METODICKÉ ZABEZPEČENÍ ÚDRŽBY TRVALÝCH TRÁVNÍCH POROSTŮ V RÁMCI SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY

METODICKÉ ZABEZPEČENÍ ÚDRŽBY TRVALÝCH TRÁVNÍCH POROSTŮ V RÁMCI SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY KRAJINY METHODICAL QUARD OF SUSTAINED GRASSLAND MAINTENANCE IN THE RANGE OF LANDSCAPE ECOLOGICAL STABILITY SYSTEM Mária Kollárová, Petr Plíva, Antonín Jelínek, Martin Dědina Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha 6 Abstract Ecosystems created by agricultural activity represent the most widened type of environment in Czech Republic. Distinct change in their development was massive collectivization during 1950s years, which led, among others, to liquidation of eco-stabilization elements. During 1970s years arrived the change of traditional agricultural to industrial large- scale production. Even thought, the non- production function of agricultural ecosystems is undoubted, their form still assign almost solely technological requirements of agricultural production. Therefore present agricultural ecosystems in Czech Republic characterize inadequate percentage of arable soil (72,2%), excessive size of pieces, small portion of eco-stabilization elements, large portion of soil erosion endangered areas (42% of agricultural soil is medium and strong endangered), general soil degradation and contamination. The most serious effects are losing of natural fertility, considerable decrease of water retention ability, decrease of biological diversity and original species population numerosity. Agricultural landscape is often monotone and unstable. Keywords: territorial system of ecological stability, sustained grassland, non- production agricultural functions, composting MIMOPRODUKČNÍ FUNKCE ZEMĚDĚLSTVÍ Pro české zemědělství nastalo po vstupu ČR do EU zcela nové období. Evropský model zemědělství se spojuje s pojmem multifunkční zemědělství. Zemědělství znovu rozšiřuje svoji úlohu producenta potravin na nové funkce, které jsou více orientované na venkov jako celek, na krajinu, na péči o lesní a vodní ekosystémy a na tvorbu pracovních příležitostí. Důraz je zaměřen také na rekreační význam krajiny, lesa, vodních ploch a velkou perspektivu má před sebou ekologické zemědělství. Z pohledu péče o krajinu je cílem zvyšování biologické rozmanitosti, posilování pestrosti, bohatosti a péče o prostředí. Zemědělství by tedy mělo fungovat jako garant zvelebování a údržby krajiny. Nejedná se přitom jenom o krajinu zemědělskou, ale i o krajinu kulturní. Prvního března 2004 vstoupila v mezinárodní platnost Evropská úmluva o krajině (European Landscape Covention). Jejím cílem je podpořit ochranu a péči o krajinu a její uspořádání a organizovat v této oblasti evropskou spolupráci. Na základě projednání a odsouhlasení podpisu a ratifikace Evropské úmluvy o krajině vládou a následně oběma parlamentními komorami se od prvního října 2004 stala závaznou i pro ČR. Evropská úmluva o krajině představuje koncepční dokument i nástroj, shrnující a zakotvující potřebu nového náhledu na krajinu, potřebu docenění krajiny a nastolení cesty jejího udržitelného rozvoje. Na rozdíl od

předchozích dokumentů, které se věnovaly problematice krajiny, je předmětem celá krajina, tj. přírodní, venkovské, městské a příměstské oblasti. Členské státy, které úmluvu podepsaly se zavazují harmonizovat její plnění se svými politikami. Na podporu trvale udržitelného rozvoje a stabilizaci venkovských oblastí byl v ČR zaveden Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Program podporuje rozvoj venkovských částí regionů, adaptaci českého zemědělství na evropský model, rozvoj multifunkčního zemědělství, zefektivnění multifunkční role lesů a rozvoj vodního hospodářství. V těch regionech, ve kterých přírodní podmínky umožňují intenzivní zemědělskou výrobu, je důraz kladen na rozvoj konkurenceschopného zemědělství. V oblastech s extenzivním obhospodařováním půdy je důraz kladen na rozvoj dalších