Přednáška 2. Ekonomický růst Makroekonomie I Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky Osnova přednášky: Podstatné ukazatele výkonnosti ekonomiky souhrnné opakování předchozí přednášky Potenciální produkt jeho definice jako východisko pro ekonomický růst Definice Zdroje - kvantitativní a kvalitativní Měření vývoje Teorie a modely Souhrnné opakování podstata z minulé přednášky výkonnost ekonomiky, metody výpočtu Hrubý domácí produkt Nominální a reálný hrubý domácí produkt Čistý domácí produkt Hrubý národní důchod Disponibilní důchod Ekonomický růst Podstata a východiska Potenciální produkt jeho definice jako východisko pro ekonomický růst Definice potenciálního produktu: Jedná se o produkt při plném využití všech výrobních zdrojů. Lze jej chápat jako maximální produkční kapacitu Hodnota potenciálního produktu není stejná v čase se mění Definování Ekonomický růst synonymum hospodářský růst Východisko pro definici : Hodnota potenciálního produktu není stejná v čase se mění. Definice: Ekonomický růst znamená růst potenciálního produktu. 1
Grafická interpretace Východiska teorie agregátní nabídky a agregátní poptávky (téma obsah přednášky č. 5 Model AS AD) Obecné pravidlo: Ekonomický růst znamená posun dlouhodobé křivky agregátní nabídky doprava. Agregátní nabídka Vyjadřuje různá množství statků a služeb (reálného produktu), který chtějí vyrábět při různých cenových hladinách. (jako agregátní veličina je předmětem samostatné přednášky) Grafické znázornění Zdroje P LAS 1 LAS 0 SAS 0 SAS 1 Y x 0 Y x 1 Y Y. reálný HDP P cenová hladina LAS 0... dlouhodobá agregátní nabídka (v předchozím období) LAS 1... dlouhodobá agregátní nabídka (ve sledovaném období ) SAS 0... krátkodobá agregátní nabídka (v předchozím období) SAS 1... dlouhodobá agregátní nabídka (ve sledovaném období) Y x 0... velkost potenciálního produktu (v předchozím období) Y x 1... velkost potenciálního produktu (ve sledovaném období) Primární hledisko: Kvantitativní extenzivní ekonomický růst, je založen na růstu výrobních faktorů Kvalitativní intenzivní, je založený na zvyšování souhrnné produktivity výrobních faktorů Kombinovaný kvantitativních a kvalitativních Kvantitativní zdroje růstu Obecná charakteristika: Označeno jako extenzivní ekonomický růst, který je zajištěn kvantitativními faktory: Lidských zdrojů Kapitálových zdrojů pouze fyzický kapitál Přírodních zdrojů Lidské zdroje (LZ) Dvě složky (LZ): Množství kvantita práce Lidský kapitál 2
Množství práce Množství práce je dáno počtem pracovníků v ekonomice a odpracovaným časem. Ne všechny obyvatele v ekonomice (na území státu) lze označit jako pracovní vstup. V případě vstupů nás zajímá ekonomicky aktivní část obyvatelstva, tj. ta část v pracovním procesu. Zbývající část představují děti, studenti, nezaměstnaní, starobní a invalidní důchodci. Lidský kapitál Lidský kapitál představuje souhrn znalostí, fyzických, intelektuálních a komunikačních schopností, praktických dovedností a motivací, získaných zejména v procesu vzdělání a praktické činnosti člověka a použitelných pro vytvoření nové hodnoty, uspokojení potřeby nebo pro zvýšení některé z forem kapitálu. Kapitálové zdroje - fyzický kapitál Jedná se o zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investičními statky. Do kapitálových zdrojů patří: Stroje, zařízení, budovy, stavby, dopravní prostředky, apod. Zásoby Technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost. Přírodní zdroje Množství půdy, vodních zdrojů, nerostného bohatství a dalších obnovitelných a neobnovitelných zdrojů Kvalita těchto zdrojů (úrodnost půdy, kvalita nerostů apod.), Geografické a klimatické podmínky Shrnutí rekapitulace zdrojů Zdroje Kvantitativní Kvalitativní Lidské zdroje Fyzický kapitál Přírodní zdroje Množství pracovníků, odpracovaný čas, lidský