Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici VLIV POUŽITÍ RŮZNÝCH TYPŮ KRYCÍCH MATERIÁLŮ KONSTRUKCÍ NA MIKROKLIMA MNOŽÁREN Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce doc. Dr. Ing. Petr Salaš Lednice 2012 Vypracovala Turoňová Sylvie

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma,,vliv použití různých typů krycích materiálů konstrukcí na mikroklima množáren vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne.. Podpis diplomanta

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala doc. Dr. Ing. Petru Salašovi za odborné vedení, cenné rady a konzultace při zpracování této bakalářské práce.

OBSAH 1. ÚVOD...5 2. CÍL PRÁCE...6 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED...7 3.1 Množárna...7 3.1.1 Vyhřívaná množárna...7 3.1.2 Studená množárna...8 3.2 Způsoby rozmnožování dřevin...8 3.3 Hlavní stavby množáren... 10 3.3.1 Skleník... 10 3.3.2 Fóliovník... 12 3.3.3 Pařeniště... 15 3.4 Fyziologické aspekty při rozmnožování dřevin... 16 3.4.1 Světlo... 17 3.4.2 Teplota... 18 3.4.3 Vzdušná vlhkost... 19 3.5 Materiály používané na pokrytí konstrukcí množáren... 20 3.5.1 Sklo... 20 3.5.2 Plexisklo... 24 3.5.3 Fólie... 25 3.5.4 Polykarbonát... 33 4. VLASTNÍ KOMENTÁŘ K ŘEŠENÉ PROBLEMATICE... 37 5. ZÁVĚR... 39 6. SOUHRN A RESUMÉ... 40 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 41 8. SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ A TABULEK... 44 4

1. ÚVOD Rozložení výrobní základny v ČR je značně nerovnoměrné. Největší výměry ploch pro produkci dřevin ve volné půdě a v kontejnerech jsou v regionech Středočeském a Pražském (528 ha), Východočeském (414 ha), Severomoravském (275 ha), Jihomoravském (223 ha). Naopak nejmenší produkční plochy jsou v regionu Západočeském (55 ha), Jihočeském (18 ha) a Severočeském (145 ha). Vedle venkovních pěstebních ploch vykazovaly školkařské závody rovněž produkci na krytých plochách. V roce 2005 činila plocha skleníků 12,9 ha (v roce 2003 16,6 ha), zvýšily se plochy fóliových krytů ze 7,7 ha v roce 2003 na 10,4 ha a mírně se snížily plochy pařeništních záhonů na 3,6 ha. Produkce okrasných rostlin dosahuje 12 % celkové rostlinné výroby v ČR. Podle situační a výhledové zprávy vydané Ministerstvem zemědělství z prosince 2011 měla tuzemská produkce okrasných dřevin do roku 2010 vzrůstající tendenci s průměrným meziročním nárůstem 12 až 15 %. Výměra ploch se v roce 2010 držela na 1400 hektarech. Spotřeba školkařských výpěstků měla až do roku 2010 vzrůstající tendenci s nárůstem okolo 10 20 % a naše společnosti ji pokrývaly z 60 %. V roce 2011 byl vnímán pokles spotřeby, a to především ze strany veřejné sféry a realizačních firem, spotřeba soukromé sféry na jaře 2011 byla na stejné výši, podzimní období bylo celkově slabší. (Piková, 2012) Každý pěstitel se snaží vypěstovat co nejkvalitnější rostlinný materiál, nejen odpovídajícího vzhledu, ale především zdravotního stavu. K produkci takových rostlin je zapotřebí vytvoření ideálních podmínek pro růst a následný vývoj. Dodržení těchto podmínek je možné v skleníkových stavbách neboli množárnách, kde dokážeme regulovat teplotu, relativní vzdušnou vlhkost a intenzitu světelného záření. Důležité je také pokrytí konstrukcí množáren. Sortiment dostupných materiálů je na našem trhu široký, avšak je nutné orientovat se v jejich kvalitě. Vhodně zvolený materiál může ovlivnit celkovou produkci rostlin. 5

2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zhodnotit použití různých krycích materiálů na konstrukce množáren a vliv na jejich mikroklima. V práci jsou uvedeny různé druhy materiálů, zejména fólií, ale i jiné standardně využívané pokryvné hmoty. V této souvislosti je věnovaná pozornost fyziologickým aspektům množení v různých typech množáren. Na základě získaných informací je cílem zhodnotit a doporučit nejvhodnější materiály využitelné v našich podmínkách a dostupné na našem trhu. 6

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Množárna Množárna představuje skleníkovou stavbu pro množení rostlin a jejich následné zakořeňování. Mezi množárnu řadíme skleník, fóliovník a pařeniště. Množárna je vybavena pěstebními stoly (umístěnými ve směru nebo kolmo ke směru podélné osy skleníku). Výška stolu je zpravidla 0,5 0,6 m. Horní část stolu je v celé jeho šíři (0,8 2,4 m) opatřena žlabem, jehož bočnice jsou vysoké 0,11 0,12 m, dno bývá z osinkocementových nebo lépe plastových desek. Na něm bývají uloženy plastové topné trubky s topnou vodou o maximální teplotě 60 C. Množárny, ve kterých má být vyšší teplota vzduchu, mívají ocelové topné trubky, umístěné pod dnem žlabů. Někdy slouží tyto trubky jako kolejnice pro manipulační vozíky, které se pohybují mezi jednotlivými stoly. (Mareček, 1997). Obr. 1. Množárna, Výzkumný ústav Silva Taroucy v Průhonicích. Foto Sylvie Turoňová 2008 3.1.1 Vyhřívaná množárna K předpěstování a k rozmnožování rostlin se používají zařízení umožňující vyhřívání pěstebního substrátu nebo zeminy. Osivo lépe klíčí a nařízkované sazeničky snadněji zakořeňují. K vyhřívání množáren můžeme využít vytápění pomocí radiátorů, obyčejných žárovek nebo topných kabelů. (Svojanovský, 1998) 7

3.1.2 Studená množárna Jedná se především o lehké konstrukce fóliových krytů, chránící rostliny před přímým mrazem, kroupami, silným větrem a dalšími nepříznivými klimatickými podmínkami, které mohou rostlinu významně poškodit až zničit. (Svojanovský, 1998) 3.2 Způsoby rozmnožování dřevin V zahradnictví rozmnožujeme okrasné dřeviny dvěma základními způsoby. A to buď generativně nebo vegetativně. (Walter 1997, Mojžíšek, 2005) Generativní rozmnožování Generativní rozmnožování neboli rozmnožování semeny je nejpřirozenější a nejproduktivnější způsob, který přináší vitální potomstvo přirozeného vzhledu. Můžeme jej použít jen u druhů, které produkují klíčivá semena a u nichž si většina potomstva zachovává žádoucí vlastnosti. Bývají to druhy původní, někdy i vyšlechtěné, geneticky ustálené kultivary. Vegetativní rozmnožování Při vegetativním (nepohlavním) rozmnožování je třeba rozlišovat vegetativní množení přímé, např. řízkování, hřížení, dělení a množení nepřímé, např. roubování a očkování. U okrasných dřevin je snaha využít hlavně vegetativní množení přímé, jednak proto, že je pracovně snazší a efektivnější než nepřímé a také proto, že rozmnožované rostliny nepodléhají případným nepříznivým vlivům podnoží, jakými mohou být špatná afinita při srůstu podnoží a roubu a dále nemohou vyrůstat plané výhony. Vegetativní rozmnožování přímé Rozmnožování bylinnými řízky Pro tento způsob množení používáme nejčastěji řízky polovyzrálé, odebírané z matečných rostlin od poloviny června do poloviny července. Řízky mohou být vrcholové, odebírané z konců letorostů, ze zbytku letorostu pak získáváme řízky osní. U jehličnanů používáme řízky s tzv. patkou staršího dřeva, které řežeme nebo odtrháváme. Obecně lépe koření řízky z mladších rostlin a rostlin vzniklých také řízkováním. Rozmnožování řízkováním se stalo v posledních letech nejdůležitější metodou vegetativního množení. 8

