BULLETIN 4, 5 2017 Toshiba uprostřed dokonalé bouře Tatiana Danilova Ztráty americké jaderné divize společnosti Toshiba jsou tak obrovské, že mohou stáhnout ke dnu i jednu z nejstarších japonských firem, čímž by se nad osudem reaktoru AP1000 i celé výstavby nových jaderných bloků v USA vznášel velký otazník. Společnost Toshiba by byla schopná odolat i dokonalé bouři, kdy se spojí všechny živly, pokud by před deseti lety neučinila neblahý krok a nekoupila Westinghouse Electric Company. Historie společnosti Toshiba Na oficiální webové stránce společnosti Toshiba se uvádí, že její počátky spadají do 17. století, kdy vznikla tzv. firma Mitsui. Ze skupiny firem Mitsui se Toshiba vyčlenila teprve v roce 1940. V té době se jmenovala Tokyo Shibaura Electric K. K., která vznikla v roce 1938 spojením japonského výrobce telegrafických zařízení Shibaura Seisaku-sho (založeno r. 1875) a výrobce žárovek Tokyo Denki (založeno kolem r. 1890). Ale nás samozřejmě zajímá novější historie firmy. Hlavní milníky jsou zhruba tyto: 2006, leden Toshiba se dohodla na koupi jaderné divize Westinghouse. 2008, duben Westinghouse uzavírá smlouvu na výstavbu jaderných elektráren Vogtle a V. C. Summer. 2012 Vláda USA vydává záruku na odběratelský úvěr pro jadernou elektrárnu Vogtle společnosti Georgia Power v celkové výši 8,3 miliard US dolarů. 2015, říjen Vyjdou najevo ztráty Westinghouse ve výši 1,2 miliardy dolarů. Provalí se účetní skandál a společnost uhradí pokutu. 2016, leden Toshiba končí spolupráci s auditorem (japonská pobočka Ernst & Young) a najímá nového, PricewaterhouseCoopers Aarata. 2016, březen Ve snaze vypořádat se s následky skandálu Toshiba dvakrát odloží vydání výroční zprávy. Současně se podle zavedené korporátní praxe stává ručitelem za dluh Westinghouse ve výši 7 miliard US dolarů. 2016, duben Zveřejněny ztráty Westinghouse ve výši 2,3 miliardy US dolarů. 2017, únor Zveřejněn předběžný odhad ztrát společnosti Toshiba ve výši 6,3 miliard US dolarů. 2017, březen Osud Westinghouse se stává předmětem jednání vlád USA a Japonska. Perfektní bouře z čistého nebe Rok 2005 nebe bylo bez mráčku a čekalo se na jadernou renesanci. Vzhledem k rostoucím cenám plynu a ropy a také s rostoucí démonizací uhlí v rámci veřejného mínění se energetický sektor začal více zajímat o jádro. Investory lákala nová jaderná výstavba. Nový zákon USA o energetické politice z roku 2005 navrhoval značné finanční stimuly a státní záruky za úvěry. Tento zákon byl jasným signálem, že vláda USA bude vždy podporovat jadernou energetiku čistou, spolehlivou a dostupnou formu energie. V prosinci 2005 jaderný dozor USA (NRC) certifikoval projekt Westinghouse rozestavěného reaktoru III. generace АР1000. S nasazením tohoto reaktoru se počítalo v řadě projektů plánovaných v USA a přitahoval pozornost zahraničních trhů. Kdo v letech 2005 až 2006 mohl tušit, jak se tato slibná situace vyvine a změní se v jeden velký problém? Kdo mohl předpovídat dokonalou bouři, kdy se spojí všechny nepříznivé okolnosti v podobě celosvětové finanční krize, boomu břidlicové ropy a plynu, fukushimské katastrofy, nástupu obnovitelných zdrojů energie a poklesu spotřeby elektřiny? Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 1.
