MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2018 VERONIKA HANZELKOVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Dotyk trnových výběžků aneb Kissing Spines Syndrom Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Dagmar Pospíšilová, Ph.D. Vypracovala: Veronika Hanzelková Brno 2018

Zadání Bc.p.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci na téma Dotyk trnových výběžků aneb Kissing Spines Syndrom vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.. Podpis

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování za cenné rady, náměty, vstřícnost a velmi příjemné jednání patří v prvé řadě vedoucí mé bakalářské práce paní Ing. Dagmar Pospíšilové, Ph.D. Dále také děkuji Daně Melichárkové a Romanu Pawlasovi za ochotu poskytnout rentgenové snímky a informace o svých koních. Velké díky patří také mé rodině za podporu a možnost studia na vysoké škole, za což jsem jim velmi vděčna.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na seznámení jezdců, chovatelů koní, trenérů a příznivců jezdeckého sportu s příčinou problémů koňského hřbetu. Zaměří se na anatomií kostí a svalů, což je velmi důležité pro pochopení správné funkce pohybového aparátu koně. Pokud pochopíme základní principy a budeme znát anatomii, můžeme pak lépe diagnostikovat problém, který byl v minulosti často přehlížen. A co je nejdůležitější, budeme schopni postiženým koním pomoci. Pokud jej odhalíme včas, můžeme sobě i koni ušetřit spousty zbytečných problémů a nedorozumění v oblasti jezdectví a jezdecké práce. Tento syndrom je posledním stádiem potíží s ním spojených a týká se páteře, obratlů, a především různých anomálií a výrůstků na jejich výběžcích. Ty pak mohou vést k bolestem, což znemožňuje koni vyhovět našim požadavkům a přáním. Proto aby k tomuto nedocházelo, anebo se zmírnily následky, je také velice důležité posílit tzv. svaly jádra, které koni pomůžou lépe pracovat, aniž by trpěl bolestmi zad v důsledku anatomických změn. V menším rozsahu tímto problémem trpí mnoho koní a mnoho majitelů jeho projevům nevěnuje dostatečnou pozornost. Klíčová slova: kůň, kissing spines syndrom, bolesti zad, páteř, obratle, trnové výběžky, posílení svalů jádra

ABSTRACT This bachelor thesis focuses on familiarizing riders, breeders of horses, trainers and a supporter of equestrian sport with the cause of horseback problems. It will focus on the anatomy of the bones and muscles, which is very important for understanding the correct function of the motion apparatus of the horse. If we understand basic principles and we will know anatomy, we can better diagnose a problem that has been overlooked in the past. Most importantly, we will be able to help the affected horses. If we detect it in time, we can avoid many unnecessary problems and misunderstandings in the area of riding and riding. This syndrome is the last degree of difficulty associated with it, and it concerns the spine, vertebrae and, above all, various anomalies and process on their protrusions. These can cause pain, which prevents the horse from meeting our requirements and wishes. Therefore, in order to avoid this or to mitigate the consequences, it is also very important to strengthen the so-called core muscles, which will help the horses work better without suffering back pain as a result of anatomical changes. To a lesser extent, many horses suffer from this problem, and many owners are not paying enough attention to their speeches. Key words: horse, kissing spines syndrome, back pain, back bone, vertebra, spine, strenghtenig core muscles

Obsah 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE... 11 3 ANATOMIE KONĚ... 12 3.1 Pohybový aparát... 12 3.2 Kosterní soustava (systema skelete)... 13 3.2.1 Základní fyziologické vlastnosti kostry a páteře... 13 3.2.2 Kostra páteře... 14 3.3 Svalová soustava (systema musculare)... 26 3.3.1 Základní fyziologické vlastnosti svalů... 26 3.3.2 Svaly páteře... 27 3.3.3 Hřbetní svaly... 27 4 KISSING SPINES SYNDROME... 36 4.1 Charakteristika... 36 4.2 Etiologie... 36 4.3 Symptomatologie... 37 4.3.1 Core skóre... 38 4.4 Diagnostika... 43 4.5 Prognoza... 45 4.6 Terapie... 45 4.7 Prevence... 46 4.8. Na první pohled nesouvisející problémy... 47 5 PŘÍPADY Z PRAXE... 47 1. PŘÍPAD... 48 2. PŘÍPAD... 52 6 DISKUZE... 55 7 ZÁVĚR... 58 8 SEZNAM OBRÁZKŮ... 60 9 SEZNAM GRAFŮ... 61 9 ZDROJE... 61

1 ÚVOD Zdraví koně, dříve jakožto zdatného pomocníka při lesních, polních a jiných zemědělských pracích, dnes převážně jako jezdeckého zvířete, které nám je mnohokrát dobrým přítelem, je velmi důležité, aby mohl podávat očekávané výkony. Pokud nám má kůň věrně sloužit a svého jezdce nosit, měli bychom mu dopřát potřebnou péči, a to ve všech rovinách a směrech, tudíž bychom neměli zapomínat ani na hřbet. Koně, jak je známe dnes, nejsou z hlediska evoluce uzpůsobeni primárně pro nesení jezdce na zádech, ale spíše k rychlému běhu jako záchranu svého života. Proto bychom měli být vždy ohleduplní ke koňskému hřbetu a zátěž, kterou koni během tréninkového plánu hodláme navyšovat, navyšovat jen postupně a nevyžadovat po koni výsledky, které budou nad jeho síly. O to víc, pokud se jedná o mladého koně ve vývoji. Kissing spine syndrome je rentgenologická diagnóza, tudíž není na první pohled zřejmé o co se jedná. Oblast, která je nejčastěji zasažena je lidským očím skryta pod sedlem. Jedno z největších rizik spočívá v zanedbané prevenci. Měli bychom se snažit předejít hlavně vzniku syndromu, protože jakmile bude našemu koni diagnostikován, již nebude cesty zpět a syndrom se bude s velkou pravděpodobností jen zhoršovat. V poslední době ve veterinární praxi narůstá počet koní, kteří mají problémy se zády a je jedno, zda jsou to koně ve vysokém sportu, ať už jde o klasické anglické ježdění či western, nebo jsou to koně rekreačně využíváni. Velký problém pak přichází v momentě, kdy si majitelé, jezdci či chovatelé začnou všímat ztráty výkonu nebo změny v povaze koně (Geiger, C.P; Gerhards, H.,2015). Mnohokrát se stane, že jezdci tyto změny v chování koně a jeho změněné reakce na obvyklou jízdárenskou práci, přisuzují jen jakémusi rozmaru koně, vymýšlení, jak se záměrně vyhnout práci. Naštěstí se ale, čím dál častěji setkávám s lidmi, kteří se již nejednou zamysleli nad tím, proč se kůň takříkajíc z čista jasna začne chovat jinak, než jsme zvyklí. Jedinou řeč, kterou kůň může svému jezdci dát najevo, že je něco v nepořádku, je řeč těla. Tak jako každý vrcholový sportovec i kůň musí mít před výkonem svaly rozehřáté a ve výborné kondici, aby nedocházelo ke zbytečnému opotřebovávání kostí. Proto je důležité posilovat svaly jádra, a pravidelně s koněm cvičit cviky, které mají svůj původ ve 9

fyzioterapii či chiropraxi. Kůň, který se cítí nedobře, nepohodlně a je přetěžován, nikdy není schopný podat takové výkony pro jaké má předpoklady. 10

2 CÍL PRÁCE Jelikož toto onemocnění teprve vyplouvá pomalu na povrch a široká veřejnost o něm neměla dlouho povědomí, je cílem této bakalářské práce soustředit všechny zásadní informace o anatomii páteře, svalů kolem ní, a samotnému syndromu na jednom místě. Díky vypracování dotazníku také vyhodnotit informace od majitelů, chovatelů a trenérů. 11

3 ANATOMIE KONĚ 3.1 Pohybový aparát Pohybový aparát je orgánový systém hlavně s mechanickou funkcí. Skládá se ze dvou hlavních částí, a to z kostry a svalů, jež slouží v prvé řadě k udržování tvaru a vzhledu těla, v druhé pak k lokomoci vlastních částí či celého organizmu. Skelet tzv. pasivní část pohybového aparátu, je složen z kostí, chrupavek (cartilagines), vazů (ligamenta) a spojů kostí (articulatonies). Naopak aktivní účast na lokomoci má svalová soustava (König-Liebich, 2003). Obr. 1 Označení rovin a směrů koně (König-Liebich, 2003) 12

3.2 Kosterní soustava (systema skelete) Kosti (ossa) jsou pasivní a opěrnou částí pohybového aparátu. Každá část kosterní soustavy, tedy kost, je nezávislým orgánem. Účelná stavba, tvar a velikost kostí umožňuje funkčnost pro určité potřeby kostry (Marvan, 1992). Základní stavební složkou kosti je lamelární kostní tkáň, která je zde obsažena jako kompaktní kostní tkáň (substantia compacta) a houbovitá kostní tkáň (substantia spongiosa). Místy na kostech setrvává v období růstu chrupavka, z které kost vznikla, například: vrcholky obratlových trnů apod. Většina kostí má na svém povrchu senzitivní okostici (periosteum). Vnitřní část kosti, tedy dutinu, tvoří dřeň (medulla ossium). Samotné kosti pak jsou prostoupeny systémem nervů a cév. Základní tvar kosti je předurčen dědičností. Houbovitá kost i to, jak velké jsou hrbolky na povrchu kosti, závisí na mechanickém zatížení a celkovém stavu těla. Dle tvaru jsou kosti děleny na kosti dlouhé, ploché a krátké (Najbrt, 1973). Nás budou nyní zajímat kosti krátké, což jsou mimo jiné i obratle. Krátká kost (os breve) má všechny tři rozměry stejné. Svou stavbou je shodná se stavbou konce dlouhé kosti (os longum). Čímž se rozumí, že je houbovitá kost kryta tenkou ploténkou kompakty (substantia compacta), na svém povrchu (Najbrt, 1973). Tomuto místu říkáme chrupavková spona (syndesmosis) a umožňuje spojení kostí, které jsou namáhány střídavě tlakem a tahem, jako již zmíněné meziobratlové ploténky (Marvan, 1992). 3.2.1 Základní fyziologické vlastnosti kostry a páteře Mezi základní fyziologické vlastnosti kostry a páteře řadíme především její opornou funkci těla. Je součástí pasivního pohybového aparátu, která je uváděna do pohybu pomocí svalových kontrakcí. Samostatně nebo spolu se svaly tvoří stěny dutin a tím tak chrání vnitřní orgány včetně mozku, míchy a jiných. Dutiny kostí vyplňuje kostní dřeň, ve které se tvoří erytrocyty neboli červené krvinky. Tento významný proces vzniku krevních buněk se nazývá erytropoéza. Nepostradatelnou funkcí kostí je také ukládání minerálních látek jako fosfor a vápník, které tělo v případě nouze může uvolnit a využít (Marvan, 1992). 13