Rozmnožování dřevitými řízky Tento způsob množení patří mezi nejméně náročné. Řízky odebíráme z vyzrálých a plně dřevnatých letorostů po opadu listů za bezmrazého počasí od listopadu do ledna. Délku řízků volíme podle délky internodií mezi pupeny, zpravidla to bývá 150 až 200 mm. Řízky většinou řežeme tzv. na očko, spodní řez je šikmý. Nejlepší materiál pro množení z vyzrálých dřevitých řízků se získává z běžné školkařské produkce. Hřížení Je-li to možné, připravíme mateční rostlinu již rok předem, silnějším seříznutím a mírným zvýšením dávek dusíku. Cílem je vypěstování dostatečně dlouhých výhonů. Hřížení spočívá v ohnutí vhodného, většinou jednoletého výhonu mateřské rostliny (co nejmenší oblouk) a potopení jeho části do půdy. Až do zakořenění je výhon spojen s mateřskou rostlinou. Dělení Tohoto způsobu množení lze použít u mnohých dřevin. Provádí se jednoduše a nevyžaduje téměř žádná pěstební zařízení. Dělením se dají množit všechny keře, které se přirozenou cestou vytrvale zmlazují větším, či menším počtem výhonů z kořenového krčku. Při rozmnožování okrasných dřevin nemá už tato metoda dnes velký význam. Vegetativní rozmnožování nepřímé Roubování Je způsob rozmnožování, který spolu s očkováním je druhem štěpování. V zahradnické praxi je běžně využíváno pro udržování a rozmnožování kultivarů rostlin, které mají pro pěstitele výhodné vlastnosti, geny. Při roubování dochází k funkčnímu spojení vybraných a upravených částí dvou rostlin tak, aby mohly srůst a jedna část pak vyživovala druhou. Je-li roub i podnož stejné síly používáme nejčastěji takzvanou anglickou kopulaci. Jakmile je podnož silnější než roub, roubujeme těmito způsoby: na kozí nožku, plátkování, sedélkování, za kůru, zlepšený za kůru, Tittelův způsob, do rozštěpu, či roubování do boku. Očkování Očkování je způsob vegetativního rozmnožování rostlin, při kterém se část nové rostliny (očko) přenáší na rostlinu, která bude tvořit kořenový systém budoucí rostliny (podnož). Nově společně srostlá rostlina, bude mít zčásti vlastnosti původní rostliny a 9

převážně vlastnosti nově naštěpované rostliny. Důležité (stejně jako u roubování) je, aby byla podnož schopna přijmout tkáň nové odrůdy. Tato vlastnost se nazývá afinita. Očkujeme buď na spící nebo bdící očko. 3.3 Hlavní stavby množáren 3.3.1 Skleník Jedná se o hlavní, nejpoužívanější stavbu množáren pokrytou sklem. Jelikož je sklo průsvitný materiál, vytváří vhodné podmínky pro růst a vývin rostlin. Výhodou skleníku je brzká nebo naopak pozdní sklizeň a zajištění optimálních kultivačních podmínek. (Pinske, 2008) Skleníky využívají dnes především obchodní firmy pro uchovávání a dopěstování bohaté nabídky zahraničních produktů. (Haš, 2004) Typy skleníků Skleník se sedlovou střechou Tento skleník patří mezi nejčastěji stavěný typ skleníku. Konstrukce je většinou tvořena jednou lodí s pravoúhlým půdorysem, kolmými svislými stěnami a nízkou podezdívkou. Sklon střechy by se měl pochybovat od 24,5 do 30 stupňů. Nejpoužívanější sklon střechy bývá 26 stupňů, protože nejlépe postačí k samočištění dešťovou vodou a rovněž umožňuje v zimním období sklouznutí sněhové pokrývky ze střechy, díky němuž se zátěž střechy udržuje v přijatelných mezích. Zapuštěný skleník Jedná se o skleník z části zapuštěný do země. V dnešní době se již nepoužívá, jelikož nepředstavuje ideální zařízení pro pěstování rostlin. Avšak vycházelo se z poznatku, že zem v hloubce 0,9 1,1 m má přibližnou teplotu +8 C a sadba netrpí chladem. Tento typ skleníku není použitelný pro pěstování vyšších rostlin. Stavebně je náročný na zemní práce, podmínkou je betonování stěn. Skleník není vhodný pro pozemky s vysokou hadinou spodní vody, těžko se odvodňuje. Skleník s kulatou střechou V dřívější době se používal výhradně v souvislosti s fóliovníky. Dnes již není použitým materiálem fólie ale plexisklo, či polykarbonát. Tyto desky umožňují 10

jakýkoliv tvar střechy bez konstrukčních dílů a tím se ušetří nejen materiál ale i náklady. Stinnou stránkou tohoto skleníku jsou problémy s větráním. Avšak jedná se o cenově výhodnou variantu, určenou především k předpěstování sadby rostlin. Materiály používané na konstrukce Materiál na konstrukce musí udržet zatížení krycího materiálu stavby, zároveň musí odolat síle větru, tlaku sněhu, vydržet klimatické zatížení. Při konstrukci je nutné dbát na to, abychom co nejméně rostlinám stínili. Konstrukce by měla být co nejpevnější a zároveň nejtenčí. Musí odolávat vlhkosti a snášet rozdíly vnitřní a venkovní teploty do 50 C. Materiály musí být málo tepelně vodivé, což je důležité pro omezení ztrát tepla ze skleníku. (Pinske, 2002) Dřevo Pokud je dřevo ošetřeno ochranným nátěrem, dokáže vydržet celou řadu let. Jeho hlavní výhodou je nízká tepelná vodivost a dlouhá životnost, především u tropických druhů dřeva. Nevýhodou je absorbce světla a těžkost nosných částí. Taktéž bývá nepříznivě ovlivňována změna tvaru a životnosti dřeva působením vlhkosti a biologických škůdců. Působení škůdců můžeme do jisté míry zabránit používáním ochranných nátěrů, které však mohou mít nepříznivý vliv na pěstované rostliny. Pro stavbu je ideální použití modřínového dřeva, které se vyznačuje odolností vůči vlhkosti, a také vůči povětrnostním vlivům. Tyto vlastnosti souvisí s obsahem pryskyřicí. Ocel Ocel je slitina železa a hliníku, obvykle obsahující méně než 1 % uhlíku. Vykazuje dobrou tepelnou vodivost a snadno i koroduje, proto všechny ocelové díly by měly být vždy pozinkované. Skleníky konstruované z oceli bývají stabilní. Rovněž u fóliovníků se používají ocelové oblouky. Pro menší skleníky se požívají T-profily z oceli. Běžné zasklívání do gumových profilů bez tmelu není u jednoduchých T-profilů možné, existují však plastové krycí lišty. Hliník Hliník je velmi lehký kov bělavě šedé barvy a téměř neomezeně tvárný. Je velmi dobrý vodič elektrického proudu a snese i extrémní zatížení. Vyznačuje se však vysokou tepelnou vodivostí. V případě dnešních skleníků je materiálem na prvním místě. Profily z hliníku lze libovolně lisovat a tvarováním se zlepšuje jejich životnost. Tvarování profilů bývá takové, aby dokázaly unést rozdílné střešní krytiny, od skla až 11

