18. Zámořský svět v 17. a 18. století Zkoumání neznámých krajin pokračovalo cestami po souši a po mořích i v 17. a 18. století. I přes hrdinské úsilí mořeplavců a dobrodruhů předchozích století, znali lidé koncem 16. století jen přibližně dvě třetiny nedozírných ploch moří a oceánů. Neznámým zůstávalo především jižní Tichomoří, oblast severního a jižního pólu a vnitrozemí Afriky. Tradičním mořeplavcům, Španělům a Portugalcům, kteří si mezi sebe rozdělili svět za mořem, začali konkurovat Nizozemci, Angličané a Francouzi. Zejména Angličané se zpočátku soustředili na přepadávání španělských a portugalských lodí, které přepravovaly naloupené poklady z Nového světa do Evropy. Později začali usilovat nejen o oslabení moci pyrenejských států, ale i o získání vlastních kolonií. K pronikání do mimoevropských oblastí docházelo zpočátku především díky iniciativě řady podnikatelů, kteří k tomuto účelu zakládali obchodní společnosti. Jednou z nejznámějších byla anglická Východoindická společnost pro obchod s asijskými zeměmi založená v Londýně roku 1600, která dostala od královny Alžběty I. rozsáhlá práva a výsady, jež jí v budoucnu otevřely cestu k ovládnutí Indie. Po vzoru anglické Východoindické společnosti vznikaly později další obchodní společnosti nejen na Britských ostrovech, ale i v dalších zemích v Nizozemí, ve Francii. Po vzoru amsterodamských kupců, kteří již roku 1594 vyslali první lodě k břehům Jávy, vznikaly postupně za stejným účelem další indické společnosti. Nizozemci si však uvědomili, že se jim podaří prosadit na Východě pouze za předpokladu, spojí-li své síly. A tak byla v roce 1602 založena proslulá nizozemská Východoindická společnost (fungovala až do roku 1796), která během dvaceti let ovládla obchod od mysu Dobré naděje až po Magalhãesův průliv. Mocná obchodní společnost měla soukromou armádu, razila vlastní mince (viz na fotografii dole vpravo), s domorodými vládci uzavírala státní smlouvy, vyhlašovala válku i mír, mohla budovat opevnění v ovládnutých územích, nebo tam zřizovat vlastní správu, měla právo soudit a trestat své zaměstnance a poddané atd. Henry Morgan (žil v letech 1635 1688) je považován za nejvýznamnějšího a zároveň i nejúspěšnějšího piráta všech dob, který se proslavil mnoha odvážnými výpravami proti Španělům a to nejen v karibské oblasti. K jeho nejslavnějším akcím patřilo vyplenění a vypálení Panamy v lednu 1671. Nakonec se však stal guvernérem Jamajky a v roce 1674 byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. V nové funkci pak velmi tvrdě bojoval proti svým bývalým kolegům z pirátského bratrstva. Kteří další slavní piráti zbohatli přepadáním a potápěním španělských a portugalských lodí? Připravte si referát, či prezentaci o některém ze slavných kolegů Henryho Morgana. O kolik let fungovala déle anglická Východoindická společnost oproti své stejnojmenné nizozemské konkurentce? Na dobovém vyobrazení z poloviny 17. století je zachyceno sídlo nizozemské Východoindické společnosti v Amsterodamu. S jakou oblastí pravděpodobně obchodovala Západoindická společnost a proč?