Toshiba, která v té době byla konglomerátem vyrábějícím elektroniku s vysokou marží, dospěla k závěru, že perspektiva růstu výroby v tomto segmentu je omezená a je tedy načase se diverzifikovat a investovat prostředky tam, kde je perspektiva růstu daleko vyšší. Společnost měla určité zkušenosti s výrobou zařízení a dodávkami komponentů pro jadernou energetiku. Navíc společně s GE vybudovala v Japonsku řadu elektráren a také jako partner Hitachi a GE se podílela na přípravě, certifikaci a prvních etapách výstavby pokročilých varných reaktorů (ABWR). Modulární reaktor Ještě na začátku 70. let usilovali provozovatelé jaderných zařízení v USA o reaktory standardizované konstrukce, aby se snížily náklady na jejich licencování a výstavbu. V 80. letech sdružení provozovatelů jaderných elektráren vydalo dokument tzv. Utility Requirements, v němž se poukazovalo na to, že pro standardizaci jaderných reaktorů je nutné dospět k nějakému normalizovanému projektu. Výsledkem těchto chvályhodných snah se stal dvousmyčkový tlakovodní reaktor AP1000. Očekávalo se, že standardizace reaktorů dospěje tak daleko, že bude možná masová výroba komponentů a součástek a celé zařízení se bude montovat přímo na místě. Co se zájemcům v té době nabízelo. Westinghouse Electric, společnost pojmenovaná po uznávaném vynálezci a podnikateli Georgovi Westinghousovi, byla už jen zlomkem toho, čím bývala v 70. letech, v časech své největší slávy. Z firmy zbyl pouze jaderný byznys, který od roku 1996 vlastnila britská společnost BNFL (British Nuclear Fuels Limited). Westinghouse jako úspěšný dodavatel jaderných zařízení a autor referenčního projektu, podle kterého byly ve světě postaveny dvě třetiny všech reaktorů, už od roku 2000 nevyráběl žádná energetická zařízení využívající páru nebo plynové turbíny, žádná čerpadla a armatury. Společnost, kterou koupila Toshiba, byla skupinou dobře placených a vysoce kvalifikovaných inženýrů, kteří byli přesvědčeni o tom, že při projektování dokáží dobře využívat počítačem podporované systémy a znají všechny mezírky a vrátka v předpisech regulátorů. Vedení Westinghouse se výborně orientovalo ve všech patrech politiky a firma dostávala kontrakty na provozování státních laboratoří a také granty z příslušných fondů na podporu inovací reaktorových projektů. Westinghouse měl divizi na výrobu paliva a na provozování jaderných elektráren, a nakonec i reaktor třetí generace АР1000 schválený jaderným dozorem NRC. Předpokládalo se, že АР1000 se postaví rychleji a levněji než EPR, který má z důvodu lepší veřejné publicity dvojitou obálku. Ale výstavba АР1000 se neustále prodlužuje a s tím rostou i náklady. Toshiba i Areva hodně vsadily na zcela nové reaktory a prohra byla až moc vysoká. Výsledkem jsou ztráty v řádu miliard a nutnost restrukturalizace. Jak v případě EPR tak i АР1000 projekt se potýkal se zpožděním již při budování základů a objevily se těžkosti při tovární výrobě modulů. Odborníci se shodují na tom, že příčiny neúspěchu EPR i АР1000 jsou špatné řízení a nedostatek zkušeností na straně stavebních firem. V Toshibě věděli, že projekt АР1000 měl určité problémy při licencování. NRC upozorňoval na nedostatečnou odolnost ochrané obálky reaktoru a vyžadoval zvýšení ochrany zařízení proti vnějším vlivům např. pádu letadla. To byly požadavky Reaktor AP1000 stejně jako francouzský reaktor EPR představují projekt generace III+. Výstavba dvou evropských EPR bloků i AP1000, nabrala obrovské zpoždění. dodatečně vzešlé po teroristických útocích 11. září 2001. (Mezitím byl Westinghouse nucen provádět časté opravy projektu, což podle soudního přezkumu v souvislosti s vyšetřováním přišlo společnost přibližně na 1,5 miliardy dolarů). Nicméně v únoru 2006 na vrcholu očekávání jaderné renesance dokázala britská společnost BNFL přesvědčit Toshibu, že aktiva, za která britská společnost před deseti lety zaplatila 298 milionů dolarů (plus úhrada dluhů ve výši asi jedné miliardy dolarů), mají cenu 5,4 miliard dolarů. Půl roku předtím, v červenci 2005, byl Westinghouse oceněn na 1,8 miliard dolarů, ale v navýšení ceny sehrála úlohu konkurence v podobě Mitsubishi Heavy Industries a General Electric. Vedení společnosti Toshiba bylo pravděpodobně přesvědčeno, že kupují lídra v daném odvětví. Ale toto ocenění dnes vyvolává celou řadu otázek, Westinghouse byl v té době už na sestupu a reaktor licencovaný NRC existoval pouze na papíře. Cena za Westinghouse ve výši 5,4 miliard dolarů byla trochu nad rámec možností Toshiby a tak se společnost rozhodla hledat partnery alespoň na 49 % této částky. Ale žádní kupci se nenašli. Toshiba se plnou parou řítila do středu dokonalé bouře. Silná trojka: Toshiba, Westinghouse a Stone & Webster Na scénu vstupuje společnost Shaw Group, která se také rozhodla stát se účastníkem jaderné renesance. V roce 2000 Shaw Group zakoupila v aukci zbankrotovaných firem značku staré stavební společnosti Stone & Webster, která v USA vybudovala několik jaderných elektráren. Na základě této koupě se společnost Shaw Group přejmenovala. Konkrétně Jim Bernard, zakladatel společnosti Shaw Group a zkušený finančník uzavřel v roce 2006 s Toshibou kontrakt na put opci na koupi 20% akcií Westinghouse výměnou za dohodu, že se Stone & Webster stane hlavním dodavatelem a subdodavatelem při výstavbě několika prvních reaktorů AP1000 Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 2.
