ze celkový po čet opětně chycených a ulovených jedinců byl vyšší než počet jedinců, kteří unikli ze zajetí. Proto se nedá zcela vyloučit ani tehdejší možnost rozmnožování vlků na Šumavě. Současný pra vi del ný výskyt vlků v této oblasti (včetně bavorské a rakouské strany pohoří) se však zatím musí přijímat velmi opatrně, protože možnost záměny se zdivočelými psy či kříženci psa a vlka není zcela vyloučena (BUFKA et al. v tisku). Celková početnost populace v České re pub li ce se odhaduje na 5 až 17 kusů (tab. 1). Vývoj populace vlka obecného v České republice po roce 1945 je patrný z obr. 1 5 a tab. 2. V obdobích 1945 1949 a 1950 1959 (obr. 1) byl ojedinělý výskyt vlka za zna me nán vždy pouze v jednom čtverci mapovací sítě (0,16 % území České republiky, tj. 130 km 2 ). Ještě v období 1960 1969 (obr. 1) byli vlci zjištěni jen ve dvou mapovacích čtvercích (0,32 %, tj. 370 km 2 ), Obr. 2. Mapa rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice v letech 1970 1979 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 2. Occurrence of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic during 1970 1979 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat). Obr. 3. Mapa rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice v letech 1980 1989 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 3. Occurrence of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic during 1980 1989 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat). 8

9

10

Obr. 4. Mapa rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice v letech 1990 1999 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 4. Occurrence of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic during 1990 1999 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat; open circle irregular occurrence in mapping quadrat). Obr. 5. Mapa rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice v letech 2000 2003 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu; plné kolečko pravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 5. Occurrence of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic during 2000 2003 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat; open circle irregular occurrence in mapping quadrat, black circle regular occurrence in mapping quadrat). avšak v období 1970 1979 (obr. 2) se sice stále ještě ojediněle vyskytovali již v 16 čtvercích (2,54 %, tj. 2150 km 2 ) a v období 1980 1989 (obr. 3) v 18 čtvercích (2,87,%, tj. 2420 km 2. Zásadní obrat ve vývoji vlčí populace nastal v období 1990 1999 (obr. 4), kdy byl znám výskyt celkem z 26 čtverců (3,98 %, tj. 3360 km 2 ), avšak ve 3 čtvercích (0,48 %, 400 km 2 ) ho již bylo možno označit za nepravidelný. V současném období 2000 2003 (obr. 5) je výskyt vlků znám celkem z 30 čtverců (4,78 %, tj. 4030 km 2 ), z toho nepravidelný výskyt ze sedm čtver ců (1,11 %, tj. 940 km 2 ) a pravidelný výskyt z 12 čtverců (1,92 % tj. 1610 km 2 ). PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bychom rádi poděkovali všem členům mysliveckých honiteb v celé České republice, jakož i všem pracovníkům ochrany přírody, kteří laskavě uvedli svá pozorování v dotaznících. Zvláštní dík patří L. KUNCOVI (Ostrava), F. ŠULGANOVI (Rožnov pod Rad hoš těm) a všem spolupracovníkům CHKO Beskydy a NP a CHKO Šumava, kteří se podíleli na monitoringu výskytu vlka obecného. Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektu GA ČR S6093003. LITERATURA ANDĚRA M. & ČERVENÝ J., 1994: Atlas of distribution of the mammals of the Šumava region (SW-Bohemia). Acta. Sci. Natur. Brno, 28(3): 1 111. ANDĚRA M. & HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice předběžná verze. II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha, 85 pp. ANDRESKA J. & ANDRESKOVÁ E., 1993: Tisíc let myslivosti. Tina, Vimperk, 443 pp. BARTOŠOVÁ D., 2001: Současný výskyt a ochrana rysa ostrovida, medvěda hnědého a vlka na západním okraji Západních Karpat v CHKO Beskydy. Chr. Úz. Slov., 47: 14 17. BOITANI L., 2000: Action Plan for the Conservation of Wolves in Europe (Canis lupus). Nature and Environment, No. 113. Council of Europe Publishing, Strasbourg, 86 pp. BUFKA L., HEURICH M., ENGLENDER T., ČERVENÝ J., WÖLFL M. & SCHERZINGER W., in press: Wolf occurrence in the Czech-Bavarian-Austrian border region: review of a history and current status. Silva Gabreta, 11. ČERVENÝ J., KOUBEK P. & BUFKA L., 2000: Velké šelmy v naší přírodě. Koršach, Praha, 32 pp. ČERVENÝ J., ANDĚRA M., KOUBEK P., HOMOLKA M. & TOMAN A., 2001: Recently expanding mammalian species in the Czech Republic: distribution, abundance and legal status. Beitr. Jagd- Wildforsch., 26: 111 125. HOŠEK E., 1976: Ještě o vlku na Moravě a ve Slezsku. Čas. Slez. Muz., S. A, 25: 1 10. HŮRKA L., 1992: Die Säugetiere des westliches Teiles der Tschechischen Republik. IV. Die Raubtiere (Carni vo ra) und die Paarhufer (Artiodactyla). Fol. Mus. Rer. Natur. Bohem. Occ., S. Zool., 35: 1 35. KOKEŠ O., 1961: Šelmy v jižních Čechách a jejich konec. Živa, 9(2): 69 72. 11

KOKEŠ O., 1970: Historie rozšíření velkých šelem v českých zemích. Lynx, n. s., 11: 12 14. LAŇKA V., 1989: Vlk na Rakovnicku. Živa, 35(2): 237. MILES P., 1964: Nálezy některých vzácnějších druhů obratlovců v období let 1966 1994 (vyjma třídy Aves ptáci). Prunella, 20: 25 32. MLČOUŠEK J., 1993: Opět něco z Bruntálska tentokrát vlk. Myslivost, 1993(5): 13 14. ŘEHOŘ E., 1954: Pozorování rysa v Českém lese. Vesmír, 35(5): 181. ŠŤASTNÝ K., 1966: Další vlk ulovený na severu Moravy. Myslivost, 1966(4): 88 89. 12

Lynx (Praha), n. s., 35: 13 18 (2004). ISSN 0024 7774 First record of Myotis aurascens and second record of Myotis brandtii in Montenegro První nález netopýrce zlatistého (Myotis aurascens) a druhý nález netopýrce Brandtova (Myotis brandtii) v Černé Hoře Petr BENDA Department of Zoology, National Museum (Natural History), Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, Czech Republic; petr.benda@nm.cz received 5. 10. 2004 Abstract. Two males of M. aurascens were collected at two sites in the western part of Mon te ne g ro, near Risan and west of Plužine. These findings represent the first record of this species in Mon te ne g ro and its second record in Serbia and Montenegro (after the earlier finding in Peć / Peja, Ko so vo). At the latter site, a female of Myotis brandtii was also netted which represents the second record of this species in Montenegro. INTRODUCTION In the Balkans, the group of whiskered bats or the Myotis mystacinus morpho-group consists of four morphologically very similar species, viz., Myotis mystacinus (Kuhl, 1817), M. brand tii (Ever s mann, 1845), M. aurascens Kusjakin, 1935, and M. alcathoe von Helversen et Hel ler, 2001 (see e.g., BENDA & TSY TSU LI NA 2000, VON HELVERSEN et al. 2001, HANÁK et al. 2001, BENDA et al. 2003a, etc.). On the Balkan Pe nin su la, M. aurascens is con si de red the most common spe ci es from the whole group (BENDA & TSY TSU LI NA 2000, BENDA et al. 2003a). Its occur ren ce was recorded in Albania, Bulgaria, Greece and some parts of the for mer Yu go sla via (BENDA & TSY TSU LI NA 2000, BENDA 2004, SA CHA NOWICZ et al. 2004). M. brandtii shows patchy distribution in the Balkans proper, its records are re s t ric ted mainly to some mountain ran ges of Bul ga ria, Romania and the former Yugoslavia (BENDA et al. 2003a, DECU 2003, KRYŠTUFEK & ČERVENY 1997, TVRTKOVIĆ et al. in press). The recently described M. alcathoe is known within the Pe nin su la from Greece and Bulgaria, but it very probably occurs also in Romania and perhaps in other countries (VON HELVERSEN 2004, SCHUNGER et al. 2004). The distribution of M. mystacinus s. str. in the Bal kans has not been confirmed for sure, however, it is very pro bable (BEN DA et al. 2003a). In the territory of Serbia and Montenegro, the occurrence of at least two forms of the group has been documented, M. mystacinus s. l. and M. brandtii (PAUNOVIĆ 2002, 2004). However, in the broad taxonomic revision of the M. mystacinus group, BENDA & TSYTSULINA (2000) iden ti fied three specimens collected by V. E. MARTINO in Serbia and Montenegro and pre sently deposited in the collection of the Zoological Institute of the Russian Academy of Sciences in St. Pe ters burg (ZIN) (see also BENDA 1999). These individuals were mentioned for the first time by HANÁK (1965) and later by PETROV (1967) in his review of dis tri bu ti on of M. mystaci- 13

nus s. l. in the former Yu go sla via. Two specimens originating in Peć (= Peja) (Kosovo, Ser bia) were identified as M. aurascens, while ano ther individual from the Čakor pass (1800 m a. s. l.), Montenegro, as M. brandtii (BENDA & TSYTSULINA 2000). The latter individual was men ti o ned under this spe ci es identification already by STREL KOV (1983) and, up to now, it has been the only record of bat of the M. mystacinus group from Montenegro (KRYŠTUFEK 1999), and one of four records of M. brandtii in Serbia and Montenegro (PAUNOVIĆ 2004). Up to now, the for mer in di vi du als from Kosovo have represented the only record of M. aurascens in Serbia and Montenegro (see also Tab. 1). RECORDS During a short trip to Montenegro in the summer 2002, several individuals of bats were caught. Within these, two specimens of Myotis aurascens and one of M. brandtii were also identified (Fig. 1): (1) a subadult male of M. aurascens (NMP 90208) was netted at a large shore cave, 200 m SW of Vitoglav (2 km SW of Risan), western Montenegro (42 31 N, 18 41 E, ca. 10 m a. s. l.), 31 July 2002; (2) an adult male of M. aurascens (NMP 90226) was netted over the Vrbnica river, 3 km SE of Stabna (5 km W of Plužine), north-western Montenegro (43 10 N, 18 46 E, ca. 770 m a. s. l.; Fig. 2), 8 August 2002; at this site two other individuals of the M. mystacinus group, an adult female of M. brandtii (NMP 90227) and an adult female of M. mystacinus s. str. or M. alcathoe respectively (see below) (NMP 90228), were also caught. Tab. 1. Basal data and measurements of collection specimens of Myotis mystacinus group from the southern part of Serbia and Montenegro. For abbreviations used see Appendix Tab. 1. Základní údaje a rozměry sbírkových jedinců netopýrů skupiny Myotis mystacinus původem z jižní části Srbska a Černé Hory. Použité zkratky viz Appendix species No. site date sex, age G LC LCd LAt LA LTr M. aurascens NMP 90208 Montenegro, Vitoglav 31. 7. 2002 m, s 4.0 45 45 36.1 15.0 7.7 M. aurascens NMP 90226 Montenegro, Stabna 8. 8. 2002 m, a 5.4 46 43 36.6 13.9 6.9 M. brandtii NMP 90227 Montenegro, Stabna 8. 8. 2002 f, a 6.0 48 40 35.2 15.0 6.9 M. mystacinus NMP 90228 Montenegro, Stabna 8. 8. 2002 f, a 3.4 40 35 31.8 13.3 6.0 M. aurascens ZIN 35062 Kosovo, Peć / Peja 17. 8. 1939 34.6 M. brandtii ZIN 35063 Montenegro, Čakor 24. 8. 1939 m, a 35.4 M. aurascens ZIN 35064 Kosovo, Peć / Peja 31. 8. 1939 35.9 No. LCr LCb LaZ LaI LaN ANc CM 3 LMd ACo CM 3 ACin LCn LaCn RCn NMP 90208 13.72 13.09 3.35 6.75 4.77 5.39 9.82 3.02 5.75 0.07 0.90 0.65 1.38 NMP 90226 14.16 13.42 8.63 3.29 6.71 5.27 5.19 10.08 2.87 5.61 0.05 0.98 0.69 1.42 NMP 90227 14.14 13.41 8.69 3.78 6.98 4.66 5.31 10.07 2.94 5.58 0.24 0.81 0.67 1.22 NMP 90228 12.97 12.36 7.26 3.15 6.17 4.41 4.95 9.38 2.76 5.28 0.16 0.81 0.64 1.27 ZIN 35062 14.15 13.15 3.53 6.92 4.73 5.23 10.05 2.73 5.63 0.08 0.92 0.69 1.33 ZIN 35063 14.25 13.60 8.40 3.75 6.68 4.65 5.35 10.37 2.90 5.72 * 0.82 0.65 1.26 ZIN 35064 14.27 13.28 8.43 3.32 6.93 4.90 5.62 9.80 2.92 5.72 0.08 0.97 0.73 1.32 the species identity is tentative (see text) * the cingular cusps on both third upper premolars (P 4 ) were abrased, as well as the most of other dental traits; however, the species was identified according to a well developed metaconuli, typical for M. brandtii (TUPINIER & AELLEN 1978, STRELKOV & BUNTOVA 1982, MENU & POPELARD 1987, BENDA & TSY TSU LI NA 2000, etc.). 14

The bats are deposited in the zoological collection of the National Museum, Prague (NMP), all in di vi duals are prepared as alcohol specimens with extracted skulls. The identification of the bats is indisputably confirmed by the revision of their skull measurements and dental traits, according to cha racters given by BENDA & TSY TSU LI NA (2000) and BENDA (2004) (Tab. 1). COMMENTS The distribution of M. aurascens in Montenegro is not surprising, since the records connect the known occurrence spots in Dalmatia and northern Italy to the west and in Kosovo, Albania, Ma ce do nia, Greece and Bul ga ria to the east and south. According to the list given by PAU NO VIĆ (2004), the number of bat species known in the fauna of Montenegro has thus increased to 24, together with the recent record of Tadarida teniotis (Rafinesque, 1814) (CIECHANOWSKI et al. in press). However, the other records of bats of the M. mystacinus group in the Vrbnica river valley near Stab na (site 2, Fig. 2) are of significance. The female of M. brandtii re pre sents the se cond record in Montenegro, and, moreover, an additional evidence of syn to pic occur ren ce of M. brandtii and M. aurascens which has been occasionally reported in Bulgaria and Rus sia (BEN DA & TSYTSULINA 2000, BENDA et al. 2003a). The other bat collected at the site be longs Fig. 1. Records of whiskered bats (Myotis mystacinus s. l.) in Montenegro and Kosovo (Serbia): M. aurascens (closed circes) and M. brandtii (open circles). 1 Peć / Peja (Kosovo), 2 Čakor, 3 Vito glav, 4 Stabna. Obr. 1. Nálezy netopýrů skupiny ne to pý rce vou sa té ho (Myo tis mys ta ci nus s. l.) v Čer né Hoře a Kosovu (Srbsko): M. aurascens (plné krouž ky) a M. brandtii (prázdné krouž ky). 1 Peć / Peja (Ko so vo), 2 Čakor, 3 Vitoglav, 4 Stabna. 15

Fig. 2. Foraging habitat of three forms of the Myotis mystacinus group in nor thwes tern Montenegro (Vrb nica river, 3 km SE of Stabna, 5 km W of Plužine). Obr. 2. Lovný biotop tří forem skupiny Myotis mystacinus v severozápadní Černé Hoře (řeka Vrbnica, 3 km JV od Stabny, 5 km západně od Plužine). to one of the smaller species types of M. mystacinus-like bats, i.e. to M. mystacinus s. str. or to M. alcathoe. Since the differentiation of these species using morphological traits is nearly im possi ble (cf. BENDA et al. 2003b), the final iden ti fi ca ti on must be confirmed by a sub se quent genetic ana ly sis. In any case, this specimen also re pre sents the first record of the re spective species in Montenegro. ACKNOWLEDGEMENTS The author would like to thank Petr P. STRELKOV for his kind provision of the material collected by Vladimir E. MARTINO and deposited in the Institute of Zoology RAS, St. Petersburg, Zdeňka BENDOVÁ for her help in the field, and Boris KRYŠTUFEK for valuable comments on the manuscript. The evaluation of material was sup por ted by a grant of the Grant Agency of the Czech Republic No. 206/02/D041 and by grants of the Ministry of Culture of the Czech Republic Nos. RK 01P03OMG006 and MK 0CEZ99F0201. SOUHRN Na dvou lokalitách na západě Černé Hory byli sebráni dva samci netopýrce zlatistého (Myotis aurascens). První byl za zna me nán odchytem do sítě před jeskyní nedaleko Risanu na břehu Boky Ko tor ské. Druhý 16

jedinec byl odchycen do sítě nad řekou Vrbnicí západně od Plužine (770 m n. m.; obr. 2). Nálezy netopýrce zla tis té ho před sta vu jí první důkaz jeho výskytu v Černé Hoře a současně druhý záznam tohoto druhu v Srbsku a Černé Hoře (po starším nálezu v Peći v západním Kosovu V. E. MARTINEM) (tab. 1, obr. 1). Na druhé uvedené lokalitě byla současně zastižena samice netopýrce Brandtova (Myotis brandtii). Tento nález je dru hým zá zna mem druhu v Černé Hoře. REFERENCES BENDA P., 1999: Tři poznámky k taxonomii netopýra Brandtova, Myotis brandtii (Chiroptera: Vespertilioni dae) a k historii jeho rozpoznávání v západní části Evropy. Lynx, n. s., 30: 5 26. BENDA P., 2004: Myotis aurascens Kusjakin, 1935 Steppen-Bartfledermaus. Pp.: 1149 1158. In: KRAPP F. (ed.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Fledertiere. Teil II: Chiroptera II. Vespertilionidae 2, Molossidae, Nycteridae. Aula-Verlag, Wiebelsheim, 582 pp. BENDA P. & TSYTSULINA K. A., 2000: Taxonomic revision of Myotis mystacinus group (Mammalia: Chi rop te ra) in the western Palearctic. Acta Soc. Zool. Bohem., 64: 331 398. BENDA P., IVANOVA T., HORÁČEK I., HANÁK V., ČERVENÝ J., GAISLER J., GUEORGUIEVA A., PETROV B. & VOHRALÍK V., 2003a: Bats (Mammalia: Chiroptera) of the Eastern Mediterranean. Part 3. Review of bat dis tri bu ti on in Bulgaria. Acta Soc. Zool. Bohem., 67: 245 357. BENDA P., RUEDI M. & UHRIN M., 2003b: First record of Myotis alcathoe (Chiroptera: Vespertilionidae) in Slovakia. Folia Zool., 52: 359 365. CIECHANOWSKI M., SACHANOWICZ K., RACHWALD A. & BENDA P., in press: First records of Tadarida teniotis (Rafinesque, 1814) (Chiroptera: Molossidae) from Serbia and Montenegro and Bosnia and Hercegovina. Mammalia. DECU V., 2003: Atlasul chiropterolor din România. Pp.: 201 352. In: DECU V., MURARIU D. & GHEORGHIU V. (eds.): Chi ro p te re din Româ nia. Ghid in struc tiv şi edu ca tiv. In si tu tul de Speleologie Emil Ra ko viţa al Aca de miei Româ ne, Muzeul Naţional de Istorie Naturală Gri go re Antipa, Bucureşti, 522 pp. HANÁK V., 1965: Zur Systematik der Bartfledermaus Myotis mystacinus Kuhl, 1819 und über das Vor kommen von Myotis ikonnikovi Ognev, 1912 in Europa. Věst. Čs. Společ. Zool., 29: 353 367. HANÁK V., BENDA P., RUEDI M., HORÁČEK I. & SOFIANIDOU T. S., 2001: Bats (Mammalia: Chiroptera) of the Eastern Mediterranean. Part 2. New records and review of distribution of bats in Greece. Acta Soc. Zool. Bohem., 65: 279 346. VON HELVERSEN O., 2004: Myotis alcathoe v. Helversen und Heller, 2001 Nymphenfledermaus. Pp.: 1159 1167. In: KRAPP F. (ed.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Fledertiere. Teil II: Chiroptera II. Vespertilionidae 2, Molossidae, Nycteridae. Aula-Verlag, Wiebelsheim, 582 pp. VON HELVERSEN O., HELLER K.-G., MAYER F., NEMETH A., VOLLETH M. & GOMBKÖTÖ P., 2001: Cryptic mam ma li an species: a new species of whiskered bat (Myotis alcathoe n. sp.) in Europe. Naturwissen - schaften, 88: 217 223. KRYŠTUFEK B., 1999: Bosnia & Herzegovina, Croatia, Macedonia, Slovenia and the Federal Republic of Yugoslavia. In: MITCHELL-JONES A. J., AMORI G., BOGDANOWICZ W., KRYŠTUFEK B., REIJNDERS P. J. H., SPIT ZEN BER GER F., STUBBE M., THISSEN J. B. M., VOHRALÍK V. & ZIMA J. (eds.): The Atlas of European Mammals. Academic Press, London, 484 pp. KRYŠTUFEK B. & ČERVENY J., 1997: New and noteworthy records of bats in Slovenia. Myotis, 35: 89 93. MENU H. & POPELARD J.-B., 1987: Utilisation des caractéres dentaires pour la determination des ve sper tilionines de l ouest européen. Le Rhinolophe, 4: 1 88. PAUNOVIĆ M., 2002: National Report on the Implementation of the Agreement of the Conservation of Bats in Europe. Federal Republic of Yugoslavia. Unpublished report. Federal Secretariat for Labour, Health and Social Care Environmental Department, Belgrade, 13 pp. PAUNOVIĆ M., 2004: National Report on the Implementation of the Agreement of the Conservation of Bats in Europe 2004. Serbia and Montenegro. An Update. Unpublished report. Ministry of Science and En viron men tal Protection of Serbia, Belgrade, 17 pp. 17