Afrika Evropané ani v 17. a 18. století nepronikali do afrického vnitrozemí, obchodovali pouze s kmeny na pobřeží a pro tyto účely zde budovali opevněné obchodní stanice. Nizozemci, kteří se vydávali okolo Afriky do Indického oceánu, aby obchodovali na pobřeží Indie a na bohatých ostrovech koření Indonésie, vybudovali např. roku 1652 poblíž mysu Dobré naděje, na nejjižnějším cípu Afriky, plantáže a pevnost, dnešní Kapské Město. Potomci původních nizozemských kolonistů žijí v této oblasti dodnes. Kromě Nizozemců si na africkém pobřeží a v ústí velkých řek zakládali své obchodní faktorie i Francouzi a Angličané. Ke které rozsáhlé říši patřila v této době severní Afrika? Pro zvídavé: Kdo to byli Búrové? Hlavním předmětem zájmu Evropanů byl obchod s černými otroky. Pro Evropany šlo o nejvýnosnější obchod v dějinách, pro Afriku však znamenal zkázu, s jejímiž důsledky se potýká dodnes. S černými otroky obchodovali již Portugalci v 15. století, ale největší rozkvět tohoto obchodu s ebenovým dřevem, jak se obchodu s otroky také říkalo, spadá do 17. a 18. století, kdy jej ovládli Angličané. Obchodníci přijížděli na pobřeží Afriky, kde za otroky místním kmenovým náčelníkům nabízeli látky, alkohol, skleněné ozdoby a střelné zbraně. Ti otroky získávali jako zajatce z válek, které mezi sebou vedli. Otroci byli přepravováni v lodích (viz obr.) přes Atlantský oceán asi 15 25 % z nich umíralo již během cesty vyčerpáním, hladem a na různé nemoci. Z těch co přežili, tak přibližně třetina zahynula během prvních tří let práce v dolech a na plantážích v Latinské a později i v Severní Americe. Kromě obrovského úbytku obyvatelstva znamenal obchod s otroky pro Afriku všeobecný rozvrat, úpadek hospodářství a celkovou zaostalost, takže v 19. století se tento světadíl stal snadnou kořistí evropských koloniálních mocností. Asie Staré asijské civilizace se od 17. století začaly opožďovat za vývojem v západoevropských státech, kde se začalo rozvíjet tržní hospodářství založené na manufakturní výrobě, které vedlo k rozvoji podnikání a obchodu. V asijských zemích naproti tomu přetrvávalo feudální zřízení, postupně upadající říše i přes to představovaly díky své početné armádě pro Evropany silné soupeře. Obchodníkům a kolonizátorům z Evropy se tak dařilo usazovat jen v okrajovějších částech Asie, kde jednotné a silné říše neexistovaly, prozatím pod svou kontrolu rozsáhlejší oblasti na asijské pevnině nezískali. Který evropský stát navázal s Indií obchodní spojení po moři jako první? Jakou roli v koloniálních výbojích Evropanů sehrála ekonomická teorie merkantilismu? Země Orientu lákaly evropské kupce především díky vzácnému koření
Nizozemcům se podařilo v průběhu 17. století postupně vytlačit z indonéských ostrovů Portugalce a ovládnout místo nich obchod s kořením (hřebíček, muškátový ořech aj.), které do Evropy dováželi ze svých plantáží na ostrovech Malých a Velkých Sund. Také oni si stejně jako předtím Portugalci na námořní cestě z Evropy do nizozemské Východní Indie vybudovali řetěz opěrných strategických bodů (osadu Kapské Město v jižní Africe a ostrov Cejlon v průběhu napoleonských válek obsadili Britové). Osmanská říše rozkládající se na třech kontinentech dosáhla na konci 17. století největšího územního rozmachu. Porážka tureckých vojsk u Vídně (1683) a série dalších vojenských neúspěchů, po níž byli Turci nuceni odejít z Uher, způsobily hlubokou vnitřní krizi a postupný mocenský i hospodářský úpadek turecké říše. Problémy osmanských vládců způsobovaly i časté vzpoury utlačovaných národů (např. na Balkáně) i snahy místních feudálů o posílení vlastní moci, či dokonce o odtržení. Na počátku 19. století se o osmanské říši začalo mluvit jako o nemocném muži na Bosporu, začaly evropské mocnosti bojovat o svůj podíl na dělení kdysi mocné a obávané říše. Hlavním střediskem Nizozemců