v USA. (10% ještě zakoupila japonská společnost Ishikawajima-Harima Heavy Industries Co.) Je pochopitelné, že Jim Bernard velmi stál o obchod s Toshibou. Daleko těžší je pochopit pohnutky japonského kolosu vždyť zde byli jiní zkušení dodavatelé v oblasti jaderné výstavby, kteří by se s chutí do projektu pustili. Zatímco specialisté na jadernou výstavbu ve firmě Shaw Group pokud tam vůbec kdy byli (neexistují pro to žádné důkazy), tak v době akvizice již byli dávno v důchodu, protože v USA se jaderné elektrárny nebudovaly několik desítek let. Nyní pozor. Jim Bernard financoval téměř celý obchod z úvěru, vložil do něho jen svých vlastních 50 milionů dolarů (o něco později mu tento vklad vydělá přes tři miliardy dolarů). Na naléhání Jima Bernarda bylo ve smlouvě ustanovení, které prakticky zaručovalo, že na umoření tohoto dluhu Toshiba odkoupí od společnosti Stone & Webster akcie Westinghouse. Vzniklo úžasné spojení: Toshiba, Westinghouse a Stone & Webster (Shaw Group). To mělo přilákat velké zákazníky, komerční financování a dokonce i státní záruky na dva reaktory. Prvním dvěma odběratelům Southern Company a SCA- NA byla nabídnuta státní záruka s tím, že Toshiba pokryje překročené náklady, jejichž výše se v té době nezdála být příliš vysoká. (Teď trošku předběhneme a zmíníme, že výše státních záruk na odběratelské úvěry pro reaktory pouze pro stát Georgia dosahovala 8,3 miliardy dolarů). Žádná ze stran si nebyla vědoma, jak bude složité tento projekt realizovat. Za pár desítek let celé odvětví přišlo o zkušenosti s výstavbou a řízením tak velkých a náročných jaderných projektů a navíc konstrukční řešení nebylo prověřené časem, ale šlo o zcela nový projekt АР1000. Jak v USA, tak i v Číně se s výstavbou АР1000 začalo ještě dříve, než byly dokončeny všechny funkční testy. Jelikož výstavba bloků neprobíhala postupně ale paralelně, neměli inženýři možnost využít nabytých zkušeností ani se poučit z vlastních chyb. Smlouvy na nové reaktory podepsaly v roce 2008 společnosti Southern Company na jadernou elektrárnu Vogtle a SCANA na jadernou elektrárnu V. C. Summer. Hlavním dodavatelem obou dvou reaktorů byla společnost Westinghouse a Shaw Group a klíčovým hráčem v konsorciu byl Stone & Webster, dceřiná společnost stavební divize Shaw Group. Generální ředitel společnosti Georgia Power (divize Southern Company pod něhož spadá jaderná elektrárna Vogtle) v roce 2008 prohlásil, že reaktory budou rentabilním energetickým zdrojem a zachování jaderné energetiky je dobře zdůvodněné podnikatelské rozhodnutí. Výstavba reaktorů dostala po třiceti letech zelenou a mělo se jednat o první reaktory spuštěné od roku 1996. Ještě jednou zopakujme názvy společností: Toshiba, Westinghouse a Stone & Webster. Ani jedna z nich nikdy nebudovala nic, co by se jen trochu podobalo reaktoru АР1000. Novodobá historie Westinghouse Electric, 1996 2017 1996 Jaderná divize společnosti Westinghouse Electric Corp. prodána britské firmě BNFL (British Nuclear Fuel Limited). 1998, září NRC schvaluje konstrukční řešení reaktoru AP600 a na základě výsledků četných testů zmiňuje vynikající fungování pasivních bezpečnostních systémů. 1999, květen NRC vydává licenci na projekt АР600 v USA. 1999 BNFL začleňuje jadernou divizi Westinghouse Electric Corp. do Westinghouse Electric Company LLC, registrovanou ve státě Delaware. 2002, březen NRC zahajuje posouzení žádosti o vydání konečného schválení projektu a licencování typizovaného konstrukčního řešení pokročilého tlakovodního reaktoru АР1000, který je logickým pokračováním projektu АР600 realizovaného bez podstatných změn pouze s vyšším výkonem. 2005 V USA vstupuje v platnost nový zákon o energetické politice, který má pobízet k investicím do energetiky. 2006, leden NRC vydává licenci na standardizované řešení jaderné elektrárny s reaktorem АР1000, verze č. 15 (Revision 15). 2006 Westinghouse zahajuje expanzi do Evropy a společně s italskou firmou Genesi pracuje na projektu ЕР1000, což je varianta АР1000 uzpůsobená evropským požadavkům. 2006, únor Japonská společnost Toshiba oznamuje akvizici Westinghouse Electric Company LLC, který koupila od britské společnosti BNFL za 5,4 miliardy dolarů a sděluje svůj záměr část podílu prodat případným investorům. 2006, březen NRC posuzuje konečné schválení projektu АР1000 a vyžaduje jeho změnu tak, aby nedošlo k porušení integrity kontejnmentu i v případě pádu dopravního letounu. 2006, říjen Uzavřen obchod mezi společností Toshiba a BNFL, jehož předmětem je koupě Westinghouse Electric Company LLC za 5,4 miliard dolarů. Toshiba získává podíl ve výši 77%, Shaw Group 20% a Ishikawajima-Harima Heavy Industries Co. Ltd. 3%. 2006, prosinec Je podepsán kontrakt s Čínou na výstavbu dvou bloků s reaktory АР1000 na jaderné elektrárně San-men v provincii Če -ťiang a dalších dvou na jaderné elektrárně Chaj-jan v provincii Šan-tung. Kromě toho Čína získává technologii АР1000, podle níž vyvine svůj vlastní reaktor САР-1400. 2007, srpen Společnost Kazatomprom kupuje od Toshiby 10% akcií Westinghouse Electric 2008, únor Zahájena výstavba jaderné elektrárny San-men se dvěma reaktory АР1000. 2008, duben Společnost Southern, majitel jaderné elektrárny Vogtle ve státě Georgia, podala žádost na vydání povolení pro 3. a 4. blok s reaktory АР1000. 2008, duben Westinghouse uzavírá smlouvu na výstavbu jaderné elektrárny Vogtle a V. C. Summer. Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 3.
