ČTVRTEK 21. ČERVNA :00 ZAHÁJENÍ KONGRESU 08:15 09:40 BLOK I. ČAS PŘEDNÁŠEK 7

ČTVRTEK 21. ČERVNA 2018 08:00 ZAHÁJENÍ KONGRESU 08:15 09:40 BLOK I. ČAS PŘEDNÁŠEK 7 1. SUBKAPITÁTNÍ V-TEK IVP SYSTEM OSTEOTOMIE JAKO ŘEŠENÍ HALLUX VALGUS DEFORMITY Valach O. Ortopedické oddělení, Městská nemocnice Ostrava ABSTRAKT: Subkapitátní V-TEK IVP system osteotomie jako řešení hallux valgus deformity 2. ARTRODÉZA KARPOMETAKARPÁLNÍHO KLOUBU PALCE RUKY POMOCÍ T A L DLAHY Stošek J. Ortopedické oddělení, SZZ Krnov ABSTRAKT: Artrodéza karpometakarpálního kloubu palce ruky pomocí T a L dlahy. MUDr. Jiří Stošek, prim. MUDr. Mojmír Svoboda, Oddělení ortopedie SZZ Krnov Úvod: Artrodéza prvního karpometakarpálního kloubu palce ruky je jedna z možností jak operačně řešit degenerativní a jiná onemocnění této oblasti. Tato operace patří mezi nejčastěji prováděné artrodézy na ruc. Na našem pracovišti je nejčastější indikací k artrodéze CMC kloubu palce ruky rizartoza. Materiál a metoda: Na ortopedickém oddělení SZZ Krnov byla od roku 2005 do roku 2015 provedena artrodéza karpometakarpálního kloubu palce ruky ve 38 případech u 35 pacientů. K artrodéze karpometakarpálního kloubu palce ruky jsme použili L a T dlahu mini AO 5 ( nejčastěji Poldi 5) V této práci prezentujeme výsledky artrodézy karpometakarpálního kloubu palce ruky, v korelaci se sledovanými parametry, jako jsou pohlaví, věk, míra bolestivosti, rozsah pohybu, široký úchop, lateralita končetiny. Dále byl zaznamenán výskyt pooperačních komplikací. Kontrolní vyšetření bylo provedeno s odstupem minimálně šesti měsíců od operačního výkonu, analyzovány byly identické jmenované parametry. K celkovému hodnocení pooperačního stavu bylo použito komplexního skóre Mayo Wrist Score (skóre dle Cooneye). Výsledky: Komplexní hodnocení námi provedených artrodéz CMC kloubu palců ruky (Mayo Wrist Score - dle Cooneye) nám ukázalo 27 perfektních výsledků, 6 výborných, 2 dobré a 1 špatný výsledek. To znamená, že celkem 91% perfektních a výborných výsledků naší metody artrodézy

CMC kloubu palce ruky pomocí T a L dlahy. Závěr: Artrodézu karpometakarpálního kloubu palce ruky hodnotíme jako jednu z možností léčby, především rizartrózy ve stadiu III - podle Eatona. Tento typ řešení je velice efektní, přináší úlevu od bolesti, zlepšuje svalovou sílu a dále taky dochází k rekonstrukci osy palce. 3. NAŠE PRVNÍ ZKUŠENOSTI V LÉČBĚ POKROČILÉ ARTRÓZY TRAPEZIOMETAKARPÁLNÍ TOTÁLNÍ ENDOPROTÉZOU BEZNOSKA Kačírková M. Oddělení ortopedie a traumatologie, Slezské nemocnice Opava ABSTRAKT: Úvod Trapeziometakarpální kloub je obzvláště náchylný ke vzniku artózy pro jeho velkou zátěž i při běžných denních činnostech. Artrotické změny tohoto kloubu jsou častou příčinou silných bolestí, a to nejčastěji u žen středního a vyššího věku trpící hyperlaxitou kloubu. Existuje několik možností operačního řešení od resekční nebo interpoziční artroplastiky, přes totální endoprotézu až po artrodézu kloubu. V této práci představujeme první výsledky implantace totální endoprotézy firmy Beznoska na našem pracovišti. Materiál a metodika Náš soubor obsahuje časné výsledky dvaceti implantátů u patnácti pacientek s pokročilou rhisartrózou III-IVstupně dle Eatona a Glickella. Jedná se o ženy, pravačky, ve věku 44 až 77 let a ve více než 50ti procentech manuálně pracující, které byly indikovány k operačnímu řešení pro selhání konzervativní terapie. Všechny Pacientky trpěly bolestmi s omezením svalové síly a stisku. Tyto potíže navazovaly na minimální pohyb v kloubu s několika případy addukčních kontraktur a pravidelným nálezem subluxace na rentgenovém snímku. Testování bylo hodnoceno v rozmezí 1. až 27. pooperačního měsíce. Výsledky Celý soubor pacientek bez výjimky pocítil výraznou úlevu od bolesti s poklesem VAS stupnice z 8,1 na 2,6 během prvního pooperačního roku. Plné opozice palce k základnímu článku malíku (dle Kapanjiho 10) pacientky dosáhly kolem 6. pooperačního měsíce. DASH skóre pokleslo z průměrných 51,7 na 21,2 v prvních 12ti měsících, při pracovních činnostech z 42,7 na 22,5. Pooperačně došlo k posílení úchopu a svoru. U jedné pacientky byla sledována pooperačně hypstezie v oblasti senzitivní větve radiálního nervu, a v jednom případě došlo k aseptickému uvolnění jamky s luxací endoprotézy, která byla indikována k revizní operaci. Diskuze Totální endoprotéza prvního karpometakrapálního kloubu je metodou volby pro léčbu pokročilé rhisartrózy, a u správně indikovaných pacientů má časné uspokojivé výsledky, které dle dalších publikovaných studií můžeme předpokládat i dlouhodobě. Pacienti cítí výraznou rychlou úlevu od bolesti, nejsou omezeni

v pohybu a implantát jim poskytuje dostatečnou stabilitu v běžných denních činnostech. Závěr Dle hodnocení naší skupiny pacientek došlo u všech již v brzké pooperační době k získání plného rozsahu pohybu, posílení stisku, a především výraznému ústupu bolesti při každodenních činnostech. Tuto operační metodu můžeme doporučit u žen středního a vyššího věku, nejlépe indikovaných ve 3.stupni rhisartrózy. U pacientů s vyššími nároky na zátěž, efekt léčby z našeho souboru nelze hodnotit. 4. RHIZARTRÓZA A JEJÍ HODNOCENÍ LÉČBY NA NAŠEM PRACOVIŠTI Franz R. Fakultní nemocnice Ostrava ABSTRAKT: Rhizartróza a její hodnocení léčby na našem pracovišti Franz R., Kašpárek R. Ortopedické oddělení, Fakultní nemocnice Ostrava Cíl práce: Retrospektivní studie zaměřená na náhradu trapezia jako řešení rhizartrózy na našem pracovišti za období 2008-2018. Výsledky práce: Operační výkon jsme provedli celkem u 82 pacientů, z nichž u 11 pacientů byl výkon oboustranný. Z oněch 82 pacientů jsme doposud evidovali u osmi z nich selhání implantátu, u jednoho opakovaně. Závěr: Dobrý výsledek je úměrný správné indikaci a správné operační technice. 5. LÉČBA OSTEOMYELITIDY HLEZNA U PACIENTA SE SEPSÍ PRIMÁRNĚ INDIKOVÁNA K BÉRCOVÉ AMPUTACI - KAZUISTIKA Valtr O. Ortopedická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové ABSTRAKT: Kompletně obrazově zdokumentovaný případ léčby pacientky po osteosyntéze hlezna s následnou osteomyelitidou hlezenního kloubu s rozsáhlými defekty měkkých tkání a sepsí u pacientky primárně indikované k bércové amputaci, kterou pacientka odmítla. Hlavním cílem této práce je vypracování podrobné kazuistiky s multidisciplinárním postupem léčby. Obecná část je zaměřená na osteomyelitidu po operacích. Speciální část obsahuje anamnézu, metodiku, průběh terapie. Výsledky: byla zpracována zpracovaná podrobná kazuistika pacientky s osteomyelitidou hlezenního kloubu s otevřenými defekty měkkých tkání, které byly léčeny revizi kloubu, dále modifikovanou Maqueletovou technikou za použití trabekulárního hřebu a lalokovou plastikou k pokrytí defektů. Hlavním přínosem této práce je v možnosti získání nových zkušeností a poznatků léčby osteomyelitidy s hlubokými defekty měkkých tkání.