Funkce páteře pak jsou například nesení jezdce, ohýbání, přenesení energie ze zadních končetin na přední, ochrana vnitřních orgánů a v neposlední řadě dýchací pohyby (Stammer, 2007) 3.2.2 Kostra páteře Kostra páteře (ossa columnae vertebralis) je základem kostry trupu a důležitou pevnou, ale i díky specifickému spojení mezi všemi obratli, dostatečně pohyblivou oporou těla. Páteř spadá do osové kostry (axiální skelet). Je složena z dílčích kostí krátkých, z obratlů. Dle rozdílného zatížení jednotlivých část páteře, se mohou projevovat změny ve stavbě obratlů. Obratle dělíme na krční, hrudní, bederní, křížové (srostlé v kost křížovou os sacrum) a ocasní. Mezi nejpohyblivější části patří krční a ocasní páteř. Naproti tomu nejméně pohyblivá část je hrudní páteř a kost křížová. Dle zatížení se páteř formuje do oblouků. Jako základní oblouk, uvádí Najbrt a kol. (1973) ve své knize, hřbetní kyfózu. Jedná se o dorsální konvexní vyklenutí hrudní a bederní páteře, která se klene od míst kde páteř využívá opory hrudních končetin, až po místa opory pánevních končetin. Na úrovni posledních obratlů krku se nachází prudké, dorsálně konkávní zakřivení neboli krční lordóza. V ní pak krční páteř míří ventrokaudálním směrem a prochází v pravém úhlu do směru hrudní páteře, tedy dorsokaudálního. Další obdobný ohyb najdeme na pomezí bederní a křížové páteře, kde se jedná o bederní lordózu. Dorsální obrys zvířecího těla se neshoduje s průběhem obratlových těl, která jsou spojena v páteř. Například hlubokou krční lordózu překrývá šíjový vaz (funikulus nuchae) (Najbrt, 1973). Uvnitř páteře prochází páteřní kanál (canalis vertebralis), vznikající spojením obratlových otvorů a v místech spojů ještě vyplněním prostoru meziobratlovými ploténkami a vazy mezi oblouky. Páteřní kanál tvoří pevnou schránku míchy a jejích obalů. Nejvíce prostoru má mícha v oblasti kaudálních krčních obratlů a oblasti kraniálních obratlů bederních. Do páteřního kanálu vstupují nervy a cévy meziobratlovými otvory (foramina intervertebralia). Vyskytuje-li se laterální obratlový oblouk (foramen vertebrale laterale), vchází jím jen nerv (Najbrt, 1973). 14

3.2.1.1. Obratel (vertebrae) je kostěný článek páteře. Jeho nejdůležitější funkcí je chránit centrální nervový systém (míchu) (König-Liebich, 2003). Základ tvoří tělo (corpus vertebrae). Dorsálně nad tělem se klene obratlový oblouk (arcus vertebrae), z kterého vystupují výběžky (zygapophyses). Tvar těla je podobný tříbokému hranolu, jehož základny míří kraniálním a kaudálním směrem. Na dorsální straně je tělo obratle zploštělé, ventrální hřeben (crista ventralis). Kraniální konec těla obratle (extremitas cranialis) tvoří vyklenutá obratlová hlavice, připojená v mládí k tělu chrupavčitou epifysární ploténkou. Kaudální konec těla obratle (extremitas caudalis) tvoří rovněž v mládí samostatný kostěný kotouček, připojený k tělu chrupavčitou epifysární ploténkou, je však vyhlouben v jámu. Vyhloubenou jámu na kaudálním konci obratle spojuje s vyklenutou hlavicí na kraniálním konci následujícího obratle discus intervertebralis (Najbrt, 1973). Obratlový oblouk se klene dorsálně nad tělem a spolu s ním ohraničuje obratlový otvor (foramen vertebrale). Oblouk vystupuje z těla po stranách jeho dorsální plošiny širokými základnami (pediculus arcus vertebrae), které dorsálně spojuje tenká kostěná klenba oblouku (lamina arcus vertebrae). Pediculus arcus má na kraniální i kaudální straně zářez (incisura vertebralis cranialis et caudalis), které se zářezy sousedních obratlů vytvoří meziobratlové otvory pro průstup cév. Uprostřed základny oblouku bývá laterální obratlový otvor (foramen vertebrale laterale) pro průstup míšního nervu. Foramen vertebrale laterale se často přesune kaudálněji a splyne s incisura vertebralis caudalis. Mezi oblouky dvou sousedních obratlů zůstává mezi oblouková štěrbina (spatium interarcuale), kterou překlenují vazy (Najbrt, 1973). Obratlové výběžky vystupují vždy z oblouku; jedině žeberní rudimenty (processus costarii), vystupují z dorsálního okraje těla obratle. Kloubní výběžky (processus articulares) vystupují z dorsolaterální části oblouku na jeho kraniálním a kaudálním okraji (Najbrt, 1973). Kloubní plocha (facies articularis) na processus articularis caudalis je plochá a je obrácena ventrolaterálně; facies articularis na processus articulares cranialis je také plochá a je obrácena dorsomediálně. Processus articulares dvou sousedních obratlů se spojují v meziobratlovém kloubu. Ze základny obratlového oblouku vystupuje laterálním 15

směrem příčný výběžek (processus transversus). Processus transversi mají blízký vztah k žebrům; s plně vyvinutými hrudními žebry se kloubí, se zakrnělými žebry ostatních částí páteře srůstají; tak vznikají žeberní výběžky (processus costarii). Mezi hlavičkou původního žebra a základnou příčného výběžku zůstává někdy otvor pro průstup cév, který označujeme otvor příčného výběžku (foramen transversarium). U některých obratlů vzniká na dorsální ploše příčného výběžku nebo na kloubním výběžku polokulovité zduření bradavčitý výběžek (processus mamillaris). Z lamina arcus vystupuje v mediální rovině dorsálním směrem nepárový obratlový trn (processus spinosus). Processus transversi, costarii, mamillares i processus spinosi tvoří pevnou oporu pro úpony a odstupy páteřních svalů (Najbrt, 1973). 3.2.1.2. Krční obratle (vertebrale cervicales) První dva krční obratle se nazývají nosič (altas) a čepovec (axis) a jejich role spočívá v pohybu hlavy. Kůň má krčních obratlů celkem sedm (König-Liebich, 2003). Nosič (atlas) - nemá typické tělo obratle ale pouze kostěný prstenec. Kloubí se kraniálně s kondyly kosti týlní a kaudálně s čepovcem. Jeho odlišnost od ostatních krčních obratlů spočívá v ohraničení obratlového otvoru, kdy na ventrální straně se nachází ventrální oblouk (arcus ventralis) čímž tvoří uzavřený prstenec. Prstenec tvoří na dorsální straně dorsální oblouk (arcus dorsalis), a na ventrální straně arcus ventralis Atlantis. Původní tělo nosiče je nyní součástí jako zub druhého krčního obratle. Příčné výběžky mají tvar širokých křídel. U koně na arcus dorsalis je nízký kulovitý dorsální hrbolek (tuberculum dorsale) a na arcus ventralis se nachází ventrální hrbolek (tuberculum ventrale), který je nízký, kaudálně se zvyšující. Processus transversus jsou nakloněny kaudoventrálně. Laterální obratlový otvor (foramen vertebrale laterale) míří do canalis vertebralis a táhne se jím první spinální nerv. Křídový otvor (foramen alare) ležící laterálně provrtává křídlo nosiče a otevírá se do jámy nosiče (fossa atlantis) a jsou jí vedeny cévy. U kaudálního okraje příčného výběžku se nachází velký otvor (foramen transvesrarium) a spojuje dorsální plochu výběžku s fossa atlantis. Okraje příčných výběžků jsou výrazně zesílené (Najbrt, 1973). 16

Obr. 2 Atlas dorzální pohled Eq. caballus (König-Liebich, 2003) Čepovec (axis) je velmi mohutným obratlem z jehož kraniální části vyčnívá velký zub čepovce. Kloubí se kraniálními kloubními plochami a zubem čepovce a nosičem (atlas). Meziobratlová ploténka spojuje kaudálně tělo čepovce s tělem III. krčního obratle. Svými kloubními výběžky kaudálními je sklouben s kloubními výběžky III. krčního obratle. U koně je čepovec dlouhý a jeho crista ventralis je nápadná. Na dorsální straně zubu čepovce (dens axis) se nachází žlab. Vazové jamky nacházející se na dorsální ploše zešikmují jeho konec do hrotu. Široké processus articulares craniales, ventrálně rozdělené širokým zářezem. Facies articulares plynule přecházejí ve facies articularis dentis. Foramen vertebrale laterale uzavírá pouze tenký můstek z kraniální strany. Úzký výběžek tvoří processus transversus, který je stočen směrem kaudolaterálním. Jeho základnou probíhá široký otvor (foramen transversarium). Processus spinous je v oblasti kraniálního okraje nízký, v kaudální části je naopak vysoký a mohutný. Dorsální volný okraj processus spinous je rozdělen po celé své délce na dva hřebeny, které plynule probíhají v processus articulares caudales (Najbrt, 1973). Obr. 3 Axis dorzální pohled Eq. Caballus (König-Liebich, 2003) 17

Obr. 4 Třetí krční obratel dorzální pohled Eq. Caballus (König-Liebich, 2003) Délka těla III. až VII. krčního obratle se kaudálně zkracuje. Na jejich ventrálních plochách je až k V. krčnímu obratli vytvořena silná crista ventralis, která již od VI. obratle je nevýrazná nebo zcela chybí. Extremitas cranialis je konvexní, polokulovitá naopak extremitas caudalis je hluboce konkávní. Trnové výběžky jsou nízké a u koně má pouze VII. krční obratel výrazný trnový výběžek. Boční a kloubové výběžky jsou vždy nápadné. Processus transversi jsou kromě VII. krčního obratle na své bázi prostoupené foramen transversarium, které jsou loženy za sebou a tím tak tvoří po obou stranách krční páteře souvislý canalis transversarium jimž je vedena tepna, žíla a nerv. Kloubní výběžky jsou silné horizontálně uložené s typickými kloubními plochami. Na obratlových obloucích se nachází kraniálně i kaudálně typické zářezy. Obratlový kanál se uprostřed krku mírně zužuje (König-Liebich, 2003). 3.2.1.3. Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) jsou u býložravců vybaveny mohutnými trnovými výběžky pro odstup mohutných svalů hlavy a krku. Kraniální hrudníkové obratle mají za úkol i například přenášení hmotnosti těla na hrudní končetiny. Počet hrudních obratů u koně je 18 což odpovídá počtu žeber s kterými jsou kloubně spojeny (König-Liebich, 2003). Těla hrudních obratlů jsou krátká, s výraznou crista ventralis na všech těchto obratlích. Jasně vypouklá je extremitas cranialis, znatelnou jamku má extremitas caudalis, hlavně první tři obratle, zbylé hrudní obratle ji mají plošší pro snadnější spojení meziobratlovými ploténkami (Najbrt, 1973). 18