2008, září Westinghouse znovu podává žádost týkající se změn v dokumentaci a 14. října předkládá revidovanou verzi projektu č. 17 (Revision 17). 2009, květen Westinghouse podepisuje memorandum o vzájemné pomoci s NPCIL, státní společnost provozující v Indii všechny jaderné reaktory, a zahajuje jednání o dodávce rektorů АР1000 do Indie. 2009, říjen V USA je podáno sedm žádostí na udělení společné licence na výstavbu a provozování reaktoru АР1000. NRC vrací revidovaný projekt, verze č. 17, k dopracování a požaduje buď změnu konstrukčního řešení kontejnmentu, nebo předložení výsledků experimentů dokládající jeho spolehlivost. 2009, listopad Westinghouse oficiálně předává společnosti ČEZ kvalifikační dokumenty pro účast v projektu dostavby JE Temelín, kde navrhuje dva reaktory АР1000. 2009, prosinec Čínské dozorné orgány pozastavují vydání povolení na nové bloky s reaktory АР1000 až do doby, než budou zapracovány všechny připomínky amerického dozorného orgánu. Současně vzhledem k problémům s hlavními cirkulačními čerpadly (HCČ) je pozastaveno i vydání licence pro АР1000 jako budoucího sériového reaktoru pro čínské jaderné elektrárny. 2010 Westinghouse se zabývá řešením problémů s HCČ a nakonec tuto záležitost úspěšně vyřeší. 2010, duben Je podepsána dohoda s polskou energetickou společností PGE o záměru vybudovat v Polsku jaderné bloky s reaktory AP1000. 2010, červenec Southern Co. dostává od ministerstva energetiky USA záruku na úvěr ve výši 3,4 miliard dolarů. 2010, prosinec Westinghouse předkládá NRC v pořadí již 18. verzi projektu (Revision 18) se všemi úpravami. 2011, březen Následkem zemětřesení v Japonsku vznikne tsunami, která způsobí nehodu na jaderné elektrárně Fukushima 1. 2011, červen Westinghouse předkládá NRC verzi projektu č. 19 (Revision 19). V termodynamických výpočtech je nyní zahrnut i vliv zemětřesení, korigovány výpočtové tlaky v kontejnmentu pro různé provozní režimy a upřesněné výpočty pro zásobníky pasivních havarijních systémů pro odvod tepla. 2011, červenec Čínská technická a inženýrská akademie zveřejnila referát, v němž se o АР1000 hovoří jako o reaktoru, který ještě nebyl licencován. NRC zatím nesdělila nové termíny posouzení žádosti o vydání licence pro АР1000. Změna směnného kurzu Juanu oproti dolaru způsobila růst ceny v Číně budovaných bloků s reaktory AP1000 v průměru o 30 %. 2011, prosinec Vedení společnosti Toshiba začíná systematicky falšovat ukazatele z výstavby jaderných elektráren v USA, což trvá až do roku 2015. Cílem je zakrýt ztráty Westinghouse. NRC hlasuje o vydání licence na dopracovaný projekt AP1000. Licence bude mít platnost15 let od zveřejnění ve federálním věstníku a zapsání v registru USA. 2012 Při kontrole NRC zjistí vážné nedostatky na straně dodavatele stavby JE Vogtle, kterým je společnost Stone & Webster, což vyžaduje velké množství nákladných oprav a předělávek. Celková výše státních záruk na jadernou elektrárnu Vogtle dosahuje 8,3 miliard dolarů. 2012, duben NRC vydává společnou licenci na výstavbu a provozování čtyř bloku s reaktory АР1000, dva na JE Vogtle a dva na elektrárně V. C. Summer v Jižní Karolíně. 2012, červenec CB&I kupuje za 3 miliardy společnost Shaw Group. 2013, leden Toshiba uzavírá obchod, jejímž předmětem je odkoupení 20% akcií Westinghouse Electric za 1,6 miliard dolarů od Shaw Group. Tím se Toshiba stává držitelem 87% podílu ve Westinghouse Electric. 2012 2014 Kontroly NRC i orgánů státu Georgia neustále poukazují na zpoždění ve výrobě a špatnou kvalitu dílčích modulů, které bylo zapotřebí předělávat. 2015, říjen Vyšly najevo ztráty Westinghouse v celkové výši 1,2 miliardy dolarů. Účetní skandál končí udělením pokuty. 2016, leden Toshiba se zbavuje svého auditora (japonská divize Ernst&Young) a najímá si nového Pricewaterhouse Coopers Aarata. 2016, březen Ve snaze vypořádat se s následky skandálu Toshiba dvakrát po sobě odloží zveřejnění výroční zprávy. V té době se Toshiba, na základě běžné korporátní praxe, stává ručitelem za dluhy Westinghouse ve výši 7 miliard dolarů. 2016, duben Ohlášená ztráta firmy Westinghouse dosáhla výše 2,3 miliard dolarů. 2017, únor Je zveřejněna předběžná výše odhadovaných ztrát Toshiby k 31. 12. 2016, jež činí 6,3 miliard dolarů. Auditor odmítá vydat výrok k výroční zprávě společnosti. Toshiba kupuje 3 % podíl Westinghouse od společnosti Ishikawajima-Harima Heavy Industries. 2017, březen Osud Westinghouse se stává předmětem mezivládních jednání USA a Japonska. Správní rada Toshiby schvaluje vyhlášení bankrotu společnosti Westinghouse. To v běžném finančním roce zvýší výdaje Toshiby ve vazbě na Westinghouse v průměru na 9 miliard dolarů. (Údaje pocházejí z veřejně dostupných zdrojů a publikací) Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 4.
