5/2013 STATĚ Doménové jméno ve světle NOZ Ochrana spotřebitele a škoda způsobená vadou výrobku Řízení o žalobách z rušené držby OTÁZKY & ODPOVĚDI VZORY
Úvod / Obsah Statû REKODIFIKACE & PRAXE roãník I ãíslo 5/2013 Vydává Wolters Kluwer âr, a. s. U Nákladového nádraïí 6 130 00 Praha 3 Iâ 63077639 Redakãní rada: Prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc. Prof. JUDr. Karel Marek, CSc. JUDr. Jifií âáp JUDr. Petr Lavick, Ph.D. Mgr. Michal Králík, Ph.D. Mgr. Kamil Doãkal éfredaktorka: JUDr. Hana R dlová, tel. 737 273 714, rydlova@wkcr.cz Redaktor: PhDr. Bedfiich Taláb Inzerce: Iva Suchnová, tel. 246 040 439, suchnova@wkcr.cz Adresa redakce: Wolters Kluwer âr, a. s., U Nákladového nádraïí 6, 130 00 Praha 3 Tel. 246 040 417, 246 040 444 Fax 246 040 401 www.wkcr.cz Registrováno: Ministerstvem kultury âr pod ãíslem MK âr E 20941 ISSN 1805-6822 Sazba: Monika Svobodová Tisk: SERIFA, s. r. o., Jinonická 80, Praha 5 Vychází jednou mûsíãnû v Praze. Cena pfiedplatného pro rok 2013 (12 ãísel) je 790 Kã bez DPH (909 Kã vãetnû 15 % DPH). Cena jednoho ãísla je 99 Kã. Objednat lze na: www.wk-rekodifikace.cz Vážení čtenáři, kladete-li si dnes a denně otázku, zda tvůrci nových norem pamatovali na všechny instituty, bude-li skutečně vše upraveno a bez problémů fungovat, pak v tomto čísle naleznete již v prvním článku odpověď na otázku, jak to bude s doménovým jménem jak bude pojato v NOZ, co lze očekávat a nač se připravit. Z oblasti spotřebitelského práva vám pak v dalším článku nabízíme téma škody způsobené vadou výrobku a nepřehlédněte neméně zajímavý článek o řízeních z rušené držby. Nezapomeňte, že na naši e-mailovou adresu rekodifikace-dotazy@wkcr.cz můžete stále zasílat své dotazy, které předáme ke zpracování předním právním odborníkům na danou oblast. Na vaše dotazy, jakož i podněty a náměty ke zpracování témat, která vás zajímají, se budeme těšit. Redakce AKTUÁLNù Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku 2 Semináře Wolters Kluwer 2 STATù Doménové jméno ve světle NOZ 4 Konstantin V. Lavrushin Ochrana spotřebitele a škoda způsobená vadou výrobku 7 Blanka Vítová Řízení o žalobách z rušené držby 11 Martina Šuláková OTÁZKY & ODPOVùDI 18 VZORY Smlouva o důchodu 30 Michal Večeřa Zákaznická linka: 246 040 400 Toto ãíslo bylo pfiedáno do tisku dne 22. kvûtna 2013. Vyti tûno na recyklovaném papíru ocenûném znaãkou EU Ecolabel. REKODIFIKACE & PRAXE 5/2013 1
Aktuálnû Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku Autoři: Karel Eliáš, Bohumil Havel, Petr Bezouška, Daniela Šustrová Vydavatel: Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha, 2013, 320 s., vazba brožovaná, cena: 472 Kč vč. DPH Čtivě, srozumitelně a mnohdy i vtipně seznamuje tato kniha čtenáře s novým českým občanským zákoníkem, který nabude účinnosti od 1. ledna 2014, asnímž bude každý občan denně přicházet do kontaktu. Autoři, vesměs tvůrci nové právní úpravy, vysvětlují její principy a zásady a ukazují i významné inspirační zdroje v právní úpravě před rokem 1948 av úpravách jiných států, kde právní vývoj nepoznamenaly levicové diktatury. Důraz je kladen na základní ideje nového soukromého práva, jakými jsou hranice svobody soukromé vůle, zásada poctivosti a dobré víry a především vůdčí myšlenka, že právo je tu kvůli lidem a že lidé si dokážou soukromé záležitosti uspořádat sami podle svých zájmů a potřeb a zpravidla rozumněji, než jim to dokáže nadirigovat stát, a že je věcí jejich osobní iniciativy, jak se svým soukromím naloží. Velký prostor je v knize věnován porovnání rozdílů mezi starým a novým občanským zákoníkem, zejména v oblastech vlastnického, rodinného, dědického, části obchodního práva, práva neziskového sektoru, spolkového práva, v oblasti vlastnictví nemovitostí, nájemních vztahů, stavebního práva apod. Kniha obohatí nejen laiky, ale i právníky a studenty práv, kteří budou nové občanské právo vykládat a aplikovat. Semináře Wolters Kluwer âerven 2013 Svûfienské fondy a trusty novinka kolitel: Barbora Bednafiíková Termín a místo: 6. 6. 2013 Praha, Wolters Kluwer âr, a. s., U nákladového nádraïí 6, Praha 3 Základní cena 2 370 Kã (bez DPH) Úãastník semináfie obdrïí knihu: Svûfienské fondy. Institut pro uchování a pfievody rodinného majetku v hodnotû 353 Kã, a to zcela ZDARMA! P IPRAVUJEME DO P Í TÍHO âísla Přechod pohledávek a dluhů při změně osoby vlastníka bytové/nebytové jednotky Nad jedním soudním rozhodnutím o předkupním právu Nájemní právo v otázkách a odpovědích 2 5/2013 REKODIFIKACE & PRAXE