Kloubní výběžky rozeznáme na kraniálních hrudních obratlích pouze podle plochých kloubních ploch. Kraniální kloubní plochy (facies articulares craniales) leží na bázi výběžku trnového. Kaudální kloubní plochy (facies articulares caudales) spočívají sagitálně (rovnoběžně s mediální rovinou těla) na bázi oblouku obratle. Hrudní obratle se liší od ostatních částí páteře relativně malou vzdáleností kloubních výběžku od mediální roviny. Jejich seřazení je základ pro volné otočné pohyby kraniálních obratlů, ve srovnání s omezenou dorsoventrální pohyblivostí kaudálních hrudních a bederních obratlů (König- Liebich, 2003). Incisura vertebralis caudalis na bázi obratlových oblouků je hluboká a nachází se zde místo foramen vertebrale laterale. Processus mamillares jsou vyvinuty pouze na obratlích hrudníku a beder a mají příčné výběžky robustní a s obratli kaudálním směrem stoupají; na XVII. a XVIII. hrudním obratli plynule prochází v processus articularis cranialis (Najbrt, 1973). Trnové výběžky nasedají na oblouky obratlů. Výška trnových výběžků hrudních obratlů roste až do IV. obratle, jsou značně vysoké a tvoří kostěný základ pro kohoutek a míří mírně kaudodorzálně (Dyce, Sack, Wensing, 2010). Hrudníkový obratel se svislým trnovým výběžkem je označován jako antiklinální nebo také diafragmatický hrudní obratel (vertebra anticlinalis). U koně se jedná o XVI. hrudní obratel a zaujímá tak kolmou pozici k páteři. Bradavkové výběžky jsou uloženy kraniálně až k antiklinálnímu obratli. Kaudálně od něj se blíží ke kloubním výběžkům a splývají s nimi do processus mamilloarticulares. U koně výška těchto výběžků narůstá od prvního ke čtvrtému obratli, poté se snižují (König-Liebich, 2003). První hrudní obratel má processus spinosus nízký a dorsálně vybíhající ve špičatý hrot. Druhý obratel má již trn vysoký; nejvyšší trn je na V. obratli. Výška trnů se od V. obratle snižuje až ke XIV. obratli a dále si svou výšku zachovávají. Vrcholky (apexy) trnů jsou zduřující a tvoří postranní valy, s výjimkou prvních dvou (Najbrt, 1973). Každý hrudní obratel má na svém těle při bázi kloubové jamky (foveae costales processus craniales et caudales), důležité pro skloubení s žebrovými hlavičkami. Ty jsou doplněny meziobratlové ploténky, která leží mezi sousedícími obratli. Kloubní jamky sloužící pro připojení žebrových hrbolů se nachází na bočních výběžcích, které kraniálně vybíhají z těla obratle. Jamky leží od sebe dosti vzdálené a jsou hluboké, čímž zvyšují stabilitu kraniálních žeber. U kaudálních hrudních obratlů leží tyto kloubové jamky blíže k sobě a jsou ploché, což na rozdíl od dříve zmíněných jamek zvyšuje pohyblivost žeber (König-Liebich, 2003). 19

Obr. 5 Hrudní obratel kraniální pohled Eq.Caballus (Hanzelková, 2018) 3.2.1.4. Bederní obratle (v. lumbales) Počet bederních obratlů se liší ne jenom dle druhu zvířete ale také od plemene. Běžně jich u koní bývá sedm, ale například u arabských koní jich může být pouze pět. Bederní obratle jsou delší než hrudní a pozbývají kloubní plochy pro žebra. Trnové výběžky jsou nižší kraniodorsálně skloněné a příčně postavěné výběžky žebrové výběžky, jako rudimenty žeber, jsou široké, ploché a dlouhé (König- Liebich, 2003). Kůň má těla bederních obratlů značně krátká. Jejich extremitas cranialus i caudalis jsou ploché, ventrálně vytváří tělo ostrý hřeben. Spatia interarcualia jsou úzká. Processus articulares mají kloubní plochy téměř rovné. Processus mamillares jsou nízké, incisurae vertebrales caudales jsou výrazné pouze u kraniálních bederních obratlů (Najbrt, 1973). III. bederní obratel má processus costarius nejdelší, a naopak VI. nejkratší. Processus costarii míří laterálně na kraniálních bederních obratlích, na kaudálních se točí kraniolaterálně. Na kaudálním konci processus costarius IV. bederního obratle se mnohdy objevuje v mediální části malý robustní výběžek, končící svisle postavenou, příčně oválnou kloubní plochou pro skloubení s obdobným kloubním výběžkem na kraniálním okraji výběžku žeberního V. bederního obratle. Obdobné výběžky s takovýmito 20

kloubními plochami jsou k nalezení skoro pokaždé na výběžcích žeberních mezi V. a VI. bederním obratlem i mezi žeberním výběžkem VI. obratle bederního a křídlem kosti křížové. Kloubící se plochy těchto výběžků nikdy nesahají až k tělu, tudíž zde zbývá průchodná štěrbina, kde je vedena větev nervu míšního. Processus spinosi dosahují podobné výšky jako trny kaudálních hrudních obratlů. Volný dorsální konec se rozšiřuje postranními podélnými valy (Najbrt, 1973). Obr. 6 Bederní obratel kraniální pohled Eq.Caballus (Hanzelková, 2018) 3.2.1.5. Kost křížová (os sacrum) vzniká srůstem křížových obratlů ve věku čtyř až pěti let koně, čímž křížová páteř pozbyde svoji pohyblivost. Naproti tomu však získá lepší stabilitu, kterou kůň využije při přenosu síly vznikající při pohybu pánevních končetin. Samotný přenos této síly z pánevní končetiny na křížovou kost umožňuje tuhý kloub (articulatio sacroiliaca), na kterým má svůj podíl první obratel kříže vytvořením velké křídlové plochy. Os sacrum má tři strany, bázi nebo také základnu (basis ossis sacri), a dvě boční strany (partes laterales) (König-Liebich, 2003). 21

Základna křížové kosti (basis ossis sacri) je velmi podobná obratli. Tělo kosti křížové (corpus ossis sacri) je v základně široké a silné, kaudálním směrem k hrotu se zužuje. U koně tělo kosti křížové není klenuto podélně ani příčně. Předhoří (Promortium) je nízké, a na ventrální ploše příčné čáry (lineae transversae) nejsou zřetelné. Pánevní křížový otvor (foramem sacrale pelvinum) je velký a ústí do pánve, dorsální křížový otvor (foramen sacrale dorsale) je úzký. Rovné kloubní plochy mají processus articulares craniales, splývají na laterální straně s processus mamillares. Křídlo křížové kosti (ala ossis sacri) tvořeno jen prvním obratlem je úzké a kraniolaterálně vystupuje v hrot. Výběžek křídla dorsokraniální vytváří drsnatinu (tuberositas sacralis). Boltcová kloubní plocha pro skloubení s křídlem kosti kyčelní (facies auricularis) se obrací dorsálním směrem. Rozlehlá, oválná kloubní plocha, sloužící pro skloubení s příčným výběžkem posledním bederním obratlem, leží na kraniálním lemu ala ossis sacri. Oblouky obratlů kosti křížové docela splývají, processus spinosi splývají pouze u základny, jsou dlouhé a dorsálním směrem ční již samostatně. Hrot (apex ossis sacri) ukončující křížovou kost je drobný (Najbrt, 1973). Z křížové kosti vystupují dorsálně trnové výběžky, skloněné šikmo kaudálně a jejich utváření se liší dle druhu zvířete. U koní vyššího věku se dají rozeznat samostatné trnové výběžky většinou spojené při jejich bázi (König-Liebich, 2003). Obr. 7 Kost křížová laterální pohled Eq. Caballus (König-Liebich, 2003) Kost křížová je spojena s pánví, tedy s kyčelní kostí, která je její součástí, díky křížokyčelnímu (ileosakrálnímu) kloubu. Kloub je stabilní, ačkoliv docela malý. Veškerá síla nosná či posuvná, která je rozvíjena v zádi koně a v tomto místě se spojuje s páteří a trupem. Kloub je stabilní hlavně díky vazivovému spojení pánevních kostí a kosti křížové (Heuschmann, 2012). 3.2.1.6. Ocasní obratle (vertebrae caudales) u kořene ocasu kraniálním směrem mají výběžky i oblouk. Kaudálním směrem, ke špičce ocasu pak o ně přicházejí. Poslední obratle jsou tvořeny jen úzkými válečky. Ocasní obratel má tělo válcovitého tvaru, jeho 22

extremitas cranialis a kaudalis mají hlavice vyklenuty. Arcus vertebrae je ohraničen nízkým a úzkým kanálkem. Processus spinosi jsou rozeklány na dva hřebeny a již od druhého ocasního obratle je jejich rozštěpení naznačeno. Od pátého obratle oblouky přicházejí o své dorsální spojení a setrvávají pouze jejich základny hrbolkovitého tvaru, těsně u sebe umístěných. Obratle ocasní nemají processus articulares caudales. Vyvinuty jsou processus articulares craniales ale bez kloubních ploch. Od XIII. obratle se vytrácejí i processus articulares craniales. Mizí také na IX. obratli processus transversi. Koňské ocasní obratle se nijak výrazně neliší od obratle ocasu skotu, pouze nemají foramina vertebralia lateralia ani processus hemales (Najbrt, 1973). 3.2.1.7 Meziobratlové spoje (articulationes columnae vertebralis) - Páteř má mnoho funkcí. Například, přenos síly na páteř během pohybu se zúčastňuje celá oblast dvou navzájem sousedících obratlů, tvořící kostní základ, z chrupavky tvořené meziobratlové ploténky, meziobratlové klouby a celá řada vazů. Toto všechno je doplněno meziobratlovými otvory s míšními nervy a krevními cévami. Do samotného pohybového procesu nesporně patří také svaly krční, hrudní, bederní i svaly křížové oblasti (König-Liebich, 2003). Obratlové oblouky jsou mezi sebou spojeny po celé délce páteře krátkými vazy, které podpírají vazy dlouhé jako například, šíjový vaz (ligamentum nuchae), nebo nadtrnovým vazem (ligamentum suprespinale). Krátké vazy - spojují vždy jen dva sousedící obratle. Jsou to, ligamenta flava, které spojují obratlové oblouky, nebo působí proti váze trupu i svalům trupu a pomáhají odlehčit páteřní svaly. Ligamenta interspinalia, spojující trnové výběžky, kůň je má elastické v kraniální části páteře. Dále ligamenta intertransversaria, které spojují výběžky boční u bederních obratlů, při otáčení a naklánění se do stran se tyto vazy napínají (Konig- Liebich, 2003). Spojují jednotlivé obratle a fungují tak aby chránily míchu a zajišťovaly segmentální stabilitu (Kenneth W Hinchcliff, Andris J. Kaneps and Raymond J. Geor, 2004). Dlouhé vazy - pak sdružují delší úseky páteře do funkčního celku. Zde řadíme, dorsální podélný vaz (ligamentum longitudinale), který leží v míšním kanále a táhne se až od dens axis po kost křížovou. Cestu si razí na dorsální ploše těl obratlů. Podélný vaz ventrální (ligamentum longitudinale ventrale), který probíhá od XIII. hrudního obratle až 23