Obrovské moře problémů Prakticky hned po zahájení výstavby se začal v týmu Westinghouse projevovat nedostatek zkušeností. Od uvedení posledního reaktoru do provozu v USA uplynulo už více než dvacet let a vzhledem k přirozené generační výměně ani kvalifikovaní inženýři neměli zkušenosti s realizací podobných projektů. Některé základové desky a části základů budov a chladících věží se musely pokládat znovu, aby odpovídaly výkresové dokumentaci. Dodavatelské firmy na elektrárně Vogtle se snažily za pochodu vytvářet nové speciální materiály a dokumentaci pro stavbu reaktorů, které by vyhověly přísným normám NRC. To vše stálo hodně času i peněz. Společnosti Georgia PSC a Georgia Power se snažily zavést pořádek, aby se omezily spory ohledně vícenákladů vyvolaných změnami, ale není zcela zřejmé, jaký to mělo dopad na celou situaci. V březnu 2006 NRC provedl nečekaný přezkum svého konečného povolení a vyžadoval změnu projektu tak, aby kontejnment zůstal neporušený i v případě pádu těžkého dopravního letounu. Nehoda jaderné elektrárny Fukushima 1 v březnu 2011 se odrazila v požadavcích regulátora na termodynamické výpočty zohledňující potenciální zemětřesení. To byly jen dva největší požadavky NRC, menších požadavků byly desítky a všechny znamenaly korigování projektu, jeho zpoždění a zvýšení rozpočtových nákladů. Situace s reaktory АР1000 v Číně také byla velmi nestandardní. Číňané mají za to, že za projekt, který je hotový jen z poloviny, už zaplatili celou cenu. Výstavba má tříletý skluz, náklady vzrostly a vztahy mezi Čínou a Westinghouse se zhoršily, jak se dalo čekat. Obě strany o osudu projektu jaderné elektrárny Chaj-jang, kde se plánovala výstavba šesti až osmi reaktorů АР1000, mlčí. Toshiba potvrdila a garantovala konečnou cenu všech právě realizovaných projektů, ačkoliv se neví, jak velký objem ještě zbývá dokončit. Podrobně jsme o historii projektu АР1000 psali již v roce 2013. Nechceme se opakovat, ale pouze zmíníme, že podle názoru bývalého předsedy NRC Lake Barretta provázela realizaci projektu АР1000 celá řada nepříznivých okolností: příliš náročné požadavky dozorných orgánů, složité konstrukční řešení a nedostatečné zkušenosti techniků a stavbařů s jadernou výstavbou. Předseda NRC v letech 2009 2012 Gregory Jaczko byl od samého začátku proti výstavbě jaderných elektráren Vogtle a V. C. Summer. Dnes se domnívá, že se jejich výstavba dá ještě zastavit. Dříve nebo později tyto projekty skončí, cituje jeho slova Financial Times v jednom ze svých nedávných článků. Není možné do těchto bezedných projektů dál nalévat peníze. Výstavbu ale sotva kdo zastaví, už stála příliš mnoho miliard a padlo na ni hodně oceli a betonu. Dokonce i Westinghouse a Toshiba neustále opakují, že budou pokračovat a stavbu dokončí. Modulární konstrukce reaktoru АР1000 byla zvolena pro to, aby se zjednodušila výstavba. Komponenty se měly produkovat ve výrobním závodě a montovat přímo na stavbě jako dětská stavebnice. Ale kvůli problémům s kvalitou komponentů docházelo ke zpožděním při výstavbě. Už v roce 2010 William Jacobs, jeden z konzultantů Komise pro veřejné služby státu Georgia, upozorňoval na četná zdržení v případě výroby modulů. Kvalita práce Stone & Webster se stala středem pozornosti až v roce 2012, tedy až čtyři roky po zahájení stavby. Během kontroly NRC zjistila, že ocelové konstrukce základové desky reaktoru nejsou správně provedené. Tříset tunová nádoba reaktoru div nespadla z přepravní plošiny. Na modulech jaderné části byly shledány vadné svary a NRC nařídila vše předělat. Zásobníky pro úpravu kapalin uvnitř budovy reaktoru na JE Vogtle 3 na jihovýchodě USA Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 5.