6. RADIAČNÍ SYNOVIORTÉZY U HEMOFILIKŮ Seko J. Ortopedické oddělení, Fakultní nemocnice Ostrava ABSTRAKT: Hemofilická artropatie je jednou z nejčastějších komplikací u hemofiliků. Opakované krvácení do kloubu vede k rozvoji chronické zánětlivé odpovědi, proliferaci synoviální tkáně, neoangiogenezi a postupné destrukci kloubu. Nejčastěji postiženými klouby jsou lokty, kolena a kotníky. Radiační synoviortéza představuje jednu z možných léčebných metod. Aplikaci radioaktivní látky do kloubů provádíme za přísně aseptických podmínek pod sonografickou kontrolou. V prezentaci hodnotíme naše zkušenosti s radiační synoviortézou u hemofiliků a její efektivitu, která je porovnatelná s publikovanými výsledky v zahraničí. 7. MOŽNOSTI POVRCHOVÉ NÁHRADY HUMERU Rychnovský J. Ortopedická klinika FN Brno ABSTRAKT: Přednáška se zabývá problematikou povrchových náhrad ramene - resurfacingem; zkušenostmi na našem pracovišti s follow-upem 5 let. Krátké shrnutí problematiky a prezentace dlouhodobých výsledků. 8. VYUŽITÍ KADAVERÓZNÍCH LIGAMENTÓZNÍCH ŠTĚPŮ V ORTOPEDII Dlábek R., Hořák J. II. ortopedická klinika FN Brno při LF MU ABSTRAKT: Abstrakt: Autoři v přednášce přehledně shrnují možnosti využití ligamentózních kadaverózních štěpů při operacích vícero různých kloubů v ortopedii. Přednáška obsahuje jak část teoretickou, tak názorné videoukázky. 9. BIPOLÁRNÍ KOSTNÍ LÉZE: REMPLISSAGE Langer R., Hudeček F. I.ortopedická klinika FN U sv. Anny v Brně, LF MU ABSTRAKT: Úvod: Traumatická přední luxace se vyskytuje často jako sportovní zranění s vysokým rizikem rekurence u mladých a aktivních pacientů. Engaging Hill-Sach léze je akceptovaný rizikový faktor rekurentní přední nestability ramene. Tato přednáška prezentuje výsledky artroskopické stabilizace s remplissage u pacientů s bipolární kostní lézi.

Cíl a metody: V letech 2012 2017 jsme u 12 pacientů provedli artroskopickou přední stabilizaci a remplissage. Průměrný věk pacientů byl 31 let. Z toho 5 vrcholových sportovců. 4 pacienti absolvovali operační výkon v minulosti. V našem souborů jsme hodnotili výsledky pomocí skórovacích systémů Shoulder Pain And Disability Index a Western Ontario Shoulder Instability Index. Výsledky: U všech pacientů došlo k zlepšení výsledků v hodnocených klinických skórovacích systémech. U jednoho pacienta jsme zaznamenali 1 reluxaci po traumatu. Všichni aktivní sportovci se vrátili k původním sportovním aktivitám. Celý soubor pacientů pozoroval omezení rozsahu pohybu v terminální abdukci a zevní rotaci. Nicméně udávali maximální spokojenost s výsledkem operace. Ani jeden pacient nepodstoupil další operační zákrok. Závěr: Přední stabilizace a remplissage je efektivní metoda k terapii nestability ramenního kloubu v terénu bipolární kostní léze. 09:40 10,00 PŘESTÁVKA NA KÁVU 10:00 11:15 BLOK II. ČAS PŘEDNÁŠEK 7 10. SILOVÉ SCHOPNOSTI PACIENTŮ INDIKOVANÝCH K TEP KYČELNÍHO KLOUBU Liskay J., Vodička T. I.ortopedická klinika FN U sv. Anny v Brně, LF MU, Fakulta sportovních studií MUNI ABSTRAKT: Autoři hodnotí pomocí izokinetické dynamometrie svalovou sílu v oblasti kyčelního a kolenního kloubu před a po implantací TEP kyčelního kloubu s odstupem 3 a 6 měsíců od operace. Studie hodnotí i neoperovanou stranu. Soubor pacientů tvoří 16 mužů (výška 180,39 ± 6,53 cm, hmotnost 92,82 ± 6,53 kg, věk 56,40 ± 5,47 let). Použitím AL přístupu s desinzercí gluteálního svalstva dle Watson Jonese a řízenou rehabilitací dochází dle výsledků studie ke zlepšení flexe a extenze v kyčelním kloubu po 6 měsících od operace TEP. Naměřené hodnoty nedosahují hodnot zdravé populace. Zlepšení funkce flexorů a extenzorů kolenního kloubu po implantaci TEP kyčle po 6 měsících se nepodařilo

statisticky prokázat. Svalová síla flexorů a extenzorů neoperované strany zůstala nezměněná. Výsledky studie potvrzují nutnost časné rehabilitace a motivovat pacienty ke zvýšené fyzické aktivitě i po 6 měsících od operace. 11. ZATÍŽENÍ PERIPROTETICKÝCH TKÁNÍ A VÝPOTKU KOVY UVOLŇUJÍCÍMI SE KLOUBNÍCH NÁHRAD Hobza M., Kuba M., Gallo J., Milde D. Ortopedická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc ABSTRAKT: V této prospektivní studii jsme sledovali koncentrace kovů uvolněných z totální endoprotézy kyčelního či kolenního kloubu do kloubního výpotku, krve a periprotetických tkání. Hladiny kovových iontů Ti, V, Nb, Cr, a Mo byly stanoveny pomocí hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem ze vzorků odebraných pacientům při revizi totální endoprotézy kyčle či kolena. Všech 117 pacientů ve sledovaném souboru mělo artikulační pár kov-polyetylen nebo keramika-polyetylen. Výsledky studie ukázaly, že většina kovů se akumuluje do periprotetických tkání a míra koncentrace kovových částic je pak přímo úměrně závislá na celkové době expozice implantátem. Při hlubším prozkoumání periprotetických tkání je pak patrný významný koncentrační gradient v závislosti na lokální vzdálenost od implantátu, tedy tkáně těsně naléhající na endoprotézu jsou kovy nejvíce nasyceny a se stoupající vzdáleností od něj koncentrace klesají. Skupina pacientů s asepticky selhávající endoprotézou měla signifikantně vyšší koncentraci kovů ve výpotku a periprotetických tkáních v porovnání se skupinou stabilních implantátů. Naopak hladiny kovů v krevním séru se neukázaly jako efektivní biomarker selhávání endoprotézy. 12. VLIV INFILTRAČNÍ ANESTEZIE A FEMORÁLNÍHO BLOKU NA SPOTŘEBU ANALGETIK U PACIENTŮ PO TEP KOLENE Šalandová M. Ortopedie, Pardubická nemocnice ABSTRAKT: TEP kolene patří k jedněm z nejbolestivějších operačních výkonů v ortopedii s nutností podání velkého množství analgetik. Na našem pracovišti se zabýváme myšlenkou, jak našim pacientům od bolesti co nejefektivněji pomoci. Nově zavádíme metodu infiltrační anestezie lokálními anestetiky v průběhu operace a UZ navigovaný blok n. femoralis před operací. V naší studii jsme hodnotili soubor 45 pacientů rozdělených do 3 skupin v závislosti na použitých metodách anestezie. V první skupině byli pacienti