po plasty, a dokonce i různé tloušťky. Šetřením na použitém materiálu nejsou profily zpravidla příliš zatížené a nedokážou odolávat tlaku větru. Již při vlastním pohybu profilů se mohou rozlomit použité skleněné tabule, či plastové desky. 3.3.2 Fóliovník Fóliovník neboli fóliový kryt se stavbou podobá klasickému skleníku, avšak krycím materiálem není sklo ale fólie. Jedná se o lehké stavby, se kterými je snadné manipulovat. Výhodou je především cenová dostupnost, rychlá montáž, dobrá světelná propustnost hlavně u nových a u speciálních fólií a nepatrné riziko protržení. Nečistoty, které se na fóliích mohou objevit, lze jen s obtížemi čistit a můžou způsobit až 40 % ztráty světla. Takovéto ztráty se mohou objevit i ve čtvrtém roce používání u obyčejné fólie. Fólie taktéž reaguje citlivě na mechanické poškození. Velmi rychle se zahřívá, vykazuje ovšem jen nepatrnou tepelnou akumulaci. Při nedostatečném větrání je zde riziko velmi vysoké vlhkosti vzduchu, což má za následek škody houbovými chorobami. (Pinske, 2002) Typy fóliovníků Klasické tunely Klasické tunely sestávají z robustní konstrukce, díky níž jsou pevné a stálé. Jsou vyvinuté tak, aby byl zachován jejich optimální tvar s použitím nejpevnější konstrukce. Fóliový tunel šířek 5 a 6 metrů Nosná konstrukce tunelu je provedena z ocelových trubek o průměru 32 mm, zabezpečuje dostatečnou stabilitu konstrukce a odolnosti i při extrémních povětrnostních podmínkách (vítr 112 km/hod, zátěž sněhu 52 kg/m 2 ). Obr. 2. Ukázka fóliového tunelu šířek 5 a 6 m (www.schetelig.sk) 12

Fóliový tunel šířky 9,3 a 9,6 metrů Nosná ocelová konstrukce je provedena z ocelových trubek o průměru 60 mm, zabezpečuje velkou stabilitu konstrukce a odolnosti i při extrémních povětrnostních podmínkách (vítr 112 km/hod, zátěž sněhu 63 kg/m 2 ). Obr. 3. Ukázka fóliového tunelu šířek 9,3 a 9,6 m (www.schetelig.sk) Tunely a bitunely s rovnou stěnou Nový typ fóliovníků, které využívají přednosti fóliovníku typu Multispan, ale jsou cenově výhodnější, přičemž se používají prvky z modelu Tunnel. Tento fóliovník má výhodu oproti klasickému tunelovému fóliovníku výhodu v kolmých bočních stěnách a možnosti dokonalého větrání jak na střeše, tak na bočních stěnách za pouze mírně vyšší cenu než u fóliovnikového tunelu. Model Bitunnel se skládá ze dvou lodí, kde je mezi dvěma loďmi široký průchozí žlab. Tento model nemá boční žlaby. Je ideální pro ekonomicky dostupné řešení pro pěstování okrasných rostlin, léčivých a aromatických rostlin ale i pro pěstování zeleniny. Čela mohou být opláštěná fólií nebo polykarbonátem. Dveře mohou být křídlové nebo posuvné, s jedním nebo dvěma díly. Obr. 4. Ukázka tunelu a bitunelu s rovnou stěnou (www.schetelig.sk) 13

Jednoduché fóliovníky Twin Tunel Tento model je navrhnutý pro méně náročné podmínky pěstování. Je řešením mezi tradičními tunely a vícelodními fóliovníky. Prostor při stěnách vykazuje velkou světlost, která je užitečná při otevírání bočního větrání, kde jsou rostliny chráněné proti dešti a přitom se zachovává i lehká manipulace při stěně. Krycí fólie je jednovrstevná polyethylenová s termickým efektem. Obr. 7. Ukázka fóliovníku Twin Tunel (www.schetelig.sk) Multispan fóliovníky Jsou nejdokonalejším řešením navrhnuté na základě nejnovějších poznatků. V současnosti je to nejprodávanější model. Tento fóliovník může mít jakékoliv množství lodí a může mít i nekonečnou délku. Vyrábí se z dvojité nafukované fólie a díky ní má obrovský objem. Dále jsou pro něj charakteristické malé výkyvy vnitřních klimatických podmínek, dokonalé větrání s využitím komínového efektu, má ideální tvar pro nejmenší možné stínění a je adaptabilní. Obr. 6. Ukázka Multispan fóliovníku (www.schetelig.sk) 14

Gotické tunely Jedná se o tunely s gotickým tvarem štítu. Vyznačují se kolmou stěnou a tím dostatečnou výškou při stěnách. Oblouk gotického tvaru zlepšuje odvod kondenzované vody po vnitřní straně fólie a sněhu z vnější strany. Kolmá stěna chrání rostliny při dešti i při otevřeném větrání. Také umožňuje lepší přístup a práci při stěně. Zvýšený objem kryté plochy zaručuje lepší mikroklima a jeho lepší ovládání, a tím i vyšší úrodu. Čela mohou být opláštěná fóliovým nebo polykarbonátovým krytem. Dveře mohou být křídlové, posuvné, jednodílné nebo dvoudílné. 3.3.3 Pařeniště Obr. 5. Ukázka gotického tunelu (www.schetelig.sk) Slouží k prodloužení vegetační doby. 1) jednoduché jednostranné pařeniště s jednou stranou oken. Nejlépe postavit na slunečném místě, které je otevřené na jih. Velikost zastíněné plochy závisí na výšce přední stěny a na ročním období a tvoří 5 až 10 % plochy pařeniště. (Hájek, 1999) 2) dvojité má dvě řady oken položených ve tvaru sedlové střechy. Je výhodnější pro lepší mikroklimatické podmínky. Trvalý stín je na užší jižní straně. (Hájek, 1999) Pařeniště může být z různých konstrukčních prvků (beton, borové fošny apod.) v rozměrovém modulu 1,5 x násobky 1 m, kdy je možné k přikrytí pařeniště použít klasická zasklená pařeništní okna. Vnitřní výškový modul pařeniště musí zahrnovat spodní drenážní vrstvu štěrku, minimálně 0,1 0,15 m (v případě nepropustného podloží musíme zajistit z této vrstvy odtok přebytečné závlahové vody). Vrstva zakořeňovacího substrátu by měla být minimálně 0,15 m. V případě zakořeňování v obalech je nutná konstrukce vzduchového polštáře o minimální výšce 0,1 m nad drenážní vrstvou (nejlépe pletivové rámy). (Pinske, 2002) 15

Typy pařenišť Přenosné pařeniště Tato pařeniště jsou lehká a snadno přemístitelná. Slouží ke krátkodobé ochraně porostů před mrazem a umožňují dřívější sklizeň ve volné půdě. Za nejmenší přenosné pařeniště lze považovat fóliové nízké kryty, kterými lze přikrýt porosty za krátkou dobu. (Pinske, 2002) Stíněné pařeniště Pro svou jednoduchost jsou doporučována pro malé objemy zakořeňování a při nižší úrovni technického vybavení pařeniště. Výhodné jsou i pro obtížné kořenící řízky velmi cenných druhů odebrané ze staršího matečného materiálu, které je možno v těchto zařízeních zakořeňovat po dobu 2 let. (Pinske, 2002) Vyhřívané pařeniště Slouží především k vypěstování rané zeleniny, ale je efektivně využito i po celý rok. Základním principem vyhřívaného pařeniště je využití skutečnosti, že se půda a vzduch pod sklem nebo fólií rychleji zahřejí, a tím se vytváří za dostatečných světelných podmínek prostředí pro dobrý růst a vývoj rostlin. (Pinske, 2002) Nejlepším biologickým zdrojem tepla byl koňský hnůj, a když byl smíchán s listím, zahříval zeminu po celé vegetační období. V dnešní době každý pěstitel nemá možnost získat čerstvý hnůj a je odkázán na náhradní organické hmoty, které musí alespoň na začátku rozkladného procesu doplnit vhodnými bakteriemi a zahřát topným kabelem. Oživením bakterií nastává rozklad a začíná se uvolňovat teplo. (Svojanovský, 1998) Vedle klasického pařeniště s biologickým zdrojem tepla, lze vytvořit i pařeniště vyhřívané umělým zdrojem tepla. Zvyšují se však náklady za elektřinu a je zde také nutnost elektrického vedení až do takového pařeniště. (Hoskovec, Kovář, 2005) 3.4 Fyziologické aspekty při rozmnožování dřevin Pro množení dřevin z řízků v jarních měsících je optimální prostorová vzdušná teplota 15 až 18ºC a půdní teplota substrátu zpočátku 14 až 16ºC později až 18ºC. Vzdušná vlhkost 80 až 100 %. V letních měsících, v době kořenění řízků se působením slunečního záření ve skleníku půdní teplota ustálí na 21 až 22ºC. Vzdušná teplota za 16

