O duhovém oslíkovi. kapitola 10 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Podobné dokumenty
Hanička jde do školy

Jak Rozmarýnek poznal další kamarády

Jak stavěli rybník. kapitola 9 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Hanička stůně. kapitola 3 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Maminka vypravuje. kapitola 18 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Hanička má narozeniny

Na návštěvě u ježků. kapitola 13 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Jak sázeli stromy. kapitola 15 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

O klukovi Bublifukovi

O zahradě za zdí. kapitola 12 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

O hodném zahradníkovi

Hanička se stěhuje na venkov

Na výletě v lese. kapitola 16 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

Růžová víla jde do města

A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37

Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své

POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ

S dráčkem do pravěku

O šedivém městě. kapitola 7 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová

Jak chystali dětskou slavnost

Korpus fikčních narativů

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

poznejbibli biblické příběhy pro děti

O neposlušném skřítkovi

Eliška Fojtová Tajemství. Pracovní listy. pro 2. a 3. ročník ZŠ

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

PRACOVNÍ LISTY. Albatros Pasparta. Milé děti,

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn

Jak se v parku narodil dráček

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap

Klasické pohádky. Medvídek Pú. Page 1/5

Ladislava Horová OBRÁZKOVÉ Č TENÍ. Na ulici. ilustrace Petra Řezníčková

Přečti si můj příběh uvnitř. Co přijde příště? MOJE RODINA SE MĚNÍ. Mrkni dovnitř na rady dalších mladých lidí Proč se to děje?

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly.

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Malované čtení Mraveneček Neposeda a jiné příběhy

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola

No dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože

14 16 KH CS-C

Malá knížka o Amálce

Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola

Vypravování. Metodický pokyn. Číslo projektu Kódování materiálu Označení materiálu Název školy Autor Anotace

Honzík. dobrodružství v městečku Postýlkov

Josífek byl už opravdový školák,

(MALINSKÝ, Zbyněk. Pohádky ze Sluneční ulice. Praha : AMULET, s. 31) ROZHODNI SE PRO JEDNU VARIANTU.

Antonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( )

Co byste o této dívce řekli?

Děti a Velikonoce. Martina D. Moriscoová


Jak Václav koval ohnivého koně

Ukázková práce s dětskou literaturou

O Kašpárkovi, co ztratil rolničku

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

ČTENÍ S POROZUMĚNÍM VENDULKA A SKŘÍTEK LUKÁŠ VAŘÍ VEČEŘI

NOVÉ KOMUNITNÍ PŘÍRODNÍ ZAHRADY NAŠE ZAHRÁDKA

Pracovní list č. 1 Čtení EU 2. ročník

Kouzelné pověsti PRAŽSKÉ

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Petra Braunová. O chlapci, který spadl z nebe

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Pondělí. Den: já svoje čepice!!!

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou

Nástrahy lesa 147 Nejkrásnější drahokam 165 Nečekaný talent 183 Bella a tajemná příšera 201 Pouštní závod 217 Princezna od narození 233 Velká kocouří

ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci:

Na čem na konci života záleží? Lenka Slepičková, Ph.D.

CZ.1.07/1.4.00/

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

Julinka a její zvířátka Školní mazlíčci

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: Jméno: Kamila Šilhánková

novém listu a opaluje se. Pak ale, jako by Leovi chtěla ukázat, jak se to dělá, zadrží dech a elegantně sklouzne po hlavě do vody.

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/

BROUČCI DRAMATICKÁ A PROZAICKÁ PODOBA TEXTU

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejkrásnější vánoční dárek

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Transkript:

O duhovém oslíkovi kapitola 10 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek

O duhovém oslíkovi kapitola 10 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek Autorka textu i ilustrací: Irena Kovářová Kniha byla napsána před 20 lety autorkou, pro její milovanou dceru Haničku. V roce 2018 vydáno jako pracovní sešit pro malé i velké. Kniha Hanička a skřítek Rozmarýnek : Všechna práva vyhrazena. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. Bližší informace o knize: Irena Kovářová Tel.: 731 508 814 www.pozemskenene.cz