operovaní pouze v celkové anestezii, ve druhé skupině pacienti v celkové anestezii za současné aplikace infiltrační anestezie, a ve třetí skupině jsou pak zařazeni pacienti v celkové anestezii, s femorálním blokem i infiltrační anestezií. Kromě celkové spotřeby analgetik jsme hodnotili VAS skore v prvních pěti dnech a rozsah pohybu na motodlaze v prvních třech dnech po operaci. Všichni pacienti byli operováni v celkové anestezii a neměli prokázanou alergii na analgetika běžně užívaná na našem pracovišti. Porovnáním jednotlivých skupin jsme dospěli k závěru, že spotřeba analgetik se výrazně neliší, zároveň jsme nezaznamenali výrazný rozdíl v hodnocení VAS skore. Rozsah pohybu na motodlaze v první pooperační dny byl ovšem větší u pacientů operovaných za současné aplikace femorálního bloku a infiltrační anestezie. I přes nesignifikantní rozdíly ve spotřebě analgetik a VAS skore v jednotlivých skupinách jsme u našich pacientů vypozorovali výraznou spokojenost a subjektivně mnohem lépe vnímaný pooperační průběh v prvních dnech po TEP kolene. 13. NEOČEKÁVANÁ PŘÍČINA VZNIKU BOLESTI PO OPERACI TOTÁLNÍ ENDOPROTÉZY KOLENNÍHO KLOUBU Vodičková P. Nemocnice Pardubického kraje a.s., Litomyšlská nemocnice ABSTRAKT: Cílem přednášky je poukázat na důležitost RTG vyšetření při návštěvě pacienta na ortopedické ambulanci a dále na neobvyklou příčinu vzniku bolesti kolenního kloubu. Zásadní význam RTG vyšetření bude demonstrován prostřednictvím kasuistiky zabývající se ženou, která v roce 2009 podstoupila náhradu levého kolenního kloubu. O pět let později se pacientka dostavila na ortopedickou ambulanci Litomyšlské nemocnice z důvodu bolestivosti a vzniku recidivujících výpotků operovaného kolene trvající několik měsíců. Kontrolní RTG snímek operovaného kolene byl proveden až s odstupem půl roku po vzniku obtíží. Na snímku lékaři objevili těleso, o kterém se domnívali, že jde o uvolněnou část vložky endoprotézy. Z tohoto důvodu byla indikována revize kolenního kloubu. Během operace však bylo extrahováno neočekávané cizí těleso, projektil. 14. TROMBOTICKÉ KOMPLIKACE NÁHRAD VELKÝCH KONČETINOVÝCH KLOUBŮ VE ČTYŘLETÉM SLEDOVÁNÍ Klouda J. Ortopedické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a.s.

ABSTRAKT: Úvod: Velké ortopedické operace jako náhrada kyčelního či kolenního kloubu jsou zatíženy nezanedbatelným rizikem vážných pooperačních komplikací. Patří mezi ně i hluboká žilní trombóza a potenciálně fatální plicní embolie. Dle závěrů studií hodnotících výsledky venografie dojde u 40-60% pacientů podstupujících implantaci endoprotézy bez podání prevence k rozvoji hluboké žilní trombózy. Úskalím pooperační trombózy je její častý asymptomatický průběh a možné závažné následky. Zhruba třetina pooperačních trombotických komplikací je lokalizována v proximální třetině žilního řečiště dolní končetiny a ohrožuje pacienta rizikem embolizace. Nízkomolekulární heparin (LMWH) a tzv. nová perorální antikoagulacia (NOAC) jsou v současné době standardem v prevenci trombózy po velkých ortopedických operacích. Cíl: Hodnocení incidence hluboké žilní trombózy po velkých ortopedických operacích na pracovišti autorů, ověření účinnosti užívané metody preventivní antikoagulace, srovnání zjištěných výsledků s multicentrickými světovými studiemi hodnotícími soubory řádově tisíců pacientů. Metodika: Retrospektivní hodnocení souboru 2326 pacientů po TEP kyčelního a kolenního kloubu včetně reoperací provedených v letech 2013 a 2015-2017 na Ortopedickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., kvantitativní analýza četnosti trombotických komplikací dle výsledků duplexního UZ vyšetření žil dolních končetin s hodnocením časového odstupu od operace, lokalizace trombózy a závislosti četnosti komplikací na druhu použítého antikoagulancia. Závěr: Zjištěná celková incidence pooperační trombózy po TEP kyčelního a kolenního kloubu byla 1,04%, resp. 1,30% dle typu použitého perorálního antikoagulans (rivaroxaban vs. apixaban) tj. srovnatelná s multicentrickými prospektivními studiemi a výrazně nižší než u retrospektivních studií hodnotících obdobné soubory pacientů. 15. DEBRIDEMENT, ANTIBIOTIKA A ZACHOVÁNÍ IMPLANTÁTU - FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DVOULETÉ PŘEŽITÍ Raszka D. Karvinská hornická nemocnice, a.s. ABSTRAKT: Infekce kloubních náhrad představují jeden z nejvíce limitujících faktorů jejich implantace. Četnost této komplikace se pohybuje do 2,5% u primoimplantací, u revizních operací z aseptických příčin se může PJI vyskytnout až u 5%. Výsledkem této komplikace je nespokojený pacient s neuspokojivou funkcí operovaného kloubu nehledě na delší dobu hospitalizace a ekonomické hledisko. Debridement, antibiotika a zachování implantátu (DAIR) nabízí atraktivní řešení stávajícího problému, avšak zatím nebyla stanovena definitivní indikační kriteria. Aktuálně