polojasného počasí kolísá v rozmezí 18 až 30ºC. Za horkých letních dnů vystupuje teplota nad 30ºC. Při extrémně vysokých teplotách musí být listová plocha řízků neustále zvlhčována a prostor množárny je třeba přiměřeně zastínit. Vyšší teplota substrátu v létě urychluje zakořenění řízků. Rovněž občasné poklesy nočních teplot až na 15ºC za chladných letních dnů mají příznivý vliv na kvalitu zakořenění, a to zvláště u chladnomilnějších dřevin. (Obdržálek, Pinc 1997) Pro úspěšné zakořeňování řízků je třeba zajistit v množárně odpovídající vlhkostní a teplotní podmínky, zejména je nutné vyloučit jejich extrémní hodnoty. Relativní vlhkost vzduchu v množárně má být trvale kolem 95 %. Prakticky to znamená, že povrch řízků je stále mírně vlhký. Nezbytná je rovněž stálá vlhkost substrátu, zamezit ale musíme i jeho přemokření (zbahnění), kdy vzhledem k nedostatku vzduchu v substrátu se zhoršují podmínky pro tvorbu kořenů. Optimální teplota vzduchu a substrátu je 20 až 25 C, jako minimální teplota potřebná pro tvorbu kořenů je uváděna teplota substrátu nad 10 C. Krátkodobé zvýšení teploty nad 30 C (do 40 C) v prostoru množárny jsou schopné řízky při dostatečné vlhkosti překonat bez ztráty na vitalitě. Dlouhodobější zvýšení nad hranici 30 C má však za následek přinejmenším retardaci růstu kořenů, teploty vzduchu nad 40 C již výrazně poškozují asimilační plochu řízků. Prostředkem k udržení optimální teploty v množárnách je především vnější stínění, částečně i jemně mlžící závlaha, sloužící především k udržení vysoké vzdušné vlhkosti. 3.4.1 Světlo Světlo je základní podmínkou existence rostlin. Čím větší je intenzita slunečního záření, tím je intenzivnější asimilace, a tím je rychlejší tvorba organických látek a růst rostlin. Pro pěstování pod zakrytím je to stejné, ale každé zakrytí odebírá část dopadajícího světla a snižuje výkonnost rostlin. (Nachlinger, 2005) Nedostatek světla - v našich reálných podmínkách je docela častým problémem. To je samozřejmě dáno naší zeměpisnou polohou, kdy v období od října do března je málo světla i v přírodě. Hlavní příčinou až kritického nedostatku světla v našich zakrytých plochách jsou však především vlastnosti krycích materiálů po mnoha letech používání. Několik důležitých údajů: - ztráta 1 % světla snižuje průměrně produkci o 1 % - nové sklo síly 4 mm má prostupnost 91 % 17

- sklo ztratí stárnutím ročně 1 % propustnosti pro světlo - vnější znečištění skla může odebrat až 50 % propustnosti (spady, často z vlastní kotelny) - vnitřní znečištění skla až 20 % (řasy, prach) - orosení skla odebírá až 10 % světla - konstrukce skleníku a vnitřní výbava odebírají 4 % (u nových skleníků) až 11 % (u starých skleníků) Přebytek světla - poměrně snadno se odstíní dodatečným opatřením. Používá se celá škála variant od vnitřních stínících tkanin z primitivní juty či jiného materiálu, přes pevně napnuté speciální stínící sítě až po automaticky fungující stínící clony s definovaným účinkem, které se otevírají či zavírají dle objektivně naměřených hodnot osvětlení. Dále jsou to stínící nástřiky na povrch opláštění zabraňující záření vstoupit do zakrytého prostoru. Jde buď o křídové nástřiky vlastní výroby či nakoupené, nástřiky akrylátové s dobrou pevností ulpění na povrchu a nejnovější hit roku 2004 ReduHeat se selektivní propustností pro spektrální složky záření, omezující vstup tepelného záření do skleníku. 3.4.2 Teplota Je nejdůležitějším vnějším faktorem ovlivňující růst i vývoj rostlin. Rostliny jsou ke změnám teploty velmi citlivé, teplotu můžeme měnit jen v rozmezí (přibližně 5-35 C). Rostliny se adaptují na teplotu, ve které delší dobu rostou. Tato adaptace je dána posunem teplotního optima řady enzymů. Při zvyšování teploty nad 30 C růstová rychlost již většinou klesá, se zvyšující se teplotou se růst zastavuje. Teplotní optimum se liší nejen mezi rostlinnými druhy, ale i mezi jednotlivými orgány téže rostliny. Teplota ovlivňuje nejen růst objemový, ale i buněčné dělení. (Procházka, 2003) Při vzestupu teploty o 10 C se růst rostlin zdvojnásobí, až ztrojnásobí. S rostoucí teplotou roste i intenzita příjmu živin. Při teplotě blízké 0 C je příjem živin limitován omezeným metabolizmem. Rozhodující význam pro příjem živin mají teploty, při kterých se také výrazně zvyšuje růst. Pro většinu našich rostlin je to teplota vyšší než 15 C (Mareček, 2011) 18

Teplo vytváří podmínky pro průběh fyziologických reakcí v rostlině. Zjednodušeně lze říci, že s růstem teploty roste fyziologická aktivita rostlin. Prakticky je tato souvislost omezena ekonomicky (topení je drahé a musí se vyplatit) a fyziologicky platí jen do určité hranice. Potřeba tepla pro rostliny je druhově odlišná, ale lze ji obecně vymezit teplotou vzduchu v pěstebním prostoru mezi +5 až +40 C. Teploty nižší jsou jen konzervací a pod 1 C většině rostlin pěstovaných v zakrytých plochách škodí, stejně tak teploty nad 40 C. S ohledem na ekonomiku je nutné hledat optimální hodnotu pro každý pěstovaný druh, stadium vývoje a přiměřenost intenzitě osvětlení. Optimální teplota a aktuální osvětlenost spolu velmi těsně souvisí a moderní regulační systémy umí tyto hodnoty sladit. I v řízení průběhu teploty může v zakrytých plochách dojít k přebytku nebo nedostatku tepla. (Nachlinger, 2005) Nedostatek tepla - je situací, která je z aktuálních ekonomických hledisek nejpalčivější. Jde o vytápění pěstebního prostoru nahrazujícím tepelné ztráty uvnitř něho, především ochlazování pláště. Potřeba topení tedy souvisí s povrchem opláštění a ne s výškou stavby, jak si mnozí zahradníci mylně vysvětlují. Společným problémem vytápění českých skleníků a fóliovníků jsou netěsné stavby a chybějící doplňková zařízení na úsporu energie. Přebytek tepla - k přehřívání prostoru dochází při přebytku záření, které do prostoru vstoupí a lze ho odstranit větráním. Odvětrat přehřátí již není tak jednoduché jako odstínit přebytek světla. Již samotné stínění, uvedené u přebytku tepla, brání přehřívání pěstebního prostoru, dokonce lze říci, že v našich podmínkách je stínění používáno a regulováno spíše podle potřeby bránit přehřívání. Z tohoto hlediska je pak výhodnější používat vnější stínění, aby tepelné záření do pěstebního prostoru ani nevstoupilo. Při instalaci pohyblivých stínících clon však jiné řešení než vnitřní není možné. 3.4.3 Vzdušná vlhkost Vzduch obklopující rostlinu může obsahovat různé množství vodní páry. I zdánlivě suchý, nenasycený vzduch obsahuje vodní páru. Vzduch obklopující rostliny obvykle nebývá úplně nasycený vodními parami, a proto odebírá vodu ve formě vodní páry rostlinám, které jich obsahují různé množství. (Švihra, 1989) Vlhkost vzduchu v pěstebním prostoru je podceňovaným parametrem hospodaření. Na rostliny působí jako regulátor fyziologických pochodů, především 19