Statû Doménové jméno ve světle NOZ Mgr. KONSTANTIN V. LAVRUSHIN doktorand Právnické fakulty Masarykovy univerzity, advokátní koncipient v Brnû Nové právo přináší nové pohledy na staré instituty. Jinak tomu není ani v případě doménového jména. Lze přitom poukázat na to, že vymezení doménového jména v NOZ1 nenajdeme. Tento kodex z 21. století daný pojem jednak nijak nedefinuje, ale co více, ani s tímto nijak výslovně nepočítá. Taková situace je poněkud překvapivá, zejména pokud lze mít za to, že platné právo má zohledňovat společenské potřeby. Jak tedy bude pojato doménové jméno v NOZ Doménové jméno de lege lata 1 Zákon č. 89/2012 Sb., obč. zák., v platném znění (dále jen NOZ ). 2 Srov. 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen obč. zák. ): Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. 3 Srov. in SEHNÁLEK, D. Právní povaha doménového jména. IT Právo server o internetovém a počítačovém právu (online). 20. května 2003 (citováno 9. 2. 2013). Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtmlx=132115. 4 Srov. in MATĚJKA, J. Foneticky zaměnitelné domény a související otázky aktuální vývoj a stav v právu ČR. IT Právo Zprvu se však musím zabývat pojetím doménového jména dnes. Legální definici budeme hledat jen stěží. Lze uvážit, zda má být předmětem právních vztahů, anebo zda je třeba samo o sobě tímto vztahem. Pokud půjdeme první cestou, pak se musí nutně jednat o věc, právo či jinou majetkovou hodnotu.2 Právní řád však opět postrádá zákonné vymezení věci. Doktrína se drží vymezení dle již zrušeného zákona č. 101/1963 Sb., kdy: Věcmi jsou hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly, které slouží potřebám lidí. V tomto ohledu tedy jistě není třeba rozsáhlé argumentace, že doménové jméno nebude de lege lata věcí, když není ani hmotným předmětem ani ovladatelnou přírodní silou. Názory na to, zda se jedná o subjektivní právo, anebo o jinou majetkovou hodnotu, se poměrně různí. Tak např. D. Sehnálek dospívá k závěru, že jde právě o relativní subjektivní právo jeho majitele (doménového jména) vůči registrátorovi.3 Naopak J. Matějka vychází z toho, že jde o jinou majetkovou hodnotu, avšak toto nijak blíže nezdůvodňuje.4 Nejvyšší soud pak ve svém kontroverzním rozhodnutí ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3407/2010, v němž zejména konstatoval nemožnost žaloby na převod doménového jména, podal, že v případě doménového jména jde v podstatě jen o slovní či jinak přijatelné vyjádření kódové technické identifikace počítače, příp. skupiny počítačů v síti. Jak lze vidět, v zásadě panuje shoda o tom, že doménové jméno není věcí, resp. svou povahou není předmětem absolutních práv, ale jen práv relativních (byť s absolutním prvkem, jde-li o ochranu před zásahem třetí osoby). Doménové jméno ve světle NOZ Dovolím si mít za to, že pojetí doménového jména se spříchodem NOZ zásadně změní. I když je samozřejmě otázkou, zda je tato změna žádoucí, resp. byla-li tvůrcem zákona vůbec předvídána. Doménové jméno jako věc V prvé řadě tvrdím, že doménové jméno bude ve smyslu NOZ věcí v právním smyslu. Dle 489 NOZ platí, že věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Jistě pak není pochyb o tom, že doménové jméno není osobou, a zároveň slouží potřebě lidí (držiteli). Důvodová zpráva pak k novému pojetí věci dodává: Široké vymezení zahrnující pojmově jako věci v právním smyslu věci hmotné i nehmotné (...) vyhovuje lépe praktické potřebě i hledisku zdejšího ústavního pořádku. Navrže- server o internetovém a počítačovém právu (online). 21. 8. 2002 (citováno 9. 2. 2013). Dostupné z: http://www.itpravo.cz/ index.shtmlx=98892. 4 5/2013 REKODIFIKACE & PRAXE