kapitál Budovy, stavby, infrastruktura, zásoby Půda, suroviny, vodní zdroje Produktivita výrobních faktorů Technologický pokrok, částečná diskuse o lidském kapitálu Výpočet Východiska: Bylo uvedeno ekonomický růst znamená růst potenciálního produktu. S tímto se setkáváme v ekonomické teorii. Mimo oblast ekonomické teorie se však pojem ekonomický růst často používá jako synonymum vývoje skutečného reálného produktu. V reálném životě se proto ekonomický růst ztotožňuje s růstem skutečného reálného hrubého domácího produktu (HDP). Z toho vychází matematická interpretace. 3
Matematická interpretace výpočtu ghdp = (HDP t - HDP t -1 ) / HDP t 1 x 100 xxxxxxxxxxxxxxxx ghdp tempo růstu skutečného reálného HDP HDP t skutečný reálný HDP ve sledovaném roce HDP t -1 skutečný reálný HDP v předchozím roce Shrnutí rekapitulace zdrojů Zdroje Kvantitativní Kvalitativní Lidské zdroje Fyzický kapitál Přírodní zdroje Množství pracovníků, odpracovaný čas, lidský kapitál Budovy, stavby, infrastruktura, zásoby Půda, suroviny, vodní zdroje Produktivita výrobních faktorů Technologický pokrok, částečná diskuse o lidském kapitálu Ukázkový příklad Podle údajů ČSÚ byly hodnoty reálného HDP následující (ve stálých cenách roku 2000): v roce 2001: 2242,942 mld. Kč; v roce 2002: 2285,392 mld. Kč;+ v roce 2003: 2367,719 mld. Kč, v roce 2004: 2467,511 mld. Kč a v roce 2005: 2617,783 mld. Kč. Úkol: Vypočítejte tempa růstu reálného HDP v letech 2002, 2003, 2004 a 2005. Východiska pro řešení ghdp = (HDP t - HDP t -1 ) / HDP t 1 x 100 Výpočty Rok 2002: ghdp = (2285,392 2242,942)/2242,942 x 100 = 1,9% Rok 2003: ghdp = (2367,719 2285,392)/ 2285,392 x 100 = 3,6% Rok 2004: ghdp = (2467,511 2367,719)/ 2367,719 x 100 = 4,2% Pozor odlišnosti meziroční koeficient růstu HDP Ukazatel koeficientu růstu HDP = (HDP t /HDP t-1 ) x 100 Poučka: novější/starší x 100 Rok 2005: ghdp = (2617,783-2467,511) / 2467,511 x 100 = 6,1% 4
Ukázkový příklad Jsou dány následující veličiny: rok 2006: reálný HDP = 1500; nominální HDP = 1650. Rok 2007: HDP = 1900; nominální HDP = 2300. Úkol: Vypočítejte meziroční koeficient růstu reálného HDP. Východisko: (HDP t /HDP t-1 ) x 100 Řešení (1900/1500) x 100 = 126,6667 % Tempo růstu na jednoho obyvatele Od tempa růstu HDP (v %) odečteme tempo růstu obyvatelstva (v %) ghdp obyv. = ghdp - go ghdp obyv. tempo růstu reálného produktu na obyvatele (v %) ghdp. tempo růstu skutečného reálného HDP (v %) go. tempo růstu obyvatelstva (v %) Vypovídací hodnota tempa růstu na jednoho obyvatele Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň dané země, analogicky tempo růstu produktu na 1 obyvatele vyjadřuje vývoj ekonomické úrovně. Je považován za základní ukazatel vývoje životní úrovně v dané zemi. Jeho vypovídací schopnost je však velmi omezená v důsledku nerovnoměrného rozdělení důchodů. Proto je třeba sledovat též tempo růstu reálných mezd a jiné ukazatele. Ekonomický růst pozitivní a negativní externality Teorie externalit dopady na příkladu Pozitivní externality růst životní úrovně obyvatelstva apod. Negativní externality produkce škodlivin, drancování přírody apod. Teorie (modely) školy Klasické (počátek 18. století) Neoklasické (polovina 20. století) Keynesiánské (druhá polovina 30. let 20. století Škola mezí růstu (60. léta 20. století) Teorie endogenního růstu (80. léta 20. století) 5