asimilace, a jako vypínač. Je-li nasycení vzduchu 100 %, nemůže rostlina transpirovat a zastaví se asimilace, je-li obsah vlhkosti ve vzduch příliš nízký a odpar vysoký, zavírá rostlina průduchy, aby se nevysušila, a asimilace se rovněž zastaví. Síla transpirace rozhoduje o rychlosti proudění vody se živinami z půdy a tím i o rychlosti asimilace a ostatních pochodů. Přebytek vlhkosti je i startem pro infekce mnohými houbovými chorobami. (Nachlinger, 2005) Množství vody, poskytované rostlinám v pařeništi nebo pod mlžením, by mělo být jen takové, aby listy byly potaženy vlhkým pláštěm. Příliš velké množství vody vedou k přemokření substrátu, ke snížení obsah kyslíku a tím přinejmenším ke zpomalenému zakořeňování. Při začínající tvorbě kořenů se dávky vody omezí. (Bärtles, 1988) 3.5 Materiály používané na pokrytí konstrukcí množáren 3.5.1 Sklo Sklo je silný, ale zároveň křehký materiál. Chceme-li omezit šance rozbití skleněných krytin, měly by být navrhnuty dle pravidel a aplikované na nosné konstrukce skleněných panelů. Tato pravidla jsou součástí holandské normy pro skleníky, zaměřené obecně na omezení deformace konstrukčních prvků podpory skleněné tabule. Skleníková praxe ukazuje, že sklo může být křehké i po 15 letech života. Sklo je považováno za inertní materiál, není napadán agrochemikálií. Nicméně vnitřní klimatické podmínky ve skleníku mohou být agresivní, protože některé z faktorů (vlhkost, teplota, chemické látky ) mohou ovlivnit strukturální celistvost skleněných panelů. Sklo také trpí ztrátou světelné propustnosti, zapříčiněné vnějším znečištěním. Skleníky mohou být postaveny s použitím materiálů, jakými jsou jednolůžkové a dvoulůžkové zasklení, jednoduché nebo dvojité plastové desky a filmy nebo kombinace těchto materiálů. Každý materiál představuje specifické požadavky na strukturální a funkční charakteristiky skleníku. (Hlaváč, 1988) Sklo je tradičný materiál používaný po celém světě. Nicméně zavádění plastů poskytla náročnou alternativu pro pěstitele. V posledních letech byly hlavními podněty pro vybudování fóliovníku než skleníku ve světě nižší náklady na konstrukci stavby. Jednou z hlavních výhod použití plastů jako potahový materiál pro skleníky je, že plasty 20

obecně poskytnou praktické odpovědi na mnohé provedení požadavků týkající se skleníků. Bohužel není žádný konkrétní plast, který by vykazoval všechny tyto pozitivní charakteristiky. Pokud jde o mechanické chování těchto materiálů, je úkolem vědců a návrhářů, v průmyslové výrobě, použití plastů pro skleníky způsobem, který je založen na úspěšném využívání jejich pevnosti a pochopeni jejich stability. Spolu s mechanickými vlastnostmi těchto materiálů souvisí další kritéria týkajících se vlastností fyzikálních a účinek i dopad na životní prostředí. Sklo se vyznačuje zejména relativně vysokou propustností světla v části viditelného spektra, tuhostí a tvrdostí při běžných teplotách, křehkostí, homogenitou, odolností vůči povětrnostním a chemickým vlivům, vysokou pevností v tlaku, relativně nízkou měrnou tepelnou a elektrickou vodivostí a vysokou nepropustností a odolností vůči vodě, vzduchu a jiným látkám (Gregerová 1996) Suroviny používané pro výrobu skla Základní surovinou pro výrobu skla jsou sklářské (tavné) písky. Jsou to zrnité, většinou světle zbarvené až bílé horniny (křemenné písky nebo málo zpevněné pískovce) s primárním obsahem SiO 2 zpravidla v rozmezí 60 až 80 %. Sklářské písky obsahují, vedle naprosto dominantního křemene, také zrna (klasty) jiných minerálů nejčastěji živců, slíd (biotitu, muskovitu) a tzv. těžkých minerálů (např. granátů, zirkonu, turmalínu, rutilu, ilmenitu, magnetitu). Jako pojivo se zpravidla uplatňují jílové minerály (např. kaolinit), karbonáty a oxihydroxidy železa. Sklářské písky se těží povrchovým způsobem v lomech. Způsob rozpojování horniny závisí na stupni jejího zpevnění (diageneze), u silněji zpevněných písků a pískovců se pro rozpojování používají trhací práce. Požadavky na kvalitu sklářských písků (zrnitostní, minerální a chemické složení) se mění podle druhu vyráběného skla. Písky v požadované kvalitě se většinou v přírodě nevyskytují, proto je nutno je upravovat drcením, praním (odstranění odplavitelných, jílovitých částic) a tříděním (docílení požadované zrnitosti). Při výrobě skla vyšších jakostí je navíc nutné náročnějšími způsoby úpravy (elektromagnetická separace, flotace aj.) snížit obsahy barvicích oxidů (Fe 2 O 3, TiO 2 ); požadován je také limitní obsah SiO 2. (Gregerová, 1996) Požadavky na maximální obsahy Fe 2 O 3 ve sklářském písku pro některé základní typy skla uvádí tab. 1. V tab. 3 jsou pak uvedeny požadavky na obsahy základních oxidů u jednotlivých jakostních tříd sklářských písků. 21

Tab. 1 Hodnoty maximálního obsahu Fe 2 O 3 ve sklářských píscích pro různé typy skel (Gregerová, 1996) Kromě obsahu barvících oxidů je dalším důležitým parametrem sklářských písků jejich granulometrie (zrnitostní skladba), kdy by se maximální podíl zrn měl pohybovat v rozpětí 0,1 0,6 mm (viz tab. 2). druh skla max. obsah Fe 2 O 3 (%) baktericidní a uviolová skla 0,001 optická skla 0,010 křišťálová skla - užitková skla 0,015 lisovaná skla - křišťál 0,021 obalová skla - konzervní 0,025 tabulová skla 0,040 opakní tavený křemen 0,020 lahvová skla zelená a hnědá 0,100 jakostní třída TS 40 TS 25 TS 21 TS 20 TS 15 frakce (mm) obsah frakce (%) pod 0,1 < 1,5 < 1,5 < 1 < 1 < 5 0,1-0,315 > 84 0,315-0,5 > 90 > 93 > 94 < 14 0,5-0,63 > 85 < 1 0,63-0,8 0 < 8 < 5 < 5 0,8-1,0 < 10 0 1,0-1,25 < 0,2 < 0,2 0 < 0,2 0 Tab. 2 Požadavky na zrnitost sklářských tavných písků (Gregerová, 1996). oxid TS 40 TS 25 TS 21 TS 20 TS 15 SiO 2 (%) 98,5 99,0 99,0 99,2 99,3 Fe 2 O 3 (%) 0,040 0,025 0,021 0,020 0,015 TiO 2 (%) 0,15 0,15 0,10 0,05 0,01 Al 2 O 3 (%) 0,4 0,3 0,2 0,2 0,2 Tab. 3 Požadavky na chemické složení pro jednotlivé jakostní třídy sklářských písků (Gregerová, 1996). Kromě oxidu křemičitého ve formě sklářského písku obsahují skla celou řadu dalších oxidů. Celkový přehled sklářských surovin, podle jejich funkce při výrobě skla, uvádí tab. 4. 22

