Jugs over Italy 80 US WWII FIGHTER :8 SCALE PLASTIC KIT intro In June 90, the United States Army Air Corps (USAAC) issued a requirement for a new light fighter design. Among those manufaturers to respond was the Republic Aviation Corporation of Farmingdale, New York. This company was a successor to the Seversky Aircraft Corporation. Republic s chief designer, Alexander Kartveli, born in Georgia in the Soviet Union, moved to the States, as did his former chief, Alexander Seversky. One of Kartveli s designs was the P-5 fighter, accepted and used by the USAAC, and other countries. In 99, Republic signed a contract to manufacture another fighter, the P- Lancer. The performance of the P- was not good enough to compare with contemporary European fighters, notably the Bf 09E and Spitfire. In the meantime, Kartveli finished the design of a brand new fighter under the company designation AP-0. It was powered by the Allison V-70 inline engine. The USAAC gave it the designation XP-7 and XP-7A, but due to poor performance, no further development was planned. This led Kartveli to install the most powerful engine available at the time, the Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. He designed an efficient supercharging duct system using an innovative method. He designed the supercharging system first, and then built up the fuselage around it. The XP-7B prototype was significantly bigger than all fighters built up to that time. Twice as heavy as contemporary fighters, its powerful engine nevertheless enabled the aircraft to reach a speed of 6 km/h shortly after its maiden flight on May 6, 9. The total of 7 P-7Bs was built, the first example leaving the production line in March 92. The first frontline unit to accept the fighter, the 59th Fighter Group, obtained their aircraft no sooner than June. The new fighter was christened the 'Thunderbolt'. The P-7C was produced from September 92. A total of 602 examples were manufactured and had a slightly longer nose and an underbelly external fuel tank could be installed. The latter change permitted units based in England to fly deeper into occupied Europe. The P-7D was similar to its predecessor, but many changes were introduced on the production line. The D-5 was the first Thunderbolt with underwing pylons. As such, two bombs could be added to the eight 0.50 guns, improving the combat value of the aircraft. The most obvious change was related to the canopy and rear fuselage. From Block D-25, the old canopy was replaced with a new bubble all-round vision type, with a corresponding cut down of the rear fuselage decking. The older Thunderbolts are known as Razorbacks and the newer types as Bubbletop. The Thunderbolt s performance increased with more powerful versions of the engine installed and with the use of advanced propellers. The final versions was equipped with a dorsal fin to improve stability. The final D version was the D-0. A total of 2,062 P-7Ds were built, making it the most produced American fighter. The production of the 'hot rod' P-7M with airbrakes in the wings followed. But only 0 P-7Ms was manufactured, all of them delivered to the 56th Fighter