funkcí zemědělství, lesního a vodního hospodářství s vazbami na rozvoj aktivit, které s nimi souvisejí, popř. je doplňují. Nařízení vlády č. 542/2004, kterým se mění nařízení č. 242/2004 o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství, spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření), upravuje bližší podmínky provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívající v ochraně složek životního prostředí včetně poskytování dotací. Agroenvironmentální opatření zahrnuji podopatření ekologické zemědělství, ošetřování travních porostů a péče o krajinu. ÚDRŽBA TRVALÝCH TRAVNÍCH POROSTŮ V RÁMCI ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY Jedním z dalších nástrojů údržby a tvorby krajiny jsou Územní systémy ekologické stability (ÚSES). Legislativně je ÚSES zakotven především v zákoně č. 114/1992 Sb.- zákon o ochraně přírody a krajiny, ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny a v metodickém pokynu MŽP ČR č.j. 600/760/94 OOP/2490/94 postup zadávání zpracování a schvalování dokumentů místního systému ekologické stability. Kromě toho se lze s pojmem ÚSES setkat v řadě dalších právních norem jiných odvětví. ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených, pozměněných, ale přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Zároveň zajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství a příznivě působí na okolní méně stabilní částí krajiny. Kostru ÚSES tvoří zbytky přírodních a přirozených společenstev s nejvyšší ekologickou stabilitou. Kromě zbytků lesu s dřevnou skladbou odpovídající přirozené skladbě, luk s převahou přirozených druhů rostlin, mokřadů, lad s vysokou biologickou rozmanitostí, přirozených břehových porostů, rybníků, solitérů, tvoří kostru i trvalé travní porosty (TTP). Jsou to plochy s vysokou diverzitou rostlinných a živočišních společenstev, mohou být přirozené, nebo uměle vytvořené, ale v obou případech si vyžadují údržbu a udržování v procesu sekundární sukcese, na konci stadia traviny- byliny, aniž by došlo k přechodu do stadia byliny- křoviny. Trvalé travní porosty převažují v oblastech označovaných jako LFA (less favoured areas) méně příznivé oblasti a oblasti s ekologickým omezením. Kolem 60 % zemědělské půdy se nachází v horských a podhorských oblastech nebo je horší kvality. Podíl TTP na této půdě je neúměrně nízký. TTP tvoří necelých 23 %, v zemích EU s podobnými přírodními podmínkami je to 35 50 %. Do budoucna je proto potřeba zvyšovat podíl TTP na těchto plochách a vytvářet podmínky pro zabezpečení jejích kvalitní údržby. Základní způsoby údržby TTP jsou pastva, seč, vápnění a hnojení, ale také odstraňování invazních rostlinných a dřevinných druhů. Nadále však přetrvává rozdílný botanický a zemědělský pohled na jednotlivé způsoby údržby TTP. Sečení Seč je tradiční metoda, užívána prvotně k získáváni krmiva pro hospodářská zvířata, druhotně pro udržování druhové skladby a struktury porostu v optimálním stavu a to jak z hlediska ekonomického (soustavné hospodářské využívání), ekologického (zachování biologické rozmanitosti) a i estetického (zlepšení vnímaného okolí člověka).

Období a počet sečí jsou voleny zejména s ohledem na technologickou zralost píce (tj. kompromis mezi kvalitou a výnosem píce), jsou přizpůsobeny typu porostu, nadmořské výšce, zeměpisné poloze, tvaru a svažitosti pozemku, klimatickým a půdním podmínkám i typu užívaných nástrojů. V podmínkách ČR byla seč prováděna dvakrát ročně, řidčeji jednou nebo třikrát ročně. Nadměrně často jsou sečeny porosty v okolí rekreačních zařízení, kde je priorita vytváření zeleného koberce. Časté seče však nejsou z hlediska zachování druhové pestrosti vhodné. Seč je možné kombinovat s pastvou. Obvykle brzy zjara se porosty mohou ošetřovat smykováním (zarovnávání povrchu půdy, popřípadě rozhrnování výkalů), válením (podpora vzlínavosti podzemní vody), nebo vláčením (kypření půdy, rozrušování souvislého drnu). K sečení byly původně používány