UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Příčiny současné krize ODS

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií Štěpán Zunt Příčiny současné krize ODS Bakalářská práce Praha

Autor práce: Štěpán Zunt Vedoucí práce: doc. PhDr. Michel Perottino, Ph.D. Rok obhajoby: 2017 2

Bibliografický záznam ZUNT, Štěpán. Příčiny současné krize ODS. Praha, 2017. 53 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Katedra politologie. Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Michel Perottino, Ph.D. Abstrakt Bakalářská práce Příčiny současné krize ODS se zabývá hledáním důvodů aktuálního stavu Občanské demokratické strany. Tato strana byla jednou z nejdůležitějších stran v devadesátých letech dvacátého století a určovala směr celého českého politického dění. V současnosti má strana pouze 16 mandátů v Poslanecké sněmovně PČR a její situace se zatím výrazně nezlepšuje. První část práce je zaměřena na historii a vývoj Občanské demokratické strany, už zde je nastíněno jaké možné důvody mohly stranu dostat do současné krize. V poslední části práce jsou vybrány nejdůležitější momenty strany, ale i události, které s ODS úplně nesouvisí. Bylo vybráno celkem sedm klíčových bodů, přičemž tři se později ukázaly jako hlavními důvody, které vedly k současné krizi. První důvod je ten, že strana se nedokázala vypořádat se svým programem transformace a nedokázala najít jiné klíčové téma. Dále na stranu měl negativní dopad odchod jejího zakladatele Václava Klause. Třetím důvodem je vznik nových stran, díky nimž strana přichází o hlasy voličů. Abstract Bachelor thesis Causes of the actual ODS crisis deals with finding the reasons for the current state of the ODS. This party was one of the most important parties in the nineties of the twentieth century and determined the direction of the entire Czech political events. At present the party has only 16 seats in the Chamber of Deputies and the situation has not improved much. The first part focuses on the theoretical concept of parties and their definition. With this chapter ODS can be defined as conservative-liberal party. Another part focuses on the history and development of the ODS, there is already outlined what possible reasons could get the side into the current crisis. In the last part is a selection of the most important moments of the party, but also events that are completely unrelated to ODS. It has been selected six key things while three were later proved to be the reasons that led to the current crisis. The first reason is that the party 3

is unable to cope with its program of transformation and could not find another key topic. The departure of its founder Vaclav Klaus had the negative impact on the side. The third reason is the emergence of new parties, due to this fact the party is losing voters. Klíčová slova ODS, politické strany, krize, Česká republika, Key Words ODS, political parties, crisis, Czech Republic Rozsah práce: 77 885 znaků (včetně mezer) 4

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne 6. 1. 2017 Štěpán Zunt 5

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu práce doc. PhDr. Michelu Perottinovi, Ph.D. za ochotu, za pomoc a cenné rady při vedení bakalářské práce. 6

Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut politologických studií Projekt bakalářské práce Příčiny současné krize ODS Jméno: Štěpán Zunt Obor: Politologie a mezinárodní vztahy Ročník: druhý Akademický rok: 2013/2014 Vedoucí práce: doc. PhDr. Michel Perottino, Ph.D. V Praze dne 5. června 2014 Podpis vedoucího práce:.. 7

1. Téma Tato bakalářská práce má za cíl se zabývat příčinami současné krize, ve které se nachází Občanská demokratická strana. Mělo by se jednat o analýzu, která bude zkoumat, co při vedlo kdysi největší českou politickou stranu do současné ne příliš dobré situace. V úvodu bych chtěl nejprve část práce věnovat historii ODS, aby došlo k širšímu pochopení souvislostí. V následující části se má práce bude věnovat již samotnému zkoumání příčin krize. 2. Výběr tématu Česká politická scéna prochází v posledních letech velkou proměnou. Tradiční politické strany ztrácí své vybudované pozice a na jejich místo se dostávají nové politické subjekty. Asi nejvýznamnější propad v posledních několika letech zažila Občanská demokratická strana. Strana, která ještě po volbách v roce 2010 sestavovala vládu, ale už o tři a půl roku později získala v parlamentních volbách pouze 16 poslaneckých mandátů. Za celou svoji historii od roku 1991 se ODS do takto hluboké krize dostala vůbec poprvé. Tento úkaz je na české politické scéně zcela ojedinělý. Žádná další strana, která dosáhla velmi výrazných výsledků, se nedostala na tak nízká čísla. Zřetelný útlum ODS je patrný, nejenom ze snižujících volebních výsledků, ale také i ze stále se snižujícího počtu členů strany. Občanská demokratická strana patřila více jak dvacet let po sametové revoluci k hlavním politickým stranám v zemi. Byla také jedinou pravicovou stranou, která na české politické scéně dokázala dlouhodobě slavit úspěchy. V posledních několika volbách ji hlasy sebraly některé jiné strany. Nejvýznamněji zřejmě TOP 09 a hnutí ANO, či Věci veřejné nebo i Strana svobodných občanů. Všechny tyto strany se hlásily víceméně k podobným pravicovým hodnotám. Dalším důvodem pro vysvětlení úbytku hlasů ODS, může být fakt, že s malými přestávkami vládla na celostátní úrovni od roku 2006, přičemž se nedá úplně říct, že to byla doba jednoduchá. Tento jev je dle mého názoru zcela přirozený a neměl by mít za následek, tak výrazný úbytek členů, jaký ODS v posledních letech zažívá. Může to být jakési očistné období pro tuto stranu, která zase bude vyhrávat volby. Anebo za pár let skončí jako mnohé další strany, které odešly z české politické scény, ale žádná z nich neměla dříve takové úspěchy jako ODS v dobách své největší slávy. Na české politické scéně od roku 1989 zaniklo velké množství stran a dalších politických subjektů, které dokázaly dosáhnout i parlamentní úrovně a následně upadly v zapomnění. Tyto strany, ale zdaleka nedosahovaly velikosti Občanské demokratické strany, které za jistých okolností může hrozit podobný osud. Za poslední velký úspěch lze považovat sice až druhé místo v parlamentních volbách v roce 2010, ale i díky dobrým výsledkům ostatních spíše pravicovějších stran mohli občanští demokraté obsadit křeslo premiéra. Od té doby ve všech následujících volbách byly jejich výsledky vždy nižší. Na podzim roku 2013 v předčasných volbách do poslanecké sněmovny byl jejich zisk pouze necelých 8 %. 8

