R O Z S U D E K STAVOVSKÉHO SOUDU

ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ R O Z S U D E K STAVOVSKÉHO SOUDU Senát Stavovského soudu České komory architektů na svém zasedání dne 24. 7. 2013 ve složení senátu Ing. arch. Václav Šebek (předseda), Ing. arch. Milan Nytra (člen) a Ing. arch. Martin Peterka (člen) v novém projednání disciplinární věci vedené pod spisovou značkou DR 2011-27 rozhodl takto: Disciplinárně obviněný se při porotování soutěže o návrh s názvem Kaple pro pietní území Ležáky v listopadu roku 2011 porušením ustanovení 10 Soutěžního řádu České komory architektů a 22 Profesního a etického řádu České komory architektů, a tím ustanovení 12 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, nedopustil disciplinárního provinění a v souladu s ustanovením 47 odst. 2 Disciplinárního a smírčího řádu České komory architektů se zprošťuje obvinění v celém rozsahu. Odůvodnění: Dozorčí rada České komory architektů na základě stížnosti akad. arch. Lubomíra Hrušky ze dne 14. 12. 2011 podala po zjištění její důvodnosti dne 15. 5. 2012 návrh na zahájení disciplinárního řízení s autorizovanými architekty Ing. arch. J.H., Ing. arch. M.B., Ing. arch. J.M. a Ing. arch. P.M. pro důvodné podezření z porušení ustanovení 10 Soutěžního řádu České komory architektů, 22 Profesního a etického řádu České komory architektů a 12 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Porušení ustanovení 10 Soutěžního řádu České komory architektů zejména jeho odst. 6 písm. b) se měli shora jmenovaní architekti dopustit tím, že v listopadu roku 2011 jako členové soutěžní poroty o návrh s názvem Kaple pro pietní území Ležáky, nevyloučili ze soutěže soutěžní návrhy, které nebyly v souladu se závaznými podmínkami soutěže, čímž se měli dopustit porušení ustanovení 22 Profesního a etického řádu ČKA tím, že se neřídili vnitřními řády ČKA, konkrétně Soutěžním řádem ČKA. Takto měli autorizovaní architekti porušit povinnost uloženou ustanovením 12 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Stavovský soud ČKA na základě žalobního návrhu dozorčí rady ČKA ze dne 15. 5. 2012 zahájil s disciplinárně obviněným dne 23. 5. 2012 disciplinární řízení vedené pod spisovou značkou DR 2011-27. Po provedeném dokazování výpovědí disciplinárně obviněných dne 27. 6. 2012 a dne 3. 9. 2012, svědeckou výpovědí jednatele spol. Eurotender, s.r.o. a sekretáře soutěže o návrh Kaple pro pietní území Ležáky Ing. Petra Hrubého dne 27. 6. 2012 a písemnými důkazními prostředky dokladovanými ve spisové složce DR 2011-27, vynesl senát Stavovského soudu dne 3. 9. 2012 rozsudek, kterým podle ustanovení 47 odst. 2 Disciplinárního a smírčího řádu ČKA disciplinárně obviněného zprostil obvinění v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že si disciplinárně obviněný před přijetím účasti

v porotě nevyžádal k prostudování soutěžní podmínky, a tím projevil nedostačující znalost ustanovení Soutěžního řádu ČKA, mu senát Stavovského soudu udělil důraznou výtku. Dne 22. 10. 2012 podala dozorčí rada ČKA proti rozsudku odvolání, kterému představenstvo svým rozhodnutím ze dne 9. 4. 2013 vyhovělo, rozsudek Stavovského soudu zrušilo a věc Stavovskému soudu vrátilo k dalšímu projednání. V odůvodnění rozhodnutí představenstvo uvádí, že rozsudek Stavovského soudu vykazuje zřejmé znaky zmatečnosti, které spatřuje zejména ve skutečnosti, že obsahem zprošťujícího rozsudku je výtka udělená obžalovanému podle 49 Disciplinárního a smírčího řádu ČKA, což představenstvo považuje za nepřípustné rozšiřování žalobního návrhu. Představenstvo ve svém rozhodnutí uložilo Stavovskému soudu při posuzování disciplinárního obvinění důsledně