prezentujeme výsledky retrospektivní studie zahrnující 113 případů infektů kloubních náhrad kolen a kyčlí řešených na pracovišti 1. Ortopedické kliniky 1. LF UK a FN v Motole metodou DAIR mezi roky 2007 a 2016. Zaměřili jsme se na faktory ovlivňující dvouleté přežití. 16. DVĚ RARITNÍ KASUISTIKY PORANĚNÍ EXTENSOROVÉHO APARÁTU KOLENE Debre J., Vaníček J.,Dupal J. Ortopedické oddělení, Nemocnice Šumperk ABSTRAKT: Kasuistika 1: Trauma extenzorového aparátu obou kolenou mladého chlapce, spojené s kompletním přerušením úponů čtyřhlavého stehenního svalu bilaterálně. Ošetřeno primárně na našem pracovišti suturou. Kasuistika 2: Fraktura pately u mladého muže se špatnou compliance, se selháním osteosyntézy cerkláží a poškozením ligamentum patellae. Ošetřeno plastikou kadaverosního štěpu B-T-B. Dosavadní výsledky. 17. SROVNÁNÍ OPERAČNÍHO ŘEŠENÍ DYSPLASTICKÉ OLISTÉZY INTERSOMATICKOU FÚZÍ TRIKORTIKÁLNÍM ŠTĚPEM A FIBULOU Sklenský J. Ortopedická klinika FN Brno a LF MU Brno ABSTRAKT: ÚVOD Mezi lety 2003 a 2016 bylo na Ortopedické klinice FN Brno provedeno 26 operací dysplastické spondylolistézy obratle L5 se skluzem větším než 30 %. Cílem retrospektivníní studie bylo srovnat výsledky intersomatické fúze provedení po repozici skluzu za použití fibuly nebo trikortikálního štěpu. METODIKA U 14 pacientů (s průměrným věkem 16,5 roku v den operace) byla po repozici skluzu obratle L5 provedena ze zadního přístupu intersomatická fúze fibulárním auto či aloštěpem. U zbylých 12 pacientů (s průměrným věkem 20,4 roku v den operace) byla po repozici skluzu obratle L5 provedena z předního přístupu intersomatická fúze trikortikálním auto či aloštěpem. Rentgenologické sledování se vázalo k 2 pooperačním rok, přičemž měřené parametry byly zaznamenány předoperačně, těsně pooperačně, 1 a 2 roky od operace. Sledovanými parametry byly: míra skluzu obratle L5 (slip), sacral slope (SS), pelvic tilt (PT) a pelvic incidence (PI). VÝSLEDKY Průměrná vstupní míra skluzu ve skupině fúzované trikortikálním štepem byla 53,3%, přičemž se podařilo dosáhnout průměrné korekce o 32,3 %, přičemž v prvním pooperačním roce byla maximální ztráta korekce 3,7%. V druhém pooperačním roce pak míra opětovného skluzu statisticky nevýznamná. Průměrná počáteční skluzu ve skupině fúzované fibulou byla 65%, přičemž se podařilo dosáhnout průměrné korekce o

25,2 %. V prvním pooperačním roce byla maximální zaznamenaná míra opětovného skluzu 6,5%. V druhém pooperačním roce pak míra opětovného skluzu statisticky významná a to s maximem do 3,5% U spinopelvických parametrů došlo pooperačně ve sledovaných skupinách k posunu zejména u SS, v menší míře i u PT. Předoperační průměrná hodnota SS 36,2 u skupiny s trikortikálními štěpy, stoupla na průměrnou hodnotu 45,8 pooperačně. U fibulárních štěpů vstupní průměrná hodnota SS 44 stoupla pooperačně na průměrnou hodnotu 50. Následné změny SS a PT ve dvou pooperačních letech již nebyly statisticky významné. ZÁVĚR Obě metody intersomatické fúze poskytují srovnatelné podmínky pro srůst operovaného segmentu, což je hlavním cílem operačního výkonu, který tak zabraňuje další progresy skluzu. Fúze za použití trikortikálního štěpu z kombinovaného přístupu však umožnila vyšší míru korekce a větší pevnost fúze v čase. Naopak fúze za použití fibulárního štěpu ze zadního přístupu prokázala nižší míru korekce a větší riziko opětovného pooperačního skluzu. 11:15 12,00 SYMPOSIUM MÖLNLYCKE HEALTH CARE TÉMA: PULZNÍ LAVÁŽ 12:00 13,00 PŘESTÁVKA NA OBĚD 13:00 15:00 BLOK III. ČAS PŘEDNÁŠEK 7 18. INOVACE INTRAMEDULÁRNÍHO HŘEBU PRO NAVIGACI DISTÁLNÍHO JIŠTĚNÍ Valoušek T. I. ortopedická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Ortopedické oddělení, Nemocnice Třebíč

ABSTRAKT: V rámci našeho výzkumu jsme vyvinuli navigační zařízení, které nám umožňuje pomocí elektromagnetických senzorů detekovat oblast distálních otvorů a usnadnit zajištění hřebu. V předchozích měřeních jsme potvrdili potenciál navigačního zařízení pro distální jištění. Vzhledem k současným možnostem biomateriálů, které nevyhovují našim požadavkům: biodegradabilní a současně magnetický materiál, který byl plánován k osazení distálních otvorů, jsme navrhli úpravu intramedulárního hřebu tak, aby bylo možno k navigaci distálního jištění využít navigační sondu. Cílem naší práce byla úprava hřebu, změna konfigurace magnetů a následné měření s dvěma variantami orientace magnetů. Výsledky tohoto měření byly analyzovány a na jejich základě byl vytvořen prostorový graf rozložení magnetického pole. Na základě naměřeného rozložení magnetického pole pro obě konfigurace magnetů byla určena nutná optimalizace algoritmu navigace tak, aby bylo dosaženo co nejspolehlivější lokalizace polohy otvorů ve hřebu. Výsledky našeho výzkumu poukazují na schopnost zařízení detekovat distální otvor hřebu bez nutnosti užití rentgenového záření i při nové konfiguraci magnetů v hřebu. 19. RUPTURA DISTÁLNÍ ŠLACHY M. BICEPS BRACHII, KORELACE UZ A OPERAČNÍCH NÁLEZŮ, VÝSLEDKY OPERAČNÍ LÉČBY Grinac M. Ortopedická klinika LF UK a FN Hradec Králové ABSTRAKT: Ruptura distální šlachy musculus biceps brachii, korelace sonografických a operačních nálezů, výsledky operační terapie. Autor: M. Grinac, Ortopedická klinika LF UK a FN Hradec Králové Abstrakt - Retrospektivní studie s cílem korelace sonografických a operačních nálezů u kompletních ruptur distální šlachy musculus biceps brachii, určení senzitivity sonografického vyšetření v běžné ortopedické praxi. Porovnání výsledků a komplikací operační léčby. Metodika - Soubor z let 2004-2016 čítá 18 pacientů s operačně potvrzenou kompletní rupturou distální šlachy musculus biceps brachii. U všech zařazených pacientů bylo před operací provedeno sonografické vyšetření. U třech pacientů byla sonografie opakována. Celkem tedy 21 sonografických pozorování. Vyloučeny byly případy chronických tendinoz či inveterovaných ruptur. Soubor byl rozdělen do dvou skupin. První skupinu tvořili pacienti, u kterých bylo předoperační UZ vyšetření provedeno radiologem specialistou na pohybový aparát, druhou skupinu tvořili pacienti vyšetření nespecialistou. Nálezy v sonografickém obraze byly porovnány s nálezy operačními. Z uvedeného jsme určili senzitivitu UZ vyšetření správně rozpoznat kompletní rupturu zmíněné šlachy. Dále jsme