ve Východní Asii byl přístav Batávie založený na místě dnešního hlavního města Indonésie. Jak se toto velkoměsto jmenuje? Moluky byly často označovány jako ostrovy koření. Zjistěte ve školním atlasu světa, kde toto souostroví leží. Proč byla osmanská říše Proč byla osmanská říše označovaná jako nemocný označována jako nemocný muž na Bosporu? muž na Bosporu? které turecké území O které turecké území usilovaly evropské mocnosti usilovaly evropské mocnosti a proč? proč? Státy Mocné v jihozápadní říše v jihozápadní a jižní a Asii na jižní počátku Asii na 17. počátku století 17. století Na počátku 17. století byla nejmocnějším státem v Přední Indii říše Velkých Mughalů (Mogulů). Vláda Akbarova vnuka Šáhdžahána (1628 1658) bývá často označována jako zlatá doba mughalské říše a to nejen v souvislosti s územními zisky, ale především díky rozvoji kultury a umění. Tádž Mahal stojí v indickém městě Agra.Toto mauzoleum, které dal v letech 1632 1653 postavit pro svoji předčasně zesnulou nejmilovanější manželku mughalský vládce Šáhdžahán (žil v letech 1592 1666), představuje vrchol islámské architektury. Tato stavba považovaná dnes za symbol Indie je od roku 1983 na Seznamu světového dědictví UNESCO a i proto patří k nejnavštěvovanějším a nejobdivovanějším památkám. Zjistěte, ve které části Indie se tato významná stavba nachází.
Mughalští panovníci byli muslimové, ale teprve od 2. poloviny 17. století začali se zvýhodňováním muslimského obyvatelstva a násilným vnucováním islámu Hindům, kteří ale tvořili čtyři pětiny obyvatel říše. Navíc dobyvačné výpravy mughalských vládců zemi značně finančně vyčerpávaly, což vedlo k dalšímu zvyšování daní pro nemuslimské obyvatelstvo ( daň z hlavy ). Proti této politice propukla řada povstání, která oslabovala moc mughalských vládců, žádnému z nich se nepodařilo po roce 1707 zabránit rozpadu říše na řadu samostatných celků (tento proces byl navíc urychlen vpádem sousedních Peršanů a Afghánců). Tato situace byla výhodná pro Evropany, neboť na poloostrově již nebyla síla, která by byla s to účinně čelit jejich tlaku. Nejvýznamnějšími opěrnými body Britů na indickém pobřeží byly přístavy Bombaj, Madrás a Kalkata. Najděte tato města v dějepisném atlasu nebo ve školním atlasu světa. Při dobývání bohatství Indie používali Britové taktiku známou jako Rozděl a panuj! Vysvětlete, o jakou taktiku se jedná a jak mohli díky ní lépe ovládnout území dnešní Indie. Vítězstvím v bitvě u Palásí (1757) získali Britové kontrolu nad nejbohatším indickým státem Bengálskem. Britská Východoindická společnost získala v létě 1765 do svých rukou finanční správu tohoto regionu (viz obr. zástupce britské Východoindické společnosti přebírá od místního vládce listinu, potvrzující toto privilegium). Bengálsko se stalo pro Brity hlavní základnou pro jejich další územní expanzi v Indii. Prostředky získané v Bengálsku (výběrem daní, pěstováním máku a vývozem opia např. do Číny) jim umožnily vést další dobyvačné války v Indii a postupně ovládnout celý poloostrov. Britové se dostali při prosazováních svých zájmů v Indii do sporu s Francouzi, nad nimiž v sedmileté válce (1756 1763) zvítězili a otevřeli si tak cestu k postupnému ovládnutí celého indického území. Z obavy před rostoucím vlivem Evropanů se některé asijské říše postupně uzavřely před okolním světem. Tyto státy si sice uchránily svou nezávislost, ale cenou za tuto politiku izolace bylo prohloubení jejich hospodářského a technického zaostávání. Typickými příklady takových zemí byly Čína a Japonsko. Čína za dynastie Čching 18. století Čína Čínské císařství bylo v 17. století za vlády mandžuské dynastie Čching jednou z největších říší na světě, jejíž součástí byla i území Mandžuska, Koreje a Indočíny. Zjistěte, kde leží území označovaná jako Mandžusko a které dnešní státy se rozkládají na území bývalé Indočíny.