po kost křížovou. Vaz šíjový (ligamentum nuchae), který je tvořen dvěma dalšími částmi a to konkrétně: provazcem šíjového vazu (funikulus nuchae), a deskou šíjového vazu (lamina nuchae). Obě tyto jednotky jsou párové. Vaz šíjový odstupuje od kosti týlní a míří horní linií krku k trnům obratlů v oblasti kohoutku. (Heuschmann, 2012) A posledním vazem zařazeným do vazů dlouhých je nadtrnový vaz (ligamentum supraspinale). (König-Liebich, 2003) Nadtrnový vaz se táhne od kohoutku kaudálně nad trny hrudních a bederních obratlů a je ukončen v oblasti křížové kosti. (Heuschmann, 2012) Silné vyvinutí šíjového vazu a svaloviny krku mělo vliv také na úponové plochy trnových výběžků hrudních obratlů, které zesílily (König-Liebich, 2003). Obr. 8 Schéma zobrazení šíjového a nadrtrn. vazu Eq. Caballus (König-Liebich, 2003) Obr. 9 Schématické zobrazení dlouhých a krátkých vazů bederní páteře na paramediálním řezu (König-Liebich, 2003) Shrnutí o páteři možnosti pohybu krční páteře jsou velké. Díky horizontálně postavených kloubních ploch obratlů a širokých kloubních pouzder má krční část páteře možnost daleko rozsáhlejších otáčivých pohybů, ohýbání na bok, a pohybů nahoru či dolů, než tomu je u hrudní a bederní páteře. Zde ohebnost páteře klesá kraniokaudálně. V kraniální 24

oblasti páteře hrudníku je ještě zachována schopnost rotačních pohybů. Ta se ale kaudálně vytrácí a dále je páteř schopna pouze dorsálních a ventrálních pohybů. Stranové pohyby jsou v omezeném měřítku zachovány (u koně se na nich podílejí articulatines intertransversariae lumbales). V bedro křížovém kloubu se spojují poslední bederní obratel s kostí křížovou pomocí meziobratlové ploténky a kloubních výběžků. Ty jsou podporovány ligamentum illiolumbale a u koně také kloub articulatio intertransversaria lumbosacralis (König-Liebich, 2003). 25

3.3 Svalová soustava (systema musculare) 3.3.1 Základní fyziologické vlastnosti svalů Svalová soustava vykonává pohyb a zabezpečuje správnou polohu těla a jeho součástí. Jedná se o nejrozvinutější orgánovou soustavu těla, jelikož zabírá u hospodářských zvířat 30 50 % živé hmotnosti. Svaly jsou děleny na kosterní, kterých je většina, a svaly kožní (Marvan, 1992). Aktivní složkou pohybového aparátu koně jsou svaly. Tato složka je v kontextu s jezdectvím obzvlášť významná. Kosterní svalstvo citlivě reaguje na správnost či nesprávnost tréninkové stimuly. Dobře trénovanému koni dává toto svalstvo estetickou a optickou krásu (Heuschmann, c2012). Sval (musculus) je funkční a tvarovou jednotkou svalstva. Hlavní stavební složka je příčně pruhovaná kontraktilní svalová tkáň, doplněná nervy, cévami a vazivem. Střední masitou část tvoří svalové bříško. Užší, světlejší, koncové části jsou tvořeny svalovými šlachami. Úkolem šlach je spojování masité části s kostrou (Marvan, 1992). Svalovina je prokrvená a inervována cerebrospinálními i autonomními nervy. Dále ke svalům patří vazivové plochy (fascie nebo aponeurózy), šlachové pochvy a tihové váčky. Svalovina kosterní je upínána na kostech i chrupavkách díky čemuž je zajištěn pohyb částí nebo celého organismu (König-Liebich, 2003). Kosterní svaly jsou složeny ze svalového bříška, což je aktivní část svalu, která je schopna kontrakce, a z odstupných a úponových šlach, které tvoří pasivní část, a které na kost přenášejí sílu. Na kosterní svalovině je mikroskopem rozeznatelné příčné pruhování, kdy v každém svalovém vláknu jsou rovnoměrně uspořádány aktinová a myozinová filamenta (myofilamnta) (König-Liebich, 2003). Svaly se pohybových procesů účastní pokaždé ve větším počtu nebo postupně po sobě. Je-li jejich působení takové, že jsou schopny vyvolat jednosměrný pohyb, nazývají se synergisté. Mají-li schopnost působit proti sobě, pak je označujeme jako antagonisty (König-Liebich, 2003). 26

3.3.2 Svaly páteře Páteř nejenže chrání míchu ale díky tomu, že je složena ze silných kostí, vazů a svalů jejíž falší neopomenutelnou funkcí je také ukotvení silných svalů a odolání gravitace na hrudní oblast. Při sedlovém jezdeckém sportu, rekreaci či různých disciplínách při níž kůň nese svého jezdce či náklad jsou tyto svaly nenahraditelné a měli bychom jim věnovat zvláštní péči s ohledem na jejich fyziologickou funkci a stavbu (Hourdebaight, 2012). Páteři jsou těmito svaly umožněny tři pohybové procesy. A to konkrétně: Extenze páteře neboli prohnutí páteře mají na svědomí svaly uložené nad páteří. Jsou to: Trnový sval šíjový (m. spinalis dorsi) Dlouhý hřbetní sval (m. longissimus dorsi) Kyčložeberní sval (m. iliocostalis dorsi) Flexe páteře neboli vyhrbení páteře napomáhají břišní a mezižeberní svaly. Sekundárně podporují flexi páteře také svaly vykonávající abdukci, addukci, protrakci či retrakci končetin. Laterální flexe páteře není způsobena jednotlivými svaly, ale jedná se o výsledek zapojení do jednostranné koncentrické kontrakce flexorů či extenzorů páteře. Výrazně se zapojují mezižeberní svaly (mm. interspinales) nebo také šikmé břišní svaly (Hourdebaight, 2012). 3.3.3 Hřbetní svaly Zde řadíme svaly mohutné, ležící od páteře dorsálním směrem a táhnoucí se od týlní kosti až po kořen ocasu. Dělíme je na dvě vrstvy povrchovou a hlubokou. Svaly hřbetní (musculi dorsi) vznikají z episomatických částí myotomů, a jsou inervovány dorsálními větvemi míšních nervů. Povrchová vrstva svalů přiléhá zevně na bok trupu a je pro svůj původ v embryonálním vývoji, inervována pomocí rami ventrales daných míšních nervů (řadí se do skupiny tzv. hypaxiálních svalů). Zde patří i svaly připevňující k tělu hrudní končetiny, 27

přičemž některé odstupují od žeber či některých povázkách a směřují většinou ke kostem pletence končetiny hrudní (Najbrt, 1973; König-Liebich, 2003). Do této skupiny se řadí následné svaly: Kápovitý sval (musculus trapezius) Sval kývač (m. sternocleidomastoideus) Lopatko příčný sval (m. omotransversarius) Nejširší hřbetní sval (m. latissimus dorsi) Povrchové prsní svaly (mm. petorales superficiales) Sestupný prsní sval (m.pectoralis descendens) Příčný prsní sval (m. pectoralis transversus) Hluboký prsní sval (m. pectoralis profundus) Kosočtverečné svaly (mm. rhomboidei) Kosočtverečný sval krční (m. rhomboideus cervicis) Kosočtverečný sval hrudní (m. rhomboideus thoracis) Pilovité svaly (mm. serrati) Ventrální pilovitý krční sval (m. serratus ventralis cervicis) Ventrální pilovitý hrudní sval (m. serratus ventralis thoracis) Kraniální dorsální pilovitý sval (m. serratus dorsalis cranialis) Kaudální dorsální pilovitý sval (m. serratus dorsalis caudalis) Dále ke svalům povrchovým se ze systematického hlediska řadí i několik svalů boční stěny hrudníku, která jsou také inervovány pomocí rami ventrales určitých spinálních nervů (König-Liebich, 2003). 28

