Ústavní soud České republiky

Plzeňská 2095/150 tel. 606 897 187 150 00 Praha 5 www.akcr.eu Česká republika kovar@akcr.eu IČ: 030 73 203 Mgr. Rostislav Kovář, advokát, ČAK: 10697 Ústavní soud České republiky Joštova 8 612 00 B r n o V Praze dne 29.7.2016 Stěžovatel: Šimko Karel Nar. bytem Právně zas.: Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem, ČAK 10697 AKCR Advokátní kancelář s.r.o. Plzeňská 2095/150, Praha 5, PSČ: 150 00 Účastník řízení: Krajský soud v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží č. 34, Ostrava ÚSTAVNÍ STÍŽNOST DLE ČLÁNKU 87 ODST. 1 PÍSM. D) ÚSTAVY ČR PORUŠENÍ PRÁVA NA SPRAVEDLIVÝ PROCES NEDODRŽENÍM POSTUPU PODLE 129 ODST. 3 PÍSM. B) TRESTNÍHO ŘÁDU dvakrát originál plné moci přílohy Dle textu

Preambule Tato Ústavní stížnost podaná podle ustanovení článku 87 odst. 1 písm. d) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění, a 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jako zákon o Ústavním soudu ) je stěžovatelem podána proti zásahu orgánu veřejné moci, kterým je v daném případě Krajský soud v Ostravě a Vrchní soud v Olomouci svým usnesením č.j. 3UL 12/2016-10, ze dne 31.5.2016. Stěžovatel podává tuto ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a postupu Krajského soudu v Ostravě, a to z důvodu porušení: ustanovení Čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čímž byl porušen ústavní princip: řádného soudního procesu, ústavně zaručený v Čl. 36 Listiny základních práv a svobod a Čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; právního státu, ústavně zaručený v Čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. I. Proti stěžovateli je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 77T 7/2010 trestní řízení. V rámci tohoto řízení (77T 7/2010) Krajský soud v Ostravě dne 4.3.2015 vyhlásil rozsudek, kterým stěžovatel byl uznán vinným z trestného činu podvodu dle 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 10 let, který má vykonat ve věznici se zvýšenou ostrahou. Stěžovatel podal bezodkladně po vyhlášení rozsudku v souladu s trestním řádem odvolání. Dle 129 odst. 3 písm. b) trestního řádu se říká: v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů. Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem na rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu. Prodlouží-li lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně zdůvodní, proč nebylo možné stanovit lhůtu kratší. I když k vyhlášení rozsudku ve věci sp.zn. 77T 7/2011 došlo dne 4.3.2015 obdržel stěžovatel písemné vyhotovení rozsudku dne 24.6.2016, tedy po 478 dnech po jeho vyhlášení, i když trestní řád zcela striktně stanoví v tomto případě lhůtu dvaceti pracovních dnů. Tedy k prodloužení lhůty již došlo ze strany předsedy soudu minimálně 21x. Stěžovatel si je vědom rozsáhlosti jeho trestního spisu, nicméně, tato skutečnost nemůže být důvodem, proč mu byl rozsudek doručen po jednom roce a necelých čtyřech měsících, když případ jako takový není právně složitý, jak o tom v rámci řízení hovořil předseda senátu. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že tímto postupem krajského soudu je kráceno stěžovatelovo právo na řádný proces a řádnou obhajobu.