Jak s knihou pracovat? Milí přátelé, dodržujeme svůj slib a posíláme již desátou kapitolu knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek. V průběhu celého roku můžete procházet se svými dětmi, vnoučaty, synovci, neteřemi příběh malé Haničky a jejích kamarádů uprostřed přírodní zahrady. Děti se seznámí se skřítkem Rozmarýnkem, který zahradu již dlouho obývá a zná mnohá tajemství přírody a postupně je bude s dětmi sdílet. Budete-li knihu s dětmi číst, bude docházet k mnohým uzdravením duše. A to jak u dětí, tak u vás. SPOLEČNÉ TVOŘENÍ VLASTNÍ KNIHY Protože jsme přesvědčení, že kniha nastartuje výrazný osobní rozvoj u vašich dětí, a možná, že se mnohé dá do pohybu i u vás, připravili jsme tuto knihu zároveň jako pracovní listy. Nejlépe bude kniha působit, pokud ji vytisknete a budete jí postupně číst, zakládat a dotvářet podle svého. Naše pohádky můžete s dětmi dotvářet ilustracemi, básničkami, vlastními vloženými příběhy, písněmi, vkládat fotografie z výletů do přírody, nebo ze společného tvoření na vaší zahrádce, či si můžete tvořit herbář a mnoho dalšího. Vždy vám připravíme jeden volný list a jeden návod na tvoření, ale vašim nápadům se meze nekladou, naopak se moc těšíme, co vy s Rozmarýnkem sami prožijete. Kniha se tak stane i jedinečným příběhem vaší rodiny. Velice rádi se dozvíme o vašich dobrodružstvích, které jste s knihou zažili. SETKÁNÍ ČTENÁŘŮ ROZMARÝNKA A proto se 14. 12. 2018 od 17:00 uskuteční společné Setkání s malými i velkými čtenáři Rozmarýnka, a to v centru rozvoje Měsíčnice, adresa na www.pozemskenebe.cz. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. V případě, že se naše kniha bude líbit i vašim přátelům a budou chtít, abychom jí pravidelně zasílali i jim, stačí, když se přihlásí na emailu pozemskenbe.info@gmail.com. Přejeme vám mnoho krásných chvil strávených společně s knihou a těšíme se na společné tvoření. Pokud se k vám dostala pouze tato kapitola, sledujte nás pravidelně na www.pozemskenebe.cz nebo na našem facebooku, kde budeme jednotlivé kapitoly postupně v průběhu roku zveřejňovat.

O duhovém oslíkovi Děti si užívaly vody. Rozmarýnek je starostlivě pozoroval ze břehu, a když se vyhřívaly na sluníčku, řekl jen tak mimochodem: Dnes mě navštívila víla Růženka. Tu znám, vykřikla Hanička, ta přece žila na naší zahradě. Ano Haničko, přesně o téhle víle mluvím. Naše královna jí dala na starost Zemi štěstí a radosti, ale teď tam právě mají spíš smutno. Prý všechny trápí nějaká záhadná květina. Budu muset za Růženkou a tu záhadu pořádně prozkoumat. A to budeš pryč dlouho? ptala se Monička. Rozmarýnek pokrčil rameny: To ještě nevím, ale vrátím se, jakmile to půjde. Dávej na sebe pozor, řekla vážně Hanička. Rozmarýnek přikývl, zamával dětem a než bys mrkl okem, byl tentam. Děti znovu skočily do vody a ještě než stačily přeplavat na druhou stranu, byl Rozmarýnek zpátky a tvářil se ustaraně. Rozmarýnku, neříkej, že už jsi všechno zjistil, pochybovala Hanička. No, všechno ještě ne, ale vím toho už dost. V Zemi štěstí a radosti ubíhá čas úplně jinak než tady. Rozmarýnku, povídej nám o té zvláštní zemi, žadonily děti a Rozmarýnek vypravoval. kapitola 10, strana 1