3. Předpokládané cíle výzkumného projektu Cílem této bakalářské práce bude pokusit se najít příčiny a důvody proč vznikla současná krize Občanské demokratické strany. Lze předpokládat, že důvod nebude pouze jeden jediný. Lze očekávat kombinaci více faktorů na sobě více či méně závislých. V bakalářské práci by měl být největší důraz kladený na důvody, proč je Občanská demokratická strana právě v takové situaci, ve které se nachází. Jaké důvody vedly k tomu, že volební výsledky posledních voleb jsou tak žalostné. Proč to potkalo právě ODS a nikoliv některou jinou tuzemskou politickou stranu. Již teď se nabízí, docela velké množství případných důvodů, proč je ODS v krizi, může jít o nemalé množství více či méně podstatných afér, které strana v průběhu doby prodělala nebo přelití hlasů k jiným stranám a politickým subjektům. Výsledek by měl, ale vyplynout z budoucí bakalářské práce. Již teď s velkou pravděpodobností můžeme předpokládat, že hlavní důvody krize nalezneme ve volebním období od roku 2010. Tehdy, na jaře roku 2010, Občanská demokratická strana sice volby nevyhrála, ale výsledky voleb ji předurčily k tomu sestavit vládu. Premiérem se tak stal Petr Nečas, díky němu a jeho asistentce Janě Nagyové, vznikla v roce 2013 krize, která skončila pádem vlády. 4. Metodologie práce Díky tomuto tématu bude jako zvolená metoda nejvíce vyhovovat jednopřípadová studie. Konkrétně půjde o jedinečnou případovou studii. Případem v této bakalářské práci by mělo být zkoumání možných příčin aktuální krize Občanské demokratické strany. Hlavním záměrem bakalářské práce, jak už ze samotného názvu vypovídá, by mělo být jaké hlavní příčiny a důvody vedly k současné krizi Občanské demokratické strany. Výzkumné otázky bakalářské práce budou následující: Jaké jsou hlavní příčiny aktuální krize ODS? Kdy začala současná krize, kde lze nalézt její kořeny? Proč tato krize postihla právě ODS a nikoliv některou jinou tradiční stranu? Časové vymezení mé práce bude zaměřené na dobu existence samotné Občanské demokratické strany. Strana vznikla již v roce 1991 rozpadem Občanského fóra. Práce by měla reflektovat i co možná nejaktuálnější dění na české politické scéně. 5. Zdroje dat Jedním z hlavních zdrojů dat a informací budou dobová periodika, která umožní přesný vhled do tehdejších souvislostí. K vyhledání těchto zdrojů dobře poslouží mediální archiv novinových a jiných článků, Newton media search. Případně jde všechna periodika rovněž nalézt v archivu Národní knihovny České republiky. Jejich databáze obsahuje kompletní články od roku 1993. K vyhledání statistických dat, jednat se bude především o volební výsledky, které budou při psaní bakalářské práce také potřeba, se dá využít portál Českého statistického úřadu volby.cz, který nabízí výsledky ze všech voleb, které se v České republice konaly. 9

6. Předpokládaná osnova 1. Úvod 2. Teorie politických stran 3. Historie ODS 4. Možné důvody úpadku ODS 4.1. Sarajevský atentát 4.2. Opoziční smlouva 4.3. Odchod Václava Klause 4.4. Vratká Topolánkova vláda 4.5. Vznik TOP 09 4.6. Aféra Petra Nečase 5. Volební výsledky ODS Analýza volebních výsledků ODS ve všech volbách od roku 1993 6. Výsledky studie 7. Závěr 7. Seznam předpokládané literatury a jiných zdrojů 7.1. Odborná literatura BALÍK, Stanislav (2006). Občanská demokratická strana a česká politika: ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). BENEŠOVÁ, Libuše (2001). Kronika ODS: 10 let historie. Praha: Občanská demokratická strana. CABADA, Ladislav a ŠANC David (2005). Český stranický systém ve 20. století. Plzeň: Čeněk. CABADA, Ladislav a Michal KUBÁT (2007). Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk. DRULÁK, Petr a kol. (2008). Jak zkoumat politiku. Praha: Portál. FIALA, Petr a Maxmilián STRMISKA (1998). Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal. HAVLÍK, Petr a PEČINKA, Bohumil (2005). Politika z obou stran: česká politika 1989-2005. Praha: Železný. HLOUŠEK, Vít; KOPEČEK, Lubomír (2010). Politické strany: původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: Grada. MALÍŘ, Jiří; MAREK, Pavel a kolektiv (2005). Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. Brno: Doplněk. 10

NOVÁK, Miroslav a LEBEDA, Tomáš (2004). Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnání. Plzeň: Čeněk. Politické strany a hnutí v ČSFR 1992. Praha: Pressfoto, 1992. PŠEJA, Pavel (2005). Stranický systém České republiky: politické strany a jejich vývoj 1989-1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. SARTORI, Giovanni (2005). Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu. Praha: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). SOKOL, Petr a Zbyněk KLÍČ (2011). 20 let Občanské demokratické strany: 1991-2011. Praha: ODS Publishing VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA (2003). Politický systém České republiky: historie a současnost. Praha: Portál 11

Obsah Úvod... 13 1 ODS a český stranický systém... 16 1.1 Postavení ODS v českém stranickém systému... 18 2 Historie ODS... 20 2.1 Vznik ODS... 20 2.2 První vyhrané volby a následné vládnutí... 21 2.3 Volby 1996 a tzv. Sarajevský atentát... 22 2.4 Od Opoziční smlouvy k odchodu Václava Klause... 24 2.5 Éra Mirka Topolánka... 25 2.6 Petr Nečas a aféra Jany Nagyové... 28 2.7 ODS v nové roli... 30 2.8 Historie ODS shrnutí... 30 3 Možné důvody úpadku ODS... 32 3.1 Sarajevský atentát... 32 3.2 Opoziční smlouva... 34 3.3 Odchod Václava Klause... 36 3.4 Vznik konkurenčních stran na pravici... 37 3.5 Příliš reformní politika... 39 3.6 Aféra Petra Nečase... 41 3.7 Kmotři, regionální a lokální úroveň... 42 3.8 Příčiny krize - shrnutí... 43 Závěr... 45 Summary... 46 Seznam zkratek... 47 Použitá literatura a zdroje... 48