ruční mechanické nástroje (kosa, srp), později nástroje, tažené zvířaty (např. koňský žací stroj). V současnosti se využívají motorové žací stroje, od lehkých (např. ruční motorová kosa, elektrické a motorové zahradní žací stroje) až po středně těžké až těžké. Podle zdroje energie pro pracovní ústrojí a pojezdu jsou rozdělovány na samojízdné, tažené a nesené. Podle techniky sečení jsou žací stroje děleny na stroje s žacími lištami (prstovými nebo bezprstovými) a na stroje rotační (s vertikální nebo horizontální osou rotace). Žací stroje rotační pracují s mnohem vyšší pracovní rychlostí než stroje lištové a mohou lépe vysekat polehlý a zanedbaný porost, jsou však energeticky náročnější. V porostech, které jsou předmětem zájmu ochrany přírody a zejména tam, kde se vyskytují ohrožené biotopy nebo kriticky a silně ohrožené druhy, je třeba pečlivě volit techniku sečení. V málo nosném terénu (vlhké louky, prameniště) mají přednost ruční a lehčí motorové stroje. Využíváme je i v místech, kde je porost výrazně mozaikovitě strukturován nebo ve společenstvech s reliéfem tvořeným střídajícími se vyvýšeninami a vlhčími sníženinami. I pro menší, obtížně přístupné lokality s přítomností dřevin se lépe uplatní ruční stroje. Středně těžkými až těžkými stroji lze kosit na rozsáhlých, lépe přístupných, homogenních a sušších plochách, kde nehrozí výraznější poškození přirozeného charakteru porostu. Mulčování Mezi rotační stroje s vertikální osou rotace se řadí dnes velmi používané mulčovače. Ty nejenže biomasu oddělí, ale zároveň ji naruší pro rychlejší rozklad. Biomasa, sečená těmito mechanismy, není vhodná pro další zpracování a nechává se na místě. Je tedy vhodné je použít tam, kde není nutno odstranit biomasu. Mulčovače se vyrábějí i v provedeních, která umožňují odstraňování náletu na neudržovaných plochách. Jejich způsob práce je vhodný pro úpravu zanedbaných porostů na další seče klasickými prostředky a občasné sečení odolné vegetace a náletů. Podle použitého druhu stroje je různý mechanický vliv na sečený porost. Šetrnější oddělení částí rostlin je u žacích mechanismů, pracujících na principu střihu (prstové, bezprstové a především protiběžné lišty), oproti rotačním mechanismům, kdy zvláště v případě, že nejsou v perfektním technickém stavu (ostré), dochází k uražení rostliny. Nešetrné oddělení má za následek roztřepení řezné plochy s negativními důsledky (zasychání, hniloby a infekce), projevujícími se špatným obrůstáním rostlin nebo jejich odumíráním. U polehlých porostů je nejúčinnější metodou sečení proti směru polehnutí s použitím lištových strojů. Tento způsob je náročný na přejezdy stroje. Na lokalitách s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin (ale i živočichů) je výhodné použít tzv. fázový posun sečí. Znamená to, že není celá plocha posečena najednou, ale během sezóny postupně. Optimální je ponechat neposečenou 1/5 až 1/3 plochy. Některá místa mohou dokonce zůstat neposečena a sečou se až v příštím roce nebo po vegetační sezóně. Umožňuje to průběžné vysemeňování druhů s rozdílnou dobou dozrávání semen i ponechání prostoru živočichům dokončit svůj vývojový cyklus. Živočichové se mohou přestěhovat na místo, kde je pro ně dosud dostatek potravy a nehrozí jim nebezpečí zranění nebo zabití. Pravidelná dvojí seč může mít negativní účinky zejména na hmyz. Škodlivý vliv na živočichy má též mulčování. V případě tohoto zásahu je třeba zvážit priority a mulčovat pouze v odůvodněných případech. Kompostování Důležitou část údržby TTP tvoří zpracování posečené biomasy. Pouhé skladování čerstvě posečené travní hmoty na hromadách je nevyhovující zejména z důvodu vzniku zápachu. Vrstvy travní hmoty se rychle sléhávají a bez přístupu vzduchu jsou náchylné k anaerobním procesům doprovázeným vznikem plísní. Jednou z možností jejího smysluplného zpracování je kompostování. V rámci řešení projektu QF3148 "Přeměna zbytkové biomasy zejména z oblasti zemědělství na naturální bezzátěžové produkty, využitelné v přírodním prostředí ve smyslu programu harmonizace legislativy ČR a EU