PETROV B. M., 1967: O rasprostranjenju Myotis mystacinus Kuhl 1819 (Chiroptera, Mammalia) u Ju go slaviji. Arch. Biol. Sci., Belgrade, 19(1 2): 9P 10P. SACHANOWICZ K., CIECHANOWSKI M. & RACHWALD A., 2004: Bats of Albania: state and knowledge and recent records from one of the least studied European countries. Pp.: 105. In: BOGDANOWICZ W., LINA P. H. C., PILOT M. & RUTKOWSKI R. (eds.): Programme and Abstract for the 13th International Bat Research Conference Poland, Mikołajki, 23 27 August 2004. Museum and Institute of Zoology PAS, Warszawa, 120 pp. SCHUNGER I., DIETZ C., MERDSCHANOVA I., MERDSCHANOV S., CHRISTOV K., BORISSOV I., STANEVA S. & PETROV B., 2004: Swarming of bats (Chiroptera, Mammalia) in the Vodnite Dupki Cave (Central Balkan National Park, Bulgaria). Acta Zool. Bulgar., 56: 323 330. STRELKOV P. P., 1983: Mesta nahodok Myotis brandti Eversmann, 1845 i Myotis mystacinus Kuhl, 1819 (Chiroptera, Vespertilionidae) po materialam muzeev SSSR. Trudy Zool. Inst. Akad. Nauk SSSR, 119: 38 42. STRELKOV P. P. & BUNTOVA E. G., 1982: Usataja nočnica (Myotis mystacinus) i nočnica Brandta (Myotis brandti) v SSSR i vzaimootnošenija etih vidov. Soobščenie 1. Zool. Žurnal, 61: 1227 1241. TUPINIER Y. & AELLEN V., 1978: Présence de Myotis brandti (Eversmann, 1845) (Chiroptera) en France et en Suisse. Revue Suisse Zool., 85: 449 456. TVRTKOVIĆ N., HOLCER D., VUKOVIĆ, KLETEČKI E. & JALŽIĆ B., in press: First findings of Myotis brandtii (Chiro p te ra) in Croatia with some remarks on their southern distribution border in Europe. Folia Zool. APPENDIX Abbreviations used in the Tab. 1. / Zkratky použité v tab. 1. G weight / hmotnost; LC head and body length / délka těla; LCd tail length / délka ocasu; LAt forearm lenght / délka předloktí; LA ear length / délka ušního boltce; LTr tragus length / délka tragu; LCr greatest length of skull / největší délka lebky; LCb condylobasal length of skull / kon dy lobasál ní délka lebky; LaZ zygomatic width of skull / zygomatická šíře lebky; LaI width of interorbital constriction / in te rorbi tál ní šíře; LaN neurocranium width / šíře mozkovny; ANc neu ro cra ni um height / výška moz kov ny; CM 3 upper tooth-row length / délka horní zubní řady; LMd mandible length / délka dolní čelisti; ACo coronoid height / výška korunového výběžku; CM 3 lower tooth-row length / délka dolní zubní řady; ACin height of cingular cusp on P 4 / výška hrbolku na cingulu P 4 ; LCn mesiodistal length of upper canine / mesiodistální délka horního špičáku; LaCn palatolabial width of upper canine / palatolabiální šíře horního špi čá ku; RCn upper canine ratio (length/width) / poměr horního špičáku (délka/šíře); m male / samec; f female / samice; a adult / dospělý; s subadult / nedospělý 18

Lynx (Praha), n. s., 35: 19 26 (2004). ISSN 0024 7774 Současné rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice Recent distribution of the brown bear (Ursus acrtos) in the Czech Republic Jaroslav ČERVENÝ 1, Dana BARTOŠOVÁ 2, Miloš ANDĚRA 3 & Petr KOUBEK 1 1 Ústav biologie obratlovců AV ČR, Květná 8, 603 65 Brno, Česko; jardaryscerveny@centrum.cz, kou bek@brno.cas.cz 2 Správa CHKO Beskydy, Nádražní 36, 756 61 Rož nov pod Radhoštěm, Česko; bartosova@schkocr.cz 3 zoologické oddělení PM, Národní muzeum, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, Česko; mi los.andera@nm.cz došlo 11. 12. 2004 Abstract. Data on the brown bear occurrence were obtained from the literature, from unpub lis hed da ta bases of various institutions and from questionnaires distributed among all 5576 hunting grounds throughout the Czech Republic as well as 39 nature conservation authorities. The distribution of the bear was assessed taking into account records in individual squares of the standard UTM mapping grid (P6 M10 ) in mostly ten-year periods. New occurrence started in 1946, when one individual was observed in the virgin forest Razula in the Javorníky Mts. Other findings were made in the piedmont of the Bílé Karpaty Mts. in 1963 and in the Beskydy Mts. in 1970. More frequent observations are available since 1972. While only single records of the brown bear were made in one square (0.16% of the country area, 130 km 2 ) in the periods 1945 1949 and 1960 1969, 17 squares with sporadic occurrence (2.71%, 2280 km 2 ) are known from 1970 1979. Spre a ding of the bear further continued in 1980 1989, when sporadic occurrence was recorded in 41 squa res (6.53%, 5510 km 2 ). There was a similar situation in the period 1990 1999, with data coming from 41 squares (6.53%, 5510 km 2 ), but for the first time irregular occur ren ce was recorded in four squares (0.63%, 540 km 2 ). The period 2000 2003 was of crucial im por tan ce for the brown bear po pu la ti on, when the occur ren ce was recorded only in 25 squares (3.98%, 3360 km 2 ), but occurrence in four squares (0.63%, 540 km 2 ) was irregular and occurrence in other four squares (0.63%, 540 km 2 ) was already regular. The total size of brown bear population in the Czech Republic probably does not exceed five individuals. ÚVOD V Čechách byl medvěd hnědý vyhuben v průběhu 18. a 19.století. Poslední doložený zástřel z Čech pochází od Jeleních Vrchů v želnavském polesí na Šumavě z 14. listopadu 1856 (např. KOKEŠ 1961, ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993, ANDĚRA & ČERVENÝ 1994). Nedoložené údaje však nasvědčují ještě o pozdějším výskytu druhu v této oblasti (KOKEŠ 1961, VODÁK 1993). Na ostatním území Čech byl medvěd hnědý vyhuben již mnohem dříve (HŮRKA 1982, 1992, ANDĚRA & HANZAL 1996, ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993). Na Moravě, zejména v Jeseníkách a v Beskydech, se medvědi udrželi déle než v Čechách, pravděpodobně díky pravidelným po tul kám jedinců ze Slovenska. Ještě po roce 1850 bylo uloveno sedm medvědů v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Vsetínských vrchů (HOŠEK 1967, PAVELKA & TREZNER 2001). Po sled ní moravský medvěd byl pravděpodobně uloven roku 1893 na bývalém arcibiskupském velkostatku Hukvaldy (KOKEŠ 1961), někteří autoři však tento údaj zpochybňují (HOŠEK 1967). Po zo ro vá ní medvěda pochází ještě z roku 1908 v Moravskoslezských Beskydech v okolí Ba ra ní 19

a Kavalčanky (HOŠEK 1967). Od této doby nebyl medvěd hnědý na území České republiky znám více než půl století. Zpět se na naše území medvěd hnědý začal šířit ze všech velkých šelem nejpozději, i když první novodobé pozorování pochází i u tohoto druhu stejně jako u vlka a rysa z období těsně po ukončení 2. světové války (BARTOŠOVÁ 1995, 2001, 2004, ČER VE NÝ et al. 1998, 2001). Kuriozitou je výskyt medvědů uniklých ze zajetí. Např. roku 1913 byl v Sušici (okr. Klatovy) uspořádán hon na medvěda, po jehož zastřelení se zjistilo, že unikl potulným medvědářům (VODÁK 1973, ČERVENÝ & KOUBEK 2003). V roce 2000 se ve Vse tín ských vrších vyskytoval mladý samec, který projevoval známky ochočení a za dobu svého pobytu ve volné přírodě zlikvidoval celkem 7 včelínů, 28 slepic, 3 kuřata, 3 krůty, 239 králíků, 27 ovcí a 1 tele (PAVELKA & TREZNER 2001, ČERVENÝ et al. 2002, ČERVENÝ & KOUBEK 2003). MATERIÁL A METODIKA Údaje o rozšíření a početnosti medvěda hnědého byly získávány zejména z publikovaných údajů v odborné literatuře, z nepublikovaných databází různých institucí (např. Akademie věd ČR, muzea, university, pra coviš tě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, národní parky či chráněné krajinné oblasti) či z příležitostních hlášení o pozorování medvědů. V obdobích 1991 1995, 1999 2000 a 2002 2003 byly do všech 5576 mysli vec kých honiteb České republiky a do 39 regionálních pracovišť ochrany přírody (Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR) zaslány speciální do taz ní ky o výskytu vybraných druhů savců. V těchto dotaznících byla zaznamenávána nejen přímá pozorování do spě lých jedinců a mláďat, ale i nálezy stop, kořisti a dalších pobytových známek (ČERVENÝ et al. 2001). Ná vrat nost vyplněných dotazníků byla 64 86 % u mysliveckých honiteb a 46 95 % u pracovišť ochrany přírody. Požadované informace o výskytu medvěda byly obsaženy v různých obdobích od 0,1 % do 1,4 %. Celkový počet získaných údajů touto metodou byl 487. V Chráněné krajinné oblasti Beskydy byly údaje o výskytu získávány také při pravidelném zimním stopování na sněhové obnově. Rozšíření bylo vyhodnocováno podle výskytu v jednotlivých kvadrátech standardizované mapovací sítě UTM (P6 M10 ) o velikosti kvadrátu 134,4 km 2 (11,2 12 km) (ANDĚRA & HANZAL 1996), většinou v desetiletých obdobích. Za občasný (resp. vzácný) byl považován výskyt v méně než 50 % sledovaného období, za nepravidelný ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období, za pravidelný ve více nebo rovno 75 % sledovaného období. VÝSLEDKY A DISKUSE Novodobé pozorování medvěda hnědého se na území České republiky obdobně jako u rysa ostrovida či vlka obecného datuje od období po roce 1945. Na rozdíl od rysů však k vlastnímu šíření medvědů docházelo až mnohem později, a to v důsledku rychlého růstu populace na sousedním Slovensku po roce 1960 (JANÍK et al. 1986). První údaj o výskytu pochází z roku 1946, kdy byl jeden medvěd pozorován v pralese Razula u Velkých Karlovic na Ja vor ní kách (BARTOŠOVÁ 2004). Další konkrétní pozorování (PŠURNÝ & NESRSTA 1974) pochází až z konce května 1963, kdy několik osob pozorovalo medvěda v časných ranních hodinách v blízkosti železniční stanice ve Velké nad Veličkou (okr. Hodonín) na úpatí Bílých Karpat. Další po zo ro vá ní pochází z Beskyd z roku 1970 (PAVELKA in litt.) a od roku 1972 medvědi začali tato po ho ří navštěvovat pravidelněji. Pouze mezi rokem 1983 a 1987 byla pozorování méně častější. Většina zjištěných výskytů pochází z Beskyd (Moravskoslezské Beskydy, Vse tín ské vrchy a Javorníky). V těchto oblastech se dá výskyt medvědů také označit od roku 1980 za častý, v Bílých Karpatech za pravidelnější a na ostatním území České republiky pouze za náhodný. V Beskydách byli medvědi zjištěni i v zimním období, byly nalezeny zimní brlohy a po zo ro vá ny byly i med vě di ce s medvíďaty. Konkrétní důkazy o porodech mláďat na území České re pub li ky však schá ze jí. Někteří jedinci 20

Tab. 1. Výskyt a početnost medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice a v sousedních státech (SWENSON et al. 2000, ČERVENÝ et al. 2001) Tab. 1. Occurrence and abundance of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic and in sur rouding countries (SWENSON et al. 2000, ČERVENÝ et al. 2001) stát / country oblast / area početnost / abundance vývoj populace / population development Česko / Czech Republic Karpaty / Carpathians 2 5 zvyšující se / increasing Slovensko / Slovakia Karpaty / Carpathians 700 zvyšující se / increasing Polsko / Po land Karpaty / Carpathians 100 stálá / stable Rakousko / Austria Alpy / Alps 23 28 zvyšující se / increasing občas migrují i poměrně daleko z Beskyd, při čemž musejí překonat po měr ně přehledné, zemědělsky intenzivně obhospodařované a be zle sé ob las ti. Zvýšený počet pozorování v těchto oblastech vyvolává klamný dojem o výskytu více medvědů na větším úze mí, ačkoliv se vždy jedná pouze o potulky jednoho jedince. Tak se na pří klad jeden mladý sa mec zatoulal v březnu a dubnu roku 1989 až do Jeseníků, do podhůří Orlických hor, na Čes ko mo rav skou vrchovinu a na Drahanskou Obr. 1. Mapa rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice v letech 1945 1969 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 1. Occurrence of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic during 1945 1969 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat). 21

Tab. 2. Změny areálu rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice (vzácný či občasný výskyt výskyt v méně než 50 % sledovaného období; nepravidelný výskyt výskyt ve ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období; pravidelný výskyt výskyt ve více nebo rovno 75 % sle do vané ho období; n počet mapovacích čtverců s prokázaným výskytem; km 2, % území s výskytem vlka) Tab. 2. Changes of distribution of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic (rare or sporadic occurrence occurrence in less than 50% of observed period; irregular occurrence occurrence in more or equal to 50% and less then 75%; regular occurrence occurrence in more or equal to 75%; n number of quadrats with the occurrence; km 2, % area of the occurrence) období občasný výskyt nepravidelný výskyt pra vi del ný výskyt celkem period sporadic occurrence irregular occurrence regular occurrence together n km 2 % n km 2 % n km 2 % n km 2 % 1945 1949 1 130 0,16 1 130 0,16 1950 1959 1960 1969 1 130 0,16 1 130 0,16 1970 1979 17 2280 2,71 17 2280 2,71 1980 1989 41 5510 6,53 41 5510 6.53 1990 1999 37 4970 5,89 4 540 0,63 41 5510 6,53 2000 2003 17 2280 2,71 4 540 0,63 4 540 0,63 25 3360 3,98 vrchovinu (CRHA 1989, PÍČ 1989, ŠIMEK 1989), kde prokazatelně prošel v období od 14. 3. do 22. 4. trasu minimálně dlou hou téměř 350 km (ŠI MEK 1989) a jen na území České republiky se musel pohybovat na více jak 4000 km 2. Konec potulky tohoto jedince ukončila až narkotizační střela, která mu po oddělení jehly v těle ná sled ně přivodila i smrt (ŠIMEK 1989, SLAVOTÍNEK in litt.). Jiný mladý medvěd pak v květnu 1994 došel dokonce až na Náchodsko (JIROUŠEK 1994). Další medvědi se vyskytovali v květnu 1993 a v dubnu až říjnu 1996 v Jeseníkách (MLČOUŠEK 1993, KLÁR 1996, LATNER 1996, 1997), V červnu 1995 v Oderských vrších (KOŘÍNEK 1995) a v červenci 2002 v oblasti Moravského krasu (ZAJÍČEK ad verb.). Naprosto unikátní je zjištění za tou la né ho medvěda v červnu a čer ven ci 2002 v průmyslové oblasti Ostravska, kde jeden mladý je di nec pobýval několik týdnů v opuštěných sadech v okolí uhelných dolů v Orlové (PĚCHOVIČ in litt.). Výskyt na našem úze mí zároveň představuje nejzápadnější okraj rozšíření karpatské po pu la ce. I když pozorování medvědů na našem území neustále přibývá, je jeho početnost od ha do vá na jen na 2 5 jedinců (tab. 1). Pravidelnější rozmnožování není zcela vyloučeno. Obr. 2. Mapa rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice v letech 1970 1979 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 2. Occurrence of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic during 1970 1979 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat). Obr. 3. Mapa rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice v letech 1980 1989 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 3. Occurrence of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic during 1980 1989 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat). 22

23

24

Obr. 4. Mapa rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice v letech 1990 1999 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 4. Occurrence of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic during 1990 1999 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat; open circle irregular occurrence in mapping quadrat). Obr. 5. Mapa rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v České republice v letech 2000 2003 (hvězdička občasný výskyt v mapovacím kvadrátu; prázdné kolečko nepravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu; plné kolečko pravidelný výskyt v mapovacím kvadrátu). Fig. 5. Occurrence of the brown bear (Ursus arctos) in the Czech Republic during 2000 2003 (asterisk sporadic occurrence in mapping quadrat; open circle irregular occurrence in mapping quadrat, black circle regular occurrence in mapping quadrat). Vývoj populace medvěda hnědého v České republice po roce 1945 je patrný z obr. 1 5 a tab. 2. Zatímco v obdobích 1945 1949 a 1960 1969 (obr. 1) byl výjimečný výskyt tohoto druhu znám pouze z jednoho mapovacího čtverce (0,16 % území České republiky, tj. 130 km 2 ), v období 1970 1979 (obr. 2) byl občasný výskyt zaznamenán již v 17 čtvercích (2,71 %, tj. 2280 km 2 ). Šíření medvědů pokračovalo i v období 1980 1989 (obr. 3), kdy byl výskyt stále ještě občasného charakteru zaznamenán již v 41 čtvercích (6,53 %, tj. 5510 km 2 ). Obdobná situace byla i v období 1990 1999 (obr. 4). Tehdy byl výskyt medvěda znám celkem také z 41 čtverců (6,53 %, tj. 5510 km 2 ), avšak již ve čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km 2 ) bylo mož né výskyt označit za nepravidelný. V posledním období, 2000 2003 (obr. 5) je výskyt znám sice jen z 25 čtverců (3,98 %, tj. 3360 km 2 ), přičemž nepravidelný výskyt je znám opět ze čtyř čtver ců (0,63 %, tj. 540 km 2 ), avšak v dalších čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km 2 ) se jedná o výskyt pravidelný. PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě je naší povinností poděkovat všem členům mysliveckých honiteb v celé České republice, jakož i všem pracovníkům ochrany přírody, kteří laskavě uvedli svá pozorování v dotaznících. Zvláštní dík patří L. KUNCOVI (Ostrava), F. ŠULGANOVI (Rožnov pod Radhoštěm) a všem spolupracovníkům CHKO Bes ky dy, kteří se podíleli na monitoringu výskytu medvěda. Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektu GA ČR číslo S6093003. LITERATURA ANDĚRA M. & ČERVENÝ J., 1994: Atlas of distribution of the mammals of the Šumava region (SW-Bohemia). Acta. Sci. Natur. Brno, 28(3): 1 111. ANDĚRA M. & HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice předběžná verze. II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha, 85 pp. ANDRESKA J. & ANDRESKOVÁ E., 1993: Tisíc let myslivosti. Tina, Vimperk, 443 pp. BARTOŠOVÁ D., 1995: Výskyt a ochrana medvěda hnědého v CHKO Beskydy. Veronika, 9(1), Příloha pro CHKO Beskydy: XXVI XXVII. BARTOŠOVÁ D., 2001: Současný výskyt a ochrana rysa ostrovida, medvěda hnědého a vlka na západním okraji Západních Karpat v CHKO Beskydy. Chr. Úz. Slov., 47: 14 17. BARTOŠOVÁ D., 2004: Medvěd hnědý v CHKO Beskydy. Svět myslivosti, 2:16 20. CRHA F., 1989: Setkání s medvědem. Myslivost, 7: 162. 25

ČERVENÝ J., FEJKLOVÁ P. & KOUBEK P., 2002: Poznámky k potravě medvěda hnědého (Ursus arctos) v Beskydech. Lynx, n. s., 32: 105 108. ČERVENÝ J. & KOUBEK P., 2003: The brown bear in the Czech Republic. Pp.: 245 257. In: KRYŠTUFEK B., FLAJŠMAN B. & GRIFfiTS H. I. (eds.): Living with Bears. Ecological Forum of the Liberal Democracy of Slovenia, Ljubljana, 365 pp. ČERVENÝ J., KOUBEK P. & BUFKA L., 1998: Velké šelmy v naší přírodě. Koršach, Praha, 32 pp. ČERVENÝ J., ANDĚRA M., KOUBEK P., HOMOLKA M. & TOMAN A., 2001: Recently expanding mammalian species in the Czech Republic: distribution, abundance and legal status. Beitr. Jagd- Wildforsch., 26: 111 125. HOŠEK E., 1967: Medvědi na Moravě a ve Slezsku. Acta Mus. Siles., Ser. A., 16: 173 184. HŮRKA L., 1982: Zvěř západních Čech, historie a současnost. Sbor. Západočes. Muz. v Plzni, Přír., 43: 1 118. HŮRKA L., 1992: Die Säugetiere des westliches Teiles der Tschechischen Republik. IV. Die Raubtiere (Carni vo ra) und die Paarhufer (Artiodactyla). Fol. Mus. Rer. Natur. Bohem. Occid., Ser. Zool., 35: 1 35. JANÍK M., VOSKÁR J. & BUDAY M., 1986: Present distribution of the brown bear (Ursus arctos) in Cze choslovakia. Folia Venat., 16: 331 352. JIROUŠEK J., 1994: Medvěd průzkumník. Myslivost, 1994(7): 9. KLÁR S., 1996: Medvěd v Jeseníkách je! Myslivost, 1996(11): 34. KOKEŠ O., 1961: Šelmy v jižních Čechách a jejich konec. Živa, 9: 69 72. KOŘÍNEK G., 1995: Medvěd na Vítkovsku. Myslivost, 1995(11): 27. LATNER J., 1996: Návrat medvěda do Jeseníků? Myslivost, 1996(8): 34. LATNER J., 1997: Opět medvěd. Myslivost, 1997(1): 20. MLČOUŠEK J., 1993: Na Bruntálsku se objevil medvěd. Myslivost, 1993(9): 9. PAVELKA J. & TREZNER J., 2001: Příroda Valašska. ČSOP, Vsetín, 488 pp. PÍČ J., 1989: Medvěd pod Orlickým horami. Myslivost, 1989(6): 142. PŠURNÝ A. & NESRTA M., 1974: Medvěd na Moravě. Myslivost, 1974(9): 210 211. SWENSON J. E., GERSTL N., DAHLE B. & ZEDROSSER A., 2000: Action plan for the conservation of the brown bear in Europe (Ursus arctos). Nature and Environment, No. 114. Council of Europe Publishing, Strasbourg, 69 pp. ŠIMEK P., 1989: Medvědí štvanec na Moravě. Veronika, 4: 14 16. VODÁK L., 1993: Šumavští medvědi, jejich historie a perspektivy. NP Šumava, Vimperk, 44 pp. 26