Klasická teorie růstu Neoklasická teorie růstu Vytvořil Thomas Robert Malthus (1766 1834). Teorie vychází ze stagnujícího množství a kvality půdy (veškerá půda je využívána) a neuvažuje ani významnější růst množství kapitálu, ani jeho technický rozvoj. Jediným zdrojem je v tomto modelu růst obyvatelstva (množství pracovních vstupů), což je však spojeno s klesajícím mezním produktem práce. Tempo růstu produktu se postupně snižuje, až se dostane pod tempo růstu obyvatelstva. Klesá proto produkt na 1 obyvatele a klesají reálné mzdy až na úroveň životního minima, kde se růst obyvatelstva (a tím i produktu) zastaví. Zvýšení produktu na 1 obyvatele a reálné mzdy je možné v těchto podmínkách dosáhnout buď za cenu zvýšené úmrtnosti (války, epidemie), nebo snížením porodnosti. Růst reálných mezd však povede k růstu porodnosti (k růstu množství práce) a opět k ustálení produktu na úrovni odpovídající životnímu minimu, s následnou stagnací množství obyvatelstva. Neoklasický model hospodářského růstu Roberta Solowa pracuje se čtyřmi základními veličinami prací, kapitálem, spotřebou a investicemi. Zohledňuje existenci výrobního faktoru - kapitál, a předpokládá zároveň možnost jeho neomezené kombinace s prací. Proto může docházet k prohlubování nebo rozšiřování kapitálu.v neoklasickém modelu je růst důchodu závislý na růstu kapitálu, který je zase závislý na růstu úspor,které samy závisejí na důchodu.jedná se tedy o vzájemně závislý systém,ve kterém rozhodující úlohu hrají úspory. Rychlejší hospodářský růst,který by vedl k růstu ekonomické úrovně,podle neoklasické teorie vyžaduje: vyšší míru úspor, která by vytvořila předpoklady pro růst vybavenosti práce kapitálem, zejména pokud ekonomika v tomto parametru zaostává za vyspělým světem, nenulové a tak vysoké tempo růstu technického pokroku umožní vytvořit potřebné předpoklady nejen pro další hospodářský růst, ale i pro případnou konvergenci země do klubu nejbohatších zemí. Keynesiánské teorie Keynesiánské teorie vychází z předpokladu, že rozhodujícím stimulem hospodářského růstu je rostoucí domácí, popř. zahraniční poptávka. Nezbytným předpokladem ovšem je, že v ekonomice existují nevyužité výrobní zdroje, především dostatečná nabídka pracovní síly v požadované kvalifikační struktuře. Vezme-li v úvahu strukturu agregátní poptávky, potom lze konstatovat, že hospodářský růst může vyvolat: růst soukromé spotřeby, zvýšení investiční aktivity podnikové sféry, růst vládních výdajů, růst exportu. Škola mezí růstu Specifický nestandardní přístup k problematice dlouhodobého vývoje produktu (nebo produktu na 1 obyvatele) zaujímají autoři označovaní někdy jako škola mezí růstu. Základy tohoto přístupu byly vytvořeny osobnostmi sdruženými od konce 60. let v tzv. Římském klubu. Uvedený přístup se vyznačuje zkoumáním vzájemné podmíněnosti celosvětového vývoje několika proměnných: obyvatelstva, průmyslové produkce a produkce potravin, znečištění životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů. Zkoumá dále vývoj ukazatelů životní úrovně, jako produkt na 1 obyvatele a střední délka života, přičemž zohledňuje situaci současné generace a generací budoucích. Teorie endogenního růstu Staví se kriticky k neoklasické teorii růstu (R. Solow). Snaží se vysvětlit dlouhodobé přetrvávání rozdílů mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. Vysvětlení spočívá v technologickém pokroku v podobě zkvalitňování fyzického i lidského kapitálu. Tento technologický pokrok má endogenní charakter je generován silami uvnitř ekonomiky. Tento technologický pokrok je přitom podmíněn: určitou výchozí kvantitativní i kvalitativní úrovní fyzického kapitálu. Významné nové myšlenky (objevy, zlepšení) vznikají a při určité relativně vysoké ekonomické úrovni, která umožňuje financovat výzkum, zvyšovat kvalifikaci pracovníků apod., určitými institucionálními podmínkami, jako jsou vládní podpora výzkumu (což se dá odůvodnit charakterem vědomostí jako veřejného statku), tradiční iniciativou pracovníků aj. Endogenního nelze tudíž dosáhnout v jakékoliv ekonomice pouhým jednorázovým poskytnutím moderního kapitálového vybavení a zaškolením pracovníků, nýbrž je výsledkem dlouhodobého ekonomického vývoje. Následující přednáška Hospodářský cyklus, sektory národního hospodářství 6