sklotvorné suroviny Fe 2+, Fe 3+, Cu, Co, Ni, Cr, Au atd. Tab. 4 Přehled sklářských surovin podle jejich funkcí a chemického složení (Gregerová, 1996). minerály, sloučeniny Dalšími základními složkami běžných skel (tj. skel soustav SiO 2 CaO Na 2 O a SiO 2 CaO K 2 O ) jsou CaO a alkálie (Na 2 O a K 2 O). CaO je do surovinové směsi (tzv. sklářského kmene) přidáván nejčastěji ve formě jemně mletého vápence (CaCO 3 ). Tavením kmene přechází uhličitan vápenatý na oxid vápenatý, jehož obsah upravuje rozpustnost a chemickou odolnost skla. Oba alkalické oxidy se do kmene přidávají rovněž ve formě uhličitanů (sody Na 2 CO 3, resp. potaše K 2 CO 3 ). Obsah alkálií ve sklářském kmeni ovlivňuje zejména teplotu tavení vsázky. Kromě uvedených hlavních (sklotvorných) surovin se při výrobě skla může používat celá řada pomocných látek se specifickými účinky, např. fosforečnany a fluoridy pro dosažení zákalu, čeřící a barvící látky, oxidační a redukční činidla. (Hlaváč, 1988) vlastnost jednotka rozpětí hodnot hustota kg m -3 2200-6000 pevnost v tlaku MPa 700-1200 pevnost v tahu MPa 30-90 pevnost v ohybu MPa 40-190 modul pružnosti GPa 50-90 23 horniny SiO 2 křemen, živce, nefelín sklářský (křemenný) písek Al 2 O 3 živce, nefelín, kryolit, hydroxid hlinitý kaolín, fonolit, pegmatity, aplity B 2 O 3 borax, sassolin, kyselina boritá P 2 O 5 fosfáty - apatit, kostní moučka stabilizátory CaO kalcit, dolomit, fluorit vápenec, dolomit MgO dolomit, magnezit dolomit, magnezit PbO oxidy Pb 3 O 4 nebo PbO, cerusit BaO uhličitan nebo dusičnan barnatý ZnO zinková běloba taviva Na 2 O soda, síran a dusičnan sodný, borax, plagioklasy, nefelín, kryolit fonolit a další horniny K 2 O potaš, ledek, draselné živce fonolit a další horniny Li 2 O sloučeniny Li B 2 O 3 borax, sassolin, kyselina boritá barvící substance

vlastnost jednotka rozpětí hodnot součinitel délkové teplotní roztažnosti K -1 6 10-6 - 9 10-6 součinitel tepelné vodivosti W m -1 K -1 0,6-0,9 měrná tepelná kapacita J kg -1 K -1 850-1000 Poissonův součinitel - 0,14-0,32 tvrdost podle Mohse - 6-7 index lomu - 1,5-2,25 Tab. 5 Fyzikální a mechanické vlastnosti skla (Hlaváč, 1988). Pozn.: pevnost skel obecně vzrůstá s rostoucím obsahem SiO 2 a klesajícím Na 2 O, výrazně závisí také na vlastnostech povrchu, rozměrech vzorku a vnitřních defektech. 3.5.2 Plexisklo Lze použít jako náhrada skla. Jeho výhodou je nízká hmotnost, vysoká odolnost proti nárazu, možnost tepelného tváření a velmi dobrá světelná prostupnost. Propouští zhruba stejné množství světla jako sklo, na rozdíl od něj však propouští více UV záření. Trvanlivost je poměrně velká, na venkovním stanovišti vydrží často déle než dvanáct let. (Kovář, Hoskovec, 2005). Plexisklo je nejrozšířenější náhrada přírodního skla. Za svoji popularitu vděčí svými vlastnostmi. Jedná se o lehký a velmi odolný materiál, vhodný i pro zasklení velkých ploch. Je průhledné, má hladký povrch, pohlcuje UV záření a díky tomu neztrácí svou barvu a nedochází k efektu žloutnutí či vyblednutí barev. Je formovatelné při teplotách 120-150 C. Plexisklo je možné lepit například sekundovým lepidlem, roztavením povrchu nebo využitím rozpouštědel. Je možné vytvářet takřka neviditelné spoje. (www.hhpp.sk) Využití: 1. osvětlovací technika: světelné koupele, pásma, světelné překrytí 2. světelná reklama: reklamní stěny, fasády, podsvícení nápisů 3. stavebnictví: vodorovné a svislé prosklení, stříšky, obloukové překrytí, prosklení balkonů, dveří a oken, exteriérové a interiérové dělící stěny, antiruchové akustické stěny u dálnic a rušných komunikací 4. výstavnictví: zastřešení a kompletní montáž stánků, kiosků Způsoby výroby: Vytlačováním (XT - extrudované) Litím (GS - lité) 24

Základní technické údaje plexiskla: XT GS Propustnost světla čirý 92 92 matný 78 67 mléčný 30 22 % Měrná hmotnost 1,19 1,19 g / cm 3 Modul pružnosti 3200 3300 MPa Mez pevnosti v tahu při teplotě 23 C 70 80 MPa Nárazová houževnatost 16 15 KJ / m 2 Poměr prodloužení při přetržení 4,0 5,5 % Koeficient tepelné roztažnosti 0,07 0,07 mm / m C Tepelná odolnost při zatížení 1,8 MPa 91 105 C Elektrická odolnost při tloušťce 1 mm 30 30 kv / mm 3 mm 5,6 5,6 Tepelná propustnost Zvuková nepropustnost 5 mm 5,3 5,3 10 mm 4,4 4,4 4 mm 26 26 6 mm 30 30 10 mm 32 32 W / m 2 K db Tab. 6. Technické údaje plexiskla (www.hhpp.sk) Plexisklo může být obděláváno s použitím nástrojů na řezání, vrtání, frézování a jiné. Při zpracování pomáhají speciální vysokootáčkové stroje, které zajistí vysokou kvalitu obrábění. Plexisklo je třeba skladovat v suchém a čistém prostředí v ochranné polyetylénové fólii. (www.hhpp.sk) 3.5.3 Fólie Fólie je obvykle velmi tenká blána zpravidla vyrobená z kovu či plastu. Fólie se užívají v praxi k různým účelům, zejména pak k výrobě nejrůznějších druhů a typů obalů. Polypropylenové plastové fólie jsou známy pod názvem igelit či mikroten. 25

Z tlustších igelitových fólií je možno postavit i jednorázový zahradní skleník či pařeniště. Pro základní oplášťování fóliovníků se používají víceleté fólie. Vlastnosti těchto fólií: 1. Infračervený rozsah - propustnost pro IČ B záření (290 315 nm) - podsaditý růst, délkový růst zmírněn - kratší internodia - zvýšená větvitost, zvýšená výnosnost sazenic z mateřských rostlin - lepší vybarvení květů a listů, především u rostlin s kresbou na listech - vyztužení mladých rostlinek před jejich pozdějším vysazením do volné přírody Nepropustnost ultrafialového záření typu B - potuchy tkáně, mutagenní účinky - zčernání růžových květů - zvýšená sporulace hub a plísní, např. Botrytis - absorpce UV záření má vliv na trvanlivost fólií O vlivu UV záření typu A (315 až 380 nm) neexistují téměř žádné výzkumné výsledky. 2. Modrý rozsah (380 až 490 nm) - záření v modrém rozsahu má vliv na fotosyntézu - kompaktnější růst - krátká internodia - zmírněný růst do délky Stabilizace UV zářením aby bylo možno prodloužit trvanlivost folie, přidávají se do polymerů stabilizátory a absorbéry UV záření. Tato aditiva neutralizují záporné vlivy ultrafialového světla a to tak, aby trvanlivost fólie bylo možno uzpůsobit potřebám uživatelů. Je zřejmé, že tato stabilizace UV je v daném okamžiku limitována. Přenos světla - Viditelné světlo je v rozsahu od 380 do 780 nanometrů. Při použití minerální přísady do fólie se světlo rozptýlí a vyzáří do různých směrů (difúze světla). 26

