MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovní edukace Současné trendy v technologii mazání běžeckých lyží Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D. Vypracoval: Radomír Bačo Tělesná výchova a sport Brno, 2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a zdrojů uvedených v Seznamu použité literatury. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena ve studovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně 15.dubna.2009... Radomír Bačo - 2 -
Za vedení a odborné konzultace děkuji PaedDr. Janu Ondráčkovi, Ph.D. Dále děkuji Vítu Fouskovi, servismanovi v mazání běžeckých lyží Lukáše Bauera, který je zároveň členem servisního týmu české reprezentace mužů v běhu na lyžích a Jiřímu Faltusovi, trenéru mládeže v biatlonu v Letohradu. - 3 -
OBSAH ÚVOD 6 DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ 7 1. ASPEKTY OVLIVŇUJÍCÍ VÝBĚR VOSKU 8 1.1 Druhy sněhu 8 1.2 Měření teploty vzduchu a sněhu 9 1.3 Měření vlhkosti vzduchu a sněhu 10 1.4 Vosky 11 1.4.1 Typy vosků 11 1.4.2 Rozlišení vosků 12 1.5 Typy lyží a jejich výběr 13 1.5.1 Dělení běžeckých lyží 14 2. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 17 2.1 Cíle práce 17 2.2 Úkoly práce 17 3. METODIKA PRÁCE 19 3.1 Popis zkoumaného jevu 19 3.2 Použité metody 19 4. PRAKTICKÁ ČÁST 20 4.1 Kompletace lyží 20 4.2 Úprava nových lyží 21 4.2.1 Určení mazací komory u lyží pro klasickou techniku 21 4.2.2 Úprava skluznice v místě mazací komory 23 4.2.3 Úprava skluznice skluzných částí lyže 24 4.3 Materiál pro mazání běžeckých lyží 24 4.3.1 Současné vosky pro skluz a stoupání 25-4 -
4.3.2 Způsoby upnutí a přípravky pro upnutí lyže 25 4.3.3 Nástroje pro úpravu, opracování a zapravení vosků do skluznice 26 4.3.4 Vybavení pro jednotlivé skupiny uživatelů 26 4.4 Technologie mazání běžeckých lyží 27 4.4.1 Mazání skluzových vosků parafínů 29 4.4.1.1 Zjištění teploty, druhu sněhu a povětrnostních podmínek 29 4.4.1.2 Příprava skluznice před parafinováním 30 4.4.1.3 Nanášení parafínů 30 4.4.1.4 Zažehlení 31 4.4.1.5 Stržení vosku 31 4.4.1.6 Kartáčování 32 4.4.1.7 Nanášení a zapracování tekutých parafínů 33 4.4.2 Mazání prášků a urychlovačů 33 4.4.3 Mazání stoupacích vosků 35 4.4.3.1 Mazání tuhých stoupacích vosků 35 4.4.3.2 Mazání tekutých stoupacích vosků 36 4.4.3.3 Stoupací vosky ve spreji a vosky s postupným uvolňováním 37 4.4.3.4 Kombinace stoupacích vosků 38 4.4.4 Problémy při mazání 38 4.5 Čištění skluznice a její ošetření 39 4.6 Příprava lyží pro transport 41 ZÁVĚR 42 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 43 PŘÍLOHY RESUMÉ - 5 -
ÚVOD Při výběru tématu bakalářské práce jsem byl ovlivněn svým sklonem k pohybu v přírodě v zimním období, jímž je běh na lyžích. Protože zvolená oblast není v literatuře komplexní pro kategorii kondičních a turistických běžců na lyžích, chci se touto prací věnovat hlavně praktickým aspektům přípravy a mazání běžeckých lyží. Běh na lyžích patří mezi nejstarší lyžařské disciplíny. Pod pojmem běhu na lyžích si nelze představit jen dosahování výsledků na mistrovství světa a olympijských hrách, je třeba totiž počítat i s turistickým pojetím jízdy na běžeckých lyžích u široké populace. Výhodou této lyžařské disciplíny je, že nemusí být vázána na upravené běžecké tratě a lze ji provozovat kdekoliv, kde je sněhová pokrývka. Potřeba lokomoční činnosti má svůj význam především při kompenzaci pohodlného způsobu života současné generace (Gnad, Psotová, 2005, s. 9). Lyžování to je způsob života. Náročný, ale vděčný. Vděčný pro všechny, kteří se umějí dívat, vnímat, cítit, poslouchat (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983). K tomu, abychom si běh na lyžích dokázali užít, ať už je to při turistice na běžeckých lyžích, nebo i při výkonnostním pojetí, je vhodné znát a umět si běžecké lyže připravit tzv. namazat. Mazání a příprava lyží je nedílnou součástí lyžování. Způsobuje starosti nejen zkušeným servismanům, trenérům a závodníkům, ale i prostým rekreačním jezdcům. Při respektování zákonitostí a pravidel je možné nepříjemnostem spojeným s nesprávnou aplikací vosků předcházet a dosáhnout tak optimálního výsledku (http://pf.ujep.cz/~nosek/bezky/mazani.html). - 6 -
DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ V této práci jsme použili dostupnou literaturu, ze které bylo čerpáno zejména do teoretické části. Byly využity rovněž články z odborných časopisů zabývajících se během na lyžích. Některé informace byly dohledány na webových stránkách lyžařských prodejen, jejichž autoři, spoluautoři nebo poradci jsou reprezentanti v běhu na lyžích z dřívějších dob. Další informace do praktické části jsme čerpali z rozhovorů a praktických ukázek mazání běžeckých lyží s panem Vítem Fouskem, servismanem Lukáše Bauera a české reprezentace v běhu na lyžích. Od něj byli rovněž čerpány informace pro tuto bakalářskou práci a zároveň jsme také zjistili další nuance a odlišnosti používané servismany při mazání běžeckých lyží. Jedním z dalších konzultantů je Jiří Faltus, disponující teoretickými i praktickými znalostmi mazání, které získal jako servisman u reprezentačního B týmu biatlonistů ČR. Díky jejich informacím, jež v použité literatuře nebyly dohledány, jsme více vnikli do problematiky mazání běžeckých lyží a jejich přípravy. Vysvětlili nám způsoby a varianty mazání používané jimi a uvedli doporučení pro širokou veřejnost. Při rozhovoru bylo vzpomenuto i na další faktory ovlivňující konečný skluz a stoupavost lyží jako např. druh struktury a skluznice lyží, způsob vnitřní konstrukce lyže atd. a faktory ovlivňující vlastní mazání (teplota, vlhkost vzduchu, sněhu, ). Práce je zpracována pro širokou veřejnost hobby běžců a turistů na lyžích. Některé poznatky z této práce by si mohli odnést i závodní běžci. Je zde rovněž řešena i problematika pořizování nářadí, nástrojů a vosků pro přípravu a mazání běžeckých lyží. Přílohou této práce je pak DVD nosič, na kterém jsou prakticky předvedeny a vysvětleny způsoby mazání běžeckých lyží Vítem Fouskem. Znázorňuje postupy, které běžně používá při své práci a doporučuje je i ostatním. - 7 -