Původně kočovní Mandžuové využili oslabení předchozí dynastie Ming rozsáhlým rolnickým povstáním a zmocnili se po roce 1644 postupně celé Číny (vládli Říši středu až do roku 1911). Mandžuští vládci upevnili feudální systém a zdokonalili úřednický aparát. Mandžuové žili odděleně od Číňanů v uzavřených oblastech, sňatky mezi těmito národy byly zakázány, na důkaz podřízenosti Mandžuům museli Číňané nosit dlouhé vlasy spletené do copů. K upevnění moci mandžuské dynastie Čchingů přispěla i jejich výbojná zahraniční politika, kterou posunuli hranice Číny dále na západ a na jih. Císaři se úspěšně bránili pronikání ruských kupců na ze severu a vlivu východoindických společností, které se snažily založit si své osady na čínském pobřeží a ovládnout rozsáhlý trh s čínskými výrobky. Po vzoru Japonska i Číňané uzavřeli evropskému obchodu všechny své přístavy s výjimkou Kantonu. Japonsko Japonsko bylo na počátku 17. století sjednoceno, ale císař stál v jeho čele jen formálně. Skutečnou moc měli v rukách vojenští velitelé nazývaní šógunové. Šógunům z rodu Tokugawa opírajícím se především o vojenskou šlechtu samurajů se podařilo izolací Japonska před všemi cizinci vytvořit neměnný feudální systém. Poté, co prosadili politiku zavřených dveří, byl přístup cizinců do Japonska zcela zakázán. Křesťanské kostely byly zbořeny a japonští křesťané, kteří se proti zákazu své víry vzbouřili, byli v roce 1637 hromadně popravováni. Jediní, kdo mohli po roce 1630 obchodovat s Japonskem, byli po více jak 200 let Nizozemci. Směli zakotvit jednou za rok s jedinou lodí v zálivu u Nagasaki, aby zde vyměnili své zboží za hedvábí a za další japonské výrobky. Nesměli však v žádném případě vstoupit na japonskou pevninu. Některé z asijských oblastí zůstávaly až do 17. století pro většinu Evropanů neznámé. Šlo především o oblast Sibiře a Dálného východu včetně přiléhajícího pobřeží Severního ledového oceánu. Na prozkoumání těchto území se podíleli zejména Rusové. Ruští carové iniciovali a financovali řadu výprav, které měly pomoci získat nová území na východě. V čele těchto nebezpečných výprav stáli nejčastěji ruští kozáci. Patřil k nim i Semjon Ivanovič Děžnov (žil v letech 1605 1673), kterému se nakonec podařilo dosáhnout nejvýchodnější části Asie. To, že je Amerika od Asie oddělena průlivem potvrdila ale až expedice dánského mořeplavce Vita Beringa, který svou první objevitelskou cestu podnikl ve službách cara Petra I. Velikého. Vitus Bering (žil v letech 1681 1741) při svých plavbách dokázal, že Asie je od Ameriky oddělena průlivem, prozkoumal nejsevernější část Tichého oceánu i pobřeží Aljašky. Rusové se na Aljašku dostali v roce 1741 jako vůbec první Evropané. Zjistěte, dokdy byla Aljaška součástí Ruska. Najděte ve školním atlasu světa názvy zeměpisných objektů, které nesou jméno Beringa, či Děžněva. Které čínské výrobky či zemědělské produkty patřily v Evropě k nejžádanějším? Obdobou evropských středověkých rytířů byli v Japonsku samurajové (japonsky služebníci). Od 17. století představovali nejvyšší třídu, z níž byli vybíráni např. vojenští velitelé a úředníci. Kromě znalosti bojových umění byli vzdělaní museli ovládat umění kaligrafie (krásného písma), skládat básně, řídit čajový obřad apod. Byli vázáni přísných kodexem cti (bušidó) a podřízeni zvláštním soudům. Po