Počátky keramiky Počátky keramiky ve Starém světě I
Literatura Nelson K. aj. 2002: Holocene Settlement of the Egyptian Sahara. Vol.2 The Pottery of Nabta Playa. NY: Kluwer. Jesse, F. 2003: Early ceramics in the Sahara and the Nile Valley. Studies in African Archaeology 8, 35-50 (Poznań).
Postglaciální klimatické výkyvy a změny na pobřeží Pirrazoli, P.A. 1991: World Atlas of Holocene Sea-level CHanges. Amsterdam-L-N.Y. Průběh mořského pobřeží vzhledem ke kolísání hladiny v důsledku tání ledovcových pokryvů se během holocénu podstatným způsobem měnil. Hladina oceánů a moří se relativně rychle začala zvyšovat v době po roce 21.000 b.p. V teplejším období byly také četnější deště. Avšak zvyšování mořské hladiny nebylo celosvětově rovnoměrné (Johnson 1992).
Afrika: nejstarší keramika 10 tis. BC
Keramika s vlnovkovou výzdobou
Typochronologie
Subsaharská Afrika: jezero Čad V době okolo 9500 BC byl rozsah jezera Čad podstatně větší než dnes. Okolní krajina nebyla pouští, ale spíše zelenou stepí. Vtékaly do něho řeky ze severozápadu, kde se nacházela úrodná údolí.
Subsaharská Afrika Poloha pohoří AIR v dnešním Čadu
Subsaharská Afrika:Tagalagal V Tagalagalu (Nigerie) je přítomno široké rozpětí tvarů keramiky, které jsou zahrnuty do tří základních variant jednoduchých tvarů. Jsou to mělké misky s ústím o průměru 25 cm a střední hluboké misky s prohnutým okrajem o průměru ústí 25-35 cm. Velké a střední láhve s nízkým hrdlem tento soubor doplňují. Rozdílné tvary a velikosti dovolují předpokládat funkci keramiky, která se pohybuje v rozmezí hlavní možných účelů: uchování zásob, vaření a podávání potravy. Tyto nálezy jsou srozumitelné, je-li sídliště interpretováno jako sezónní, založené lovci a sběrači a situované do oblasti vysokých hor (1.850 m n.m.).
Subsaharská Afrika Tagalagal (Niger) Bir Kiseiba (Egypt)
Keramika s vlnovkovou výzdobou: Egypt
Nejstarší KE Egypt-Sudán: 10. tis. BC Lokalita El Adam
Súdán: mladší neolit ca 6.tis.
Horní Nil: Sheikh Mustafa Sheikh Mustafa Výzkumy na horním Nilu v Sudánu přinášejí podobnou keramiku od 8. tis. BC.
Horní Nil: Sudan Vedle nejčastější výzdoby taženým kolkem se vyskytují v mladším období různé jiné techniky kolkovaných vpichů
Heinrich Barth Institute:Kolín nad Rýnem (Rudolf Kuper)
Levant: vývoj pyrotechnologie Výroba páleného vápna je archeologickými situacemi doložená.
Levant: bílé zboží Pro bílé zboží jsou charakteristické jednoduché tvary vyšších misek s rovnými otevřenými stěnami. Zboží je obvykle hrubě vypracováno a má silné stěny (Akkermans et al. 1983, obr. 9: 16-17). V rámci nádob z Bouqrasu láhve s hrdlem jsou velmi vzácné (Akkermans et al. 1983: 352). Jedna taková se nalezla v Abu Hureyra (Moore et al. 1975, Obr.8:8). K těmto formám lze přiřadit také otevřené hluboké misky na podstavci z bílého zboží na Tell Ramad (Wright 1993, Fig. 2:g,h,i). V El Kowm byly nalezeny dvě kategorie bílého zboží. První tvoří malé misky nebo větší hluboké misky obvykle v oblým dnem. Jejich průměr okraje kolísá mezi 7-40 cm, ale nejčastěji je 30 cm (Maréchal 1982: 224). Druhou kategorii charakterizují velké pánve se čtyřhranným okrajem, nízkým tělem a plochým dnem. Okraje mají vesměs vyhnuté ven (Maréchal 1982: 225).
Levant: kamenné nádoby Na každém PPNB sídlišti jsou kamenné misky z vápence nebo pískovce velmi hojné. Mnohem dokonalejší kamenné nádoby jsou známy ze severního sousedství Levantu (Çafer Hüyük, El Kowm). Malé misky s jednoduše zdobeným okrajem a plochým dnem se tam nalezly (Cauvin 1989: 82) vedle malých polokulovitých hlubokých misek s nízkým okrajem (Stordeur 1989: 108). Stěží však mohly být používány pro vaření na přímém ohni. Vyskytují se během několika tisíciletí v nestejném množství na různých sídlištích. Jsou sídliště s velkým počtem těchto předmětů a sídliště, kde tyto nálezy chybí (Wright 1993). Nejrozmanitější kamenné nádoby pocházejí z Bouqrasu, kde se našly různé typy hlubokých misek, pohárů
Nádoby z organických hmot Košíky byly běžně používány v průběhu předkeramického vývoje. Nejčastěji jsou dochovány jako otisky na dně nádob, nebo v asfaltu, což je materiál, kterým byly často vymazávány. Lze rekonstruovat techniky pletení, nikoliv však tvary košů. Nejstarší je uváděn z jeskyně Shanidar B1 (Mellart 1965: 20) a ze Jarma (Adovasio 1983: 223). Otisk velkého pleteného koše v asfaltu se nalezl v Gilgal I z PPNA (Noy 1989: 13). Jiný koš ve tvary cylindrické krabice pokrytý také asfaltem pochází z jeskyně Nahal Hemar a je datován do PPNB (Schick 1988: 39-40, Tab. Nepřímým dokladem neolitického košíkářství je kostěná industrie především různé hroty. Jestliže špička nástroje byla širší než 2 mm, nešlo tímto propíchnout kůže a jedná se spíše o nástroj používaný při pletení košů (Campana 1989: 132). Kostěná industrie Natufienu obasahovala 6% těchto nástrojů (Campana 1989: 133). Vedle košíků lze pro Natufien předpokládat i existenci nádob vyřezávaných ze dřeva. Archeologické nálezy tohoto druhu pocházejí z pozdně neolitického a eneolitického sídliště v Çatal Hüyüku v Anatolii (Mellart 1964:85-92).
Počínaje periodou 4 (8.500-7.000 b.p.) levantské postglaciální periodizace, existuje vedle sebe typologicky rozmanité zboží, zahrnující nádoby z kamene, vápenné omítky a keramické nádoby (Aurenche et al. 1981: 576), i když nikoliv na všech sídlištích ve stejném poměru. Ve středním Levantu se vyvíjí bílé zboží od počátku středního PPNB a jeho výskyt je považován za důvod, proč se zde zavedení keramiky zpozdilo až do mladšího PPNB (Rollefson 1989: 171). Bílé zboží představuje asi dvě třetiny všech nádob v Sukasu (severní Levant) během mladšího a pozdního PPNB. Levant PPNB
Jižní Levant: vývoj od PPNC do Middle Chalcolitic
Jižní Levant: košíky a dřevěné nádoby
Jižní Levant: kamenné nádoby a bílé zboží
nejstarší Keramika Od středního PPNB se tedy vedle sebe paralelně rozvíjí několik technologicky rozdílných tříd nádob (Contenson 1985: 25). Kamenné nádoby, které vykazují formální kontinuitu s epipaleolitickými hmoždíři, provázejí celou posloupnost PPNA a PPNB, aby na závěr v pozdní PPNB dosáhly velmi dokonalých tvarů (např. Bouqras: Akkermans et al. 1982: 53, Obr. 9). Výjimečně zůstaly jako jediný relikt pozdně neolitické kultury ve vzdálených a izolovaných oblastech, jako je Khirokitia na Kypru. Jemná i hrubá keramika s organickým ostřivem se objevuje v průběhu středního PPNB. Jemné a hrubé zboží ostřené pískem nebo jemným štěrkem ji následuje jen s malým časovým odstupem. Toto by měla být základní vývojová posloupnost, ale dlouhá koexistence různých typů nádob svědčí o jejich funkčně podmíněné specializaci.
Levant: nejstarší keramika Na sídlišti v Sukasu (Syrie) je nejstarší keramika dokumentována ve stratigrafickém souvrství 11 vrstev o mocnosti 2,80 m, které představují vývoj 1.500 let. V nejspodnějších vrstvách (N11-N9) se objevuje "Dark Faced Burnished Ware" jako jemné zboží převážně tvořené z otevřených hlubokých misek a lahví s hrdlem. Hluboké misky, které tvoří zhruba dvě třetiny rekonstruovaných tvarů, mají zřídka kolmé stěny (Riis - Thrane 1974:obr. 42) nebo ouška (Riis -Thrane 1974: tab. III:A). Okraje polokulovitých misek jsou většinou prožlábnuty, což je jinak typický znak kamenných nádob z Bouqrasu. Hrubší než DFBW je "Dark Faced Unburnished Ware", které nemá pokračování. Zboží neobsahuje organickou příměs (Riis - Thrane 1974: 26). Kamenné nádoby nejsou uváděny, zato bílé zboží tvoří až 70% všech nádob. Jsou to většinou hluboké misky s rovnými stěnami (Riis - Thrane 1974: 26-27).
Jižní Levant: Yarmukien (1.pol.6.tis. )
Jižní Levant: vývoj jemného zboží
Postupné šíření keramické technologie v Evropě Otázkou zůstává velké zpožďování celých oblastí, by mohlo být částečně vykládáno pomocí teorie dostupnosti M. Zvelebila Keramika se v Evropě šíří paralelně s neolitem, což vedlo k představě úzké korelace obou jevů. Především ale na atlantickém pobřeží, ale i v západním Středomoří lze keramiku spojovat s předneolitickým vývojem.