, byla na našem pracovišti zkoumána technologie řízeného mikrobiálního kompostování na pásových hromadách. Tato technologie umožňuje vysoký stupeň mechanizace a využití vysoce výkonné techniky. Při běžném kompostování v pásových hromadách (neřízeném) je doba zrání kompostu 3-6, někdy i 12 měsíců. O délce trvání jednotlivých fází rozhoduje zejména surovinová skladba, homogenita surovin v hromadě, kvalita a počet překopávek a např. i roční období. Řízené kompostování výrazně urychlí celý proces a rozklad proběhne za 6-8 týdnů. Urychlení celého procesu lze docílit hlavně: optimalizací surovinové skladby, monitorováním průběhu kompostovacího procesu (teplo, vlhkost, stupeň provzdušnění), mechanizací rozhodujících operací v technologickém procesu, zakrývání kompostovacích hromad geotextilií. V řadě experimentů byly ověřeny i možnosti kompostování travní hmoty. Kompostování této suroviny bez přídavku jiných surovin je problematické. Proto je potřeba věnovat zvýšenou pozornost správné surovinové skladbě zakládky kompostu. Zakládka kompostu musí splňovat možnost výměny plynů mezi kompostovanými surovinami a okolím. Zakládka musí být porézní a kyprá, nesmí být ani suchá ani příliš převlhčená. Velmi důležitá je též homogenita a důkladné promíchání jednotlivých surovin, aby jejich styčný povrch byl co největší a mohly na sebe působit co nejrychleji. Pro zabezpečení jednotlivých technologických kroků kompostovacího procesu se používají odpovídající mechanizační prostředky: příprava surovin do zakládek kompostu - drtiče provzdušňování a promíchávání kompostu překopávače kompostu prosévání hotového kompostu - prosévací zařízení roztřídění nadsítného odpadu z prosévání - separátory Mechanizační prostředky se sestavují do strojních (kompostovacích) linek. Podle používání a agregace jednotlivých strojů lze kompostovací linky rozdělit na: jeden energetický zdroj s řadou připojitelného nářadí sestava z jednoúčelových strojů s vlastním pohonem kombinace předcházejících dvou variant Do základního vybavení každé kompostovací linky by měly patřit tyto technické prostředky: a) energetický prostředek b) drtič (štěpkovač) c) překopávač kompostu d) prosévací (separační) zařízení e) ostatní zařízení Energetický prostředek Jako energetický prostředek se nejčastěji využívá kolový traktor, nosič nářadí, nebo nakladač, který slouží i pro manipulaci se zpracovávanými surovinami. Při použití traktoru nebo nosiče nářadí je nutné zabezpečit, aby k němu bylo možné připojit čelní nakladač a aby byl vybaven superredukční převodovkou, umožňující volbu plazivých pojezdových rychlostí. V případě použití nakladače jako energetického zdroje je nutné uvážit, zda je možné k němu mechanicky připojit další zařízení a zda nakladač disponuje dostatečným výkonem. Výhodou nakladače je, že bývá vybaven hydraulickým pohonem a tím řeší otázku energetického prostředku s nízkou pojezdovou rychlostí pro pohon překopávače. Drtič nebo štěpkovač

Většina surovin, ukládaných do kompostovaných zakládek, vyžaduje pro snadnější homogenizaci rozmělnění či rozdrcení. Z velké části se jedná o drcení dřevních odpadů, zelené hmoty, kůry, réví, listí ale i organického podílu vytříděného z tuhého komunálního odpadu (TKO). Požadovaná velikost částic je dána charakterem suroviny. Obecně z hlediska kompostování platí: čím menší jsou částice surovin, tím je větší oxidační a styčná plocha a biodegradabilní proces probíhá účinněji čím surovina lépe degraduje, tím větší mohou být její částice v zakládce čím menší částice jsou do zakládky požadovány, tím větší jsou ekonomické náklady na jejich rozmělnění Základní požadavky na stroje pro drcení (štěpkování): rozdrtit suroviny na částice o objemu 5-50 mm 3 zpracovat suroviny suché, polosuché i vlhké snadná výměna činných částí pracovního ústrojí konstrukční řešení musí zamezit častému ucpávání pracovní ústrojí musí být odolné