vycházet z žalobního návrhu dozorčí rady a zaměřit se na prověření skutečnosti, zda byl disciplinárně obviněný při posuzování povinen dodržet článek 2.2 soutěžních podmínek, týkající se předmětu soutěže o návrh a článek 7.1 soutěžních podmínek týkající se způsobu hodnocení soutěžních návrhů, a zaměřit se též na rozlišení soutěžních podmínek, závazných požadavků pro zpracování a závazných hodnotících kritérií. Dále uložilo představenstvo Stavovskému soudu v novém projednání prověřit, zda dotazy a informace k předmětu řešení je třeba považovat za součást předmětu řešení (soutěžních podmínek). Představenstvo ve svém rozhodnutí nevyslovilo právní názor na právní posouzení jednání disciplinárně obviněného. Stavovský soud zahájil nové projednání věci a nařídil ústí jednání. V rámci dvou ústních jednání bylo provedeno slyšení disciplinárně obviněného spolu s dalšími disciplinárně obviněnými. Na základě jejich výpovědí rozhodl Stavovský soud o předvolání Ing. arch. Ludvíka Gryma, který v době konání soutěže působil jako předseda pracovní skupiny pro soutěže, jehož výpověď považoval Stavovský soud za významnou vzhledem ke stanovení míry závažnosti jednání disciplinárně obviněného. Stavovský soud na základě provedených důkazů a vycházeje z dokazování provedeného v prvním stupni, které nebylo dozorčí radou ani představenstvem rozporováno, shledal následující skutkový stav. Architektonická soutěž Kaple pro pietní území Ležáky byla vyhlášena dne 23. 9. 2011 a následně pracovní skupinou pro soutěže ČKA (dále PSS ) pro nesoulad soutěžních podmínek se Soutěžním řádem ČKA označena za neregulérní. Jedním z nedostatků soutěžních podmínek byla absence jmenovitě uvedené poroty. PSS zahájila s vyhlašovatelem jednání o možnosti dodatečné nápravy soutěžních podmínek s cílem dodatečného udělení regulérnosti, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se jednalo o soutěž s velmi zajímavým předmětem řešení a dle informací, kterými PSS disponovala, po vyhlášení soutěže řada architektů započala práci na soutěžních návrzích. Jednání o úpravě soutěžních podmínek bylo úspěšně ukončeno dne 14. 10. 2011 udělením regulérnosti soutěže ze strany ČKA. Vyhlašovatel jmenoval soutěžní porotu, účast v níž přijal též disciplinárně obviněný. Přijetí funkce v porotě v průběhu již probíhající soutěže vzhledem k takto nestandardnímu průběhu neumožňovalo jejím členům projednat soutěžní podmínky a postupovat v souladu s ustanovením 7 odst. 2 Soutěžního řádu. Porota se poprvé sešla až dne 9. 11. 2011 a teprve na tomto prvním společném jednání poroty, které bylo zároveň jednáním hodnotícím, byli porotci autorizovaní architekti a také disciplinárně obviněný - seznámeni se zněním soutěžních podmínek, do jejichž znění již nemohli nikterak zasahovat. Teprve na tomto jednání následně proběhlo odsouhlasení soutěžních podmínek, jejichž součástí byly též Dodatečné informace I IV, které vyhlašovatel postupně k dotazům účastníků soutěže vydával. K dotazu na závaznost soutěžních podmínek obdrželi porotci od vyhlašovatele (prostřednictvím společnosti Eurotender, která vyhlašovatele zastupovala) informaci, že soutěžní podmínky uvedené v bodě 2.2 mají být považovány za doporučené. Porotci tuto informaci přijali zejména s ohledem na značnou nejednoznačnost formulace některých uvedených podmínek (např. požadavek na vycházení z archetypu gotického kostelíka či umístění návrhu v prostoru kopce Zárubka) a proto soutěžní návrhy z důvodu nesplnění podmínek bodu 2.2 soutěžních podmínek při hodnocení nevyloučili. 2