porovnali výsledky a komplikace dvou námi používaných operačních metod: techniky s použitím kostní kotvičky vs. techniky transoseální reinzerce dle Boyda a Andersona. Výsledky Senzitivita UZ vyšetření byla 91% u vyšetření provedených radiologem specialistou, u nespecialistů byla senzitivita 40%. Obě operační techniky měli velmi dobré výsledky. Komplikace byly 2x temporerní paréza nervus radialis, 1x vznik heterotopických osifikací. Diskuze - Senzitivita UZ je dle literatury dostatečná. V našem souboru se toto potvrdilo pouze pro vyšetření provedená radiologem specialistou na pohybový aparát. Při vyšetření nespecialistou byl v našem pozorování výsledek vyšetření spíše zavádějící. Parciální ruptury této šlachy jsou dle literatury raritní. Nepřímé známky přítomnosti parciální ruptury dle UZ v této lokalitě vedly ve většině případů k nesprávné diagnoze, proto by takový nález měl být rezervován pouze pro případy jasně detekovatelných intaktních fibril při vyšetření. Závěr - Pro správnou diagnozu ruptury distální šlachy musculus biceps brachii je důležité pečlivé klinické vyšetření a anamnéza. Sonografie může být přínosem pouze za předpokladu je-li vyšetření provedeno specialistou na pohybový aparát. Výsledky obou operačních metod jsou velmi dobré a jsou srovnatelné. Preferujeme techniku s použitím kostní kotvičky pro její technicky jednodušší provedení. 20. BT ŠTĚP ZE ŠLACHY M. QUADRICEPS JAKO ALTERNATIVA PŘI PLASTICE LCA Kulhánek M. Ortopedické oddělení, Nemocnice Litomyšl, Nemocnice Pardubického kraje a.s. ABSTRAKT: Přednáška se zabývá rekonstrukčními výkony předního zkříženého vazu (PZV), navazuje tak na některé práce našeho oddělení z předchozích let, které se již na řadě kongresů objevily. V tomto případě se zaměřujeme na odběr a přípravu štěpu ze šlachy m. quadriceps. Což nám umožňuje více variant při rekonstrukčních výkonech PZV. Operační technika se od běžných metod liší především odběrem a přípravou štěpu. Odebírá se tedy kostní blok z pately se šlachou m. quadriceps v celkové délce 6,5cm, po opracování a pečlivém změření se předvrtají kostní kanály obvykle metodou all inside za pomocí FlipCutteru odpovídající velikosti, fixace je následně zajištěna závěsným systémem TightRope, interferenčními šrouby či kombinací obojího. Jedná se o naše první zkušenosti s touto metodou, proto soubor pacientů není příliš velký. Zákrok podstoupili celkem čtyři pacienti (1 žena, 3 muži) v pooperační době 3-6 měsíců však máme velmi dobré výsledky. Rozsah pohybu, bolestivost a otoky v pooperační období se příliš nelišil od ostatních metod, běžně užívaných na našem pracovišti.

Výhod je celá řada alternativní metoda k přípravě štěpu ze šlach hamstringů, menší zásah do kostěných struktur proti klasickému štěpu BTB, variabilita fixace (TightRope, interferenční šrouby). Nutno zmínit i některé nevýhody kosmetický efekt je jistě horší proti dorsomediálnímu přístupu k odběru šlachy m. semitendinosus, pozvolnější rehabilitace (užití interf. šroubů, replastika). I přes prozatímní dobré výsledky se držíme zavedených postupů a je-li to možné preferujeme metodu all inside s quadruštěpem ze šlachy m. semitendinosus, techniku BT ze šlachy m. quadriceps s výhodou máme v záloze a využíváme ji při nutných replastikách. 21. EPIDEMIOLOGIE ZLOMENIN PROXIMÁLNÍHO FEMURU Alt J. Klinika ortopedie 1. LF UK a ÚVN Praha ABSTRAKT: Epidemiologie zlomenin proximálního femuru MUDr. Jan Alt Klinika ortopedie 1. LF UK a ÚVN Praha Úvod: Zlomeniny horního konce stehenní kosti patří k nejčastějším a nejzávažnějším poraněním skeletu. Většina vzniká u starších osob v osteoporotickém terénu. Z těchto důvodů je významná epidemiologie těchto zlomenin, která je předmětem naší studie. Soubor: Do souboru byli zařazeni všichni dospělí pacienti se zlomeninou proximálního femuru, kteří byli ošetřeni na našem pracovišti od ledna 2013 do prosince 2017. Diagnostika: Zlomeniny byly hodnoceny na základě rtg vyšetření ve třech základních projekcích (přehledný snímek pánve, AP snímek a axiální snímek kyčle), u nejasných případů bylo doplněno CT vyšetření. Analýza: Hodnotili jsme pohlaví a věk pacientů, výskyt v jednotlivých věkových dekádách, typ zlomeniny (zlomeniny krčku femuru, zlomeniny trochanterického masivu), způsob ošetření. Získané výsledky byly porovnány s výsledky studie Ortopedickotraumatologické kliniky 3. LF UK a FNKV Praha. Výsledky: Celkem bylo na našem pracovišti ošetřeno 1034 pacientů, z toho 316 mužů (69 %) a 718 žen (31 %). Průměrný věk všech pacientů byl 80,3 let (17-102, u mužů 76,4 let (21-102 let) a 82 let u žen (17-101 let). Pacientů se zlomeninou krčku femuru bylo ošetřeno 498 (152 mužů, 346 žen), z toho 458 intrakapsulárních (Garden I+II - 157, Garden III+IV - 301) a 40 extrakapsulárních zlomenin. U zlomeniny trochanterického masivu se v 479 případech jednalo o zlomeniny pertrochanterické (164 mužů, 372 žen) a v 57 případech o zlomeniny intertrochanterické (7 mužů, 50 žen). Podrobnější výsledky budou předmětem sdělení. 22. TERAPIE FRAKTUR BAZE V. METATARSU Prokeš J. Ortopedické oddělení, Úrazová nemocnice v Brně

ABSTRAKT: Přednáška pojednává o možnostech léčby fraktur baze V. metatarsu, které patří mezi nejčastější zlomeniny v oblasti nohy. Vznikají zejména nepřímým násilím při sportovních úrazech, ale velmi často se v této oblasti můžeme setkat i s únavovou zlomeninou. Ke konzervativní léčbě jsou indikovány nedislokované či minimálně dislokované fraktury a také zlomeniny u starších pacientů, pacientů kontraindikovaných k operační léčbě a s nízkou compliance. U nedislokovaných zlomenin fixujeme končetinu nízkou sádrovou dlahou. Operační terapie je indikována u fraktur dislokovaných nebo postihujících více než 30% kloubní plochy kuboido-metatarsálního kloubu. Metodou volby je nejčastěji tahová cerclage, dlaha nebo intramedulární tahový šroub. Komplikacemi terapie bývá nejčastěji prodloužené hojení a pakloub. 23. ZLOMENINY DIAFÝZY HUMERU Jůzek R. Ortopedická klinika, Nemocnice Na Bulovce, Praha ABSTRAKT: Zlomeniny diafýzy humeru 24. SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ OS PROXIMALNIHO HUMERU HREBOVANIM A DLAHAMI Pustějovský P. Ortopedické oddělení, MNO Fifejdy ABSTRAKT: V me přednášce se zabýval srovnanim OS proximalniho humeru hrebovanim a dlahovanim. Máme rozsáhlý soubor pacientů, citajicih kolem 350. Každému jsme nechali opakovane v časových intervalech při kontrolach vyplňovat nami vyoracovane otázky mapujuci subjektivní i objektivní potíže pacienta po OS. Tento velký soubor jsem zpracoval do prehlednych tabulek a učinil zavery, vzhledem k pouzitemu OS materialu. Moje přednáška popisuje jednotlive typy zlomenin do AO klasifikace a jejich úspěšnost různými typy OS. 25. ZLOMENINY KLÍČNÍ KOSTI - OPEROVAT ČI NEOPEROVAT? Hasara R. I. chirurgická klinika FN u svaté Anny, Brno ABSTRAKT: Zlomeniny klíční kosti jsou častým úrazem, asociovaným především se sportovními a dopravními nehodami. Představuje až 4-10% všech zlomenin a až 44% zlomenin ramenního pletence. Terapie může být konzervativní i operační. Operace dislokovaných