proti otěru drcenými surovinami konstrukce musí splňovat podmínky bezpečnosti práce (ochranné kryty, hlučnost) Překopávače kompostu Překopávání kompostu je v celém technologickém postupu nejdůležitější pracovní operací. Jeho účelem je homogenizace zakládky kompostu po jejím založení a provzdušňování kompostovaných surovin v průběhu kompostovacího procesu. Suroviny v kompostované zakládce musí na sebe co nejúčinněji působit, a proto musí být dokonale rozmělněny a promíchány. Zároveň musí vytvořit ideální prostředí pro činnost mikroorganismů. V mezerách kompostu musí být dostatečné množství vzduchu, který je pro život organismů nevyhnutelný. Homogenizace a provzdušňování kompostovaných surovin je proto základním předpokladem správného průběhu celého procesu. Překopávače kompostu lze rozdělit podle: a) energetického zdroje připojitelné o k traktoru nesené návěsné závěsné (tažené) o k víceúčelovému nosiči nesené návěsné samojízdné se spalovacím motorem s elektromotorem b) pracovního ústrojí bubnové šnekové dopravníkové lichoběžníkové Překopávač může být doplněn o další zařízení, např. pro vlhčení hromady v průběhu překopávání a pro aplikaci biotechnologických přípravků (nádrž a aplikační rám s tryskami), adaptérem pro manipulaci s plachtou pro zakrývání hromad. Prosévací zařízení

Pro finální úpravu vyrobeného kompostu, zvlášť při vyšším podílu nerozložitelných částic je vhodné vybavit kompostovací linku prosévacím zařízením s odpovídajícím výkonem, která umožní třídit hotový kompost na dvě a více frakcí určených k expedici nebo dalšímu zpracování v kompostovacím procesu. Prosévací zařízení lze rozdělit na: zařízení vibrační s rovinným sítem, zařízení rotační s válcovým sítem Výhodou vibračních prosévacích sít je jejich konstrukční jednoduchost, vysoká životnost a malá energetická náročnost. Výkonnost závisí na charakteru prosévaných surovin a na požadované velikosti částic. Běžná zařízení kompostáren mívají výkonnost 5 15 m 3.h -1. Vibrační prosévací síta bývají většinou provedena jako stacionární, protože vyžadují pevné ukotvení rámu stroje, existují ale i vibrační síta mobilní. Energetické nároky na pohon vibračních sít jsou 0, 8 1,0 kw.m -2 plochy síta. Pro pohon válcového síta je využíván u malých rotačních třídičů elektromotor, větší mobilní třídiče mají pro pohon bubnu vlastní spalovací motor. Rotační třídiče rozdělujeme na: Mobilní s elektromotorem (3 5 kw) se spalovacím motorem (cca 30 kw) Stacionární elektromotor s převodovkou Ostatní zařízení Pro správný chod kompostovaní linky jsou zapotřebí ještě další stroje a zařízení. Avšak jsou to stroje buď běžně používané i při jiné zemědělské činnosti např. stroje pro manipulaci se surovinami (přemísťování a nakládání kompostu nebo jiných surovin) nebo další speciální stroje, pracující samostatně. ZÁVĚR Z pohledu péče o zemědělskou i kulturní krajinu a údržbu prvků ÚSES může řízené mikrobiální kompostování v pásových hromadách tvořit důležitý článek v jejích managamentu. Jeho uplatnění je potřebné volit s ohledem na přírodní podmínky a zachování ekologické stability zájmového území. Neméně významnou roli hraje hledisko ekonomické. Řízené mikrobiální kompostování je technologie investičně přijatelná a mechanizačně nenáročná. Umožňuje smysluplně zpracovat zbytkovou biomasu a vyrobit tak dále využitelný produkt - kompost. Ideálním řešením je využití vyrobeného produktu v místě jeho vzniku. Dochází tak k snižování nákladů na případný transport produktu a k uzavíraní koloběhu látek a toku energie v ekosystémech, co přispívá k zvyšování ekologické stability území. Pro kvalitní údržbu TTP a zpracování zbytkové travní hmoty kompostováním je nevyhnutelná vhodná mechanizace. Výstupem řešení projektu QF3148 Přeměna zbytkové biomasy především z oblasti zemědělství na naturální bezzátěžové produkty, využitelné v přírodním prostředí ve smyslu programu harmonizace legislativy ČR a EU byla proto zpracována příručka Technika pro kompostování v