V letošním roce slavíme příchod dvou vynikajících učenců, díky nimž měl český národ vlastní písmo a knihy dřív než většina ostatních evropských národů je tomu 1150 let. Zatímco ještě několik století poté používala převážná část Evropy hlavně latinu, na Velké Moravě vznikala literatura psaná jazykem téměř totožným s mateřštinou našich předků. Naše území se tak stalo základnou slovanského písemnictví a Cyril a Metoděj podstatně zvýšili úroveň vzdělanosti na Velké Moravě, což v té době byl revoluční čin. Bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj, označováni také jako Slovanští věrozvěstové, pocházeli z řecké Soluně, z rodiny vysokého byzantského důstojníka, soluňského boháče Lva. Bratři měli ještě pět sourozenců. Metoděj byl brzy po ukončení studia práv v Byzanci v r. 835 jmenován archontem (místodržitelem) v byzantské provincii severně od Soluně, obývané Slovany. Svého povolání se kolem roku 845 zřekl a uchýlil se do kláštera v oblasti tureckého Olympu, kde se stal mnichem. Konstantin, nejmladší ze sourozenců, byl mimořádně talentovaný. Vystudoval teologii, filozofii, literaturu, už v mládí dokonale ovládl řadu jazyků a asi v 26 letech se stal profesorem filozofie na právě se formující vysoké škole v Konstantinopoli. Neuměl však snášet život ve velkém městě, plný intrik a zákulisních bojů mezi mocnými. Brzy opustil místo na vysoké škole a odešel za bratrem do kláštera. Tam se zrodila myšlenka misionářského působení mezi slovanskými pohany. Získal pro svůj plán spolupracovníky a žáky a v klášteře také zřejmě sestavil první slovanskou abecedu hlaholici a přeložil první církevní texty. Pomýšlel na šíření křesťanství ve východní Evropě, avšak další události rozhodly jinak. Diplomatické poslání 1 / 7
Konflikty v Byzantské říši vyvrcholily církevním a státním převratem a nastolením nového patriarchy Fotia, který byl na vysoké škole Konstantinovým učitelem a dobře si pamatoval jeho moudrost. Fotios povolal Konstantina a Metoděje kolem r. 860 zpět do Konstantinopole a pověřil je významným státně-politickým úkolem vedením poselstva byzantského císaře Michaela III. na misijní cestu k Chazarům ke Kaspickému moři. Úkolem mise bylo obnovit spojenectví s Chazary. Při této cestě se bratrům údajně podařilo nalézt a vyzvednout z moře ostatky svatého papeže Klimenta I., který žil ve vyhnanství na Krymu a tam byl kolem r. 101 zavražděn. Tyto ostatky, přinesené bratry do Konstantinopole a posléze na Velkou Moravu a k papeži do Říma, zvýšily autoritu Cyrila a Metoděje a potvrdily jejich pověst schopných učenců dnes by se řeklo spíše badatelů, učitelů či vědců. Velká Morava Velkomoravská říše představovala po čas své existence evropskou velmoc a vepsala do našich dějin významnou kapitolu, neboť se stala prvním společným státem Čechů a Slováků. Začátek i konec Velkomoravské říše je stále ještě zahalen tajemstvím. Od smrti Sáma v r. 659 zeje až do roku 833 časová propast, již se dosud archeologům nepodařilo zcela zaplnit. Stále víc objevů však dokazuje, že říše starých Slovanů nebyla zaostalá, jak dokazují nové vykopávky. Ukazuje se, že na místě Velké Moravy žili již v 8. století moravští boháči a velmožové. Vše naznačuje tomu, že v 9. století, v dobách největší slávy, žilo blízko Starého Města u Uherského Hradiště v jednom městě více než 6000, možná i 10 000 obyvatel. V troskách opevněného města našli archeologové přes 5 000 předmětů kvalitní keramiku, železné nástroje, zlaté náušnice a další šperky zhotovené na velmi vysoké profesionální úrovni. Dávno před příchodem Cyrila a Metoděje zde také stály kamenné kostelíky. Byly objeveny použité materiály mramor, skleněné tabulky, dlaždice, malované omítky. Zprávy o Velkomoravské říši máme podrobně až od roku 833, kdy Mojmír I. vyhnal nitranského knížete Pribinu a ovládl oblast Nitry. Od roku 846 vládl na Moravě synovec Mojmíra Rostislav (vládl: 846 870). Rostislav se projevil jako silný panovník, statečný válečník a obratný politik, jehož zásluhou získala Velká Morava plnou svrchovanost. Jeho vláda byla často vyplněna boji, ale vesměs vítěznými. Rostislav se odvážil vzepřít odvěkému protivníkovi, východofranckému králi Ludvíku Němcovi jako voják i jako politik. Vyhnal ze země bavorské a francké duchovenstvo a v otázkách křesťanství nalezl novou orientaci. Chápal, že součástí politiky nezávislosti musí být 2 / 7