fraktur vykazují lepší funkční výsledky než konzervativní terapie. Volba implantátů nicméně zůstává diskutovanou otázkou, přičemž v této práci se autoři zaměřují na souhrnné hodnocení výhod, nevýhod a komplikací operačního řešení zlomenin klíční kosti, založené i na vlastním klinickém souboru. 26. NOVÁ TECHNIKA ZAVEDENÍ ILIOSAKRÁLNÍCH ŠROUBŮ: PREVENCE SELHÁNÍ FIXACE DORZÁLNÍHO SEGMENTU PÁNVE Šídlo K. Ortopedicko-traumatologická klinika 3. LF UK a FNKV v Praze ABSTRAKT: Úvod: Nestabilní zlomeniny pánve (AO 61B, AO 61C) vyžadují správnou repozici a stabilizaci ventrálního a obou dorzálních segmentů pánve. Vzhledem k vysoké indicenci u polytraumatizovaných pacientů a pacientů vyššího věku s osteoporotickým skeletem v těchto indikacích často preferujeme ošetření miniinvazivní metodami. Jednou z technik je osteosyntéza dorzálního segmentu iliosakrálními šrouby zavedenými pod RTG zesilovačem nebo jinou metodou peroperační navigace. Cíl: Cílem studie bylo porovnat stabilitu fixace dorzálního segmentu iliosakrálními šrouby zavedenými klasickým způsobem (dva paralelně zavedené šrouby do těla S1) a novou metodou (1 tahový šroub s neúplným závitem a podložkou zajišťující repozici, druhý šroub je zaklesnut závitem do závitu prvního a opírá se hlavičkou o podložku prvního šroubu). Metodika: Retrospektivně byli v NIS FNKV dohledáni pacienti po osteosyntéze zlomenin pánve pomocí iliosakrálních šroubů od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2016. Inkluzivní kritéria byla osteosyntéza pouze u čerstvých zlomenin, sledování pacienta klinicky a rentgenologicky do roka po úrazu. Exkluzivní kritéria byla osteosyntéza pakloubů pánve nebo reoperace pro selhání osteosyntézy předního segmentu pánve a nekompletní RTG dokumentace pacientů, kteří v průběhu sledování zemřeli nebo byli doléčeni jinde. Bylo dohledáno 96 pacientů (39 žen, 57 mužů) ve věku 14-79 let (průměr 44,1 let). Pomocí PACS FNKV bylo vyhodnocena RTG dokumentace těchto pacientů. Byla změřena migrace iliosakrálních šroubů v milimetrech na snímcích pořízených v průběhu hojení zlomeniny, tedy 6 týdnů, 3 měsíce, 6 měsíců a rok po operaci. U pakloubů a reopercí byla vždy úspěšně použita nová metoda zavedení šroubů, ale jednalo se o jinou problematiku, proto byli tito pacienti vyřazeni vzhledem k tomu, že by pozitivně zkreslili výsledky studie. Ke statistickému zhodnocení získaných výsledků byl

použit chí-kvadrát test na 5% hladině významnosti. Výsledky: U 41 zhodnocených pacientů (20 žen, 21 mužů) ve věku 17-79 let (průměr 43,7 let) byla klasická metoda použita u 18 z nich (8 žen, 10 mužů) ve věku 17-71 let (průměr 42,8 let) a nová metoda u 23 pacientů (12 žen, 11 mužů) ve věku 21-79 let (průměr 44,2 let). Klinicky významná migrace o 5 mm do 6 týdnů od operace byla zaznamenána u 8 osteosyntéz z 22 provedených klasickou metodou a 3 z 23 osteosyntéz provedených novou metodou, tento rozdíl byl statisticky významný (p=0,0392). Závěr: Nová metoda zavedení iliosakrálních šroubů přináší další možnost miniinvazivního ošetření nestabilních zlomenin pánve, oproti klasické technice zavedení přináší vyšší stabilitu osteosyntézy zejména v terénu osteoporotické kosti. 27. SEGMENTÁLNÍ ZLOMENINY BÉRCE Urban M. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ABSTRAKT: Segmentální zlomeniny bérce jsou unikátní typ zlomenin charakterizované izolovaným kostním fragmentem odděleným alespoň dvěma lomnými liniemi. Mnohdy vznikají jako následek vysokoenergetického úrazu. Jsou nezřídka doprovázeny dalším poraněním měkkých tkání, a tím i vyšším procentem komplikací. Čistě segmentální zlomeniny (AO 42-C2) jsou vzácné a běžně se prolínají s komplexními kominutivními zlomeninami (AO 42-C3). Způsob terapie závisí na typu zlomeniny, stavu měkkých tkání, celkovém stavu pacienta, a často vyžaduje mezioborovou spolupráci traumatologa, cévního či plastického chirurga. Cílem studie bylo retrospektivně zhodnotit výsledky léčby 43 pacientů s komplexními zlomeninami bérce primárně léčenými v traumacentru FNKV od roku 2007 do roku 2017. Většinu souboru tvořili muži v počtu 35 pacientů (81%), ženy naopak zastupovaly menší procento v počtu 8 pacientek (19%). Průměrný věk celého souboru byl 50 let. Nakonec jsme zhodnotili 45 zlomenin, 2 pacienti měli zlomeniny obou bérců. Segmentálních zlomenin bylo ošetřeno 27 (60%), u 6 se jednalo o otevřené zlomeniny (22%). Komplexních kominutivních zlomenin bylo 18 (40%), zde k otevřené zlomenině došlo v 10 případech (56 %). Jako primární způsob ošetření byla nejčastěji zvolena osteosyntéza hřebem, a to u 32 pacientů (71 %). Úhlově stabilní dlaha byla provedena v 5 případech (11%) a zevní fixace v 8 případech (18%). U pacientů primárně léčených na zevním fixatéru došlo ve druhé době ke konverzi na vnitřní osteosyntézu hřebem u 5 pacientů, na dlahu u 2 pacientů a 1 pacient byl doléčen na zevním fixatéru. Nekomplikovaného zhojení u zlomenin typu C2 bylo dosaženo u 14 zlomenin, a to v průměru 15 měsíců od úrazu. V případě zlomenin typu C3 bylo při použití hřebu dosaženo nekomplikovaného zhojení u

9 zlomenin, v průměru 18 měsíců od úrazu. Při použití úhlově stabilní dlahy došlo k nekomplikovanému zhojení u 5 zlomenin v průměru 13 měsíců od úrazu. Výskyt obou typů komplexních zlomenin bérce byl srovnatelný. Osteosyntéza hřebem je metodou volby zejména u C2 zlomenin, které se v průměru zhojily za 15 měsíců. Zlomeniny typu C3 se v průměru hojily déle, celkem 18 měsíců. Je u nich možné i využití úhlově stabilní dlahy, kdy tyto zlomeniny měly v našem souboru kratší dobu hojení, a to 13 měsíců. PÁTEK 22. ČERVNA 2018 09:00 10,10 BLOK IV. PŘEDSEDNICTVO: JANÍČEK P. MATĚJOVSKÝ Z.