Úvod Občanská demokratická strana byla po dlouhou dobu nepřehlédnutelným politickým subjektem na české politické scéně. V podstatě skoro celou dobu od Sametové revoluce byla nejsilnější politickou stranou (Těsně po revoluci byla nejsilnější strana Občanské fórum, z jeho pravicové části se zrodila právě ODS.), a to nejenom na prvé straně politického spektra. Toto tvrzení víceméně platilo až do předčasných voleb do Poslanecké sněmovny konaných na podzim roku 2013. Právě díky těmto volbám se ze strany vládnoucí stala strana malou. Vděčí za to především volebnímu výsledku, který činil necelých 8 %. Ještě v roce 2010 ODS mohla díky volebním výsledkům sestavovat vládu (neskončila první ve volbách), ale i tak šlo o velmi výrazný propad počtu hlasů oproti roku 2006, kdy strana vyhrála volby se ziskem cca 35 % hlasů. Po roce 2013 se tak ODS může obávat o svou samotnou existenci. Co stálo za takto hlubokým propadem, bude hlavní cíl této práce. Bakalářská práce se tak pokusí najít a analyzovat příčiny této velmi hluboké krize. Může se nabízet hned několik důvodů úpadku této strany. Asi nejviditelnější a momentálně nejvíce mediálně známá je kauza Jany Nagyové (dnes Nečasové), která byla vrchní ředitelkou Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky premiéra Petra Nečase. Zároveň vykonávala funkci jeho asistentky. Další aféry můžou být také nasnadě. První taková větší aféra se již odehrála v roce 1997. Jedná se o aféru kolem financování ODS, která vedla k tzv. Sarajevskému atentátu. Jiný problém, který by mohl mít vliv na současnou krizi, ale rovněž se jedná o poměrně starou záležitost, je tzv. opoziční smlouva. Zde šlo především o vytvoření podpory, či tolerance vlády Miloše Zemana. Tato smlouva byla ale voliči již potrestána ve volbách v roce 2002, ve kterých ODS neuspěla a skončila až druhá za ČSSD, což po čtyřletém období v opozici, není nikterak zářný výsledek. Co by už ale mohlo mít přímý vliv na současné stranické výsledky, i když je to již poměrně stará záležitost, je odchod jejího zakladatele a dlouholetého předsedy Václava Klause. Odstoupil sice již v roce 2002, ale strana od té doby, zdá se stále nenašla podobně silného a charizmatického lídra, který by stranu ztělesňoval tak silně jako právě Václav Klaus. ODS od tohoto období, měla již tři předsedy, ale jak Mirek Topolánek, tak Petr Nečas nebyli schopnými lídry, jak to uměl Václav Klaus. Na rozdíl od V. Klause však měli jiné přednosti, které byli pro stranu přínosné. Jestli to bude nynější předseda Petr Fiala, to ukáží až následující roky a další volební výsledky. ODS ale není jedinou stranou, kterou potkal podobný problém. ČSSD rovněž procházela, či dokonce ještě prochází podobným obdobím. V této straně šlo o odchod z pozice předsedy a lídra Miloše Zemana. Další možný důvod úpadku ODS může být příliš velký 13

klientelismus a to, že je strana propojena s tzv. kmotry. Tento problém může být do jisté míry spojený s tím, že ODS se dlouhou dobu držela u moci a tím pádem se tento typ lidí logicky naváže na vládnoucí stranu či jiné struktury. Je velmi pravděpodobné, že tyto problémy dohromady stojí za nynějším velmi tristním postavením, kdysi, co do počtu získaných volebních hlasů, největší české strany. Ale hlavní důvody budou k nalezení až po roce 2010. V posledním volebním období, kdy byla ODS ve vládě. Z hlediska metodologického uchopení této problematiky je pro tuto bakalářskou práci zvolena metoda případové studie. Konkrétně se bude jednat o jedinečnou případovou studii. Bakalářská práce bude mít několik výzkumných otázek, které ale spolu velmi souvisí. Výzkumné otázky by měly být tyto: Jaké jsou hlavní příčiny aktuální krize ODS? Kde můžeme hledat začátek a kořeny současné krize? Proč tato krize postihla právě ODS a nikoliv některou ostatní tradiční českou politickou stranu? Tato bakalářská práce by se měla pokusit najít odpovědi na výše zmíněné otázky. Spolu s literaturou zmíněnou v projektu bakalářské práce se práce bude opírat o články z medií, které poslouží k pochopení především novějších souvislostí, které zatím nejsou dostatečně popsány v literatuře. První část se bude věnovat ODS, konkrétně její historii a genezi. O historii ODS již bylo napsáno poměrně hodně titulů, které v této kapitole budou využity. Například se jedná o publikaci Stanislava Balíka z roku 2006, ale je i mnoho dalších. Horší situace bude u novějších problémů, které ještě nestačily být v literatuře popsány. Zde bude práce čerpat především z dobových periodik. Až posléze dojde na samotné řešení problému této práce, kdy se bude věnovat právě důvodům vzniku současné velké krize ODS. Zároveň se práce bude věnovat volebním výsledkům, které by měly do jisté míry odrážet stav strany. Hlavním cílem této bakalářské práce by mělo být se pokusit najít, co přivedlo ODS, stranu, která kdysi získala 35 % hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR tam, kde je dnes. To znamená na výsledek 7,72 % a zisk pouhých 16 mandátů v dolní komoře. Práce má za cíl pouze pokusit určit důvody současné krize. Neklade si, a ani to není reálné, nastínit budoucí vývoj této strany, tato práce se bude zabývat pouze minulostí. Vzhledem k aktuálnosti tématu je literatura spíše staršího data. Problematikou ODS a českého stranického systému se nicméně zabývá poměrně dost autorů. O ODS vzniklo několik publikací. Například sama strana vydala knihu ke dvaceti letům Občanské demokratické strany (Sokol, Klíč 2011). Další publikací, která se věnuje ODS je publikace Stanislava Balíka ODS v českém politickém systému v letech 1991 2006, tato kniha je už daleko více odborná než předchozí titul. Ve větší šíři a celému českému politickému systému se poté věnuje publikace, 14

ve kterých je popsán vývoj stran a stranického systému (Pšeja 2005; Cabada, Šanc 2005; Malíř, Marek 2005; Vodička, Cabada 2007). Předpokládaným výsledkem práce by měla být prezentace příčin současného stavu ODS. Důvodů vzniku krize zřejmě bude několik, nebude záležet pouze na jednom momentu. Hlavní hypotéza je, že počátek krize už můžeme hledat v devadesátých letech, kdy strana naplnila svůj program ekonomické transformace. Následuje odchod zakladatele strany Václava Klause, který jistě byl pro stranu také zlomovým momentem. Vše zřejmě vyvrcholilo během vlády Petra Nečase, která byla poznamenaná ekonomickou krizí. Aféra samotného premiéra vše jenom uspíšila a působila jako katalyzátor. Vzhledem k původním předpokladům měla práce obsahovat navíc tři kapitoly (Teorie politických stran, Volební výsledky a Výsledky studie), všechny tyto kapitoly, jak se později ukázalo, nebyly v práci nutné. Vše co v nich mělo být obsaženo je pouze na jiném místě této bakalářské práce. Plánovaná první kapitola (Teorie politický stran) byla zredukována pouze na kapitolu, která se týká českého stranického systému a zařazení ODS do něj. V samotné práci nebylo užito rozhovorů s lidmi, kteří jsou či byli nějakým způsobem spojeni s Občanskou demokratickou stranou. Tento způsob výzkumu je nad rámec bakalářské práce. V pozdějších navazujících pracích je, ale komunikace s lidmi z ODS vhodným doplňkem. 15