Země štěstí a radosti je země, kde lidé až donedávna neznali závist ani zlobu. Všichni si navzájem pomáhali a soused sousedovi přál jenom dobré. V zemi žije jeden malíř, který všechno, co namaluje, promění ve skutečnost. Namaluje kvetoucí louku a za chvíli už všude kolem voní květiny. Namaluje háj stromů a rozpálená pustina se změní v příjemnou oázu. Malíře mají všichni rádi, nejraději ho ale mají děti, protože hračky, které pro ně maluje, se stávají skutečností. Jednoho dne se o Zemi štěstí a radosti doslechl kouzelník, který měl kamenné srdce. A protože jeho srdce bylo z toho nejtvrdšího a nejstudenějšího kamene, nenáviděl všechno dobré a krásné. Velice se rozčílil, když uslyšel, že existuje země, kde se lidé mají rádi a jsou šťastní. Tajně proto přišel do země a v noci vysel uprostřed krásného parku semínko. Bylo to kouzelné semínko, a proto rostlo před očima. Ráno, když lidé přišli do parku, viděli, že se v parku najednou objevila mohutná rostlina, která měla pichlavé listy, pichlavé stonky a na konci stvolu vyhnala krvavě rudé poupě. Lidé zvědavě čekali, až poupě rozpukne. Jejich čekání bylo odměněno. Po poledni se rozvinul nádherný květ, jaký nikdo předtím neviděl. Všichni ke květině přistupovali a čichali k ní. Každý, kdo si přičichnul, začal sice kýchat, ale nikomu to nevadilo, protože vůně květiny byla okouzlující. Lidé květinu obdivovali, ale nikdo z nich netušil, že je to květina zloby a závisti. kapitola 10, strana 2

Za pár dnů kýchali všichni lidé v zemi a do jejich srdcí vstoupilo zlo a závist. Lidé k sobě byli najednou nenávistní, a kde mohli, tam si škodili. Jediný, kdo nekýchal, byl malíř a pak také malé děti, protože do jejich srdcí se skutečné zlo a závist nedostane. Děti se radily s malířem a všichni společně šli za vílou Růženkou. Víla Růženka věděla dobře, že zlo, které se usadilo v zemi, pramení z té květiny. A proto řekla dětem: Nikdy v životě jsem květině neublížila, ale tuhle musíme vytrhnout. Ale přestože zkoušeli květinu trhat, sekat, kopat, všechno bylo marné, protože květina narostla zase znovu. Rozmarýnek rozhodil rukama: Proto mne víla požádala o pomoc, jenže já si vůbec nevím rady. Na tuhle rostlinu jsem prostě krátký, dodal smutně a svěsil hlavu. Děti po celou dobu hltaly každé Rozmarýnkovo slovo a ani nešpitly. Snad proto si nevšimly, že už dlouhou dobu sedí tatínek a poslouchá skřítkovo vyprávění. Možná, že bych měl radu, ale nevím, jestli to k něčemu bude, řekl teď opatrně. Rozmarýnek vyhrknul: Tak sem s ní, musíme všechno zkusit, než bude pozdě. Znám jednu moudrou stařenku. Bydlí daleko odsud. Můžeme k ní zítra zajet a zeptat se, co si o celé věci myslí. Hurá, pojedeme na výlet, volaly děti a začaly vesele kolem tatínka poskakovat. Takže nakonec svým veselím nakazily i Rozmarýnka. kapitola 10, strana 3

Druhý den časně ráno vyrazili. Jeli dlouho, dlouho, a až k večeru dojeli do malé vesničky s malými přikrčenými chaloupkami. Tatínek děti vedl k té nejmenší chaloupce ve vsi. Chaloupka byla sice nejmenší, ale měla nejkrásnější předzahrádku. V ní zpozorovaly děti stařenku, jak zalévá růže před domem. Tak sem do té chaloupky jsem nejraději jezdil na prázdniny, když jsem byl malý. Stařenka se otočila po hlase a roztáhla v úsměvu ruce: To jsou k nám hosté, pojďte honem dál, jistě jste po cestě unavení, zvala hosty do chaloupky. Dlouhou chvíli seděli a povídali u výborných koláčů, ale potom tatínek vysvětlil, co je přivedlo. Stařenka se zamyslela: Na květinu zloby a závisti platí jedině duhový oslík. Až ji spase, už znova neporoste. A kde žije duhový oslík? ptaly se děti. V tom už vám neporadím, vrtěla hlavou stařenka. Ale Rozmarýnek se ťuknul do čela: Já už asi vím, co je potřeba! A byl tentam. Tatínek s dětmi se rozloučili se stařenkou a jeli domů. Když přijížděli domů, uviděli, že v bráně stojí Rozmarýnek, usmívá se od ucha k uchu a radostně jim mává na přivítanou. Rozmarýnku, povídej, volaly děti jeden přes druhého, co se přihodilo? Snad se napřed najíte, cestovatelé, smála se maminka a nesla na stůl jídlo. Po večeři se všichni pohodlně usadili a Rozmarýnek začal vysvětlovat. kapitola 10, strana 4