Na konci roku 2012 o tom všem byla informována Komise pro veřejné služby státu Georgie. Tyto nepříjemnosti byly jenom začátkem. V roce 2014 William Jacobs, kterému dal stát za úkol sledovat průběh prací ještě s dalším poradcem, Stevenem Retgerem, určil jako hlavní příčinu zpoždění oproti harmonogramu problémy při výrobě, špatnou kvalitu dílčích modulů, které vyžadovaly rozsáhlé předělávky a neúčinné programy řízení jakosti a kontroly kvality. Na stavbě dvou reaktorů objednaných společností Southern odpracovalo tisíc dělníků 25 milionů hodin, ale přesto se výstavba dostala do několikaletého skluzu oproti harmonogramu. Podle plánu měl být reaktor spuštěn mezi lety 2016 až 2017, poté byl termín posunut na 2019 až 2020, ale i tyto termíny se jeví podle společnosti Bloomberg jako nereálné. Aby byly tyto termíny dodrženy, musel by Westinghouse více než čtyřnásobně zrychlit tempo výstavby, uvádí se ve zprávě za rok 2016. V listopadu 2016 Westinghouse oznámil, že je dokončeno 33,4 % stavby, ale kontrola společnosti Southern o tom pochybuje, protože v té době byla teprve zahájena vlastní montáž reaktoru, což je nejsložitější část projektu. Soudy a odvolání Jak problémy narůstaly, začali se jak majitelé, tak i dodavatelé obracet na soud. Právní spor zahájený Georgia Power a rozporovaný Westinghouse a Shaw se týkal odpovědnosti za překročení nákladů a (jak se dalo čekat), firmy se obviňovaly navzájem. V létě 2012 společnost CB&I (Chicago Bridge & Iron), další aktér, koupila za 3 miliardy dolarů firmu Shaw Group, jejíž tržby za předchozí roky činily 6 miliard dolarů a v portfoliu zákazníků byly ropné a plynárenské společnosti a provozovatelé jaderných elektráren. Obchod byl oficiálně uzavřen v únoru 2013, jaderná část byla přejmenována na CB&I Stone Webster a pod tímto názvem existovala až do roku 2016. V lednu 2013 Toshiba odkoupila od Shaw Group ještě 20 % akcií Westinghouse. Jakmile na scénu vstoupila společnost CB&I, rozhořely se nové soudní spory a strany zapojené do výstavby АР1000 přiznaly, že zprávy o postupu prací neodpovídaly skutečnostem. Stavbaři z Chicago Bridge & Iron, která v roce 2013 zakoupila společnost Shaw za 3 miliardy dolarů, zdědili i smlouvy na výstavbu АР1000 a s tím i všechny problémy. Spory byly urovnány teprve v říjnu 2015, kdy už došlo k beznadějné ztrátě času. Bylo dohodnuto, že Westinghouse za 229 milionů dolarů odkoupí od Chicago Bridge & Iron společnost Stone & Webster, tedy tu část CB&I, jež měla na starosti výstavbu reaktorů a současně tím bude prodávající zbaven všech minulých, současných i budoucích závazků týkajících se tohoto projektu. Současně s tím společnosti Southern a SCANA souhlasily s posunutím termínů realizace smluv u obou projektů a s navýšením smluvní ceny. Na oplátku jim bylo přislíbeno, že dílo bude dokončeno za tuto pevně danou cenu. Oznámení CB&I o transakci zní jako vydechnutí úlevou, že se jim podařilo dostat ze složité situace a zbavit se odpovědnosti tím, že ji hodili na jiné. Také se začalo hovořit o tom, že aby vedení společnosti Westinghouse dosáhlo tohoto obchodu, tlačil tehdejší generální ředitel Danny Roderic na své podřízené, aby patřičně upravili ukazatele. Insider také řekl, že v Toshibě o tomto tlaku věděli, stejně tak jako o rizicích, které s danou transakcí souvisely. Ale přání uzavřít tento obchod bylo tak velké, že se toto vše ignorovalo. Smír neměl dlouhého trvání. Toshiba se domnívala, že všechny tyto dohody vyřeší stávající i budoucí problémy s překročením rozpočtu a že začleněním zakoupené firmy Stone & Webster do Westinghouse se produktivita zvýší o pohádkových 30%. Že tato transakce byla omyl, vyšlo najevo už v dubnu 2016, čtyři měsíce po jejím oficiálním uzavření. Vedení Toshiby vše došlo a požádali CB&I o další jednání s obviněním, že přestřelila cenu aktiv společnosti Shaw o 2,2 miliardy dolarů. CB&I to odmítla a obvinila Toshibu, že v červenci 2015 porušila smlouvu. Předběžné rozhodnutí arbitrážního soudu z prosince 2016 bylo ve prospěch Toshiby, tedy podpořilo zahájení nového kola jednání. CB&I se proti výroku odvolala s tím, že za všechny problémy může Westinghouse a jeho projektanti, kteří pracovali na projektu АР1000 Ale vraťme se k průběhu realizace projektu. Starosti topících se Naděje, že se zvýší produktivita, se nenaplnila. V lednu 2016 byla najata další společnost Fluor a několik stovek pracovníků, aby se zajistilo pokračování výstavby. Je stále ještě předčasné hovořit o tom, zda se s novým dodavatelem situace zlepšila. Jenom se ví, že NRC nadále tlačí na Westinghouse v souvislosti s problémy, které se objevily po neúspěšném testu stínění neutronového toku. (V únoru NRC uspořádal slyšení týkající se této záležitosti.) Vedení Toshiby v roce 2016 zažilo obrovský šok, když zjistilo, že náklady na výstavbu čtyř reaktorů v USA překročily rozpočet o 6,1 miliard dolarů, z čehož 3,7 miliardy byly za práci a 1,8 miliard za zařízení. Původní smlouvy uzavřené v roce 2008 počítaly s určitou pružností u vícenákladů. Ale upravené dohody z roku 2015 už nic takového neobsahovaly a zahnaly Westinghouse do pasti pevné ceny za dokončené projekty. Upravené harmonogramy výstavby nevěstily pro Toshibu nic dobrého. Podle nich měl být první reaktor na jaderné elektrárně V. C. Summer uveden do provozu v roce 2020, nikoliv během roku 2019, jak se původně plánovalo. Na jaderné elektrárně Vogtle se počítalo se spuštěním prvního reaktoru v roce 2019, což se jevilo jako vysoce nepravděpodobné, protože výstavba se prakticky zastavila. Jestliže se bude výstavba dostávat do skluzu tak jako předtím, mohou ztráty Westinghouse u obou dvou kontraktů dosáhnout nebetyčných výšek. Současně s tím v USA na dlouho dobu zamrznou i jednání o nové jaderné výstavbě. Místo doslovu Toshiba, která je ohromný a dříve úspěšný japonský výrobce elektroniky, usiluje ze všech sil o přežití. Ohlášená ztráta ve výší 6,3 miliard dolarů (za třetí čtvrtletí, které končí 31. 12. 2017) představuje neoficiální údaj, protože auditor se odmítl podepsat pod finanční výkazy. Tato suma vedla k pádu ceny akcií společnosti, čímž se snížila její tržní kapitalizace téměř o 8 miliard dolarů. Ale nikdo neví, jaký bude celkový součet ztrát, protože Toshiba nese odpověd- Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 6.