1. ASPEKTY OVLIVŇUJÍCÍ VÝBĚR VOSKU 1.1 Druhy sněhu Základem pro úspěšné zvládnutí mazání lyží je správný odhad sněhových podmínek, rozlišení jednotlivých druhů sněhu a zhodnocení klimatické situace, tj. teploty a relativní vlhkosti (Dvořák, Mašková, Weissshäutel, 1992, s. 108). Sníh je pevnou krystalickou fází vody. Při nízkých teplotách ovzduší dopadají na zem jednotlivé neslepené krystaly a ukládají se v podobě suchého prachového sněhu. Blíží-li se teplota nad zemí 0 o C, krystaly se slepují ve sněhové vločky. Při nepříliš nízké atmosférické teplotě a vysoké vlhkosti vzduchu se tvoří krupky, lehké a snadno stlačitelné. Po dopadu na zem vlivem rozdílu v teplotě a vlhkosti vzduchu, působením větru, vlastní hmotností sněhu atd. dochází k přeměně krystalické struktury sněhu, k tzv. metamorfóze sněhu. Tato přeměna má rozdílný průběh podle stáří napadaného sněhu a podle vlivů působících na sníh napadlý v různých údobích. Ve sněhové pokrývce tak vznikají sněhové vrstvy, které se různě mění a mají různou kvalitu (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983, s. 32). Druhy sněhu: Nový sníh je padající nebo nově napadlý sníh, jednotlivé sněhové vločky jsou od sebe odděleny, sněhová vrstva obsahuje velké množství vzduchu a sněhové krystaly mají velmi ostré hrany a snadno se tak zaboří do vosku. Na nový sníh se používají stoupací vosky tuhé. Starý sníh je pak možné rozdělit podle struktury sněhu na: Jemnozrnný sníh (přemrzlý) je to typ staršího sněhu, krystaly jsou vzájemně spojeny v kompaktní vrstvu, jejich hrany již nejsou tak ostré a penetrace do vosku je nižší. Zvyšuje se otěr vosku sněhem. Hrubozrnný sníh je sníh, který byl již transformován do krystalu vlivem teploty kolem 0 o C a znovu jednou nebo vícekrát zmrzl. Vyskytuje se při teplotách nad i pod nulou a jeho krystaly jsou velmi hrubé kulovité (firn). Otěr vosku je vysoký. Mokrý firn - je to mokrý sníh, který je variantou hrubozrnného sněhu, na který působilo teplé počasí. - 8 -
Na staré druhy sněhu se používají stoupací vosky tekuté tzv. klistry (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983, s. 32). Toto jsou základní struktury sněhu. Pak se vyskytují ještě další různé druhy, které není možné přesně označit a určit jako nový nebo starý sníh. Mezi ně se řadí: - Ledová kůra degradace horní vrstvy sněhových krystalů vlivem tepla, slunečního záření nebo deště a jejím následným zmrznutím - Rosolovitý sníh vzniká v jarním období z firnů vlivem teploty vyšší než 0 o C. Je mokrý a rozbředlý. Z nově napadlého sněhu při těchto teplotách se tvoří kašovitý sníh jemnozrnný, podobný mokré vatě. - Povrchová jinovatka tvoří se za bezvětří krystalizací vodních par vzduchu na chladném sněhu nebo na chladných předmětech. - Námraza namrzající kapičky mlhy hnané větrem se usazují na návětrné straně předmětů a vytváří praporovité útvary v délce až několika centimetrů. Nemá krystalickou strukturu na rozdíl od jinovatky (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983, s. 34). 1.2 Měření teploty vzduchu a sněhu Zjištění teploty vzduchu nebo sněhu hraje důležitou roli při volbě vosků. Teplotu vzduchu nad sněhem měříme ve stínu ve výšce 20 cm nad povrchem. Teplotu sněhu zjišťujeme pokud možno v běžecké stopě nebo v její blízkosti v hloubce 15-20 cm. Při zjišťování teploty sněhu nevytahujeme teploměr celý ze sněhové pokrývky, protože povrch sněhu mívá teplotu blízkou teplotě vzduchu (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983, s. 35). Venkovní teploměr u domu, pokud na něj nesvítí slunce, je vcelku spolehlivý ukazatel pro stanovení teploty vzduchu. Při stabilním počasí (když se neprohlubuje obleva nebo když naopak nepřichází vysoký tlak s mrazivým vzduchem) je teplota sněhu obvykle o 2-3 stupně C nižší. U domu, který sálá teplo, však může být naměřená hodnota zkreslená. Přesnějšího výsledku měření lze samozřejmě dosáhnout zasunutím rtuťového teploměru (alespoň 20 cm dlouhého) do závěje ve stínu za chatou nebo přímo v - 9 -
lyžařské stopě. Profesionální servismani měří teplotu sněhu v různých úsecích tratě, přičemž měří nejen teplotu sněhu, ale i teplotu několik centimetrů nad stopou. Ona totiž lyže není při běhu stále v dotyku se sněhem (http://old.zlatalyze.cz/2003/lyzarum.php) Měření teploty sněhu se provádí speciálními lihovými nebo digitálními teploměry. Některé kombinované teploměry měří teplotu sněhu i vzduchu. 1.3 Měření vlhkosti vzduchu a sněhu Vlhkost vzduchu měříme vlhkoměrem. Při sněžení, dešti, mlze nebo zatažené obloze je relativní vlhkost vzduchu vysoká a sněhové krystaly jsou měkké. Naopak při jasnější obloze a mrazivém počasí bude vlhkost vzduchu a sněhu nízká, sněhové krystaly jsou tvrdé. Vlhkost vzduchu a tím i sněhu jednoduše odhadneme vytvořením sněhové koule. Čím větší je vlhkost sněhu, tím kvalitnější vosky se používají (dražší, s vyšší koncentrací fluoru). Suchý vlhkost vzduchu <50 % nedá se vytvořit sněhová koule Vlhký vlhkost vzduchu 50 75 % lze vytvořit sněhovou kouli, voda z ní neteče Mokrý vlhkost vzduchu >75 % lze vytvořit sněhovou kouli a kape s ní voda Vlastnosti sněhu ovlivňuje i vítr. Dělá sníh sušší, kompaktnější (abrazivnější), což má za následek zvýšení tření a zpomalení lyží. Mlha způsobuje rychlé zvlhnutí povrchové vrstvy sněhu (http://www.kstst.sk/pages/lyze/vosk3.htm). 1.4 Vosky Principem mazání je nalézt vosk, který odpovídá svými vlastnostmi vlastnostem sněhu. Jednou z funkcí vosku je vytvořit podmínky pro dobrý odraz, a tak umožnit pohyb vpřed, ale zároveň minimalizovat tření mezi lyží a sněhem, a tím umožnit skluz. Zároveň taktéž chrání skluznici před přílišným opotřebením a při skladování lyží mimo sezonu chrání lyži před oxidací (Dvořák, Mašková, Weissshäutel, 1992, s. 110). - 10 -
1.4.1 Typy vosků Pro mazání běžeckých lyží se používají dva základní typy vosků: 1. vosky určené pro odraz - jsou tuhé a tekuté. Tuhé jsou většinou v obalu tvaru válečku a používají se obecně pro jemnozrnné druhy sněhu. Tekuté (klistry) jsou v tubách a vhodné pro hrubozrnné druhy sněhu. Pro turistiku na běžkách se začaly vyrábět tuhé vosky ve spreji (např. Liquid Grip) a klistry v tubě s postupným uvolňováním (např. Quick Kick univerzál). 2. vosky pro skluz - jsou používány různé typy parafínů. Pro klasický způsob běhu se používají odrazové i skluzové vosky a u lyží pro bruslení se zažehlují pouze parafíny. 1.4.2 Rozlišení vosků Vosky se dále rozlišují podle barev. Barevné rozlišení, zavedené v roce 1948 firmou SWIX, akceptovali téměř všichni světoví výrobci vosků. Nechali se zřejmě inspirovat barevným spektrem známým z oboru fotografie, kde barvy studené (modrá, azurová, modrozelená) připomínají chlad, zatímco barvy teplé (červená, oranžová, žlutá) navozují představu ohně či tepla. Proto také vznikla základní řada lyžařských tuhých vosků seřazená (od studené k teplé) takto: zelený, modrý, fialový, červený a žlutý. Zelený a modrý jsou vosky tvrdé a jsou určené pro teploty pod nulou, fialový je pro teploty okolo nuly a červený a žlutý, což jsou vosky měkké, jsou určené pro teploty nad nulou. Pro turistiku a běh mimo stopu se využívá vosků ze základních řady. V prodeji jsou i zjednodušené sady dvou vosků pro turistiku (modrý-studený sníh, červený teplý sníh), u nichž je volba velice jednoduchá. Pro závodní lyžaře byla základní řada obohacena o tzv. mezistupně, které jsou doplňkové k jednotlivým základním voskům. Bývají značené výrazem extra nebo special. Měkčími variantami základní sady jsou: - extra zelený - extra modrý - extra fialový - 11 -
- extra červený Naopak tvrdší při srovnání se základní řadou jsou: - special zelený - special modrý - special fialový - special červený Teplotní rozsah těchto vosků je minimální (teoreticky v rozsahu 1-2 o C). To je ale vhodné právě pro podmínky relativně krátkých závodů, kde jsou stopy upravené a kdy lze měřením před závody zjistit jeho teplotu a stanovit převládající kvalitu sněhu (http://old.zlatalyze.cz/2003/lyzarum.php, 21.2.2009). Některé tyto vosky mají v sobě ještě přísady fluorkarbonu, které výrazně zlepšují skluzové vlastnosti aniž by tím byla ovlivněna kvalita odrazu (Gnad, Psotová, 2005, s. 138). Názorem některých výkonnostních závodníků však je, že se snižuje kvalita odrazu. Z toho lze usoudit, že vosky s přísadou fluorkarbonu jsou výhodné zejména pro běžce s velmi dobrou odrazovou technikou při běhu na lyžích. Teplotní rozsah, který je na obalech vosků uveden je v případě některých firem teplotou sněhu (Toko), ale u některých se zase udává teplota vzduchu (Swix, Rode, Rex, Start, Ski-go, Skivo). Holmenkol udává pro stoupací vosky teplotu vzduchu a pro skluzové vosky pak teplotu sněhu. Proto je nejlepší zjistit v informacích od firmy vyrábějící vosky, kterou teplotu u jednotlivých vosků uvádějí. U některých firem, např. Swix, jsou na obalech stoupacích vosků uvedeny dva teplotní rozsahy a zároveň i dva symboly typů sněhu. Jeden představuje nový, čerstvě napadaný sníh a druhý představuje starší, jemnozrnný sníh. Jako příklad je uveden teplotní rozsah u stoupacích vosků značky Swix jejich označení, barevné rozlišení a rozsahy teplot dle typu sněhu (tab.1). Parafíny jsou odlišeny stejným způsobem, jako stoupací vosky. Někteří výrobci doplňují barvy standardní řady, a tak lze mezi vosky nalézt i vosk oranžové barvy apod. U vosků je potřeba se orientovat zejména podle teplotního rozsahu, než podle barev. - 12 -
Tab.1 Teplotní rozsah pro tuhé stoupací vosky Swix Stoupací vosky pevné typ sněhu Teplota V20 zelený Čerstvě napadaný -8 C až - 15 C Přeměněný jemnozrnný -10 C až - 18 C V30 modrý Čerstvě napadaný -2 C až - 10 C Přeměněný jemnozrnný -5 C až - 15 C V40 modrý extra Čerstvě napadaný -1 C až - 7 C Přeměněný jemnozrnný -3 C až - 10 C V50 fialový Čerstvě kolem 0 C napadaný Přeměněný jemnozrnný -1 C až - 3 C V45 fialový speciál Čerstvě 0 C až -3 C napadaný Přeměněný jemnozrnný -2 C až - 10 C V55 červený speciál Čerstvě napadaný +1 C až 0 C Přeměněný 0 C až -2 C jemnozrnný V60 červenostříbrný Čerstvě napadaný +3 C až 0 C Přeměněný jemnozrnný +1 C až - 1 C - 13 -
1.5 Typy lyží a jejich výběr Konstrukce běžeckých lyží a jejich celkový charakter jsou závislé na tom, k jakému účelu je chceme použít. Rozdílné nároky na běžecké lyže a na jejich odlišné vlastnosti vyžadují lyžařská turistika, rekreační běh, běh výkonnostního charakteru či závodní běh na vrcholové úrovni (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983, s. 16). Lyže by měly splňovat tyto požadavky: nízká hmotnost, dostatečná pevnost, dobré jízdní vlastnosti a samozřejmě i moderní vzhled (Gnad, Psotová, 2005, s.128). Mezi základní funkční vlastnosti patří vodivost, točivost, rychlost. Tvar lyží a jejich konstrukce musí být uzpůsobeny účelu použití. Vlastnosti turistických a běžeckých lyží, a tudíž i jejich tvar a parametry, se tedy odlišují od lyží závodních nebo od lyží určených ke sportovnímu použití. U turistických běžek je z funkčních vlastností důležitá především vodivost a u závodních zase rychlost. 1.5.1 Dělení běžeckých lyží Běžecké lyže se vyrábějí v několika různých kategoriích a typech. Svými vlastnostmi se odlišují tak, aby vyhovovaly začátečníkům, průměrným lyžařům i špičkovým závodníkům. Pro lepší orientaci se zavedlo označení pro jednotlivé skupiny lyží. Běžecké lyže rozdělujeme podle několika hledisek: 1) podle účelu použití: lyže klasické (classic) lyže určené pro soutěžní použití. Vhodné spíše pro zkušenější běžce na lyžích či závodní lyžaře. Jsou to lyže tvrdé, rychlé a lehké. Vyžadují však již dobře zvládnutý způsob odrazu a skluz, aby byly správně využity. Klasické lyže se volí o 20 30cm delší než je výška postavy. univerzální (combi) jde o lyže vhodné pro oba běžecké styly. Je u nich důležité, aby seděly k hmotnosti lyžaře. Jinak se může stát, že lyže vlivem velké tvrdosti budou plavat tj. neudrží směr pohybu vpřed. Jsou - 14 -
poměrně rychlé, ale jejich hlavní výhodou je univerzálnost, kdy není třeba vozit dvoje lyže pro oba styly zvlášť. Jejich délka se volí o 10 20cm delší než výška lyžaře. Vlivem větší tvrdosti je delší i mazací komora. Samozřejmě lyže určené pro každý styl zvlášť jsou zase o něco lepší. Univerzální lyže se v závodní a sportovní verzi nevyrábějí. lyže pro bruslení (skate, skating) tyto lyže jsou oproti klasickým i univerzálním poměrně tvrdší. Díky vyšší tvrdosti jsou rychlejší. Lyže nadmíru tvrdá, ale nedrží tak dobře směr jízdy vpřed plave a zároveň při odrazu ujíždí z hrany. Na druhou stranu měkká lyže bude pomalejší. Délka se volí minimálně stejná jako je výška postavy nebo o 10-15cm delší. Tyto typy lyží se vyrábí v šířkách 40 45mm. 2) podle způsobu využití: Závodní lyže (ozn. S)- jsou určeny pro závodníky. Bývají zpravidla užší, tvrdší, s výrazně rychlejší skluznicí. Jedná se o lyže vhodné do strojově upravené stopy. Lyže jsou v žebříčku firmou vyráběných lyží na nejvyšším stupni. Použité materiály, celková úprava a vzhled lyží vyžaduje dobrou znalost mazání lyží a jejich údržby. Zároveň je nutné i dokonalé zvládnutí techniky běhu na takových lyžích. Sportovní lyže (Sport touring; ozn. A) - tato kategorie bude vyhovovat pokročilým lyžařům turistům a náročnějším sportovcům, kteří ovládají základy běhu na lyžích (pro masové dálkové běhy). Takové běžky jsou stále poměrně rychlé, tvrdé, lehké a disponují odolnější skluznicí. Šířka lyží 46-48mm. Turistické lyže (Touring; ozn. L) jsou vhodné pro rekreační běhání a turistiku na běžkách anebo pro začátečníky. Zároveň jsou to lyže široké, bývají i telemarského tvaru, aby se snadno daly používat i v neupravené stopě. Snadno se ovládají a dobře vedou. Lyže jsou proti předchozím typům širší (50mm), takže mají lepší stabilitu. Jsou pohodlnější, ale taky pomalejší. Šířka kolem 50mm. Zároveň jsou měkčí, proto nevyžadují tak dobře zvládnutou techniku odrazu. Skluznice bývá pomalejší a odolnější proti mechanickým vlivům. - 15 -
Backcountry (ozn. S) - odolný typ lyží vhodný do terénu, na rozdíl od předchozích druhů je můžeme použít i mimo upravené tratě a to spíše k chůzi, než k běhu na lyžích. Šířka takové lyže se pohybuje v rozmezí mezi turistickou běžeckou a sjezdovou lyží. Jsou v některých případech opatřeny ocelovými hranami pro pohyb po zledovatělém podloží a mají odolnou skluznici. Při optimální délce převyšují postavu lyžaře o 10 15 centimetrů (http://www.skiindex.cz/back-country-supiny/). Nordic croussing (fitness) jednou z novinek mezi běžkami je i nordic croussing.. Lyže jsou výrazně kratší než klasické turistické běžky, měly by být přibližně stejně velké nebo o něco menší než lyžař. Většinou se dodávají s protiskluzem ve stoupací části skluznice. Jde o jakousi obdobu oblíbeného letního sportu Nordic walkingu a lyže jsou určeny zejména pro vyznavače aktivního fitness stylu. Při jejich užívání jde především o zlepšení fyzické kondice a schopnost pohybovat se v terénu. Používat je ale mohou i úplní začátečníci, jejich ovládání není náročné, stejně tak jako jejich příprava (http://www.svetadily.cz/vybaveni-na-cesty/bezky.php). 3) podle úpravy skluznice pro stoupání: Lyže hladké Všechny závodní, sportovní a některé turistické lyže mají skluznici po celé délce hladkou. Jsou uzpůsobeny pro použití stoupacích vosků. Jsou oproti dalšímu představovanému modelu rychlejší ve sjíždění a nejsou tak hlučné. lyže s šupinami (s protiskluzem - no-wax). Lyže vhodné pro klidné toulky přírodou, anebo pro nenáročné vycházky na lyžích. Jde o lyže, jež mají ve středu skluznice vyfrézovanou strukturu hladkou ve směru jízdy a s výstupky proti směru, které se při odrazu zaříznou do sněhu a tím plně nahrazují stoupací vosky. Jejich velkou výhodou je vyrazit hned po nasazení lyží a nezabývat se čím a jak namazat. Tím, že jejich skluznice není dokonale hladká, šupinové lyže nikdy nepojedou tak rychle jako správně namazané lyže mazací. Nejsou výhodné na ledu, tvrdém firnu, anebo naopak v extrémně měkké prašanové stopě, kdy se nemají šupiny do čeho zaříznout. Naopak v proměnlivých teplotách kolem nuly, kdy - 16 -
bývá mnohdy nedosažitelnou utopií nalézt vhodný stoupací vosk na hladké lyže, bývají šupinové lyže velmi výhodné. 4) podle věkové kategorie uživatele: Sportovní i závodní modely se vyrábějí i v juniorských modifikacích, které mají obvykle totožný design, technologie bývají použity povětšinou shodné, v méně případech podřadnější. Liší se (kratšími) vyráběnými délkami a menší tvrdostí. Stojí výrazně méně než dospělé elitní verze a často bývají velmi chytrou volbou i pro lehčí a menší dospělé ženy (http://www.skiindex.cz/back-countrysupiny/). Obecně však platí u lyží pro děti: volit běžky měkčí, přestože budou pomalejší. Pokud se nejedná o sportovnější využití, tak mohou být spíše i širší. - 17 -
2. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 2.1 Cíle práce Cílem bakalářské práce bylo prostřednictvím dostupných informačních zdrojů najít, porovnat a vytvořit vhodná doporučení pro správný výběr běžeckých lyží dle jednotlivých skupin uživatelů. Dále jsme chtěli popsat a doporučit přípravky, nářadí a vosky používané při mazání lyží. K tomu jsme použili prameny z literatury a zároveň různá doporučení servismana Víta Fouska. Dalším cílem této práce bylo objasnit technologický postup při mazání běžeckých lyží a zároveň tuto teoretickou část podpořit praktickým znázorněním Vítem Fouskem na DVD nosiči. Při teoretických i praktických informacích jsme práci zaměřili také na odlišnosti mezi jednotlivými kategoriemi běžců, od turistů a po výkonnostní lyžaře běžce. 2.2 Úkoly práce Pro dosažení cílů práce jsme si vytyčili následující úkoly: - shromáždit literaturu zabývající se výběrem, přípravou a mazáním běžeckých lyží - prostudovat dostupné zdroje informací zabývající se touto problematikou v širokém kontextu - porovnat doporučení z jednotlivých literatur - zpracovat získané informace do vhodné podoby - vyhodnotit získané poznatky z informačních zdrojů - 18 -
3. METODIKA PRÁCE 3.1 Popis zkoumaného jevu Teoreticky popsat přírodní a jiné aspekty ovlivňující výběr vosků a mazání běžeckých lyží, vyskytující se druhy sněhu, způsoby měření teploty a vlhkosti sněhu, druhy vosků. Popsat a objasnit kategorie běžeckých lyží, které se objevují v nabídce prodejen. Popsat a objasnit druhy používaných vosků v současnosti. V praktické části vytvořit doporučení technologických postupů, používaných materiálů a zařízení pro mazání běžeckých lyží v současné době. V této části porovnat teoretické znalosti s praktickými zkušenostmi při současném postupujícím trendu vývoje vosků a materiálů pro mazání lyží. 3.2 Použité metody Pro zpracování naší problematiky jsme zvolili komparativní metodu problematik z jednotlivých literatur. Tato metoda byla rovněž použita i v praktické části práce, kde literatura byla porovnávána se zkušenostmi a způsobem práce profesionálních servismanů při přípravě běžeckých lyží. Potřebné informace jsme získávali z několika zdrojů: - odborná literatura knihy, články odborných časopisů, - internet - praktické znázornění - 19 -
4. PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Kompletace lyží Nově zakoupené vázání musí odpovídat zároveň i používané běžecké botě. Vyskytují se dva základní systémy vázání SNS a NNN, které se od sebe rozlišují a konkrétně ke každému z nich jsou určené i boty označené pro daný systém. Součástí balení nových vázání bývají v některých případech papírové šablony pro montáž. Používají se i plechové šablony, kterými disponují spíše lyžařské servisy apod. (obr.1). Technologický postup montáže vázání: 1. Před montáží běžeckého vázání je důležité najít těžiště lyže, podle kterého se bude vázání montovat. To lze provést např. na plastové škrabce pro stahování vosků, na noži apod. Většinou se lyže staví na lícovou část lyže. 2. Místo těžiště lyže se označí příčnou čarou fixem na lícové straně. U některých lyží je označení těžiště lyže již vyznačeno výrobcem. 3. Přiloží se šablona odpovídající danému vázání a to tak, aby označené těžiště lyže lícovalo s vyznačeným těžištěm vázání na šabloně. 4. U papírových šablon dojde k označení středů otvorů pro vruty, kterými je vázání upevněno, dílenským důlčíkem nebo ostrým hřebíkem apod. za pomocí kladívka. 5. Následuje vrtání otvorů s odpovídajícím průměrem a délkou předepsanou k danému vázání (průměr 3,6 mm, hloubka 14 mm). Použijeme k tomu šroubovitý vrták nebo speciální vrták, se kterým nelze vyvrtat otvor hlubší, než má být, anebo snad provrtat celou lyži (obr.1). U delších šroubovitých vrtáků z důvodu možnosti převrtání správné délky využíváme raději nějaký doraz, např. na vrtáku nasazenou korkovou zátku apod. 6. V případě šroubování vázání, do otvorů v lyži po předchozím vázání, se do otvorů nanese disperzní lepidlo např. Herkules. Při šroubování do nově vrtaných otvorů postačí k zabezpečení proti samouvolnění vrutů lícování spojovacích prvků. - 20 -
7. Dojde k přišroubování jednotlivých částí vázání podle předepsaného popisu a to za pomoci AKU vrtačky nebo ručním šroubovákem. Pokud se použije vrtačka, pak se opětovně zkontroluje dotažení ručním šroubovákem. 8. Poté se provede celková kompletace vázání zasazení flexoru, zaslepení hlaviček vrutů, nalepení nálepek atd. Obr. 1 Vrtání otvorů pro vázání Rottefella NNN 4.2 Úprava nových lyží Po správném výběru délky a tvrdosti lyží podle přání, zkušeností a parametrů lyžaře, a po montáži vázání přijde v případě klasických lyží na řadu zjištění a vyznačení mazací komory pro tuhé i tekuté stoupací vosky. 4.2.1 Určení mazací komory u lyží pro klasickou techniku Klasické lyže položíme na rovnou a hladkou podložku. Ta je dlouhá alespoň v délce styčných ploch lyže. Měřená osoba se v lyžařských botách postaví na obě lyže, připne do vázání a pokud možno obě lyže rovnoměrně zatíží. Druhá osoba posune pod střed jedné z lyží kancelářský papír (např. formátu A4) a pohybuje jím směrem ke špičkám až tam, kde nastává kontakt skluznice lyže s podložkou a papír již nelze posouvat. Toto místo se označí na boku lyže fixem. Pak probíhá - 21 -
měření k zadní části lyže. Zde je označen kontakt papíru, lyže a podložky stejným způsobem (Bolek, Ilavský, Soumar, 2008, s. 56). Každá lyže má jinou tvrdost. Z tohoto důvodu je potřeba vždy měřit každou lyži z páru zvlášť. Takto je označena délka mazací zóny pro tuhé vosky. Pro klistrové vosky je mazací komora na stejných lyžích kratší v přední části o 2 5 cm a v zadní části stejně nebo až o 2cm kratší. Pokud je při měření lyže označena komora v zadní části až za koncem vázání, je lyže vhodná, vzhledem k vysoké tvrdosti, spíše pro klistrové vosky. Příklad délky mazací komory pro klistrové a tuhé vosky je znázorněn na obr. 2. Tuto metodu je možné použít jak pro turisty, tak pro hobby jezdce, a dokonce i pro závodní lyžování. Pro závodní použití na vrcholové úrovni se ale u lyží vyšší kategorie k měření tvrdosti a určení mazací komory používá speciálních přístrojů. Na jednom z nich probíhá měření každé lyže zvlášť, kdy se lyže zatěžuje v určitém místě stanoveným zatížením (obr.3). Komora vzniklá při jednotlivých zatíženích se označí a na základě toho je pak lyže doporučena pro konkrétního lyžaře, dané sněhové podmínky a použitý druh stoupacího vosku (tekuté, tuhé). Obr. 2 Mazací komora u klasických lyží (Bolek E, Ilavský J, Soumar L. 2008) - 22 -
Obr. 3 Přístroj k měření tvrdosti lyže a stanovení mazací komory. (Skalníková E. 2007) 4.2.2 Úprava skluznice v místě mazací komory U nových klasických lyží se doporučuje příčně a poté podélně zdrsnit stoupací zónu smirkovým papírem (zrnitost 150 180 na tuhé vosky, 100 na klistry). Stoupací vosky pak lépe drží na skluznici a méně se sjíždějí. Pokud mazací komoru zdrsníme papírem o zrnitosti 80 do tvaru stromečku, dostaneme tzv. "mikrostrukturu", na kterou není třeba mazat stoupací vosky. Tu lze ale použít pouze při specifických sněhových podmínkách (padající nový sníh husté sněžení při teplotě kolem 0 o C, kdy nedojde k úplnému vyhlazení běžecké stopy). Pro tento účel se vybírají běžecké lyže, kdy není potřeba odraz s výraznými silovými vlastnostmi. Mikrostrukturu je potřeba natřít silikonovým olejem, aby sníh ve stoup. komoře nenamrzal. - 23 -
4.2.3 Úprava skluznice skluzných částí lyže Ve skluznici by měla být od výrobce vytvořená struktura. Ta vlastně rozhoduje o vhodnosti a použití lyží pro daný typ sněhu. Nová skluznice je suchá, syrová a chlupatá. Pro odstranění těchto chloupků se používá fibertex (Swix T268, T267), kterým se skluznice několikrát ve směru od špičky k patě lyže přejede. Podobný účinek má jízda na lyžích v čerstvém prachovém sněhu. Jenom špičkové lyže od výrobce jsou naparafínované a odstraňování chloupků odpadá. Pak na řadu přichází provzdušnění skluznice, tzn. zvýšení poréznosti struktury skluznice. Provádí se bronzovým kartáčem (již použitý bývá většinou sčesaný jedním směrem, a proto je třeba jej použít po směru). První parafínování skluznice se provádí pomocí středně tvrdých nefluorových parafínů. Po zažehlení se nechá parafín 15 až 30 min. vychladnout, přičemž doba vychladnutí závisí na teplotě okolí. Parafín, který neabsorboval do skluznice, se seškrabe akrylátovou cidlinou a zbytek parafínu ze skluznice vykartáčujeme nejdříve pomocí kartáče s bronzovými štětinami a pak nylonovým kartáčem. Takto se postupuje i několikrát za sebou (i 5x), aby došlo k dobrému nasycení skluznice parafínem. Jen jedno parafínování však může stačit k tomu, aby se na takových lyžích dalo vyjet. Pak je ale potřeba po vyjížďce opětovně lyže parafinovat stejným postupem a takto ještě několikrát. Přesnější postup parafínování bude vysvětlen a popsán v kapitole 4.4.1. 4.3 Materiál pro mazání běžeckých lyží K namazání běžeckých lyží je potřeba několika pomůcek, přípravků, nářadí a nástrojů a samozřejmě vosků. Jinak bude vypadat vybavení pro turistu na lyžích a hobby jezdce a jinak zase u výkonnostního lyžaře. To se týká nejenom množství používaných věcí, ale i finanční náročností při pořizování či doplnění výbavy. - 24 -
4.3.1 Současné vosky pro skluz a stoupání Vosků pro stoupání je lépe vlastnit celou sadu. Ta umožňuje mazání za každých sněhových podmínek. Takže není nutné lyžovat jen na čerstvém sněhu, na který máme vosk, ale i za méně příznivých podmínek, například teplot kolem 0 o C. Turistická sada se skládá z podstatně menšího množství vosků než sada pro závodní použití. U turistiky a volného pohybu na běžeckých lyžích, kdy nejsou takové znalosti o mazání, postačí jasná a přímá volba z malé sady ať už stoupacích vosků tuhých, tekutých nebo parafínů. Možná postačí jen jeden parafín. Volba vosku odpovídá danému stavu povětrnostních podmínek, které jsou charakterizovány v předchozích dvou kapitolách. Jiné vlastnosti má sníh nový studený a jiné zase starý mokrý sníh. Platí velmi jednoduché základní pravidlo: čím je sníh studenější, starší (hrubozrnný) a sušší, tím je kompaktnější a použije se odolnější (tužší) vosk. Při teplejším a vlhčím sněhu se použije vosk měkčí. 4.3.2 Způsoby upnutí a přípravky pro upnutí lyže Pro upnutí lyží lze použít několika zařízení. Jedním z nich je uchycení lyže do svěrek, které se umístí přímo na stůl. Profesionální servismani nebo lidé, kteří připravují lyže pro kluby v domácích podmínkách nebo na závodech, používají speciální mazací stůl. Ten je skládací, aby se mohl snadno převážet a kdekoliv opět rozložit. Další metodou pro upnutí je upnutí lyže do mazacího kopyta. Těchto je velké množství, protože kromě výrobců vosků je vyrábí i další společnosti. Kopyto lze umístit do výše uvedených svěrek nebo přímo na stůl pomocí truhlářských upínacích svěrek. V terénu, kde není možnosti upnutí lyže do upínek apod. se lyže pro nanášení a čištění stoupací komory uchytí ručně v mírném stoji rozkročném chytneme lyži jednou rukou v její horní třetině patka lyže se opírá o botu. Druhou rukou nanášíme a roztíráme vosk na lyži. Ruka, která drží lyži, může současně chytit např. korek, víčka vosku apod. a postupně během procesu zaměňovat. - 25 -
4.3.3 Nástroje pro úpravu, opracování a zapravení vosků do skluznice K úpravě skluznice a mazání lyží je vhodné používat různé nástroje a přípravky. Pro parafínování je potřeba zejména tepelný zdroj pro napuštění skluznice voskem. K tomu nejčastěji slouží voskovací žehlička. Protože celé vybavení bývá často finančně náročné, používá se k zažehlení vosku žehlička pro žehlení textilu. U ní se však těžko odhaduje teplota pro zažehlení, protože nedisponuje ukazatelem teploty pro zažehlování vosků. Dále pro stržení vosků je potřeba akrylové škrabky, jež v několika tloušťkách vyrábí různé firmy. Po nějaké době používání dojde ke ztupení hran škrabky a ty se dají jednoduše brousit třeba i smirkovým papírem. Parafín ze žlábku skluznice se odstraňuje pomocí speciální škrabky tužky. Tu je možné nahradit i plastovou škrabkou pro stažení tuhých vosků. Pro úpravu skluznice se zejména u výkonnostních a vrcholových lyžařů využívají strukturovače, kterými se do skluznice vytváří dočasná struktura. Tyto strukturovače jsou odvalovací a drážkovací, s možností několika variant hrubostí a tvarů. Všechny tyto nástroje pak mohou výrazně vylepšit skluz společně ještě s vhodnou tvrdostí lyže a správně zvolený namazáním. 4.3.4 Vybavení pro jednotlivé skupiny uživatelů Pro to, aby se daly lyže správně namazat, je tedy potřeba celá řada nástrojů, pomůcek a vosků. Jinak vybavený bude lyžař turista a podstatně jinak servisman vrcholových lyžařů. Takovým úplným základem pro začínajícího lyžaře a turistu na lyžích, kdy si však díky dobře připraveným lyžím chce užít krásy zimní přírody, je toto vybavení: lyže s vázáním, boty pro klasický způsob běhu nebo boty kombinované, hůlky, sada universálních stoupacích vosků a parafínů, čistič vosků, hadr (toaletní papír) škrabka, korek. - 26 -
Pro výkonnostní lyžaře už je vybavení širší. Mělo by obsahovat alespoň tyto věci: Lyže pro bruslení, lyže pro klasický způsob běhu s vázáním, Hůlky pro bruslení, pro klasický způsob běhu, Sada parafínů, sada tuhých a tekutých stoupacích vosků, Voskovací žehlička, Akrylová škrabka, plastová škrabka, Korek, fibertex, smirkový papír, Sada kartáčů, Čistič vosků, speciální sací papír. To jsou příklady pro dané skupiny uživatelů. Samozřejmě však existují různé varianty, kombinace a doplnění o další pomůcky a materiál. Záleží na každém lyžaři jak si chce lyže ošetřit a namazat tak, aby to vyhovovalo jeho požadavkům a aby měl radost s jejich užívání. 4.4 Technologie mazání běžeckých lyží Kvalita mazání má velký význam jak při rekreačním, tak v závodním lyžování. Mazání není nijak jednoduché, neboť lyžař musí řešit dva protichůdné úkoly skluznost a stoupavost lyží. Pro dobrý požitek z jízdy na běžkách a pro běžnou potřebu postačí znát základní poznatky o mazání, které doplněné vlastní zkušeností z praxe jsou tím nejlepším rádcem při volbě vosků a jejich vlastním použití (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983, s. 35). Dobře namazaná běžecká lyže umožňuje dobrý skluz a jistý odraz. Při pohybu skluznice po sněhu se mezi styčnými částmi vytváří tření, které taví sněhové krystaly a vytváří se tenká mikroskopická vrstva vody, po které lyže, napuštěná voskem, klouže. To je princip skluzu lyže po sněhu. Princip odrazu je založen na penetraci sněhových krystalů do vrstvy vosku. Sněhové krystaly vnikají do vosku, tím se zvětší tření a to umožní odraz vpřed. To se děje v případě, že je použit stoupací vosk takový, kdy vrstva vosku odpovídá svou tvrdostí ostrosti krystalu. Velikost tření se dá ovlivnit tvrdším nebo měkčím voskem, anebo větší či menší vrstvou vosku. Pokud je vosk příliš měkký nebo vrstva příliš silná, zvyšuje se tření, snižuje se skluz a sníh se lepí nebo namrzá na - 27 -
lyže. Namrzání sněhu na lyži může být způsobeno nedostatečným nanesením a rozetřením stoupacího vosku na skluznici (na skluznici jsou při aplikaci kusy vosku). Při jízdě na takto namazaných lyžích se to projeví tak, že lyže neklouže a zadrhává se v pohybu vpřed (Dvořák, Mašková, Weissshäutel, 1992, s. 113) Mezi okolnosti ovlivňující velikost tření by kromě tloušťky vrstvy vosku a jeho tvrdosti mohla být zařazena i délka mazací komory. Pokud je mazací komora zvolená delší, okrajové části komory při jízdě ve skluzu brzdí stoupacím voskem skluz. Obecné zásady mazání lyží: Mazat lyže v prostředí a teplotě umožňující dobré nanesení a rozetření vosku Nanášet na očištěnou, suchou a vhodně připravenou skluznici. Nejdříve nanést vosky tvrdší blízké aktuálnímu stavu tzv. na hladko, a pokud lyže smekají, přidat stoupavější vosk o úroveň nižší (teplejší). Silnější vrstvy je lépe dosáhnout nanesením několika tenčích vrstev, než jedné silné, která může namrzat. Více rozetřený a vyhlazený vosk je skluznější, silnější vrstva méně rozetřená je stoupavější. Při kombinaci vosků nanášet nejdříve tvrdší a pak měkčí vosk Po namazání nechat lyže venku položené pokud možno na sněhu na boční ploše lyže (vychladnutí vosku a lyží). Tuhé i tekuté vosky zažehlené žehličkou nebo přetavené horkovzdušnou či plynovou lampou přilnou lépe ke skluznici. Je dobré jejich použití u podkladových vrstev vosku. Vosk je skluznější, ale má horší stoupací vlastnosti, proto se zažehlení nepoužívá k zapracování posledních vrstev stoupacího vosku. Po namazání a vychladnutí je třeba lyže důkladně vyzkoušet na sněhu ve stopě. Ujet na nich kratší vzdálenost např. 300-500m, pak se teprve rozjedou a nesmekají. Lyže před další jízdou pečlivě očistit a nenést vosky dle aktuálního stavu. Přimazávat na předchozí vrstvy jen v případě, zůstane-li původní vosk čistý a teplota odpovídá aktuálním povětrnostním podmínkám (Chovanec, Potměšil, Javorský, 1983, s. 44). - 28 -
4.4.1 Mazání skluzových vosků parafínů Parafínování lyží vyžaduje zvládnutí určité rutiny, jejíž výsledek pak přinese požitek z lyžování a také udržení skluznice v dobrém stavu. Skluznice je zvlášť pórovitá hmota, která parafín při zažehlování do sebe přijímá. Ten pak při jízdě slouží ke snížení tření vznikající při skluzu lyže po sněhu. Parafíny dělíme na fluorové a bezfluorové. Fluorové pak na nízkofluorové (LF) a vysokofluorové (HF). Ty se používají zejména na závod nebo trénink pro výkonnostní či vrcholové lyžování. Takové vosky s označením HFBD - s BD lubrikantem se používají při vysoké vlhkosti vzduchu. Bezfluorové (CH) jsou daleko levnější pro všeobecné použití a při nižší vlhkosti vzduchu. (Pro turistiku nebo na lehčí trénink). Výběr skluzových vosků záleží na teplotě sněhu. Čím větší je mráz, tím menší množství fluoru je potřeba. K pravidelnému parafínování skluznice bude potřeba několika pomůcek mazací stolice kopyto, žehlička, kartáče se štětinami z různých materiálů, fibertex, akrylová škrabka, papírové nebo textilní utěrky. Popř. elektrická prodlužovačka a maska proti inhalaci alespoň pevných částic ze vzduchu vznikajících během parafínování. 4.4.1.1 Zjištění teploty, druhu sněhu a povětrnostních podmínek Před mazáním je vhodné nejdříve zjistit aktuální teplotu vzduchu a popř. sněhu. Pak alespoň odhadnout vlhkost ovzduší nebo nejlépe ji změřit vlhkoměrem. Po zjištění těchto hodnot se pak začíná s výběrem vosku. V případě širší sady vosků nebo dokonce i více sad vytvořit výběr vosků pro použití. Jaké měřiče teploty a vlhkosti se používají a jak lze odhadnout vlhkost bylo již zmíněno v kapitole 1.2 a 1.3. Jiné vlastnosti má sníh nový studený a jiné zase starý mokrý sníh. Platí velmi jednoduché základní pravidlo: čím je sníh studenější, starší (hrubozrnný) a sušší, tím je kompaktnější a použije se odolnější (tužší) vosk. Při teplejším a vlhčím sněhu se použije vosk měkčí. Toto základní pravidlo by mohlo ukázat na volbu - 29 -
vosku pro turisty a kondiční lyžování ve spojitosti s přihlédnutím na teplotu ovzduší. 4.4.1.2 Příprava skluznice před parafínováním Po upnutí lyže do kopyta nebo obdobném a bezpečném upevnění lyže následuje vykartáčování hrubých nečistot ze skluznice. Hrubým měděným kartáčem se odstraní mikroskopické nečistoty ze skluznice. Tyto kartáče jsou několika velikostí. U již použitých kartáčů s měděnými štětinami se vždy kartáčuje po směru sčesaných stětin. Provede se 6 10-ti tahů kartáčem po celé délce skluzné části lyže. Na kartáč zbytečně netlačíme, pracujeme jemně. Částečně se tak obnoví struktura skluznice a zároveň se otevřou její póry. Lyže je pak připravena pro absorpci parafínu. Po vykartáčování skluznice strhneme z ní pomocí bílého fibertexu (T268) nebo fialového fibertexu (T267) přebytečné chloupky vzniklé kartáčováním. Fibertexem skluznici jednou nebo dvakrát (vždy ve směru od špice k patě) přejedeme. Skluznici očistíme pomocí papírové utěrky a začneme nanášet parafín. 4.4.1.3 Nanášení parafínů Nanesení parafínu můžeme provést několika způsoby. První způsob používáme u měkkých vosků. Je to roztažení vosku za studena, při kterém se spotřebuje minimální množství vosku. Dalším způsobem je krátké nahřátí vosku o rozehřátou plochu žehličky a jeho rozetření na skluznici. Třetí způsob používáme u tvrdých vosků. Je to nakapání vosku přes žehličku. Parafín přiložíme na plochu žehličky co nejvíce jejímu spodnímu okraji a plynulým pohybem od špičky k patce nad jednou polovinou lyže a od patky ke špičce zpět nad druhou polovinou lyže je rozpuštěný vosk pravidelně nakapán na skluznici. Poté se ihned zažehluje. - 30 -
Vrstva vosku musí být vždy dostatečná. Nebezpečný pro skluznici je nedostatek naneseného vosku na skluznici, čímž může dojít při zažehlování ke spálení skluznice žehličkou. Takže vosku raději více. 4.4.1.4 Zažehlení Parafín poté zažehlíme žehličkou, u které nastavíme doporučenou teplotu udávanou výrobcem vosku pro jeho zažehlení. Žehlička musí obrazně plavat po parafínu, nesmí se zastavit. Vosk rovnoměrně rozehřejeme a zpět už se na místo nevracíme. Lyže pak necháme dostatečně vychladnout, parafín stahujeme vždy dostatečně vychladlý. 4.4.1.5 Stržení vosku Před nanesením nové vrstvy vosku nebo při čistění skluznice původní vrstvu vosku ze skluznice strhneme. Použijeme k tomu akrylovou škrabkou. Ještě před stržením hlavních ploch se vyškrabe parafín ze žlábku pomocí plastové škrabky, která bývá u Swixu součástí balení klisterů nebo speciální škrabkou ve tvaru tužky. Parafín z ploch stahujeme vždy ve směru skluzu, kdy mezi lyží a škrabkou se snažíme dodržet úhel 60 ve směru strhávání. Škrabku před sebou tlačíme nebo táhneme k sobě. Je třeba dát pozor, aby se před škrabkou netáhl parafín už i s vrstvou skluznice (šeškrabované části i černě zbarvené). Mohli bychom tak skluznici poškodit. Tahů při šeškrabování volit raději méně a zbytek pak více kartáčovat měděným kartáčem. V závěru se stáhnou toutéž škrabkou hrany skluznice. 4.4.1.6 Kartáčování Při parafínování závisí skluznost lyže z velké části především na tomto kroku. Po zažehlení parafínu se pro kartáčování použije středně hrubý měděný kartáč, kterým provedeme asi 10 tahů od špičky lyže k patě. U tvrdých parafínů může být na začátku použit i hrubý měděný kartáč. Využívá se i kombinovaných kartáčů, - 31 -
