V letošním roce uplynulo čtyřicet let od několika událostí našich nedávných dějin, které neztratily nic ze svého zásadního celospolečenského významu ani v dnešní době. Jejich společným jmenovatelem je Jan Patočka, který v roce 1977 spolupodnítil vznik Charty 77, aby pak zakrátko nato zemřel na následky vyčerpávajících výslechů ze strany Státní bezpečnosti. Jsem velmi rád, že odkaz tohoto českého filosofa živě resonuje nejen v Praze, ale i na severu Moravy, o čemž svědčí i tato publikace, připravená na mé vlastní alma mater. Rád bych poděkoval všem kolegyním a kolegům, kteří se na jejím vzniku podíleli a pogratuloval jim k záslužné a dobře odvedené práci. Nyní už nezbývá nic víc než pustit se do čtení! PhDr. Ondřej Ševeček, Ph.D., ředitel Filosofického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i., absolvent Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

Přátelé a příznivci Jana Patočky chtěli vydat k filosofovým šedesátinám v roce 1967 sborník příspěvků významných filosofů, včetně zahraničních. Josef Zumr vybídl Jana Patočku, aby při té příležitosti zavzpomínal na svá studijní léta a na setkání se slavnými filosofy. Vzpomínky vyšly v témže roce v 5. čísle Filosofickém časopisu. Uveřejňujeme je zde se svolením Josefa Zumra i redakce Filosofického časopisu. 9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

Ediční poznámky Josef Zumr (*1928) patřil v 50. 60. letech 20. století letech k těm marxistickým filosofům, kteří usilovali v rámci tehdejších možností o seriózní studium filosofie a vymanění filosofie z područí primitivní marxistické ideologie a otevření se podnětným světovým směrům, dosud režimem zakazovaným. (Podobně jako např. Ivan Sviták, Karel Kosík, Ivan Dubský, Irena Dubská, Milan Machovec, Robert Kalivoda, Ladislav Tondl a další.) Na sklonku 60. let, v době mírného uvolnění dohledu, se podařilo prosadit monotematická čísla Filosofického časopisu věnovaná například Hegelovi, Kafkovi, existencialismu a v roce 1967 bylo celé 5. číslo věnováno Janu Patočkovi. Toto číslo bylo připraveno jako náhradní řešení místo sborníku, který měl být vydán k Patočkovým šedesátinám, ale jehož vydání rozhodující orgány nepovolily. Během přípravy textů pro Filosofický časopis se přece jen podařilo prosadit vydání samostatného knižního sborníku, do něhož měli přispět především Patočkovi zahraniční přátelé. Rukopis sborníku vznikal během dramatických událostí roku 1968 a nepříznivé poměry, které nastaly po tomto roce, znemožnily vydání knihy v tehdejším Československu. Patočkovské monotematické číslo Filosofického časopisu bylo vydáno opět k Patočkovu výročí v roce 2007 (č. 3), včetně tohoto Zumrova interview z roku 1967. Před rokem 1989 interview s Patočkou vycházelo v různých samizdatových sbornících a později v německém a francouzském překladu také v zahraničních publikacích o Patočkovi. Patočka píše, že Husserl mu v Praze roku 1934 věnoval krásnou osobní vzpomínku na své přátelství s Masarykem. Byl to dřevěný přednáškový a studijní pultík, který Masaryk věnoval Husserlovi za studií v Lipsku v 70. letech 19. století. 30

Wenn aber Gefahr ist, wächst das Rettende auch Kde však je nebezpečí, vyrůstá také záchrana (Kde je nebezpečí, roste i pomoc). Hölderlinův verš (z básně Patmos) cituje Martin Heidegger ve svém textu Otázka techniky. Patočka zjevně na tento Heideggerův text naráží. 31

32

1 Pochopení bytí, které provádí filosofie tím, že intelektuálně překračuje svět, je tak v souvislosti s pravým lidským bytím, jež representuje svobodný čin podotýká již v roce 1934 ve své stati Několik poznámek o mimosvětské a světské pozici filosofie. PD I, s. 67. 33

2 Vyšla samostatně jako 6. sešit Svazků úvah a studií (Václav Petr) v r. 1939. 34

35

3 Filosofie výchovy. Tábor (Škola vysokých studií pedagogických) 1939, 58 s. Zázn. [Předneseno v zimním semestru 1938 39 v Táboře. Autorem opravený a doplněný záznam přednášky]. In: Péče o duši I (SS-1/PD-I), Praha 1996, s. 363 440. 4 Všechna tři prohlášení vyšla v Literárních listech. Pedagogika a pedagogové v č. 4/1968, Protestní rozklad... v č. 6/1968, Výzva v č. 7/1968. 36