pásových hromadách. Také zpracování přehledu mechanizace, kterou je možné využít při údržbě prvků ÚSES (zvláště pak TTP) je jedním z cílů projektu IG57004 "Komplexní metodické zabezpečení údržby TTP pro zlepšení ekologické stability v zemědělské krajině se zaměřením na oblasti se specifickými podmínkami", který je řešen ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky. Poznatky uvedené v tomto článku byly získány při řešení výzkumného záměru MZE000270101 Vytvoření zásad a teoretických podkladů pro návrhy opatření, které umožní snížit nepříznivé působení zemědělské výroby na pracovní a životní prostředí a ekologický systém krajiny. Literatura: 1. DOUCHA, T. : Zemědělství a česká krajina šance a rizika po vstupu do EU. In: Sborník referátů z konference Tvář naši země- krajina domova, Praha a Průhonice 8-10. března 2005, s. 7-12, ISBN 80-86512-29-0

2. HÁKOVÁ A., KLAUDISOVÁ A., SÁDLO J. (eds.): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA XII, 3/2004 druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2004. 3. JELÍNEK, A. a kolektiv autorů: Faremní kompost vyrobený kontrolovaným mikrobiálním procesem. Realizační pomůcka pro zpracování podnikové normy, Praha 2002, ISBN: 80 238-8539-1. 4. PLÍVA, P. a kolektiv autorů: Využití technických prostředků pro technologii zpracování bioodpadu kontrolovaným kompostováním na malých hromadách. In: Sborník referátů z odborné konference Materiálové a energetické využití odpadů, Praha 2004, ISBN: 80-865558-51-8, str. 31-51. 5. PLÍVA, P., JELÍNEK, A., KOLLÁROVÁ, M.: Využití technických prostředků pro technologii zpracování bioodpadu kontrolovaným kompostováním na malých hromadách. [Utilisation of mechanisation for technology of biowaste processing by the controlled composting on small heaps]. In: Materiálové a energetické využití odpadů. Sborník referátů z odborné konference VÚRV 14.10.2004. Praha : VÚRV & CZ-Biom, 2004, s. 31-51. ISBN: 80-86555-51-8. 6. PLÍVA, P. a kol.: Technika pro kompostování v pásových hromadách. Výzkumný ústav zemědělské techniky Praha, 2005. ISBN: 80-86884-02-3. 7. ZEMÁNEK, P.: Využití technických prostředků při kompostování zbytkové biomasy. Habilitační práce, MZLU, Brno, 2001. 8. WEBER, M., NOVOTNÁ, G. : Strategie a odpovědnosti za českou krajinu minulosti, dneška a budoucnosti východisko implementace Evropské úmluvy o krajině. In: Sborník referátů z konference Tvář naši země- krajina domova, Praha, Průhonice 8-10. března 2005, s. 12-16, ISBN 80-86512-29 Abstrakt Ekosystémy, vytvořené zemědělskou činností, představují v České republice nejrozšířenější typ prostředí. Zahrnují 54,3 % plochy státu. Výrazným zvratem v jejich vývoji byla masivní kolektivizace v 50. letech, která vedla mimo jiné i k likvidaci ekostabilizačních prvků. V 70. letech nastala přeměna tradičního zemědělství na průmyslovou velkovýrobu. Přestože mimoprodukční význam zemědělských ekosystémů je nezpochybnitelný, jejich podobu dodnes určují téměř výhradně technologické požadavky zemědělské výroby. Současné agroekosystémy v ČR proto charakterizuje nepřiměřeně vysoké procento zornění zemědělské půdy (72,2 %), nadměrná velikost honů, malé množství ekostabilizačních prvků, velký podíl ploch ohrožených půdní erozí (42% výměry zemědělské půdy je středně a silně ohroženo), všeobecná degradace a kontaminace půdy. Nejvážnějšími následky jsou ztráta přirozené úrodnosti, výrazné snížení schopnosti retence vod, snížení biologické rozmanitosti a početnosti populací původních druhů. Zemědělská krajina je často monotónní a ekologicky nestabilní. Klíčová slova: územní systém ekologické stability (ÚSES), trvalé travní porosty (TTP), mimoprodukční funkce zemědělství, kompostování Kontaktní adresy: Ing. Mária Kollárová; Ing. Petr Plíva, CSc.; Ing. Martin Dědina,Ph.D.; Ing. Antonín Jelínek,CSc. Výzkumný ústav zemědělské techniky, Drnovská 507, 161 01 Praha 6 Ruzyně, tel.: +420 233 022 457; fax: +420 33312507; e-mail: maria.kollarova@vuzt.cz; petr.pliva@vuzt.cz