Obr. 10 Zobrazení povrch. vrstvy svalů trupu koně (König-Liebich, 2003) Hluboké svaly hřbetu, uložené blíže k páteři, mají původ v dorsálních myotomových základů somitů, jejich vývoj probíhá na původním místě tudíž je jejich inervace zajištěna rami dorales segmentálních spinálních nervů od krční páteře až po kost křížovou (toto jsou svaly tzv. epaxiální). Tvoří je velký počet krátkých a dlouhých svalů a jejich vzájemné působení podporuje pohyby páteře. Svou původní segmentaci si zachovávají, sousední obratle vždy spojují a nazýváme je krátkými svaly hřbetními. Na nich leží dlouhé svaly hřbetní, vznikající splýváním sousedních myomer. Vzájemný synergický vliv a působení zabezpečuje pohyb páteře. Díky svalovým bříškům je zajištěna dostatečnou měrou pohyblivost páteře a pohyby hlavy, krku jako je pohyb do stran či jejich otáčení. Na bederní páteři, která se vyznačuje výraznou stabilitou páteře, jsou loženy silné partie svalů. Hluboké svalstvo hřbetu zahrnujeme dle funkce do vlastních pohybovačů páteře (Najbrt, 1973; König-Liebich, 2003). Dle lokalizace a průběhu jsou děleny na svaly krátké a dlouhé. Ty dlouhé jsou urovnány ve dvou dlouhých provazcích svalů, které se mohou značit jako laterální a 29

mediální systém. Mezi příčnými a trnovými výběžky jsou loženy do úhlů tyto dva systémy (König-Liebich, 2003). Obr. 11 Příčný řez zádovými svaly na úrovni 8. hrudního obratle (König-Liebich, 2003) Dlouhé krční a hřbetní svaly Tyto svaly přesahují prvně přes jeden poté přes více obratlů. Jsou složeny ze segmentů za sebou uspořádaných, které tvoří dlouhá bříška svalů. Jednotlivé interakce svalů jsou zajišťovány určitými spinálními nervy dle jejich umístění na krku a na zádech (König-Liebich, 2003). Svaly patřící do laterálního systému odstupují na os sacrum, os ilium a laterálně od obratlů směrem k žebrům a hlavě. V krční oblasti mezi týlní kostí a kohoutkem je kryjí vrstvy krčních svalů. Zde patří svaly jako: Společný mezižeberní sval (m. iliocostalis) je tenký a dlouhý sval, a tvoří jej mnoho jednotlivých svazků svalových vláken. Je uložen laterálně od m. longissimus. M. iliocostalis odstupuje na crista iliaca křídla kosti kyčelní, od žeberních výběžků obratlů bederní páteře a od odstupové šlachy, kterou sdílí s m. longissimus dorsi. Jedná se o tzv. Bogorozkyho šlachu. Jeho vlákna jsou vedena kranioventrálně, a pnou se pokaždé přes 30

několik žeber a upínají se na jejich kaudálních okrajích. Šlachy, které jsou nejkraniálněji uloženy se upínají na poslední obratle krku. Dle polohy lze řadit dílčí svalová bříška k daným úsekům (König-Liebich, 2003). Společný mezižeberní sval se tím dále dělí na jednotlivé části jako: Krční společný mezižeberní sval (m. iliocostalis cervicis) ve velkém měřítku se slučuje s m. scalenus. Odstupuje od kaudálních obratlů krku i od příčného výběžku I. hrudního obratle. Svalová bříška jdou vždy přes jeden obratel a pnou se na příčné výběžky krčních obratlů až k III. nebo IV. hrudnímu obratli (König-Liebich, 2003). Hrudní společný mezižeberní sval (m. iliocostalis thoracis) přiléhá laterálně k m. longissimus, je kaudálním pokračováním m. iliocostalis cervicis. Úponové šlachy u koně se upínají na I.-XV. žebra i na příčném výběžku VII. krčního obratle a mediálnější hlubší šlachou i od kraniálního okraje IV.-XVIII. žebra. Z bederní části nevystupují s ostrými hranami. Bříška svalů překrývají dva až čtyři mezižeberní prostory dorsokaudálně (König-Liebich, 2003). Bederní společný mezižeberní sval (m. iliocostalis lumborum) se pne od XIII.-XI. žebra a snopce pokračují až k volným koncům žeberních výběžků I.-VII.(VI.) bederního obratle. Kůň má vederní část spojenou se šlachou m.longissimus. Pouze k bederním výběžkům prostředních obratlů beder sahá krátký bederní úsek (König-Liebich, 2003). Nejdelší sval (m. longissimus) je nejdelší a nejsilnější dynamický sval těla, protože se pne od hlavy přes krk, dále se klene přes celý hřbet a pokračuje až ke kosti křížové. Zároveň tvoří významnou část paraxiální svaloviny. Zachoval jsi svou segmentaci a odstupuje segmentálně od kosti křížové a kyčelní, na processus mamillares a výběžcích trnů hrudních a bederních obratlů. Svalová bříška se orientují dorsokaudálně. Probíhají kaskádovitě. Velmi silně je vyvinut v oblasti beder a zde ho pokrývá fascia thoracolumbalis. Sval se dále kraniálně zužuje. Úponové šlachy se upínají na processus mamillares, na žebrech i na příčných výběžcích (König-Liebich, 2003). Rozpadá se na: Nejdelší hlavový sval (m. longissimus capitis) má společnou část cesty s nejdelším nosičovým svalem až k III. obratli krku. Odkud se poté upíná 31

na processus mastoideus ossis temporalis a crista temporalis (Najbrt, 1973). Nejdelší nosičový sval (m. longissimus atlantis) - odstupuje šlašitou ploténkou, kterou sdílí s nejdelším hlavovým svalem, na I. a II. hrudní obratel a na kloubní výběžky VI.-IV. obratle krčního. V oblasti III. krčního obratle již odděluje od nejdelšího hlavového svalu a dále se upíná na processus transversus atlantis (Najbrt, 1973). Nejdelší krční sval (m. longissimus cervicis) - na příčných výběžcích I.- VII. hrudního obratle odstupuje a na dorsální části processus transversi III.-VII. krčního obratle je ukončen čtyřmi šlašitými větvemi (Najbrt, 1973). Nejdelší hrudní sval (m. longissimus thoracis) Nejdelší bederní sval (m. lngissimus lumborum) Nejdelší hrudní a bederní sval (m. longissimus lumborum et thoracis) se pnou od VII. krčního obratle až k pánvi. Spočívají na výběžcích žeberních bederních obratlů. Tyto svaly se kaudálním směrem rozšiřují a mizí z nich šlašité elementy. Kryje jej lesklá aponeuróza. Nejkraniálněji začíná sval jako tzv. m. longissimus atlantis et capitis a jeho šlachy jsou vedeny od umístění křídla atlasu (m. longissimus atlantis) až k IV. a V. krčnímu a II. A III. hrudnímu obratli. V oblasti krku se rozvíjejí do vějíře od příčných výběžků III. a VII. krčního a I. a VII. hrudního obratle jako m. longissimus cervicis (Najbrt, 1973; König-Liebich, 2003). Hlavní funkce nejdelšího svalu spočívá v přenosu pohybu pánevních končetin ve fázi kmitu na hřbet. Bederní částí m. gluteus medius je sval integrován s pánví. U dobře trénovaných koní může nejdelší sval čnít až nad trnové výběžky, které jsou pak uloženy v nově vytvořeném mělkém mediánním žlábku na hřbetu (König-Liebich, 2003). M. longissimus dále fixuje páteř při pohybu a slouží k napínání páteře. Jeho oboustranná kontrakce pak při fixovaných hrudních či pánevních končetinách umožňuje koni flexi hřbetu a vyhazování zadními končetinami či na nich vzpínat. Největší napětí v důsledku natažení svalu vzniká při pohybu pánevní končetiny dopředu. Kontrakce jednostranné umožnují ohýbání páteře na strany (např. při jízdárenské práci na kruhu). Zároveň dochází k extenzi svalu ležícího na protější straně (König-Liebich, 2003). 32

Mediální systém svalů představují hlubokou vrstvu dlouhých svalů krčních a hřbetních. Tyto svaly mají zachován své embryonální dělení. Leží přímo na kostře a tvoří svalové snopce probíhající od obratle k obratli čímž vyplní prostor mezi processus spinosi a oblouky obratů až k processus transversi. Dále se svaly mediálního systému dají rozdělit na svaly tzv. spinálního systému a transversospinálního systému. Spinální systém jsou svaly, které se pnou mezi trnovými výběžky. Naopak ty, které se pnou od příčných k trnovým výběžkům jsou systém transversospinální. Tuhle kategorii svalů inervuje rami dorsales obratlových nervů (König-Liebich, 2003). Tento systém lze rozdělit následně: Trnový sval (m. spinalis) Trnový krční sval (m. spinalis cervicis) Trnový hrudní sval (m. spinalis thoracis) M. trasnversospinalis Polotrnový sval (m. semispinalis) Jeho součástí jsou: o Polotrnový hlavový sval (m. semispinalis capitis) je uložen hluboko na desce vazu šíjového a překrývá pouze musculus multifidus cervicis a kraniální konec musculus spinalis. Dělí se na pět až šest krátkých úseků, čtyřmi až pěti šlašitými vpisy, které probíhají šikmo. (Najbrt, 1973) Dále se člení na: Dvojbříškový krční sval (m. biventer cervicis) Složitý sval (m. complexus) o Mnohoklanné svaly (mm. multifidi) o Otáčeči (mm. rotatores) Trnový sval (m. spinalis) je uložen v oblasti mezi m. longissimus a nejhlubší vrstvou svalů krčních a hřbetních, což jsou svaly mnohoklanné a otáčeči. Jako celek je označujeme m. spinalis et semispinalis thoracis et cervicis. Představují souvislý řetěz jednotlivých snopců, které přiléhají na laterální strany trnů obratlů. U koně se pne mezi trnovými obratlovými výběžky, přičemž přeskakuje i několik segmentů. Kůň má m. spinalis thoracis et cervicis tvarován jako jednotnou svalovou ploténku. Trnový sval se upíná na výběžcích trnů na III. až VII. krčního obratle mediánní rovinou, na I. až VI. 33

hrudním obratli většinou horizontální rovinou. Sval trnový odstupuje na posledních šesti obratlů hrudníku a na I až VI. bederním obratli (Najbrt, 1973; König-Liebich, 2003). Polotrnový sval (m. semispinales) - byl vytvořen dodatečně a probíhá mezi processus mamillares a příčnými výběžky až k výběžkům trnovým. Polotrnový hlavový sval (m. semispinalis capitis) je laterálně kryt m. longissimus a m. splenius. Vyplňuje prostor mezi kosti týlní, krční páteří a šíjovým vazem. Vzpřímení hlavy je zajištěno oboustrannou kontrakcí polotrnového hlavového svalu. Jednostranná kontrakce hlavu a krk skloní ke straně (König-Liebich, 2003). Mnohoklanné svaly (m. multifidi) utváří nejhlubší vrstvu dlouhých svalů krčních a hřbetních. Četná svalová bříška probíhají segmentálně od kloubních a bradavčitých výběžků příp. na hrudníku i z výběžků příčných, k výběžkům trnovým předešlých obratlů. Mm. multifidi podporují jemnou koordinaci dlouhých krčních a hřbetních svalů a jejich pohybové procesy (König-Liebich, 2003). Otáčeči (mm. rotatores) jejich výskyt je omezen pouze na oblast hrudní páteře, kde jsou možné rotační pohyby. Konkrétně u koně je to I. až XVI. hrudní obratel. Rozdělují se na krátké a dlouhé otáčeče. Krátké otáčeče se pnou mezi příčnými a trnovými výběžky předchozích obratlů. Dlouhé otáčeče přeskakují obvykle dva segmenty (König- Liebich, 2003). U koní se nachází v počtu sedmi až jedenácti svalových bříšek (Najbrt, 1973). Krátké krční a hřbetní svaly Laterální a mediální systém dlouhých krčních a hřbetních svalů je doplněn intersegmentálními krátkými svaly (Konig - Liebich, 2003). Tato skupina se táhne mezi příčných výběžků obratlů, kdy se jedná o tzv. intertransversální systém, a mezi výběžky trnovými což můžeme označit jako interspinální systém (König-Liebich, 2003). Dělení je následující: Mezitrnové svaly (mm. interspinales) Mezipříčňové svaly (mm. intertransversarii) 34