ČAS PŘEDNÁŠEK 10 28. BENIGNÍ KOSTNÍ NÁDORY 15 Janíček P. ortopedická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně 29. LOW GRADE OSTEOSARKOM RIZIKO MALIGNIZACE Matějovský Z., Lesenský J Ortopedická klinika Nemocnice Na Bulovce 30. OSTEOSARKOM V MATERIÁLU I. ORTOPEDICKÉ KLINIKY Tomáš T., Janíček P., Černý J., Ondrůšek Š., Pazourek L., Mahdal M. I. ortopedická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně ABSTRAKT: Osteosarkom je nejčastější primární maligní kostní nádor. Incidence se pohybuje kolem 3 nových případů na 1 milion obyvatel za rok. Typicky se vyskytuje ve věku kolem puberty, v období růstové akcelerace. Predilekčním místem je oblast metafýz dlouhých kostí, s věkem narůstá procento lokalizací v oblasti axiálního skeletu. Na periferii končetinového skeletu se osteosarkom vyskytuje velmi vzácně, a to v méně než 0,1 % případů. V porovnání s typickými lokalizacemi je častěji diagnostikován nízce maligní osteosarkom, převažují amputační výkony, ale prognóza u vysoce maligních nádorů je stejná. Na I. ortopedické klinice bylo léčeno 7 pacientů s diagnózou osteosarkomu skeletu ruky a nohy v letech 2001-2018, průměrného věku 32 let, z toho bylo 5 mužského pohlaví. Vysoce maligní osteosarkom byl diagnostikován u 6 nádorů, s převažujícím výskytem v oblasti skeletu nohy. Zemřeli pouze 2 pacienti s vysoce maligním osteosarkomem na plicní diseminaci onemocnění. Více než polovina pacientů byla iniciálně operována pro jinou diagnózu. Amputace jako definitivní operační výkon byla provedena v 5 případech. Onkologickou léčbu podstoupilo 5 pacientů, ale pouze v jednom případě v neoadjuvantním režimu. Prognóza pacientů s osteosarkomem skeletu ruky a nohy se neliší od jiných lokalit, léčebné protokoly jsou stejné, ale podíl ablativních operačních výkonů je větší. 31. OSTEOSARKOM OBLASTI PERIFERNÍHO SKELETU KONČETIN Mahdal M., Pazourek L., Tomáš T., Ondrůšek Š, Janíček P., Černý J. ortopedická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně

32. POSTRADIAČNÍ SARKOMY KOSTÍ Pazourek L., Mahdal M., Tomáš T., Janíček P., Černý J ortopedická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně ABSTRAKT: Ionizující záření má jako známý nežádoucí efekt schopnost indukovat vznik zhoubných nádorů v ozařovaném poli, nejčastěji v rámci své léčebné aplikace při radioterapii. V ozářeném skeletu je nejčastěji popisován vznik osteosarkomu, fibrosarkomu či chondrosarkomu. Jako diagnostické kritérium pro radiací indukované sarkomy kostí je popisován vznik v ozařovaném poli, latence od ozáření uváděná minimálně 3-4 roky (rozmezí 3-55 let, nejčastěji kolem 10let), histologický průkaz malignity jiné, než byl primárně ozařovaný nádor, vylučujícím kritériem je přítomnost syndromu s predispozicí k mnohočetnému výskytu maligních nádorů jako je Li Fraumeni syndrom či Rothmund-Thompsonův syndrom. Typickou lokalitou je oblast pánve a ramenního pletence, a to v souvislosti s ozařováním pro kolorektální, gynekologické nádory a nádory prostaty (v oblasti pánve) a pro nádory prsu (v oblasti ramenního pletence). Zvláštním případem je vznik maligního nádoru sekundárně při ozařování některých benigních nádorů (typicky u obrovskobuněčného kostního nádoru), radioterapie těchto nádorů musí být tedy vždy pečlivě zvážena a řada autorů ji nedoporučuje. Sekundární radiací indukované nádory skeletu jsou většinou highgrade sarkomy s velmi špatnou prognózou. Dlouhodobé přežití pacientů je spíše vyjímečné, průměrná délka přežití je popisována kolem 1 roku. Naštěstí je vznik postradiačních sarkomů vzácný a v našem více než desetiletém souboru jsme zaznamenali 10 případů. 10:10 10:30 PŘESTÁVKA NA KÁVU 10:30 11:20 BLOK V. PŘEDSEDNICTVO: TOMÁŠ T., ADÁMKOVÁ KRÁKOROVÁ D. ČAS PŘEDNÁŠEK 10

33. CO JE NOVÉHO V LÉČBĚ HG OSTEOGENNÍHO SARKOMU? Adámková Krákorová D., Tuček Š. Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav v Brně ABSTRAKT: Vysoce maligní osteogenní sarkomy jsou nádory biologicky agresivní, časně metastazující. Přidání kombinovaných chemoterapeutických režimů k léčbě lokální změnilo v minulém století významně prognózu pacientů. Nadále nepříznivá prognóza zůstává u pacientů s primárně metastatickou chorobou, u pacientů relabujících v průběhu léčby či časně po jejím ukončení. Nejistá je prognóza pacientů s nedostatečnou odezvou na předoperační systémovou léčbu. Léčba relapsu je obtížná. Léčebný přístup je přísně individuální. Prioritou je dosažení chirurgické remise, je-li to možné. Prezentovány budou rozdíly v biologii nádoru dětí a dospělých, aktuální léčebná doporučení i recentně aktualizované výsledky léčby pacientů s kostními tumory v ČR. Centralizace diagnostiky i léčby v rámci NOC (Národních onkologických center Praha, Brno) v souladu s mezinárodními doporučeními se jeví jedinou cestou ke zlepšení léčebných výsledků. Žádná nová zázračná molekula v dohledu není. 34. POZITIVNÍ VLIV MURAMYLTRIPEPTIDU NA PŘEŽITÍ BEZ METASTÁZU PACIENTŮ S OSTEOSARKOMEM Múdry P., Rohleder O.. Klinika dětské onkologie FN Brno ABSTRAKT: 35. NENÍ OSTEOSARKOM JAKO OSTEOSARKOM Zambo I. Ústav patologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně ABSTRAKT: 36. MODERNÍ RADIOTERAPIE V LÉČBĚ SARKOMŮ Rak V., Komínek J., Šlampa P. Klinika radiační onkologie LF a MOÚ, Brno ABSTRAKT: 11:20 11:30 PŘESTÁVKA NA KÁVU 11,30 12:00 WORKSHOP SUTURY MENISKŮ