Uvedený postup poroty byl následně napaden akad. arch. Lubomír Hruškou, který vznesl námitku proti postupu poroty při posuzování soutěžních návrhů. Členové soutěžní poroty, autorizovaní architekti a také disciplinárně obviněný, doporučili vyhlašovateli při následném jednání této námitce nevyhovět. Vyhlašovatel však jejich doporučení nepřijal a dotčené soutěžní návrhy byly dodatečně ze soutěže vyloučeny. Toto rozhodnutí nakonec i porotci, autorizovaní architekti a také disciplinárně obviněný, protokolárně podepsali dne 27. 2. 2012 při novém projednání výsledků soutěže. Předmětem žalobního návrhu dozorčí rady se stalo výše popsané jednání, které spočívá v nedodržení článku 2.2 a článku 7.1 soutěžních podmínek v návaznosti na Dodatečné informace II. Dozorčí rada v tomto jednání shledává porušení 10 Soutěžního řádu ČKA, zejména jeho odst. 6 písm. b) a dále 22 Soutěžního řádu, kterým se disciplinárně obviněný měl dopustit porušení 22 Profesního a etického řádu ČKA, čímž měla být naplněna podstata disciplinárního provinění. Stavovský soud se v novém projednání zabýval otázkami, jejichž přezkoumání mu uložilo představenstvo ČKA ve svém rozhodnutí, a to: 1. zda byl disciplinárně obviněný při posuzování soutěžních návrhů povinen dodržet článek 2.2 a článek 7.1 soutěžních podmínek, 2. jak se liší soutěžní podmínky, závazné požadavky pro zpracování a závazná kritéria pro hodnocení a 3. jaká je míra závaznosti dodatečných odpovědí a zda jimi lze měnit závazné soutěžní podmínky. K uvedeným otázkám uvádí Stavovský soud následující. 1. K závaznosti soutěžních podmínek O závaznosti soutěžních podmínek jako celku lze uvažovat ve více rovinách. Ustanovení 7 odst. 2 Soutěžního řádu ČKA uvádí předpoklady vzniku závaznosti soutěžních podmínek, které spočívají v jejich předložení Kanceláří ČKA k posouzení souladu se Soutěžním řádem, následném odsouhlasení všemi členy poroty na ustavující schůzi a navazujícím konečném potvrzení v záležitostech rozhodných pro regulérnost Komorou. Ve smyslu Soutěžního řádu tedy nabývají soutěžní podmínky závaznosti až okamžikem potvrzení jejich regulérnosti. Výklad, že soutěžní podmínky, které nejsou odsouhlaseny v souladu s tímto ustanovením, zcela postrádají závaznost, by však byl neudržitelný. Architektonická soutěž je druh veřejné obchodní soutěže a jako taková je v principu smluvním vztahem. Vyhlašovatel je svými soutěžními podmínkami (ať už regulérními či nikoliv) vždy vázán ve vztahu k účastníkům soutěže. Z toho lze tedy vyvodit, že soutěžní podmínky jako celek byly pro vyhlašovatele závazné okamžikem vyhlášení soutěže. 2. Závazné požadavky pro zpracování a závazná kritéria pro hodnocení Dle názoru Stavovského soudu platí, že jednotlivé části soutěžních podmínek jsou závazné, pokud ze soutěžních podmínek nevyplývá opak. Nezávazné jsou tedy požadavky, které jsou takto výslovně označeny, případně takové požadavky, z jejichž formulace nezávaznost logicky vyplývá. Všechny ostatní části soutěžních podmínek je třeba vnímat jako závazné. Byly-li tedy požadavky na podobu soutěžního návrhu v bodu 2.2 soutěžních podmínek popsány tak, že z formulace nevyplývala nezávaznost a ta se zároveň nedala dovodit ani z bodu 7 ani z jiného ustanovení soutěžních podmínek, bylo třeba považovat podmínky v bodu 2.2 za závazné a návrhy tyto požadavky nesplňující ze soutěže vyloučit. Dodatečná informace od vyhlašovatele k porotcům nemohla mít na tento právní stav žádný vliv. Na dotaz představenstva je třeba odpovědět, že soutěžní podmínky jsou v první řadě dokumentem, jehož zpřístupněním je v souladu s ustanovením 5 Soutěžního řádu ČKA vyhlášena soutěž, v užším slova smyslu je pak soutěžní podmínkou každá jednotlivá podmínka/požadavek v dokumentu označeném jako Soutěžní podmínky uvedená. Závazné požadavky jsou součást soutěžních podmínek, která se vztahuje na předmět řešení soutěže. Tyto požadavky mohou ale nemusí být výslovně 3