mm. intertransversarii dorsales et ventrales cervicis. mm. intertransversarii thoracis mm. intertransversarii lumborum Mezitrnové svaly (mm. interspinales) jsou drobného a málo zřetelné svaly, které míří od posledních krčních obratlů až k prvním obratlům beder a slučují pokaždé dva vedle sebe ležící trny. Koně a jiní kopytníci je mají propletené šlachami a tím se tak stávají vazy (ligg. interspinalia) v oblasti hrudní a bederní páteře. Oblast krku obsahuje vazy s izolovanými svalovými snopci. Jejich funkce spočívá ve fixaci a prohýbání hrudní a bederní páteře (Najbrt, 1973; König-Liebich, 2003). Mezipříčňové svaly (mm. intertransversaii) probíhají mezi příčnými, resp. mezi příčnými a kloubními, resp. mamillárními a přídatnými výběžky obratlů. (König- Liebich, 2003) U koní jsou rozlišovány také na krku, kde se rozpínají na tři etáže. A to mm. intertransversarii dorslaes et ventrales cervicis a mm. intertransversarii lumborum jako mediální sval mezi processus mamillares a processus costales a mm.intertransversarii thoracis a mezipříčňové svaly v hrudní části. Tyto svaly fixují a naklání krční a bederní páteř (König-Liebich, 2003). Funkce této svalové skupiny spočívá v lehké koordinaci pohybových procesů krku a beder. Dále fixují páteř a jsou nápomocny jejímu pohybu do stran (König-Liebich, 2003). Na hřbet sahají kromě vlastních (autochthonních) svalů také svaly druhotné (heterochtonní). Tato skupina svalů je hyposomatického původu a jejich inervaci zajištují ventrální větve míšních nervů. (Najbrt, 1973) 35

4 KISSING SPINES SYNDROME 4.1 Charakteristika Obecně syndrom jsou to příznaky (symptomy) vyskytující se společně a charakterizují chorobný stav (Valach, Kábrt, 1962). Pro ty, kteří ještě o tomto syndromu neslyšeli, by bylo na místě v prvé řadě přeložit jeho název. Kissing spines syndrome (dále jen KSS) znamená v hovorové angličtině líbající se trnové výběžky. Odborně je tento syndrom označován jako impingement of dorsal spinous processes (někdy také verlapping, overriding of dorsal spinous processes). Česky tedy srážející se, překrývající se trnové výběžky (Švehlová, cit. 2018). Jedná se o rentgenologickou diagnózu, kdy na rentgenových snímcích můžeme vidět zbytnělé horní části trnových výběžků určitých hrudních a/nebo bederních obratlů. Běžně to bývají XIII.-XVIII. hrudní obratle, mezi kterými se mezitrnové prostory zúží do takové míry, až se začnou dotýkat či docela srůstat (Švehlová, cit. 2018). Při vzájemném dotyku můžou vznikat záněty a jako obrana kostní tkáně proti podráždění vznikají i osteofyty neboli kostní výrůstky (Dunová, 2016). Kissing spines trpí v malém měřítku daleko více koní, než si můžeme představit a mnoho majitelů o tom ani neví. KSS (kissing spine syndrome) je ale až posledním stádiem těchto potíží (equichannel.cz, 2015). Nejvíce jsou vystaveny tlaku jezdce obratle, jejichž trnové výběžky směřují téměř kolmo k páteři (Wintzer, 1999). 4.2 Etiologie Příčinou mohou být namáhavé a náročné skoky či pád, a právě skákání přes překážky je považováno za nejčastější příčinou vzniku KSS. Hunteři a parkuroví koně jsou považováni za nejčastěji postižené koně. Patrně se jedná o pohyby spojené s velkým prohnutím při odrazu ke skoku a poté se značným vyklenutím v letu a dalším prohnutím při doskoku koně (Švehlová, cit. 2018). Skok dělíme do čtyř fází. V první fázi kůň přesouvá těžiště dozadu a nadlehčuje pření část těla, snižuje záď a pánevní končetiny se posouvají pod koně. Následuje fáze odrazu a napnutí pánevních natahovačů. Fáze letu a poslední doskoku (anonym). Hlavně pokud kůň překonává vysoké a široké překážky. Při tomto pohybu dochází k extrémnímu napnutí a poté povolování mezitrnových vazů 36

a k pohybu meziobratlových kloubních ploch díky čemuž se trnové výběžky obratlů viditelným pohybem přibližují k sobě a od sebe (Švehlová, cit. 2018). Mezi faktory náleží také nevyzrálost kostry mladého koně při zařazení do výcviku může mít negativní vliv na pozdější vývoj páteře a následný vznik KSS. Nedostačující osvalení, a to především dolní linie svalů, která drží horní část hřbetu a otevírá mezitrnové prostory (Dunová, 2016). Dále se může podílet spondylóza páteře nebo oslabené svalstvo a vazy, které zespodu podpírají meziobratlové ploténky. Nejčastěji zasažena bývá oblast sedla tedy obratle, které směřují směrem dopředu. S kissing spines syndromem se často setkáváme i u koní, které mají krátký tzv. prosedělý hřbet, díky čemuž se trny uprostřed jejich hřbetní páteře k sobě zřetelně přibližují. Dokonce se mohou i dotýkat. Bohužel, není doposud objasněno, jestli je to příčina možných bolestí nebo je příznak nesprávné funkce hřbetu (Švehlová, cit. 2018). Obr. 12 Vlevo zdravé obratle, vpravo obratle postižené spondylózou (Cocozza, 2016) 4.3 Symptomatologie Kissing spine se vůči okolí častokrát nijak neprojevuje a mnohdy se na něj narazí během rentgenologického vyšetření. Jestliže se tento syndrom projeví pak prvotně to je bolestivostí koňského hřbetu (Švehlová, cit. 2018). 37

Obecně se mezi příznaky KSS řadí: náhlé změny chování, případně temperamentu koně; nepřiměřené reakce na sedlání, při dotahování podbřišníku ohánění se hlavou po ošetřovateli či projevující se diskomfort také při dotecích v oblasti zad, nafukování se jako protitlak při dotahování podbřišníku; neochota spolupracovat při ježdění a skocích; neochota práce hřbetem, kdy se koně snaží předcházet bolesti jeho zatnutím a snaží se kompenzovat pohyb pouze končetinami; vyhazování, neochota spolupráce během kování (Švehlová, cit.2018; Dunová, 2016). Tyto příznaky ovšem bývají projevy mnoha dalších onemocnění jako je například: syndromu tying-up (svalové onemocnění, subluxace sakroiliakálního kloubu a artritidy meziobratlových kloubů. V období jezdeckého klidu mohou příznaky odeznít, a poté při postupném návratu do normálního pracovního režimu se zase projeví, což muže být známkou špatného vlivu jezdce nebo nepřiměřené náročnosti tréninku. Zkušený člověk si může již při palpaci všimnout nepravidelné velikostní rozdíly výběžků trnových hrudní nebo bederních obratlů. Odezvy na toto vyšetření jsou různé a to např. vyjadřující bolestivost či nelibost (Švehlová, cit. 2018). 4.3.1 Core skóre Anglický výraz core označuje tzv. jádro těla koně, které je tvořeno hlubokými stabilizačními svaly středu těla. Tyto svaly jsou velice důležité, jelikož je kůň využívá ke stabilizaci svého těla, čímž je podpořeno držení těla, poloha a rovnováha. Může se tak plynule pohybovat, koordinovat pohyby. Do svalů středu těla jsou řazeny svaly hrudní a bederní páteře, dále pánve, kyčlí a břicha. Patří sem také bránice, břišní svaly, svaly pánevního dna a mnohoklané svaly páteře (equichannel.cz, cit. 2018). Mnohoklané svaly (m. multifidi) musí být silné, aby mohly držet páteř a ta se pod jezdcem neprohýbala. Tyto svaly neposílíme pouhým dopřednějším pohybem, zvláště pokud se již kůň naučil při práci prohýbat. Pokud po koni žádáme na vyšší úrovni práci ve shromáždění (equichannel.cz, cit. 2018). 38

Obr. 13 Vlevo slabé multifidy prohýbají páteř. Vlevo silné multifidy podporující vyklenutí páteře (Cocozza, 2016) Spinal Crowding Syndrom (dále jen SCS) je stupeň zádových problémů koně a předchází vlastnímu kissing spines syndromu. Koňská kostra se v průběhu milionů let měnila, ne však proto aby mohla nést jezdce, ale aby kůň mohl rychle běhat. Mladý kůň poprvé nesoucí celou váhu jezdce, má tendenci prohýbat svou páteř čímž již tak úzké mezitrnové prostory značně zúží. Prohnutí nemůžeme vidět, brání nám v tom totiž sedlo. Po přidání zátěže ve vyšších chodech, začne být kůň ve značné nepohodě, jelikož prohnutím jsou stlačovány nervy mezi samotnými výběžky a nedojde-li k nápravě, riskujeme jejich skřípnutí (Cocozza, 2016). Koně jsou zvířata zvyku, může docházet k tzv. uzamknutí citlivé oblasti na obranu proti nepříjemnému pocitu skřípajících se nervů, díky čemuž ztratí páteř svou normální ohebnost. Toto uzamknutí spočívá v zatnutí hřbetních svalů. Pokud má takový kůň pracovat více v klusu a cvalu, raději bude místo zapojení celého těla se snažit kompenzovat vše jen pomocí končetin. Schválně bude rozkládat chod a kroutit záď dovnitř. Proto koně, kteří mají dobrou stavbu těla jsou tak nepohodlní a nikdy nejsou schopni naplnit svůj potenciál bez ohledu na kondici a je to také důvod proč se mnoho koní pohybuje lépe ve volnosti než pod sedlem (equichannel.cz, cit. 2018; Cocozza, 2016). 39