5 Duch a dvě základní vrstvy intencionality. In: SS-6/FS-I, Praha 2008, s. 296 297, orig. něm., citováno v překladu Petry Maťové. 6 Srov. Jan Patočka: Duch a dvě základní vrstvy intencionality (1936). In: SS-6/FS-I, Praha 2008, s. 290 298. Nejstarší řecká filosofie (1945), Vyšehrad 1996, s. 23 34, zejm. s. 29. Úvod do Husserlovy fenomenologie (1965). In: SS-7/FS-II, Praha 2009, kap. I, s. 9 23, zejm. s. 16. Kacířské eseje o filosofii dějin (1975), SS-3/PD III, Praha 2002, kap. 2. Počátek dějin, s. 41 60. 37

Mgr. Alexander Matoušek, Ph.D., působí v Centru pro teoretická studia, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd, které kromě jiného také spravuje archiv Jana Patočky a vydává jeho Sebrané spisy. Zde uveřejněný text je kapitolou z rozsáhlejší studie Jan Patočka a Archiv Jana Patočky. 38

39

Prom. chem. Jiří Michálek, CSc., patřil k užšímu okruhu žáků Jana Patočky v jeho bytových seminářích. Po roce 1989 začal působit na katedře filosofie PřF UK a věnuje se fenomenologické filosofii, myšlení Martina Heideggera a Eugena Finka a také filosofii výchovy. 40

41

42

43

44

Mgr. Martin Škabraha, Ph.D., filosof a politicky činný literát a esejista. Do roku 2016 působil na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Text, který vyšel v roce 2007 v časopisu A2, uveřejňujeme se svolením autora i redakce časopisu. 45

7 Poprvé vyšlo ve francouzském překladu E. Lévinase jako: E. Husserl. Méditations cartésiennes. Paris, 1931. Do češtiny přeložila M. Bayerová pod názvem Karteziánské meditace, doslov Jan Patočka, Praha, 1968. 47

8 J. Patočka. Přirozený svět jako filosofický problém. Praha, 1936. 9 Tamtéž, 3. vyd. Praha, 1992, s. 35 n. 48

10 Pro pamětníky budiž upřesněno jeho jméno: Aritma DP 100. 11 2. vyd. J. Patočka. Úvod do studia Husserlovy fenomenologie. Praha, 1966; 3. vyd. Úvod do Husserlovy fenomenologie. Praha, 1969. 49

12 K filosofovým šedesátinám. S Janem Patočkou o filosofii a filosofech. Interview s J. Zumrem. Filosofický časopis 15 (1967), č. 5, s. 585 598. 50

13 Tak bylo dodatečně nazváno 27 svazků ve světlemodrém plátně, které vycházely v letech 1977 1989. 14 J. Patočka. Tělo, společenství, jazyk, svět. In: Přirozený svět a pohyb lidské existence, sv. 4, s. 1 127. Přednášky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy ve školním roce 1968/69. Vyd. I. Chvatík, J. Polívka a M. Petříček, Praha: Archivní soubor prací Jana Patočky, 1983; 2. vyd. J. Polívka, Praha: Oikúmené, 1995, s. 9 125. 51

15 Tak vznikly např. Základní problémy předsokratovské filosofie. Cyklus přednášek ve školním roce 1970/71, ed. J. Michálek a I. Chvatík. Praha (Archivní soubor), 1989, 198 s. 52

53

16 Viz J. Patočka. Může filosofie zaniknout? Filosofický časopis 38 (1990), č. 1-2, s. 3-20. 54

17 Viz J. Patočka. Platón a Evropa. In: Péče o duši II. Praha, 1999, s. 149 355. 2. vyd. J. Patočka. Platón a Evropa. Praha: Filosofia, 2007. 18 Srov. J. Patočka. Kacířské eseje o filosofii dějin. Praha, 1990. Více o tom viz Ediční komentář. In: Péče o duši III. Praha, 2002, s. 824 nn. Nově též Praha: Oikúmené, 2007. 55

19 J. Patočka. K záležitostem Plastic People of the Universe a DG 307. In: Češi I. Praha: Oikúmené, 2006, s. 425 427. 56

20 J. Patočka. Prohlášení o rozhovoru s holandskými novináři a holandským ministrem zahraničí. In: Češi I. Praha: Oikúmené, 2006, s. 438 n. 57