označeny jako závazné; podstatné je, že z jejich označnení nebo formulace nevyplývá jejich nezávaznost. Závazná kritéria jsou v souladu s 6 odst. 4 kritéria, podle kterých budou soutěžní návrhy vyhodnocovány. Pro zdůraznění své povahy by takto měla být v soutěžních podmínkách v souladu se soutěžním řádem výslovně označena, avšak pokud tak označena nejsou, nemůže to mít na jejich závaznost vliv. Hodnocení soutěžních návrhů podle nezávazných kritérií by bylo v rozporu s principy, na kterých architektonická soutěž stojí. 3. K míře závaznosti dodatečných odpovědí na dotazy poskytované vyhlašovatelem Stavovský soud v souladu s ustanovením 10 odst. 3 Soutěžního řádu konstatuje, že dodatečné odpovědi na dotazy poskytované vyhlašovatelem se nestávají závaznou součástí soutěžních podmínek. Toto vyplývá z ustanovení 10 odst. 3 Soutěžního řádu, dle něhož platí, že Odpovědi na dotazy nesmí měnit závazná ustanovení soutěžních podmínek. Při výkladu je též nutné vzít v potaz, že lhůta pro podávání dotazů v souladu se Soutěžním řádem může být ukončena velmi krátce před lhůtou odevzdání soutěžních návrhů (jako tomu bylo i v případě předmětné soutěže). Těžko lze očekávat, že účastníci soutěže budou po obdržení odpovědí na dodatečné dotazy měnit své soutěžní návrhy. Odpovědi na dodatečné dotazy by měly mít zásadně vysvětlující charakter a neměly by nikdy měnit význam soutěžních podmínek. Pokud by byla některá povinnost v soutěžních podmínkách stanovena velmi obecně a teprve odpověď na dodatečný dotaz přinesla zpřesnění, nelze z hodnocení vyloučit soutěžní návrhy, které jsou podány v souladu s nejednoznačným požadavkem v soutěžních podmínkách. V souladu s výše uvedeným uvádí Stavovský soud k hodnocení jednání disciplinárně obviněného následující: Nejméně dvě podmínky uvedené v bodu 2.2 soutěžních podmínek jsou formulovány se značnou nejednoznačností. Umístění soutěžního návrhu je specifikováno dvěma kritérii: je uvedeno, že kaple bude situována do prostoru kopce Zárubka a současně se uvádí, že vybudováním kaple vznikne v pietním území tragicky vyhlazené osady Ležáky nejen příhodné místo pro zastavení, rozjímání, smíření, ale také pro důstojné uložení dochovaných uren obětí tragédie, které jsou zatím provizorně umístěny v objektu muzea. Z této formulace vyplývá, že návrh má být umístěn v prostoru kopce Zárubka a zároveň v pietním území obce Ležáky, tedy v průniku těchto území (nejsou-li totožná). Území popsané prostor kopce Zárubka však není zcela jednoznačné (zejména co se týče ohraničení tohoto území) a v soutěžních podmínkách není přesněji vymezeno. Pietní území obce Ležáky je území závazně a přesně vymezené nařízením vlády č. 147/1999 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, avšak v textu soutěžních podmínek je pietní území uvedeno s malým počátečním písmenem a bez odkazu na uvedené vládní nařízení. Z této okolnosti vyplývá při nejmenším nejistota, zda-li měl vyhlašovatel na mysli pouze lokalitu vymezenou vládním nařízením nebo širší území spjaté pietními souvislostmi s bývalou obcí Ležáky. Odpovědi na dodatečné dotazy sice území vymezují pomocí parcelních čísel v souladu s vládním nařízením, avšak vzhledem k původní formulaci znamenají buď jiné vyjádření téhož vymezeného území nebo naopak nepřípustné zúžení původně uvedeného území. To jen potvrzuje zmatečnost zadání. Vzhledem k výše uvedenému nelze jednoznačně dovodit, zda měla soutěžní porota návrhy umístěné mimo vymezené území z hodnocení vyloučit. 4

