Výhody a nevýhody počítače, internetu a dalších ITC Stejně jako oheň jsou informační a komunikační technologie dobrým sluhou, ale zlým pánem. Výhody: - Získávání informací široké spektrum, různé pohledy na jednom místě, rychlost, nenáročnost, minimální náročnost na jedince - Kontakty na různé instituce, úřady, uskupení, zájmové činnosti.. - Komunikační zdroj - komunikace s kamarády, známými, rodinou zdarma - Snadná dostupnost internet bývá dosažitelný, časté jako základní vybavení domácnosti Nevýhody: - Požírač času stává se, že děti, i dospělí, začnou být na ICT až závislí, odpoutávání lidí, dětí od povinností, volnočasových aktivit, běžného praktického života - Bere čas a prostor na aktivní trávení volného času - Snadný prostředek ovlivňování - Informace, které mohou být neověřené, protichůdné, zmatečné děti snadno vezmou jako fakt bez schopnosti kritiky, ověřování - Prostředek pro trestnou činnost kyberšikana viz. níže, šíření pornografie, apod., nepodporované obchodování Kyberšikanu (cyberbullying) definujeme jako zneužití ICT (informačních a komunikačních technologií), zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně vyvést z rovnováhy. Je to tedy jedna z forem šikany. Problémem však je, že děti a mladí lidé za těmito projevy šikanu vůbec nemusí vidět. A protože nepoznají, že se jedná o šikanu, neví, jak se s ní vypořádat. Cítí se osamělé a mají mít pocit, že lidé kolem nich jejich problém nepochopí. Kyberšikana a tradiční šikana Kyberšikana a tradiční šikana mají jednu věc společnou. Jejich cílem je někomu ublížit nebo ubližovat ať fyzicky či psychicky. Kyberšikana v mnoha případech dokonce začíná jako tradiční šikana. Někdy se jejich projevy prolínají a doplňují příkladem může být třeba nahrávání fyzického týrání spolužáka. Moderní technologie (internet, mobilní technologie) nám umožňují pohybovat se ve virtuálním světě, který se liší od reálného světa. Tak, jako se liší virtuální svět od světa reálného, liší se kyberšikana od tradiční šikany. Ve virtuálním světě mohou být lidé anonymní, mohou komunikovat, aniž by byli zatíženi společenskými rolemi, svými fyzickými nedostatky, psychickými bloky plynoucími z osobního kontaktu s lidmi, mohou vzájemně komunikovat, i když nejsou fyzicky přítomni, a pokud s někým v kontaktu být nechtějí, mohou komunikaci snadno ukončit. To jsou jen některé z možností, které nám technologie nabízejí. Záleží jen na nás, jak se k těmto možnostem postavíme, zda je využijeme, či zneužijeme. Technologie nejsou špatné, špatní jsou jen lidé, kteří je používají se zlým úmyslem. Nyní se podívejme blíže na specifické znaky kyberšikany, kterými se vymezuje oproti tradiční šikaně: A. Útočníci jsou anonymní Ve virtuálním prostředí většinou útočníci vystupují pod přezdívkou (nickem), používají pro oběť neznámou e-mailovou adresu, telefonní číslo atd. Pro agresora navíc není žádný velký problém vytvářet nové identity. Oběť tak má jen malou šanci přijít na to, kdo na ni útočí. Anonymita útočníka má bohužel pro oběť ještě mnoho dalších nepříjemných aspektů, např. to, že pocit nepolapitelnosti posiluje agresorovu odvahu zkoušet drsnější metody a formy útoků a potažmo vůbec útoky podnikat.