Proto vizuální průsvitnost filmu není objektivním kritériem, poněvadž tato označuje pouze množství světla, které projde fólií. Difúzní světlo zajišťuje světelnou homogenitu uvnitř skleníku. Obr. 8. Přenos světla sklem a E.V.A. fólií (www.agrotherm.cz) V zahradnictví jsou rozšířeny především fólie z makromolekulárních látek, hlavně z termoplastů, ale v určité míře i z přírodní celulózy. V praxi jsou používané fólie jak čiré, tak barevné, nejčastěji bílé a černé. Z termoplastů je nejvíce používaný polyetylén (PE). Polyetylén je na základě svých dobrých chemických vlastností odolný vůči kyselinám, louhům, mnohým organickým rozpouštědlům a teplé vodě. Je dobrým elektrickým izolantem a je dobře svařitelný. PE lze použít v rozmezí teplot od 50 C do +90 C. K jeho přednostem patří nízká hustota, vysoká houževnatost (i v mrazu), vysoká průtažnost, malá nasákavost, propustnost vodních par a fyziologická nezávadnost. Hustota PE se pohybuje v rozmezí od 0,90 až 0,95 g/cm 3, tj. plave na vodě. Polyetylén, připravený vysokotlakým způsobem, má nižší molekulovou hmotnost a částečně rozvětvené řetězce, kdežto produkty nízkotlaké polymerace jsou lineární a mají vysokou molekulovou hmotnost. Těsné uspořádání makromolekulárních řetězců nízkotlakého, tedy lineárního polyetylénu má důsledky v řadě fyzikálních a fyzikálně chemických vlastností, kterými se liší od PE vysokotlakého, tedy rozvětveného. Vzhledem k rozdílným hustotám se o lineárním polymeru hovoří jako o PE vysoké hustoty a o rozvětveném polymeru jako o PE nízké hustoty. (www.novplasta.cz) 27

VYSOKOTLAKÉ PE (LDPE) jsou měkké a velmi flexibilní. základní výrobní produkt již od založení společnosti v roce 1991 výrobní kapacita cca 3 000 tun/rok tepelně odolné od -50 C do 85 C, při teplotách nad 130 C dochází k jejich smršťování, čehož se využívá u smrštitelných fólií pro skupinové balení fólie vyráběné z primárního materiálu jsou vhodné pro přímý styk s potravinou a velmi dobře svařitelné odolné vůči většině chemikálií, nepropustné pro vodu a minimálně propustné pro vodní páru, kyslík, tuky a aromatické látky Šířka hadic: Šířka fólií: Tloušťka fólie: Velikost návinu: 80 2000 mm (se záložkami až 3000 mm) 60 2000 (plochá fólie) nebo až 6000 mm (zakládaná fólie) 20 230 My max. 800 mm Potisk: max. 6 barev (off-line) nebo 2 barvy (in-line tisk 2+2) Dutinka: 76 mm (papírová tenkostěnná nebo silnostěnná) Tab. 7. Parametry vyráběných LPD fólií (www.novplasta.cz) NÍZKOTLAKÉ PE (HDPE) jsou tužší a více odolné proti oděru, než LDPE. výroba HDPE fólií od roku 2004 roční kapacita výroby cca 5 000 tun, převážná část produkce směřuje do Německa a Beneluxu HDPE fólie jsou oproti LDPE fóliím pevnější, nejsou smrštitelné a mají vyšší tepelnou odolnost až 110 C Šířka hadic: Šířka fólií: Tloušťka fólie: Velikost návinu: 80 2000 mm (se záložkami až 3000 mm) 60 2000 (plochá fólie) nebo až 6000 mm (zakládaná fólie) 20 230 My max. 800 mm Potisk: max. 6 barev (off-line) nebo 2 barvy (in-line tisk 2+2) Dutinka: 76 mm (papírová tenkostěnná nebo silnostěnná) Tab. 8. Parametry vyráběných HDPE fólií (www.novplasta.cz) 28

E.V.A. FÓLIE RICHEL Krycí fólie RICHEL jsou speciálně uzpůsobeny pro krytí zelinářských a zahradnických skleníků. Jsou vyráběny jako třívrstvé, na vysoce moderních strojích a svými vlastnostmi odpovídají specifickým požadavkům. Solar E.V.A. fólie má vynikající UV odolnost. Průnik světla touto fólií je neobyčejně vysoký ve srovnání s obyčejnou fólií. Solar E.V.A. fólie 88 až 99 %. Hladký a antistatický povrch fólie zajišťuje čistotu po dobu použití. (www.agrotherm.cz) RICHEL PE 4S netermická fólie, barevný odstín žlutý, adaptovaná na skleníky s jednou jednovrstvou fólií, v zemích s teplým klimatem RICHEL COEX 4S AB průhledná fólie, bez srážení vodních par, termická, uzpůsobená do skleníků s dvouvrstvou fólií, v zemích kde se instaluje topení RICHEL COEX 4S CR fólie s velkou propustností, uzpůsobená speciálně jako jednovrstvá nebo dvouvrstvá, k použití v zemích se slabým slunečním svitem Základní charakteristiky: RICHEL PE 4S RICHEL COEX 4S AB RICHEL COEX 4SCR Barva žlutá bezbarvá bezbarvá Tloušťka (v mikronech) 200 200 200 Max. teplota pro používání 60 50 50 Pevnost proti protržení (Mpa) > 22 > 21 > 21 Prodloužení do protržení v % > 500 >600 > 600 No-drop Efekt ne ano ne Světelná propustnost v % 88 90 92 Difúzní propustnost v % 30 30 20 Teplotní efekt v % 35 88 85 Absorpce ultrafialového záření 200-370 nm % 99 99 99 Závislost na směru položení ne ano ano Tab. 9. Charakteristiky E.V.A. fólie (www.agrotherm.cz) Tepelná izolace a průnik infračervených paprsků - Infračervené paprsky, způsobující ztráty tepla během noci, jsou odráženy chránícími (překážkovými) kopolymery ve fólii. Výsledkem je, že noční teplota ve fóliovníku pokrytém Solar E.V.A. fólií zůstává v mnohem vyšší a stabilnější úrovni. Tím je dosažena vzrůstající aktivita rostlin, vyšší výnos a je vyloučeno riziko nočních mrazíků. (www.agrotherm.cz) 29

PRŮNIK INFRAČERVENÝCH PAPRSKŮ NORMÁLNÍ FÓLIÍ INFRAČERVENÁ REFLEXNÍ SOLAR E.V.A. FÓLIE NORMÁLNÍ FÓLIE SOLAR E.V.A. FÓLIE Obr. 9. Průnik infračervených paprsků a tepelná izolace normální fólií a E.V.A. fólií (www.agrotherm.cz) Přídavky proti tvoření kapek - Z důvodů ochrany rostlin a květů od poškození srážejícími se kapkami, tvořícími se na vnitřním povrchu fólie během noci, je do vnitřní vrstvy Solar E.V.A. fólie přidán protisrážlivý prvek. Místo kapek se tvoří vrstva vodního filmu stékající po fólii dolů. Žádné kapky znamenají také více světla. (www.agrotherm.cz) PADAJÍCÍ KAPKY Z NORMÁLNÍ FÓLIE VODNÍ FILM NA VNITŘNÍ VRSTVĚ SOLAR E.V.A. FÓLII Obr. 10. Vliv kapek vody u normální folie a E.V.A. fólie (www.agrotherm.cz) Enormní pevnost a trvanlivost - Solar E.V.A. fólie je koextrudovaná třívrstvá fólie s nesrovnatelně vyšší kvalitou ve srovnání se standardní fólií. (www.agrotherm.cz) 30