Group. The last version that entered series production was the P-7N. A new wing with a bigger wingspan and redesigned wingtips was used. The P-7Ns were exclusively used in the Pacific Theatre of Operations and served as a long range escort fighter to protect B-29 Superfortresses on their routes from the Marianas to Japan. Plans to fly them in Europe were halted by the final defeat of Nazi Germany. Two U.S. Air Forces flew P-7s in the Italian sky during WW2-2th Air Force and 5th Air Force. The first combat deployment of 2th AF was the Operation Torch, the landing in North Africa that was launched on November 8, 9. In the same month 5th AF was established. The sole Fighter Group 25th FG was active with 5th AF. More groups 27th, 57th, 79th, 86th, 2th and 50th FGs were operated by 2th AF. Thunderbolts flown by all these units supported troops during their advance to the north. They were present over the beaches during landings in Sicily that was launched on July 9, 9 (Operation Husky). The landings in Italy (Operation Baytown / Avalanche) was launched on September, 9), followed by the landings in Anzio on January 22, 9 (Operation Shingle). The Allied forces proceeded further north towards the Nazi Germany, the landings in south France followed on August 5, 9 (Operation Dragoon). All the Fighter Groups mentioned above gradually converted to P-7. The first group that went over from older fighters to P-7 was 25th FG in September / October, 9 and the last one was 50th FG in August, 9. úvodem V červnu 90 zadalo United States Army Air Corps (USAAC) požadavky na konstrukci nového lehkého stíhacího letounu. Mezi příjemci specifikací byla také společnost Republic Aviation Corporation sídlící ve Farmingdale ve státě New York. Firma byla faktickým pokračovatelem společnosti Seversky Aircraft Corporation. Hlavní konstruktér Republicu, původem Gruzínec Alexander Kartveli, jenž pocházel stejně jako dřívější šéf společnosti Alexander Seversky, ze zemí Sovětského svazu, již dříve zkonstruoval letoun P-5. V roce 99 získal Republic též kontrakt na omezenou výrobu dalšího stíhacího typu, P- Lancer. Tento stroj však nedosahoval kvalit jeho evropských konkurentů, zejména pak Bf 09E a Spitfiru. Mezitím již Kartveli zkonstruoval novou stíhačku pod továrním označením AP-0. Poháněl ji řadový motor Allison V-70. Tento typ USAAC označilo XP-7, resp. XP-7A, avšak pro nedostatečné výkony byl odmítnut. Kartveli se tedy rozhodl použít tehdy nejvýkonnější motor Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. K efektivnímu využití výkonu vymyslel dobře fungující systém využívající výfukových plynů pro přeplňování motoru. Nejprve zkonstruoval tento systém a až poté okolo něj trup letounu. Prototyp stíhačky XP-7B byl znatelně větší než všechny dosud používané stíhačky. Přestože byl dvakrát těžší, než jeho souputníci, výkonný motor mu již krátce po zalétání, které proběhlo 6. května 9, umožnil dosáhnout maximální rychlosti 66 km/h. První z celkem 7 P-7B opustil montážní závod společnosti Republic v březnu 92, ale 59th Fighter Group dostala první exempláře až v červnu. Nový stroj obdržel bojové jméno Thunderbolt. Počínaje zářím 92 začala