Anonymita však může být často zdánlivá, protože totožnost útočníků lze v některých případech s využitím vhodné technologie odhalit. B. Mění se profil útočníků a profil obětí Ve virtuálním světě nezáleží na věku, pohlaví, síle, postavení v sociální skupině (partě) ani úspěšnosti útočníka nebo oběti ve společnosti. Původcem kyberšikany může být každý, kdo má potřebné znalosti informačních a komunikačních technologií, tedy i fyzicky slabý jedinec. Výzkumy ukazují, že útočníci tráví více času na internetu, a to bez dohledu rodičů, kteří se příliš nezajímají o to, k čemu internet jejich děti používají. Útočníky bývají častěji chlapci než dívky s dobrým sociálním statutem. Pachatelé kyberšikany jsou také obvykle původci tradičního šikanování. Zajímavý je poznatek, že kyberútočníci bývají často také sami oběťmi kyberšikany nebo jejími pozorovateli. Často se obětí kyberšikany stávají děti, které jsou na internetu nebo mobilním telefonu závislé. Sociální kontakty navazují především ve virtuálním světě, ve skutečném světě nemají příliš kamarádů. Jsou to také často oběti tradiční šikany. Oběťmi bývají uživatelé internetových sociálních sítí jako jsou např. Facebook, MySpace nebo Libimseti. Oběti kyberšikany bývají málo obeznámeny s riziky spojenými se zneužitím ICT, možná proto se na internetu chovají méně zodpovědně (často riskují, zveřejňují osobní údaje, sdílí své fotografie apod.). Také pro oběti platí to, že se někdy sami stávají pachateli kyberšikany nebo jejími pozorovateli. C. Mění se místo a čas útoků Zatímco u tradiční šikany lze předpokládat, kdy a kde k útoku dojde (např. ve škole, na hřišti), s kyberšikanou se můžeme setkat kdykoliv a kdekoliv. Obětí útoku se můžeme stát vždy, když budeme připojeni k internetu nebo když budeme mít u sebe svůj mobilní telefon. V takovém případě se před kyberútokem nemáme kam schovat. Útočník si nás může najít i v bezpečí domova a klidně to může být i o půlnoci. D. Ve virtuálním prostředí se lidé chovají jinak než ve skutečném světě Mohou udávat jiný věk, jiné pohlaví, jiné povolání, a záměrně tak manipulovat s těmi, se kterými komunikují. Ve virtuálním světě se někteří lidé chovají méně opatrně než v reálném světě (jsou odvážnější v komunikaci, probírají citlivá témata, komunikují často bez zábran apod.). Někdy zkoušejí to, co by se v reálném světě báli udělat (např. útočit na jiné osoby, vyhrožovat jim nebo je vydírat), protože je menší šance na jejich dopadení. Nevidí, jaký dopad má jejich chování na oběti, zvlášť pokud si uvědomíme, že si oběti mohou vybírat také náhodně, tedy je vůbec nemusí znát osobně. Virtuální komunikace navíc nabourává představu o tom, jak probíhá komunikace mezi lidmi, jak se vytváří mezilidské vztahy a řeší problémy. Ve virtuálním světě je velmi jednoduché se s někým se seznámit, komunikovat s ním tak dlouho, jak chci a o čem chci, a v případě problémů komunikaci bez následků ukončit. Ve skutečném světě to tak jednoduše nefunguje, vše je otázkou kompromisů. Pokud se jedinec naučí jen tento snadný model virtuální komunikace, ve skutečném světě s ním pravděpodobně nevystačí. Zklamání z nevydařených reálných vztahů ho opět přivede k počítači, kde si tyto nezdary může kompenzovat. Přidává se tak k potenciálně rizikové skupině, ze které se velmi často stávají oběti kyberšikany. E. Při šíření kyberšikany pomáhá útočníkovi publikum Prostředky kyberšikany (zprávy a pořízené záznamy) se dají velmi jednoduše rozesílat dál. Kyberšikana tedy může mít velmi početné publikum. Útočník nemusí oběť napadat opakovaně, stačí, když citlivé zprávy nebo nahrávky publikuje na internetu a o jejich šíření se pak postarají jiní. Toto publikum pak umožňuje zvyšovat intenzitu útoku a zhoršovat jeho dopad na oběť. F. Dopady kyberšikany na oběť není snadné rozpoznat Kyberšikana je většinou spojená s psychickým týráním obětí, které není snadné poznat (na rozdíl od modřin, jež mohou doprovázet fyzickou šikanu). Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím. Důvodů pro takové chování může být více (strach, stud, rodiče nerozumí počítačům, dítě nepozná, že jde o projevy psychického šikanování apod.). Na řešení svých problémů tak zůstávají často sami, což může vést k tomu, že situaci nezvládnou.