21 Když Husserl v Německu po roce 1933, vzhledem ke svému židovskému původu, už nemohl počítat se žádnou podporou, začalo se od roku 1935 s podporou prezidenta Beneše pomýšlet na Husserlovo přesídlení do Prahy. L. Landgrebe a E. Fink přivezli do Prahy některé jeho těsnopisné poznámky a začali je přepisovat a připravovat k vydání. Když však Husserl v roce 1938 zemřel a Československo bylo vydáno všanc Hitlerovi, nemělo už smyslu stěhovat pozůstalost do Prahy. Mladý františkánský fenomenolog Herman Leo van Breda ji tehdy zachránil tím, že ji za velmi dobrodružných okolností převezl na univerzitu v Lovani, kde je dodnes hlavní Husserlův archiv. Srov.: J. Patočka. Erinnerungen an Husserl. In: Die Welt des Menschen Die Welt der Philosophie. Festschrift für Jan Patočka. Phaenomenologica 72, Haag, 1976, s. VII XIX; česky též: Vzpomínky na Husserla. In: J. Patočka. Češi I. Praha, 2006, s. 630 641. Viz rovněž: H. L. van Breda. Die Rettung von Husserls Nachlass und die Gründung des Husserl-Archivs. In: Husserl et la Pensée Modern, Phaenomenologica 2, Haag, 1959. 58

22 Srov. Bossova revize vědy. Přepis magnetofonového záznamu přednášky Jana Patočky z prosince 1975. In: Vybrané filosofické problémy psychopatologie a normality. Ed. J. Němec a P. Rezek. Praha (samizdat), 1976. 23 J. Patočka. Kartezianismus a fenomenologie. In: Sborník K. Kosíkovi k 50. narozeninám. Praha (samizdat), 1976. 59

60

61

24 Libri prohibiti, Praha 1, Senovážné náměstí 994/2. 62

63

25 Nově srov.: J. Patočka. Komeniologické studie I III. Praha: Oikúmené, 1997 2003. 64

65

26 J. Patočka. Kunst und Zeit. Stuttgart, 1987. J. Patočka. Ketzerische Essais zur Philosophie der Geschichte und ergänzende Schriften. Stuttgart, 1988. J. Patočka. Die natürliche Welt als philosophisches Problem. Stuttgart, 1990. J. Patočka. Die Bewegung der menschlichen Existenz. Stuttgart, 1991. J. Patočka. Schriften zur tschechischen Kultur und Geschichte. Stuttgart, 1992. 66

27 J. Patočka. Bibliografie 1928 1996. Praha, 1997. Viz též: J. Patočka. Texte, Dokumente, Bibliographie. Freiburg/München/Praha, 1999. Aktualizovaná verze je nyní dostupná v internetu na adrese www.ajp.cuni.cz. 67

28 F. Karfík. Patočkova strahovská pozůstalost a jeho odložené opus grande. Kritický sborník XX (2000/2001), s. 125 160. 29 J. Patočka. Andere Wege in die Moderne. Sestavil a přeložil Ludger Hagedorn. Würzburg: Königshausen und Neumann, 2006. 68

69

70

71

72

73

74

30 J. Patočka. Pojem evidence a jeho význam pro noetiku. 1931, Archiv UK. 31 J. Patočka. Přirozený svět jako filosofický problém. Praha, 1936. 32 J. Patočka. Úvod do studia Husserlovy fenomenologie. Praha, 1966. 33 J. Patočka. Vom Erscheinen als solchem. Texte aus dem Nachlaß. Ed. Helga Blaschek-Hahn a Karel Novotný. Freiburg/München, 2000. 75

34 J. Patočka. Texte, Dokumente, Bibliographie. Ed. Ludger Hagedorn a Hans Rainer Sepp. Freiburg/Praha, 1999. 35 Na adrese: www.ajp.cuni.cz. 76

Ing. Ivan Chvatík, Dr. h. c. Jeden z nejbližších žáků Jana Patočky z bytových seminářů. Pracovník Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy. Vedoucí Archivu Jana Patočky a vydavatel jeho děl. Překladatel spisů Martina Heideggera do češtiny. Text vyšel ve Filosofickém časopisu, 2007, č. 3, s. 365 388. Uveřejňujeme zde se svolením autora a redakce Filosofického časopisu. 36 www.o-p-o.net. 77

78

79

80

81

Mgr. Roman Rakowski, Ph.D., vystudoval obor filosofie na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, kde také nyní přednáší politickou filosofii. 82

Aθάνατοι θνητοὶ θνητοὶ ἀθάνατοι, ζῶντες τὸν ἐκείνων θάνατον, τὸν δὲ ἐκείνων βίον τεθνεῶτες. 37 Hérakleitos z Efesu. Zlomek DK22, B62. (Hippolytos, Refutatio omnium haeresium IX, 10, 6). Dostupné z: http://fysis.cz/presokratici/herakleitos.htm. 38 Jan Patočka zemřel 13. března 1977 poté, co utrpěl infarkt, vysílen celodenními policejními výslechy, kterým byl kvůli roli, již na sebe dobrovolně vzal, od počátku ledna 1977 den za dnem podrobován. 83