Statû né pojetí věci v právním smyslu a způsobilého předmětu vlastnictví plně konvenuje čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a odpovídá i pojetí mezinárodních smluv na ochranu vlastnictví a řadě nadnárodních úprav, které např. i pohledávky chápou jako věci ve smyslu práva. Co se týče dalšího rozdělení věcí, pak zřejmě půjde o věc nehmotnou a movitou. Nelze-li totiž říci, že doménové jméno bude právě ovladatelnou částí vnějšího světa (tak je definována věc hmotná dle 496 odst. 1 NOZ), musí být věcí nehmotnou. Přitom lze uvažovat, že bude: a) právem, jehož povaha to připouští, anebo b) jinou věcí bez hmotné podstaty. Myslím, že touto jinou věcí by doménové jméno mohlo být jen v tom případě, pokud nenajdeme argumenty pro to, že je právem. Zde by bylo možné navázat na uvedený názor D. Sehnálka, že jde o subjektivní právo. Pak by koncepční přechod byl poměrně plynulý, kdy zůstáváme u podstaty doménového jména, jen jej ve smyslu zákona považujeme za věc vprávním smyslu. Tak či onak, půjde o věc, i když třeba jen v rámci sběrné kategorie (jiná věc bez hmotné podstaty). Lze konstatovat, že se bude jednat o věc movitou ve smyslu 489 odst. 2 NOZ, protože nejde o pozemek, stavbu ani příslušná věcná práva. Hledání analogie (zejména při ochraně práv k doménovému jménu) Ve druhé řadě bych přistoupil k hledání analogických institutů (věcí) v NOZ. Otázka analogie je přitom metodologicky zakotvena v liteře zákona.5 Při hledání analogických institutů bude jistě třeba odlišit, zda bude zasaženo do práva fyzické osoby, anebo osoby právnické, resp. zda půjde o podnikatele. Začněme tedy od konce. Analogie firmy a doménového jména je vedena již dnes. Dle NOZ se firma vymezuje v 423, a to jako jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Jde přitom, ve smyslu uvedeného, také o věc, a to nehmotnou a movitou. V této rovině tedy vnímám doménové jméno a firmu jako velice si blízké instituty. Navíc i s ohledem na registrační princip, byť v jednom případě jde o obchodní rejstřík, avpřípadě druhém toliko o registr domén. Odlišnost pak lze spatřovat v tom, že doménová jména pro 5 Dle 10 odst. 1 tak platí: Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. V tomto případě se tedy jedná o analogii legis. Hned druhý odstavec pak upravuje analogii iuris, když konstatuje: Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností. jeden subjekt nejsou nijak omezena početně. Firmu může mít podnikatel ale jen jednu. Jde-li o právnickou osobu, jež není podnikatelem, pak je možné uvažovat o analogii právě s názvem právnické osoby ve smyslu 132 NOZ. Nicméně ochrana názvu právnické osoby není tak intenzívní, jako ochrana firmy. Avšak to už je jiná otázka. U fyzických osob bude zřejmě ochrana nejslabší. NOZ výslovně počítá s dvojím označením fyzické osoby, resp. člověka. V prvé řadě jde o jeho jméno. V takovém případě je zde dána ochrana dle 78, kde je opět zdržovací a odstraňovací nárok. Ve druhé řadě se pak může jednat o pseudonym. Institut pseudonymu však žádnou speciální ochranu nenabízí. Proto je dle mého třeba vést obranu nanejvýš skrze ochranu proti nekalé soutěži. Ostatně tato ochrana bude dána vždy, tj. i v případě firmy či názvu právnické osoby. Avšak samozřejmě v případě soutěžní ochrany je třeba naplnit pojmové znaky vymezené v generální klauzuli v 2976 NOZ. Dispozice s doménovým jménem Lze-li mít za to, že doménové jméno je ve smyslu NOZ věcí v právním smyslu, pak lze implikovat i existenci věcných práv k doménovému jménu, tj. práv absolutních. Zde tedy nastává zásadní posun oproti stavu původnímu, kdy byla dána toliko práva relativní. V tomto ohledu pak platí, že ustanovení hlavy druhé NOZ, jež se týká právě věcných práv, se použije na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného. Pokud jsem uvedl, že je lhostejné, zda půjde o právo, anebo o jinou věc bez hmotné podstaty, pak s ohledem na 979 je nutné podat, že půjde-li o právo, pak takové, co připouští trvalý a opakovaný výkon. Jen stěží přeci lze uvažovat, že užitím doménového jména se toto spotřebuje. Proto soudím, že je zcela namístě uvažovat o držbě či vlastnictví doménového jména. Budeme-li se tedy na doménové právo dívat jako na věc v právním smyslu, jistě musíme připustit i možnost s tímto nakládat via smlouvy s translačními účinky. Doménové jméno tak bude moci být např. darováno, prodáno či jen pronajato. Myslím, že zde zásadně není pochybností o derivativních způsobech nabytí vlastnictví k doméně. Jak je to ale s originárním nabytím vlastnictví k doméně Dle mého je třeba odlišit dvě základní situace. V prvé řadě jde o nabytí vlastnictví vytvořením domény, jež v sobě nezahrnuje firmu, jméno či jakékoli jiné označení (např. ochrannou známku). Takové doménové jméno můžeme označit za věc novou. Vlastníkem pak bude právě ten, kdo doménu vytvořil, tj. první držitel. Vzniká samozřejmě otázka, zda taková doména je vůbec způsobilá zasáhnout do práva jiné osoby, kdy v sobě nenese žádné jiné označení, firmu či jméno. A priori však takový zásah nevy- REKODIFIKACE & PRAXE 5/2013 5