nost za dokončení mnoha velkých a složitých projektů, z nichž jí nic nepoplyne a které samy trpí obrovskými ztrátami. Čekalo se, že 14. února Toshiba zveřejní výroční zprávu, v níž uvede výši ztrát a upřesní, jaké škody utrpěla odepsáním aktiv své americké dcery, Westinghouse Electric. Ale jelikož auditor odmítl zprávu potvrdit, požádala společnost o měsíční odklad. Podle japonských zákonů znamená odklad zveřejnění výroční zprávy vyloučení akcií z obchodování na burze a dokonce i vyhlášení bankrotu. Nikdo ale nepochybuje o tom, že by to Toshibě hrozilo, a to i tehdy, pokud zveřejnění výroční zprávy bude opětovně odloženo. Nikdo si nedovolí vztáhnout ruku na briliant v koruně japonského technologického průmyslu. Japonská společnost se snažila dělat dobrý dojem, i když hrála špatně. Ještě v červnu loňského roku Toshiba hovořila o svých plánech vybudovat 45 bloků, z toho dva ve Velké Británii, šest v Indii, a dva v USA ve státě Georgia. Ale tyto projekty bude realizovat jiná společnost nebo vůbec nikdo. Východisko z této situace není jasné. Probíhají jednání o prodeji podílu v NAND, což je dceřiná společnost Toshiby zabývající se vývojem a výrobou přenosných pamětí flashek. Kupec zatím není známý. Japonská vláda zakázala prodej NAND do rukou taiwanského Foxconnu z důvodů jeho vazeb na Čínu, ale nezávisle na tom, pokud společnost zakoupí Western Digital nebo jihokorejský SK Hynix, bude Toshiba počítat s příjmem z tohoto prodeje minimálně ve výši 8 miliard dolarů. Jedná se také o prodeji dalších aktiv, ale nás zajímá hlavní viník této situace, jímž je Westinghouse Electric Company, americká jaderná divize, kterou si společnost Toshiba před deseti lety pořídila. Dospět k nějakému řešení v případě firmy Westinghouse se ukázalo velmi složité. Od koupi společnosti se poměrně hlasitě distancovala jak japonská společnost Mitsubishi poukazem na spolupráci s Arevou tak i Hitachi, jako partner GE při výstavbě reaktorů. Další pravděpodobný kupec jihokorejská společnost Korea Electric Power Corporation (КЕРСО), v jejíž účast Toshiba doufala, na konci března oznámila, že takový nákup nevylučuje. Ale 29. března 2017 soud přijal žádost o vyhlášení bankrotu společnosti Westinghouse Electric Co. Avšak ani bankrot nezbaví společnost dodatečných ztrát. Skupina expertů z firmy Toshiba, která se věnovala ocenění aktiv Westinghouse, uvedla, že bankrot povede pouze ke zvýšení ztrát mateřské společnosti přinejmenším na 9 miliard dolarů a to bez započtení dluhů Westinghouse ve výši zhruba 7 miliard, jejichž garantem se v březnu 2016 stala Toshiba, a k tomu je třeba připočíst náklady na dostavbu bloků v USA. Článek 11 zákona USA o bankrotu, jehož účelem je ochránit akcionáře a věřitele zbankrotované firmy, tak může ještě víc potopit japonského průmyslového giganta. Především ale nikdo neví, na kolik nakonec vyjdou celkové ztráty Toshiby spojené s realizací projektů АР1000, k jejichž dokončení se zavázala. Všechny čtyři bloky v USA mají oproti harmonogramu tříletý skluz a překročení nákladů odhadují experti na pěkně kulatou sumu deseti miliard dolarů. Události se rychle vyvíjejí. Je známo, že Westinghouse si najal odborníka na řešení problémů v přechodném období a pro nastartování dalšího rozvoje Lisu Donachievou z právní společnosti Alix Partners LLP. Ta bude mít na starosti restrukturalizaci a finanční ozdravení společnosti. V portfoliu Lisy Donachievé jsou úspěchy dosažené v podobných situacích, jako například nedávná restrukturalizace elektroenergetické společnosti v Portoriku, jejíž dluhy činily 9 miliard dolarů. Na vážnost situace lze usuzovat z toho, že v polovině března se mezi americkou a japonskou vládou dohodla aktivní výměna Pokládka betonu u budovy pomocných provozů na JE Vogtle (leden 2015) Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 7.