. 1 ODS a český stranický systém Kvůli zařazení ODS do kontextu je potřeba zmínit také jaká je, či byla situace v českém politickém systému. I díky formování ostatních politických stran, které měly nesporný vliv na ODS. Český stranický systém můžeme brát od roku 1993, kdy došlo rozdělením Československa k vytvoření samostatné České republiky. V tomto období byly již hlavní strany, které měly největší vliv hlavně v devadesátých letech, vytvořeny. Šlo především o ODS, která vznikla jako úplně nová strana, ale i o ČSSD, která navazovala na dřívější tradici sociálních demokratů v Československu. Složení nově vzniklé Poslanecké sněmovny vzešlo z parlamentních voleb v roce 1992. Tehdy zvolená Česká národní rada se pouze změnila na Poslaneckou sněmovnu. Horní komora Parlamentu byla zřízena až o více jak tři roky později, na podzim roku 1996, sic v ústavě figurovala již od začátku. Strany, které se staraly o hlavní dění na politické scéně vznikly již na počátku devadesátých let. Jednalo se především o liberálně konzervativní ODS, levicovou ČSSD (po Sametové revoluci byla znovu založena), poté dvě menší pravostředové strany KDU-ČSL a ODA. Zároveň byly přítomny dvě antisystémové strany, každá z opačného konce politického spektra, jednalo se o KSČM a SPR-RSČ (Vodička, Cabada 2007: 212). Čtyři strany mají důležitou roli v nejvyšší politice dodnes. V dalších volbách v roce 1998, které byly předčasné, se počet stran v Poslanecké sněmovně zredukoval na pět. Ve volbách neuspěla ODA ani SPR-RSČ. Naopak velkým úspěchem skončil výsledek pro novou stranu, která se odštěpila od ODS, pro Unii svobody. Tyto volby přinesly změnu ve vedení vlády. ČSSD poprvé obsadila post premiéra. Vznik menšinové vlády ČSSD byl umožněn podepsáním tzv. opoziční smlouvy, kterou mezi sebou podepsali nejvyšší představitelé ČSSD a ODS. Volby do Poslanecké sněmovny přinesly doposud nejnižší volební účast (58 %). Znovu vyhrála ČSSD. Pro pravicové strany, v čele s ODS, to byl velký neúspěch, když ani po čtyřech letech v opozici nedokázaly zvítězit ve volbách. Zdali to můžeme dávat do souvislostí s podepsáním tzv. opoziční smlouvy, se dnes lze jenom dohadovat. Ani nově vzniklá Koalice, která šla do voleb už jenom ve spojení KDU-ČSL a US-DEU, nedokázala dosáhnout nikterak výborného výsledku, dostala 14 % hlasů. Jediná strana, pro kterou tyto volby zaznamenaly nárůst podpory, byla KSČM. Tento úspěch ale lze přičíst také již výše zmíněné nízké volební 16

účasti a disciplinovaností voličů KSČM. Následně vzniklá vláda ve složení ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU měla pouze těsnou většinu jednoho hlasu. Za celé volební období byli jmenováni tři premiéři, pokaždé z ČSSD. Postupně se vystřídali na postu premiéra Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek. V následujících volbách se vyhrotil boj mezi ODS a ČSSD, kdy obě strany doslova opanovaly tyto volby. ODS zaznamenala svůj nejlepší výsledek s více jak 35 % hlasů. A ČSSD dostala o pouhá tři procenta hlasů méně. Dále se do Poslanecké sněmovny dostaly KDU-ČSL a KSČM. Velké překvapení byl úspěch Strany zelených. (Vodička, Cabada 2007: 216) Tyto volby byly skutečně vnímány veřejností a médii jako duel mezi ODS a ČSSD a jejich lídrů Mirka Topolánka s Jiřím Paroubkem. Následující volební období bylo velmi nestabilní, zejména to bylo způsobeno patovou situací v Poslanecké sněmovně. Tato vláda nevydržela až do dalších voleb a v březnu roku 2009 jí byla vyslovena nedůvěra. Následné předčasné volby byly Ústavním soudem zrušeny a uskutečnili se až v řádném termínu. Volby v roce 2010 přinesly poměrně překvapivé výsledky, jednak se do Poslanecké sněmovny dostaly nově vzniklé politické subjekty (TOP 09, Věci veřejné), a na druhou stranu některé dlouhodobě etablované politické strany (KDU-ČSL) neuspěly. KDU-ČSL poprvé nepřekročila hranici 5 % potřebnou pro vstup do sněmovny. První, vzhledem k počtu hlasů, skončila ČSSD, ale výsledky ostatních stran předurčily k vytvoření středo-pravicové vlády ODS společně s TOP 09 a VV. Zároveň tyto volby přinesly hodně propadlých hlasů. Tato vláda skutečně vznikla se zdánlivě širokou většinou 118 hlasů v Poslanecké sněmovně. Ale ani tato vláda nedokončila svoje volební období až do konce. Už v průběhu let 2011 a 2012 byla, především kvůli straně VV, v časté krizi. Byly to nejrůznější skandály nebo rozpad VV a vznik strany LIDEM Vše vyvrcholilo v červnu 2013 aférou Jany Nagyové a následnou demisí premiéra. Poslanecká sněmovna se domluvila na svém rozpuštění a na podzim téhož roku se uskutečnily další volby. I tyto volby přinesly nové strany do nejvyšších pater české politiky. Vítězem se stala ČSSD, následovaná hnutím ANO 2011. Návrat zaznamenala KDU-ČSL. Tyto strany po volbách utvořily vládní koalici. Dalším novým politickým subjektem se stalo hnutí Úsvit. Znovu se ve volbách objevilo velké množství stran těsně pod hranicí 5 %. Což opět ukazuje na vysoký počet protestních hlasů. Pro ODS dopadly volby, jako pro celou pravici, velmi špatně. Strana získala pouhých 7 % hlasů, což jí stačilo na 16 poslaneckých křesel. Jak ve své knize píší Karel Vodička s Ladislavem Cabadou (2007: 239), stranický systém České republiky byl v té době umírněně pluralitním s dominancí dvou ideově odlišných 17

politických systémů liberálně-konzervativní ODS a levicové ČSSD. Za třetí významný subjekt lze považovat středovou KDU-ČSL, ta může vytvářet vládní koalice s oběma velkými stranami. KSČM narušuje výstavbu silných a stabilních vládních koalic. Strana je ostatními tlačena do izolace. Na pravici vždy existovala alternativa k ODS. Vodička s Cabadou předpokládají integraci pravicových subjektů. Dále zde uvádí, že politické stranictví je vnímáno veřejností negativně. Je to dáno zřejmě tím, že dochází ke spoustě finančním aférám a k pokusům o kartelizaci české politiky, což už dnes asi není největší problém. Stranický systém prošel od roku 2007, kdy byla napsaná kniha Vodičky s Cabadou, poměrně velkou změnou. Dnes už tento systém nelze nazývat umírněně pluralitní, nýbrž spíše pluralitní. Z hlediska politické transformace je nejdůležitější proměnou ve srovnání se stavem před rokem 1990 vytvoření pluralitního systému politických stran, které spolu svádějí otevřenou soutěž o moc. Hlavní odlišností České republiky ve srovnání s jinými postkomunistickými zeměmi střední Evropy je poměrně silná podpora pravicově orientovaných politických stran. Sociologické výzkumy ukazují, že po počáteční fázi došlo k vyrovnání podpory pravicovým a levicovým subjektům, volební výsledky ukazují, že pravice a levice ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR získávají poměrně vyrovnané podíly hlasů (Vodička, Cabada 2011: 219). 1.1 Postavení ODS v českém stranickém systému Konzervativně liberální ODS je dlouhodobě nejsilnější pravicovou stranou v České republice. Byla to právě ODS, která v devadesátých letech utvářela českou politiku. Proces ekonomické a společenské transformace byl prakticky ztotožňován s politickou činností ODS. Od roku 1992 do 1997 strana obsadila post premiéra. Velký vliv na činnost strany měl její tehdejší předseda Václav Klaus. (Cabada, Šanc 2005: 184) Jestli je strana stále nejsilnější pravicovou stranou se ukáže až v následujících letech, rozhodně ale platí, že ODS byla klíčovou stranou transformace politického systému v České republice na počátku 90. let. Podle Cabady s Šancem (2005:190) se ODS považuje za pravicovou konzervativní stranu obohacenou řadou liberálních principů zakotvených v klasickém evropském liberalismu. Tento fakt lze nalézt například i v posledním volebním programu strany z roku 2013 (ODS 2013). Základem programu ODS jsou tzv. čtyři poděbradské artikuly, které byly přijaty v březnu 1998: (1) soukromí je nedotknutelné, ODS je bude chránit; (2) levný stát; (3) nezadlužená budoucnost a (4) solidarita zodpovědných. Zároveň ODS respektuje základní roli rodiny ve společnosti a prosazuje individuální svobody, soukromé vlastnictví, osobní zodpovědnost a volný trh. 18