Statû lučuji.6 Pokud k němu pak dojde, budou zde proti sobě stát právo vlastnické na straně jedné a nějaké jiné právo (např. právě právo na ochranu před nekalou soutěží) na straně druhé. Nechci zde nabízet obecná řešení, protože bych se dopustil zkreslení a zjednodušení. Naopak nabízím otázku k úvaze, zda je v takovém případě např. možné vést analogii s vyvlastněním, bude-li vlastnictví k doméně omezeno s ohledem na konkrétní právo jiné osoby Jistě nelze postupovat plně dle 1037 a násl. NOZ, avšak jistou paralelu by bylo možné vést.7 V řadě druhé pak lze uvažovat, že doménové jméno vznikne zpracováním jiných věcí.8 Tak např. doménové jméno druhého řádu sberbank.cz je tak tvořeno firmou Sberbank a doménou prvního řádu.cz. NOZ stran institutu zpracování podává v 1074 to, že musí jít o zpracování movitých věcí několika vlastníků, a to tak, že zpracované věci nelze uvést do předešlého stavu buď vůbec, anebo jen se značnými obtížemi nebo se značnou ztrátou. Není pochyb o tom, že dané ustanovení již s ohledem na historické kořeny institutu zpracování věci je zaměřeno zejména na věci hmotné. Pokud totiž budeme zpracovávat věci nehmotné, pak tyto jsou sice dle mého zpracovatelné ve smyslu vzniku nové věci, ale nejsou zuživatelné. Proto zde ani logicky nelze restituovat. Avšak mám pevně za to, že tato odlišnost sama o sobě nemůže být důvodem pro odmítnutí aplikace institutu zpracování věci i na věci nehmotné. Pokud nepřipustíme přímou aplikaci, pak musíme připustit alespoň analogii legis. Inu máme zde dvě věci: doménu prvního řádu a firmu. Na tomto místě si dovolím zkratkovité konstatování, že je lhostejné, zda doména prvního řádu má svého vlastníka, resp. kdo je tímto vlastníkem. Jako taková je totiž jednak věcí druhově určenou, ale zejména (a možná právě proto, že je druhová) má ve srovnání s firmou jen zanedbatelný přínos pro výsledné doménové jméno (novou věc, vzniklou zpracováním). Dle pravidla kdo více přispěl, toho je nová věc, pak vlastníkem takové domény bude právě vlastník firmy (zde tedy společnost Sberbank CZ s. r. o.).9 Není samozřejmě podstatné, kdo byl zpracovatelem, protože vlastnictví je dáno podle vlastnictví věci mající na nové věci větší majetkový podíl. Zpracovatel zde může být nejvýše držitelem. 6 Např. si umím představit, že věcí novou bude doménové jméno zluteautobusy.cz, kdy toto nezasahuje do firmy, ale přesto může působit nekalosoutěžně. 7 Jsem si vědom toho, že zde chybí zákonná opora pro vyvlastnění dle 1038 (srov.: jen na základě zákona lze vlastnické právo omezit nebo věc vyvlastnit ). 8 Též movitých a nehmotných, jakými je např. firma či jméno. 9 Pro úplnost si dovolím uvést, že společnost Sběr baňk s. r. o. je naopak vlastníkem domény sber-bank.cz. Ještě si dovolím malou myšlenku stran doménového jména jako příslušenství. Ohledně tohoto NOZ opouští kritérium vůle vlastníka hlavní věci a naopak zakotvuje objektivní kritérium hospodářského určení. Dle 510 odst. 1 pak platí, že: Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. V této souvislosti se tedy domnívám, že např. doména sberbank.cz je příslušenstvím firmy Sberbank CZ s. r. o. Petitorní ochrana Se změnou vnímání doménového jména nutně vyvstává i otázka, zda se změní i petitorní ochrana. Nutno připomenout, že podle názoru Nejvyššího soudu10: Odstraňovací nárok nemůže vést k uložení povinnosti převést doménu, neboť doména žádné absolutní (výlučné) právo svému nositeli nezakládá. Znamená tedy výše uvedený posun v pojetí doménového jména možnost reivindikační žaloby Dle mého ano. I když daný závěr nechci na tomto místě nikterak vztahovat obecně ke všem nehmotným movitým věcem, stran