Lynx (Praha), n. s., 35: 27 33 (2004). ISSN 0024 7774 Poznámky k potravě vlka obecného (Canis lupus) v České republice On the diet of the wolf (Canis lupus) in the Czech Republic Petra FEJKLOVÁ 1, Jaroslav ČERVENÝ 2, Petr KOUBEK 2, Dana BARTOŠOVÁ 3 & Luděk BUFKA 4 1 katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, Česko; fejklova@hotmail.com 2 Ústav biologie ob rat lov ců AV ČR, Květná 8, 603 65 Brno, Česko; jardaryscerveny@centrum.cz, kou bek@brno.cas.cz 3 Správa CHKO Beskydy, Nádražní 36, 756 61 Rož nov p. Radhoštěm, Česko; bartosova@schkocr.cz 4 Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, 341 92 Kašperské Hory, Česko; ludek.bufka@npsumava.cz došlo 11. 12. 2004 Abstract. The diet of the wolf (Canis lupus) was assessed using 17 faeces samples taken in the period 2000 2004 and by analysis of 69 carcasses found in 1995 2004. Nine scat sam ples and sixty two carcasses were collected in the Beskydy Mts. (eastern Moravia) and eight scat samples and seven carcasses come from the Šumava Mts. (south-western Bohemia). Ac cor ding to the scat analysis, ungulates were the most frequent food category when the whole country was assessed (F=64.7%), predominantly Cervus elaphus and Sus scrofa. This was also true for the regions the Moravskoslezské Beskydy Mts. together with the Javorníky Mts. (F=55.6%) and the Šumava Mts. (F=75.0%). Brown hare was the second most important food category (35.3% in the whole country, 44.4% in the Moravskoslezské Beskydy Mts. together with the Javorníky Mts., 25.0% in the Šumava Mts.). Domestic animals (sheep) re pre sen ted 5.9% of the overall diet composition in the Czech Republic and 11.1% in the Mo rav sko slez ské Beskydy and the Javorníky Mts. Similarly, insectivores made up 5.9% of the overall diet in the Czech Republic and 11.1% in the Moravskoslezské Beskydy and the Javorníky Mts. Fruits of Prunus cerasus represented 11.8% of the overall diet in the Czech Re pub lic and 22.2% in the Moravskoslezské Beskydy and the Javorníky Mts. Other unidentified plant material (25.2% in the whole country, 33.3% in the Moravskoslezské Beskydy Mts. and the Javorníky Mts., 12.5% in the Šumava Mts.) could not be a food source. The results of the scat analysis are given in Table 1. They bring a new proof of the wolf occurrence in the Šumava Mts. The analysis of verified car cas ses showed rather different results, e. g. a total absence of Lepus europaeus, occurrence of domestic dogs (D=4.4%) as well as higher numbers of do mes tic sheep in the Beskydy Mts. (D=46.8%). The most dominant prey in the whole Czech Republic were ungulates (D=52.2%), followed by sheep (D=42.0%). No verified findings of sheep carcasses come from the Šumava Mts., the value of dominance of ungulates in the prey reached 71.4% in this region. The results of the carcass analysis are given in Table 2. Adult females of Capreolus capreolus (D=66.7%) and Cervus elaphus (D=54.5%) prevailed among the killed animals, but the value of dominance of adult males was also high: 33.3% in C. capreolus and 22.7% in C. elaphus. In Sus scrofa, one- to two- year old individuals were most abundant (D=60.0%). ÚVOD Vlk obecný (Canis lupus) byl na území České republiky v minulosti zcela vyhuben. První novodobý údaj o výskytu vlka se objevil v roce 1947 na severní Moravě v oblasti Starého Města pod Sněžníkem. I další následující doložené doklady výskytu z let 1963 a 1965 po chá ze ly ze 27

severní Moravy (ŠŤASTNÝ 1966) a snad i z Beskyd (ANDRESKA & ANDRESKOVÁ 1993). Zhruba od roku 1994 žijí vlci již stále na pomezí se Slovenskem v centrální oblasti Mo rav sko slez ských Beskyd, v Javorníkách a Vsetínských vrších (BARTOŠOVÁ 2001, ČERVENÝ et al. 2001). Ojedinělé kusy pak pravidelně migrují do oblasti Jeseníků (MLČOUŠEK 1993) a občas i do dalších oblastí. V Čechách existuje první údaj o výskytu u Pivoně v Českém lese z roku 1953, tehdy však byly zjištěny pouze stopy (ŘEHOŘ 1954). Další doklady o výskytu vlka v Čechách pochází sice ze 70. let 20. století, jednalo se však pravděpodobně pouze o jedince uniklé ze zajetí (např. MILES 1964, LAŇKA 1989, HŮRKA 1992, ANDĚRA & ČERVENÝ 1994, ANDĚRA & HANZAL 1996). Současný pravidelný výskyt vlků na Šumavě (včetně bavorské a rakouské stra ny pohoří) však zatím musí být přijímán velmi opatrně, protože možnost záměny se zdi vo če lý mi psy či kříženci psa a vlka není zcela vyloučena (BUFKA et al. v tisku) a vyloučit nelze ani opětovný výskyt jedinců pocházejících ze soukromých chovů. Celková početnost populace vlka obecného v České republice se odhaduje na 5 až 15 kusů (ČERVENÝ et al. 2001, ANDĚRA et al. 2004). Ačkoliv výskytu vlka obecného je v České republice věnována značná pozornost, konkrétní poznatky o jeho biologii jsou zatím nedostatečné. Protože z našeho území scházejí i jakékoliv údaje o složení potravy, považujeme za vhodné zveřejnit naše dílčí výsledky analýz trusu z oblasti Moravskoslezských Beskyd, Javorníků a Šumavy. MATERIÁL A METODIKA Potrava vlka obecného byla zjišťována na základě rozboru vzorků trusu a na základě vyhodnocení nalezené kořisti. Celkem bylo analyzováno 17 vzorků trusu vlků, které byly získány sběrem v Beskydech (9 vzorků z Mo rav sko slez ských Beskyd a Javorníků) a na Šumavě (8 vzorků) v letech 2000 2004. Většina vzorků pocházela z letního období (VI. VIII.). Analýza trusu byla provedena standardním způsobem (DELIBES 1980, GADE-JORGENSEN & STAGEGAARD 2000, VLACHOS et al. 2000). Každý segment byl rozplaven ve vodě na Petriho misce. Jednotlivé komponenty byly od sebe navzájem odděleny pinzetou a rozděleny do skupin. V případě potřeby byla použita binokulární lupa. S použitím určovacích klíčů (DEBROT 1982, AICHELE & GOLTEOVÁ 1998) byly jednotlivé složky trusu determinovány pokud možno na úroveň druhu. Pro vyjádření výsledků byly po u ži ty hodnoty frekvence, které udávají, v kolika procentech vzorků trusu se vyskytovala daná složka potravy (LOSOS 1985). Vyhodnoceno bylo celkem 69 kadáverů prokazatelně způsobených vlkem (62 v Beskydech a 7 na Šuma vě) v letech 1995 2004. Stržné kusy u nichž byla jakákoliv pochybnost o jejich původci nebyly do vy hod no ce né zahrnuty. Pro vyjádření výsledků byly použity hodnoty dominance (LOSOS 1985). VÝSLEDKY A DISKUSE Podle rozborů vzorků trusu byly rozhodující složkou potravy vlka obecného jak v celé Čes ké republice, tak i v jednotlivých oblastech (Beskydy, Šumava) volně žijící kopytníci (64,71 % všech vzorků v ČR), následovaní zajícem polním (35,3 % všech vzorků v ČR). V oblasti Morav sko slez ských Beskyd a Javorníků byl z jednotlivých druhů nejčastější ko řis tí zajíc polní (F=44,4 %), následovaný jelenem lesním (F=33,3 %), srncem obecným (F=22,2 %) a prase tem divokým (F=11,1 %). Naopak v oblasti Šumavy bylo nejčastější ko řis tí prase divoké (F=37,5 %), následované jelenem lesním (F=25,0 %), zajícem polním (F=25,0 %) a srncem obecným (F=12,5 %). Tyto rozdíly se dají vysvětlit buď nižší po pu lač ní hustotou prasete divo ké ho v oblasti Beskyd než je na Šumavě, nebo větším tělesným rám cem a vyšší fyzickou zdatnosti prasat (a tím i pro vlka obtížněji ulovitelnou kořistí) v oblasti Beskyd. Ostatní druhy živočichů byly v potravě vlka obecného zastoupeny jen oje di ně le. V oblasti Beskyd byl na 28

Tab. 1. Potrava vlka obecného podle analýz trusu v Moravskoslezských Beskydech, na Šumavě a v celé České republice v letech 2000 2004 Tab. 1. The diet of the wolf according the faeces analysis in the Moravskoslezské Beskydy Mts., the Šumava Mts. and the Czech Republic during the period 2000 2004 oblast (area) Beskydy Šumava Česká republika složky potravy (diet components) n=9 F [%] n=8 F [%] n=17 F [%] Insectivora sp. 1 11,1 1 5,9 Lepus europaeus 4 44,4 2 25,0 6 35,3 Sus scro fa 1 11,1 3 37,5 4 23,5 Capreolus capreolus 2 22,2 1 12,5 3 17,7 Cervus elaphus 3 33,3 2 25,0 5 29,4 Ovis am mon f. aries 1 11,1 1 5,9 Prunus cerasus plody (fruits) 2 22,2 2 11,8 rostlinný materiál (plant material) 3 33,3 1 12,5 4 23,5 rozdíl od Šumavy v trusu vlka zjištěn i blíže neurčený hmy zo žra vec (F=11,1 %) a také domácí ovce (F=11,1 %). Zatímco blíže neurčený hmy zo žra vec představuje patrně jen náhodnou ko řist, zbytky ulovené ovce zajisté souvisejí s podstatně vyšším počtem ovcí chovaných v Beskydech (ONDRUCH 2003). V současné době je odhad počtu ovcí chovaných v oblasti Bes kyd okolo 10 000 (na území CHKO Beskyd asi 4000), zatímco na Šumavě obdobný odhad ne pře sa hu je hodnotu 1000. V roce 2003 byly také v Moravskoslezském a Zlínském kraji pro pla ce ny náhrady škod za zadávené ovce v celkové hodnotě 29 700 Kč, zatímco v oblasti Šumavy nebyly žádné škody způsobené vlkem ani nárokovány. Z rostlinných složek potravy byly z oblasti Beskyd určeny pouze plody třešní (F=22,2 %); ostatní složky rostlinného materiálu (F=33,3 % v Beskydech a F=12,5 % na Šumavě) nemusejí představovat potravu, ale pouze pasivně po zře nou součást při konzumaci kořisti (součást zažívacího traktu kořisti či přichycené části rost lin na srsti kořisti). Přehled jednotlivých složek potravy vlka obecného v České republice podle analýz vzorků trusu přináší tab. 1. Vyhodnocení nalezených zbytků stržené kořisti přináší poněkud odlišné výsledky složení potravy než analýzy vzorků trusu, např. úplnou absenci zajíce polního nebo výskyt do má cích psů v obou sledovaných oblastech či výrazně vyšší podíl domácích ovcí v Beskydách. V rámci obou oblastí jsou však shodně jako u rozborů trusu nejpočetnější skupinou kořisti také volně žijící kopytníci (D=52,2 %), následovaní však domácí ovcí (D=42,0 %). V Bes ky dách je hod no ta dominance ulovených ovcí dokonce 46,8 %, což je jen o málo nižší než 50,0 % u volně žijících kopytníků. Na Šumavě neexistují prokazatelné nálezy ovcí str že né vlky, i když tuto možnost nelze úplně vyloučit. Všechny šumavské případy mrtvých ovcí, u kterých byl za pů vod ce označen vlk (n=18), byly při bližším šetření vyhodnoceny jako zabití psem, výjimečně rysem, nebo v dosti případech nešlo původce jednoznačně určit. Tato skutečnost mohla spolu s celkově velmi malým souborem kadáverů hodnocených na Šumavě (n=7) ovlivnit i velmi vysokou hodnotu dominance pro kopytníky (D=71,4 %) v této oblasti. Přehled jednotlivých složek potravy vlka obecného v České republice podle na le ze ných kadáverů přináší tab. 2. Mezi ulovenými jedinci srnce obecného a jelena lesního převládaly samice (66,7 % u srnce obecného a 54,5 % u jelena lesního) nad samci a mláďaty, tento rozdíl však není tak výrazný jako ve stejných oblastech sledování u rysa ostrovida (např. ČERVENÝ et al. 1999). Podíl ulove ných dospělých srnců činil 33,3 % (oproti 15,8 % u rysa), podíl dospělých jelenů 22,7 % 29

Tab. 2. Prokázaná stržená kořist vlka obecného v Moravskoslezských Beskydech, na Šumavě a v celé Čes ké republice v letech 1995 2004 Tab. 2. Verified carcasses killed by the wolf in the Moravskoslezské Beskydy Mts., the Šumava Mts. and the Czech Republic during the period 1995 2004 oblast (area) Beskydy Šumava Česká republika kadavery (killed animals) n=62 D [%] n=7 D [%] n=69 D [%] Sus scro fa 5 8,1 5 7,3 bachyně (female) 1 1,6 1 1,5 lončák (subadult) 3 4,8 3 4,4 sele (young) 1 1,6 1 1,5 Capreolus capreolus 8 12,9 1 14,3 9 13,0 srnec (male) 2 3,2 1 14,3 3 4,4 srna (female) 6 9,7 6 8,7 Cervus elaphus 18 29,0 4 57,1 22 31,9 jelen (male) 4 6,5 1 14,3 5 7,3 laň (fe ma le) 10 16,1 2 28,6 12 17,4 kolouch (young) 4 6,5 1 14,3 5 7,2 Ovis am mon f. aries 29 46,8 29 42,0 beran (male) 1 1,6 1 1,5 ovce (female) 27 45,6 27 39,1 jehně (young) 1 1,6 1 1,5 Bos primigenius f. taurus 1 1,6 1 1,5 tele (young) 1 1,6 1 1,5 Canis lu pus f. familiaris 1 1,6 2 28,6 3 4,4 (oproti 0,7 % u rysa). U prasete divokého byly nejčastější kořistí dospívající jedinci mezi jedním a dvěmi roky stáří (tzv. lončáci), jejichž hodnota dominance byla 60,0 % (opro ti 4,3 % u rysa, viz. ČERVENÝ et al., 1999). Poměr pohlaví a věková struktura vlkem ulo ve ných ko pytní ků je patrná z tab. 3. Řada autorů (např. BALIŠ 1969, HELL & SLÁDEK 1974, BIBIKOV 1988, KRYŠTUFEK et al. 1988, MERIGGI et al. 1991, OKARMA 1991, 1995, 1997, PETERS 1993, MUSZYNSKA 1996, ANDERSONE 1998, HELL et al. 2001, aj.) charakterizuje vlka obecného jako typického masožravce, který však na rozdíl od rysa ostrovida příležitostně konzumuje i rostlinnou potravu. Hlavní potravu sice tvoří různé druhy kopytníků, jako je los, jelen lesní, prase divoké nebo srnec obecný, ale Tab. 3. Poměr pohlaví a věková struktura stržené kořisti vlka obecného v celé České republice v letech 1995 2004 Tab. 3. Sex and ege structures of carcasses killed by the wolf in the Czech Republic during the period 1995 2004 druh dospělý samec dospělá samice dospívající jedinec mládě (species) (adult male) (adult female) (subadult individual) (young ster) n % n % A % n % Sus scro fa (n=5) 1 20,0 3 60,0 1 20,0 Capreolus capreolus (n=9) 3 33,3 6 66,7 Cervus elaphus (n=22) 5 22,7 12 54,5 5 22,7 30

vlk nepohrdne ani různými drobnými obratlovci, větším hmyzem či lesními plody. S oblibou požírá i zdechliny. V době nedostatku potravy nebo při snadné dostupnosti domácích zvířat častěji napadá i ovce, ale i skot či koně. Tyto škody však bývají někdy zveličovány a mnohdy jsou pravými viníky zdivočelí domácí psi. I přes drobné regionální rozdíly a nepodstatné výjim ky jsou v posledních asi dvaceti letech nejčastější kořistí vlka v karpatské oblasti: jelen lesní, prase divoké a srnec obecný. Tyto tři druhy představují v závislosti na oblasti a roční době 70 95 % veškeré potravy (BRTEK & VOSKÁR, 1987, VOSKÁR 1993, OKARMA 1997, HELL at al. 2001, FINĎO 2002). Obdobně je tomu tak i u izolované populace vlků v Sasku (ANSORGE et al. 2004) či v Bialowiežském pralese (OKARMA et al. 1995). Poněkud rozdílné výsledky byly zjištěny v zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině Apenin v severní Itálii (ME RIGGI et al., 1991), kde rozhodující složku potravy představovala hospodářská zvířata a plody Rosacae, kopytníci (zejména prase divoké) však představovali druhou nejpočetnější skupinu kořisti. Vlci také cíleně loví ostatní psovité šelmy, např. na Slovensku byl v potravě zjištěn podíl 10,4 % lišek a 7,9 % toulavých psů (VOSKÁR 1993). Z ulovené kořisti může vlk sice najednou zkonzumovat až 9 12 kg masité potravy, v době nouze však naopak vydrží hladovět i několik dní. Denní spotřeba masité potravy se pohybuje v rozmezí 0,10 0,21 kg/1 kg živé hmotnosti vlka, což představuje spotřebu přibližně 4,5 9 kg na jednoho dospělého vlka. Pro to že vlci ve volné přírodě nežerou každodenně, roční spotřeba jednoho kusu (bez rozdílu věku a pohlaví) se odhaduje na 500 800 kg masa (BIBIKOV 1988, OKARMA 1997, HELL et al. 2001). Vlci loví většinou ve smečce, svou kořist obklíčí a strhnou k zemi. Trhají a žerou ji ihned po usmrcení či ještě zaživa okamžitě po povalení na zem. Zpravidla začínají konzumovat její zad ní část, po sežrání slabin otvírají břišní dutinu, ze které kromě obsahu žaludku požírají veškeré vnitřnosti. Konzumují také podkožní tuk, zejména v zimním období. Z větší kořisti nakonec zůstane jen hlava, páteř, do okolí roztahané dlouhé kosti končetin a kusy kůže. Menší kořist, např. srnce či ovci často vlčí smečka sežere téměř celou. Nasycení vlci si poměrně často odnášejí kusy kořisti a zahrabávají si ji do zásoby. Pokud se vlci vrátí ke zbytkům již ohlodané kořisti (např. v době nedostatku potravy) rozkoušou i velké kosti a pozřou všechny stravitelné zbytky (ČERVENÝ et al. 2000, HELL et al. 2001). Vzhledem k tomu, že náš soubor analyzovaných vzorků trusu a hodnocených kadáverů je malý a že většina vzorků pochází z letního období, není možné zachytit sezónní změny v potravě ani průkazně doložit výše uvedené literární údaje. Nicméně naše předběžné výsledky po tvr zu jí, že vlk obecný je i v podmínkách České republiky (resp. v Beskydech a na Šumavě) kla sic kým masožravcem a jeho potrava je zde totožná nebo velmi podobná jako jinde v Evropě, zvláště pak jako v oblasti Karpat, odkud k nám tento druh pravidelně migruje. Naše výsledky považujeme za dílčí a předběžné a jsme přesvědčeni, že další studium potravy vlka obecného přispěje k obohacení znalostí biologie tohoto u nás vzácného druhu. Za zvláště významné považujeme analýzy vzorků trusu a zjištěné výsledky potravy z oblasti Šumavy, neboť přinášejí nový důkaz o výskytu vlka obecného v této oblasti. PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě je naší milou povinností poděkovat M. KOCUROVÉ (PřF UK Praha), L. KUNCOVI (zoo Ostrava), F. ŠULGANOVI (Rožnov pod Radhoštěm) a všem spolupracovníkům CHKO Beskydy a NP Šumava za sběr a poskytnutí vzorků trusu. Tento příspěvek byl vypracován v rámci řešení a za finanční podpory grantu AV ČR (S60993003). 31

LITERATURA AICHELE D. & GOLTEOVÁ M., 1998: Co zde kvete? Ikar, Praha, 430 pp. ANDĚRA M. & ČERVENÝ J., 1994: Atlas of distribution of the mammals of the Šumava region (SW-Bohemia). Acta Sci. Natur. Brno, 28(3): 1 111. ANDĚRA M. & HANZAL V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice. Předběžná verze. II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha, 85 pp. ANDĚRA M., ČERVENÝ J., BUFKA L., BARTOŠOVÁ D. & KOUBEK P., 2004: Současné rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice. Lynx, n. s., 35: 5 12. ANDERSONE Ž., 1998: Summer nutrition of wolf (Canis lupus) in the Slitere Nature Reserve, Latvia. Proc. Latvian Acad. Sci., Sec. B, 52(1/2): 79 80. ANDRESKA J. & ANDRESKOVÁ E., 1993: Tisíc let myslivosti. Tina, Vimperk, 443 pp. ANSORGE H., KLUTH G. & HAHNE S., 2004: Die Ernährung der freilebenden Wölfe in Sachsen. Mitt. Sächs. Säugetierfr., 1: 6 9. BALIŠ M., 1969: Veľké šelmy a párnokopytníci v TANAP-e. Ochr. Přír., 24(6): 157 161. BARTOŠOVÁ D., 2001: Současný výskyt a ochrana rysa ostrovida, medvěda hnědého a vlka na západním okraji Západních Karpat v CHKO Beskydy. Chr. Úz. Slov., 47: 14 17. BIBIKOV D. I., 1988: Der Wolf. Die Neue Brehm-Bücherei, 587. A. Ziemsen Verlag, Wittenberg-Luther- -stadt, 198 pp. BRTEK L. & VOSKÁR J., 1987: Potravná biológia vlka v podmienkach slovenských Kárpat. Biológia, 42(10): 985 990. BUFKA L., HEURICH M., ENGLENDER T., ČERVENÝ J., WÖLFL M. & SCHERZINGER W., v tisku: Wolf occurrence in the Czech-Bavarian-Austrian border region: rewiew of a history and current status. Silva Gabreta, 11. ČERVENÝ J., ANDĚRA M., KOUBEK P., HOMOLKA M. & TOMAN A., 2001: Recently expanding mammalian species in the Czech Republic: distribution, abundance and legal status. Beitr. Jagd- Wildforsch., 26: 111 125. ČERVENÝ J., KOUBEK P. & BUFKA L., 1999: Aktualizace výskytu a potravy rysa ostrovida (Lynx lynx) v České republice. Ochr. Přír., 54(3): 82 88. ČERVENÝ J., KOUBEK P. & BUFKA L., 2000: Velké šelmy v naší přírodě. Koršach, Praha, 32 pp. DEBROT S., 1982: Atlas des poils de mammifères d Europe. Fac. Univ. Neuchâtel, 208 pp. DELIBES M., 1980: Feeding Ecology of the Spanish Lynx in the Coto Donana. Acta Theriol., 25: 309 324. FINĎO S., 2002: Potravná ekológia vlka (Canis lupus) v Slovenských Karpatoch. Pp.: 43 55. In: URBAN P. (ed.): Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku V. Štátna ochrana prírody SR, Centrum ochrany prí ro dy a krajiny, Banská Bystrica, 173 pp. GADE-JORGENSEN I. & STAGEGAARD R., 2000: Diet composition of wolves Canis lupus in east-central Finland. Acta Theriol., 45: 537 547. HELL P. & SLÁDEK J., 1974: Trofejové šelmy Slovenska. Príroda, Bratislava, 254 pp. HELL P., SLAMEČKA J. & GAŠPARÍK J., 2001: Vlk v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS, Bratislava, 182 pp. HŮRKA L., 1992: Die Säugetiere des westliches Teiles der Tschechischen Republik. IV. Die Raubtiere (Carni vo ra) und die Paarhufer (Artiodactyla). Fol. Mus. Rer. Natur. Bohem. Occ., Zool., 35: 1 35. KRYŠTUFEK B., BRANCELJ A., KRŽE B. & ČOP J., 1988: Zveri II, Medvedi Ursidae, Psi Canidae, Mačke Felidae. Lovska zveza Slovenije, Ljubljana, 319 pp. LAŇKA V., 1989: Vlci na Rakovnicku. Živa, 37(5): 237. LOSOS B., 1985: Ekologie živočichů. SNP, Praha, 287 pp. MERIGGI A., ROSA P., BRANGI A. & MATTEUCCI C., 1991: Habitat use and diet of the wolf in northern Italy. Acta Theriol., 36: 141 151. MILES P., 1994: Nálezy některých vzácnějších druhů obratlovců v období let 1966 1994 (vyjma třidy Aves ptáci). Prunella, 20: 25 32. MLČOUŠEK J., 1993: Opět něco z Bruntálska tentokrát vlk. Myslivost, 1993(5): 13. MUSZYNSKA M., 1996: Comparision of the spring and summer diet of the wolf and the red fox in the Biesczady Mountains. J. Wildlife Res., 1(2): 182 185. 32