ukončení válek vedoucích ke sjednocení Japonska význam samurajů jako bojovníků postupně upadal. Pokud samurajové nesplnili očekávání svého císaře, či se jinak zpronevěřili přísnému kodexu cti, měli jako jediní právo odčinit své selhání speciálním sebevražedným rituálem. Jak se tento rituál nazývá? Austrálie K břehům nejmenšího světadílu se jako první dostali Nizozemci, kteří již počátkem 17. století zmapovali při hledání námořního spojení Indočíny s Chile severní a západní pobřeží Austrálie. Nově zmapovaná území pojmenovali jako Nové Holandsko, ale nepokoušeli se je osídlit. Abel Tasman (žil v letech 1603 1659)
Již staří Římané předpokládali existenci nějaké souvislé pevniny na jižní polokouli, neboť jen tak podle jejich domněnek mohla zůstat zeměkoule v rovnovážném stavu. Pověst o neznámé jižní zemi (latinsky terra australis incognita) převzali i středověcí a novověcí zeměpisci. Zeměpisný název Austrálie se začal používat až koncem 18. století. Nejznámějším z nizozemských mořeplavců byl Abel Tasman, který se vydal z Batavie přes Mauritius na jih, aby zmapoval jižní pobřeží Terra Australis. Při svých plavbách v letech 1642 1644 obeplul Austrálii, prozkoumal pobřeží Tasmánie, Nového Zélandu, Šalamounových ostrovů a Nové Guineje, zmapoval a podrobněji popsal severní pobřeží Austrálie. Nizozemci však z obavy před cizí konkurencí jeho objevy utajili, a proto se k břehům Austrálie nepřiblížila více jak 50 let žádná jiná evropská loď. Nejslavnějším mořeplavcem, který se nejvíce zasloužil o zmapování větší části Austrálie a Oceánie, byl bezpochyby britský kapitán James Cook [džejmz kuk]. Podobně jako Tasman i on hledal Jižní zemi a přitom objevil desítky dříve neznámých ostrovů. Zpřesnil představy o pobřeží Nové Guineje, objevil východní pobřeží Austrálie, takže tento kontinent dostal již alespoň hrubé obrysy. Pronikl hluboko na jih až do oblasti plovoucího ledu a dokázal, že v mírném pásu žádný jižní kontinent neexistuje. I když se mu za ledovou bariéru proniknout nepodařilo, správně předpokládal, že na jižním pólu pevnina je. Na všech plavbách doprovázeli Jamese Cooka významní angličtí vědci, a tak výsledky nových objevných cest přinášely nesmírně cenné poznatky nejen geografické, ale i astronomické a přírodovědné. Díky Cookovým plavbám se Austrálie stala další významnou kolonií Velké Británie, která ji po ztrátě severoamerických osad přetvořila na trestaneckou kolonii. James Cook (žil v letech 1728 1779) byl v roce 1768 jmenován velitelem lodi, která byla vyslána, aby pozorovala na Tahiti průchod planety Venuše před Sluncem, podle čehož bylo možno vypočítat vzdálenost Země od Slunce. Díky publikované vědecké zprávě (1773) byla s výsledky expedice seznámena široká evropská veřejnost. Neméně důležitým úkolem první Cookovy plavby bylo upevnit v západním Tichomoří britský vliv a předejít tak případným francouzským nárokům. Na svou poslední plavbu se Cook vydal roku 1776, tentokrát s cílem najít severozápadní cestu z Tichého do Atlantského oceánu. Poté, co mu v další plavbě zabránily ledovcové kry v Beringově úžině, vrátil se na Havajské ostrovy, které předtím objevil. Vrátil se sem pro zásoby, z neznalosti místních domorodých tradic však překročil mnohá tabu a těsně před odplutím z ostrova byl roku 1779 zabit a jako oběť střetu dvou