STANDARTNÍ FÓLIE POVOLENÁ BĚHEM DNE SOLAR E.V.A. FÓLIE ZŮSTÁVÁ NAPNUTA Obr. 11. Pevnost a trvanlivost standardní fólie a E.V.A. fólie (www.agrotherm.cz) FÓLIE GINEGAR Ginegar Plastic products Ltd. je největší izraelský výrobce krycích fólií pro zemědělské využití. Přední vlastností výrobků jsou mechanické, optické a tepelné vlastnosti. Fólie Ginegar zajišťují větší trvanlivost, výbornou odolnost proti nepříznivým povětrnostním podmínkám, řízené pronikání světla, lepší odolnost proti prachu a škůdcům. (www.ginegar.com) Fólie Ginegar je typem třívrstvé fólie nové generace síly 0,15 mm. Vnější vrstva obsahuje velké množství UV stabilizátorů, které zabraňují rozpadu polyetylenových řetězců a udržují fólii po dlouhou dobu mimořádně pružnou. Prostřední vrstva obsahuje etylvinyl acetát, který snižuje prostup tepla přes fólii až o 20 %. To způsobuje pomalejší ochlazování v noci, teplota uvnitř fóliovníku je o 2 až 4 C vyšší než u fólií, které tuto vrstvu nemají. Propustnost světla je 88 %. Třetí, vnitřní vrstva zabraňuje srážení vody do kapek, voda po vnitřní straně stéká jako po skle dolů, a zakapávání je minimální, což chrání rostliny před zvýšeným výskytem houbových chorob. Tato vlastnost se projeví především u velkoplošných fóliovníků při brzkém jarním a pozdním podzimním pěstování. Fólie je celkově velmi měkká, pružná, stářím nekřehne a nepraská ve švech, což je časté u běžných fólií. Při celoročním užití je životnost cca 8 let i více. (www.folie-plachty.cz) Profesionální fólie firmy Ginegar, zaujala významné místo na našem trhu pro vysoké užitkové vlastnosti a mimořádně dlouhou trvanlivost. Životnost až 10 let, které dosáhla u produkčních fóliovníků našeho zahradnictví, se nedala srovnat s žádnou fólií dostupnou na trhu. Po dvou letech testování byla na trh uvedena nová barevná fólie v modré barvě pod obchodním názvem SUN SELEKTOR BLUE ANTIVIRUS. Přísady a barviva snižují a redukují množství škodlivého hmyzu, největší útlum byl zaznamenán u 31

třásněnek a mšic, omezení výskytu působí i u molic a svilušek. Fólie nezamezí náletu škodlivého hmyzu, ale v následujících generacích silně omezuje jeho vývoj a sníží tím potřebu ošetření. Rovněž snižuje rozvoj plísně šedé a okurkové. Modrá barva způsobuje, že část světla, která je pro rostliny méně přijatelná, je přeměněna na vlnovou délku, kterou rostliny lépe využívají k fotosyntéze. Svou dlouhou životností snižuje pracnost každoročního obměňování fólie. (www.chovanec.cz) KAŠÍROVANÉ FÓLIE Kašírované fólie jsou speciální fólie vyrobené z polyetylenových vláken a laminovány nepromokavým filmem. Mohou být jednostranně nebo oboustranně kašírované. Oproti běžným fóliím se vyznačují vysokou mechanickou pevností, kterou zajišťuje především výztužná mřížka ve fólii. Mají dlouholetou životnost, odolnost vůči klimatickým podmínkám, jsou nepromokavé a mrazuvzdorné. Jsou odolné vůči některým druhům chemikálií. (www.amma.cz) F CLEAN Ultratenká ETFE fólie (fluoropolymer) je preferovaným materiálem pro zahradnické skleníky, umožňující více světla než sklo, PE fólie nebo polykarbonát. Tím, že je maximální propustnost UV záření (až 94 %), F-clean zajišťuje dřívější a kvalitnější sklizeň ovoce i zeleniny a větší vybarvenost květin. Nízká povrchová energie u této fólie zajišťuje nepřilnavé a samočisticí vlastnosti tak, že skleníky zůstávají přirozeně čisté po dešti či sněhu. Tato vysoce odolná fólie ukázala výbornou ochranu pro skleníky více než 17 let bez známek poškození. (www.agcchem.com) FÓLIE FVG SUN SILVER 5 COOL Nová, 3vrstvá fólie, ideální pro horké klimatické oblasti nebo pro kultury citlivé na přehřívání pěstebního porostu. Odrazem krátkovlnného infračerveného záření se omezuje přehřívání fóliovníku. Mechanické vlastnosti fólie nejsou použitím aditiv stříbra ve hmotě ovlivněny. Naopak, jsou ještě nepatrně lepší, než u normálních fólií. Termické vlastnosti této fólie jsou asi o 30 % lepší ve srovnání s běžnými fóliemi na pokrytí fóliovníků. Zvýšený rozptyl světla zajistí rovnoměrné rozdělení přísunu světla, a to i do nižších pater rostlin. Zvýšená fotosyntéza umožní silnější růst rostlin a jejich výraznější vybarvení. (www.bohemiaseed.cz) 32

SOLAR AIR Třívrstevná polypropylenová fólie Solar-Air má světelnou propustnost 82 %, což představuje oproti dříve používané fólie se síťovinou zvýšení asi o 6 %. Tato fólie má protirosnou úpravu. Firma Rovero nabízí i dodávku fólie o tloušťce 300 mikronů, která je vhodná pro použití na svinovací systémy bočního větrání fóliovníků, neboť se vyznačuje velkou mechanickou pevností a dlouhou životností. Zatímco při použití síťové fólie činí garance tři roky, u fólie Solar-Air je prodloužena na pět roků. Má rovněž podstatně nižší koeficient protažlivosti a je vhodná i pro sváření za studena. (www.zahradaweb.cz) AGROFOLIE UV Agrofolie UV jsou speciálně určeny k potažení konstrukcí fóliovníků a pařenišť. Síla této folie je 0,17 mm a obsahuje UV stabilizaci na 24 měsíců. (www.folieplachty.cz) 3.5.4 Polykarbonát Polykarbonát (PCB) je velmi univerzální materiál, který spojuje v sobě nejvyšší optické a pevnostní parametry s dokonalou termickou izolací. Je ideálním řešením pro prosklení skleníků, bazénů, průmyslových a sportovních hal, valených kleneb, okenních markýz, oranžérií a zimních zahrad, jako vyplnění balkónových zábradlí a schodišť. Lehké extrudované polykarbonátové desky a panely se vyrábí z polykarbonátového granulátu. Mají mimořádné optické a pevnostní parametry, velmi dobrou schopnost termické izolace a dokonalou prostupnost světla. Jsou trvalé v teplotním rozsahu od 40 C až + 120 C. Teplota, kterou můžeme působit na polykarbonátovou desku po dobu 10-ti let, a která způsobí ztrátu optických a mechanických vlastností méně než 50 %, činí 100 C. Poměrně velký poměr pevnosti k váze umožňuje jejich použití k montáži lehkých konstrukcí. Jsou odolné proti působení atmosférických vlivů, lícová strana obsahuje UV ochranný film. Po dobu dopravy a montáže desky jsou obalené do ochranné folie, potištěná folie chrání stranu desky s ochranným filtrem proti UV záření. (www.robelit.cz) 33