i snaha o církevní osamostatnění země. Právě on povolal z Byzance věrozvěsty Konstantina a Metoděje. Jakmile zjistil, že východofrancká říše hledá spojence v říši bulharské, která měla na jihu dlouhou společnou hranici s Velkou Moravou, upevnil své postavení těsnějším sepětím s Byzancí. Svatopluk (vládl: 871 894) Synovec Rostislava vládl části Velké Moravy Nitranskému knížectví. Dostal se však se svým strýcem Rostislavem do prudkých sporů a oba se znepřátelili natolik, že jeden druhý toužili soka odstranit. Rostislav možná s tímto záměrem pozval Svatopluka do svého sídla, avšak od Svatopluka jej čekalo zajetí a vydání do rukou Ludvíka Němce. V okázale inscenovaném procesu byl Rostislav odsouzen na smrt, poté byl rozsudek změněn, Rostislav byl oslepen a uvržen na doživotí do žaláře. Za tyto zásluhy byl Svatopluk Ludvíkem Němcem odměněn vládou Velké Moravy. Ač se Svatopluk dostal do čela Velkomoravské říše zradou, stal se nepochybně nejmocnějším velkomoravským panovníkem. Za dobu jeho vlády dosáhla říše největšího územního rozmachu. Zbudoval stát, spojující Slovany v celé střední Evropě ovládl Krakovsko, Slezsko, Panonii, získal oblasti na východě v Kyjevské Rusi. Příchod věrozvěstů V roce 862 vyslal kníže Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michaelu III. s prosbou o zřízení biskupství na Velké Moravě. Moravský kníže prostřednictvím poselstva ve své žádosti uvádí, že poddaný lid se zřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, a proto by bylo žádoucí tento křesťanský život dále rozvíjet. Na Moravě v té době působili především bavorští a franští kněží důvodem žádosti nebylo tedy v prvé řadě uvedení slovanského jazyka do kostelů a škol, ale především upevnění svého vlivu i prostřednictvím církve a zbavení se cizího franského vlivu. Císař Michal III. žádosti Rostislava vyhověl a pro misi vybral Konstantia a Metoděje, kteří si přibrali své žáky a s velkým průvodem, v němž zřejmě nechyběli obchodníci, stavitelé a ozbrojenci, přišli snad před zimou r. 863 na Moravu (jiné prameny udávají jako pravděpodobnější jaro 864). Kníže Rostislav byl však jejich příchodem zklamán, protože nedosáhl požadovaného zřízení biskupství, ale pouze příchodu obyčejných kněží. Nicméně to byl tenkrát běžný postup mise byla pojímána jako průzkumná výprava, po níž se Michal III. teprve chtěl rozhodnout, co dál. 3 / 7
Konstantina a Metoděje překvapilo, že je na Moravě hodně křesťanů, avšak stále je čekalo mnoho práce, a to zvláště když se po prohraných sporech s franckým králem na Moravu vrátili latinsky školení duchovní z Bavorska. Od začátku tak na Moravě docházelo ke sporům dvou církevních koncepcí a dvou jazyků latiny a staroslověnštiny. Kdo vyhraje? Kázání učených a výmluvných Řeků, pronášená dokonalou a krásnou staroslověnštinou, měla úspěch. Na rozdíl od latinsky školených duchovních Konstantin a Metoděj sloužili mše od začátku do konce staroslověnsky. Protože Konstantin už na Moravu přinesl překlady bohoslužebných knih misálu (texty pro mši), breviáře (modlitební kniha) a části bible, mohli vychovávat své nástupce z řad místního obyvatelstva. Proti provádění církevních obřadů ve staroslověnštině protestovali bavorští duchovní a spor se dostal až k papeži, který r. 867 pozval do Říma Konstantina a Metoděje. Bratři s sebou nesli ostatky svatého Klimenta papež je přivítal před branami Říma a ostatkům se poklonil. Již to bylo předzvěstí úspěšného jednání. A protože Konstantin byl nejen duchovní, ale i skvělý diplomat, byla staroslověnština papežem slavnostně povolena počátkem roku 868 jako bohoslužebný jazyk. Papež jejich misi na Moravě podpořil a na počest tohoto povolení dal v Římě sloužit čtyři mše ve staroslověnštině tak se slovanský jazyk potkal s latinou tam, kde se rozhodovalo nejen o osudu církve, ale v té době o osudech vládců a říší celé Evropy. Osamělý Metoděj Konstantin se na Moravu nevrátil. Onemocněl tuberkulózou, vstoupil do kláštera, přijal řeholní jméno Cyril a brzy nato zemřel ve věku 42 let (14. 2. 869). Metoděj zůstal osamocen s náročným úkolem dokončit dílo i za svého bratra. Na podzim r. 869 byl vysvěcen na prvního arcibiskupa tzv. panonsko-moravské arcidiecéze. Z Říma do Panonie se tedy vracel na Moravu, aby se ujal řízení své církevní provincie. Velkomoravský panovník (již Svatopluk) mu slavnostně předal správu nad arcibiskupstvím, odevzdal do jeho pravomoci kostely na hradištích i kněze, kteří při nich působili. Společně s žáky vychovával Metoděj další 4 / 7