Požaduje levný, svým způsobem omezený stát, silný pouze tam kde je nezastupitelný. Z toho vyplývá i redukce státního aparátu a byrokratizace. Zahraniční politiku ODS můžeme charakterizovat tak, že strana klade důraz na národní zájmy, které se projevují začleňováním ČR do mezinárodních organizací. Je proti federalizaci Evropy. Má výhrady k evropské integraci, ale členství České republiky v Evropské unii považuje za jedinou alternativu (Cabada, Šanc; 2005:190). Vodička s Cabadou ve své publikaci (2011: 267) zmiňují, že Občanská demokratická strana je stabilní liberálně konzervativní politickou stranou s velmi pevnou voličskou základnou. Tu tvoří občané, kteří sami sebe pociťují jako skupinu, jež byla vytvořena a stabilizována v období vlád Václava Klause (1992-1997). Ekonomicky se ODS projevuje zřetelně neoliberálně, když prosazuje politiku volné ruky trhu chce pokračovat ve své v zásadě neoliberální hospodářské politice (privatizace bank a státních podílů v průmyslových podnicích, energetiky, distribučních sítí a veřejné dopravy). Je ovšem nutné podotknout, že tento liberalismus byl mnohdy spíše rétorický; ODS se také staví proti decentralizaci státu. V politických otázkách zastává ODS kombinaci liberálně-konzervativních názorů, mj. také eurorealistickou pozici vůči Evropské unii. S nástupem Petra Nečase byly poněkud otupeny neoliberální postoje strany v hospodářské oblasti, v zahraniční politice se zřetelně profiloval pragmatický Alexandr Vondra. Dalo by se říci, že mezi českými stranami, které zastávají euroskeptické názory, je ODS jakýmsi lídrem na české politické scéně. Z větších stran zřejmě jediná, která není extremistická. Struktura ODS je čtyřstupňová: místní sdružení oblastní sdružení regionální sdružení centrální orgány. Funkční období všech orgánů strany je dvouleté. Nejvyšším orgánem ODS je kongres strany, který se schází podle stanov minimálně jednou za dva roky. Kongresy se mohou konat i mimořádné. Kongres volí předsedu, místopředsedy a zástupce regionů do výkonné rady, dále členy kontrolní a revizní komise a smírčího výboru, schvaluje stanovy, atd. Dalšími centrálními orgány jsou grémium, výkonná rada, kontrolní a revizní komise a smírčí výbor. Statutárním orgánem strany je výkonná rada (Vodička, Cabada 2011: 282). 19

2 Historie ODS Tato kapitola se bude věnovat podrobněji historickému vývoji Občanské demokratické strany, která více než dvacet let byla možná nejvýznamnější politickou stranou na české politické scéně vůbec. Zároveň tato část nabídne náhled na to, jak se strana postupem času měnila, ať už jde o postavení ODS v průběhu doby, personální obsazení, či jestli se strana podílela na vládnutí. Neméně důležité bude stranu zkoumat z regionálního hlediska. Pomocí této kapitoly by se také mělo dojít ke klíčovým milníkům strany, které můžou mít za následek současnou krizi strany. 2.1 Vznik ODS Formálně Občanská demokratická strana vznikla 18. března 1991, kdy byla zaregistrována ministerstvem vnitra. Její první a zároveň ustavující kongres proběhl ve dnech 20. a 21. dubna téhož roku (Balík 2006: 7). Formování ODS ale bylo daleko delší a kořeny vzniku strany je potřeba hledat o něco dříve. Pavel Pšeja (2005: 1503) upozorňuje na to, že lze spatřit začátek formování ODS, minimálně již v létě 1990. Zároveň od podzimu tohoto roku existuje poptávka po pravicové straně, která do té doby na české politické scéně víceméně chyběla. Toto formování probíhalo uvnitř Občanského fóra. V hnutí probíhala široká diskuze, kam se má dále ubírat, a bylo z dnešního pohledu docela pochopitelné, že dosavadní struktura a princip fungování OF je pouze dočasný. Nejednalo se o politickou stranu v pravém slova smyslu. Občanské fórum se sice poté přeměnilo na politickou stranu, ale ani to nedokázalo OF stmelit. 23. února 1991 proběhl v Praze Sněm Občanského fóra. Na něm byly přijaty takzvané lánské dohody, které rozhodly o rozdělení Občanského fóra na Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí. Posléze, 4. března byl ustaven přípravný výbor Občanské demokratické strany. Předsedou se stal Václav Klaus (Pšeja 2005: 1503). Výbor intenzívně pracoval na konstituování strany, na přípravě ustavujícího kongresu, stanovách a organizační struktuře. (ODS.cz) V Olomouci proběhl 20. a 21. dubna 1991 ustavující kongres Občanské demokratické strany. Předsedou se stal, s velkým přehledem, Václav Klaus. Zároveň byly přijaty stanovy a programové prohlášení, které neslo název Cesta k prosperitě. Zde je potřeba připomenout, že strana vznikla jako strana transformace, což v pozdějším vývoji se ukáže jako velmi důležitý moment, který může mít pro stranu velké následky. Toto si zřejmě strana úplně neuvědomovala. Je však otázkou, jestli strana mohla vzniknout na jiném principu, než jako strana transformace. 20