G. Kyberšikana může být způsobena i neúmyslně Kyberšikana může být výsledkem toho, že špatně odhadneme situaci nebo reakci daného člověka. Náš žert může způsobit bolest. Sexting Poměrně nový fenomén, který je spojen s využíváním informačních a komunikačních technologií mladistvými a dětmi, je tzv. sexting(česky sextování). Slovo sexting je složeninou vzniklou ze slov sex a textování = elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videa se sexuálním obsahem. Tyto záznamy (fotografie, video) jsou pak často zveřejněny na internetu - zejména dojde-li k ukončení vztahu mezi mladistvými. První případy sextingu byly zdokumentovány v roce 2005. Sexting podporuje šíření pornografie mladistvých a dětí, které je celosvětově zakázáno. V České republice již byla zaznamenána řada případů sextingu, řadu z nich lze posuzovat právě jako šíření dětské pornografie. Kybergrooming Kybergrooming je termín, který označuje chování uživatelů internetu, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímž cílem je nezletilou/zletilou oběť pohlavně zneužít. Útočníci jsou tedy často pedofilové. Kybergrooming je velice často vázán na synchronní i asynchronní komunikační platformy, nejčastěji veřejný chat, seznamky, dále ICQ a e-maily. Za kybergrooming se také v širším pojetí považují jakékoli způsoby manipulace dětí a mladistvých prostřednictvím ICT (např. ve spojení s terorismem apod.). Proces manipulace dítěte pedofilním kybergroomerem obvykle prochází několika základními etapami: 1. Vzbuzení důvěry a snaha izolovat oběť První etapou kygergroomingu je obvykle snaha útočníka vzbudit důvěru u vybrané oběti (dítěte). To probíhá například tak, že se kybergroomer staví v komunikaci do pozice osoby, která oběti rozumí, která chápe její problémy, která má pokud možno stejné problémy a pomůže je dítěti vyřešit. Kybergroomer se snaží získat ve vztahu k oběti pozici dobrého kamaráda. Kybergroomeři často s dětmi řeší citlivá témata, jako např. manželské problémy, sexuální život dospělých apod. Útočníci také často mladistvým uživatelům internetu ukazují pornografické materiály (tato činnost je v mnoha právních systémech ilegální), které zasílají prostřednictvím chatu, e-mailem či přímo běžnou poštou. Útočník zároveň oběť izoluje od okolí např. rodičů či kamarádů (rodiče ti nerozumí, já ano, mně se můžeš svěřit se svými problémy neříkej o tom ostatním dětem, žárlily by neříkej o tom mamince...kdybys jí to řekl/a, nenáviděla by tě ). Často v této etapě oběť získá e-mail dítěte, telefonní číslo na mobil nebo jeho adresu či adresu školy, kterou navštěvuje. 2. Podplácení dárky či různými službami, budování kamarádského vztahu Získaný vztah kybergroomer posiluje různými dárky (peníze, mobilní telefon, drahé hračky a oblečení) či službami (návštěva kina). Tyto dárky dává dítěti bez konkrétní příčiny, jednoduše dítě podplácí. 3. Vyvolání emoční závislosti oběti na osobě útočníka V této etapě vzniká emoční závislost oběti na osobě útočníka. Kybergroomer zná nejintimnější tajemství dítěte, dítě netuší, jak mocnou zbraň útočníkovi poskytlo. Děti pak často lžou rodičům o tom, jak a s kým tráví svůj volný čas, nesvěřují se rodičům se svými problémy, důvěřují kybergroomerovi, který se pro ně stává důvěrným a exkluzivním přítelem. 4. Osobní setkání
Pokud dosud nedošlo k osobnímu kontaktu kybergroomera a oběti, ve fázi emoční (či jiné) závislosti pravděpodobně k nějakému druhu kontaktu dojde. Ten může být realizován procházkou v parku, návštěvou ZOO či kina, diskotéky či klubu, případně přímo návštěvou bytu kybergroomera. 5. Sexuální obtěžování, zneužití dítěte Poslední etapou je sexuální obtěžování a zneužití dítěte kybergroomerem. Stalking Stalking (lov, pronásledování) je termín, který označuje opakované a stupňované obtěžování, které může mít řadu různých forem a různou intenzitu. Pronásledovatel svou oběť například bombarduje SMS zprávami, e-maily, telefonáty či "dárky", jež oběť nechce. Ve spojení s využitím ICT u útočníka hovoříme o termínu cyber-stalking. V tomto případě jde o zasílání různých zpráv pomocí instant messengerů (ICQ), chatu, prostřednictvím VoIP technologií apod. Nejčastějšími oběťmi stalkingu jsou celebrity, ex-partneři, politici, zhrzení v lásce apod. Základní projevy nebezpečného pronásledování - stalkingu: Pachatel systematicky obtěžuje oběť nevyžádanou a nechtěnou pozorností. 