doménového jména však mohu argumentovat právě způsobem změny držitele jde v zásadě o jednoduchý postup, kdy první držitel za pomocí několika kliků myší převede doménové jméno na jiného držitele. Takové jednání jistě lze mít právě za vydání věci. Závěrem Tvrdím, že doménové jméno bude ve smyslu NOZ věcí movitou a nehmotnou. Takové tvrzení však zároveň vyvolává různé související otázky, a to zejména stran vlastnictví,11 držby či ochrany. Protože jde v případě věcí nehmotných v zásadě o jev nový, pak na položené otázky nemohu odpovídat s garancí, ale snažím se spíše nabídnout směr úvah. Zároveň doufám v diskuzi na dané téma. Zcela nakonec bych pak dodal, že možná by si oblast IT práva zasloužila větší pozornosti zákonodárců. Anebo je vhodnější vše ponechat doktríně 10 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn.: 23 Cdo 3407/2010. 11 Pro úplnost musím uvést, že obecně je dnes mezi odborníky na IT právo odmítána možnost nakládání s doménovým jménem jako s předmětem vlastnictví; k tomuto srov. např. BOGDAN, M., MAUNSBACH, U. Domain Names as Jurisdiction-creating Property in Sweden. In Masaryk University Journal of Law and Technology. Brno : Masarykova univerzita, 2009 (citováno 9. 2. 2013). s. 175 182. Dostupné z: http://mujlt.law.muni.cz/ storage/1267473526_sb_c01-bogdan.pdf. Dotazy mûïete zasílat na e-mailovou adresu: rekodifikace-dotazy@wkcr.cz 6 5/2013 REKODIFIKACE & PRAXE
Ochrana spotřebitele a škoda způsobená vadou výrobku Statû JUDr. BLANKA VÍTOVÁ, Ph.D., LL. M., odborná asistentka na katedfie obãanského práva a pracovního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého Olomouc Občanský zákoník je základním právním předpisem soukromoprávního charakteru, který zabezpečuje ochranu spotřebitele. Tu zajišťuje zejména obecnou úpravou právních jednání, smluv a jejich neplatnosti, obecnou i zvláštní úpravou odpovědnosti za vady, úpravou odpovědnosti za škodu a institutem bezdůvodného obohacení. Navíc se občanský zákoník podrobně věnuje ochraně slabší strany v jednotlivých smluvních vztazích, ať už u kupní smlouvy, smlouvy o dílo, nájemní smlouvy, smlouvy o ubytování, závazků ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu, zájezdu apod. Relativně mladým institutem v českém právním řádu jsou rovněž tzv. spotřebitelské smlouvy, kterým byly do českého právního řádu implementovány některé směrnice EU.1 Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování zákonů, předpisů a správních opatření členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky patří mezi zásadní předpisy na ochranu ekonomických zájmů spotřebitele. Tato směrnice byla původně transponována do právního řádu České republiky zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku jako jeden z pilířů ochrany spotřebitele v českém právním řádu. Jde ospecifickou úpravu občanskoprávní povahy pokrývající škody na zdraví, životě a majetku poškozené osoby. Do přijetí tohoto zákona byl jediným způsobem uplatnění nároku z odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku postup podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák. ) v rámci ustanovení o odpovědnosti za vady2 a odpovědnosti za 1 Směrnice Rady 93/13/EHS, o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách; Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně. 2 Z povinnosti z vadného plnění a z povinnosti nahradit škodu způsobenou vadným výrobkem vyplývají samostatné nároky, poškozený je tedy může bez omezení uplatnit vedle sebe. K tomu více viz např. VESELÝ, J. Evropský metr na výrobky. škodu.3 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) naopak zák. č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku zrušuje,4 neboť zákonodárce správně zahrnul jeho ustanovení do textu samotného kodexu. Zák. č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, vzhledem k samostatné právní úpravě upravuje vztah tohoto zákona k občanskému zákoníku. Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se ustanovení obč. zák. Zákon rovněž dává poškozenému možnost volby, podle kterého právního předpisu uplatní svůj nárok na náhradu škody. Poškozený tak může podle svého uvážení postupovat buď podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu upravené v občanském zákoníku, nebo podle uvedeného zvláštního zákona vůči výrobci. Obě tyto úpravy působí vedle sebe. Vznikne-li spotřebiteli škoda většího rozsahu, bylo by zřejmě pro něho výhodnější uplatnit nárok na náhradu přímo u výrobce, na druhé straně náhrada škody menšího rozsahu by byla pravděpodobně rychleji vyřízena u podnikatele, kde spo- Právní rádce, 1999, č. 3, s. 25.; MRÁZEK, J. Odpovědnost za škodu způsobenou závadným výrobkem podle Direktivy Rady Evropských společenství č. 85/ 374/ ES. Právník, 1998, č. 3, s. 193n.; VESELÝ, J. Odpovědnost výrobců za škodu způsobenou vadou výrobku v právním řádu ČR. Právní rozhledy, 1999, č. 5, s. 244n.; TĚMÍN, T. Odpovědnost za škodu způsobenou vadným výrobkem. Právní rádce, 2004, č. 10, s. III. 3 Resp. zák. č. 513/1991 Sb., obch. zák. 4 3080 NOZ. REKODIFIKACE & PRAXE 5/2013 7
Statû třebitel výrobek koupil.5 Tato dvojkolejnost samozřejmě účinností NOZ padá, neboť odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku bude upravena jen tímto jedním kodexem. Povaha ustanovení Dle 1 odst. 2 NOZ si mohou osoby, pokud to zákon výslovně nezakazuje, ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona zakázána jsou ale ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Vzhledem k tomu, že škoda způsobená vadou výrobku je implementací směrnice na ochranu spotřebitele, pak podobně jako v jiných případech ustanovení na ochranu spotřebitele jde o ustanovení kogentní povahy. Jedná se však o jednostrannou kogentnost,6 a to s ohledem na fakt, že se nelze odchýlit v neprospěch spotřebitele, v jeho prospěch se však odchýlit lze.7 Obecně se nepřihlíží k ujednáním, která se odchýlí od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele, totéž platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. V případě odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku se toto projevuje zejména v 2942 odst. 4, dle kterého pokud se druhá strana (spotřebitel) vzdá předem (následně se vzdát samozřejmě může) práva na náhradu škody zcela nebo zčásti, nepřihlíží se k tomu (na rozdíl od absolutní neplatnosti v případě obč. zák., v NOZ takové smluvní ujednání jakoby nikdy nebylo). Totéž platí pro případnou dvoustrannou dohodu, na kterou by spotřebitel případně přistoupil. Škoda způsobená vadou výrobku v NOZ Předně je nutné uvést, že úprava škody způsobené vadou výrobku v NOZ se sice obsahově příliš neliší od původní úpravy v zák. č. 59/1998 Sb., na rozdíl od této úpravy je však právní jazyk v NOZ terminologicky čistší a srozumitelnější než kostrbatá úprava v zák. č. 59/1998 Sb. Srozumitelnost a transparentnost je přitom jedním ze základních atributů ochrany spotřebitele, který by se měl vztahovat nejen na jazyk smlouvy, ale rovněž na text právního předpisu, aby se v něm spotřebitel jednoduše orientoval.8 5 Srov. VESELÝ, J. Odpovědnost výrobců za škodu způsobenou vadou výrobku v právním řádu ČR. Právní rozhledy, 1999, č. 5, s. 244. 6 K tomu např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. 3. 2006, čj. 3 As 60/2005 73. 7 K jednostranné kogentnosti viz např. MELZER, F. Kogentní a dispozitivní právní normy. In HAVEL, B., PIHERA, V. Soukromé právo na cestě. Eseje a jiné texty k jubileu Karla Eliáše. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 220. HULMÁK, M. in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. 1 až 459. Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 528 531.; DOHNAL, J. Obrana spotřebitele, nebo bránění obchodnímu styku In: Bulletin advokacie, 2010, č. 5, s. 66 69. Povinnost nahradit škodu způsobenou vadou výrobku je v zásadě vymezena několika charakteristickými rysy: Za škodu odpovídá přímo výrobce, příp. v souladu s uvedenou směrnicí je odpovědnost rozšířena i na další subjekty distribučního řetězce, kteří nejsou výrobci v doslovném znění tohoto pojmu. Povinné osoby vymezují 2939 odst. 1 a 2 a dále 2940 odst. 1 a 2 NOZ. Předně se jedná o výrobce (resp. toho, kdo výrobek vytěžil, vypěstoval nebo jinak získal zde je nutné upozornit na fakt, že se ochrana vztahuje i na prvotní zemědělské produkty9 tuto odlišnost umožňuje státům směrnice 85/374/EHS v č. 15 odst. 1), a rovněž o osobu, která výrobek označila svým jménem, ochrannou známkou nebo jiným