Když jsem se vrátil do Země štěstí a radosti, našel jsem rychle malíře. Poslouchej, řekl jsem mu. Ty co namaluješ, to se stane skutečností. Namaluj duhového oslíka a máme po trápení. Jenže malíř se zatvářil nešťastně. Ale já jsem v životě žádného oslíka neviděl, natož duhového. Jak tedy můžu namalovat něco, co neznám? No, takový oslík vypadá skoro jako kůň. Má jen delší uši, kratší tělo a trochu jiný ocas, řekl jsem malíři. Já vím, že to zvládneš, dodal jsem povzbudivě, ale malíře to moc nepřesvědčilo. Odevzdaně řekl: Tak já to tedy zkusím. Začal malovat. Maloval, maloval a s každým dalším tahem štětcem bylo jasnější, že mu pod rukama vzniká nádherný duhový kůň. Udělal poslední barevnou tečku a z obrazu seskočil kůň. Malíř maloval znovu a znovu a pokaždé z plátna seskočil duhový kůň. Když už se na louce páslo celé stádo duhových koní, bylo jich devadesát devět, zdvihl Rozmarýnek významně prst a pokračoval. Tehdy malíř řekl: Namaluji už poslední obraz, už opravdu nemůžu. Nejprve to vypadalo trochu nadějně, ale za chvilku bylo jasné, že to bude další kůň, stý v pořadí. Věděl to i malíř. Když zbýval poslední tah štětcem, odhodil malíř paletu i štětec daleko od sebe a zlostně zakřičel: V životě nenamaluji duhového oslíka, prostě to nejde. kapitola 10, strana 5

kapitola 10, strana 6

A pak se jeho vztek změnil v lítost a malíř se od srdce rozplakal. A když první slzy dopady na plátno, začaly obraz rozmývat, kůň se začal měnit, uši se protáhly, tělo i nohy změnily tvar a z obrazu seskočil duhový oslík. A co myslíte, že udělal? smál se Rozmarýnek. Spásl květinu zloby a závisti! Přesně tak, děti. A teď je zase dobře. Lidé přestali kýchat, protože už nemají kouzelnou květinu, ke které by čichali, a docela se uzdravili. A co když se zlý kouzelník zase vrátí? zeptala se s obavou v hlase Monička. Kdepak, nevrátí. Když oslík spásl kouzelnou květinu, objevila se královna všech víl a skřítků a kouzelníka začarovala do bodláku. A tak od téhle chvíle jenom oslík může spásat bodlák. Jéé, to jsem ráda, že to takhle dopadlo, řekla Hanička a děti přikyvovaly. Honzík stáhl obočí, bylo vidět, že usilovně přemýšlí: "Jak to jen mohla ta stařenka vědět, že na takovou rostlinu zloby a závisti platí duhový oslík?" Tatínek řekl: "Staří lidé bývají velmi moudří, a proto je dobré, když jim nasloucháme." Děti si tuhle větu zapamatovaly a ještě dlouho o ní přemýšlely. kapitola 10, strana 7

Námět na tvoření Pohrajte si s duhou? 1) Namaluj si duhu posle svého. 2) Seznam se s Duhovou vílou Na dalších stránkách vám představíme další vílu z naší zahrady. Jmenuje se Duhová. Schválně jestli uhodnete, co má v naší zahradě na starosti. Přečtěte si něco málo o ní a pak se pusťte do úkolíků, které vám připravila :-) Takto vypadá náš Papírový průvodce, který dostanete do ruky, když přijdete na naší Vílí stezku a už s mapou vyrazíte hledat víly do zahrady. Otevírací dobu Vílí stezky najdete vždy na www.pozemskenbe.cz A když budeš chtít, pochlub se nám a pošli fotografii na email: pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)