Společnost změnu potřebovala a žádná jiná politická strana, která by změnu provedla, tu v té době zatím nebyla. Tuto změnu představoval v zásadě jediný člověk, a to byl Václav Klaus. Žádná jiná strana ve svém středu takovouto osobnost neměla. V době vzniku ODS, se média přikláněla spíše na stranu Občanského hnutí, kterému přikládala do budoucna větší význam, i když do ODS přešlo daleko více osobností a politiků (Balík 2006: 8). I v parlamentu, hned po svém založení měla ODS poměrně silné zastoupení, to bylo způsobeno především přechodem poslanců z Občanského fóra. V České národní radě měla 33 poslanců a ve Federálním shromáždění 39 poslanců. V tomto období se strana také pokoušela o prosazení na Slovensku. Přes poměrně úspěšné účinkování ODS na Slovensku byl tento projekt zhacen především pozdějším rozpadem Československa. Strana na Slovensku utvořila před volbami 1992 volební koalici s Demokratickou stranou (Pšeja 2005: 1509). Na začátku devadesátých let byl pro ODS poměrně příznivý vývoj. Strana jasně deklarovala svůj záměr provést transformaci, což jí výrazně pomohlo zejména u voličů, protože strana byla spjata s ekonomickou transformací. Dlouhodobější program však straně chyběl, především se jednalo o program po transformaci. Absence časově delšího politického programu nepředstavovala riziko aktuální, nýbrž riziko, které se projeví za několik let. Strana se tak nedokázala vypořádat se svojí přeměnou ze strany transformační. Dalším důležitým momentem bylo zvolení Václava Klause do čela ODS. Strana v něm našla silného lídra, který možná i trochu zastiňoval ostatní osobnosti ve straně. Už zde bychom mohli předpokládat, že tyto dvě na první pohled kladné věci mohou být v budoucnu problematické. 2.2 První vyhrané volby a následné vládnutí Ještě před volbami v roce 1992 se konal druhý kongres ODS, tentokrát v Luhačovicích. Na tomto kongresu byl schválen nový volební program strany se jménem Svoboda a prosperita. Tento kongres nebyl volební. Následné volby byly pro Občanskou demokratickou stranu velmi úspěšné. Do těchto voleb vstupovala ODS ve volební koalici s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS). V České národní radě získala necelých 30 % hlasů, což stačilo na 66 mandátů pro samostatnou ODS z celkového počtu 200 poslanců. Ve federálním shromáždění získala strana dokonce skoro 34 % a vyneslo jí to 48 mandátů dohromady s KDS. Tímto výsledkem se Občanská demokratická strana stala nejsilnější stranou v zemi. Podle Balíka (2006: 10), to lze považovat za zlatou éru. Po tomto vítězství ve volbách byla její pozice velmi silná a pevná. Její pozici neohrozil ani rozpad Československa, na kterém měla, společně se slovenskou stranou HZDS, největší podíl. 21

Po volbách v roce 1992 ODS pokračovala v koalici s KDS, se kterou se později sloučila. Dalšími jejími koaličními partnery byly Občanská demokratická aliance s Křesťanskou demokratickou unií Československou stranou lidovou (KDU-ČSL). Předsedou vlády se stal předseda nejsilnější strany ODS, Václav Klaus. ODS měla v této vládě 10 ministerských postů, což byl nadpoloviční počet (Novák 2004: 316). Nejlepší vztahy měla samozřejmě se stranou KDS, tato spolupráce později vyústila až ke spojení těchto dvou stran. Toto spojení proběhlo v roce 1995. Vztahy ODA s ODS ovlivňovala především snaha konkurovat ODS, což v rámci vládní koalice není úplně jednoduché. Ze strany KDU-ČSL působily problémy především snahy o prosazování levicovější politiky v rámci vlády. ODS na druhou stranu kontrovala, že obě dvě menší strany si nárokují větší pravomoci, než jim náleží (Balík 2006: 11). Jinak toto volební období bylo poměrně klidné a neproběhly žádné větší aféry, které by měly nějaký zásadní vliv na fungování vládní koalice, tak jak se dělo v pozdějších letech a volebních obdobích. 2.3 Volby 1996 a tzv. Sarajevský atentát Již na jaře před volbami 1996 se objevily první nejasnosti ve financování strany. Občanská demokratická strany měla problém s prokázáním svých sponzorů (Pšeja 2005: 1503), Na volební výsledek to zřejmě velký vliv nemělo. To zřejmě bylo poznamenáno především koaličním vládnutím v minulém období. ODS si sice udržela svůj předchozí výsledek, získala 29,6 % hlasů. Ale ostatní dvě strany tehdejší vládní koalice si pohoršily. Tabulka 1: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 1996 (Volby.cz 1996) Strana Hlasy % Mandáty ODS 29,62 68 ČSSD 26,44 61 KSČM 10,33 22 KDU ČSL 8,08 18 SPR RSČ 8,01 18 ODA 6,36 13 Tyto tři strany sice znovu utvořily koalici, ale byla pouze menšinová, s tolerancí ČSSD. Dohromady měly v Poslanecké sněmovně pouze 99 mandátů. Jednalo se tak o první menšinový 22

kabinet v historii České republiky. To mělo za následek, že vliv dvou menších stran uvnitř koalice posílil. Po volbách do Poslanecké sněmovny 1996 se tak vztahy uvnitř koalice dále zhoršovaly. To se poprvé projevilo již v prvních volbách do Senátu na podzim téhož roku. Kandidáti menších koaličních stran tak nepodpořili ODS ve druhém kole. Balík (2006: 12) ve své publikaci tvrdí, že tento spor byl jedním z důvodů rozkladu ODS o rok později. Zároveň se zhoršovala situace i uvnitř samotné ODS, kde sílily spory především o programovou orientaci. Proti sobě stál předseda Václav Klaus a tehdejší 1. místopředseda Josef Zieleniec. Tento spor probíhal již od roku 1994 a týkal se dlouhodobého programu strany. Dalším faktorem pro zhoršení postavení ODS byla skutečnost, že zatímco ve volebním období 1992 1996 neměla rovnocenného partnera, po volbách 1996 se takovýto protivník našel. Druhým pólem politické scény v České republice se stává ČSSD pod vedením tehdejšího předsedy Miloše Zemana. Díky této změně se tak může KDU-ČSL posunout programově více do středu politického spektra, kde se díky sloučení velké části levice uvolnilo místo. Velmi klíčový byl pro stranu rok 1997. Začínaly se objevovat nejrůznější aféry, ve kterých ODS figurovala. Největší z nich byl problém, který byl již dlouhodobý. Šlo o falešné sponzory Občanské demokratické strany a tajné konto ve Švýcarsku. ODS tak byla podezřívána z finančních machinací. Zároveň probíhala ekonomická krize, kterou vláda musela nějakým způsobem řešit. Byly zavedeny tzv. balíčky neboli úsporná ekonomická opatření (Pejša 2005: 1515). Na podzim roku 1997 všechny problémy vygradovaly. Nejdříve odstoupil z funkce ministra zahraničních věcí Josef Zieleniec, který se následně vzdal i poslaneckého mandátu. Celá krize měla vrchol 28. listopadu 1997, kdy Jan Ruml společně s Ivanem Pilipem vyzvali Václava Klause k odstoupení z funkce předsedy. Premiér Václav Klaus se v této době nacházel na oficiální návštěvě v Sarajevu, tudíž se pro tento puč uvnitř strany vžilo označení Sarajevský atentát. To mělo za následek odchod ODA a KDU-ČSL z vlády. Jako hlavní důvod uvedli nejasnosti ohledně financování ODS. Následně premiér podal demisi. ODS se poté společně s ČSSD domluvila na působení poloúřednického kabinetu pod vedením Josefa Tošovského, který má zemi dovést k předčasným volbám na jaře roku 1998. I když se jednalo o kabinet poloúřednický, ve vládě usedli ministři za KDU-ČSL, ODA i bývalí členové ODS. V prosinci roku 1997 se konal sjezd ODS. Václav Klaus sice dal svoji funkci k dispozici, ale následně byl zvolen znovu, když mimo jiné porazil i Jana Rumla s poměrně velkým náskokem (Pšeja 2004: 1516). Následně se vytvořila uvnitř ODS názorová platforma, kterou vedli Jan Ruml a Ivan Pilip, k ní se přidala přibližně třetina poslanců ODS. To vyvolalo 23