výroba verze P-7C. Postaveno bylo 602 kusů a od P-7B se lišil mírně prodlouženou přídí a možností nést přídavnou palivovou nádrž. Druhá jmenovaná úprava umožnila létat hlouběji nad okupovanou Evropu. Verze P-7D se od svého předchůdce příliš neodlišovala. V průběhu její výroby však došlo k mnoha změnám v konstrukci. Od bloku D-5 přibyly na křídlo dva závěsníky pro pumy a doplnily tak palebnou sílu osmi půlpalcových kulometů. Nejviditelnější byla úprava tvaru překrytu kabiny a hřbetu trupu. Od výrobního bloku P-7D-25 byl snížen trup za kokpitem a kokpit dostal kapkovitý překryt. Starší stroje se nazývaly Razorback, novější pak Bubbletop. Výkony letounů se postupně zvyšovaly, došlo k zástavbám výkonnějších verzí motoru, osazovaly se modernější vrtule. Poslední výrobní bloky také dostaly hřbetní kýlovou plochu, která pomáhala řešit problémy se stabilitou. Produkce verze D se zastavila s výrobním blokem D-0-RA. Montážní linky opustilo celkem 2 062 P-7D. Tím se stala nejpočetnější verzí amerického stíhacího letounu, který byl kdy vyroben. Následovala výroba vysoce výkonné verze P-7M s aerodynamickými brzdami v křídle, ale nakonec vzniklo pouze 0 kusů dodaných výhradně k 56th Fighter Group. Poslední sériově vyráběnou verzí byla P-7N. Letoun dostal překonstruované křídlo se zvětšeným rozpětím a od P-7D se dosti lišil. Letouny této verze byly dodávány výhradně na pacifické bojiště, kde sloužily zejména jako dálkový doprovod pro bombardéry B-29 Superfortress mířící nad cíle v Japonsku. Plány vyzbrojit enky také evropské jednotky ukončila bezpodmínečná kapitulace Německa. Na italském nebi se proháněly Thunderbolty z jednotek zařazených do 2. a 5. letecké armády. První uvedená letecká armáda zahájila své bojové tažení podporou invaze do severní Afriky, jež byla spuštěna 8. listopadu 9. Týž měsíc byla ustavena 5. letecká armáda. Zatímco v rámci 5th AF působila s P-7 pouze 25th FG, u 2th AF top byly 27th, 57th, 79th, 86th, 2th a 50th FG. Letouny těchto Fighter Group zejména podporovaly postup pozemních jednotek tak, jak postupovaly z Afriky směrem na sever. Účastnily se tak vylodění na Sicílii, které započalo 9. července 9 (operace Husky). Následovalo vylodění v Itálii (operace Baytown / Avalanche odstartovaná. září 9), výsadek u Anzia (operace Single, začátek 22. ledna 9) a vylodění na jihu Francie (operace Dragoon, začátek 5. srpna 9). Jednotlivé Fighter Group přezbrojovaly na P-7 postupně. Jako první je dostala 25th FG v průběhu září a října 9, jako poslední 50th FG v srpnu 9. 80 - NAV
ATTENTION UPOZORNĚNÍ ACHTUNG ATTENTION INSTRUCTION SIGNS INSTR. SYMBOLY INSTRUKTION SINNBILDEN SYMBOLES OPTIONAL VOLBA BEND OHNOUT OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ REMOVE ODŘÍZNOUT REVERSE SIDE OTOČIT APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT PARTS DÍLY TEILE PIECES PLASTIC PARTS C> D> 2 pcs. E> F> PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS G> RP - RESIN PARTS R 2 pcs. R2 2 pcs. R R pcs. R5 pcs. R6 R7 R8 R9 R0 R R2 R R R5 R6 2 pcs. R7 R8 R9 R20 R2 COLOURS BARVY FARBEN PEINTURE GSi Creos (GUNZE) AQUEOUS Mr.COLOR Mr.METAL COLOR AQUEOUS Mr.COLOR H 56 C72 INTERMEDIATE BLUE MC2 DARK IRON H C YELLOW H 77 C7 TIRE BLACK H 5 C5 BLUE H 90 C7 CLEAR RED Mr.COLOR SUPER METALLIC H 2 C H 92 C9 CLEAR ORANGE SUPER FINE SILVER H C RED H 9 C8 CLEAR GREEN H 27 C TAN H 6 C6 WHITE H 52 C8 C5 2 H 5 C NEUTRAL GRAY C52 CHROMATE YELLOW