Obr. 14 Přirozená šířka štěrbin mezi výběžky (equchannel.cz, 2015) Obr. 15 Viditelné zúžení mezitrnových prostor při mírném prohnutí (equchannel.cz, 2015) Na koňský hřbet může negativně působit také nepadnoucí sedlo, je to velmi častý problém. Příliš těsná sedla v oblasti páteřního kanálu mohou vyvolávat prohýbání zad což následně brání kvalitnímu rozvoji svalů horní linie (Tucker, 2017). Pokud kůň trpí SCS, je pro něj těžké pracovat, svého jezdce nadhazuje, a i jezdec se cítí nekomfortně a není schopen jezdit lehce a měkce což nijak nepomáhá zlepšit tenzi koně. Kůň pak nerozumí našim pobídkám, díky čemuž se stává staženým a ztuhlým koněm, který se našim pobídkách brání. Často se těmto příznakům počínajícího SCS nevěnuje taková pozornost jako by měla, abychom mohli zasáhnout v čas. 40

Obr. 16 Jezdcova váha působí prohnutí oslabeného hřbetu (Cocozza, 2016) Pro zjednodušení diagnostiky a určení stupně postižení můžeme využít následující tabulku, kde na škále 0-5 znamená 0 bezchybnou, silnou a uvolněnou páteř a 5 znamená bolestivý kissing spines. Tabulka 1 Skore 0-5 pro určení závažnosti KSS (equichannel.cz, 2015) Skóre 0 Perfektní hřbet Páteř v sedlové oblasti je ve výborném stavu Poddajný krk a měkké přilnutí Lehké přilnutí, na obou stranách stejné Pěnění Pohodlný ve všech chodech a ruších Ochotný Velmi šťastný kůň Skóre 1 Mírně prohnutý hřbet Ztráta uvolněnosti při zvýšeném kmihu: Přilnutí s kmihem zesiluje Lehce nepravidelné přilnutí na jedné Mírný nedostatek narovnání na jedné otěži Šťastný kůň ve středních / prodloužených straně, na jedné otěži Ochotný chodech trochu měkčí 41

Skóre 2 Mírný stupeň SCS Zvýšení napětí v pracovním klusu na otěži Odpor při zvedání / snižování krku Omezená kvalita chodů Málo ohnutí a ztuhlost na jedné straně Preferuje jednu ruku, zpravidla je příjemnější vpravo Pocit na koni z kopce" a nepohodlí ve středním / prodlouženém klusu, potíže v udržení po- Fungující kůň hybu vpřed Skóre 3 SCS Snadno se dostává do tenze, obtíže při práci na otěži Klade odpor a ztrácí kmih Na jedné straně silné přilnutí, na druhé nestálé Na jednu ruku Drncavý klus, ve cvalu kývání hlavou, padání dovnitř kruhu na jednu ruku V přechodech zvedá hlavu Nepohodlný kůň těžko jezditelný Neochotný Skóre 4 SCS a tuhý Pracuje jen za nebo nad otěží Tvrdá huba a tuhý krk Silné přilnutí na jedné straně Nepohodlný klus, ve cvalu Kůň ve velké tenzi hřbet Cviky a přechody jsou vydřené" a žádné na straně druhé kývání hlavou, padání dovnitř nebo ven Potíže se zatá- Mělké chody, čením, suchá častá zranění nebo otevřená nohou, ne- huba předvídatelné chování Skóre 5 Kissing spines Svalový spasmus dlouhého hřbetního svalu Kůň je v neustálé tenzi Velmi obtížný a nekonzistentní i při základních požadavcích Zaťatá huba i krk Silné tlačení do jedné otěže, nejde zatočit, suchá otevřená huba Klus i cval velmi nepohodlný, čtyřdobý cval, trhavé kroky, žádný rytmus Švihání ocasem, vyhazování Bolavý kůň Problémy při sedlání a nasedání Nepříjemný, nebo smutný 42

Visconte Simon Cocozza (2016) přirovnává drezurní práci na špičkové úrovni Grand Prix k lidskému baletu, a proto klasické uvolňování koně v kroku, klusu a cvalu na dlouhé otěži rozhodně nestačí, aby se kůň dostal do kondice. Cviky na tak vysoké úrovni vyžadují vynikající rovnováhu, pružnost a ohebnost. Takové cviky bychom mohli přirovnat k józe, pilates a díky vývoje kinetického řetězového sportovního tréninku, můžeme nové poznatky přenést do práce pod sedlem na oblasti koňského těla, které jsou oslabeny. A právě spolupráce koně s jezdcem vytváří fyzickou kondici, důvěru, a rozvíjí psychologické a fyzické vazby dané dvojice. Měli bychom pamatovat na čtyři základní prvky během práce s koněm touto metodou. Čím více jim porozumíme tím dříve můžeme ve výcviku pokračovat dále. Jsou to: Protahování důležité pro protažení a uvolnění svalů a páteře, Důvěra učit koně věřit jak jezdci, tak i sobě, lépe se pak bude ohýbat a klenout hřbet pod sedlem, Síla posilování core muscules, aby se volně pohyboval v celém rozsahu, Přiježdění naučit koně, aby nás nechal řídit jej, svobodně našimi pomůckami. 4.4 Diagnostika Základem pro prokázání a správnou diagnostiku jsou kvalitní rentgenové snímky. Na nich pak můžeme vidět zúžené mezitrnové prostory, postižené trny se často dotýkají a někdy až srůstají. Samotné zjištění tohoto syndromu nemusí nutně znamenat, že kůň bude mít problémy. Jsou jedinci, kteří i přes pozitivní rentgenologické nálezy jsou velmi výkonní, protože KSS se nalézá i u koní klinicky zdravých (Švehlová, cit. 2018). Proto, je i palpace jedním ze základních a nejdůležitějších klinických vyšetření, aby se zjistilo, zda kůň trpí bolestmi zad či nikoliv. Osoba provádějící vyšetření by měla pamatovat na skutečnost, že KSS může existovat, aniž by byl hmatatelný a někdy není možné rozlišit bolestivé reakce od normálních (A) Ranner, W., Gerhards, H., 2002). Palpace zad není u většiny koní ve srovnání s čištěním či zvedáním nohou běžnou situací, často dochází k neobvyklým reakcím, pokud na ni kůň předtím nebyl zvyklý. 43

Správně provedená palpace je časově náročná, obvykle trvá 10-15, někdy i 30 min. Při vyšetření není rozhodující více či méně pohyblivá páteř, ale behaviorální výrazy koně. Každý zdravý kůň se bude snažit vyhnout jistému tlaku (tlak prsty nebo celými dlaněmi či jiným tupým předmětem). Například kůň ohýbá břicho do boku (reakce na tlak při dotahování sedla), dorzálně (tlak v oblasti posedlí, kde sedí jezdec). Optimální provedení palpace je, pokud se vyšetřující osoba nachází na vyvýšené pozici a může tak využít svou hmotnost (C) Ranner, W., Gerhards, H., 2001). Pro potvrzení přítomnosti zádového problému lze také využít ohybové zkoušky. Kulhání na zadní končetiny může být jedním z druhotných příznaků KSS. Jelikož zadní končetiny jsou nepřímo spojeny s páteří skrz pánev, ovlivňují pohyby páteře více než přední končetiny koně, což muže vést k bolestivému napětí v zádových svalech. Koně s chronickými bolestmi zad mají omezenou činnost zadních nohou, ovšem není to vždy pravidlem (C) Ranner, W., Gerhards, H., 2001). Obr. 17 Ohybová zkouška (C) Ranner, W., Gerhards, H., 2001) Ve sporných případech lze také využít scintigrafii, což je zobrazovací metoda, která na rozdíl od rentgenových metod využívá záření vyzařované z těla, nikoliv z vypnutelného vnějšího zdroje (A) Ranner, W., Gerhards, H., 2002). Při využití radiologických vyšetření mohou být použity mřížkové kazety, vhodné filmy, hliníkové filtry vyžadující radiografické zařízení s výkonem 60-120 kv a 25-90 ma. Díky této technice můžeme získat snímky, u stojícího koně, trnových 44

výběžků od prvního hrudního až po třetí nebo čtvrtý bederní obratel. Jelikož tloušťka měkkých tkání se zvětšuje od distální k proximální části, je nezbytné zvýšit výkon pro správné zobrazení výběžků (B) Ranner, W., Gerhards, H., 1999). Jako doplňkový materiál pro důkladnější stanovení diagnózy může sloužit vyšetření termovizní kamerou, které nám odhalí teplejší zánětlivá místa (Dunová 2016). Stává se, že takový nález může znamenat něco jiného u mladého a něco jiného u starého koně. To je dáno zejména tím, že nadtrnový vaz, uložen nad trnovými výběžky obratlů, s věkem zesiluje, čímž vyvolává morfologické změny těchto trnů. Proto odborníci rozhodli sestavit klasifikační stupnici ve vztahu k věku, využívání či disciplíně a pohlaví koně i na klinické vyšetření (Švehlová, cit. 2018). Rentgenologické snímky nálezů se tak rozdělují do 4 stupňů závažnosti: 0. stupeň: normální rozestup mezi nezměněnými trny (> 4 mm); I. stupeň: zúžení mezi dvěma nebo více trny, které jsou změněny; II. stupeň: dotýkání se dvou nebo více trnů, které jsou změněny; III. stupeň: dotýkání se a překrývání dvou nebo více trnů, které jsou změněné. Černý (2002) se zmiňuje ve své knize, že palpace v oblasti hrudních obratlů je z důvodu jejich konvergenci neboli sbližování, obtížnější a mezilopatková krajina je zcela vyloučena. 4.5 Prognóza Kissing spine syndrom je nevratný stav, který má tendenci se zhoršovat. Nese si s sebou bohužel i na první pohled nesouvisející důsledky, a to v podobě příliš zatěžovaných částí těla, které kůň využívá, aby kompenzoval správnou práci hřbetu, které se vyhýbá (equichanell.cz, 2015; Cocozza, 2016). 4.6 Terapie Po zjištění pozitivního nálezu následuje období klidu, které může být v rozmezí od 3 do 9 měsíců, doplňováno je injekcemi kortikoidů v místě postižení a dále se provádí fyzioterapie a chiropraxe. Jedna z alternativ léčení, může být také akupunktura, jenž má dobré výsledky. Pokud koni ani tyto procedury nepomáhají, je možno nasadit 45