OKARMA H., 1991: Narrow fat content, sex and age of the red deer killed by wolves in winter in Carpathian Mountains. Holarct. Ecol., 14:169 172. OKARMA H., 1995: The trophic ecology of wolves and their predatory role in ungulate communities of forest ecosystems in Europe. Acta Theriol., 40: 335 386. OKARMA H., 1997: Wilk. Monografie Przyrodnicze 2. Lubulski klub Przyrodnikow, Świebodzin, 80 pp. OKARMA H., JEDRZEJEWSKA B., JEDRZEJEWSKI W., KRASINSKI Z. A., & MILKOWSKI L., 1995: The roles of preda ti on, snow cover, acorn crop and man related factors on ungulate mortality in Bialowieza Primeval Forest. Acta Theriol., 40: 197 217. ONDRUCH T., 2003: Pasme ovce Valaši. 2. upravené vydání. ČSOP Salamander, Rožnov pod Radhoštěm, 40 pp. PETERS G., 1993: Canis lupus Linnaeus 1758 Wolf. Pp.: 47 106. In: NIETHAMMER J. & KRAPP F. (eds.): Handbuch der Säugetiere Europas. Raubsäuger I. AULA-Verlag, Wiesbaden, 526 pp. ŘEHOŘ E., 1954: Pozorování rysa v Českém lese. Vesmír, 33(5): 181. ŠTASTNÝ K., 1966: Další vlk ulovený na severu Moravy. Myslivost, 1966(4): 88 89. VLACHOS C., BAKALOUDIS D., DIMITRIOU M., KRITIKOU K. & CHOUVARDAS D., 2000: Seasonal food habits of the Europaen brown bear (Ursus arctos) in the Pindos Mountains, Western Greece. Folia Zool., 49: 19 25. VOSKÁR J., 1993: Ekológia vlka obyčajného (Canis lupus) a jeho podiel na formovaní a stabilite karpatských ekosystémov na Slovensku. Ochr. Prír., 12: 241 276. 33

Recenzia KRAPP F. (ed.), 2001: Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Flederiere. Teil I: Chiroptera I. Rhinolophidae, Vespertilionidae 1. AULA-Verlag, Wie bel she im, x+602 pp. ISBN 3-89104-638-3. KRAPP F. (ed.), 2004: Handbuch der Säugetiere Europas. Band 4: Flederiere. Teil II: Chiroptera II. Ve spertilionidae 2, Molossidae, Nycteridae. AULA-Verlag, Wiebelsheim, x+582 pp. ISBN 3-89104-639-1. Po dlhšej odmlke sa čitatelia príručky Handbuch der Säugetiere Europas dočkali pokračovania v podobe dvoch zväzkov, venovaných netopierom (Chiroptera). Zostavovateľom publikácie je Dr. Franz KRAPP zo Zoologisches Forschungsinstitut und Museum Alexander Koenig v Bonne, na spracovaní druhových tex tov sa okrem zostavovateľa podieľalo ďalších 28 autorov, všetko vedúce a renomované osobnosti chiropterologického výskumu v Európe (W. AELLEN, H. J. BAAGØE, P. BENDA, W. BOGDANOWICZ, P. BOYE, B. ĐULIĆ, J. GAISLER, J. GEBHARD, R. J. GERELL, R. GÜTTINGER, A. GUILLÉN, O. VON HELVERSEN, I. HORÁČEK, C. IBÁÑEZ, A. KIEFER, B. KRYŠTUFEK, M. MUC CE DA, H. ROER, M. RUEDI, A. L. RUPRECHT, J. RYDELL, W. SCHOBER, F. SPIT ZEN BER GER, K. H. TAAKE, G. TOPÁL, Y. TUPINIER, H. VIERHAUS a A. ZAHN). V prvom zväzku sa nachádza krátky úvod, ktorý na 6 stranách obsahuje informáciu o spôsobe spracovania literatúry v príručke a zoznam použitých skratiek. Zoznam skratiek sa opakuje aj na začiatku druhého zväzku príručky. Za týmto krátkym úvodom nasleduje hlavná, systematická časť diela. Na jej začiatku zostavovateľ stručne charakterizuje rad Chiroptera, pričom uvádza základné rozdiely medzi Mega- a Microchiroptera so stručným uvedením názorov na problematiku ich fylogenetického pôvodu. Kapitolu uzatvára kľúč eu róp skych čeľadí netopierov, za ktorým nasledujú jednotlivými autormi spracované všetky európske druhy. V prvom zväz ku to sú Rhinolophus ferrumequinum, R. hipposideros, R. euryale, R. blasii, R. mehelyi, Myotis myotis, M. blythii, M. daubentonii, M. capaccinii, M. dasycneme, M. mystacinus, M. brandtii, M. emarginatus, M. nattereri, M. bechsteinii, Vespertilio murinus, Eptesicus serotinus a E. nilssonii. Druhý zväzok obsahuje kapitoly o Nyctalus noctula, N. lasiopterus, N. leisleri, Pipistrellus pipistrellus, P. me diterraneus/pygmaeus, P. nathusii, P. kuhlii, Hypsugo savii, Plecotus auritus, P. austriacus, P. macro bullaris, P. kolombatovici, P. sardus, Barbastella barbastellus, Miniopterus schreibersii, Tadarida teniotis a Nycteris thebaica. Na záver 2. zväzku zostavovateľ zaradil ako prílohu kapitoly venované druhom Myotis aurascens a M. alcathoe. Pred opisom jedntlivých druhov sú na začiatku čeľadí resp. rodov zaradené určovacie kľúče (spravidla podľa vonkajších, lebečných a zubných znakov). Spracovanie jednotlivých druhov v príručke sa v detailoch líši v závislosti na rozsahu dostupných po znatkov. Spravidla je v druhových textoch uvedený vedecký, nemecký, anglický a francúzsky názov druhu, zá klad ný opis a diagnóza, karyotyp, podrobný opis druhu (zafarbenie, lebka, zuby, postkraniálna kostra, terra typica), rozšírenie (s uvedením limitných bodov areálov), variabilita znakov, paleontológia, ekológia (životné prostredie, zloženie potravy, letová charakteristika, pohlavný vývoj a i.), vývoj mláďat, etológia (migrácie, hlasová charakteristika, sociálne prejavy a ďalšie údaje). U niektorých druhov sú doplnené aj iné informácie (napr. poznámky k systematike druhu, farebné anomálie, populačná štruktúra, zmeny početnosti, parazity, predátory, problematika besnoty, ochra na druhu). Druhový text je spravidla vybavený kvalitným obrazovým doprovodom (portrét, perovky diagnostických znakov, lebky a zubných charakteristík, baculum a i.), pra vi dlom je mapa rozšírenia, často aj sonogram a pod. Biometrické údaje sú uvedené v samostatných tabuľkách. Za opisom druhu je uvedená literatúra, týkajúca sa konkrétneho druhu, citácie prác, týkajúce sa všetkých druhov sú uvedené v časti spoločná literatúra v závere oboch zväz kov. Obidva zväzky obsahujú register názvov taxónov a adresár jednotlivých autorov. Na publikácii miestami cítiť časový odstup medzi odovzdaním rukopisov a samotnou tlačou (väčšina použitej literatúry je do roku 1995). Napriek tejto skutočnosti sa podarilo zostavovateľovi aspoň čiastočne publikáciu aktualizovať (napr. zaradením doplnkov literatúry pri niektorých druhoch). Okrem toho boli do publikácie zaradené opisy nových druhov resp. druhov s upraveným systematickým postavením, tj. Pipistrellus pygmaeus, Plecotus macrobullaris, P. kolombatovici, P. sardus, Myotis aurascens a M. alcathoe. Na záver je možné konštatovať, že toto dvojzväzkové kompendium je významným dielom, ktoré prináša aktuálny a komplexný prehľad poznatkov o netopieroch Európy a je možné odporučiť ho každému záujemcovi o túto skupinu cicavcov. Marcel UHRIN 34

Lynx (Praha), n. s., 35: 35 41 (2004). ISSN 0024 7774 Nové nálezy myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v Krkonoších New records of the striped field mouse (Apodemus agrarius) in the Krkonoše Mts (Czech Republic) Jiří FLOUSEK 1, Vladimír VOHRALÍK 2 & Petra FEJKLOVÁ 2 1 Správa Krkonošského národního parku, Dobrovského 3, CZ 543 11 Vrchlabí, Česko; jflousek@krnap.cz 2 katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, CZ 128 44 Praha 2, Česko; vohralik@natur.cuni.cz; fej klo va@hotmail.com došlo 30. 11. 2004 Abstract. The striped field mouse (Apodemus agrarius), although widespread in Polish lowlands north of the Krkonoše Mts., has been rarely found in the Czech (southern) part of that mountain range. Since 1961, altogether 54 specimens of the species have been obtained at 18 localities, majority of them at altitudes up to 800 m a. s. l. Four possible ways of its north-south expansion from the Polish localities into the Czech part of the Krkonoše Mts. are discussed. A permanent and reproducing population of Apodemus agrarius seems to survive recently at the south-eastern foothills of the mountains, with a potential to continue its ex pan si on southwards into the inland of the Czech Republic. ÚVOD Myšice temnopásá, Apodemus agrarius (Pallas, 1771), obývá některé oblasti severního po hrani čí Čech, kam pronikla z téměř souvisle osídlených polských a německých nížin (KRA TO CHVÍL 1976). Její občasný výskyt v Krkonoších byl již v minulosti několikrát podrobně dis ku to ván (HANÁK 1972, ANDĚRA et al. 1974). Jedná se o okrajové lokality druhu, který na území střední Evropy v průběhu 20. století často vykazoval výrazné změny hranic svého rozšíření (KRATO- CHVÍL 1976). Vzhledem k tomu, že v současné době zřejmě dochází k další masivní expanzi myšice temnopásé na Moravě (BRYJA & ŘEHÁK 2002), v některých oblastech Slo ven ska (DUDICH 1997) a nejspíše i v Rakousku a Maďarsku (SPITZENBERGER 1997, HERZIG-STRASCHIL et al. 2004), domníváme se, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost jejímu výskytu také na území Čech. Modelovým územím mohou být Krkonoše, kde se nám v průběhu posledních zhruba 30 let podařilo získat řadu dosud nepublikovaných nálezů, jejichž přehled podáváme v předloženém příspěvku. SLEDOVANÉ ÚZEMÍ Zájmové území jsme pro potřeby naší práce vymezili orografickým celkem vlastních Krkonoš, rozšířeným o přilehlé podhůří, především na jih a východ od tohoto pohoří. Plochu území tak omezuje Novosvětský průsmyk (700 m n. m.) na západě, Královecký průsmyk (510 m n. m.) na východě, česko-polská státní hranice na severu a spojnice měst Trutnov, Jilemnice a Vysoké nad Jizerou na jihu. 35

MATERIÁL A METODIKA Hodnocené nálezy myšice temnopásé pocházejí z následujících zdrojů: (A) Materiál shromážděný ve sbírkách Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který byl získán během nepravidelných odchytů prováděných v 70. letech 20. století pracovníky katedry v různých částech Krkonoš, nebo jako příležitostné nálezy dodané do sbírek katedry řadou spolupracovníků. (B) Materiál shromážděný na Odboru ochrany přírody a informatiky Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí, který byl získán v letech 1983 2004 během pravidelných i jednorázových odchytů, zaměřených na sledování početnosti drobných savců v různých biotopech Krkonoš. (C) Příležitostné doklady a ověřené/důvěryhodné nálezy, získané jako ohlas na článek v regionálním časopise Krkonoše (FLOUSEK 2004). CHRONOLOGICKÝ PŘEHLED NÁLEZŮ MYŠICE TEMNOPÁSÉ V KRKONOŠÍCH 1. 30. 9. 1961 Úpské rašeliniště (asi 1420 m n. m.), 1 ex. (NEVRLÝ in HANÁK 1972, NEVRLÝ 2003). 2. 3. 5. 10. 1968 Horní Albeřice (750 m n. m., údaj HANÁKA 1972 800 m n. m. je nepřesný), 14 ex. (10 MM a 4 FF HANÁK 1972). 3. 20. 21. 10. 1969 Pomezní Boudy (1030 1040 m n. m.), 5 ex. (MILES 1971). 4. 21. 10. 1970 Lampertice (asi 600 m n. m.), 2 ex. (2 FF: doklad PřF UK Praha ANDĚRA et al. 1974). 5. červenec až listopad 1972 Lampertice (domov důchodců: 500 m n. m.), 3 ex. (1 M a 2 FF: doklady uloženy na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1032 až 1034) (obyvatelé domova důchodců). 6. 28. 11. 1972 Královec-Dvůr (540 m n. m.), chycen 1 ex. v hromadě slámy před stodolou (1 M: doklad uložen na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1026) (V. VOHRALÍK). 7. podzim 1974 Horní Al be ři ce (chalupa P. Peciny: 750 m n. m.), 1 ex. (1 M: doklad uložen na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1048) (P. PECINA). 8. 25. 10. 1975 Horní Albeřice (chalupa P. Peciny: 750 m n. m.), 1 ex. (1 M: doklad uložen na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1157) (P. PECINA). 9. 4. 8. 1976 Dolní Lysečiny (asi 650 m n. m.), 1 ex. (1 F: doklad uložen na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1161) (P. VLASÁK & M. TONNER). 10. 26. 9. 1983 Královec (lněné pole na úpatí Krá lo vec ké ho Špičáku: asi 550 m n. m.), 4 ex. zabity při sklizni lnu (B. BENEŠ in verb.). 11. 16. 10. 1983 Bobr (lemová vegetace podél budov, příkopů a stromořadí uprostřed luk a pastvin: 600 610 m n. m.), chyceno 8 ex. (6 MM a 2 FF: doklady uloženy na Správě KRNAP pod č. 282 289) (J. FLOUSEK & Z. FLOUSKOVÁ). 12. 10. 8. 1986 Dolní Lysečiny (břehová vegetace podél rybníčku jižně od D. L.: 600 m n. m.), 1 juv. ex. chycen do ruky (doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 794) (J. VANĚK). 13. 21. 8. 1993 Rýchory (zá pra ží chalupy uprostřed obhospodařovaných luk: 740 m n. m.), chy cen 1 ex. (1 M: doklad uložen na Sprá vě KRNAP pod č. 3921) (O. PTÁČKOVÁ). 14. 24. 8. 1993 Úpské rašeliniště (rozhraní kleče a rašeliniště na okraji rašelinného jezírka: 1435 m n. m.), chycen 1 ex. (1 M: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 3681) (J. FLOUSEK). 15. 9. 9. 1994 Úp ská jáma (břehová vegetace potoka, protékajícího suťovým kuželem s porostem Calamagrostis villosa, v závěru ledovcového karu: 1300 m n. m.), chycen 1 ex. (1 F: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 4144) (J. FLOUSEK). 16. podzim 2003 Horní Lysečiny (čp. 38 u Lysečinské bd., uza vře ná luční enkláva obklopená druhotnou smrčinou ve věku asi 50 let: 960 m n. m.), chycen 1 ex. (L. KO BE L KA in verb.). 17. 26. 12. 2003 Mladé Buky (severní okraj obce pod Skřivaním vrchem: 490 m n. m.), chyceny 2 ex. v obývaném domě na levém břehu Úpy (1 F: doklad uložen na katedře zoologie PřF UK Praha pod č. K-1241) (J. MARTINEK). 18. 21. 9. 2004 Bobr (lemová vegetace příkopů a stromořadí uprostřed luk a pastvin: 600 m n. m.), chycen 1 ex. (1 F: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 6460) (Z. FLOUSKOVÁ). 36

19. poslední dekáda září 2004 Horní Lysečiny (čp. 38 u Lysečinské boudy: 960 m n. m.), chyceny 2 ex. (L. KOBELKA in verb.). 20. 20. 10. 2004 Svoboda nad Úpou (spodní stanice lyžařského vleku Duncan, břeh potoka v úzce za říznu tém údolí s téměř uzavřenou luční enklávou: 570 m n. m.), chycen 1 ex. (Z. ŠAFÁŘ in verb.). 21. 26. 10. 2004 Horní Albeřice (u chaty Vápenka: 760 m n. m.), chycen 1 ex. (1 M: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 6595) (L. KOBELKA). 22. 20. 11. 2004 Svoboda nad Úpou (spodní stanice lyžařského vleku Duncan: 570 m n. m.), chycen 1 ex. (1 F: doklad uložen na Správě KRNAP pod č. 6596) (Z. ŠAFÁŘ). EKOLOGICKÉ ZHODNOCENÍ NÁLEZŮ K v a n t i t a t i v n í ú d a j e Většina myšic temnopásých ve sledovaném území byla získána náhodnými nálezy. V šesti přípa dech, kdy byl použit kvantitativní liniový nebo kvadrátový odchyt, je však možné ilustrovat Obr. 1. Nálezy myšice temnopásé (Apodemus agrarius) ve východní části sledovaného území (čísla od poví da jí chronologickému přehledu nálezů v textu) Fig. 1. Records of Apodemus agrarius in the eastern part of the study area (numbers correspond with the chronological list of records in the text) 37

zastoupení dalších druhů, se kterými se Apodemus agrarius na příslušné lokalitě vyskytovala, její dominanci a relativní početnost. Dominance, vyhodnocená bez ohledu na typ odchytu, se pohybovala mezi 6 34 %, relativní početnost mezi 5,0 13,8 ex./100 pastí u liniových odlovů, avšak pouze 0,3 ex./100 pastí u kvadrátových odchytů v polohách 1300 a 1435 m n. m. Horní Albeřice 1968 (viz nález č. 2): Odchyt se 150 exponovanými pastmi (1 noc). Uloveno 41 ex. (Sorex araneus 4, S. minutus 1, Neomys fodiens 5, Crocidura suaveolens 2, Pitymys subterraneus 1, Microtus arvalis 1, Apodemus flavicollis 3, A. sylvaticus 10, A. agrarius 14 dominance 34 %, relativní početnost 9,3 ex./100 p.). Pomezní Boudy 1969 (nález č. 3): Odchyt se 100 exponovanými pastmi (1 noc). Uloveno 30 ex. (Sorex araneus 9, S. alpinus 1, Neomys fodiens 4, Clethrionomys glareolus 4, Microtus arvalis 1, M. agres tis 1, Apodemus flavicollis/sylvaticus 5, A. agrarius 5 dominance 17 %, relativní početnost 5,0 ex./100 p.). Dolní Lysečiny 1976 (nález č. 9): Odchyt do živochytek (počet pastí neznámý). Uloveno min. 11 ex. (Soricidae počet neznámý, Clethrionomys glareolus 2, Pitymys subterraneus 7, Microtus agrestis 1, Apodemus agrarius 1 dominance max. 9 %). Bobr 1983 (nález č. 11): Liniový odchyt s 58 exponovanými pastmi (1 noc). Uloveno 26 ex. (Clethrionomys glareolus 5, Microtus arvalis 1, Apodemus flavicollis/sylvaticus 12, A. agrarius 8 dominance 31 %, relativní početnost 13,8 ex./100 p.). Úpské rašeliniště 1993 (nález č. 14): Kvadrátový odchyt s 288 exponovanými pastmi (72 pastí po 4 noci). Uloveno 16 ex. (Sorex araneus 3, S. minutus 1, S. alpinus 1, Microtus agrestis 5, Apodemus flavicollis 5, A. agrarius 1 dominance 6 %, relativní početnost 0,3 ex./100 p.). Úpská jáma 1994 (nález č. 15): Kvadrátový odchyt s 360 exponovanými pastmi (72 pastí po 5 nocí). Uloveno 17 ex. (Sorex araneus 2, S. alpinus 3, Pitymys subterraneus 5, Microtus agrestis 2, Apodemus flavicollis 4, A. agrarius 1 dominance 6 %, relativní početnost 0,3 ex./100 p.). V ý š k o v é r o z š í ř e n í Myšice temnopásá byla ve sledovaném území nalezena celkem na 18 lokalitách v nadmořské výšce od 490 m (Mladé Buky) po 1435 m (Úpské rašeliniště). Většina lokalit (72 %) i jed notli vých nálezů (80 %) pocházela z výšky do 800 m n. m., odchyty z vyšších poloh byly spíše sporadické (tab. 1). D y n a m i k a n á l e z ů Detailní hodnocení výskytu myšic temnopásých na české straně Krkonoš v závislosti na čase je dosti pro ble ma tic ké, protože hodnocený materiál byl získán nesystematicky a s odlišným úsilím v různých obdobích. Pro hodnocení časového výskytu Apodemus agrarius jsme se pokusili využít údaje o početnosti jiných druhů, které by svými populačními cykly ve východní části pohoří snad mohly Tab. 1. Hypsometrické rozložení nálezů myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v Krkonoších Tab. 1. Hypsometric dis tribution of records (localities and specimens) of Apodemus agrarius in the Krkonoše Mts nadm. výška n 500 501 600 601 700 701 800 801 900 901 1000 1001 1100 > 1100 počet lokalit 18 2 6 2 3 1 1 3 počet ex. 54 5 11 9 18 3 5 3 38