civilizací sněden. James Cook našel na východním pobřeží Austrálie místo vhodné k osídlení a tím byl kontinent otevřen bělošské kolonizaci. Již v roce 1788 byl vypraven do jižního Tichomoří první transport trestanců a vojáků, kteří založili v Novém Jižním Walesu [velsu] první trestaneckou osadu, pojmenovanou po tehdejším ministru kolonií Sydney [sidny]. Z této trestanecké kolonie vznikla později vůbec první evropská osada na tomto kontinentu. Dnes je Sydney největším městem Australského svazu. Zjistěte, kdo dnes stojí v čele Australského svazu. Amerika Španělsko a Portugalsko procházely obdobím postupného hospodářského a mocenského úpadku, takže se zaměřily především na udržení stávajících kolonií, získaných v 16. století, a neměly Maor původní obyvatel Nového Zélandu s typickým tetováním
zájem expandovat do dalších oblastí. Pod nadvládou pyrenejských států zůstávalo rozsáhlé území Střední a Jižní Ameriky. Do Severní Ameriky začali od počátku 17. století postupně pronikat Angličané, Nizozemci či Francouzi a část tohoto kontinentu sami kolonizovat. Angličané od počátku svou kolonizační činnost rozvíjeli především na východním atlantském pobřeží. Po odvážných objevitelích přicházeli i první kolonisté první trvalá anglická osada byla založena v roce 1607 ve Virginii [virdžínyji]. Další anglické osady vznikaly na severovýchodě, v Nové Anglii zprvu oddělené od Virginie územím Nového Nizozemí. Severní Amerika se postupně stala útočištěm tisíců emigrantů. Na východním pobřeží dnešních USA se usazovali kromě Angličanů také Irové, Nizozemci, později i Němci, Židé a příslušníci dalších národů vyhnaní ze svých domovů náboženskou nesnášenlivostí, válkami či jen touhou po zisku nové půdy, rychlém zbohatnutí, nebo snahou uniknout trestající ruce zákona. Osadu a pevnost Nový Amsterdam založili Nizozemci v roce 1626 v ústí řeky Hudson [hadsn] na ostrově Manhatten [menhetn]. V roce 1664 ale město dobyli Angličané, a protože ho získal mladší bratr Karla II., vévoda z Yorku (pozdější král Jakub II.), bylo přejmenováno na Nový York (New York [njú jórk]). Do roku 1752 vzniklo na východním pobřeží mezi Floridou a Novým Skotskem celkem třináct osad. O něco později začali Britové kolonizovat prostřednictvím Společnosti Hudsonova zálivu rozsáhlou oblast v okolí stejnojmenného zálivu. Největšími soupeři Angličanů v Severní Americe byli Francouzi, kteří se začali usazovat v Kanadě (tehdy označované jako Nová Francie), kde na počátku 17. století založili na řece sv. Vavřince město Quebec [kvebek]. Údolími velkých řek začali pronikat do vnitrozemí kontinentu především lovci a obchodníci s kožešinami. Rozvoji zemědělství nevěnovali Francouzi zdaleka takovou pozornost jako jejich angličtí soupeři, což se negativně projevilo v průběhu sedmileté války měli nedostatek lidí pro válečné operace i potravin. Po prozkoumání oblasti Velkých kanadských jezer se dostali po řece Mississippi až do Mexického zálivu. Rozsáhlé povodí této řeky bylo prohlášeno majetkem francouzské koruny jako kolonie Louisiana [lujsijana] nazvaná na počest francouzského krále Ludvíka XIV. (francouzsky Louis). Z pobřeží na západ do vnitrozemí, tedy do oblasti francouzských kolonií, pronikali též Britové. Náhodné střety mezi nimi a francouzskými osadníky začaly postupně přerůstat v otevřenou