Dne 3.6.2016 obdržel stěžovatel usnesení č.j. 3UL 12/2016-10, ze dne 31.5.2016, v jehož odůvodnění Vrchní soud v Olomouci konstatoval pochybení krajského soudu, cituji: V posuzované věci je evidentní, že předmětný rozsudek, vyhlášený dne 5.3.2015, nebyl do současné doby, tedy i po uplynutí téměř 15ti měsíců, písemně vyhotoven a předán k doručení. I přes přihlédnutí k rozsahu předmětné věci je zřejmé, že při vyhotovování zmíněného rozsudku dochází k průtahům. Jak sám předseda senátu 77 T Krajského soudu v Ostravě připustil, nejde o věc nijak právně složitou a příčinou dlouhé doby vyhotovování předmětného rozsudku je výlučně rozsáhlost věci ve spojení s jeho vytížeností jinou agendou (ať již spočívá ve vyřizování jiných trestních věcí, které po zastavení nápadu zmíněnému senátu k datu 1.3.2015 tomuto zbyly k vyřízení, či ve výkonu funkce místopředsedy krajského soudu). Ze samotného vyjádření předsedy senátu je zřejmé (a nakonec je to Vrchnímu soudu v Olomouci známo i z jeho rozhodovací činnosti), že i přes výše zmíněné nepochybné nároky na vyhotovení rozhodnutí v projednávané věci předseda senátu nařizuje hlavní líčení v jiných věcech a vyhotovuje v nich (byť obdobně jako v posuzovaném případě s překročením základní zákonem stanovené lhůty) rozhodnutí ve věci samé, ač nejde u některých rozhodnutí o věci vazební (kromě věci sp.zn. 77 T 8/2014 zmiňované samotným předsedou senátu Krajského soudu v Ostravě, kdy jde o věc vazební, rozhodnutou dne 10.2.2016, se tak například stalo ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 77 T 7/2014, kdy bylo rozhodnutí vydáno 26.8.2015 a po opakovaném prodloužení lhůty, v rámci kterého bylo navíc argumentováno potřebou přednostního vyhotovení rozhodnutí v nyní posuzované věci sp.zn. 77 T 7/2011, pak bylo vyhotoveno a předáno k doručení dne 31. 3. 2016). Je tedy zřejmé, že na úkor posuzované věci byly upřednostněny k vyhotovení rozhodnutí pozdějšího data. Nelze rovněž přehlédnout, že v posuzované věci byla sice lhůta k vyhotovení rozhodnutí a jeho předání k doručení ve smyslu ustanovení 129 odst. 3 písm. b) věta druhá tr.ř. opakovaně prodloužena předsedkyní Krajského soudu v Ostravě, pokračování - 5-3 UL 12/2016 nicméně stalo se tak bez dostatečného konkrétního a individuálně pojatého odůvodnění, jak citované zákonné ustanovení vyžaduje, neboť v těchto opakovaných (celkem deseti) rozhodnutí o prodloužení lhůty předsedkyně krajského soudu vždy toliko odkazuje na důvody, které ve své žádosti předseda senátu zmiňuje, přičemž tyto důvody se v průběhu času mění toliko výjimečně ve vztahu k termínu čerpání dovolené či ve vztahu k rozsahu dosud vyhotovené části rozhodnutí. V této souvislosti pak nemohl Vrchní soud v Olomouci přehlédnout, že práce na vyhotovení posuzovaného rozhodnutí postupovaly velmi nepravidelně, neboť ze samotných žádostí o prodloužení lhůty vyplývá, že v období od 27.10.2015 do 30.11.2015 bylo vyhotoveno toliko 22 stran rozsudku, v období od 28.1.2016 do 29.2.2016 toliko 4 strany rozsudku, v následujícím období od 29.2. do 31.3.2016 nebylo na vyhotovení rozsudku zpracováno nic dalšího a v období od 31.3.2016 do 29.4.2016 bylo vyhotoveno pouhých 6 stran rozsudku. Vrchní soud v Olomouci proto uzavírá, že uznal návrh na určení lhůty jako oprávněný, neboť z obsahu předloženého spisu jsou zřejmé neodůvodněné průtahy ve vyhotovení předmětného rozsudku ze dne 5.3.2015 sp.zn. 77 T 7/2011, které nelze přičíst pouhému většímu rozsahu spisového materiálu, a v takovém případě je proto na místě dle výše zmíněného ustanovení 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích určit lhůtu pro provedení tohoto procesního úkonu. S ohledem na vyjádření předsedy senátu, který předmětný rozsudek vyhotovuje, pak vrchní soud určil lhůtu k vyhotovení výše citovaného rozsudku a jeho předání k doručení do 31.8.2016, neboť takovou lhůtu považuje za dostatečnou a přiměřenou k dokončení prací na písemném vyhotovení předmětného rozsudku a jeho předání k doručení. Touto lhůtou je tedy Krajský soud v Ostravě vázán a Vrchní soud v Olomouci ji považuje za zcela reálnou k učinění navrhovaného procesního úkonu, a to i s ohledem na rozsáhlost věci na straně jedné a zjištěnou délku průtahů na straně druhé.