kleriky, křtil nové věřící a pomáhal Svatoplukovi upevňovat mohutnějící říši. Tak prožil Metoděj na Moravě dalších dvanáct roků, které však nebyly roky klidu, ale stálých vysilujících bojů mezi dvěma náboženskými koncepcemi latinskou a staroslověnskou. Byl znovu obviněn, že překračuje své pravomoci, uvězněn bavorským biskupem, musel se opět obhajovat před papežem, avšak znovu v těchto sporech obstál se ctí. V průběhu let se dostavily i rozpory s knížetem Svatoplukem, jež se začal přiklánět k latině tak, jak bylo zvykem u bohatých aristokratů. Poslední spor s latinským knězem Wichingem, ctižádostivým a proradným člověkem, již nevyhrál zemřel a byl pohřben na Velké Moravě. Po jeho smrti v r. 885 byl nový moravský arcibiskup Gorazd, jehož Metoděj jmenoval krátce před svou smrtí, uvržen do žaláře, další informace o něm nebyly zjištěny. Metodějovi následovníci byli v okovech vyvedeni ze země, když se odmítli podřídit papežovu usnesení a nezradili dílo a odkaz svého milovaného učitele. Někteří našli útočiště v Čechách, v Polsku a v Bulharsku. Jiní však odejít odmítli, a tak byli uvězněni, zavražděni a další desítky (možná stovky) slovanských duchovních byly odvlečeny a prodány do otroctví. Význam mise Cyrila a Metoděje na Velké Moravě Působení obou bratrů na Moravě znamenalo rozvoj slovanského jazyka i písma. Jimi vytvořené zvláštní, pro slovanské hlásky upravené písmo, sloužilo k pořizování překladů i originální literární činnosti. Přineslo však řadu dalších podnětů v oblasti zpěvu, ale i podněty v oblasti politické, diplomatické a hospodářské. Již v té době se vlastně zrodila česká dějinná tradice obrana národa a jazyka. Tento postoj rozvíjelo i husitství a českobratrství v 15. a 16. století, kdy trvali na právech na českou bohoslužbu právě s poukazem na cyrilometodějskou tradici. Také Jan Amos Komenský ve své práci připomínal, že slovanské církve se rozšířily zásluhou Cyrila a Metoděje. V pobělohorském období v 17. a 18. století se úcta ke světcům šířila opět především na Moravě a v následujícím 19. století moravští římskokatoličtí kněží využívali cyrilometodějské myšlenky k národnímu probuzení a uvědomění obyvatelstva. Cyrilometodějská idea v té době pronikla hluboko mezi lidové vrstvy, stala se prostředkem k obraně národních i církevních práv a podpořila slovanskou vzájemnost. Také ve 20. století se k odkazu Cyrila a Metoděje přihlásila římskokatolická církev, církev československá i pravoslavná. Velehrad, místo předpokládaného hrobu Metoděje, se v dobách totality stával místem naděje a víry v lepší budoucnost národa. Hlaholice: 5 / 7
Hlaholice starobulharským být podivuhodné slovanské V jejich době též učedníky, zdůrazněno, velkomoravské řeči je písmo, dílo s psáno jejími makedonským přesně že které palatálami, touto Slované bylo podávající sestrojil veškeré hlaholicí. jsou nářečím, nasálami Konstantin v slovanské národ své byla hlaholské samostatný, a oběma pro tak písemnictví, své zvaná grafice polohláskami. slovanské nezávislý hlaholice. všechny rozšiřované krajany na Touto fonetické Řecích z Cyrilem novou okolí a zvláštnosti Latinících. Soluně, abecedou a Metodějem mluvící Je mělo toa Cyrilice Cyrilice se používá pro zápis šesti slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Cyrilice je písmo původně vymyšlené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. V češtině se označení cyrilice často chybně užívá jen pro starou cyrilici sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se někdy nesprávně označují za azbuku. Ekvivalentem cyrilice je latinka, ekvivalentem azbuky je abeceda. Použitá literatura, doporučená literatura: Wikipedia, dostupná on-line na: http://cs.wikipedia.org heslo Cyril a Metoděj Kruh českých duchovních tradic, Veritas, o.s. www.cyrilice.cz http://www.moraviamagna.cz/pismo/p_hlahol.htm 6 / 7
autor: Jindra Svitáková Rubrika Mladý vlastenec je realizována za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. 7 / 7