Vysoká Přidaná hodnota Průběh křivky úsměvu Nízká Příprava, vývoj Výroba klíčových komponentů Montáž Prodej Poprodejní služby Graf Teorie úsměvu informací ve věci Westinghouse na úrovni ministrů energetiky a obchodu. Je známo, že s investory budujícími reaktory AP 1000 v USA byla dosažena dohoda o pokračování prací v průběhu prvního ocenění aktiv. Dva bloky s reaktory АР1000 se staví na jaderné elektrárně V. S. Summer v Jižní Karolíně a dva na jaderné elektrárně Vogtle v Georgii. Bankrot nabude mít vliv na činnost Westinghouse v Evropě, Asii, Africe a Blízkém Východě. Bankrot se také nedotkne Westinghouse Electric Sweden, který bude dál dodávat palivo ukrajinskému Energoatomu a nyní na Ukrajině vede jednání o dalším rozšíření dodávek paliva a služeb. Ironií osudu je to, že v den, kdy byl vyhlášen bankrot společnosti Westinghouse, britský jaderný dozor oznámil, že projekt reaktoru АР1000 úspěšně absolvoval posouzení a získal vysoké ocenění. To naznačuje, že se přiblížil okamžik, kdy společnost NuGen uvede do života svůj plán vybudovat tři reaktory АР1000 na jaderné elektrárně Moorside na severozápadě Británie. Ve společném podniku s francouzskou Engie drží Toshiba v NuGenu 50 %. Začátkem dubna Engie oznámila, že využije jednoho z článků akcionářské smlouvy NuGen, aby přiměla Toshibu k prodeji 40 % podílu za 138,7 milionů dolarů. Ale tento obchod bude mít sotva nějaký vliv na osud japonské společnosti a britského projektu jaderné elektrárny. Nejpravděpodobnější kupec podílu Toshiby v NuGenu je už znám. Je jím Korea Electric Power Corporation (КЕРСО). Pokud se ve Velké Británii bude stavět АР1000, tak ho bude stavět jihokorejská společnost. Nyní se britský ministr obchodu chystá do Soulu, aby posoudil možnosti společnosti КЕРСО investovat do jaderné elektrárny Moorside. O teorii úsměvu Kdy nastal bod zlomu? Kdy Toshiba učinila osudový krok, špatné strategické rozhodnutí? Odpovědět na to může teorie úsměvu tolik populární začátkem tisíciletí. Její podstatou je tvrzení, že přidaná hodnota u výrobků nebo služeb je nerovnoměrně rozdělená mezi různými částmi výrobního procesu. Pokud si toto rozdělení znázorníme graficky, tak dostaneme křivku, která svým tvarem připomíná úsměv. Maximální hodnota je nalevo ve fázi průzkumu a dobývání nerostů nebo přípravy a projektování a rovněž napravo ve fázi poprodejních služeb. Ale ve fázi výroby, montáže a prodeje se křivka dostává na minimum přidané hodnoty. Japonské společnosti byly především známé masovou výrobou od desítek tisíc až po miliony kusů kvalitních výrobků s délkou životního cyklu mezi pěti až deseti roky. Ale v době akvizice firmy Westinghouse Electric se výroba elektrický spotřebičů a domácí elektroniky hromadně přesouvala do Číny a objem přidané hodnoty u zbývajících japonských výrobců šel prudce dolů. Japonští výrobci, kteří chtěli uniknout pasti teorie úsměvu navýšili přidanou hodnotu zjednodušením operací a zaměřením se jen na několik vybraných oblastí. Někteří přešli na výrobu těžkého elektrozařízení (například generátorů). Ale v Toshibě vsadili na teorii smajlíka tím, že se rozhodli pustit do výroby zařízení s životním cyklem 40 60 let. Čekalo se, že tento posun bude zdrojem stabilního příjmu a nabídne větší šanci na úspěch, protože se společnost velmi dobře orientovala v tradiční oblasti poskytování pomoci klientům, udržovat s nimi neustálý kontakt a přizpůsobovat výrobky jejich požadavkům, což je časově nesmírně náročné. Konkurence ze strany jiných asijských zemí v té době nebyla příliš vysoká a nikdo v té době neslyšel o korejských nebo čínských odbornících na výstavbu jaderných bloků. Ukázalo se, že je snazší něco prohlásit než toho dosáhnout. Zdroj: Jaderný expert č. 2, duben 2017, Rosatom (Foto: TASS, Flickr/ South Carolina Electric & Gas, post-gazette.com, Flickr/ NRCgov) Vydává České jaderné fórum, Praha ISSN 1213-4554 www.nuclear-forum.cz Bulletin Českého jaderného fóra 4, 5/2017, s. 8.