39 J. Patočka. Sebrané spisy, Péče o duši II. (I. Chvatík a P. Kouba, eds.). Praha: Oikúmené, 1999, s. 149. 84

85

40 Byli to Ivan Chvatík, Jaromír Kučera, Jiří Michálek, Jiří Polívka a Miroslav Petříček, kteří tak vstoupili do dějin současné české filosofie jakožto zachránci a prvotní strážci Patočkova filosofického odkazu. 41 Redaktorem tak zvané modré edice, která se stala nedocenitelným primárním zdrojem pro všechny tehdejší zájemce o Patočkovu filosofii, domácí i zahraniční, byl Ivan Chvatík. Počet kopií, v nichž tato řada Patočkián existovala a byla distribuována mezi subskribenty, dosahoval desítek kusů a je malým zázrakem, že za celou dobu ediční činnosti Chvatíkova týmu nedošlo k zásahu státní bezpečnosti proti této podvratné, a tudíž společensky vysoce nebezpečné filosofické činnosti. 42 Archiv Jana Patočky založili Ivan Chvatík a Pavel Kouba v lednu 1990 v rámci Filosofického ústavu Československé akademie věd jako specializované oddělení (viz http://www.ajp.cuni.cz/index.php/home). 86

43 M. Palouš. Filosofie jako osobní zkušenost a ti druzí. In: V. Havel (ed.) Hostina. Toronto: Sixty- Eight Publishers,1989, s. 189 203. 44 Op. cit., s. 200. 87

45 Ibid. 46 Johanna Hannah Arendt (14. října 1906, Hannover 4. prosince 1975, New York) politická filosofka a publicistka německo-židovského původu. Sama se nechtěla označovat za filosofku, ani pojem politická filosofie se jí nelíbil a dávala přednost termínu politická teorie. 88

47 263e; Platón. Sofistés. (Český překlad Františka Novotného.) Praha: Oikúmené, 1995, s. 82. 89

90

48 M. Palouš. Filosofie jako osobní zkušenost a ti druzí. In: V. Havel (ed.) Hostina. Toronto: Sixty- Eight Publishers,1989, s. 200 203. 49 H. Arendt. The Crisis of Culture. In: Between Past and Future: Eight Exercises in Political Thought. New York: Viking Press, 1961. Česky: H. Arendtová. Krize kultury. Čtyři cvičení v politickém myšlení. (Přeložil M. Palouš.) Praha: Mladá fronta, 1994. 91

Doc. RNDr. Martin Palouš, Ph.D., je český politik, diplomat, pedagog, jeden z prvních signatářů Charty 77 a její mluvčí v roce 1986. Na Karlově univerzitě vystudoval chemii, filosofii a sociální vědy. Od roku 1990 vyučoval na Karlově univerzitě a působil v Centru pro teoretická studia. Doktorát získal v roce 2006 v oboru mezinárodního práva. Překládal mj. díla Hannah Arendtové. V listopadu 1989 se stal zakládajícím členem Občanského fóra. V 90. letech byl náměstkem ministra zahraničí. Působil jako velvyslanec ve Washingtonu (2001 2005) a velvyslanec Stálé mise České republiky při OSN v New Yorku (2006 2011). Byl také ředitelem Knihovny Václava Havla. Střídavě vyučoval na různých univerzitách v USA mezinárodní právo a politickou filosofii, aktuálně na Floridě. Martin Palouš (*1950) je synem Radima Palouše (1924 2015). 8 92

50 Za první republiky byla vydána objemná reprezentativní publikace Co daly naše země Evropě a lidstvu. Bohužel její první díl vyšel až v roce 1939 a druhý dokonce v roce 1940, tedy v době, kdy naše země politicky už vlastně neexistovaly. (Edičně připravil Vilém Mathesius, vydal Evropský literární klub. Reedici pořídil obnovený Evropský literární klub v letech 1998 až 2000.) 93

51 V. Bělohradský. Czech soft power. Jak se kalí naše pravdy. Právo Salon, 21. 9. 2011. 94

52 I. Chvatík. Kacířství Jana Patočky v úvahách o krizi Evropy. Reflexe, 16, 1996, s, 4.1 4.14. 95

53 J. Patočka. Světový názor, obraz světa, filosofie. Kritický měsíčník, 1942, č. 1, s. 79 87. Srov. např. také: J. Novotný. Filozofova tichá válka. Listy, 2007, č. 4. 96

54 Viz např.: I. Navrátil, T. Herman (eds.). Jan Patočka, české dějiny a Evropa. Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 1. 2. června 2007 ve Vysokém nad Jizerou. Semily: Státní okresní archiv, 2007. 97

ThLic. Vladimír Šiler, Dr. Působí na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Původně vyučoval středověkou filosofii a religionistiku, v posledních letech aplikovanou etiku. 98

Informace o nabídce titulů vydaných Ostravskou univerzitou http://knihkupectvi.osu.cz