válku. Jakým jazykem mluví Brazilci? Kterým západoevropským obchodníkům se podařilo zachytit v Guayaně a narušit tak hegemonii Španělska a Portugalska v Jižní Americe? Zjistěte, podle koho nebo čeho vznikl název Virginie? Jak se jmenovala loď, na které připluli náboženští emigranty označovaní jako Otci poutníky do Nové Anglie? Místní obyvatelstvo naučilo osadníky pěstovat kukuřici, lovit a rybařit po způsobu domorodců. Díky tomu se podařilo prvním Evropanům v nehostinných podmínkách Severní Ameriky přežít. Jaký svátek, který Američané každoročně slaví, je toho připomínkou? Předpokladem úspěšné kolonizace Severní Ameriky byly objevitelské cesty řady mořeplavců: William Baffin [viliem befin], Jacques Cartier [žak kartié], John Davis [džon dejvis], Samuel de Champolion [samjel šamplen] či Robert de La Salle [robér de la sal]. Připravte si o některém z nich stručný referát. Kterými jazyky hovoří většina dnešních Kanaďanů? Jak se jmenuje americké město v ústí řeky Mississippi Indiány nazývanou Otcem vod, které v roce 1718 založili původně Francouzi?
K prvním dobyvatelům Kanady patřili francouzští obchodníci s kožešinami Do konfliktu mezi Francouzi a Brity o nadvládu nad Severní Amerikou se zapojili i Indiáni. Zjistěte, na čí straně bojovali např. Huroni nebo Irokézové? Britsko-francouzské spory definitivně vyřešila až sedmiletá válka (1756 1763), která znamenala pro Francii ztrátu všech jejích severoamerických kolonií. Kanadu včetně území na východ od Mississippi získala Velká Británie, pravobřežní Louisianu museli Francouzi předat Španělsku. Většina francouzských kolonistů v Americe však zůstala. V kanadské provincii Quebec dnes tvoří jejich potomci dokonce většinu obyvatel. Vítězství v Novém světě a v Indii přeměnila Velkou Británii v největší koloniální říši na světě. Kolonizace Ameriky a obchod s otroky v 18. století Otázky a úkoly: 1. Kteří mořeplavci a cestovatelé přispěli svými plavbami k poznání dosud neobjevených míst na Zemi. Která místa na planetě zůstala i nadále pro člověka neznámá a proč? 2. Jaké důsledky mělo setkání Evropanů s dosud neznámými exotickými civilizacemi pro Evropu i pro ně samotné? 3. Proč se Čína a Japonsko uzavřely před evropskou expanzí a jaké důsledky to pro ně mělo v pozdějším období? 4. Které evropské státy vybudovaly do konce 18. století rozsáhlé koloniální říše a kde? 5. Které evropské země se střetly v boji o zámořské državy v sedmileté válce a s jakým výsledkem? Slovníček pojmů: faktorie osada založená hegemonie nadvláda mausoleum velkolepá hrobka tabu přísný zákaz tetování jedna z forem zkrášlování těla; z tahitského tattoo, což znamená vyznačit nebo vrazit Knihovnička: Piráti a jejich karibská dobrodružství (Děsivé dějiny) James Fenimore Cooper Poslední mohykán Ivan Hrbek ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů Ilustrované dějiny světa Osvícenství a revoluce Rainer Köthe Objevitelé a jejich výpravy Petr Křivský a kol. Věk starý a nový Josef Opatrný Válka mohykánů; Objevitelé, dobyvatelé, osadníci Michael Pollard 100 největších objevitelů Aleš Skřivan, Petr Křivský Moře, objevy, staletí Filmotéka: Sedm samurajů [Shichinin no samurai] režie: Akira Kurosawa (1954) Poslední mohykán [The Last of the Mohicans] režie: Michael Mann (1992) Šogun [Shogun] (TV seriál) režie: Jerry London (1980)