Stavovský soud při novém posuzování disciplinárního obvinění konstatoval, že: - přes nejasně a neprofesionálně formulované závazné podmínky uvedené ve svém souhrnu v bodě 2 soutěžních podmínek, - přes sdělení zástupce vyhlašovatele na prvním jednání poroty, že tyto podmínky lze považovat za podmínky doporučené a - přes další velmi nestandardní podmínky, za nichž probíhalo porotování soutěže, na něž disciplinárně obviněný nemohl mít vliv, měl disciplinárně obviněný jako porotce povinnost se řádně s otázkou případného porušení soutěžních podmínek některými soutěžními návrhy vypořádat a toto rozhodnutí poroty podrobně zdůvodnit do protokolu. Protože takto umístěné soutěžní návrhy nenavrhl k vyloučení, ale zároveň toto rozhodnutí nijak relevantně neodůvodnil, lze přisvědčit podezření dozorčí rady ČKA, že tak porušil ustanovení 10 odst. 6 písm. b) a dále 22 Profesního a etického řádu ČKA a též 12 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb. Úkolem Stavovského soudu je však též posoudit míru závažnosti tohoto jednání a zhodnotit, zda je tato míra dostatečně vysoká, aby naplnila znaky disciplinárního provinění podle ustanovení 20 zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stavovský soud při posuzování závažnosti vycházel v první řadě z okolností, za nichž došlo ke skutku uvedenému v žalobním návrhu dozorčí rady. První chyba nastala u vyhlašovatele, který uveřejnil nekvalitně a v rozporu se Soutěžním řádem ČKA zpracované soutěžní podmínky. Další chybu způsobila sama ČKA prostřednictvím své pracovní skupiny pro soutěže, která ve snaze zachránit výsledky práce účastníků soutěže dodatečným zregulérněním soutěže pro vzniklou situaci vytvořila podmínky. Samotný dodatečný vstup soutěžní poroty, která neměla možnost ovlivnit znění soutěžních podmínek, byl následnou chybou, od níž se odvíjely chyby další. Výsledkem toho byla soutěž vyhlášená se špatnými soutěžními podmínkami, které svou formulací neposkytovaly jasný podklad pro hodnocení soutěžních návrhů. Stavovský soud tedy zdůrazňuje, že na vzniklé situaci nese velkou míru zavinění sama ČKA. Z výsledků dokazování vyplynulo, že pracovní skupina pro soutěže zahájila činnost vedoucí k dodatečnému udělení regulérnosti v průběhu již probíhající soutěže na základě tlaku představenstva. Stavovský soud považuje toto jednání za špatné a poškozující zájmy architektů a následně i dobré jméno ČKA. Stavovský soud při svém rozhodování vzal v potaz v jak nestandardní situaci se porotci ocitli tím, že závazné podmínky soutěže byly formulovány ve svém souhrnu nejednoznačně a tyto podmínky vyhlašovatel na dotaz porotců označil za doporučené. Stavovský soud připustil, že za těchto okolností postupovali v dobré víře a ve snaze vybrat nejlepší soutěžní návrhy a současně konstatoval, že správně některé takto vybrané návrhy měly být posuzovány mimo soutěž. Svůj názor na kvalitu takto vybraných návrhů porotci a také disciplinárně obviněný potvrdili i při dodatečném rozhodování vyvolaném námitkou akad. arch. Hrušky, když této námitce doporučili nevyhovět. Při posouzení všech okolností ve smyslu 47 odst. 1 Disciplinárního a smírčího řádu ČKA, za nichž došlo k tomuto pochybení a které Stavovský soud hodnotí jako polehčující okolnosti, Stavovský soud rozhodl, že jednání disciplinárně obviněného nedosahuje vysokého stupně závažnosti a není disciplinárním proviněním ve smyslu 20 zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podle 53-55 Disciplinárního a smírčího řádu ČKA podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k představenstvu České komory architektů, a to prostřednictvím předsedy Stavovského soudu V Praze dne 24. 7. 2013 Ing. arch. Václav Šebek předseda Stavovského soudu České komory architektů 6