EVROPSKÝ DUCH LÉON BRUNSCHVICG

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví EVROPSKÝ DUCH LÉON BRUNSCHVICG Seminární práce k předmětu Evropská kulturní studia Autor: Lenka Černá UČO: Typ studia: prezenční Ročník: 3. Brno 2003

2 Téma Evropy je dnes u nás velmi aktuální otázkou. V období sjednocování v podobě Evropské unie není zcela jasné, co se Evropou (možná s výjimkou geografického určení) rozumí. Kniha Evropský duch nabízí nahlédnutí do koutů evropských tradic. Autorem je dnes takřka zapomenutý francouzský filosof Léon Brunschvicg ( ), který kriticky vystupoval proti metodám jednotlivých věd, opíraje se o využití jednotlivých matematických poznatků a postupů. Kniha je přepracovaným záznamem přednášek, které Brunschvicg proslavil na Sorboně od prosince 1939 do března 1940, což zejména některým pasážím o vzepětí evropského ducha dodává zvláštní příchuť. Cyklus tedy vznikal na pozadí války, o níž nebylo pochyby, že znovu stejně jako v předchozím světovém konfliktu, šlo o něco víc, než o pouhý zájmový střet mocností. Toho si byl Léon Brunschvicg vědom, především díky své filosofické vizi toho, co je skutečný evropský duch, co jsou skutečné hodnoty evropské civilizace. Slovy překladatele knihy Petra Horáka bych se zmínila o vydání: Knižního vydání svých přednášek o Evropském duchu se už Brunschvicg nedočkal. Kniha Evropský duch vyšla až po válce, v květnu roku 1947 ve Švýcarsku v Neuchâtelu, jako dvacátý svazek edice Ętre et penser v nakladatelství Éditions de la Baconničre. Kniha vyšla bez jakýchkoliv autorových poznámek nebo odkazů, v holé podobě, zřejmě tak, jak si její autor připravil přednášky, které teprve při přednesu doplňoval, jak považoval za vhodné. Nepochybně se přitom opíral nejen o svou dlouholetou praxi universitního učitele, nýbrž rovněž o některé své publikace, které byly velice blízké tématu knihy o Evropském duchu. Mám zde na mysli mezi jinými jeho knihu Věky rozumu (Les Ages de l'intelligence), jež vyšla u Alcana v Paříži v roce 1934, 2

3 rovněž na základě přednášek na Sorbonně v zimním běhu Brunschvicgův poslední universitní kurs lze tedy považovat za jakousi kvintesenci jeho celoživotního badatelského díla, české vydání jeho knižní podoby bylo tedy třeba doplnit dosti rozsáhlým poznámkovým aparátem, které neobsahuje původní vydání, z něhož byl překlad pořízen. I Z názvu této knihy bychom se mohli domnívat, že autor v dějinách Evropy najde onoho ducha. Ale myslím si, že by tento duch mohl být podobný například duchu jihoamerickému nebo africkému identifikační znaky, které autor používá nejsou specifické pouze pro Evropu. Kniha je rozčleněna do jedenácti kapitol, které tvoří podrobněji rozpracované výše zmíněné přednášky. Hned na počátku první kapitoly Brunschvicg čtenáře seznamuje se svým záměrem: chce zkoumat postupy myšlení, které jsou na počátku evropské kultury II, a to v duchu kréda jím uznávaného badatele Émila Boutrouxe: povaha věcí tedy nemůže představovat vrcholný předmět našeho vědeckého bádání, tím je jejich historie III. Autor se snaží dokázat pravdu a pravdivost objektivní skutečnosti evropského ducha. Postupně se dobírá různých určení evropského ducha. Na začátku ho charakterizuje jako svobodné bádání o pravdivém, jež implikuje svobodné vyznání víry IV, poté ho vymezuje v souvislosti s Platónovým idealismem jako šťastné setkání rigoróznosti racionální metodologie s požadavkem čisté duchovnosti V nebo s Fichtovou filozofickou pozicí jako spojení striktního I HORÁK, Petr. Evropský duch [online].[cit ]. Dostupné na WWW: URL: II 32. III 32. IV 32. V

4 racionalismu s vrcholným spiritualismem VI. Na závěr pak autor použil metaforu, podle níž je evropský duch takový duch, který nikdy neodpočívá VII. V první kapitole věnuje autor pozornost vymezení evropského ducha na příkladu srovnání s nejstaršími typy vědění a rozšiřuje pojem evropský duch o první přívlastky. Evropský duch je: analyzující, rozdělující, oddělující záležitostí světa, které Neevropané vnímají v celistvosti. Některým z myslitelů a filozofů, kteří ovlivnili evropského ducha, věnuje autor jednotlivé kapitoly a nazývá je osvoboditelskými génii (Sokrates, Descartes, Kant). Brunschvicgův historický záběr je široký a právě v jeho mohutnosti spočívá hlavní úskalí knihy nebezpečí snadných generalizací. Vzniká otázka, neobejde-li se duch bez přívlastku. Hledaný evropský duch může být charakterizován svoji obměnou v různých světových souřadnicích. Proč by tedy měl být evropský? V některých pasážích Brunschvicg velice (řekla bych víc než by bylo zapotřebí) využívá svých matematických (přesněji kombinatorických) schopností: Není tedy obtížné pochopit, že takto zdegenerovaný stoicismus připravoval odplatu platónského idealismu fyzikálnímu realismu, z něhož vycházely poaristotelovské filozofie. VIII V textu jsou hodně popisovány duchovní revoluce, krize, tužby nebo tragédie epoch. Autor klade důraz na podíl francouzských myslitelů na zdokonalování evropského ducha. Patrný je také vliv matematiky, fyziky a geometrie. Jednak sám pokus o definici evropského ducha, nechť je jakkoli poznamenán dobovými okolnostmi svého vzniku, je zajímavý snad i podnětný sám o sobě ve zcela jiné historické době a za zcela jiných okolností. IX VI 183. VII 223. VIII 102. IX HORÁK, Petr. Evropský duch [online].[cit ]. Dostupné na WWW: URL: 4

5 POUŽITÁ LITERATURA: BRUNSCHVICG, Léon. Evropský duch. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, ISBN HORÁK, Petr. Evropský duch [online].[cit ]. Dostupné na WWW: URL: 5