A B PE2 PE H 2 C PE6 PE6 C5 RP9 RP PE PE20 PE5 H 2 C 2 pcs. PE6 C5 RP0 A PE27 H 2 C RP9 C5 PE C5 RP B RP8 C5 PE5 C RP20 H 2 C PE6 PE8 PE6 D PE8 RP5 PE9 PE2 PE RP6 C5 PE25 PE2 PE PE7 RP6 PE7 RP2 H 52 C2 C5 RP2 H 2 C H C RED D C5 H 2 C PE2 C5 PE26 RP7 PE28 RP7 C
E RP RP H 2 C H 2 C PE RP8 H 2 C RP PE9 PE0 C5 F E F2 F F2 MC2 DARK IRON PE PE8 H 52 C2 PE6 PE7 PE PE PE7 RP9 F, F2 PE PE PE6 PE0
F C9 G C8 C C H F8 J F7 C52 CHROMATE YELLOW C52 CHROMATE YELLOW G G2 MC2 DARK IRON C E MC2 DARK IRON C H 92 C9 CLEAR ORANGE E2 pcs. H 9 C8 CLEAR GREEN H 90 C7 CLEAR RED C52 CHROMATE YELLOW G G C52 CHROMATE YELLOW F H closed open C E8 H 9 C8 CLEAR GREEN D0 G open H D0 closed F5 MC2 DARK IRON D2 D28 D25 J J MC2 DARK IRON D2 D25 D28 F6 SUPER FINE SILVER C C E9 H 90 C7 CLEAR RED 5
2 pcs. R H 77 C7 TIRE BLACK RP PE RP2 PE5 C2 C2 F F6 F5 C52 CHROMATE YELLOW R L C22 2 pcs. D9 D27 PE5 PE L F C52 CHROMATE YELLOW C22 C52 CHROMATE YELLOW C9 PE0 H 77 C7 TIRE BLACK PE29 C0 PE2 6
H 2 C PE5 H 2 C C28 C28 H 56 C72 INTERMEDIATE BLUE C27 PE5 H 27 C TAN C27 C25 F, F2 C2 PE2b PE2a C8 K DO NOT GLUE! NELEPIT RP6 F - MARKINGS RP - MARKING RP5 - MARKINGS pcs. RP5 B E A, C, D, F RP RP pcs. H 2 C 7
E PE22 E5 H 52 C2 C K F M 2 pcs. N pcs. O C6 C5 D2 D2 D9 D20 H 52 C2 2 pcs. D6 D7 C D8 C2 P Q S 2 pcs. 2 pcs. D F9 D5 D5 D F0 D6 T 2 pcs. PE8 PE2 plastic PE9 D8 D7 plastic 8 PE9
Q M 000lb bomb 50 gal tank 75 gal tank 200 gal tank 08 gal tank 500lb bomb N O P Q S T 2 pcs. RP+ RP2 E5 C0 C0 RP+ RP2 2 pcs. RP E E2 pcs. E 9
A P-7D, 86th FS, 79th FG, letiště Fano, Itálie, únor, 95 Tento P-7D byl vyfotografován na letišti Fano v únoru 95 s podvěšenými bazookami a 0litrovými nádržemi s napalmem. Toto letiště je umístěné na břehu Jadranského moře a umožňovalo jednotce podnikat lety nad Jugoslávii a podporovat postupující sovětské jednotky. Do Fano se 79th Fighter Group přesunula v prosinci 9 a setrvala zde až do druhé poloviny dubna 95. Modré ocasní plochy se žlutými blesky byly markingem 79th FG. Zařazení stroje do 86th Fighter Squadron značilo číselné označení od 0 do 69 a také znak squadrony na motorovém krytu. 5 8 6 6 6+7 9 H5 5 H H H 5 H 0 H5 5 +5 6 8 0 H H H5 SILVER YELLOW RED BLUE 5 8 BLACK
B P-7D-25, Capt. Edward F. Jones, 6th FS, 57th FG, základna Grosseto, Itálie, počátek 95 Edward Jones pojmenoval svůj Jug po své středoškolské lásce Jake. K 6th Fighter Squadron nastoupil na konci léta 9 a do konce války odlétal celkem 76 misí. Název 6th FS Black Scorpions se promítl také do znaku jednotky, jenž je namalován na motorovém krytu. Letouny této squadrony nesly číselné označení od 0 do 9. Žluté pruhy na křídle a ocasních plochách byly charakteristické pro všechny P-7D ze stavu 57th FG. H 20 8 8 8 0b?+0a 7 6 H H5 H 2 H H 0 8 H5 H 9 7 5 8 9 H H5 H H H SILVER YELLOW RED NEUTRAL H5 GRAY 8 BLACK