naznačovat i kolísání početnosti myšice temnopásé. V případě hraboše mokřadního (Microtus agrestis) byla populační maxima zjištěna v letech 1983, 1986, 1990, 1993, 1997, 2001 a 2004. U myšic (Apodemus flavicollis/sylvaticus) byla maxima v letech 1983, 1985, 1988, 1993, 1996, [1999], 2001 a 2004 výrazně vázána na úrodu smrkových šišek v předchozích letech (1984, 1987 1988, 1992, 1995, 2000, 2004). I přes jisté podobnosti s populačními maximy výše uvedených druhů hlodavců v období od 80. let minulého století (roky 1983, 1993, 2004) se nám však nepodařilo nalézt v časovém rozložení dosavadních nálezů Apodemus agrarius v Krkonoších jakékoliv zákonitosti (1961: 1 lokalita / 1 ex., 1968: 1/14, 1969: 1/5, 1970: 1/2, 1972: 2/4, 1974: 1/1, 1975: 1/1, 1976: 1/1, 1983: 2/12, 1986: 1/1, 1993: 2/2, 1994: 1/1, 2003: 2/3, 2004: 4/6). DISKUSE Celkem 54 exemplářů myšice temnopásé získaných v letech 1961 2004 na 18 lokalitách na české straně Krkonoš nám umožňuje naznačit pravděpodobné cesty jejího průniku do českého podhůří, případně odhadnout budoucí vývoj českých populací. Z přehledu dosavadních nálezů (obr. 1) je zřejmé, že průnik je zatím doložen na čtyřech místech polsko-české hranice: (1) Největší koncentrace osídlených lokalit byla zjištěna v severní části Žacléřského vý běž ku. Poměrně početné nálezy, dokumentující výskyt myšice temnopásé od roku 1970 až do sou časnos ti, ukazují na její trvalý výskyt v této oblasti (okolí Bobru, Lampertic a Královce). Jed ná se o převážně odlesněnou, zemědělsky nepříliš intenzivně využívanou krajinu s vlhčím kli ma tem, ležící v povodí říčky Bobr, která teče na sever do polských nížin. Uvedené faktory vytvářejí vhodné podmínky jak pro existenci populace Apodemus agrarius (cf. ZEJDA 1967), tak pro její komunikaci, podél vodních toků, s předpokládaným jádrem kontinuálního výskytu na území Polska (KRATOCHVÍL 1977). S žacléřskou populací zřejmě souvisí i poněkud izolovaný nález v osadě Rýchory, kam moh la myšice temnopásá proniknout z jihu, údolím Sněžného potoka. Vyloučit však nelze ani prů nik přímo ze severu, přes úzký pás lesa podél česko-polské hranice v místě osady Vízov. (2) V oblasti Horních Albeřic byl výskyt myšice temnopásé opakovaně dokumentován od roku 1968 až do současnosti. Vznik této populace je vysvětlován průnikem z okolí polských obcí Niedamirów a Opawa, které leží jen 2 km východně v povodí říčky Bobr, v těsné blízkosti Žacléřského výběžku. Mezi Horními Albeřicemi a uvedenými polskými obcemi se rozkládá jen nevysoké (asi 850 m n. m.), převážně nezalesněné sedlo podél Staré celní cesty, s četnými loukami a pastvinami, které by pro šíření myšice temnopásé neměly být žádnou překážkou (HANÁK 1972, ANDĚRA et al. 1974). (3) Zřejmě izolovanou populaci myšice temnopásé zjistil P. MILES v roce 1969 na rumišti nedaleko Pomezních Bud v nadmořské výšce 1030 m (MILES 1971). Pomezní Boudy jsou hraničním přechodem do Polska, ze kterého vedou dvě silnice (jedna dosti frekventovaná) do obcí v polském podhůří Krkonoš původ této populace je proto možné vysvětlit nejspíše transportem s nějakým materiálem. Aktivní průnik myšic temnopásých pásmem souvislých lesů, i když by mohl probíhat podél silnic ve směru od polských Kowar (vzdálenosti zhruba 5 a 7 km), je méně pravděpodobný. (4) První, nedoložený nález myšice temnopásé z hřebenů Krkonoš pochází již z roku 1961, kdy byl jeden exemplář zastižen na Úpském rašeliništi (povodí Labe), v půli cesty mezi Luční a Obří boudou, v nadmořské výšce asi 1420 m (HANÁK 1972, NEVRLÝ 2003). Odchytem se zde 39

její výskyt podařilo doložit až roku 1993. V následujícím roce pak byl jeden kus uloven také v přilehlé Úpské jámě. Tato lokalita se nachází v závěru Obřího dolu a zmíněný exemplář byl získán na břehu potoka ve výšce 1300 m n. m., již v povodí Úpy. Původ těchto nálezů je ne jasný. Nejbližší známou lokalitou s výskytem Apodemus agrarius v Polsku je obec Bie ru towi ce, která leží zhruba 4,5 km severně v nadmořské výšce 750 m (CHUDOBA et al. 1973). Mi g ra ce z této lokality na Úpské rašeliniště by, mimo jiné, vyžadovala překonat výškový rozdíl asi 650 m a absolvovat průchod zhruba 3 km širokým pásmem souvislých lesů. Druhou možností je migrace podél dlážděné silničky vybudované z obce Karpacz, kde se myšice temnopásá rovněž vyskytuje (CHUDOBA et al. l. c.), do subalpínských poloh v oblasti Równia pod Śnieżka nebo až na Sněžku a odtud na Úpské rašeliniště, nebo přímo do Úpské jámy. Vzhledem k synantropním tendencím diskutovaného druhu (především v zimním období) nelze vyloučit ani zavlečení z Karpacze na Sněžku s transportem nějakého materiálu. Je zajímavé, že se všechny dosavadní české nálezy myšice temnopásé omezují pouze na východ ní část Krkonoš. Západně od Úpského rašeliniště nebyla nikdy zjištěna, přestože v období 1983 2004 probíhaly intenzivní odchyty drobných savců na imisních holinách a v odumřelých horských smrčinách v hřebenových partiích Krkonoš, podél hranice s Polskem (např. Slezské sedlo nad Špindlerovým Mlýnem nebo Kyselý kout nad Harrachovem). Zde patrně jejímu průni ku do české části pohoří brání rozsáhlý pás lesů na polské straně. Nálezy z Mladých Buků (v roce 2003) a Svobody nad Úpou (2004), které zahrnovaly také rozmnožující se jedince, svědčí o trvalejší existenci populace Apodemus agrarius jižně od hlavního masivu Krkonoš. Zda se jednalo o průnik přes krkonošské hřebeny do Úpské jámy a pak Obřím dolem na jih podél Úpy, nebo o pravděpodobnější, kratší a vhodnější cestu údo lím Albeřického potoka, lze podle dosavadních nálezů stěží rozhodnout. Nelze vyloučit ani nej mé ně pravděpodobný průnik od Pomezních Bud k jihu podél toku Malé Úpy. Jednoznačně se však potvrdilo, že často diskutovaný průnik myšice temnopásé ze severních svahů Krkonoš do českého podhůří (viz HANÁK 1972, ANDĚRA et al. 1974) je v praxi možný. S ohledem na její schopnost šířit se pobřežními porosty podél vodotečí (KRATOCHVÍL 1976, 1977) se zdá, že jejímu dalšímu průniku podél Úpy a Labe do nitra Čech již nic nebrání. Ostat ně dnes již historické nálezy a informace o výskytu tohoto druhu z Hostinného (r. 1934 ANDĚRA et al. 1974), Josefova a okolí Hradce Králové (90. léta 19. století PRAŽÁK 1896), z Bělče nad Orlicí (zima 1955/1956 HANÁK 1972), okolí Pardubic (r. 1939 SKLENÁŘ 1964) a z širšího okolí Chrudimi a Nasavrk (začátek 20. století DOKONAL 1906) lze nejlépe vy svět lit právě tímto způsobem. Vzhledem k tomu, že jsme v současnosti svědky mohutné expanze myšice temnopásé na Moravě (BRYJA & ŘEHÁK 2002) a na Slovensku (DUDICH 1997), bylo by nanejvýš užitečné věno vat jejímu dalšímu osudu v Podkrkonoší zvýšenou pozornost. PODĚKOVÁNÍ Výše hodnocený dokladový materiál by se nepodařilo nikdy získat bez obětavé pomoci mnoha zoologů a amatérských spolupracovníků. Ulovené myšice nebo cenné informace o jejich výskytu nám poskytli: B. BENEŠ (Trutnov), Z. FLOUSKOVÁ (Vrchlabí), L. KOBELKA (Praha), J. MARTINEK (Mladé Buky), P. PECINA (Praha), O. PTÁČKOVÁ (Trutnov), Z. ŠAFÁŘ (Svoboda n. Ú.), M. TONNER (Č. Budějovice), J. VANĚK (Vrchlabí), P. VLASÁK (Praha) a obyvatelé domova důchodců v Lamperticích. Všem na tomto místě děkujeme. 40

LITERATURA ANDĚRA M., HANÁK V. & VOHRALÍK V., 1974: Savci Krkonoš. Opera Corcontica, 11: 131 184. BRYJA J. & ŘEHÁK Z., 2002: Další doklady současné expanze areálu myšice temnopásé (Apodemus ag rarius) na Moravě. Lynx, n. s., 33: 69 77. DOKONAL F., 1906: Ssavci. Pp.: 245 249. In: VEPŘEK P. (ed.): Chrudimsko a Nasavrcko. I. Obraz přírodní. Nákladem výboru ku popisu okresu Chrudimského a Nasavrckého, Chrudim. DUDICH A., 1997: Dynamika areálu ryšavky tmavopásej (Apodemus agrarius Pall.). Pp.: 53 62. In: ELIÁŠ P. (ed.): Invázie a invázne organizmy. SEKOS, Nitra, 213 pp. FLOUSEK J., 2004: Nežije u vás myš s pruhem? Krkonoše, 37(10): 9. HANÁK V., 1972: K rozšíření myšice temnopásé (Apodemus agrarius Pallas, 1771) v Čechách. Čas. Nár. Mus., Odd. Přír., 141: 92 98. HERZIG-STRASCHIL B., BIHARI Z. & SPITZENBERGER F., 2004: Recent changes in the distribution of the field mouse (Apodemus agrarius) in the western part of the Carpathian basin. Ann. Naturhistor. Mus. Wien, 105B: 421 428. CHUDOBA S., HAITLINGER R. & HUMIŃSKI S., 1973: Drobne ssaki Sudetów Zachodnich. Przeglad Zool., 17: 111 121. KRATOCHVÍL J. (ed.), 1976: Westareal der Verbreitung der Brandmaus [Apodemus agrarius (Pallas, 1778)]. Acta Sci. Natur. Brno, 10 (3): 1 64. KRATOCHVÍL J., 1977: Die Faktoren, die die Schwankungen der Westgrenze des Verbreitungsareals von Apodemus agrarius (Mamm., Muridae) bedingen. Věst. Čs. Společ. Zool., 41: 253 265. MILES P., 1971: Další poznatky o rozšíření některých obratlovců (Vertebrata) v Krkonoších. Opera Corcontica, 7 8: 179 196. NEVRLÝ M., 2003: Zašlá chuť morušek. Vestri, Liberec, 77 pp. PRAŽÁK J. P., 1896: Beitrag zur Kenntnis der Säugethier-Fauna Böhmens, besonders der nordöstlichen Gebiete des Landes. Mitt. Naturwiss. Ver. K. K. Univ. Wien, 1896: 55 72. SKLENÁŘ J., 1964: Myšice temnopásá (Apodemus agrarius Pall.) na Pardubicku. Lynx, n. s., 3: 44. SPITZENBERGER F., 1997: Erstnachweis der Brandmaus (Apodemus agrarius) für Österreich. Mammalia austriaca 22. Ztschr. Säugetierk., 62: 250 252. ZEJDA J., 1967: Habitat selection in Apodemus agrarius (Pallas, 1778) (Mammalia: Muridae) on the border of the area of its distribution. Zool. Listy, 16: 15 30. 41

Recense GRIFfiTHS H. I., KRYŠTUFEK B. & REED J. M. (eds.), 2004: Balkan Biodiversity. Pattern and Process in the European Hotspot. Dodrecht Boston London: Kluwer Academic Publishers, 357 pp. ISBN 1-4020- 2853-9 (Hard Cover), ISBN 1-4020-2854-7 (e-book). Cena HC výtisku 103. Mimořádné druhové bohatství balkánské fauny a flóry způsobené mj. vysokým zastoupením endemitů je všeobecně známým a uznávaným faktem. Snaha o komplexnejší zhodnocení tohoto fenomenu na vyšší než národní úrovni však zatím chyběla, snad z důvodu značné politické isolace některých balkánských států. Prvním pokusem o širší řešení uvedené problematiky tak bylo až mezinárodní symposium Pattern and Pro cess in Balkan Biodiversity uspořádané Universitou v Hullu (UK) a Výzkumným centrem Slovinské re pub li ky v Koperu 25 28. 9. 2001 v přístavním městě Koper v slovinské části poloostrova Istrie. Výše uvedená publikace pak obsahuje následujících 19 příspěvků od 23 účastníků konference z 10 evropských států. KRYŠTUFEK B. & REED J. M.: Pattern and process in Balkan Biodiversity an overview (pp: 1 8). REED J. M., KRYŠTUFEK B. & EASTWOOD W. J.: The physical geography of the Balkans and nomenclature of place names (9 22). EASTWOOD W. J.: East Mediterranean vegetation and climate change (25 48). TZEDAKIS P. C.: The Balkans as prime glacial refugial territory of European temperate trees (49 68). WATTS D.: Qua ter na ry biotic interactions in Slovenia and adjacent regions: the vegetation (69 78). KRYŠTUFEK B.: A quantitative as se ss ment of Balkan mammal diversity (79 108). ZIMA J.: Karyotypic variation in mammals of the Balkan Peninsula (109 133). STORCH G.: Late Pleistocene rodent dispersal in the Balkans (135 145). GALANIDOU N.: Early hominids in the Balkans (147 165). DŽUKIĆ G. & KALEZIĆ M. L.: The biodiversity of amphibians and reptiles in the Balkan Peninsula (167 192). DELTSHEV Ch.: A zoogeographical review of the spiders (Ara ne ae) of the Balkan Peninsula (193 200). BĂNĂRESCU P. M.: Distribution pattern of the aquatic fauna of the Balkan Peninsula (203 217). KORNIUSHIN A. V.: The bivalve mollusc fauna of ancient lakes in the context of the historical biogeography of the Balkan region (219 241). FROGLEY M. R. & PREECE R. C.: A faunistic review of the modern and fossil molluscan fauna from Lake Pamvotis, Ioannina, an ancient lake in NW Greece: implications for endemism in the Balkans (243 260). GRIFfiTHS H. I. & FROGLEY M. R.: Fossil os tra cods, faunistics and the evolution of regional biodiversity (261 272). REED J. M.: The potential of di a toms as biodiversity indicators in the Balkans (273 289). LIPEJ L. & J. DULČIĆ: The current status of Adriatic fish biodiversity (291 306). SKET B., PARAGAMIAN K. & TRONTELJ P.: A census of the obligate subterranean fauna of the Balkan Peninsula (309 322). BRANCELJ A. & PIPAN T.: Diversity of Copepoda (Crustacea) in the unsaturated zone of Karstic caves of Slovenia (323 332). Mammalogické příspěvky jsou tři (pokud mezi ně nepočítáme práci o vývoji balkánských předků člověka) a nepochybně patří k těm nejzdařilejším. Boris KRYŠTUFEK pomocí moderních biogeografických metod po drob ně analyzoval druhové bohatství, areálové uspořádání a fenomén endemismu u balkánských savců, pře de vším hmyzožravců, hlodavců a lasicovitých šelem. Jan ZIMA podal ucelený přehled dosavadních poznatků o karyotypech balkánských savců, detailně hodnotí případy chromosomové polytypie a po ly morfis mu a za mýš lí se nad jejich fylogenetickým a zoogeografickým významem. Gerhard STORCH analyzuje zo o ge o gra fic ké slo že ní pozdně pleistocenní fauny balkánských hlodavců a všímá si především jejich vztahu k faunám Malé Asie a Egejských ostrovů. Sborník má vysokou grafickou úroveň a je doplněn podrobným rejstříkem. Vzhledem k mimořádné šíři zpra co vá va né problematiky od vývoje klimatu přes vegetační změny, fosilní fauny a glaciální refugia až po zhodnocení recentní biodiversity u jednotlivých skupin živočichů bude jistě nepostradatelným pra me nem informací pro každého vážného zájemce o hlubší poznání fauny, či flóry Balkánského poloostrova. Určitou nevýhodou sborníku je však jeho poměrně vysoká cena, která ho může učinit nedostupným širšímu okruhu čtenářů. Vladimír VOHRALÍK 42

Lynx (Praha), n. s., 35: 43 48 (2004). ISSN 0024 7774 Comparison of cranial measurements of the field vole Microtus agrestis from the Beskydy Mts. and the Českomoravská vrchovina Highlands Srovnání lebečních rozměrů hraboše mokřadního, Microtus agrestis, z Beskyd a Českomoravské vrchoviny Eva JÁNOVÁ Department of Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic; Institute of Vertebrate Biology AS CR, Květná 8, 603 65 Brno, Czech Republic received 11. 9. 2004 Abstract. Skull measurements taken in the field vole Microtus agrestis specimens coming from natural wet me a dows in the Českomoravská vrchovina Highlands and from clearcuts induced by air pollution in the Bes ky dy Mts. were com pa red. The results showed that some cranial measurements of females from the Beskydy Mts. were smaller than those of females from the Českomoravská vrchovina Highlands, which can be a con se quen ce of differences in body size. No differences in cranial measurements or body size were ob ser ved in males. In some cases differences in me a su re ments between males and females from the Bes ky dy Mts. were found. INTRODUCTION In general, plant communities with a rich herb layer with cold and wet micro c li ma te are the habitat of the field vole, Microtus agrestis (Linnaeus, 1766). Both wet me a dows in the Čes komo rav ská vrchovina Highlands and mountain localities in the Bes ky dy Mts with lower an nual temperature, higher precipitation and snowfall are natural biotopes of the field voles (KRA TO CHVÍL et al. 1956, AN DĚ RA 1979). With the occurrence of large clearcuts induced by air pol lu ti on in the moun ta ins the field vole soon inhabited these new habitats and created a strong po pu la ti on with a tendency to become eudominant there (BRYJA et. al. 2002). On the other hand some marginal po pu la ti ons at the limit of their eco lo gi cal tolerance and dis tri bu ti on range with only a few op por tu ni ties to migrate to a more su i table habitat are found in the na tu ral ly wet me a dows in the Českomoravská vrchovina Highlands. These populations with patchy dis tri bu ti on do not un der go larger density oscillations and their abundance is low (PE LI KÁN & HO LI ŠO VÁ 1985). Our aim was to answer the question whether these two distant populations differ in the size of their skulls. We presumed that the population from relatively low situated areas of the Bohe mi an Massif and that from clearcuts of higher elevations of the Bes ky dy Mts., be lon ging to the West Carpathians, may differ as their ecological conditions and food sup ply are dif f e rent (BUF KA 1989, HEROLDOVÁ 2002). 43

MATERIAL AND METHODS Skulls of field voles from two sites were analysed (Tab. 1). One sample was from natural wet meadows from the Českomoravská vrchovina Highlands, namely Brtnice (49 18 N, 15 40 E, 550 650 m a. s. l.), Velké Me zi ří čí (49 21 N, 16 01 E, 450 550 m a. s. l.) and Kameničky (49 44 N, 15 58 E, 550 650 m a. s. l.). The other sample was caught on clearcuts induced by air pollution planted with spruce in the Bes ky dy Mts. (49 31 N, 18 22 E, 1000 1200 m a. s. l.). Only skulls of adult individuals were included in the analysis. Animals in the reproduction phase were taken as adults, such as pregnant or nursing females or females which had already given birth (with spots on their uterus), males with developed testes or individuals which reached the body weight of 28 g and which were caught after the breeding season, thus having no opportunity for reproduction. First the pre sen ce of the inner loop on M 1, so called exsul-schlinge am M 1 was detected to prove that all samples belong to the same race of the field vole (KRAPP & NIETHAMMER 1982). The following measures were taken: condy loba sal length (CB), total length of the skull (TLS), nasal length (N), zygomatic breadth (ZY), length of the maxillary diastema (MXD), length of the maxillary tooth row (MXT), length of the mandibular tooth row (MDT), length of the mandibular diastema (MDD, measured from the end of alveoli of the first incisor to the be gin ning of the tooth row) and mandible length (LMD) (GeBCZYNSKA 1964, GARDE & ESCALA 1997). The body length (BL) was used as a measurement indicating the body size. Statistica for Windows Software was used for the eva lua ti on. RESULTS The inner loop on M 1 was present in 46.0% of voles from the Českomoravská vrchovina High lands (specifically, 37.5% from Brtnice, 57.1% from Velké Meziříčí and 47.6% from Ka me nič ky) and in 51.4% of individuals from the Beskydy Mts. No difference in the occurren ce of the loop was found between the two sites (χ 2 = 0.519; p= 0.471). The va lu es of skull me a su re ments and body length from the localities Brtnice, Velké Meziříčí and Ka me nič ky were ana ly sed using the median test for each sex separately. No differences between these lo ca li ties were found, so these data were poo led under the Českomoravská vrchovina site. These skulls measurements coming from unaffected wet meadows were compared with those of voles coming from clearcuts induced by air pollution in the Bes ky dy Mts., using nonparametric Mann-Whitney test, again each sex separately (Tab. 2). The com pa ri son showed that females in the Beskydy Mts. tend to have smaller body size and some skull me a su re ments than females in the Českomoravská vrchovina Highlands. In the case of N, ZY, MXT, MDD and LMD the dif f e ren ces were sig ni fi cant, in the case of CB, TLS and MXD they were not. No re le vant dif f e ren ces in the cranial measurements were found in males. Furthermore, dif f e- ren ces in me a su re ments between ma les and females were analysed only in the Beskydy Mts. due to the small sample size in the Českomoravská vrchovina Highlands (Tab. 3). There were Tab. 1. Number of sampling skulls per locality and the year of collecting Tab. 1. Množství zkoumaných lebek z každé lokality a roky sběru sample Velké Meziříčí Brtnice Kameničky Beskydy years 1990 1993 1977 1994 1973 1978 1987 1993 females 13 24 11 73 males 4 14 10 50 Σ 17 38 21 123 44

Tab. 2. Variations in body and skull measurements for each locality and sex, the number of specimens, mean, standart deviation (SD) and differences between populations (Mann-Whitney test z, p) Tab. 2. Proměnlivost tělesných a lebečních rozměrů pro každou lokalitu a pohlaví, množství vzorků, průměr, směrodatná odchylka (SD) a rozdíly mezi populacemi (Mann-Whitney test z, p) Českomoravská vrchovina Hlds Beskydy Mts. Mann-Whitney n mean SD n mean SD z p BL females 46 110.97 9.092 73 107.18 6.749 2.783 < 0.01 males 26 107.00 11.052 50 109.12 9.976 0.356 >0.05 CB females 12 25.44 1.361 22 25.56 0.710 0.181 >0.05 males 14 25.83 1.533 16 26.08 1.112 0.292 >0.05 TLS females 12 25.58 1.179 21 25.25 0.712 1.613 >0.05 males 13 26.01 1.406 16 25.67 1.020 1.120 >0.05 N females 43 7.08 0.494 60 6.67 0.422 4.070 < 0.01 males 26 6.91 0.657 41 6.85 0.528 0.161 >0.05 ZY females 25 14.72 0.705 28 13.93 0.549 4.070 < 0.01 males 12 14.87 0.736 24 14.56 0.894 1.327 >0.05 MXD females 35 7.41 0.440 56 7.28 0.388 1.923 >0.05 males 23 7.40 0.497 37 7.55 0.550 1.198 >0.05 MXT females 45 6.41 0.285 69 6.29 0.295 2.141 < 0.05 males 26 6.39 0.427 48 6.28 0.366 0.718 >0.05 MDT females 46 6.07 0.272 72 6.21 0.309 1.463 >0.05 males 26 6.05 0.278 46 6.12 0.296 0.933 >0.05 MDD females 44 3.88 0.205 70 3.76 0.258 2.436 < 0.05 males 27 3.77 0.219 46 3.90 0.258 1.668 >0.05 LMD females 46 16.00 0.631 70 15.55 0.566 4.528 < 0.01 males 26 15.75 0.77 47 15.68 0.745 0.235 >0.05 dif f e ren ces between the sexes in the size of N, MXD, ZY and MDD, females being smaller than males in all cases. DISCUSSION The skulls of females from the Beskydy Mts. were smaller in some measurements than skulls of females from the Českomoravská vrchovina Highlands, such as in the case of body leng th. These dif f e ren ces were absent in males. Smaller skulls of mountain females can co r re spond with their smaller body size. The growth of body length is not uniform and it depends on season (Microtus agres tis, ANDĚRA 1979; Clethrionomys glareolus, ZEJDA 1971). This can cause the dif f e ren ces in the body length of individuals from mountains and highlands, howe ver sea so nal va ri a ti ons do not influence the growth of skull measurements (ANDĚRA 1979), the re fo re it is not possible to explain different cranial measurements in this way. The dif f e ren ces in the size of females cannot be a result of different season of data collection, because sampling was done from April to October in all localities. The me a su red values fully co r re spond to those reported for an adult population of Microtus agrestis (KRA TO CHVÍL et al. 1956, GEB C ZYN SKA 1963). However, the growth of the skull of Microtus agrestis has to be taken into account, including CB and TLS which grow (even though very slowly) till the ninth month of life (GEBCZYNSKA 1964), or till the end of life (ANDĚRA 1979), and MXT which grows only till the fourth or the fifth month of age 45