následnou vlnu odchodů, což bylo ještě podpořeno účastí ve vládě některých ministrů z ODS. Vedení jim doporučilo, aby se vzdali funkce ministra nebo odešli z ODS. Ivan Pilip a Jan Ruml vystoupili ze strany hned na začátku roku 1998. Oba dva pak založili novou stranu Unii Svobody. Tato strana se ihned od okamžiku svého vzniku stala konkurencí pro samotnou ODS. Jednak tyto dvě strany měly k sobě programově poměrně blízko a i osobnostně tyto strany byly velmi provázané. Odliv těchto osobností se později ukázal jako klíčový. 2.4 Od Opoziční smlouvy k odchodu Václava Klause V roce 1998 tak ODS poprvé ve své historii byla v podstatě stranou opoziční. Strana se tak na začátku roku mohla soustředit na následující předčasné volby. Žádný velký úspěch se od ní nečekal. Velký zlom pro stranu tak nastal po volbách v roce 1998. Strana poprvé ve své historii nevyhrála volby do Poslanecké sněmovny. Volby v roce 1998 vyhrála ČSSD, která získala 32 % hlasů. ODS poměrně překvapila, když dokázala získat 63 mandátů se ziskem 28 %. Nově vzniklá Unie svobody, tvořená z odpadlíků z ODS, získala 8,6 %. US si byla velmi programově blízká s ODS, až na problematiku evropské integrace. Tabulka 2: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 1998 (Volby.cz 1998) Strana Hlasy % Mandáty ČSSD 32,31 74 ODS 27,74 63 KSČM 11,03 24 KDU ČSL 9 20 US 8,6 19 Následně probíhala poměrně těžká povolební vyjednávání, která měla poněkud překvapivý výsledek. Česká strana sociálně demokratická se společně s Občanskou demokratickou stranou dohodla na takzvané opoziční smlouvě. Ve své podstatě se jednalo o menšinový kabinet ČSSD, kterému ODS umožnila získat důvěru a následně jej tiše podporovala celé čtyři roky. Volby 2002 měly přinést Občanské demokratické straně toužebně očekáváné vítězství. Opak se však stal pravdou. Volby znovu vyhrála ČSSD. ODS pouze obhájila pozici nejsilnější 24

pravicové strany v České republice. Tento volební výsledek měl za následek svolání mimořádného kongresu ODS. Ten už 20. června svolal na prosinec Václav Klaus. V říjnu poté V. Klaus oznámil, že nebude již kandidovat na předsedu strany a že hodlá kandidovat na prezidenta republiky (Pšeja 2004: 1521). Tabulka 3: Výsledky voleb do poslanecké sněmovny 2002 (Volby.cz 2002) Strana Hlasy % Mandáty ČSSD 30,2 70 ODS 24,47 58 KSČM 18,51 41 Koalice 14,21 31 Kandidaturu na předsedu ODS postupně oznámili Evžen Tošenovský, Jan Zahradil, Mirek Topolánek, Miroslava Němcová a Petr Nečas. Třináctý kongres v prosinci 2002 zvolil jako předsedu Mirka Topolánka. Prvním místopředsedou se stal Jan Zahradil, řadovými místopředsedy byli zvoleni Petr Nečas, Petr Bendl a Miroslava Němcová. Václav Klaus byl jmenován čestným předsedou strany (Pšeja 2005: 1521). Toto období je pro budoucí formování strany naprosto klíčové, jednak se naplno projevuje, že program transformace už přestává být hlavní téma programu strany. A zároveň odchod Václava Klause z čela ODS je rovněž pro stranu z dlouhodobého hlediska spíše na škodu, nehledě na to, že strana v té době nemá žádného silného lídra. Je však nutno podotknout, že strana změnu lídra přežila bez větších turbulencí. Z ODS se tak, stala strana, která nebyla vázána pouze na jednu osobu otce zakladatele. 2.5 Éra Mirka Topolánka Jako první zkouška ve funkci předsedy strany byla pro Mirka Topolánka volba prezidenta republiky na začátku roku 2003. Na rozdíl od v té době vládnoucí ČSSD, se občanští demokraté dokázali shodnout na jediném kandidátovi, čímž mimo jiné mohl Václav Klaus uspět. Byl po velkých peripetiích zvolen sice až ve třetí volbě, ale ODS působila jednotně. Naopak to vyvolalo neklid v řadách vládnoucí sociální demokracie. Z dnešního pohledu se jeví, že v období po volbách v roce 2002 se dokázala strana semknout v klíčových otázkách, hlavně při prezidentské volbě. Strana zřejmě v této době nebyla v krizi 25

Prezidentská volba v roce 2003 byla velmi zdlouhavá. Václav Klaus byl zvolen až v devátém kole. V osmi předchozích volebních kolech se koalice pokoušela prosadit bez úspěchu své kandidáty. Klientelistické vazby a spory uvnitř ČSSD byly důležitější než stranická disciplína. Komunističtí poslanci hráli v prezidentské volbě roli jazýčku na váze a hlasovali pro Václava Klause, který je před volbou v jejich poslaneckém klubu navštívil (Vodička, Cabada 2011, 343) Další velká událost, která měla otestovat nového předsedu, byly až volby do Evropského parlamentu. V nich Občanská demokratická strana poměrně uspěla. Získala 30 % hlasů a obsadila 9 z tehdejších 24 mandátů v Evropském parlamentu. Pro ČSSD skončily tyto volby velkým neúspěchem, strana získala pouhých 8,8 % hlasů a 2 mandáty (Volby.cz 2004). Tehdejší sociálně demokratický předseda a premiér Vladimír Špidla byl nucen odstoupit. Ve stejném roce se konaly ještě další volby. V listopadu proběhly volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. V krajských volbách opět ODS zvítězila. Tyto volby byly pro ODS důležitější než volby do Evropského parlamentu, protože na krajské úrovni byla vytvořena jakási protiváha k tehdejší levicové vládě. Tentokrát získala dokonce 36,4 % hlasů, což vedlo k získání 12 hejtmanů nepodařilo se získat pouze jedno hejtmanské křeslo, a to v Jihomoravském kraji. Ve volbách do horní komory bylo vítězství ještě drtivější. ODS obhajovala 9 mandátů. Nakonec dokázala získat mandátů 19. Zároveň Přemysl Sobotka se stal předsedou Senátu PČR (Volby.cz 2004). V prosinci roku 2004 se konal další kongres. Na něm se volilo nové vedení. Mirek Topolánek s 91,7 % hlasů, přesvědčivě obhájil post předsedy. 1. místopředsedou byl zvolen Petr Nečas. Jako řadoví místopředsedové byli zvoleni Ivan Langer, Petr Bendl, Miroslava Němcová a Pavel Bém. Tento kongres měl heslo Modrá šance pro Českou republiku. Zároveň to byl poslední volební kongres před, pro stranu, velmi důležitými sněmovními volbami v roce 2006 (ODS.cz). Parlamentní volby na jaře roku 2006, byly v mnoha ohledech pro stranu klíčové. Sice do nich ODS vstupovala z pozice opoziční strany (stejně jako před čtyřmi lety), zároveň si uvědomovala, že třetí prohra v parlamentních volbách za sebou by mohla mít neblahé účinky. Kampaň před těmito volbami byla velmi vyhrocená. De facto byla vztažená k oběma předsedům. Kampaň tak přešla do souboje mezi Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem. Tyto volby byly s ohledem na ostatní parlamentní volby poměrně specifické. Dvě nejsilnější strany získaly dohromady skoro 70 % všech hlasů. To se nikdy předtím ani poté už nestalo. Samotné volby vyhrála ODS, kdy získala 35,4 % hlasů a 81 mandátů v poslanecké sněmovně. Druhá 26

skončila o pouhé 3procentí body zpět ČSSD, která získala 74 mandátů. Do Sněmovny se ještě dostali komunisté, KDU-ČSL a Strana zelených. Tabulka 4 : Výsledky voleb do poslanecké sněmovny 2006 (Volby.cz 2006) Strana Hlasy % Mandáty ODS 35,38 81 ČSSD 32,32 74 KSČM 12,81 26 KDU ČSL 7,22 13 SZ 6,29 6 Povolební vyjednávání nebyla asi nikdy tak složitá jako tehdy. Volby v podstatě skončily patem. ODS, Lidovci a Strana zelených měli dohromady 100 mandátů, stejně tak jako ČSSD a KSČM. Nejdříve byl Václavem Klausem pověřen o sestavení vlády Mirek Topolánek. Jeho první vláda byla složena pouze ze členů ODS a nestraníků. Tato vláda ale nikdy nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, tudíž vládla v demisi několik měsíců. Druhý pokus o sestavení vlády dostal opět Mirek Topolánek. Tentokrát se již podařilo vyjednat koaliční vládu, ve které měli po čtyřech křeslech Strana zelených a KDU-ČSL obsadila 5 křesel. ODS měla devět vládních křesel. Tato vláda sice měla pouze 100 hlasů v dolní komoře Parlamentu. I tak se ale podařilo získat důvěru, díky dvěma poslancům z ČSSD, poslancům Miloše Melčáka a Michala Pohanky (Novinky.cz 2007). Vláda se od samého začátku a i ve svém programovém prohlášení zavázala k plnění nezbytných reforem. Mezi nejdůležitější patřily reforma veřejných rozpočtů, sociálního systému a reforma zdravotnictví (Vláda ČR 2007). Během volebního období od roku 2006 se na nevládních úrovních odehrály další důležité věci. Nejprve se na podzim roku 2006 uskutečnily komunální a senátní volby. V obou dvou ODS vyhrála a uspěla. V Senátu dokonce získala většinu 41 mandátů. Dále se v roce 2008 uskutečnila volba prezidenta. Sice byl znovu zvolen Václav Klaus, ale volba byla poznamenaná mnoha skandály (Aktuálně.cz 2008). Na podzim roku 2008 se konaly také krajské volby společně se senátními. V těchto volbách ODS neuspěla. Z velké části to bylo vzhledem k dosavadnímu vládnutí, které bylo navíc poznamenáno reformami a sporům uvnitř koalice (Novinky.cz 2008). Jak se později ukázalo, byly to také jediné volby, do kterých šel Mirek Topolánek jako lídr strany a nedokázal zvítězit. 27

Rok 2009 začal pro Českou republiku předsednictvím Rady Evropské unie. Hned od prvních dnů musela vláda Mirka Topolánka řešit poměrně závažnou plynovou krizi. Byl to ale jeden z důležitých bodů našeho předsednictví. V průběhu předsednictví ale nevydržela křehká vládní většina a 24. března 2009 byla vládě vyslovena nedůvěra, na které se podíleli i poslanci ODS Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel a bývalé poslankyně SZ Olga Zubová a Věra Jakubková. (Rozhlas.cz: 2009) Vláda skončila s nástupem úřednického kabinetu Jana Fischera v květnu téhož roku (Ihned.cz: 2009.) Tato vláda měla dovést zemi k předčasným volbám v říjnu 2009. Ty se ale neuskutečnily, takže vláda Jana Fischera vydržela více než rok do řádných voleb v roce 2010. Občanští demokraté obhájili svých 9 mandátů ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2009, celkově získali 31 % hlasů (Volby.cz 2009). Následně se podílí na vytvoření nové frakce uvnitř Evropského parlamentu, zároveň opouští EPP. Společně s britskou Konzervativní stranou a například polskou stranou Právo a spravedlnost vytvářejí politickou skupinu pod názvem Evropští konzervativci a reformisté (ECR). Politické působení Mirka Topolánka skončilo z dnešního pohledu poměrně nešťastně. Konec jeho politické kariéry nastal uprostřed volební kampaně před volbami do poslanecké sněmovny. Klíčové bylo jeho vyjádření pro jeden časopis. Jeho pravomoci přešly na Petra Nečase, který byl pověřen vedením strany i ustanoven novým lídrem. Následně byl i zvolen kongresem novým předsedou (Novinky.cz: 2010). Mirek Topolánek se nikdy nestal takovou osobností, jako byl Václav Klaus. Velkou nepříjemností byl i fakt, že Václav Klaus byl v pozici prezidenta a jeho vztah s Mirkem Topolánkem nebyl zrovna ideální. Jako příklad můžeme uvést například, že na 19. kongresu v prosinci 2008 s Václav Klaus vzdal funkce četného předsedy (ODS.cz 2008). 2.6 Petr Nečas a aféra Jany Nagyové Po odchodu Mirka Topolánka z vedení strany, se Petr Nečas stal volebním lídrem a byl pověřen i vedením strany. To se odehrálo v dubnu 2010, tedy asi pouhé dva měsíce před parlamentními volbami. V těchto volbách skončila nakonec ODS na druhém místě, když získala 20 % hlasů, což ji vyneslo 53 mandátů. ČSSD sice skončila s 22 % a 56 mandáty, ale nedokázala sestavit vládu. Petr Nečas tak byl pověřen prezidentem o sestavení vlády. ODS se nakonec dohodla s TOP 09 a Věcmi veřejnými na vytvoření vlády, která disponovala 118 hlasy v poslanecké sněmovně. Takovouto většinu neměla žádná jiná předchozí vláda v historii samostatné České republiky. Nejen veřejnost si tak slibovala od této vlády stabilitu a prosazení 28