C P-7D-25, 527th FS, 86th FG, letiště Pisa, Itálie, 95 Jug pojmenovaný Big Red s Old Crow byl v této podobě zachycen na základně Pisa. Z tohoto letiště působila 86th Fighter Group od 26. října 9 do 2. února 95, kdy se přesunula do Francie. Bílo-červené pruhy na ocasních plochách byly markingem typickým pro 86th FG, stroje sloužící u 527th Fighter Squadron pak nesly čísla od 70 do 99. Po celé délce levé strany trupu jsou namalovány symboly odlétaných misí. Červená skvrna na levém boku je pak zřejmě pozůstatkem opravy potahu letounu. H H 29 8 22 2 2 25 H6 6 26 2 H H H 2 2 H6 6 8 H6 6 H 7 H6 6 27 H 2 8 28 H 2 H6 H H SILVER WHITE YELLOW RED 6 8 BLACK
D P-7D-27RE, s/n 2-26960, Lt. Sylvester Bud Hendricks, 65th FS, 57th FG, letiště Grosseto, Itálie, podzim 9 / 95 65th Fighter Squadron nesla bojové jméno Fighting Cocks. Tomu odpovídal znak jednotky namalovaný na obou stranách motorového krytu. Letouny squadrony nesly též trupová čísla v rozmezí 9 až 69. Stejně jako další Thunderbolty 57th Fighter Group měl i Hendricksův stroj žluté pruhy na křídle a ocasních plochách. Zajímavý je výskyt celkem tří jmen na letounu Blance III, Wally a The Ox Cart. Ze základny Grosseto ležící zhruba 50 km severně od Říma operovala 57th FG od září 9 do konce války. H 65 8 50 70 9 7 69 68 H H 67 67 2 5 69 6 7 8 8 66 H H H H SILVER YELLOW RED 8 BLACK
E P-7D-27RE, s/n 2-27277, 5th FS, 2th FG, začátek roku 95 Thunderbolt s/n 2-27277 nejprve používala th Fighter Squadron, kde nesl pojmenování Amy Lou. V lednu 95 letoun prodělal nouzové přistání. Během ledna / února 95 jej převzala 5th Fighter Squadron. Dne 2. března 95 nouzově přistál podruhé, když po zásahu vrtule protiletadlovým dělostřelectvem byl nucen sednout se zataženým podvozkem stlt. Richard G. Keene. Červené prvky markingu nosily stroje 5th FS. Fotografie potvrzují nápis Miss Ann pouze na levé straně motoru, podoba pravé strany není známa. H 7 8 52 57 58 6+7 2 59 H H H H 2 62 +5 58 56 8? 7 H H H SILVER YELLOW RED 8 BLACK
F P-7D-27RE, s/n 2-27277, th FS, 2th FG, Dole, Francie, zima 9 / 95 Další jednotkou, která působila s Thunderbolty ve Středomoří, byla 2th Fighter Group. Na P-7D přezbrojila z P-0 během svého působení na Korsice. Později se přesunula do Francie. Letoun sloužil u dvou squadron této Fighter Group, nejprve u th FS a později u 5th FS. Dne 9. ledna 95 s ním se zataženým podvozkem poblíž Luneville nouzově přistál Capt. Harry A. Chance. U th FS nesl stroj na pravé straně motorového krytu nápis Amy Lou. Je známa pouze fotografie ukazující levou stranu letounu. Žluté provedení blesku na trupu, kosočtverce na motorovém krytu, klínu na SOP a stínování trupového čísla jsou typické právě pro letouny th Fighter Squadron. Z fotografií je zřejmé tmavé zbarvení pravé poloviny výškového kormidla, zřejmě šlo o kamuflovaný náhradní díl.? 6 8 52 55 5 6+7 2 6 H5 H H H 8 H 2 60 +5 5 5 8 6 H SILVER YELLOW NEUTRAL H5 GRAY 8 BLACK 5
Jugs over Italy STENCIL VARIANTS S8 S9 S5 S0 S0 S0 S S70 S S59 S S60 S S2 S52? S2 S8? S7? S6? S5 S7 S8 S28 S9 S65 S27 S57 S6 S S56 S26 S62 S8 OUTSIDE ONLY S6 S2 S2 S69 S58 S S S S20 S5 S57 S S65 S70 S9 S25 S6 S6 S2 S56 S22 S57 S2 S6 S57 S6 S55 S20 S2 S26 S5 S68 S70 S67 S6 S66 S S9 S0 S5 S50 S S70 S S2 S52 S7 S S5 S7 S8 S8 S9? S S29 S5 S52? S0 6 EDUARD M.A., 20 www..com Printed in Czech Republic