Tab. 3. Significance of differences in cranial and body measurements between sexes in the Beskydy Mts., the number of specimens (Mann-Whitney test z, p) Tab. 3. Rozdíly v lebečních a tělesných rozměrech mezi pohlavími v Beskydech, velikost vzorku (Mann- -Whitney test z, p) n F / n M z p BL 73 / 49 1,453 > 0.05 CB 22 / 16 1.804 > 0.05 TLS 21 / 16 0.104 > 0.05 N 60 / 41 2.140 < 0.05 ZY 28 / 24 2.671 < 0.01 MXD 56 / 37 2.805 < 0.01 MXT 69 / 48 0.030 > 0.05 MDT 72 / 46 1.170 > 0.05 MDD 70 / 46 2.461 < 0.05 LMD 70 / 46 1.177 > 0.05 (ANDĚRA 1979). We assume that females at the two sites may have just different age structu re. Males are sexually active earlier than females at the be gin ning of the breeding season and the difference in their body length (greater body length of males than that of females) can also in flu en ce the values of our material. Naturally the re pro du c ti on started earlier in the Českomoravská vrchovina Highlands than in the Bes ky dy Mts. and the re fo re the body size of females from the highlands females is pro bab ly more advan ced. The certain phe no lo gi cal shift can be probably con nec ted with a shift in the onset of re pro du c ti on and con se quent ly with body size. Another ex plana ti on lies in the fact that fe ma les in the stage of preg nan cy, when they are still growing, can be more sen si ti ve to the va ri a ti on of weather, which is stron ger in the mountains than in the highlands and con se quent ly their growth can stop. In addition these females have shorter time for reproduction depending on the short period of warmer weather. The very intensive reproduction during this short period imposes big me ta bo lic requirements on the body, which can possibly affect the growth of the females. Size differences between geographically separate populations have been found by Microtus agrestis (ANDĚRA 1979), animals in lowlands having wider skulls than a population from near highlands and longer skulls than population from highlands about 400 km away. No variations in size were observed between skulls of Arvicola sapidus from northern Spain and those from the Ebro Delta 300 km far away (GARDE & ESCALA 1997). In Clethrionomys glareolus, differences in skull size were found between populations in the south-west, east and north of Aus tria (SPIT ZEN BER GER et al. 1999), which can be connected to altitude, because skulls of in di vi du als from higher altitude have tendency to be larger. The size of BL, CB, TLS, N and MXD of individuals from lowlands were smaller than thosae of individuals from moun ta ins in Clethrionomys glareolus, in addition, at lower altitudes of the Krkonoše Mts. skulls were smal ler than an higher lo ca li ties (HAITLINGER 1970). Some cranial measurements show significant differences between males and females in the Beskydy Mts., especially measurements which were different between the two groups of fe males. This can indicate the significantly small body and skull size of females from the Bes ky dy Mts. The differences between sexes have been observed in CB and ZY in Microtus agres tis (ANDĚRA 1979). In other cases these sexual differences were not found in Microtus agrestis 46

in CB, MXT (GEBCZYNSKA 1964), by Clethrionomys glareolus in CB, N and MXT (SPIT ZEN BER- GER et al. 1999) and Microtus subterraneus (ZIMOVÁ 1985). According to the presence of the inner loop on M 1, all samples belonged to the same subspecies Microtus agrestis agrestis (KRAPP & NIETHAMMER 1982). Moreover, no differences in measurements were found between the populations (when sexes were pooled), and the re fo re there is no re a son to sup po se that animals from the Českomoravská vrchovina Highlands and the Bes ky dy Mts. be long to dif f e rent races, as op po sed to the case of mar mots from the High Tatra Mts. and the Alps, which were divided into different geographical sub spe ci es ac cor ding to dif f e rent sizes of nasal length and nasal width (KRA TO CHVÍL 1961), however the in flu en ce of geographical factors must be considered. The other possible reason for the differences in skull me a su re ments can be dif f e rent food supply in the two sites. Clearcuts in the Beskydy Mts. are highly do mi na ted by gras ses and con se quent ly the food of voles is less varied than in me a dows in the highlands (BUF KA 1989, HE ROL DO VÁ 2002). The dif f e ren ces are pro bab ly caused by different habitat conditions altitude, ge o mor pho lo gy, weather con di ti on and con se quent ly food supply and vegetation cover. SOUHRN Byly porovnávány rozměry lebek hraboše polního (Microtus agrestis) z přirozených podmáčených luk Česko mo rav ské vrchoviny a z imisních holin v Beskydech. Některé lebeční rozměry byly u samic z Beskyd menší než u samic z Českomoravské vrchoviny, což může být následkem rozdílu ve velikosti těla. Žádné takové rozdíly ovšem nebyly zjištěny u samců. V některých případech byli zjištěny rozdíly v tělesných a lebečních rozměrech těla mezi pohlavími. ACKNOWLEDGEMENTS I would like to thank Marta HEROLDOVÁ, Jan ZEJDA, Věra HOLIŠOVÁ and Jiří PELIKÁN for sampling of animals and to the first two scientists also for their valuable advice. REFERENCES ANDĚRA M., 1979: Rozšíření, proměnlivost a rozmnožování hraboše mokřadního (Microtus agrestis gregarius Linnaeus, 1766) v Československu [Distribution, variability and reproduction of the fi eld vole (Microtus agrestis gregarius Linnaeus, 1766) in Czechoslovakia]. CSc. Thesis, Department of Zoology, Charles Univ., Praha, 25 pp (in Czech with English summary). BRYJA J., HEROLDOVÁ M. & ZEJDA J., 2002: Effects of deforestation on structure and diversity of small mam mals communities in the Moravskoslezské Beskydy Mts (Czech Republic). Acta Theriol., 47: 295 306. BUFKA L., 1989: Potrava hraboše mokřadního na některých lokalitách v Čechách [The diet of field vole in some Bohemian localities]. M.Sc. Thesis, Department of Zoology, Charles Univ., Praha, 114 pp (in Czech). GARDE J. M. & ESCALA M. C., 1997: Cranial biometric of the water vole, Arvicola sapidus (Rodentia, Arvicolidae). Folia Zool., 46: 201 216. GEBCZYNSKA Z., 1964: Morphological changes occurring in laboratory Microtus agrestis with age. Acta Theriol., 9: 67 79. HAITLINGER R., 1970: Morphological characters of mountain population of Clethrionomys glareolus (Schreber, 1780) and Apodemus agrarius (Pallas, 1773). Acta Theriol., 15: 269 282. 47

HEROLDOVÁ M., 2002: Food selection of Microtus agrestis in air-pollution affected clearings in the Beskydy Mts, Czech Republic. Folia Zool., 51: 83 91. KRAPP F. & NIETHAMMER J., 1982: Microtus agrestis (Linnaeus, 1761) Erdmaus. Pp.: 349 373. In: NI E- THAM MER J. & KRAPP F. (eds.): Handbuch der Säugetiere Europas. Band 2/I. Rodentia II. Akademische Verlagsgsgesellschaft, Wiesbaden, 649 pp. KRATOCHVÍL J., PELIKÁN J. & ŠEBEK Z., 1956: Rozbor čtyř populací hraboše mokřadního z Československa. II. část. Zool. Listy, 5: 149 166 (in Czech with summaries in Russian and German). KRATOCHVÍL J., 1961: Svišť horský tatranský, nová subspecies [Marmota marmota latirostris ssp. nova]. Zool. Listy, 10: 289 304 (in Czech and German). PELIKÁN J. & HOLIŠOVÁ V., 1986: Faunal and ecological characteristic of a marginal population of Microtus agrestis. Ann. Naturhistor. Mus. Wien, 88 89: 257 265. SPITZENBERGER F., ENGLISH H., HAMER S., HARTL G. B. & SUCHENTRUNK F., 1999: Morphological and genetic differentiation of bank voles, Clethrionomys glareolus, from the Eastern Alps. Folia Zool., 48 (Suppl. 1): 69 94. ZEJDA J., 1971: Differential growth of three cohorts of the bank vole, Clethrionomys glareolus Schreb. 1780. Zool. Listy, 20: 229 245. ZIMOVÁ I., 1985: Biology of reproduction and postnatal development of the pine vole, Pitymys subterraneus (Mammalia: Rodentia) under laboratory conditions. Acta Univ. Carol. Biol., 1981: 367 417. 48

Lynx (Praha), n. s., 35: 49 118 (2004). ISSN 0024 7774 Netopýři (Chiroptera) východních Čech Bats (Chiroptera) of eastern Bohemia (Czech Republic) Vladimír LEMBERK Východočeské muzeum, Zámek 2, CZ 530 02 Pardubice, Česko; lemberk@vcm.cz došlo 22. 11. 2004 Abstract. Summary and assessment of data on bat fauna of eastern Bohemia (Central Europe) are given in the paper, including all available older findings from the period 1956 1992 and especially the larger material obtained by survey carried out in the years 1993 2004. The study area is about 9140 km 2. Altogether, total 21 bat species have been recorded in the region (87.5% of species of bat fauna of the Czech Republic). Plecotus auritus, Myotis myotis and Myotis daubentonii are the most widespread species (found in more than 70% of 11.2 12 km grid squares, used for mapping of fauna in the Czech Republic); Rhinolophus hipposideros, Plecotus austriacus, Eptesicus serotinus, Barbastella barbastellus, Myotis mystacinus and Nyctalus noctula are less often recorded but still probably common species (48 65% of the squares); Pipistrellus pipistrellus, Myotis emarginatus, Myotis nattereri, Eptesicus nilssonii and Myotis brandtii are less com mon species (25 40% of the squares); Vespertilio murinus, Myotis bechsteinii, Pipistrellus nathusii, Pi pistrellus pygmaeus, Nyctalus leisleri, Myotis blythii and Myotis dasycneme are rare species (up to 25% of the squares). Relative abundance of the findings was compared with results from other parts of the country. ÚVOD Oblast východních Čech patřila vždy k chiropterologicky spíše méně prozkoumaným územím našeho státu. Historicky nejstarší zmínky o rozšíření netopýrů v Čechách s uvedením jen ně koli ka konkrétních východočeských lokalit lze zaznamenat u KOLENATIHO (1860) a také u FRI ČE (1871). První podrobnější údaje o výskytu netopýrů, často však bohužel jen velmi obecné a s uvedením nepřesné determinace, nacházíme na přelomu 19. a 20. století v regionálních vlastivědných monografiích (např. SEKERA 1898, DVORSKÝ 1903, ROSŮLEK 1904, DOKONAL 1906 aj.). Prakticky vyčerpávající přehled všech starých nálezů a publikací do poloviny 20. století zpracoval GAISLER (1956). Přestože lze dílčí údaje o výskytu netopýrů ve východních Čechách nalézt roztroušené v řadě synekologických publikací (např. GAISLER 1960, RYBÁŘ 1974, HANÁK & GAISLER 1976), sku teč ně prvním (a do současnosti i posledním) souhrnným zpracováním jsou práce SKLE NÁ ŘE (1969) a RYBÁŘE et al. (1973). Od té doby, tedy za období posledních více než třiceti let, ve východních Čechách zcela chybí komplexní zpracování fauny netopýrů a to i přesto, že zde chiropterologický výzkum s různou intenzitou pokračoval. Z východočeských prací regionálně úzce zaměřených na dílčí malé oblasti, horopisné celky či okresy se netopýry zabýval v Orlických horách ROČEK (1974), na Broumovsku a Náchodsku ANDĚRA & VOHRALÍK (1982), v okrese Chrudim LEMBERK (2001a), v okrese Svitavy URBÁNEK 49

(1983, 1996, 2002), v Železných horách BENDA et al. (1997) a ve Žďárských vrších ELEDER (1994) nebo ŘEHÁK et al. (2000). Jednotlivé nálezy vzácnějších druhů zveřejnili např. RYBÁŘ (1969), RYBÁŘ (ed.) (1970, 1971, 1972), ELEDER (1982, 1986), SKLENÁŘ (1994), MACH (2001), REJL (ed.) (1996, 1997), VRÁNA & BURKERT (2004) a další. Rozšířením jednotlivých druhů se zabývali na území východních Čech např. HANÁK & GAISLER (1964), FLOUSEK (1984), BENDA & HANÁK (2003), ZUKAL & GAISLER (1989), LEMBERK & REJL (1998) a další. Práce VLAŠÍNA & ELEDERA (1991), VLAŠÍNA et al. (1993, 1995), ELEDERA (1994), ELEDERA et al. (2001), AN DĚ RY & ZBYTOVSKÉHO (2002) se zabývají výskytem netopýrů v sousedních oblastech Čes ko mo rav ské vrchoviny a zpracovávaného území se dotýkající pouze okrajově, stejně jako práce ANDĚRY & VOHRALÍKA (1982) a JEŽKA (1997) z Broumovska, MILESE (1970, 1971, 1975) z Krkonoš nebo MRKÁČKA et al. (2001) z Českého ráje. Velká pozornost byla tak jako v celé republice věnována sčítání netopýrů na zimovištích. Proto nepřekvapí, že výsledky svých výzkumů ze zimních sezón publikovala samostatně řada východočeských autorů, např. RYBÁŘ (1975), SKLENÁŘ (1981), BÁRTA (1996c), REJL & HAN ZAL (1997), REJL et al. (1997), LEMBERK & BÁRTA (2002), případně byly výsledky zahrnuty do celorepublikových přehledů (ZUKAL (ed.) 1993, 1994, 1995, 1996). Za delší časové období soustředili data z jednotlivých zimovišť souhrnně BUŘIČ & ŠEFROVÁ (2001), ELEDER (2001), FLOUSEK (2001), HANZAL & REJL (2001), LEMBERK (2001b) a WEIDINGER (2001). Řadu faunistických údajů lze nalézt ve výsledcích inventarizačních průzkumů chráněných částí přírody nebo území dotčených plánovanou výstavbou. Tyto vertebratologické přehledy byly částečně publikovány (např. BÁRTA 1995, 1996b, c, 1997, 1999a, b, 2001, LEMBERK & FEJFAR 1995, LEMBERK 1994, 1996, 1997a, c, 1998, 2001c, RŮŽIČKA 1996, RYBÁŘ 1977, 1978), částečně jsou jako manuscripta deponovány u orgánů státní správy případně ochrany přírody (např. FEJFAR 1988, 1993, 1994, RYBÁŘ 1979, 1981, VRÁNOVÁ 1994). Předkládaná práce shrnuje všechna dosud publikovaná data o rozšíření netopýrů v oblasti východních Čech (mimo Krkonoš a Broumovska), tedy přibližně na území současných krajů Pardubického a Královéhradeckého (tj. okresů Náchod, Rychnov n. K., Hradec Králové, Ústí n. O., Pardubice, Chrudim, Svitavy a částečně rovněž Jičín, Trutnov, Havlíčkův Brod a Žďár n. S. viz obr. 1). Současně představuje rozsáhlý soubor faunistických údajů z nálezů nových a dosud nepublikovaných. Cílem tohoto souhrnu je ucelený popis fauny netopýrů na území vý cho do české ho regionu a to v takové podobě, aby bylo možné zjištěná data využít v celorepublikovém kontextu nebo jako podklad pro budoucí výzkumy a srovnání. VYMEZENÍ A POPIS STUDOVANÉ OBLASTI Východní Čechy jsou pro účely předkládané práce chápány přibližně v hranicích stávajících krajů Krá lo véhra dec ké ho a Pardubického. Protože však státoprávní uspořádání kopíruje biogeografické poměry jen málo, bylo přistoupeno k rozšíření zájmového území i na severní oblasti Českomoravské vrchoviny (Žďárské vrchy, Železné hory, Svitavská hornatina) a naopak z území byly vyčleněny Krkonoše a Broumovský výběžek. Východní Čechy jsou tedy v souladu s CULKEM (ed.) (1996) vymezeny následujícími biogeografickými re gi o ny: Cidlinskochrudimským, Třebechovickým, Orlickohorským, Pardubickým, Železnohorským a Žďárským. Území pokryté předkládanou studií tedy nekopíruje bývalý Východočeský kraj, pro který se často pojme no vá ní východní Čechy stalo synonymem. Geograficky přesnější by tedy bylo označení jižní část vý chod ních Čech. Oblast je na severu ohraničena Krkonošským podhůřím a jižním okrajem Broumovské vr cho vi ny, na východě hřebenem Orlických hor (resp. státní hranicí), Králickým Sněžníkem a Zábřežskou vr cho vi nou. Jižní hranici tvoří Svitavská pahorkatina, Žďárské vrchy, Chotěbořská pahorkatina a Železné hory, zá pad ní hranice prochází Čáslavskou kotlinou, Cidlinskou kotlinou a Jičínskou pahorkatinou (DEMEK 50

(ed.) 1987, FALTYSOVÁ & BÁRTA 2002, FALTYSOVÁ et al. 2002). Ze správního hlediska pokrývá popisované území celé okresy Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí, Pardubice, Chrudim a Svitavy. Ze severu zasahuje větší část okresu Náchod a okraj okresu Trutnov, na severozápadě část okresu Jičín a na jihu okraj okresů Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou. Polohu a základní hydrologickou i topografickou situaci území znázorňuje obr. 1. Oblast výzkumných aktivit, popisovaných v této studii, lze vymezit rovněž běžně užívanou mapovací sítí čtverců 11,2 12 km (SLAVÍK 1971). Do zpracovávaného území patří plocha definovaná řadami čtverců 55 až 63 a sloupci 58 až 66. Z tohoto obdélníku je ovšem nutno vyjmout čtverce 5558, 6058, 6158, 6258, 6358, 6359 a 6360, ve kterých nebyla výzkumná aktivita vykonávána. Celkový počet pokrytých čtverců je 68 (viz obr. 33). Hypsometricky je osou zkoumaného území řeka Labe, podél které dosahuje reliéf nejnižších nadmořských výšek (minimum 200 m n. m. u Chvaletic). Maxima tvoří jednak vrcholek Králického Sněžníku (1424 m n. m.) a rovněž hřeben Orlických hor (Velká Deštná 1115 m n. m.). Orografický celek Žďárských vrchů Obr. 1. Mapa studované oblasti s vyznačením nejvýznamnějších měst a vodních toků. Fig. 1. Map of the study area with location of the most significant settlements and rivers. 51

kulminuje Devíti Skalami (836 m n. m.) a Železné hory Pešavou (697 m n. m.). Přibližně 50 % území se rozkládá ve výškovém rozmezí 200 400 metrů n. m., cca 45 % tvoří oblasti s nadmořskými výškami 400 800 metrů a zbytek horské polohy vyšší (Orlické hory, Králický Sněžník). Klimaticky nejteplejší jsou v regionu oblasti s nadmořskou výškou do 300 metrů n. m., které jsou zařazeny do teplé klimatické oblasti (QUITT 1971) s průměrnou červencovou teplotou vzduchu nad 18 C, průměrným počtem letních dnů nad 50 a průměrným počtem mrazových dnů pod 110. Většina zkoumaného území však leží v klimatické oblasti mírně teplé s průměrnou červencovou teplotou vzduchu 16 18 C, průměrným po čtem letních dnů 20 50 a průměrným počtem mrazových dnů 110 160. Jen oblasti s nejvyššími nadmořskými výškami patří do chladné klimatické oblasti (Orlické hory, Žďárské vrchy, Králický Sněžník s podhůřím) s průměrnou červencovou teplotou vzduchu 12 16 C, průměrným počtem letních dnů do 30 a průměrným počtem mrazových dnů nad 140. Dlouhodobá průměrná roční teplota vzduchu se v oblasti pohybuje od 8,7 C v nejnižších polohách (Přelouč) po cca 2 C ve výškách okolo 1400 metrů n. m. (FALTYSOVÁ & BÁRTA 2002, FALTYSOVÁ et al. 2002). Geologická stavba oblasti je poměrně složitá. Do většiny území zasahuje východní část české křídové pánve, vyplněné mořskými usazeninami svrchnokřídového stáří (jílovce a slínovce v Polabí, pískovce na vy zdvi že ných hřbetech směrem k podhůří, vápnité slínovce na jihovýchodě oblasti). Těmito usazeninami místy pronikají sopečné vyvřeliny (Kunětická hora, Košumberk, Zebín aj.). Horské oblasti na východě (Orlické hory, Králický Sněžník) jsou budovány převážně krystalickými horninami starohorního a prvohorního stáří. Severní výběžky Českomoravské vrchoviny tvoří převážně starohorní ruly a migmatity. Stavba Železných hor je velmi složitá a pestrá se zastoupením žul, krystalických hornin, vápenců i pískovců (VÍTEK in FALTYSOVÁ & BÁRTA 2002, FALTYSOVÁ et al. 2002). Většina území východních Čech je v současnosti odlesněná a zemědělsky využívaná. Pouze v horských a podhorských oblastech se vyskytují plošně rozsáhlé, mnohdy však monokulturní, lesy. Z hlediska po tenci ál ní přirozené vegetace leží velká část Polabí v oblasti lužních lesů, jilmových doubrav a střemchových jasenin. Ty se ovšem zachovaly jen vzácně, většinou jako vegetační lemy podél vodních toků. Na ně navazují směrem k podhůřím dubohabřiny, kyselé doubravy a lipové doubravy. Suché písčité půdy říční terasy Orlice náleží do oblasti borových doubrav. Strmá úbočí a údolí v některých horních úsecích řek (např. Chrudimky, Divoké Orlice, Zdobnice) osídluje společenstvo suťových a roklinových lesů. Horské svahy jsou charakteristické květnatými bučinami, druhově chudšími acidofilními bučinami a smrkovými bučinami. Klimaxové smrčiny se vytvořily pouze na Králickém Sněžníku a omezeně v Orlických horách (NEUHÄUSLOVÁ 1998). METODIKA Ke zjištění výskytu netopýrů ve východních Čechách byly použity všechny běžně užívané a dostupné metody faunistického výzkumu. Především se jednalo o přímé kontroly půdních a podkrovních prostor dostupných a potencionálně vhodných budov (kostelů, far, zámků, hradů, škol, úřadů atd.) za účelem zjištění letních ko lo nií. Dále byly prováděny obdobné kontroly zimních úkrytů netopýrů ve sklepích, štolách a jeskyních. Ve velmi omezené míře byla pozornost věnována kontrolám stromových dutin. Využit byl rovněž odchyt do nárazových sítí instalovaných na vhodných místech se zvýšenou letovou aktivitou netopýrů (u vchodů jeskyní, nad vod ní mi toky a nádržemi atd.). K detekci echolokačních signálů byl používán detektor Petterson D 240. Část údajů tvoří také náhodné nálezy kadáverů nebo živých netopýrů v bytech (většinou zaznamenaných na základě hlášení obyvatelstva). Mimo tato aktivní zjištění byla excerpována veškerá dostupná literatura, nepublikované zprávy (většinou inventarizační průzkumy chráněných částí přírody nebo tzv. biologická hodnocení) a sbírkové fondy muzeí se sběrnými oblastmi ve východních Čechách. Využity byly rovněž databáze Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Pardubicích a Praze, Správ CHKO Žďárské vrchy a Železné hory a také zoologů provádějících ale s poň čás teč ně svůj vý zkum v dotčeném území (jejich jména jsou uvedena v poděkování). Naprostá většina nových dat pochází z období výzkumu autora, tedy z let 1993 2004. Z použitých metod bylo největšího pokrytí území dosaženo kontrolami půdních a podkrovních prostor, o něco menší 52