nesteroidní protizánětlivé léky, nebo léky obsahující glukosaminy a chondroitin (Švehlová, cit. 2018). Další terapií, pokud selžou předchozí praktiky, je operace, po níž kůň musí stát v boxe týdny až měsíce. Pokud vše probíhá, jak se očekává, může se zařadit kontrolovaný pohyb. Nejprve voděním, poté na lonži, práce pod sedlem by měla být zařazena nejdříve za 3 měsíce ale většinou až za půl roku od operace. Obyčejně volíme operaci u nejtěžších případů, nejčastěji se léčí XV. až XVII. obratle hrudní a výsledky jsou povětšinou dobré výsledky (Švehlová, cit. 2018). Rehabilitační cvičení, kdy do práce zařadíme gymnastické cviky, které usnadní otevírání mezitrnových prostor a posílí svaly dolní linie opory páteře, má také významnou roli při řešení tohoto problému. Rehabilitace ať už se jedná o koně, který prodělal operaci či nikoliv, může být dle Dunové (2016) doplněna preventivní péčí o opěrný aparát s využitím Dornovy metody. Pozitivní výsledky Dornovy metody lze pozorovat u koní s lehčím stupněm poškození. Pomůže s uvedením kostry do osové souměrnosti ke snížení napětí mezi jednotlivými obratli. U koní, s vyšším stupněm poškození obratlů, je již třeba v rámci rehabilitace a rekonvalescence po operaci se zaměřit na posílení svalů jádra. Těžším případům metoda pomůže jen díky jemné práci s fasciemi. Nikdy však neodstraní patologické změny. (Dunová, 2016). 4.7 Prevence Základem by mělo být neuspěchat správnou dobu obsedání mladého koně tak, aby k tomu nedošlo ještě ve věku, kdy se kostra koně vyvíjí. Každá jednotlivá část kostry koně dokončí svůj vývoj v jiném věku. Například, krční páteř dokončí svůj vývoj ve třech letech. Naproti tomu první dva krční obratle (atlas, axis) a prvních deset hrudních obratlů se vyvíjí celý život. Zbylá část hrudních obratlů s bederními, křížovými a ocasními se vyvíjí cca do osmi let stáří koně (Duployez, 2016; Dunová, 2016) Švehlová dále uvádí, že v rámci prevence i rehabilitace je velice důležité správné posilování břišních svalů a podporování pružnosti páteře, jejich vazů a dalších svalů v okolí. 46

Další body prevence: Zvolení správně padnoucího sedla, Dbát na postupné a správné osvalení částí těla, které stabilizují páteř, Zařazení do výcviku koně také gymnastiku a strečink, Podporovat pružnost a ohebnost i při běžných aktivitách (Dunová, 2016) 4.8. Na první pohled nesouvisející problémy V důsledku KSS může kůň správnou funkci páteře a hřbetu kompenzovat skrz zatížení jiných částí těla. Nejčastěji se to projevuje na končetinách, přesněji na nevyvážených kopytech. Ty jednostranně přerůstají v tzv. sukni, což poukazuje na opakované kulhání této končetiny. Visconte Cocozza to přirovnává k nerovnoměrně sjeté pneumatice při nevyvážené geometrii vozidla. Tyto síly nadměrné nebo nefyziologické zátěže mohou způsobovat kostní výrůstky, otoky kloubů, nadměrné opotřebení některých částí těla. Po posílení jádra koně se mohou tyto příznaky zmírnit či dokonce odeznít (Cocozza, 2016). Obr. 18 Nerovnoměrně opotřebované kopyto (equichannel.cz) 5 PŘÍPADY Z PRAXE V rámci své bakalářské práce jsem navštívila dva koně, kterým byl diagnostikován KSS. Po vzájemné domluvě s majiteli mi byly předány informace o koních a jejich KSS, ukázána práce s koňmi ze země i pod sedlem, díky čemuž jsem mohla pořídit potřebnou fotodokumentaci. Dále jsem dostala k dispozici RTG těchto dvou koní a mohla 47

jsem znázornit lokace KSS. Pro úplnost jsem po konzultaci s majiteli určila tzv. Core skóre. 1. PŘÍPAD Tabulka 2 H.L. Cowboy Jméno Hombres Laxton Cowboy Pohlaví valach Narozen 17.5. 2008 Plemeno Paint horse Kdy byl KSS diagnostikován v 8 letech (18.7.2016) Využití western Závody/výkonnost --- Lokace Th 11-12-13 Core skóre 2-3 Majitelka svého koně koupila v březnu 2016, jako sedmiletou remontu, která byla právě stažena z pastvin. Valach již byl dříve obsednutý, ale neuměl nic z klasické jízdárenské práce, jen zřídka chodil do terénu. Do svých sedmi let trávil celý život v kopcovitém terénu, na prudkých pastvinách, což nejsou příznivé podmínky pro vývoj šlach a celkového postavení pohybového aparátu mladého koně, včetně hřbetu. Je to pravděpodobně příčina vzniku KSS. Po prvních dvou měsících práce kůň vykazoval projevy tuhosti, tvrdosti a neohebnosti. Pod majitelkou nebyl tak ochoten k práci jako pod jejich tehdejší trenérkou, což majitelka přisuzuje i menším zkušenostem oproti trenérce. Nedařilo se jí ho tak ohnout a uvolnit, kůň se ošíval a vyhazoval, a to hlavně při přechodech z klusu do cvalu. Neochotný vůbec nacválat natož na správnou nohu. Pokud jej trenérka dobře rozhýbala, neměl kůň s nacváláním problém. V polovině června téhož roku, kdy byla majitelka s koněm na vyjížďce, ji kůň ošklivě shodil, jako by ani nevěděl co se stalo. Majitelka říká, že ho vůbec nepoznala, že není nijak zákeřný. Pokud ale došlo ke skřípnutí nervů v místě postižené páteře, mohlo dojít ke zkratu a zvíře nad sebou ztratilo kontrolu podobně jako tomu bývá, pokud jezdec jezdí s koněm s tzv. zarolovanou hlavou čemuž se říká Rollkur. Na doporučení zavolala doktorku Kohoutovou z Heřmnova Městce. Proběhlo ortopedické vyšetření, provedeny ohybové zkoušky, nechala si jej předvést na kruhu v kruhové jízdárně ve všech 4 chodech. RTG ukázalo, že bylo onemocnění zachyceno ještě v ranném stádiu neboli Spinal Crowding Syndrome, což předchází vlastnímu 48

Kissing Spinal Syndrome. SCS ještě nejsou tak výrazné změny na trnových výběžcích postižených hrudních obratlů. Proto pokud bude správně pracovat, bude mu podávána medikace každý rok a bude ošetřován dvakrát do roka chiropraktikem, tak může normálně fungovat. Koni byl injekčně podáván steroidní přípravek Tildren (12 000,-). Poté přešli na Bonefos, zde se ale musí dávat 2x vetší dávka (9 000,-). Jedna dávka vydrží půl roku až rok. Dle majitelky, pokud dávka vydrží 10 měsíců je to považováno za úspěch. Další zásadní informací bylo pro majitelku zjištění, že ne pokaždé to zabere tak jak na první dávku. Nástup účinku přípravku by měl být do 14 dnů od aplikace. Největší omezení vidí majitelka v riziku skřípnutí nervů při prudkém zvednutí hlavy koně. Proto je nucena práci s ním plánovat i podle počasí. Například, nemůže chodit do terénu, pokud moc fouká vítr, aby předešla leknutí koně a tím tak dalšímu pádu, či zranění jak jezdce, tak i koně. Nebo pokud je mokro, aby předešla podklouznutí koně, případnému trhnutí a skřípnutí. Po zjištění KSS půl roku rehabilitoval a pracoval pouze ze země. Na rovném povrchu, velké kruhy. Když začínali na 5 min. za den a skončili na max. hodině práce ze země. Majitelka říká, že nejvíce mu pomohlo lonžování s hlavou dole. Práce na gumovým chambonu. Kůň se naučil lonžovat s hlavou dole bez vyvazování. Poté přidali ohýbání, ustupování na holeň, ze země, dovnitř plec, dovnitř záď. Nebo couvání. Obr. 19 Carrot Stretches H.L. Cowboy (Hanzelková, 2017) 49

Snaží se, aby kůň chodil pod sedlem s vyklenutým hřbetem na přilnutí. Mimo jiné také posilují svaly jádra, jak při práci ze země, tak pod sedlem. Využívají přitom tzv. carrot stretches neboli mrkvový strečink, při kterém se kůň natahuje za pamlskem, a přitom protahuje vnitřní svaly. Obr. 20 Obrat okolo zadku na levou a pravou ruku H.L. Cowboy (Hanzelková, 2017). Obr. 21 Zvýraznění problematické části hrudní páteře II., valach H.L. Cowboy (Hanzelková, 2017) 50

Obr. 22 Lokalizace Th 11-12-13, KSS, valach H.L. Cowboy (MVDr. Přikryl, MVDr. Kohoutová, 2016) Obr. 23 Zvýraznění problematické části hrudní páteře I., valach H.L. Cowboy (Hanzelková, 2017) 51

2. PŘÍPAD Tabulka 3 L.B. Chap Jméno Little Billy Chap Pohlaví valach Narozen 25.4. 2007 Plemeno Paint horse Kdy byl KSS diagnostikován v 9 letech (12.7.2016) Využití vytrvalost Závody/výkonnost --- Lokace Přes celé posedlí až do oblasti beder Core skóre 3 Majitel vlastní koně tři roky a koupil jej, když koni bylo sedm let. Po dvou letech, kdy kůň střídavě kulhal na všechny nohy, mu bylo po diagnostice KSS pořízeno padnoucí sedlo. Po kompletním zrentgenování si pozval sedláře, který tvrdil, že sedlo koni nikdy nepasovalo. Proběhla výměna sedla za sedlo vyrobené na míru, které je zároveň o 10 kg lehčí, a kůň se od té doby značně zlepšil. Dříve byl až nepříčetný, pokud mu někdo přejel prsty po hřbetě a trochu zaryl. Díky KSS má na sedlání nepříjemné vzpomínky, a při dotahování sedla je ztuhlý. Po konzultaci s veterinárním lékařem dospěli k názoru, že se jedná o vrozenou vadu genetického původu a špatné sedlo i styl ježdění jej zhoršilo. Během mé návštěvy kůň při práci mírně kulhal a byl ztuhlý. Při pohybu ve volnosti v kruhové jízdárně byl uvolněný. Něž se dostatečně rozhýbal bylo patrné mírné kulhání na pravou přední nohu. Pod sedlem trochu utíkal. Pro prevenci cvičí tato dvojice carrot sretches na posílení jádra, dále vyklenutí hřbetu ze země, fyzioterapeutické cviky jako protahování za ocas. Cviky na vyklenutí zad, kdy je vyvinut tlak v místě hrudní kosti na úponu zadního hlubokého prsního svalu (Hourdebaight, 2012). Tento cvik provádí na 3-4 sekundy s opakováním 10krát. 52

Obr. 24 Lokalizace po celé délce posedlí až do oblasti beder, KSS, valach L. B. Chap (MVDr. Žuffová, 2016) Obr. 25 Zvýraznění problematické části páteře I., valach L.B. Chap (Hanzelková, 2017) 53

Obr. 26 Zvýraznění problematické části páteře II., valach L.B. Chap (Hanzelková, 2017) 54