Stěžovatel také prostřednictvím svého obhájce nahlédnutím do spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. 77T 7/2011 zjistil, že se ve spisu se nenacházejí stanoviska předsedkyně krajského soudu a to od ledna 2016. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že soud I. stupně je povinen řídit se základními zásady trestního řízení zejména dle zásady stanovené v 2 odst. 1 trestního řádu a zásady uvedené v 2 odst. 4 trestního řádu, která zní: Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí. Důkaz: spisem Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 77T 7/2011 usnesením VS v Olomouci ze dne 31.5.2016 (č.j. 3UL 12/2016-10) přípisem ze dne 12.5.2016 II. S ohledem na výše uvedené, má stěžovatel za to, že výše popsaným jednáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle Listiny základních práv a svobod. Právo na spravedlivý proces je jeden ze základních pilířů českého právního řádu, který svým občanům garantuje nezávislou a nestrannou soudní moc. Právo na spravedlivý proces stěžovatel řadí do roviny základních lidských práv a porušení práva na soudní proces znamená porušení základního lidského práva. Právo na spravedlivý soudní proces představuje možnost pro každého jedince využít všech právních institutů a záruk, který nám tento právní řád nabízí. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že porušením 129 odst. 3 písm. b) trestního bylo Krajským soudem v Ostravě kráceno jeho právo na obhajobu, neboť se zásadním způsobem oddaluje doba pro projednání věci u odvolacího soudu a tím se zmenšuje pravděpodobnost spravedlivého rozhodnutí. Stěžovatel si je vědom toho, že trestní řád soudu připouští možnost vyhotovit písemný rozsudek v dodatečné lhůtě, nicméně pokud písemný rozsudek nebyl obžalovanému doručen do 16 měsíců po jeho vyhlášení a v daném spise (77T 7/2001) absentují jakékoli listiny prokazující postup dle 129 odst. 3 trestního řádu, lze tento stav chápat jako porušení základních Ústavou České republiky zaručených práv. Stěžovatel má s ohledem na výše uvedené za to, že postup Krajského soudu v Ostravě je protiprávní, když prodloužení lhůty není prodlužováno rozhodnutím předsedy soudu, ve kterém je také řádně odůvodněno, proč není dána lhůta kratší než 20 pracovních dnů.

Oznamovatel dále konstatuje, že podle Ústavy ČR jsou obecné soudy povinny jednat na základě obecně závazných předpisů. Z tohoto důvodu oznamovatel výše popsaný postup krajského soudu vnímá jako silný zásah do jeho základních práv a svobod, když je jednoznačně prokázána manipulace se spisem 77T 7/2011 (ve spise nelze dohledat rozhodnutí předsedkyně krajského soudu o prodloužení lhůty a to i ty rozhodnutí, které se ve spise dříve nacházely). Porušení je to o to závažnější, že tato porušení právních předpisů nevadí ani Vrchnímu soudu v Olomouci ani Ministerstvu spravedlnosti, kdy obě tyto instituce věc prošetřovaly. III. S ohledem na uvedenou skutečnost tak v daném případě došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces a k porušení práva jeho práva na soudní ochranu kteréžto je zaručeno v ustanovení Čl. 36 Listiny základních práv a svobod. IV. Závěrečný návrh S ohledem na výše uvedené stěžovatel tímto žádá Ústavní soud České republiky, aby s ohledem na možnosti, které jsou mu dány Ústavou České republiky a zákonem o Ústavním soudu České republiky, vydal tento N á l e z Krajský soud v Ostravě v řízení vedeném pod sp.zn. 77T 7/2011 tím, že nepostupoval v souladu s 129 odst. 3 písm. b) trestního řádu v období od 4.3.2015 do 24.6.2016 porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces a právo na jeho práva na soudní ochranu kteréžto jsou zaručeny v ustanovení Čl. 36 Listiny základních práv a svobod. S úctou Karel Šimko Zast. Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem