ROVNOU JO TADY ROVNOU

ROVNOU JO TADY ROVNOU () 7 (7) Tak jsem ti teda fouk, (F) () prsten si dej za klobouk. (F) D () () Emi (Ami) Nechci tě znát, já neměl jsem tě rád, () D7(7) () to ti říkám rovnou. R.: Rovnou, jo tady rovnou, rovnou, jo tady rovnou. Prostě tě pic a nehledej mě víc, to ti říkám rovnou. Z Kentaky do Tennessí, přes hory a přes lesy. Z potoků vodou, já smejvám stopu svou. to ti říkám rovnou. R.: Rovnou. RESERVÉ 1

U TŘÍ LOUŽÍ U tří louží, stará žába kváká, A7 D7 déšť do blatouchů si dělá kápy káp. Kváká na žáby a na mejdan je láká, D7 na hrozně velkej mejdan, že jim ulít čáp. R.: U tří louží, tam já chtěl bych žít, A7 D7 aspoň dvě tři žáby vedle sebe mít. Vždyť na čápa už nikdo nevěří, D7 zvláště v houští, když je příšeří. Ke třem loužím, není cesta žádná, ach pro pána Jána, jak tam mohla být. U nás v bažinách, je každá žába zrádná, tak tu sedím, chřadnu, jak Robinson sám. R.: U tří louží. 2 RESERVÉ

ZRÁDNÝ BANJO (K.T.O.) (D) 7(A7) Slunce pálí jak ďas a za krátký čas vzdáš hold suchej švestce (D) Sem do žáru skal, bys psa nevyhnal, tím spíš žádný jezdce. 7 (D7) F () Ptáci ani jeep i čtvernohej můj býk, trávu nechce žrát. (D) Než bych tu usnul nudou, i když vím že trable budou, 7 (A7) (D) Ami Dmi 7 tak mi nezbývá, než polku hrát. ( D7 Hmi ) () 7 (D7) R.: Zas to zrádný bendžo, ve svých rukách mám, () zas to zrádný bendžo, šátkem utírám. 7(7) F () Do dlaní měl pálí, tenhle hroznej krám, () radši bych ho vzal a do bazaru dal, 7 (D7) () 7 jenže pak bych tu zůstal sám. Slunce pálí si dál, jako horkej hák a v prstech praskaj klouby. Je-li pondělí nebo snad úterý, je po tom je mě houby. Kojot hledá tůň i ve stoje můj kůň, klidně zůstal spát. Než bych tu usnul nudou, i když vím že trable budou, tak mi nezbývá, než polku hrát. R.: Zas to zrádný RESERVÉ 3

TAK UŽ MI MÁ HOLKA MÁVÁ Emi D Emi Posledních pár minut zbejvá jen, D A Emi máš teplou dlaň a už se stmívá. D Emi Těžký je říct, že se končí den, D A E vlak poslední vagón mí vá. F D R.: Tak už mi má holka mává, ve vočích má slzy pálivý, Emi Ami D život jde dál, to se stává, já to vím. F D Tak už mi má holka mává, výpravčí zelenou dává, Emi 3x [: Tak jeď, jeď, jeď, :], tak jeď. Koleje jsou cejchem loučení, holkám se ve vočích střádá, smutek je šátek osamění, co mužskejm na cestu mává. Za zády zůstal mi pláč i smích, do tmy se můj vlak teď řítí, zmizela holka, jak loňskej sníh a světla měst v dálce svítí. R.: R.: 4 RESERVÉ

BEDNA VOD WHISKY Ami Ami E7 Dneska už mně fory, ňák nejdou přes pysky, Ami Ami E7 Ami stojím s dlouhou kravatou, na bedně vod whisky. Ami Ami E7 Stojím s dlouhým obojkem, jak stájovej pinč, Ami Ami E7 Ami tu kravatu, co nosím, mi navlík soudce lynč. A D E A R.: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, D E A jsou dlouhý schody do nebe, až štreka daleká. D E A Do nebeského báru, já sucho v krku mám, D E A tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. Mít tak všechny bedny vod whisky vypitý, postavil bych malej dům, na louce ukrytý. Postavil bych malej dům a z okna koukal ven a chlastal bych tam s Billem a chlastal bych tam Ben. Kdyby si se hochu, jen pořád nechtěl rvát, nemusel si dneska, na týhle bedně stát. Moh si někde v suchu, tu svoji whisky pít, nemusel si hochu, na krku laso mít. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běžet dokavaď se whisky nenapil. Zatracená smůla zlá, zatracenej pech, když kůň cucá whisku jak u potoka mech. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi z vostane, jen dírka mrňavá. Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, mám to smutnej konec a whisky ani lok. RESERVÉ 5

POVĚSTE HO VEJŠ (Tučný Michal) Rec: Na dnešek jsem měl divnej sen: slunce pálilo a před saloonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed popraviště z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením: ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: Emi D 1. Pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost, Ami Emi D Emi pověste ho vejš, ať se houpá, že tu byl nezvanej host. 2. Pověste ho, že byl jinej, že tu s náma dejchal stejnej vzduch, pověste ho, že byl línej a tak trochu dobrodruh. Emi D *: Pověste ho za El Paso, za Snídani v trávě a lodní zvon, za to, že Ami Emi H7 Emi neoplýval krásou a že měl country rád a že se uměl smát i vám. D Ami D R: Nad hlavou jen slunce pálí, konec můj nic neoddálí, do mejch D snů se dívám zdáli a do uší mi stále zní tahle píseň poslední. 3.=1. 4. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad, za to, že nikdy nevydržel na jednom místě stát. R.: 5.=1. 6. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib, že byl zarputilým optimistou, a tak dělal spoustu chyb. *: Pověste ho, že se koukal a že hodně jedl a hodně pil, že dal přednost jarním loukám, a pak se oženil a pak se usadil a žil. R: 7.=1. 6 RESERVÉ

JUPÍ ČERTE 7 D7 To bylo v Dakotě po vejplatě, whisky jsem tam pašoval. 7 D7 A že jsem byl sám jako kůl v plotě, s holkou jsem tam špásoval. 7 D7 Šel jsem s ní nocí jak vede stezka, okolo Červenejch skal, 7 D7 než jsem jí stačil říct, že je hezká, zpěněnej býk se k nám hnal. D7 R.: Jupí čerte, jdi radši dál, pak jsem ho za rohy vzal, 7 D7 udělal přemet a jako tur řval, do dáli upaloval. To bylo v Dawsonu tam v salonu a já jsem zase přebral, všechny svý prachy jsem měl v talonu, na život jsem nadával. Zatracenej život, čert by ho spral, do nebe jsem se rouhal, než jsem se u baru vzpamatoval, Belzebub vedle mě stál. R.: Jupí čerte. Jo, rychle oplácí tenhle ten svět, než bys napočítal pět, ďáblovým kaňonem musel jsem jet, když jsem se navracel zpět. Jak se tak kolíbám uzdu v pěsti, schylovalo se k dešti, Belzebub s partou stál vprostřed cesty, zavětřil jsem neštěstí. R.: Jupí čerte, jdi radši dál, potom mne za nohy vzal, udělal jsem přemet, jako tur řval, do dáli upaloval. RESERVÉ 7

KALIFORNIE D (D) 7 (A7) My partu měli v mžiku fit tjudá, tjudá (D) 7(A7) (D) a tak jsme mohli vyrazit, tjudá tjuda dej. 7 (A7) Tam kde je zlata celej cent, tjudá tjudá, (D) 7(A7) (D) na březích řeky Sakrament, tjudá tjuda dej. 7(D7) F () (D) R.: Hej hoši hej, do Kalifornie 7(A7) (D) tam zlata metrák najdeme na březích Sakramenta. Život náš bude strádání, tjudá tjudá, pod nebem lehnem ke spaní, tjudá, tjuda dej. Na holý zemi najdem klid, tjudá, tjudá, jen když nebudou vlci výt, tjudá, tjuda dej. R.: Až prohledáme dálný břeh tjudá, tjudá, rozcinká zlato kapsy všech, tjudá, tjuda dej. Pak rozlehne se křik a jek, tjudá, tjudá, my shrábnem tucty bankovek, tjudá, tjuda dej. R.: Zlato je všude kam se hnem, tjudá, tjudá, vylámem skály sochorem, tjudá tjuda dej. A kde je žíla bohatá, tjudá, tjudá, nabere zlato lopata, tjudá, tjuda dej. R.: 8 RESERVÉ

OSAMĚLÝ MĚSTO D Ten den, co vítr listí z města svál, D Emi můj džíp se vracel, jako by se bál, D že asfaltový moře odliv má D Emi E a stáj, že svého koně nepozná. D R.: Řekni, kolik je na světě, kolik je takových měst, Ami Emi řekni, kdo by se vracel, když všude je tisíce cest. D Tenkrát, když si mi Terezo řekla, že ráda mě máš, Ami Emi tenkrát ptal jsem se Terezo, kolik mi polibků dáš, D naposled, naposled. Já zdálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát, proč vítr mlátí spoustou okenic, proč jsou v ulicích auta, jinak nic. Do prázdných beden zotvíraných aut, zaznívá odněkud něžný tón flaut a v závějích starého papíru, válej se černý klapky z klavíru. Tak bloudím tímhle strašným městem sám a vím, že Terezu už nepotkám, jen já tu zůstal s prázdnou ulicí a osamělý město mlčící. RESERVÉ 9

RUTY ŠUTY Když projížděl jsem starým olorádem, 7 tu slyšel jsem výkřik vzdálený. 7 F Fmi jel jsem podle hlasu a k mému úžasu, 7 ležel tam muž k zemi skolený. R.: Ruty šuty Arizona Texas, ruty šuty Arizona má, jel jsem podle hlasu a k mému úžasu, ležel tam muž k zemi skolený. Skloním se nad jeho obličejem, poznal jsem v něm svého dvojníka. Jeho tělo bylo probodáno nožem, teplá krev mu z rány vytéká. R.: Ruty šuty jeho tělo bylo probodáno nožem, teplá krev mu z rány vytéká. Pravil ke mně hlasem zmírajícím příteli můj, parde jediný. byla to léčka, já to nevěděl, jako starej vůl jsem naletěl. R.: Ruty šuty.. byla to léčka, já to nevěděl, jako starej vůl jsem naletěl. Když chceš hochu Arizónu znáti, musíš umět jezdit, bít se, pít, musíš umět střílet, ženy milovat, potom můžeš Arizonu znát. R.: Ruty šuty. Musíš umět střílet, 10 RESERVÉ

ZLATOKOP TOM Tom dostal jednou nápad, když přestal v boudě chrápat, že má se něco stát. 7 A že byl chlap jak jedle, tak rozhodl se hnedle a odjel na západ. A7 D D7 Z domova si sebral sílu, krumpáč bibli dynamit a pilu. A7 D A moto, prut a červy, do torny dal konzervy a jel zlato vyhledat tak jako já. D7 R.: A7 Ty jsi to moje zlato, který mám tak rád, D jen ty si stojíš za to, život pro tě dát. Bez tebe zlato nic není, A7 D D7 jen ty si to moje, haťa paťa potěšení. A7 D Zkrátka a dobře, ty jsi to moje zlato, zlatíčko. D Říkal že je zlatokop, však o zlato nezakop neznal jak vypadá. 7 A jak tak dlouho kopal, tak dostal na to dopal, přešla ho nálada. A7 D7 Sebral si svoji kytaru, dal si nalejt whisky brendy v báru A7 D a za poslední nuget, pak koupi holce puget a potom jí zazpíval, tak jako já. R.: Ty jsi to moje zlato, který mám tak rád,...zlato kočičí. RESERVÉ 11

MAŠLIČKA ČERNÁ JAK NO (reenhors) D7 Tam ve městě nad řekou Temží, jsem tesařem vyučenej Emi Ami D7 kde lidi jak brouci se hemží, mě každej den bejvalo hej. D7 Já chodil jsem večerním šerem a po ženskejch pokukoval, Emi Ami D7 vtom najednou protějším směrem jde hoka že chtěl by jí král. D7 R: Ta záře jejich očí, jak měla by kouzelnou moc Ami D7 a dlouhý vlasy ji poutá mašlička černá jak noc. A když jsme chodili spolu, nám do cesty připlet se pán, má holka zrak sklopila dolů, pak na něj se koukla jak laň. Když hodinky šlohla mu z vesty jak moh je ve dlani mít, to konec byl společný cesty, hned polda mě za ruku chyt. R.: harmonika + kytara Pak předved mě na městskej ouřad, kde starosta klidně mi řek, tak tady už nebudeš courat a za mořem přejde tě cztek. Je daleko australská země, loď pluje sem stojeden den a nikdy už nepřijde ke mně, ta mašlička můj černej sen. R.: Ta záře.. mandolína 12 RESERVÉ

JÁ ODHÁZÍM Emi Emi (Ami) Já odcházím, já už se loučím, () Emi (Ami) mraků se ptej, snad cestu znaj. () Emi (Ami) Já odcházím s tvou láskou končím, Ami(Dmi) Emi (Ami) toulavej směr mý boty maj. R.: Tak já jdu dál, už zvolna splývám, s modrou nocí, můj dlouhej stín. Tak já jdu dál, tak už to bývá, neptej se kam, sám to nevím. Já odcházím, s kytary svojí, prach opráším, do klidnejch míst. Dost kytek znám, co lásku hojí, i písně znám, co dlouho zní. R.: Tak já jdu.. Já odcházím a kompas který u sebe mám je zbytečný. Tak já jdu dál, ten kompas starý, stejně nemá směr zpáteční. R.: Tak já jdu.. RESERVÉ 13

SBOHEM KAPITÁNE MŮJ 7 V sedle se tak kodrcám, můj koník je samej šrám, D7 na zádech mě tíží ručnice. 7 Pistole mám od táty, prodělaly mnohý boj, D7 hlavu zdobí modrá čepice. D7 7 R.: Sbohem kapitáne můj, vždyť já nechci život svůj. D7 týhle bídný válce dát, doma v pokoji chci spát. Pod hvězdnatým praporem, prošel jsem já celou zem, unikl smrti, vyhnul nástrahám. Starej pony je můj druh, můj chleba je boj a vzruch, už tý války plný zuby mám. Tam ve státě Kentucky, ženu mám, děti taky, v údolí, kde je můj celej svět. Neslyšíš tam rány z děl, neznáš slovo nepřítel, kapitáne pusť mě domů zpět. R.: Sbohem kapitáne 14 RESERVÉ

FRANKIE DLOUHÁN (Nedvědi) D D Kolik je smutného, když mraky černé jdou, A D lidem nad hlavou, smutnou dálavou. D Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, A D za čas odletěl, každý zapomněl. A R.: Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, D po Státech toulal se jen sám, D A a že byl veselej, tak každej měl ho rád. D Hmi Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál A a každej kdo s ním chvilku byl, A D tak dlouho se pak smál. Tam kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát. A když pak ranče večer tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. R.: Tak jednou Frankieho vám našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše klidně spí. Bůh ví jak za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. R.: D A D RESERVÉ 15

BLIZZARD (reenhorns H.Howard) 7 Když jde Blizzard s vichřicí, já sám jedu vánicí D a na cestě jsem skoro celý den. 7 Jedu k tý o níž jsem snil, cestu dlouhou přes sto mil, D7 Emi () : a jen deset mil mi zbývá k Mary Anne :. Jedu nocí šílenou, bílou mlhou, černou tmou a můj koník, už je taky unaven. Sčítám chvíli za chvíli, sčítám míli, za mílí : a jen sedm mil mi zbývá k Mary Anne :. Kůň už nemůže a pad, zchromil ho ten věčnej chvat, vítr stopy ničí jako ráno sen. Tak se nocí probíjím, z láhve brandy upíjím : a jen tři míle mi zbývaj k Mary Anne :. V dálce světla zaplály, to mý oči hledaly, potíž je jen v tom, že nemůžu dál. Na sedlo si hlavu dát, už se mi chce strašně spát : a jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne :. Tak ho našli za pár dní, ležet v jámě bezedný, hlavu měl bílou a oči jako len. V ruce prsten, co chtěl jí dát, proč ho k čertu nemoh hřát : a jen sto yardů mu zbývá k Mary Anne :. 16 RESERVÉ

DAJÁNA Ami F Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá, Ami F ona ale potají, jediného v mysli má. Ami F Na toho kdo klid ji vzal, dnem i nocí čeká dál, Ami F Ami F krásná, bláhová Dajána. Ten kdo klid ji navždy vzal, odešel si bůhví kam, Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných, Ami F 7 krásná, bláhová Dajána. F Fmi 7 R.: Srdce, které zastesklo si, s úsměvem teď žal svůj nosí, F Fmi 7 stále čeká, čeká dál, o-o, o-o, o-o-o-o-o-o-o-o-o. [: Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny jež voní skořicí, sny jež nelze obejmout. Navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid, Ami F Ami F Krásná, bláhová Dajána.:] R.: Srdce, které. Ospalá jde ulicí, nezbaví se.. [:Krásná, bláhová Dajána:] 3x RESERVÉ 17

SNÍDANĚ V TRÁVĚ (Fešáci M. Tučný) Emi D Já nejsem zdejší, jen projíždím, Emi D jsou movitější, já ti nabízím. D R.: Snídani v trávě teď právě prostřenou, D7 7 loukou ráno vzbuzenou, napůl v snách, hledám po kapsách, čím zaplatím, D7 (7) dřív než se vytratím, snídani v trávě. Dál podle pražců, tam je můj cíl, dám každý nápis, že jsem tu žil. R.: Snídani v trávě. Kdybych měl plátno a zlatý rám, H7 D7 tak se do malování dám. Jsou povolanější, jak jsem si všim, nejsem zdejší, tak jenom sním. R.: Svou snídani v trávě... : snídani v trávě :. 18 RESERVÉ

POSLEDNÍ (Fešáci M.Tučný) KOVBOJ D7 Snad jsem si zmýlil odjezd vlaků, měl zpoždění snad sto let Já měl namířeno k táboráku, co měl se konat naposled. 7 A místo něj kouř náklaďáků, mě v tomhle koutě přivítá. D A louky plný paneláků, skrz, který slunce prosvítá. 7 R.: Tak přijíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela. D Schvácená herka líně kráčí, jako by dál nést ho nechtěla. Tak přijíždí poslední kovboj a nerad vráží do lidí. Tak přijíždí poslední kovboj a nikdo z nás ho nevidí. 7 D Snad jsem si zmýlil čísla vlaků, co odjížděly do mých snů. Do prašných cest a do bodláků, z mých oblíbených románů. Kde slunce z rozedraných mraků, tančí na hlavních pistolí. Snad jsem si zmýlil čísla vlaků, tohle je jiný údolí. R:. Tak přijíždí. RESERVÉ 19

ZÁTOKA F V zátoce naší je celej den stín, Ami dneska je tichá, to já dobře vím. Ami Když ten stín zmizí i z duše mojí, F 7 za vodou čekám na lásku svoji. Poslední dříví jsem na oheň dal i kdyby nocí překrásně hřál. Já nespím to víš, jak bych si přál, proč si mě Hardy na práci vzal. Pomalu svítá a krávy jdou pít, v sedle zas musím celej den být. Proč má tvůj tatík, ach tolika stád, celej den sháním a nemůžu spát. Zítra se vrátím na jižní díl, v zátoce naší tam bude můj cíl. Vítr se zdvihá a měsíc jde blíž, zítra stín zmizí, to ty dobře víš. 20 RESERVÉ

NA OKOŘ D7 Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta, vroubená je stromama. D7 Když jdeš po ní v létě samoten na světě sotva pleteš nohama A D7 Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad. D7 Trampi se tam sešli, hladový a ušlí, začli sobě notovat: R.: D7 D7 Na hradě Okoři, světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát D7 D7 Ta měla ve zvyku, podle svého budíku o půlnoci chodit 7 strašívat. A D Od těch dob co jsou tam trempové, nesmí z hradu pryč. D7 A tak dole v podhradí se šerifem dovádí, že jí sebral od D7 komůrky klíč. Jednoho dne z rána, roznesla se zpráva, že je Okoř vykraden Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden Šerif hrál celou noc mariáš, s bílou paní v kostnici, místo aby hlídal, zuřivě jí líbal, dostal z toho zimnici. R.: Na hradě Okoři. RESERVÉ 21

JOHN HARDY John Hardy, to byl malej chudinka, Emi měl za pasem pár bouchaček. V západním pohraničí chlapa oddělal, Emi D chtěl utýct bez voplejtaček, chtěl utýct bez voplejtaček. John Hardy nad karetním stolkem stál a do hry nechtělo se mu. Nahnědlá holka dolar na stůl hodila, rozdejte taky Hardymu, rozdejte taky Hardymu. John Hardy čtyři karty vytáhnul a Číňan sebral jenom dvě. John vytáh moc, tak Číňan shrábnul bank a John mu pomoh do rakve, a John mu pomoh do rakve. htěl chytit John, vlak směrem na východ, ve tmě si ale spletl trať. Najednou cítí ruku šerifa, já musím želízka ti dát, já musím želízka ti dát. Přivedli Johna pod šibenici a zbejvala jen chvilička. Já zaslechl jeho slova poslední, pravdu má jenom bouchačka, 3x 22 RESERVÉ

KDYŽ NÁŠ TÁTA HRÁL Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, scházeli se farmáři tam u nás v přízemí. Mezi nima náš táta u piva sedával. D7,, D,, 7,,, D7, a tu svoji nejmilejší hrál. Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět, už jsem prošel celý státy a teď táhnu zpět. Kdybych si ale ve světě mohl ještě něco přát, tak chtěl bych slyšet svýho tátu hrát. Ta písnička mě vedla, mým celým životem, když jsem se toulal, po kolejích, žebral za plotem. A když mi bylo nejhůř, tak přece jsem se smál, když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál. To všechno už je dávno, táta je pod zemí, když je ale noc a měsíc potom zdá se mi. Jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát, zase jeho píseň slyšel hrát. RESERVÉ 23

BLUES FOLSOMSKÉ VĚZNIE Můj děda bejval blázen, texaskej ahasvér 7 a na půdě nám po něm zůstal vošoupanej kvér. Ten kvér vobdivovali všichni kámoši z okolí D D7 a máma mi říkala: Nehraj si s tou pistolí. Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér a ze zdi jsem sundával tenhle ten dědečkův kvér. Pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap olrajt a s holkou vykutálenou, hrál jsem si na Bony a Klain. Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul, hned vylít jsem jak čert. A místo jako kočka, já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlůs, proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom blues. Pravdu měla máma, radila nechoď s tou holkou a taky mi říkala: Nehraj si s tou pistolkou! 24 RESERVÉ

HARDY Jo, vo poslední pranici měl Hardy mušku zlou D a teď ho k soudu vedou a čtyři na něj jsou. to, když si na něj vyšláp, sám policejní šéf, D a nechtěl, aby znova tekla krev. D D R.: A : teď mu zní :, : poslední :, zvonění, jo, pohřební. V okolí se každej bál, koho sejme Hardy dál D a marně za ním oddíl vojska hnal. Ten Hardy prostě neuměl, bez pistole žít, teď v pekle si dá nalejt a tam se cejtí líp. Jeho stín se plouží v noci častokrát, tam, kde musel Hardy hlavu do oprátky dát. R.: A teď mu zní RESERVÉ 25

TOULÁM SE R.: Do rána toulám, do rána toulám D D7 do rána toulám se jen. Toulám se tejden, milá mi nejde, D7 do rána milá mi nevyjde ven. Povím ti ráno, nemáš vyhráno, jak bulík nemůžu stát. Loučím se s tebou, loučím se s tebou, na trávě modrý sám budu spát. R.: Do rána. Jo nemá to snadný, mám srdce chladný, k milý co zahálí. Na místo lásky, počítá vrásky, do rána toulám, toulám se jen. R.: Do rána. 26 RESERVÉ

KVETLY MÁKY (Mustangové) D7 Kvetly máky,kvetly na poli a byl horkej den, D7 Slunce hřálo,žloutlo obilí,já jel z města ven. D7 R : Já jel, já jel, já jel takhle sám, jó - hó D7 já jel, já jel, to vám povídám. Kůň můj táhnul bryčku za sebou, kam jsem táhnul já, já projížděl jen tak přírodou, to přec každej zná. R : Já jel.. Slunce hřálo dnes dopoledne,někde štěkal pes, mě se holka zdálo o tobě,v mezích voněl vřes. R : Já jel.. Kvetly máky,kvetly na poli a byl horkej den, ráno záhy třeba v neděli pojedem zas ven. R : Já jel.. RESERVÉ 27

JESSE JAMES Jesse James chlapík byl, hodně lidí odpravil, D vlaky přepadával rád. Boháčům uměl brát, chudákům dával zas, D 7 přál bych vám, aby jste ho mohli znát. R.: Jó, Jesse ženu svou, tady nechal ubohou D a tři děcka říkám vám. 7 Ale tenhle přítel hadí, ten vám Jesse zradí, D já vím, tenkrát v noci prásk ho sám. Jednou vám byla noc, měsíc tenkrát svítil moc, když tu vláček zůstal stát. Kdekdo ví, že ten vlak přepad James kabrňák, Jesse sám se svým bráchou akorát. R.: Jó, Jesse.. Jednou vám Jesse James sedí doma za stolem a svým dětem vypráví. Robert Ford v nočních tmách, přiblíží se jako had a ten vám Jesse Jamse odpraví. R.: Jó Jesse. 28 RESERVÉ

BÁJEČNÁ ŽENSKÁ (A) (D) Tenhle příběh je pravda, ať visím jestli vám budu lhát, D7 (E7) (A) já jsem potkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám rád. (D) Nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy měl, D7 (E7) (A) vždycky měla pochopení a já se sní nikdy hádat nemusel. R.: Když si báječnou ženskou vezme báječný chlap, tak mají báječnej život plnejch báječnejch dní bez útrap. elej den jen tak sedí a popíjejí chateauneuf dupape, když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. Nikdy jsem neslyšel, kam jdeš kdy přijdeš a kde jsi byl a já nikdy nezapomněl, abych svoje sliby vyplnil. A když vzpomínala tak jen na to hezký co nám život dal, nedala mi příležitost na co bych si taky stěžoval. R.: Když si báječnou. Tenhle příběh je pravda, ať sním svůj klobouk jestli jsem vám lhal, já jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal. Zní to jak pohádka z oříšku královny Maud, že si báječnou ženskou, vzal jeden báječnej chlap. RESERVÉ 29

MÁVEJ (Daněk, Wabi) 7 R: Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej jen, nic nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej den, D7 tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sbohem. 1. Jó, nemáš, holka, páru, jakej pocit mám, když prásknu do kočáru a rukou zamávám D7 a cesta už mě zdraví a říká mi "těpic", D7 tak tohle je to pravý, jó, já už nechci víc. R: Mávej,. 2. Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl a na jazyku noty a pod pažema sůl a cesta, která mluví a říká: jenom pluj, a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj. 7 R: Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej jen, nic nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej den, D7 [: tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sbohem.:] 30 RESERVÉ

A JÁ TĚ NEHI (TEČE VODA) () D7 (7) Běží voda běží, po kameni šustí, () řekla mně má milá, že mě už opustí. D7 (7) Teče voda teče, po kameni skáče, () když tě milá nechá, ať si jiný pláče. U našeho dvora, teče voda dvojí, tak jen si nemysli, že ty budeš mojí. Za horu vysokou, zapadá slunéčko, a já tebe nechci, falešná dceréčko. () D7 (7) R.: : A já tě nechci, a já tě nemiluju a já tě nemám rád.: () :protože už ráno, protože už ráno, má si tě jiný brát.: Když už s to věděla, to co vím až dneska,. mohla sis ušetřit, svoje slova hezká. Hezká slova, hezká, málo lásky ke mně, jak jsem teď bože rád, že tě nemám v domě. R.: Taková falešná, jak ta by tam žila, ta je jen k trápení a taková jsi byla. Budeš-li taková, někomu jen zbývá, že když tě dostane, ať tě taky hlídá. RESERVÉ 31

MODRÝ MĚSÍ 7 Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí, (F) D7 svítí na tvou lásku nevěrnou. 7 Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí, D 7 tou svou kulatou chladnou lucernou. R.: Dříve, nežli spočítám, hvězdy kolem měsíce, (F) D najdu tu, co nevadí ji, že nemám tisíce. 7 Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí D a svítí na tvou lásku nevěrnou. R.-2: [:Má mě ráda, nemá mě ráda, má mě ráda nemá mě ráda, D7 vlez mi na záda:] Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí, svítí na tvou lásku nevěrnou. Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí, tou svou kulatou chladnou lucernou. 32 RESERVÉ

OLORADO Táta vždycky říkal: Hochu žádný strachy, D jseš kovboj v oloredu můžeš krávy pást. Já radši utratil jsem psa a všechny prachy, D do srdce Evropy já odjel v klidu krást. Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý, tam kolem krku místní indiáni maj. A ti co nemakaj, tak jsou nejvíc bohatý, musím si pohnout, dokavaď tam rozdávaj. R.: Z Billa na Nováka změním si svý jméno a až tu malou zemi celou rozkradem, tak se vrátím ve svý rodný oloredo a o tý zlatý žíle, řeknu doma všem. Tam kradou všichni, co blízko okolo bydlej, šerif se na ně jenom hezky usmívá. Kdyby se nesmál, tak ho okamžitě zmydlej, házej mu kosti za to, že se nedívá. Místo krav tam, nelžu vám, prej pasou holky a když jim nezaplatíš vyrazej ti dech. Ale s IQ to tam nebude tak horký, místo na koních tam jezděj v medvědech. R.: Z Billa na Nováka. RESERVÉ 33

LODNÍKŮV LAMENT (Hop Trop) Emi D D Emi Já snad hned, když jsem se narodil, na bludnej kámen šláp D Emi a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap. D D Emi Velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo, D Emi drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk si na čelo. Emi D D D7 R.: Hou, hou, hou, hou, hou, hola hou. D7 Máma mě doma držela, táta na mě dřel, D Emi já moh jsem jít hned študovat, jen kdybych trochu chtěl. D7 Voženit se vzít si ňákou trajdu copatou D Emi a za její lásku platit celou vejplatou. Ho hou. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, že na lodích je veselo a fasujou tam chlast. A tak honem jsem se nalodil na starej vetchéj křáp, kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. R.: Hou, hou Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach a lodníci se sázeli, kdo přežije ten krach. Všechny krysy z lodě zmizely a v dálce maják zhas, první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. R.: Hou, hou.. 34 RESERVÉ

Emi D D Emi Kolem zubama už cvakali, žraloci hladoví, D Emi moc nikomu se nechtělo do vody ledový. D D Emi K ránu bouře ustala, já mořskou nemoc měl, D Emi a všem co choděj po souši, jsem tolik záviděl. Emi D D D7 R.: Hou, hou, hou, hou, hou, hola hou. D7 Máma mě doma držela, táta na mě dřel, D Emi já moh jsem jít hned študovat, jen kdybych trochu chtěl. D7 Voženit se vzít si ňákou trajdu copatou D Emi a za její lásku platit celou vejplatou. Ho hou. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každej živ a zdráv a všichni byli veselí, je já jsem rukou máv. Na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, teď lituju a vzpomínám, jen jak jsem se moh mít. R.: Hou, hou.. RESERVÉ 35

36 RESERVÉ VEĎ MĚ DÁL ESTO MÁ Emi Někde v dálce, cesty končí, D každá prý však cíl svůj skrývá. Emi Někde v dálce, každá má svůj cíl, D ať je pár mil dlouhá nebo tisíc mil. D Emi R.: Veď mě dál cesto má, veď mě dál, vždyť i já, D tam, kde končíš, chtěl bych dojít, veď mě dál, cesto má. hodím dlouho, po všech cestách, všechny znám, jen ta má mi zbývá. Je jak dívky, co jsem měl tak rád, plná žáru bývá, hned zas samý chlad. R.: Veď mě dál. Emi D Pak na patník poslední napíšu křídou, D jméno své a pod něj, že jsem žil hrozně rád. Emi D Písně své, co mi v kapsách zbydou, D dám si bandou cvrčků hrát a půjdu spát, půjdu spát. R.: Veď mě dál. /D/ //. : veď mě dál, cesto má.:

O SE BUDE DÍT (reenhorns (Zelenáči)) D (D) D7 (E7) Ty a já, prázdnej dům přímo svádí ke hříchům, F() 7 (D, A7) co se dál bude dít, dám ti hned znát. Až se víc sešeří, zamkni zámky u dveří, co se dál bude dít, dám ti pak znát. F () (D) R: Až uzamkneš všechny vchody, zhasnu lampu i retku, D7 (E7) 7 (A7) nespoléhám na náhody, chci si tě vzít beze svědků. Dírku klíčovou zandej touhle podkovou, co se dál bude dít, dám ti pak znát. sólo Okenní přivři rám, pomoz dolů roletám co se dál bude dít, dám ti pak znát. R: Až uzamkneš... Dřív, než spácháš hřích, zevnitř klíč nech ve dveřích, co se dál bude dít, nechtěj už znát. RESERVÉ 37

HEJ KOČÍ Emi Hej kočí, jedem dál, láska má boty toulavý Ami Hmi Emi a častokrát se unaví ještě dřív než příjde cíl. Hej kočí, jedem dál vždyť cestu znáš už nazpaměť, Ami Hmi Emi na ni skrejvá jenom šeď a někdy pár hezkej chvil. D Emi R.:Ty jsi moje malá vzpomínka před spaním no a já jsem tvůj stín D Emi ty jsi jiná nežli všechny lásky včerejší, to já dávno vím. D Emi S tebou mám tisíc nadějí, že nezůstanu nikdy sám, D Emi láska jsou koně splašený, když se řítí k nám. Hej kočí, jedem dál i když náš kočár dostal smyk a láska spadla na chodník koně své dál musíš vést. Hej kočí, jedem dál, jak rád bys trhnul opratí, však minulost nám nevrátí jen splín z nedávných cest. R.: Ty jsi moje malá vzpomínka Hej kočí, jedem dál dopředu pořád musíš jet, zastavit nelze a vzít zpět těch pár dlouhejch mil. Hej kočí, jedem dálk zas budou lásky toulavý, na tom nikdo nic nespraví, přece dál se točí svět. R.: Ty jsi moje malá vzpomínka 38 RESERVÉ

BURÁKY Když Sever válčí s Jihem a zem jde do války A D a v polích místo bavlny, teď rostou bodláky. Ve stínu u silnice, vidím z Jihu vojáky, D jak flákají se v trávě a louskaj buráky. R.: : Hej hou, hej hou, nač chodit do války, A /D/ D // je lepší doma sedět a louskat buráky. : Plukovník sedí v sedle, volá: Yankeové jdou. ale mužstvo v trávě leží, prej dál už nemohou. A plukovník se otočí a koukne do dálky, a vidí slavnou armádu, jak louská buráky. R.: Hej hou Až tahle válka skončí a bude zase klid, svý milenky a ženy, pak půjdem políbit. Když zeptaj se tě Hrdino: os dělal za války? Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky. R.: Hej hou. RESERVÉ 39

RIKATÁDO D7 hlapci z Rikatáda, ženou svoje stáda ku mexické hranici, (Ami) (D7) zem se stále třese, stromy padaj v lese, před pístolí mířící. 7 Každý má svou krásku, v srdci nosí lásku, pistol nízko u boku, (D7) D7 nemaj strachu z Estakáda zpívají si do kroku. D7 R: Rikatádo, jako tornádo, žene se širou stepí, (F#7) (Hmi) koně řičí, chlapci křičí, štěstí se na ně lepí. (D7) () 7 (E) (Ami) Rikatádo velmi rádo mává sombrérem nad hlavou. (Emi) (Hmi) (Ami) D7 Rikatádo, jak tornádo, stále hýří náladou. Z Rikatáda chlapci, prérie jsou dravci, když to v baru neklape, Sem tam pistol třeskne, falešnej hráč klesne, péra lítaj z kanape. Při grogu, whisky, džinu, mají z toho psinu, šťouchají se do břicha, a pak celé Rikatádo, zpívá píseň do ticha. R: Rikatádo... 40 RESERVÉ

NEBEŠTÍ JEZDI Emi Ami Po zasmušilé krajině jel starý honák krav, Emi Ami den temný byl a ševelil, jak vítr v stéblech trav. Emi Ami Tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát, F Emi Ami když z rozedraných oblaků, viděl stádo krav se hnát. EmiAmi F AmiDmi EmiAmi R.: : Jupijahej jipijajou, to příznaky táhnou tmou. : Ten skot měl rohy z ocele a oči krví podlitý a na bocích mu plápolaly cejchy řezavý. A do dáli se neslo jejich kopyt dunění a za nimi jeli honáci až k smrti znavení. R.: Ti muži byli sinalí a kalný měli zrak a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak. A proudy potu máčely jim tvář i košili a starý honák uslyšel jejich jekot kvílení. R.: Tu jeden honec zavolal a pravil pozor dej, svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej. Bys nemusel pak po smrti, se věčně věků štvát a nekonečnou oblohou, to stádo s námi hnát. R.: RESERVÉ 41

SEDM DOSTAVNÍKŮ (Waldemar Matuška) Emi D Plání se blíží sedm dostavníků, Emi D stačí jen mávnout a jeden zastaví. Emi D Emi Sveze mě dál za pár dobrejch slov a díků, D Emi D Emi D Emi ten kočí co má modrý voči laskavý. D Emi R.: Hyja hyja hou, dlouhá bude cesta, D Emi dlouhá jako píseň, co mě napadá. D Emi Hyja hyja hou, sám když někdy stojím, D Emi sám proti slunci, který právě zapadá. Vím, že hvězdy dneska nerozsvítí, neklidný ptáci maj hlasy hádavý. Vyprahlá tráva už velký deště cítí, ty deště co i moje stopy zaplaví. R.: Hyja hyja hou Plání se blíží sedm dostavníků 42 RESERVÉ

500 MIL Emi Ami Plakat budeš dívko má, že odešel jsem z domova, Ami Hmi D7 že odešel jsem z domova, snad stovky mil. Emi Ami Stovky mil, stovky mil, stovky mil, stovky mil, Ami D7 že odešel jsem z domova, snad stovky mil. Čas ten lásce ublížil, vzdáleni jsme 500 mil, srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil. Těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil. elou noc teď přemítám, že jsem zůstal sám a sám, lavici teď nádražní za lože mám. Za lože mám, za lože mám, za lože mám, za lože mám, lavici teď nádražní za lože mám. estu zpátky dobře znám, ale kapsu prázdnou mám, tak v tý dálce daleký zůstanu sám. Zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, tak v tý dálce daleký zůstanu sám. RESERVÉ 43

PTÁČATA (Nedvědi + Brontosauři) Na kolejích stála a za uchem květ 7 vlasy trávou zavázaný. S kytarou na zádech, strun už jen pět, D7 hezký oči uplakaný. Opuštěnejch ptáčat plnej je svět, hnízda hledaj, neví co dál. Vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět, za tejden jsem u trati stál. R.: [: Víš, holky težší to maj, Ami víš, holky težší to maj. :] Říkal jsem jí štístko zatoulaný, vždycky smála se a začala hrát. O potocích v trávě a o znamení, co lidi uměj, ze zloby dát. R.: Víš, holky těží to maj, Na kolejích stále a za uchem květ, vlasy trávou zavázaný. S kytarou na zádech, strun už jen pět, hezký oči uplakaný. R.: Víš, holky těžší to maj, 44 RESERVÉ

BÍLEJ SNÍH 7 Bílej sníh, sten a vítr, bílej sníh, sten a vítr, 7 ten mýho tátu každej den připomíná. 7 Když vítr se zdvihá a buší do oken F a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven. F Tam do hor směrem severním, kde ledová je pláň, 7 kde tátu z jeho spřežením, teď kryje bílá pláň. Tam místo stromů k nebi ční, pahejly kamení a stovky mil nekonečný a žádný znamení. Jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mráz a jinovatka v obočí a kolem ledu krás. 7 F R.: Jen stín kopců v dáli a vítr co pálí, 7 ten mýho tátu, každej den připomíná. Bílej sníh.. Pět psů jedny sáně a před ním 200 mil, tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil. Jen pár vyjetejch kolejí, zbylo tenkrát po saních a zbytky jeho šlépějí, teď kryje bílej sníh. Pak od tý doby sedmkrát, už přešel štědrej den, ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen. Že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát, pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát. RESERVÉ 45

VALČÍČEK 7 R.: Tuhle písničku chtěl bych ti lásko dát, ať ti každej den připomíná. 7 F : Toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, ať ti každej den připomíná. : Kluka jako ty hledám už spousty let, takový trochu trhlý mý já. Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět, i když obrovskou práci to dá. R.: Tuhle písničku. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádnej ideál. Hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš, to je pouto, co vede nás dál. R.: Tuhle písničku. 46 RESERVÉ

SEDM ŽLUTÝH KAMÍNKŮ D Sedíš tu a posloucháš, jak řeka hučí tmou, D mluvit stříbro, mlčet zlato, tak mlčím s tebou. R: Sedm žlutých kamínků máš na dlani, sedm žlutých kamínků, sedm svítání. Divíš se co znamená, těch sedm kamenů, já ti na to odpovím, sedm dlouhých dnů. R: Sedm. Až odejdeš mi do dáli, co pak ti zůstane, každý den jeden z kamenů v řece utone. R: Sedm Až poslední den za hory slunko zapadne, u řeky se sejdeme, tam ruce si podáme. R. Sedm RESERVÉ 47

48 RESERVÉ ZDÁM SE TI LEPŠÍ NEŽLI JSEM (Fešáci Michal Tučný) D Emi R.: Jen stín v tvých očích, ten tě vážně prozradí, Emi A D že dáváš přednost čtyřem zdem. Emi A mě se neptáš, jestli mi to nevadí, Emi A D zdám se ti lepší, nežli jsem. Hmi Emi Vyměnil bych kávu vychladlou, A D D7 za horký asfalt letních silnic A D a slůvka, která mi jak smoking nepadnou, Emi A7 D nechal bych s větrem odplynout. R.: A jen stín v tvých očích, ten tě vážně Hmi Emi Kolik zítřků má tvé mlčení, A D D7 já nejsem chlápek, který se jen tak změní. A D A ty věříš, že tvá láska je mým zákonem, Emi A7 D Zdám se ti lepší, nežli jsem. R.: A jen stín v tvých očích,

SBOHEM LÁSKO F 7 Ať bylo mně i jí tak šestnáct let, Ami Dmi 7 zeleným údolím jsem si ji ved. 7 F Fmi Byla krásná to vím a já měl strach, jak říct, F 7 když na řasách slzu má velkou jak hrách. F Dmi Emi Ami R.: Sbohem lásko nech mě jít, nech mě jít bude klid, Dmi 7 7 žádnej pláč už nespraví, ty mý nohy toulavý, F Dmi Emi Ami já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát, Dmi 7 F nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál. A tak šel čas a já se toulám dál, v kolika údolích jsem takhle stál, hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč. Bůh ví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč. Recitace: Já nevím, kde se to v člověku bere, ten neklid, co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený, jako většina ostatních. Aby se usadil, aby dělal jen to, co se má a říkal co se od něj čeká. Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt. R.: Sbohem lásko. RESERVÉ 49

VŮNĚ ČERVENOVÝH TRAV D A A7 D A A7 D D7 Vůně červencových trav, písně, které poznal splav. D A D A7 D D7 Čím víc v dáli, tím mě pálí touhy, k nimž se vracím tam. D R.: Tam v dáli za mořem, tam, kde se modrá len, A D D7 tam kam se vlaštovičky vrací. D Tam v dáli za mořem, čeká mě rodná zem, A D proč nejsme jak ti ptáci jen. D A A7 D A A7 D D7 Stejný podzim, stejný sníh, stejné květy v jabloních, D A D A7 D D7 stejné břízy, přesto cizí, když necítím domov z nich. R.: Tam v dáli za mořem, D A A7 D A A7 D D7 Krásný život jsem tu měl, za stesk však se nestyděl, D A D A7 D D7 v botách díry, plný víry, že se jednou vrátím sem. R.: Tam v dáli za mořem, 50 RESERVÉ

ZA HVÍLI UŽ BUDU V DÁLI Ami Hučku svou na pozdrav smekám, světla vlaku vidím plát, D7 tak na svůj nárazník čekám, už jsem tě měl akorát. Ami Zejtra ráno, až se vzbudíš, zjistíš, že se slehla zem D a tvůj miláček, že pláchnul, půl nočním expresem. Ami R.: : Za chvíli už budu v dáli, za chvíli mi bude fajn, D o tvý lásce, která pálí, nebudu mít ani šajn. : Nejdřív zní vlakovej zvonec, pak píšťala, je mi hej, konečně vím, že je konec, naší lásky tutovej. Z kapsy tahám harmoniku, tuláckej song budu hrát, sedím si na nárazníku a je mi tak akorát. R.: Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali, mravenčího doktora. Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys. Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl v jednom ohni, celou noc jim proplakal. Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil neplakej, Zafoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej. Zafoukal mu na bolístku, pohladil ho po čele, hop a zdravý mraveneček skáče ráno z postele. R.: RESERVÉ 51

52 RESERVÉ DĚLÁME O MŮŽEM ( Fešáci Michal Tučný) Jdem světa kraj a zejtra třeba zpátky dál sem a tam, všechny cesty jsou nám krátký, A D D i když plný překvapení jsou a nesnází. Jó, příjde den, kdy vylytěl bych z kůže, však pocit mám, že děláme, co můžem, A D když naše fidli, fidli nás provází. D R.: Máme prej zdravý ruce, ale obě pouze levý, D D práce nám překáží. Věř ten, kdo ty fámy o nás šíří, A D neví, nám že jen křivdí touhle lží. Já nechtěl mít nikdy přeplněný sýpky, mým pokladem jsou tyhle starý skřípky, A D D nám vlastně na tom světě nic neschází. Jó, třeba hned od pondělí k pátku rád dívkám hrál bych s chutí na památku, pak ještě kytici jim dám do vázy. Jen začnou hrát, tak vonět začnou růže, já pocit mám, že děláme, co můžem, když naše fidli, fidli nás provází. R.: Máme prej zdravý ruce,

UŽ KONÍČEK PÁDÍ F Znám zem plnou mlíka a buclatej krav, 7 F kde proud řeky stříká na dřevěnej splav. F Mám jediný přání, snům ostruhy dát 7 F a pod známou strání zas kuličky hrát. R.: Už koníček pádí a zůstane stát, až v tý zemí mládí, kde já žiju rád. A slunce tam pálí a pořád je máj a holky jsou stálý a lidi se maj. Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot a buchty mý mámy a natřenej plot. Z něj barvy už prejská, ale mě je to fuk, já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk. V tý zemi jsou lípy a ve květech med a u sudů pípy a u peiva led. A okurky v láku a cestovní ruch a hospod jak máku a holek jak much. R.: A slunce tam pálí a pořád je máj a holky jsou stálý a lidi se maj. Už koníček pádí a zůstane stát, až v tý zemi mládí, kde já žiju rád. RESERVÉ 53

HONKY TONKY BLUES (Suchý Šlitr Semafor) Každý ráno na piáno hraje Jack, hraje Jack, 7 každý ráno na piáno hraje Jack, hraje Jack. D7 7 7 Honky tonk, honky tonk, honky tonky blues. H7 Emi H7 Emi R.: Nikomu v domě nevadí, že to piáno neladí, A Adim A7 D když hraje Jack, jak už jsem řek, svý honky tonk blues. Každý ráno na piáno. 54 RESERVÉ

ŽIVOT JE JEN NÁHODA 7 7 Život je jen náhoda, jednou jsi dole jednou nahoře, 7 D7 život plyne jak voda a smrt je jako moře. 7 7 Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později, 7 D7 7 kdo v životě miluje, ať neztrácí naději. Až uvidí v životě zázraky, které jenom láska umí, A7 D D7 zlaté rybky vyletí nad mraky, pak po-ro-zu-mí. 7 7 Že život je jak voda, kterou láska ve víno promění, mi D7 láska že je náhoda a bez ní štěstí není. RESERVÉ 55

BOTY Z KŮŽE TOULAVEJH PSŮ D Tenkrát končila válka, když spatřil jsem svět, D Hmi A já sotva nohama plet, když mně byl jeden rok. D Jenže nebyla kůže, táta ušil mi pár bot, D Hmi A z kůže toulavejch psů a řek, v nich budeš mít pevnej krok. D Emi R.: Tak fidlej a hraj jen pro ty, co maj, A D A7 hlavu v oblacích a plnou snů. D Emi Tak fidlej a hraj, jen pro ty, co maj A D boty z kůže toulavejch psů. Sólo housle: [: D D7 Emi A A7 D A - D :] Já zůstal jsem stejnej, jak bejval, jsem dřív, to jen čas na mě kýv v proudu dní, jak se zdá. Mám pořád svý první banjo, co jeden tulák mi dal, já s ním pod hlavou spal a dodnes stejnej zvuk má. R.: Tak fidlej a hraj. 2x 56 RESERVÉ

DRNOVÁ HAJDA (D) () (D) Já tu na svým dílci celkem vzato bídnej život mám, D (A) a tak vypadám dost bídně kdopak ví. (D) () (D) Myši začnou rejdit kolem sotva večer usínám, D (A) (D) na mým dílci v starý chajdě drnový. () (D) R.: Dveře mají panty z kůže, okna nejsou zasklený D (A) kolem kojoti se plížej hladový, (D) () (D) dovnitř vánice mi věje dírou v střeše prkenný, D (A) (D) na mým dílci v starý chajdě drnový. Když jsem z domova tam na východě vyšel zbohatnout, jestli vůbec potkám štěstí, kdopak ví. Sotva napadlo mě tenkrát, že mě čeká tenhle kout, na mým dílci v starý chajdě drnový. R.: Dveře mají.. Přece rád bych, aby se tu našla dívka laskavá, jejíž soucit mě z tý bryndy vyloví. Jak bych žehnal, tomu andělu, co život uznává, na mým dílci v starý chajdě drnový. R.: Dveře mají.. RESERVÉ 57

Š L A P E J D Á L D Hej nandej na sebe modrý jeans /no jó/ Vlak houká, v kopci je pomalej /cho cho cho /. D Tak vstávej z tý udusaný hlíny, Hej tuláku už je ráno a tak oči otvírej. R.: Šlapej dál, táhni ke všem čertům, Tohle je město prokletý! A šerif náš, ten nerozumí žertům A tak tohle ráno mohlo by být pro tebe dost zlý. Hej plandej už dál jak vede cesta / jo tak / A koukej si chytit ňákej vlak. /cho cho cho/ Šerif náš je z pepřenýho těsta A jak zmerčí tuláka, tak začne řádit jako drak. R.: Šlapej dál. - Banjo sólo + R.: zpěv Hej nandej na sebe modrý džíny, /no jo/ Vlak houká v kopci je pomalej /cho cho cho / Jeď dál, kam povedou tě šíny A k našemu městu už se nikdy nevracej. R.: Šlapej dál pro tebe dost zlý. /,, D, / 58 RESERVÉ

NEPLAČ MALÁ ( Rangers Plavci) 7 Neplač malá, neplač malá, to ti nesluší, Emi Ami D7 už zítřejší ráno, ti slzy osuší. (D7) Uvěříš, že brzy zmizí zklamání, D7 připít si pak půjdem na další setkání. Snad nevěříš, co jiní ti o mně říkají, to mohou dělat druzí, co tebe neznají. Jak s rosou slzy zmizí, pak budem každý sám, až uvidím tě jednou, tak snad ti zamávám. Neplač malá, neplač malá a jdi už přeci spát, už nebudu si nikdy s tvými vlasy hrát. Tady nám stopy končí, tady se rozchází, je tu jen zvadlý listí, který se rozhází. A když se zítra vzbudíš, až bude svítání, uvidíš, jak slunce mlhu rozhází, všechny stíny zmizí, zas bude slunce hřát, když mi řekneš čekej, já počkám a rád. RESERVÉ 59

DĚDEČKOVY HODINY /Taxmeni/ D V naší malé kuchyni tloukly staré hodiny, D dlouhých devadesát let na stěně, D a můj děda řadu let, vstával ráno přesně v pět, D sám je natahoval každodenně. Byly koupeny v den, kdy byl děda narozen, A7 D vždycky rád poslouchal jejich hlas, D D život se dal v let a devadesát let je jen krátký čas. R: Kráčely rok za rokem, dědečkovým životem, D jednou ráno zůstal spát, život má svůj pevný řád, D to snad zná každý z nás. Napřed kluk, za pár let statný muž a potom kmet, černý vlas, ctihodné šediny. Člověk stárne, je to tak, život jede jako vlak, ať ho ženou roky nebo vteřiny. Přitom rok od roku, tikaly mu do kroku, hodiny, které měl tolik rád, život se dal v let, za devadesát let, náhle zůstal stát. 60 RESERVÉ

R: Kráčely rok. Po té noci ledové, přišlo jitro zářivé, domem zní zase pláč dítěte. To náš nový syn, způsobem obvyklým, říká nám, že je rád na světě. V naší malé kuchyni visí nové hodiny, místo těch, které jsou teď ve smetí, začaly tik-tak, vesele počítat nové století. R: Budou kráčet rok za rokem, celým naším životem a svým hlasem budou nás varovat, co umí čas, když se rozletí. RESERVÉ 61

PANENKA (Poutnící) Předehra:, D,, D, A, D D D o skrýváš za víčky a plameny svíčky, D A snad houf bílých holubic nebo jen žal? D D Tak skončil ten prvý, den zmáčený krví, A D ani pouťovou panenku nezanechal. D A R.: Otevři oči, ty uspěchaná, D A dámo uplakaná, D D otevři oči, ta hloupá noc končí A D a mír je mezi náma. Už si oblékni šaty i řetízek zlatý a umyj se půjdeme na karneval. A na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál. R.: Otevři oči. 62 RESERVÉ

JAPONEČKA A D7 V Jokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou, A D7 7 loučil se tam námořník, se svou dívenkou. mi A Japonečce malé slzičky stékají, D7 když jeho rety rudé slova lásky šeptají. D7 R.: Má Japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ, A D7 tvoje láska neskonalá, přivede mě k tobě zpět. 7 mi : Ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým, D7 a potom děvče milé, budu navždy jenom tvým.: Byl to onen námořník, co pro ženy žil, co v každičkém přístavu z číše lásky pil. Na Japonečku malou už dávno zapomněl, že její rety rudé, kdysi dávno líbat směl. R.: Má Japonečko. RESERVÉ 63

JAPONEČKA D E A7 D V Jokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou, E A7 D D7 loučil se tam námořník, se svou dívenkou. mi D A Japonečce malé slzičky stékají, A7 D když jeho rety rudé slova lásky šeptají. A7 D R.: Má Japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ, E A7 D tvoje láska neskonalá, přivede mě k tobě zpět. D7 mi D : Ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým, A7 D a potom děvče milé, budu navždy jenom tvým.: Byl to onen námořník, co pro ženy žil, co v každičkém přístavu z číše lásky pil. Na Japonečku malou už dávno zapomněl, že její rety rudé, kdysi dávno líbat směl. R.: Má Japonečko. 64 RESERVÉ

STÁNKY D U stánku, na levnou krásu, D postávaj a smějou se času, D A D s cigaretou a holkou co nemá kam jít. Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den, jak večerní zprávy, neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj. A R.: Jen zahlédli svět, maj na duši vrásky, D tak málo je, málo je lásky, D A D ztracená víra hrozny z vinic neposbírá. U stánku na levnou krásu, postávaj a ze slov a hlasů, poznávaj, jak málo jsme ji stačili dát. R.: Jen zahledli.( 3x ) po 2 - sólo mandolína na R.: po 3 - R.: zpěv RESERVÉ 65

LOĎ JOHN B (D) Už vyplouvá loď Joh B., už vyplouvá loď John B., D7 (A7) okamžik malý jen, než poplujem v dál. (D) () Nechte mě plout, tak nechte mě plout, (D) D7 (A7) (D) sil už málo mám, tak nechte mě plout. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil, vím, že cesta má konec už má. Nechte mě plout, tak nechte měl plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl, okovy na ruce dal a pistole vzal. Šerif John Stone, šerif John Stone, mojí svobodu vzal, šerif John Stone. Už vyplouvá loď. 66 RESERVÉ

SUNDEJ Z HODIN ZÁVAŽÍ (Fešáci) D 1. Brouzdej trávou za tratí v dlouhých letních hodinách, vše se v dobré obrátí, já se vrátím před tvůj práh. D 2. Nikdy nevěř vteřinám, ty nám jenom překáží. Emi A A7 D D Je tu lék a já ho znám - sundej z hodin závaží. D D7 D Ref.: Pak se času budem smát, někde stranou od lidí. E A Naše toulky ranní rosou ať nám všichni závidí. 3. Odjezd můj je blíž a blíž, vlak už čeká v nádraží. Já chci zůstat, ty to víš, sundej z hodin závaží. Mezihra... Ref. Pak se času budem smát... 4. (jako 3.) Odjezd můj je blíž a blíž, vlak už čeká v nádraží. Já chci zůstat, ty to víš, sundej z hodin závaží. Mezihra... 5. Já chci zůstat, ty to víš, sundej z hodin závaží. RESERVÉ 67

VŠIHNI JSOU UŽ V MEXIKU () D () Kde jen jsou a kde jsem já, proč všechno končí co začíná, A7 (D7) D () D7 (7) smůla se na mě lepí ze zvyku a všichni jsou už v Mexiku. R.: Všichni jsou už v Mexiku, Buenos dias já taky už jdu, aspoň si poslechnu pěknou muziku, co se hraje v Mexiku. Kde je můj kůň co měl mě nést, blátem měst a prachem cest dělal, že se ho to už netýká, asi šel do Mexika. Kde je ta holka, co měl jsem rád, už tu na rohu měla stát, s pihou na svým krásným nosíku už se asi nosí někde v Mexiku R.: Kde je můj pes co mě hlídat měl, že nezaštěkal, kam jen šel, bez obojku a bez košíku, už se asi toulá někde v Mexiku. Kde je ten náš slavnej gang, postrach salonů a postrach bank, nechali mně všechno pěkně na triku a už jsou někde dole v Mexiku. R.: Kam šel barman, teď tu stál a chlapů houf co s nima hrál, jen zatykač s mojí fotkou visí tu a ostatní jsou v Mexiku. Kde je ten chlápek co tu spal a ta kočka co jí nalejval, šerif právě bere za kliku, asi sem měl bejt už taky v Mexiku. R.: : Všichni sou už. 68 RESERVÉ

BÍDA S NOUZÍ Táta můj snad měří jen dva couly, D7 D7 ale dům má velkej jako boží chrám. A peněz má, že neví kam se koulí A7 D7 a stále píše, ať se vrátím k nám. R.: Já raděj sám bych s tebou dřel jen bídu s nouzí, D7 D7 když tebe táta můj už nechce znát. On nezná rána, kdy mě jen tvůj dech probouzí, D D7 ani noc, kdy žárem nedá se už spát. Pojď se mnou tam, kde řeka v údolí se kroutí, než ranní mlha trávu porosí. Tam najdem zámek z vrbového proutí, bez oken a jen s lůžkem z rákosí. R.: Já raděj sám. : ani noc, kdy žárem nedá se už spát.: RESERVÉ 69

HTĚL BYH BÝT MEDVÍDKEM D (E) (A) Místo očí mít pár knoflíků a černej nos, A7 (H7) D (E) sametovou srst a být stále bos. Sedět na regálu v hračkářským krámu sám A7 D a netrápit se tím, co netuším a tím co znám. R: htěl bych být medvídkem A7 D a z výkladní skříně koukat se ven. htěl bych být medvídkem, D A7 D už jen protože bych ji snad tak bláznivě neměl rád. Pilinovou hlavu mít, pak bych se smál, vždycky stejně příjemně a kýval se dál a dál. Jen s tím úsměvem, co v továrně by natiskli a klidně bych přežil i její největší nesmysly. R: A někdy na zádech ješt mít jedno tlačítko, stačí stisknutí a já hned povím to. o vím, že moje milá právě slyšet chce, a nebál bach se toho, že mi snad odejde. R: 70 RESERVÉ

SPÍŠ D Spíš, za oknem vstává už den, Ami smíš o chvíli dýl snít svůj sen. D Sám žasnu nad svou proměnou, Ami dřív, než tě vzbudím dlaní svou. R: Každé ráno, ať padá déšť nebo sníh. ráno, slunce ti spí ve tvářích. Každé ráno, hřeješ mě svým úsměvem, máš nadání zkrášlit mi den. Vím, bude ti už sedmnáct, rád nechám se vzpomínkou zmást. Dál chtěl bych tě nést na rukou, mám z času a loučení strach. R: Každé ráno R: Každé ráno R: Každé ráno RESERVÉ 71