ABSTRAKT: Hudeček F. I.ortopedická klinika LFMU a FN U sv. Anny v Brně 12:00 13:00 BLOK VI. PŘEDSEDNICTVO: NACHTNEBL L., BURDA J. ČAS PŘEDNÁŠEK 10 37. BURCH-SCHNEIDERŮV PRSTENEC U REVIZNÍCH OPERACÍ ACETABULA Sklenský M, Rozkydal Z. I.ortopedická klinika LFMU a FN U sv. Anny v Brně ABSTRAKT: Autoři hodnotí soubor nemocných ošetřených pomocí Burch-Schneiderova prstence při revizní operaci kyčle. Počet nemocných 90 (počet kyčlí 96), průměrný věk 65 roků (42-76), průměrná doba sledování 12,5 roků (3-20). Předoperační Harrisovo skóre (HHS) bylo v průměru 48 bodů. Burch- Schneiderův prstenec je vyroben z Tivania (Ti6Al4V), povrch upraven sinterováním pro osteointegraci s kostí, velikosti 44-62 mm. Autoři prezentují operační postup s možnostmi ukotvení dolního křídla, nalehnutí prstence na vitální kost, zdůrazňují aplikaci spongioplastiky metodou kompresního štěpování (příprava štěpů pomocí Luerových kleští na velikost cca 5x8 mm), fixaci horního křídla 3-5 šrouby a cementování PE jamky. Cílem je vytvořit stabilní komposit: prstenec- pánevní kost, kostní štěpy, kostní cement, PE jamka. Burch- Schneiderův prstech indikovali u velkých kavitárních defektů acetabula, u defektů zadní hrany acetabula, u typů defektů acetabula Paprosky 3A a 3B. Klinické hodnocení provedli dle škály: velmi dobrý

výsledek HHS 85-95 bodů (20), dobrý výsledek HHS 70-84 bodů (48), uspokojivý výsledek HHS 60-69 bodů (16), špatný výsledek HHS pod 60 bodů (12). Radiologicky hodnotily podle škály: velmi dobrý výsledek- plná osteointegrace, korektní postavení (20), dobrý výsledek strmé postavení, plná osteointegrace (43), uspokojivý výsledek - lem bez progrese (16), lem s progresí (5), špatný výsledek- aseptické uvolnění 7, septické uvolnění 5, migrace nebo zlomenina byla součástí uvolnění (12). Zaznamenali tyto komplikace: flebotrombóza dolní končetiny 5, uroinfekt 8, paresis n. ischiadici 2. Celkové přežití imlantátu zjistili v 87,5 %, přežití podle nejhoršího scénáře (septické, aseptické uvolnění, zlomenina, radiolucentní lemy) v 66 % v průměru 12,5 roků od operace. Podle autorů Burch- Schneiderův prstenec navrací dlouhodobě dobrou funkci kyčle po revizní náhradě, spolehlivě překlenuje defektní acetabulum, dochází k rozložení zátěžových sil na velkou plochu, podporuje vhojování kostních štěpů, umožňuje obnovit ACR, ukotvení do os ischium zvyšuje rotační stabilitu. 38. MOŽNOSTI ŘEŠENÍ DEFEKTU ACETABULA PAPROSKY III Burda j, Chrást B. Ortopedická klinika, FN Brno ABSTRAKT: V přednášce představujeme indikace a výsledky implantace TEP kyčelního kloubu za použití acetabulárního Burch- Schneiderova prstence. Cílem acetabulárních revizí je dosáhnout co nejvyšší primární a sekundární fixace, vyplnění kostních defektů a obnovení funkce kyčelního kloubu. Indikací k použití Burch- Schneiderovy dlahy byly defekty acetabula Paprosky IIIA a IIIB. Diagnostika byla prováděna z předoperačních RTG snímků, v některých případech také CT vyšetření. Většinou bylo prstence použito při revizních operacích TEP kyčelního kloubů. Celkově jsme v období 1999 2016 implantovali 137 Burch-Schneiderových dlah. Soubor tvořilo 96 žen a 41 mužů. Průměrný věk v době implantace byl 69,5 let. Výsledky operací jsme hodnotili pomocí Harris Hip Score a dle RTG vyšetření, kde jsme hodnotili inkorporaci kostních štěpů event. uvolnění či selhání implantátu. S prodlužující se dobou sledování se potvrdila zvyšující se tendence ke komplikacím a selhání instrumentace, zejména v případech diskontinuity pánve. V současné době se jeví lepší variantou řešení systémem TMARS s press-fit implantací cup-cage. Nicméně výsledky jsou zatím krátkodobé. 39. ENDOPROTETICKÉ ŘEŠENÍ SELHANÉ OS

PROXIMÁLNÍHO FEMURU Jarošík J, Pink T., Prokeš J. Ortopedické oddělení, Úrazová nemocnice v Brně ABSTRAKT: 40. ŘEŠENÍ PERIPROTETICKÉ ZLOMENINY REVIZNÍ NÁHRADOU KYČELNÍHO KLOUBU Nachtnebl L., Tomáš T., Rapi J. I.ortopedická klinika LFMU a FN U sv. Anny v Brně ABSTRAKT: Autoři ve své přednášce prezentují svoje zkušenosti s léčbou periprotetických zlomenin proximálního femuru u totální endoprotézy kyčelního kloubu. V úvodu je rozebrána klasifikace těchto zlomenin a možnosti řešení jednotlivých typů. Autoři preferují Vancouverskou klasifikaci periprotetických zlomenin femuru. Periprotetické zlomeniny mohou být řešeny prostou osteosyntézou dlahovou, či v kombinaci s využitím cerklage (Control cable). Pro tento typ terapie jsou určeny zlomeniny bez uvolnění dříku. V prezentaci jsou zmíněny výhody i nevýhody těchto technik. Hlavní část práce je zaměřena na řešení periprotetických zlomenin prostřednictvím reimplantace revizního dříku. V indikacích uvolnění dříku totální endoprotézy jsou vhodné jak dříky necementované, tak cementované. Jejich použití jsou podrobně rozebrány. Také je představen modulární dřík, který umožňuje u reimplantace dříku periprotetických zlomenin po zavedení fixované diafyzální části upravovat délku i rotaci proximální části dříku dle optimální potřeby. Velmi často je využívána kombinace reimplantace dříku se zajištěním proximální části pomocí cerklage. Prezentovány jsou i komplikace a alternativní postupy léčby periprotetických zlomenin u endoprotézy kyčelního kloubu. 41. ÚVOD DO LÉČBY KONOPÍM V ORTOPEDII Hudeček F. I.ortopedická klinika LFMU a FN U sv. Anny v Brně ABSTRAKT: Významná část ortopedických pacientů se paralelně s naší léčbou uchyluje ke komplementární a alternativní medicíně. Jedním z mnoha typů je i fytoterapie, pod kterou lze řadit i léčebné

užití Cannabis sativa. Kanabinoidy jsou atraktivní terapeutickou možností ovlivňují mnoho symptomů s minimálními vedlejšími účinky. ČR patří k zemím, kde bylo legalizováno využívání konopí pro léčebné užití. Autor stručně představuje tuto problematiku a podává nejen přehled možných indikací, ale i praktické tipy pro ty, kteří by chtěli lékarénské konopí zařadit do svého léčebného portfolia. 13,00 ZAKONČENÍ KONGRESU 13,10 OBĚD