1. Opakované a dlouhodobé pokusy kontaktovat oběť pomocí dopisů, e-mailů, telefonátů, SMS zpráv, zasíláním různých zásilek s dárky, zasíláním vzkazů na ICQ, Skype, různé druhy chatu, VoIP apod. Obsah těchto zpráv může být příjemný až veselý, ale též urážející, zastrašující. Výjimkou nejsou zprávy původně příjemné, snažící se získat odpověď či kontakt oběti, až později po zprávy urážející, nevkusné či zastrašující. V rámci snahy kontaktovat oběť je využívána široká paleta citů (vyhrožování, vydírání, vyvolávání pocitu viny apod.). 2. Demonstrování moci a síly stalkera V tomto případě stalker ve svých projevech dává důraz na přímé či nepřímé výhrůžky, které v oběti budí oprávněný strach a obavy. o této kategorie patří například fyzické pronásledování oběti cestou do práce, na nákup nebo naopak zpět k domovu, pronásledování autem, čekání na oběť před domem apod. Výjimkou zde nejsou ani výhrůžky přímého násilí, vyhrůžky zabitím apod. V případě sadistického pronásledovatele, který se snaží důsledně a zcela kontrolovat život oběti je riziko napadení včetně usmrcení oběti podstatně vyšší. Pronásledovaná oběť pak bývá častou obětí sexuálně motivované vraždy. V oblasti elektronických médií se stalker většinou omezuje na různé druhy výhrůžek, které opírá o znalosti o oběti (vím, kde jsi, co děláš, vidím tě, vím, co máš na sobě ). 3. Destrukce věcí oběti Další etapy stalkingu jsou charakteristické poškozováním a ničením různých věcí oběti. Sem můžeme zařadit například poškrábané auto, lak poškozený sprejem, propíchané pneumatiky, rozbité okno bytu nebo likvidace domácího zvířete včetně poškozování osobních věcí. Můžeme sem zařadit například i zasílání virů e-mailem a tím mnohdy ztrátu dat v počítači oběti, stejně jako různé druhy invazivních technik spojených se snahou dostat se k osobním údajům oběti prostřednictvím elektronických médií. 4. Stalker se vydává za oběť Často také dochází k tomu, že stalker jako útočník označuje sám sebe za oběť. 5. Snaha poškodit reputaci oběti stalkerem V rámci stalkingu/cyberstalkingu často dochází ke snahám stalkera očernit oběť, například šířením nepravdivých informací v okolí oběti (práce, rodina, přátelé, sousedé). Cyberstalking se například projevuje tak, že útočník vytvoří falešnou internetovou stránku/blog, na který píše nepravdivé informace o oběti ve snaze snížit její důvěryhodnost, reputaci apod. Tyto informace šíří synchronními i asynchronními komunikačními kanály - Chat, ICQ, Skype, e-mail, sociální sítě apod..
ZÁVISLOST Příznaky a projevy závislosti na počítači, počítačových hrách, internetu počítač vůbec nevypíná. počítačové komponenty má k dispozici v několika kusech, aby - když něco nefunguje - mohl nefunkční součástku okamžitě nahradit. každodenní činnosti (jako například jídlo) neodděluje od práce na počítači. aktivity ve volném čase ukončuje dříve s odůvodněním, že chce ještě pracovat na počítači. často ruší domluvené termíny a čas tráví před monitorem. nedokáže vypnout fyzicky ani psychicky. ztrácí pojem o čase. Nedokáže mít pod kontrolou čas, který tráví u počítače. ztrácí sociální kontakt a uzavírá se do sebe. má posunutý denní a noční rytmus. méně vykonané práce pocit prázdnoty, když není člověk u počítače ztráta kontroly nad časem stráveným u počítače brzké vstávání k počítači nebo ponocování u počítače rostoucí nervozita a neklid, když delší dobu nemůže hrát přemýšlení o počítači, když ho zrovna nepoužívá kradení peněz na nákup her více a více času potřebného k uspokojení ze hry lhaní o své závislosti hraní kvůli úniku od osobních problémů narušené vztahy s rodinou zanedbávání učení opouštění dřívějších zájmů a přátel zhoršující se školní výsledky CO S TÍM? Prevence informace o nebezpečnosti užívání ITC rodina, škola (besedy, přednášky) Pro rodiče kontrola toho, co děti na internetu dělají, mít možnost blokovat některé stránky - korigovat čas strávený u PC, telefonu, her, apod. - podporovat děti i v jiných aktivitách - jít příkladem Řešení: šikana - podpora dítěte ze strany rodiny, zajištění bezpečí dítěte, a to jak po stránce fyzické a psychické (spolupráce s psychology, dětskými psychiatry, lékaři), tak i po stránce virtuální (nahlášení provozovateli stránek, zrušení přístupu na sociální sítě, apod.) - spolupráce se školou - oznámení na Policii ČR závislost - opět podpora ze strany rodiny - zajištění psychologické nebo psychiatrické péče
Použité zdroje: http://www.policie.cz/clanek/vite-co-je-kybersikana.aspx http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/pocitace-internet/jak-poznat-zavislost-na-pocitaci-internetu-pocitacovychhrach-priznaky-projevy Vypracovala: Mgr. Jaroslava Sobotková (nominována za Pedagogicko-psychologickou poradnu), červen 2016