způsobem.10 Společně a nerozdílně s nimi pak odpovídá rovněž dovozce.11 Teprve pokud není možné tyto osoby určit, odpovídá subsidiárně dodavatel za zákonem stanovených podmínek.12 Jedná se o objektivní odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, je tedy nerozhodné, zda škůdce škodu zavinil nebo ne. Poškozená osoba pouze prokazuje vadnost výrobku, v jejímž důsledku jí škoda vznikla, a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a vzniklou škodou. Důvodem pro tento druh odpovědnosti spočívá ve spravedlivém rozložení rizika spojeného s moderní technologickou výrobou a ve ztížené možnosti 8 K tomu více VÍTOVÁ, B. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Iuridicum Olomoucense, o. p. s., Olomouc, 2011, s. 54n. 9 Dle směrnice se prvotními zemědělskými produkty rozumějí produkty půdy, chovatelství a rybářství, kromě produktů, které prošly počátečním zpracováním. Eustacchio k tomu uvádí, že vzhledem ke krizi spojené s BSE započaté ve Velké Británii a šířící se po Evropě se díky doplněné Směrnici 1999/34 staly výrobky i primární zemědělské výrobky a tudíž již nejsou ze Směrnice vyjímány. Viz EUSTACHIO, A. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku v předpisech Evropské unie. Význam ochrany podnikání a spotřebitele. EMP. 2004, č. 3 4, s. 67. 10 Černý uvádí, že za takové označení je potřeba považovat každou takovou značku či jiné zrakem vnímatelné označení, které používá jedna nebo více osob ve vzájemné souvislosti, a to s úmyslem odlišit takto označované nabízené výrobky od jiných, které byly vyprodukovány jinými soutěžiteli třetími osobami. Viz ČERNÝ, M. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, 1999, č. 1, s. 32. 11 Zpřesněním vymezení těchto osob odpadl problém, na který upozorňovali někteří autoři, a to, že ani novela zákona č. 209/2000 Sb. neodstranila rozpor se směrnicí, která v případě definování dovozce místo pojmu užití používá pojem distribuce. Pojem distribuce v rámci své obchodní činnosti je pojem užší než pojem užití v rámci své obchodní činnosti. V jakém rozsahu bude termín užití vykládán, záleží pouze na soudní praxi a ta také rozhodne o míře slučitelnosti této části zákona se směrnicí o odpovědnosti za výrobek. Viz HONCOVÁ, R. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku. Odpovědnost za výrobek. Brno : Právnická fakulta MU, 1999. 12 2940 odst. 1 a 2 NOZ. 8 5/2013 REKODIFIKACE & PRAXE
Statû spotřebitele prokazovat případné zavinění. Škůdce se však v určitých případech může liberovat. Zbývá ještě dodat, že se úprava nevztahuje na škodu, pokud vada způsobila poškození vadného výrobku, nebo pokud je poškozena věc, která se převážně používá (a je určena) k podnikatelským účelům. Úprava se rovněž nevztahuje na škodu způsobenou jadernými nehodami. Zákon upravuje zvláštní definici vady výrobku. Směrnice pro své využití zahrnuje pod pojem škoda jednak škodu způsobenou úmrtím nebo úrazem, a jednak poškození nebo zničení jakéhokoli majetku jiného než vadného výrobku samotného, s nižší prahovou hodnotou ve výši 500 ECU,13 pokud věc je druhu běžně určeného pro osobní potřebu nebo spotřebu a byla používána poškozenou osobou převážně pro její vlastní osobní potřebu nebo spotřebu. Při hodnocení ambice Soudního dvora EU vytvořit jednotný komunitární pojem nemajetkové škody v souvislosti s náhradou za ztrátu radosti z dovolené,14 někteří autoři poukazují na směrnici č. 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování zákonů, předpisů a správních opatření členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky jako na unikát, protože jde o doposud jedinou směrnici, která vymezuje pojem škoda.15 Podle původní české právní úpravy byla tato hranice stanovena na škodu převyšující částku 5 000 Kč. Ustanovení 6a zák. č. 209/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, pak tuto hranici změnilo tak, že výrobce je povinen nahradit škodu na věci, za kterou odpovídá, jen v částce převyšující částku vypočtenou z 500 EUR kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou v den, v němž škoda vznikla nebo byla zjištěna.16 Formulace tohoto limitu je prakticky totožná s 2939 odst. 3, který výši této limitace upravuje v NOZ. Maximální možná částka naopak stanovena není.17 13 Důvodem pro tuto limitaci je zabránění vedení nadměrného počtu soudních sporů. 14 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 12. března 2002. Simone Leitner proti TUI Deutschland GmbH & Co. KG., Věc C-168/00. Sb. 2002, str. I-02631. 15 DOBROVODSKÝ, R. Ochrana práv spotrebiteľov objednávateľov služieb cestovného ruchu 2. časť; Justičná revue, 62, 2010, č. 2, s. 176 177.; viz rovněž DOBROVODSKÝ, R. in JANČO, M., JURČOVÁ, M., NOVOTNÁ, M. a kol. Európske súkromné právo. Bratislava : Euroiuris, 2012, s. 226 227. 16 Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem vstupu v platnost smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii a zajistilo tak úplnou slučitelnost české právní úpravy s právem Evropských společenství v této oblasti. 17 Na rozdíl od jiných členských států, které se horní hranici náhrady škody ve svých právních řádech upravit rozhodly. Viz MRÁZEK, J. Odpovědnost za škodu způsobenou závadným výrobkem podle Direktivy Rady Evropských společenství č. 85/ 374/ ES. Právník, 1998, č. 3, s. 186. Na rozdíl od směrnice a právní úpravy v zák. č. 59/1998 Sb.18 nedefinuje NOZ samotný výrobek, pouze vymezuje, že povinnost k náhradě škody vzniká jen v případě, že se jedná o věci movité určené k uvedení na trh jako výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného použití. 2941 NOZ pak definuje vadu výrobku speciálně ve vztahu ke škodě způsobenou vadou výrobku. Výrobek je pro tyto účely vadný, pokud není tak bezpečný, jak to od něho lze rozumně očekávat se zřetelem ke všem okolnostem,19 zejména ke způsobu, jakým je výrobek na trh uveden nebo nabízen,20 k předpokládanému účelu, jemuž má výrobek sloužit, jakož i s přihlédnutím k době, kdy byl výrobek uveden na trh.21 Zákon zde již sice neodkazuje na 2 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, jak tomu bylo v případě zák. 59/1998 Sb., vzhledem k tomu, že obě definice jsou velmi podobné, je velmi pravděpodobné, že se na tento zákon budou při interpretaci této vady soudy odvolávat.22 Základní odlišnost odpovědnosti za výrobek dle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, a úpravou dle občanského zákoníku je, že odpovědnost výrobce podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku je koncipována jako objektivní odpovědnost (odpovědnost za výsledek) a poškozený tak prokazuje pouze vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a škodou.23 Tato odpovědnost však není absolutní. S ohledem na spravedlivé rozdělení rizika zákon stanovuje taxativní výčet liberačních důvodů, které škůdce, pokud unese důkazní břemeno, odpovědnosti zprostí. Předně nebude škůdce povinen 18 Dle 3 zák. č. 59/1998 Sb. je výrobkem jakákoli movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh. Výrobkem jsou rovněž součásti i příslušenství věci movité i nemovité, za výrobek se považuje například i elektřina. Novelou č. 209/2000 Sb. bylo zrušeno ustanovení, které stanovovalo, že za výrobek se nepovažují zemědělské a lesní přírodní produkty a zvěř, pokud neprošly prvotním zpracováním. Tato legislativní změna byla odůvodněna především změnou směrnice Rady 85/374/EHS o odpovědnosti za výrobek, ke které došlo přijetím směrnice Rady 1999/34/ES, která právě rozšiřuje působnost i na škody způsobené vadnými zemědělskými prvovýrobky, lesními produkty a zvěří. 19 Směrnice uvádí, že z důvodu ochrany fyzického zdraví a majetku spotřebitele by se neměla vada výrobku určovat na základě jeho vhodnosti k použití, ale na základě nedostatečné míry bezpečnosti, kterou je veřejnost jako celek oprávněna očekávat. Bezpečnost se posuzuje při vyloučení jakéhokoli nesprávného použití výrobku neodůvodnitelného za daných okolností. 20 Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 08. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1700/2006. 21 Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1894/2011. 22 Samozřejmě, že výrobek nelze považovat za vadný jen proto, že byl později uveden na trh výrobek dokonalejší. 23 Při formulování této odpovědnosti byla zvažována různá východiska, včetně odpovědnosti za zavinění. Viz MRÁZEK, J. Odpovědnost za výrobek 1. část. Právní rádce, 1994, č. 5, s. 10. REKODIFIKACE & PRAXE 5/2013 9