které mají polovinu silonových štětin a polovinu měděných. U takových vjede na skluznici při kartáčování nejdříve měděná plocha, dojde k odstranění dalších částí přebytečného parafínu a poté následuje kartáčování silonovými štětinami nebo silonovým kartáčem. Minimálně pěti až deseti tahy s větším tlakem na skluznici dokončíme konečné odstranění přebytečného parafínu a vyleštění skluznice. Silonovým kartáčem můžeme leštit v obou směrech. Poslední tahy však směřují opět ve směru od špičky k patě lyže. Závěrem lze skluznici přetáhnout jednou nebo dvakrát ještě bílým fibertexem (T268). Ke kartáčování se využívá i rotakartáčů ve spojení s ruční elektrickou vrtačkou (Jakl, 2008, 27 s.). Náročnost vybavení a příprava lyží podle tohoto postupu je velká a dlouhá. Pro ty, kteří nemají tolik času a nebudou investovat do materiálu a pomůcek, bylo by vhodné mít k parafínování alespoň žehličku, akrylovou škrabku pro stržení vosku, kartáče pro vyčištění a vykartáčování skluznice. Jestliže je skluznice znečištěna lyžováním na špinavém sněhu, je vhodné ji vyčistit zažehlením a stržením měkkého vosku. Často se používá žlutý parafín, který po zažehlení nenecháme úplně vychladit, ale seškrabujeme ho kartáčujeme ještě za tepla. Přitom dochází k otevření pórů a vytažení špíny z nich a její následné odstranění ještě před zavřením pórů, tzn. než skluznice vychladne. V současné době jsou na trhu i čističe skluznice s přídavkem fluoru, které lze použít k čištění skluzných ploch. Díky fluoru nedojde k vysušení skluznice a proti předchozí metodě je skluznice dokonaleji vyčištěna od nečistot. Sníží se však sycení skluznice voskem. Takže to je metoda spíše pro závodní použití, kdy se tímto zkrátí doba přípravy lyže před dalším parafinováním. Běžný čistič lze taktéž po značném zašpinění skluznice použít, ale skluznice tímto výrazně vysychá a o to vícekrát je pak třeba ji napouštět voskem. 4.4.1.7 Nanášení a zapracování tekutých parafínů Tekuté parafíny nejsou tak náročné na čas, výbavu a na prostředí. Rozhodně ale nenahradí tuhé parafíny, protože se nedostanou tak hluboko do skluznice lyže. Příprava lyže je však poměrně jednoduchá. Je potřeba, aby byla skluznice před aplikací čistá a suchá. Tekuté parafíny se nanášejí stříkáním nebo natíráním, pak - 32 -
se nechají zaschnout a po několika minutách se vyleští filcem nebo silonovou punčochou. Jsou jenom nouzovým řešením v turistice na lyžích (Bolek, Ilavský, Soumar, 2008,s. 55). 4.4.2 Mazání prášků a urychlovačů Urychlovače ve formě prášků, vodiček, mydýlek a ve spreji při vysoké relativní vlhkosti vzduchu představují tu nejlepší variantu pro zajištění optimálního skluzu. Jedná se o 100% fluorokarbonové sloučeniny modifikované podle daného teplotního rozsahu, v němž mají být použity. Velký obsah fluoru ve skluznici má tendenci odpuzovat vodu vzniklou mezi styčnými plochami sněhu a skluznice. Prášková forma těchto finálních skluzových produktů vydrží i několik desítek kilometrů. Jak dlouho na skluznici vydrží je závislé zejména na druhu sněhu a sycení skluznice i předchozími vosky. Fluorové prášky se nanášejí jako povrchová vrstva na podkladový vosk, který má obsah fluoru 5 30%. Nesou označení HF nebo LF. Zapracování prášků do skluznice se provádí následně: Skluzné plochy lyže se po předchozím vyleštění popráší (posypou) fluorovým práškem. Nejprve žehličkou nastavenou na požadovanou teplotu (dle doporučení výrobce) zatlačíme (přeletíme, aby se lehce na skluznici prášek chytil) fluor do skluznice, která by měla získat křídově bílý vzhled. Pak skluznici přežehlíme jedním tahem bez zastavení od špičky k patě lyže. Je třeba velké opatrnosti, aby nedošlo k jejímu přepálení. Po chvíli rozžehlený povlak kartáčem narušíme, kdy vytvoří opět prášek na skluznici. Žehličkou se prášek opětovně přežehlí jedním rychlým tahem. Po úplném zchladnutí skluznice se zbytky prášku vykartáčují. Nejdříve jedním tahem bronzovým kartáčem odstraníme největší přebytky na skluznici a poté silonovým kartáčem dojde k odstranění jemných částic a zároveň i k vyleštění skluznice. Teplota, na kterou se nastavuje žehlička pro zažehlení prášků je různá. Záleží na doporučení udaném výrobcem na krabičce vosku nebo v materiálech firmy. Nadměrně vysoká teplota při zažehlení může způsobit přepálení skluznice i vosku. Přitom se z prášku odpaří část fluoru. Technologický postup použití prášků - 33 -
je u jednotlivých firem vyrábějících tyto finální produkty pro skluz různý a liší se i technologiemi mezi servismany, kteří mají s těmito produkty největší zkušenosti. Další modifikací skluzných vosků se 100% fluoru jsou spreje. Jedná se výkonnostní skluzové vosky (SWIX - CERA F ROCKET SPRAY). Druh sněhu, na který se hodí a pro který je výše uvedený fluor doporučován, je přeměněný a jemnozrnný sníh. Výhodou je velmi snadná aplikace vosku na lyže, kdy po nástřiku se nechá vosk 1 2 minuty (někdy doporučují více minut) zavadnout, než se odpaří rozpouštědlo, a pak se vytvořená vrstva zakorkuje. Nylonovým kartáčem se pak lyže dokonale vyleští. Některé firmy doporučují po zavadnutí již jen vyleštit kartáčem. Jeho účinky jsou krátkodobější, než tomu bylo u práškových urychlovačů (http://www.lowa.cz/products.aspx?l=13&category=131). Jeden z dalších 100% fluorových vosků je v tuhém skupenství, jako mýdlo, které se nanáší na lyži roztíráním pomocí malého tlaku v rovnoměrné tenké vrstvě. Žehličkou se pak dostane do skluznice a po vychladnutí lyže se kartáčuje nilonovým kartáčem. V tomto případě se žehlička použije jen po velmi krátkou dobu kontaktu se skluznicí, aby nedošlo k jejímu poškození. Jako alternativu místo žehličky je možno využít korku, který firmy nabízí speciálně pro tento účel. Jednou stranou korku se vosk zakorkovává a druhou se pak leští. U tohoto typu vosku je vhodné aplikaci 2x opakovat. Pak se na takové úpravě dá ujet okolo 10 km. Samozřejmě s ohledem na další ovlivňující faktory. Obdobou 100% fluorových vosků jsou pasty v malých skleničkách, které se nanáší na skluznici pomocí houbičky. Další postup je podobný, jako v předchozím případě, ale k rozetření pasty se použije pouze korek nebo jiné nástroje dodávané různými firmami. V prodeji se objevují také urychlovače v tekutém stavu vodičky, které se nechávají zaschnout, stejně jako urychlovače ve spreji. Urychlovače ve spreji jsou oproti práškům vzhledem k nižší ceně výhodné zejména pro závodní lyžování dětí. Vosk na lyžích vydrží jen několik kilometrů. Skluznost těchto vosků je ale podstatně výraznější než u běžných parafínů. Příprava takové lyže je velmi rychlá a možná i přímo na sněhu. Urychlovače - 34 -