plocha byla pokryta kontrolami podzemních prostor v době hibernace a také odchytem do sítí či detekcí echolokačních signálů. Při využití údajů převzatých od jiných autorů byly mezi novými údaji uvedeny i data starší (před r. 1993), pokud nebyla dosud publikována. Totéž se týká i dosud nepublikovaných sbírkových exemplářů z muzeí. Jménem neoznačené údaje jsou zjištění autora, všechna ostatní data jsou vždy v závorce označena au tor stvím. STRUKTURA ZÁZNAMU A POUŽÍVANÉ ZKRATKY Z důvodu soustředění velkého množství údajů jsou odděleny nálezy vlastní (resp. dosud nepublikované) a nálezy literární. U vlastních nálezů jsou pokud možno podrobně rozepsány nálezové okolnosti, především cha rak ter lokality, počet, stáří a pohlaví zvířat, aktivita, kolonie, charakter výskytu a pod. U nálezů literárních je uváděna pro zjednodušení jen lokalita, charakter výskytu a citace původního zdroje. Mezi vlastní nálezy (resp. nové údaje) jsou pro úplnost zařazeny také již publikované zimní nálezy autora (LEMBERK 2001b). Záznamy jsou tříděny podle mezinárodních mapovacích čtverců a to ve směru od severozápadu k jihovýchodu. Záznam nálezu začíná pořadovým číslem lokality (toto číslo je shodné s označením v příslušné mapce rozšíření druhu), které není uvedeno jen tam, kde nelze výskyt přesně lokalizovat. Následuje jméno katastru, název samotné lokality a další doplňující údaje. U vlastních nálezů je za názvem a charakteristikou lokality uveden datum a počet jedinců (K = kolonie, H = hibernující, pro označení pohlaví a stáří jsou v textu uváděny běžně užívané zkratky: ex. = jedinec neurčeného pohlaví a stáří, m, mm = samec, samci, f, ff = samice, ad. = adultní, sad. = subadultní, juv. = juvenilní, pro upřesnění případně L = laktující a G = gravidní). V závorce je uvedena metoda registrace (D = zjištění pomocí ultrazvukového detektoru, V = přímé vizuální pozorování, N = odchyt do sítě), další okolnosti jsou vypsány slovy. Pokud se jedná o jedince uloženého ve sbírce muzea, jsou použity následující zkratky: VČM = sbírka Východočeského muzea v Pardubicích (+ inv. číslo), MVČ = sbírka Muzea východních Čech v Hradci Králové (+ inv. číslo), NMP = sbírka Národního muzea v Praze (+ inv. číslo), UK = sbírka katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (+ inv. číslo). U literárních údajů je pro zestručnění uvedeno jen zda jde o nález letní kolonie (K), jiný nález v období letním (L), zimním (Z) nebo bez udání období (O). Letní a zimní nálezy jsou tak, jak to užívá např. REITER et al. (2003), rozlišeny v souladu s připravovaným dílem Savci v edici Fauna České republiky období letní: 1. květen až 14. říjen, období zimní: 15. říjen až 30. duben. Stejné rozdělení je užito v mapkách rozšíření jednotlivých druhů. PŘEHLED NÁLEZů Vrápenec malý Rhinolophus hipposideros (Bechstein, 1800) Nové údaje: 5559: 1 Pecka, sklepení hradu, 26. 10. 2003: 1 ex. (HOTOVÝ in litt.), 10. 1. 2004: 1 H (HOTOVÝ in litt.); 5560: 2 Bílá Třemešná, tunel v přehradní hrázi Les Království, leden 2002: 2 H (HOTOVÝ in litt.), 27. 12. 2002: 2 H (HOTOVÝ in litt.), 5. 1. 2004: 1 H (FLOUSEK in litt.); 3 Bílá Třemešná, Komenského jeskyně, 25. 1. 2003: 46 H (HOTOVÝ & MICHÁLEK in litt.); 4 Dvůr Králové nad Labem, vodárenské dílo, 25. 1. 2003: 4 H (HOTOVÝ & MICHÁLEK in litt.); 5561: 5 Újezdec, kamenný sklep rodinného domu Šol co vých, 29. 2. 2004: 12 H; 6 Újezdec, stodola domu Šolcových, 23. 6. 2004: 20 K; 5562: 7 Náchod, sklepy pod zámeckou věží, 29. 2. 2004: 1 H; 5563: 8 Dobrošov, chodby pevnosti, 11. 2. 1972: 1 m (VČM Z 2875, lgt. SKLENÁŘ), 5. 1. 2002: 53 H, 11. 1. 2003: 68 H, 17. 1. 2004: 65 H (vše FLOU- SEK in litt.); 5658: 9 Jičíněves, půda zámku, 21. 6. 2000: 21 K (ANDREAS & REJL in litt.); 2. 7. 2002: 15 K, 17. 7. 2004: 18 ff + juv.; 5659: 10 Hořice v Podkrkonoší, u nádraží ČD, 17. 7. 2004: 4 ex. (V, D); 5660: 11 Bílé Poličany, park u zámečku, 4. 6. 2004: 2 ex. (V, D); 12 Boháňka, kamenný sklep domu čp. 15, 6. 2. 1999: 4 H, 1. 2. 2001: 3 H, 3. 2. 2004: 1 H; 13 Boháňka, sklep domu čp. 10, 28. 9. 2004: 1 ex; 5661: 14 Josefov, podzemní chodby pod pevností, 10. 2. 1998: 72 H, 25. 6. 2002: 1 ad. (ANDREAS & HANZAL in litt.), 19. 2. 2003: 107 H; 5662: 15 Česká Skalice, sklep Muzea B. Němcové, 30. 11. 1999: 2 ex. (SPÍŠEK in litt.), 29. 2. 2004: 17 H; 16 Česká Skalice, kamenný sklep Klubu Bajo na náměstí, 53

30. 11. 1999: 1 H (SPÍŠEK in litt.); 5761: 17 Černilov, sklepy zákl. školy, 10. 1. 2004: 2 H; 18 Hradec Králové, ul. Na Kotli, 3. 9. 2004: 1 uhynulý m; 5762: 19 České Meziříčí, PR Zbytka, červen 2000: 1 ex. (BARVA in litt.); 20 Opočno, sklepy pod zámkem, 13. 2. 1964: 71 H (HANÁK in litt.), 6. 2. 1979: 1 H, 7. 3. 1988: 6 H (SKLENÁŘ in litt.), 12. 1. 1993: 13 H, 20. 1. 1994: 6 H, 18. 1. 1995: 24 H, 13. 2. 1996: 4 H, 25. 2. 1997: 2 H, 11. 2. 1998: 12 H, 18. 2. 1999: 4 H, 16. 2. 2000: 10 H, 19. 1. 2001: 29 H, 20. 2. 2002: 13 H, 13. 2. 2003: 11 H, 11. 2. 2004: 17 H; 21 Opočno, sklep pivovaru, 16. 3. 1973: 3 H, 6. 2. 1979: 5 H, 28. 1. 1986: 2 H (vše HANÁK in litt.); 5860: 22 Opatovice nad Labem, 5. 6. 2004: 2 ex. (V, D); 5861: 23 Hradec Králové, Moravské předměstí, 10. 5. 2004: 1 ex. sražen autem (VÁVRA lgt.); 5863: 24 Častolovice, půda zámku, 10. 6. 1999: 20 K (samice bez juv.); 25 Kostelec nad Orlicí, sklep pod zámeckým skleníkem, 12. 1. 1993: 18 H, 20. 1. 1994: 18 H, 18. 1. 1995: 21 H, 13. 2. 1996: 24 H, 25. 2. 1997: 19 H, 11. 2. 1998: 18 H, 18. 2. 1999: 18 H, 16. 2. 2000: 7 H, 19. 1. 2001: 21 H, 20. 2. 2002: 58 H, 13. 2. 2003: 60 H, 11. 2. 2004: 46 H; 26 Kostelec nad Orlicí, stropní dutý prostor nad zámeckým skleníkem, 10. 7. 2003: kolonie 40 ff s juv., 20. 6. 2004: cca 35 K; 5959: 27 Přelouč, náměstí a nejbližší okolí, 9. 8. 2002: 3 ex. (V, D); 5960: 28 Barchov, nad potokem, zahrady u domů, 5. 9. 2003: 2 ex. (V, D); 87 Pardubice, sklep zámku, 11. 1. 1998: 1 H; 5961: 29 Dašice, sklep pod radnicí, 9. 1. 2002: 1 H; 30 Dašice, u městského úřadu, 10. 6. 2002: 5 ex. (V, D); 31 Horní Ředice, půda kostela, 23. 7. 2001: kolonie 5 ff + 2 juv., 17. 6. 2002: 6 K (bez juv.), 16. 7. 2004: 4 ff + 3 juv.; 5963: 32 Brandýs nad Orlicí, půda léčebného ústavu, 4. 8. 2002: 5 K (+ 2 juv.), 23. 5. 2003: 7 K (bez juv.), 16. 7. 2004: 8 ff (+ 3 juv.); 33 Brandýs nad Orlicí, půda radnice, 4. 8. 2002: 3 ex.; 5964: 34 Letohrad, sklepy zámku, 28. 1. 2002: 5 H; 35 Letohrad, půda zámku, 2. 8. 2003: 7 K; 6059: 36 Heřmanův Městec, sklepy zámku (t.č. domov důchodců), 7. 2. 1995: 5 H, 24. 1. 1996: 5 H, 27. 1. 1997: 5 H, 29. 1. 1998: 7 H, 13. 1. 1999: 6 H, 18. 1. 2000: 3 H, 16. 1. 2001: 4 H, 15. 1. 2002: 5 H, 22. 1. 2003: 4 H, 23. 1. 2004: 11 H; 37 Heřmanův Městec, půda zámku (domov důchodců), 27. 7. 2001: kolonie 4 ff + 1 juv., 10. 6. 2002: 7 K, 3. 8. 2003: 8 ff + 3 juv., 18. 7. 2004: 9 ff + 6 juv.; 38 Heřmanův Městec, sklep (tzv. lednice ) zámeckém parku (bez přístupu veřejnosti), 22. 1. 2003: 1 H, 23. 1. 2004: 2 H; 39 Choltice, půda zámku, 21. 6. 2000: 1 ex. (ANDREAS & REJL in litt.); 39 Choltice, zámecký park, 8. 8. 2004: 2 ex. (V, D); 6060: 40 Chrudim, sklepy v tzv. Pardubické fortně, 11. 1. 1993: 1 H, 23. 1. 1994: 1 H, 2. 5. 2002: 3 ex. (V, D); 6061: 41 Hrochův Týnec, půda zámečku (Dětský diagn. ústav), 11. 6. 2002: kolonie 25 ff s juv., 21. 6. 2004: 25 K; 42 Chrast u Chrudimě, sklepy pod zámkem, 8. 2. 1995: 4 H, 22. 1. 1996: 4 H, 11. 12. 1996: 3 H, 8. 2. 1998: 5 H, 19. 2. 1999: 3 H; 6062: 43 Popovec, jeskyně Bětník, puklinová jeskyně v opuce, 26. 11. 2001: 108 H (WEIDINGER in litt.), 20. 9. 2002: 1 m + 1 f (N), 14. 12. 2002: 122 H (WEI- DINGER in litt.), 23. 1. 2003: 115 H (WEIDINGER in litt.), 5. 2. 2003: 120 H (FEJFAR in litt.), 11. 12. 2003: 145 H (WEIDINGER in litt.), 11. 2. 2004: 142 H (FEJFAR in litt.); 6064: 44 Hrádek, jeskyně Průvanová, puklinová jeskyně v opukách, 10. 12. 2001: 2 H (WEIDINGER in litt.), 16. 1. 2003: 14 H (WEIDINGER in litt.), 28. 1. 2003: 1 H, 7. 2. 2004: 23 H (WEIDINGER in litt.); 45 Lanšperk, puklinová jeskyně v opuce, 7. 12. 2001: 10 H, 20. 12. 2002: 6 H, 7. 2. 2004: 2 H (vše WEIDINGER in litt.); 6065: 46 Skuhrov, Jeskyně V dolech, puklinová jeskyně v opuce, 7. 12. 2001: 37 H, 16. 1. 2003: 39, 7. 2. 2004: 11 H (vše WEIDINGER in litt.); 6159: 47 Běstvina, krypta pod kostelem, leden 1997: 50 H, 29. 1. 1998: 90 H, 13. 1. 1999: 121 H, 18. 1. 2000: 131 H, 16. 1. 2001: 136 H, 15. 1. 2002: 168 H, 22. 1. 2003: 195 H, 23. 1. 2004: 210 H; 48 Běstvina, kamenný sklep domu čp. 50, 10. 1. 2001: 4 H, 14. 1. 2002: 5 H, 4. 2. 2003: 3 H, 10. 2. 2004: 3 H; 48 Běstvina, půda domu čp. 50, 2. 7. 2002: 15 K (včetně juv.), 10. 7. 2003: 12 K(včetně juv.), 18. 7. 2004: 15 K (včetně juv.); 49 Běstvina, půda býv. školy, 13. 7. 2000: kolonie 41 ff + 23 juv. (ANDREAS in litt.); 50 Prachovice, Králíkova jeskyně, krasová jeskyně, 24. 1. 1995: 2 H; 51 Lichnice, sklepy hradní zříceniny, 16. 1. 2001: 2 H, 15. 1. 2002: 5 H, 16. 2. 2002: 7 H, 22. 1. 2003: 8 H, 23. 1. 2004: 5 H; 52 Třemošnice, nádraží ČD, 4. 10. 2000: 1 uhynulý m; 53 Pařížov, kostel, 6. 8. 2003: 1 ex. (VOHRALÍK, NOVÁ, HOTOVÝ in litt.); 54 Vápenný podol, Podolská a Páterova jeskyně, kra so vá jeskyně, 14. 1. 1993: 76 H, 7. 3. 1994: 53 H, 24. 1. 1995: 104 H, 25. 1. 1996: 99 H, 22. 1. 1997: 130 H, 28. 1. 1998: 131 H, 4. 3. 1999: 104 H, 21. 2. 2000: 143 H, 24. 1. 2001: 302 H, 24. 1. 2002: 221 H, 29. 1. 2003: 286 H, 20. 1. 2004: 289 H; 6160: 55 Křižanovice, štola v přehradní hrázi, 18. 1. 1993: 1 H, 3. 1. 1996: 3 H, 17. 1. 2002: 1 H (BÁRTA in verb.); 56 Práčov, věž kostela, 9. 7. 2002: 20 K (CACH in litt.); 57 Štola Vápenice u Polanky, zatopená štola, 26. 1. 2001: 2 H, 16. 1. 2002: 1 H, 26. 2. 2003: 2 H, 16. 2. 2004: 54

4 H (vše BÁRTA in litt.); 6161: 58 Podlažice, půda kostela, 5. 7. 1997: cca 50 K, 28. 6. 2000: 46 ff + min. 10 juv., 2. 7. 2001: 62 ff s juv., 10. 6. 2002: 41 ff s juv. (později proběhla rekonstrukce střechy); 59 Žumberk, sklep hradní zříceniny, 14. 1. 1993: 2 H, 3. 2. 1994: 2 H, 8. 2. 1995: 3 H, 24. 1. 1996: 1 H, 27. 1. 1997: 3 H, 16. 1. 2001: 2 H, 15. 1. 2002: 2 H, 28. 1. 2003: 1, 23. 1. 2004: 2 H; 6162: 60 Košumberk, kamenné sklepy pod pivovarem (tzv. Letní sklep ), 20. 1. 2000: 4 H, 19. 1. 2001: 3 H, 14. 7. 2001 kolonie 15 ff s juv., 17. 1. 2002: 10 H, 10. 6. 2002: 12 ff bez juv., 28. 1.3003: 8 H, 10. 2. 2004: 11 H, 16. 7. 2004: 23 ff + 15 juv.; 61 Košumberk, půda stodoly u domu čp. 22, 14. 7. 2001: 3 ex.; 62 Košumberk, chodba ve svahu pod hradem, 25. 1. 1999: 2 H, 17. 1. 2002: 1 H; 63 Košumberk, sklepy hradní zříceniny, 28. 1. 2003: 2 H, 10. 2. 2004: 3 H; 64 Košumberk, okolí hradní zříceniny, 3. 6. 2002: 2 ex. (D), 30. 8. 2003: 2 ex. (D); 65 Košumberk, sklepy Hamzovy odborné léčebny, 19. 1. 1995: 10 H, 22. 1. 1996: 4 H, 14. 1. 1997: 4 H, 8. 2. 1998: 4 H, 19. 2. 1999: 6 H, 15. 2. 2000: 3 H; 66 Nové Hrady, půda zámku (soukr. vlast.), 27. 7. 2001: 3 ex., 4. 6. 2002: 20 K (mateřská kolonie ff s nezjištěným počtem juv.); 67 Dolany, Pivnická jeskyně, pseu do kra so vá jeskyně v pískovcích, 16. 1. 2002: 1 H; 68 Proseč, půda Obr. 2. Lokality výskytu vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Vysvětlení symbolů: zleva vy plně ný kruh = nález v letním období, zprava vyplněný kruh = nález v zimním období, prázdný kruh = nález v nezjištěném období roku. Fig. 2. Sites of occurrence of Lesser horseshoe bat (Rhinolophus hipposideros). Explanatory notes: left half-filled circle = summer record, right half-filled circle = winter record, open circle = record in an unknown period of the year. 55

Tab. 1. Počty exemplářů vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) zjištěné ve východočeských mateřských koloniích. 1 = RYBÁŘ et al. (1973), 2 = WEIDINGER (in litt.), 3 = SKLENÁŘ (1969) Tab. 1. Numbers of individuals of the Lesser horseshoe bat (Rhinolophus hipposideros) recorded in nur se ry colonies in eastern Bohemia. 1 = RYBÁŘ et al. (1973), 2 = WEIDINGER (in litt.), 3 = SKLENÁŘ (1969) kolonie hist. max. 1993 2004 min. max. prům. N kontrol Běstvina, půda domu? 12 15 14 3 Běstvina, půda školy? 41 1 Borová u Po lič ky, kostel? 21 45 33 2 Brandýs n. Orl., ústav? 5 8 7 3 Častolovice, zámek 60 (1969) 1 20 1 Heřmanův Měs tec, zámek? 4 9 6 4 Horní Ředice, kostel? 4 6 5 3 Hrochův Tý nec, zámeček? 25 25 25 2 Choltice, zá mek 30 (1962) 3 neg. 3 Jičíněves, zá mek? 15 20 18 3 Kostelec n. Orl., skleník 5 (1970) 1 35 40 38 2 Košumberk, sklep? 12 23 18 3 Letohrad, zá mek? 7 1 Nové Hra dy, zámek? 3 20 12 2 Podlažice, kos tel? 41 62 52 4 Práčov, kos tel? 20 1 Rychmburk, hrad 70 (1989) 2 25 80 54 5 Slatiňany, zá mek 50 (1961) 3 neg. 3 Stará Ro veň, půda domu? 45 1 Újezdec, stodola? 20 1 fary evang. kostela, 4. 6. 2002: 1 ex.; 69 Rychmburk, hradní sklepy, 8. 2. 1995: 1 H, 18. 1. 1996: 1 H, 15. 1. 1997: 2 H; 69 Rychmburk, půda hradu, 10. 8. 1989: cca 70 ff s juv. (WEIDINGER in litt.), 11. 8. 1990: cca 50 ff s juv. (WEI DIN GER in litt.), 10. 7. 1997: cca 80 ff s juv., 2. 7. 1999: 56 ff s juv., 29. 6. 2000: cca 60 ff s juv., 4. 6. 2002: cca 25 K (ff bez juv.), 5. 8. 2003: cca 40 ff s juv.; 6163: 70 Budislav, okraj pískovcových skal, 6. 8. 2003: 3 ex. (V, D); 71 Horní Újezd, puklinová jeskyně v opuce, 27. 11. 2001: 333 H (WEIDINGER in litt.), 27. 2. 2002: 305 H, 13. 12. 2002: 397 H (WEIDINGER in litt.), 9. 2. 2003: 330 H (REIF & ROLEČEK in litt.), 30. 1. 2004: 419 H (WEIDINGER in litt.); 72 Litomyšl, sklepy zámku, 19. 2. 2003: 2 H (URBÁNEK in litt.), 4. 12. 2003: 1 H (URBÁNEK in litt.); 6165: 73 Damníkov, štola, 10. 12. 2001: 2 H, 16. 1. 2003: 4 H, 7. 2. 2004: 1 H (vše WEIDINGER in litt.); 6260: 74 Horní Sokolovec, stará štola v údolí Doubravy, 16. 1. 2001: 1 H, 22. 1. 2003: 2 H, 23. 1. 2004: 4 H; 6262: 75 Borová u Poličky, půda římskokat. kostela, 23. 7. 2003: kolonie cca 45 ff s juv. (DAJČ in litt.), 9. 6. 2004: 21 K (ČEJKA & DAJČ in litt.), 19. 7. 2004: 10 ff + 7 juv. (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6266: 76 Rozstání, štola, 16. 1. 2004: 1 H (WEIDINGER in litt.); 77 Stará Roveň, půda domu čp. 8, červenec 2003: kolonie cca 40 50 ex. (URBÁNEK in litt.), 2. 9. 2003: 5 ex na půdě + 1 ex. ve sklepě (URBÁNEK in litt.); 6363: 78 Telecí, štola Ludvík, 1. 10. 2003: 2 ex. (DAJČ in litt.), 8. 10. 2003: 7 ex (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6365: 79 Brněnec, jeskyně Čertovy díry, 21. 12. 2001: 7 H, 30. 1. 2003: 7 H, 20. 2. 2004: 8 H (vše WEIDINGER in litt.); 80 Pohledy, jeskyně Pod Mariánským obrazem, 29. 11. 2002: 4 H (WEIDINGER in litt.); 81 Rozhraní, puklinová jeskyně v opuce, 16. 12. 2001: 41 H, 27. 1. 2003: 32 H, 12. 2. 2004: 35 H (vše WEIDINGER in litt.). Literární údaje: 5559: 1 Pecka, Z (RYBÁŘ et al. 1973); 5560: 2 Bílá Třemešná, přehrada Les Království, Z (FLOU SEK 2001); 5563: 82 Náchod, Babí štola, Z (FLOUSEK 2001); 8 Dobrošov, Z (RYBÁŘ et al. 1973, FLOUSEK 2001); 5661: 14 Josefov, podzemí pevnosti, Z (HANÁK & GAISLER 1972, RYBÁŘ 56

Tab. 2. Početnost hibernujících vrápenců malých (Rhinolophus hipposideros) zjištěných v nejvýznamnějších východočeských zimovištích v letech 1993 2004. 1 = WEIDINGER (2001, in litt.), 2 = FLOUSEK (2001, in litt.), 3 = HANZAL & REJL (2001) Tab. 2. Numbers of the wintering Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) recorded in sig ni ficant hibernacula in eastern Bohemia in 1993 2004. 1 = WEIDINGER (2001, in litt.), 2 = FLOUSEK (2001, in litt.), 3 = HANZAL & REJL (2001) rok Běstvina Bětník 1 Dobrošov 2 Heřmanův Městec Horní Újezd 1 Josefov 3 Kostelec n. O. Lanšperk 1 Lichnice Opočno Rozhraní 1 Vápenný Podol V dolech 1 Σ 1992/1993? 75 29 5 121 63 18 1 0 13? 76 6 407 1993/1994? 61 29 5 119 76 18 0 0 6? 53 3 370 1994/1995? 54 25 5 179 77 21 3 0 24? 104 1 493 1995/1996? 68 33 5 195 52 24 7 0 4? 99 4 491 1996/1997 50 67 36 5 183 63 19 3 0 2? 130 9 567 1997/1998 90 68 37 7 227 72 18 2 0 12? 131 12 676 1998/1999 121 69 46 6 234? 18 2 0 4 8 104 4 616 1999/2000 131 71 51 3 266? 7 0 0 10 17 143 20 719 2000/2001 136 88 54 4 244 70 21 0 2 29 25 302 21 996 2001/2002 168 108 53 5 333? 58 10 7 13 41 221 37 1054 2002/2003 195 120 68 5 397 107 60 6 8 11 32 286 39 1334 2003/2004 210 142 65 13 419? 46 2 5 17 35 289 11 1254 et al. 1973, HANZAL & REJL 2001); 5662: 83 Nové Město nad Metují, Z (RYBÁŘ et al. 1973); 5663: 84 Sněžné v Orl. horách, štola Portál, Z (FLOUSEK 2001); 5760: 85 Hradec Králové, Z (SKLE NÁŘ 1969); 5761: 18 Hradec Králové, Z (RYBÁŘ et al. 1973); 5762: 20 Opočno, Z (HANÁK & GAISLER 1972), L (RYBÁŘ et al. 1973); 5863: 24 Častolovice, L (RYBÁŘ et al. 1973); 25 Kostelec nad Orlicí, Z, L (RYBÁŘ et al. 1973); 86 Rychnov nad Kněžnou, L (ROČEK 1974); 5960: 87 Pardubice, Z, L (SKLENÁŘ 1969); 5964: 88 Žam berk, Z (HANÁK & GAISLER 1972); 6059: 36 Heřmanův Městec, Z (BENDA et al. 1997); 39 Choltice, L (SKLE NÁŘ 1969); 6060: 89 Slatiňany, L (SKLENÁŘ 1969, RYBÁŘ et al. 1973); 6062: 43 Popovec, Jeskyně Bětník, Z (RYBÁŘ et al. 1973, LEMBERK & FEJFAR 1995, WEIDINGER 2001); 6064: 45 Lanšperk, jeskyně u Lanšperka, Z (WEIDINGER 2001); 44 Hrádek, Průvanová jeskyně, Z (WEI DIN GER 2001); 6159: 53 Pařížov, L (LEM BERK 2001a); 54 Vápenný Podol, Podolská a Páterova jeskyně, Z (RYBÁŘ 1970, 1973); 6160: 90 Bojanov, Z (BENDA et al. 1997); 91 Vápenný Podol, Z (RYBÁŘ 1971); 6161: 92 Podskala, O (DOKONAL 1906); 59 Žumberk, Z (SKLENÁŘ 1969); 6162: 67 Dolany, Pivnická jeskyně, Z (WEIDINGER 2001), 69 Rychmburk, sklep hradu, Z (WEI DIN GER 2001), L (RYBÁŘ et al. 1973); 6163: 71 Horní Újezd, jeskyně, Z, L (URBÁNEK 1996, 2002, WEIDINGER 1994, 2001); 72 Litomyšl, Z (SKLE NÁŘ 1969, URBÁNEK 1996, 2002), L (RYBÁŘ et al. 1973); 93 Morašice, Z (URBÁNEK 2002); 94 Nedošín, L (UR BÁ NEK 1996); 6164: 95 Semanín, L (SRŠŇOVÁ 1983); 6165: 73 Damníkov, štola, Z (WEI DIN GER 2001); 6262: 96 Otradov, L (LEMBERK 2001a); 6263: 97 Polička, Z (URBÁNEK 1996); 6364: 98 Svojanov, Z (URBÁNEK 1996); 6365: 79 Brněnec, Jeskyně Čertovy díry, Z (URBÁNEK 1996, 2002, WEI DIN GER 1994, 2001); 80 Pohledy, Jeskyně Pod mariánským obrazem, Z (WEI DIN GER in URBÁNEK 2002); 81 Rozhraní, jeskyně, Z (GAIS LER & HANÁK 1972, STACKE & URBÁNEK 1982, URBÁNEK 2002, WEI DIN GER 2001); 6366: 99 Jaroměřice, L (UR BÁ NEK 2002); 100 Jevíčko, Z, L (UR BÁ NEK 1996). Kroužkování: Samec označený v září 1992 u vletového otvoru jeskyně v Horním Újezdě (6163) byl kon t rolo ván 18. 1. 1993 hibernující ve štole přehradní hráze Křižanovice (6160), tj. ve vzdálenosti cca 34 km. 57

Tento teplomilný druh obývá ve zkoumaném území především oblasti s nižšími nadmořskými výškami do 400 metrů n. m. Souvisle osídleným areálem je zejména východní Polabí a vý chod ní část České křídové tabule, odkud zasahuje podél řek i do středních poloh v podhůří Orlických hor, Podkrkonoší a do Železných hor. Chybí zcela v zalesněných a klimaticky méně příznivých oblastech Žďárských vrchů, Orlických hor a Králického Sněžníku. Ve vý cho do čes kých podmínkách je v letním období vázán výhradně na úkryty v lidských sídlech, zimoviště jsou ovšem známé nejen v úkrytech antropicky podmíněných, ale zejména v jeskyních. Údolím Svitavy zasahuje do východních Čech z jihovýchodu populace jihomoravská (např. GAISLER et al. 1988), ze západu údolím Doubravy (především do Železných hor) a podél Labe populace středočeská (např. HANÁK et al. 1995). Početnost vrápence malého není ve východních Čechách prostorově vyrovnaná. Zatímco v některých vhodných oblastech zcela chybí (Chlumecko), mateřské kolonie i zimoviště z Chrudimska a západu Svitavska tvoří velkou část všech východočeských lokalit (37 %). Vý znam né svou početností jsou zde v tomto ohledu především velká zimoviště v krasových i puklinových jeskyních u Vápenného Podola (obr. 5), Popovce a Horního Újezda (např. LEM BERK & BÁRTA 2002, WEIDINGER 2001 aj.) nebo v kryptě kostela v Běstvině (LEMBERK 2001), která obývají kolonie v řádu stovek jedinců. Naproti tomu početnost v ostatních významných zi mo viš tích v severovýchodní části území (Josefov, Kostelec nad Orlicí, Opočno, Dobrošov) se pohybuje jen v řádu desítek jedinců. Obr. 3. Rostoucí početnost hibernujících vrápenců malých (Rhinolophus hipposideros) v nejvýznamnějších východočeských zimovištích (A = antropické úkryty, B = jeskyně). Fig. 3. Number increase of the wintering Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) recorded in significant bat hibernacula in Eastern Bohemia (A = anthropic shelters, B = caves). 58

Vrápenec malý byl zaznamenán celkem v 43 mapovacích čtvercích (tj. 63,2 %), z toho ve 20 byl zjištěn současně v letním i v zimním období, v 15 čtvercích pouze v zimním a v 8 čtvercích jen v letním období (viz obr. 33). Početnost vrápence malého se jeví v posledním desetiletí jako mírně, ale setrvale, vzrůs tají cí (obr. 3). Zejména počty na dlouhodobě sčítaných zimovištích se za toto období přibližně ztrojnásobily (tab. 2). To koresponduje s výsledky např. ze střední Moravy (KOUDELKA & REI TER 2001) nebo Moravského krasu (ZUKAL et al. 2001). Nejvyšší denzita hibernujících exem plá řů byla zaznamenána v kryptě pod kostelem v Běstvině, kde na ploše cca 10 5 metrů zi mu je až 210 ex. (obr. 4). Situaci s dlouhodobým vývojem početnosti v mateřských koloniích nelze objektivně zhodno tit, protože na území východních Čech není v současnosti žádná kolonie monitorovaná déle než 5 let (tab. 1). Rovněž srovnání s historickými údaji není v tomto případě dost dobře mož né, protože literární data nejsou zpravidla kvantifikována. Nárůst počtu známých mateřských kolonií v posledních letech je patrně jen důsledkem výrazného zvýšení intenzity chi ro p te ro lo gic ké ho výzkumu. Celkově bylo v letech 1993 2004 zjištěno 18 mateřských kolonií (oproti 7 zjištěných RYBÁŘEM et al. 1973), z nichž ovšem minimálně 3 v průběhu vý zku mu zanikly (zámek Častolovice, škola Běstvina a kostel Podlažice) z důvodu opravy půd a střech. Mimo dvou případů byla naprostá většina letních kolonií situována v prostředí pro vrá pen ce malého typickém, tedy na půdách velkých staveb (hradů, zámků, škol a kostelů). Ma teř ská kolonie na Košumberku byla situována v tzv. letním sklepě, tedy v lidmi nevyužívané části kamenné nadzemní stavby částečně zapuštěné do okolního terénu. Kolonie v Kostelci nad Orlicí osídlila stropní prostor zámeckého skleníku nad kamenným sklepem, kde kaž do roč ně zimuje. Netopýr velký Myotis myotis (Borkhausen, 1797) Nové údaje: 5562: 1 Václavice, 27. 7. 2002: 1 m (N) (BARVA in litt.); 5563: 2 Dobrošov, podzemí pevnosti z 2. sv. války, 21. 11. 1965: 2 ex. (MVČ 7149, lgt. SKLENÁŘ), 5. 1. 2002: 25 H, 11. 1. 2003: 31 H, 17. 1. 2004: 45 H (vše FLOUSEK in litt.); 3 Dobrošov, pevnost Jeřáb, 14. 9. 2002: 1 m + 1 f (N) (ANDREAS et al. in litt.); 5658: 4 Jičíněves, půda zámku, 21. 6. 2000: 60 ff s juv. (ANDREAS & REJL in litt.), 2. 7. 2002: 70 K, 17. 7. 2004: 50 ff + juv; 5661: 5 Josefov, podzemní chodby pod pevností, 10. 2. 1998: 5 H, 19. 2. 2003: 2 H; 5663: 6 Sendraž, PR Peklo, 28. 6. 2002: 1 ex. (N) (BARVA in litt.); 7 Sněžné v Orl. horách, štola Portál, 11. 1. 2002: 30 H, 16. 1. 2003: 52 H, 16. 1. 2004: 43 H (vše FLOUSEK in litt.); 5759: 8 Nechanice, v obci, 10. 9. 2000: 1 m sražený autem (SAKAŘ lgt.); 5761: 9 Černilov, půda staré zákl. školy, červen 2003: 1 ex.; 5762: 10 České Meziříčí, PR Zbytka, červen 2000: několik ex. (D) (BARVA in litt.); 11 Opočno, půda zámku, 3. 7. 1995: 60 ff s juv., 29. 6. 1996: 50 ff s juv., 10. 7. 1997: 85 ff s juv., 15. 6. 1998: 20 ff + 5 juv., 12. 6. 1999: 15 ff, 20. 6. 2000: 21 ff + 6 juv. (ANDREAS & REJL in litt.); 5763: 26 Bílý Újezd, půda zvonice kostela, 20. 6. 2000: 4 ff + 3 juv. (ANDREAS & REJL in litt.); 29 Solnice, kostel, 20. 6. 2000: 1 m (ANDREAS & REJL in litt.); 5861: 12 Vysoké Chvojno, půda a věž kostela, 15. 6. 1998: 120 ff s juv., 8. 7. 1999: 150 ff s juv., 30. 6. 2000: 85 ff + 10 juv.; 5863: 13 Kostelec nad Orlicí, půda zámku, 10. 6. 2002: 80 K (t.č. po rekonstrukci uzavřená a bez netopýrů); 14 Doudleby nad Orlicí, půda zámku, 22. 5. 2003: cca 80 K (bez juv.), 20. 6. 2004: cca 150 K (ff s juv.); 5866: 15 Patzeltova jeskyně, 2. 3. 2002: 1 H (BUŘIČ in litt.); 16 Tvarožné díry, jeskyně, 2. 3. 2002: 13 H, 1. 3. 2003: 19 H, 21. 2. 2004: 11 H (vše BUŘIČ in litt.); 5864: 17 Bělá u Liberka, sklep rod. domu, 20. 3. 1973: 1 m (VČM Z 2796, lgt. SKLENÁŘ); 5958: 18 Záboří nad Labem, půda římskokat. kostela, 5. 6. 1994: kolonie 260 ff, 2. 6. 1995: 200 ff, 18. 6. 1996: 250 ff s juv., 15. 6. 1997: 250 ff + min. 30 juv., 8. 7. 1998: cca 200 K (včetně juv.); 5959: 19 Živanice, půda nad hostincem U Jirsů, 15. 6. 2004: 21 K (samice bez juv.); 5960: 20 Pardubice, půda kostela Na ne be vze tí panny Marie, 4. 7. 2001: 1 m; 21 Pardubice, sklepy zámku, 10. 2. 1995: 1 H; 22 Srch, náves, 19. 5. 1998: 1 ex. (D) (REJL in litt.); 5961: 23 Dašice, půda domu čp. 18, 23. 7. 2001: 1 m; 24 Horní Roveň, půda Ma sa ry ko vy základní školy, 23. 5. 2003: 32 ff 59

bez juv., 10. 6. 2004: 18 ff + 3 juv.; 5962: 25 Horní Jelení, půda domu čp. 287, 10. 6. 2002: cca 50 K; 27 Brandýs nad Orlicí, půda věže kostela, 23. 5. 2003: 30 K, 20. 6. 2004: 25 K (s juv.); 28 Brandýs nad Orlicí, sklep hradu, 2. 8. 1990: 1 ex. (HANÁK in litt.); 5965: 30 Těchonín, pevnost Bouda, 8. 2. 1992: 21 H (REJL in litt.); 5966: 31 Červená Voda, pevnost Suchý vrch, 5. 1. 1971: 7 H (HANÁK in litt.); 6059: 32 Heřmanův Městec, sklep (tzv. lednice ) zá mec kém parku (bez přístupu veřejnosti), 24. 1. 1996: 1 H, 27. 1. 1997: 1 H, 29. 1. 1998: 2 H; 33 Heřmanův Městec, věž kostela, 19. 7. 2000: 1 ad. (ANDREAS & HOFFMANOVÁ in litt.); 34 Licoměřice, kostel, 12. 9. 2003: 2 ex. (VOHRALÍK & NOVÁ in litt.); 6060: 35 Mikulovice-Blato, staré hliniště, 18. 6. 2004: několik ex. (D) (MIKÁTOVÁ in litt.); 36 Rabštejnská Lhota, půda rodinného domu, 10. 8. 2002: 12 mm (kolonie zjiš tě na při rekonstrukci střechy, netopýři byli odchyceni a vypuštěni v Nasavrkách; BÁRTA in verb.); 37 Slatiňany, půda kostela, 9. 7. 2002: 10 ex. (CACH in litt.); 6061: 38 Rosice u Chrasti, půda základní školy, 29. 6. 2004: kolonie cca 35 ff s juv. (ODSTRČIL in litt. + foto); 6062: 39 Popovec, jeskyně Bětník, puklinová jeskyně v opuce, 7. 2. 1985: 1 m (VČM Z 3037, lgt. SKLENÁŘ), 26. 11. 2001: 5 H (WEIDINGER in litt.), 23. 1. 2003: 15 H (WEI DIN GER in litt.), 11. 2. 2004: 10 H (FEJFAR in litt.); 6063: 40 Brandýs nad Orlicí, Sluj J. A. Ko men ské ho vytesaná v opuce, 28. 1. 2003: 1 H; 6064: 41 Hrádek, jeskyně Průvanová, puklinová jes ky ně v opukách, 28. 1. 2003: 3 H; 42 Kerhartice, půda základní školy (t.č. přepažená na dvě části), 2. 4. 2002: 15 ff (URBÁNEK in litt.), 17. 5. 2002: cca 100 K (samice bez juv.), 23. 5. 2003: cca 80 K; 6065: 43 Skuhrov, jeskyně V dolech, 7. 12. 2001: 3 H, 16. 1. 2003: 4 H, 7. 2. 2004: 1 H (vše WEIDINGER in litt.); 6159: 44 Podhradí, sklepy hradní zříceniny Lichnice, 14. 1. 1993: 1 H, 3. 2. 1994: 1 H, 27. 1. 1997: 1 H, 22. 1. 2003: 1 H, 23. 1. 2004: 1 H; 45 Vápenný Podol, Podolská a Páterova jeskyně, krasová jeskyně, 21. 2. 2000: 1 H, 24. 1. 2002: 2 H, 20. 1. 2004: 2 H; 46 Vilémov-Klášter, půda katol. kostela, 6. 8. 2003: 23 ex. (VOHRALÍK, NOVÁ, HOTOVÝ in litt.); 6160: 47 Polanka, štola Vápenice, zatopená štola, 26. 1. 2001: 6 H, 16. 1. 2002: 4 H, 26. 2. 2003: 8 H, 16. 2. 2004: 7 H (vše BÁRTA in litt.); 6161: 48 Skuteč, půda římskokat. kostela, 27. 7. 2001: 1 m; 49 Vrbatův Kostelec, půda kostela, 22. 6. 1997: 45 ff + 15 juv., 2. 7. 1998: 73 ff + min. 10 juv., 27. 7. 2001: 0 (čerstvý trus po kolonii),11. 6. 2002: 51 ff + min. 2 juv., 20. 6. 2004: cca 70 ff; 6162: 50 Dolany, Pivnice pseu do kra so vá jeskyně v pískovci, 30. 1. 2002: 1 H (WEIDINGER in litt.); 51 Košumberk, sklepy hradní zříceniny, 28. 1. 2003: 3 H, 10. 2. 2004: 1 H; 52 Luže, sklepy Hamzovy odborné léčebny, 19. 1. 1995: 1 H; 53 Nové Hrady, půda zámku (t.č. soukr. vlast.), 1. 7. 1973: 1 m (VČM Z 2848, lgt. SKLENÁŘ), 6. 7. 1995: cca 250 ff s juv., 22. 6. 1997: 250 ff s juv., 2. 7. 1998: 200 ff s juv., 27. 7. 2001: 230 ff s juv., 4. 6. 2002: 250 K (ff s nevzletnými juv.), 5. 8. 2003: 350 K; 54 Nové Hrady, půda zvonice kostela, červen 1999: cca 150 ex. (CACH in litt.); 55 Proseč, půda evangelického kostela, 4. 6. 2002: 1 m; 6163: 56 Horní Újezd, puk li no vá jeskyně v opuce, 27. 11. 2001: 1 H (WEI DIN- GER in litt.), 27. 2. 2002: 1 H, 24. 1. 2003: 2 H (WEIDINGER in litt.), 9. 2. 2003: 1 H (REIF & ROLEČEK in litt.), 12. 12. 2003: 1 H (WEI DIN GER in litt.); 6165: 57 Damníkov, štola, 10. 12. 2001: 3 H, 16. 1. 2003: 1 H (vše WEIDINGER in litt.); 6259: 58 Jeřišno-Heřmaň, půda kostelní věže, 18. 7. 2000: 220 ff s juv. (ANDREAS in litt.), 27. 7. 2001: 265 ad. + juv. (ANDREAS & HOTOVÝ in litt.), 16. 7. 2003: 487 ex. (HOTOVÝ et al. in litt.), 16. 7. 2004: 640 ex. (BÁRTA et al. in litt.); 6260: 59 Horní Sokolovec, stará štola v údolí Doubravy, 10. 1. 1995: 1 H, 24. 1. 1996: 2 H, 27. 1. 1997: 2 H, 29. 1. 1998: 1 H, 13. 1. 1999: 1 H, 18. 1. 2000: 2 H, 15. 1. 2002: 1 H, 22. 1. 2003: 4 H, 23. 1. 2004: 1 H; 60 Trhová Kamenice, půda kostela na náměstí, 25. 7. 2001: 11 ex.; 60 Trhová Kamenice, náměstí, 4. 8. 2002: 1 ex. (D); 6262: 61 Borová u Poličky, půda evang. kostela, 9. 6. 2004: 1 ex. (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6361: 62 Krucemburk, půda věže kostela, 12. 8. 2003: 1 ex. (ČEJKA & DAJČ in litt.); 6362: 63 Sněžné, půda římskokat. kostela, 1. 7. Obr. 4. Zimující vrápenci malí (Rhinolophus hipposideros) v kryptě kostela v Běstvině na Chru dim sku. Fig. 4. Hibernating Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) in a crypt of the Běstvina church in the Chrudim District. Obr. 5. Zimující vrápenci malí (Rhinolophus hipposideros) v krasové Podolské jeskyni na Chrudimsku. Fig. 5. Hibernating Lesser horseshoe bats (Rhinolophus hipposideros) in the Podolská karstic cave in the Chrudim District. 60

61

62