Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie DIFERENCIACE BUNĚK. RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU

Podobné dokumenty
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

Základní morfogenetické procesy

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY

Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění

RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU

Indukovaná pluripotence. Petr Vodička Liběchov 16/11/2016

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Struktura a funkce biomakromolekul

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno

Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells)

CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Sekvenování genomu a bioinformatika Kmenové buňky vytvořené genetickou manipulací Materiálové a tkáňové inženýrství Editace genomu

PROKARYOTA např. baktérie

HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU

Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy

PROLIFERACE VIABILITA DIFERENCIACE (APOPTÓZA) Změna cytokinetických parametrů odráží efekt použitých modulátorů signálních drah

Obecná a srovnávací odontologie. Vývojové souvislosti 1: vznik a vývoj zubu jako produkt genetických regulačních kaskád, odontogenní regulační kód

Řízení dějů v buňce. Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk

Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1

Stanovení cytokinů v nitrooční tekutině pomocí multiplexové xmap analýzy

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADNÍ EMBRYOLOGICKÉ POJMY 9 2. VÝZNAM EMBRYOLOGIE PRO KLINICKOU MEDICÍNU 13

Intracelulární detekce Foxp3

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Termíny z časného vývoje zárodku:

Obsah Úvod Základní vlastnosti živé hmoty

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák

Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina

Biologické vědy morfologické Jak to vypadá?...najdu TO? Tvar, vývoj a stavba ţivých organismů Anatomie tvar velikost a uloţení orgánů, pitva Histologi

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Vývoj krvetvorby. lení klinické hematologie FN Brno

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Takahashi K & Yamanaka S. Cell 126, 2006,

Neurální kmenové buňky NSCs (Neural stem cells)

Gastrulace, neurulace, somitogenese 508

Regulace enzymové aktivity

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Epitely a jejich variace

Intracelulární Ca 2+ signalizace

Genetika člověka GCPSB

Mezonefros. Neokortex s glomeruly. Metanefrogenní blastém. dřeň s kanálky. Magn. x10. Henleovy kličky (nižší buňky) Sběrací kanálek (vyšší buňky)

Dělení buněk a jeho poruchy

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Obecný metabolismus.

5. Koncept a klasifikace tkání

Elementy signálních drah. cíle protinádorové terapie

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B11, 2016/2017 Ivan Literák

Některé významné aspekty vývojové biologie v medicíně

Jaderné receptory. ligand. cytoplazmatická membrána. jaderný receptor DNA. - ligandem aktivované transkripční faktory

Variabilita v pigmentaci

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Imunitní systém jako informační soustava. Cytokiny M.Průcha

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

Embryonální období. Martin Špaček. Odd. histologie a embryologie

Transkript:

Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie DIFERENCIACE BUNĚK RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU

Program přednášky: diferenciační potenciál buněk diferenciační dráhy růstové faktory indukovaná diferenciace

Vývoj mnohobuněčného organismu identický genom ve všech buňkách kontrola na úrovni genové exprese 1. buněčná proliferace 2. diferenciace buněk 3. buněčné interakce 4. pohyb buněk 5. buněčná smrt Lidský organismus: 1 zygota 10 13 buněk (250 různých typů)

DIFERENCIAČNÍ POTENCIÁL BUNĚK

Časná embryogeneze u savců: zygota morula (8, resp. 16 buněk = blastomery) blastocysta (~ 64 buněk)

Blastocysta: trofoektoderm extraembryonální tkáně (placenta) inner cell mass (ICM) embryo Gastrulace 3 zárodečné listy: ektoderm (neurální a epidermální buňky) mesoderm (svalová a pojivová tkáň) endoderm (epitel vnitřních orgánů)

Ektoderm CNS sítnice a čočky lebeční a senzorická ganglia a nervy pigmentové buňky pojivová tkáň hlavy epidermis vlasy, ochlupení prsní žlázy

Mesoderm lebka a kostra svalová tkáň (lebka i kosterní svalstvo) dermis pojivová tkáň urogenitální systém střevní svalovina srdce krevní a lymfatické buňky slezina

Endoderm žaludek tračník játra slinivka močový měchýř epiteliální výstelka průdušnice, plic, hltanu, štítné žlázy, střev

Totipotence nelimitovaný diferenciační potenciál schopnost tvořit embryonální i extraembryonální tkáně časná stádia rýhování zygoty (1-4 dny) Pluripotence schopnost tvořit buňky všech 3 zárodečných listů buňky ICM (embryonální kmenové buňky, 5-14dní) Multipotence schopnost tvořit buňky příslušného typu tkáně např. hematopoetické kmenové buňky, neuronální kmenové buňky

totipotentní buňka (zygota, blastomery) pluripotentní buňky (embryonální kmenové) multipotentní buňky (hematopetické kmenové) progenitorové buňky terminálně diferencované buňky

Rozdíl v diferenciačním potenciálu kmenových a progenitorových buněk

Eukaryontní buňka: 5000 různých bílkovin (10 9-10 10 molekul) každý buněčný typ vytváří asi 100 specifických proteinů housekeeping genes: exprimovány konstitutivně na relativně nízké úrovni ve všech buňkách organismu housekeeping proteins: esenciální metabolické enzymy, buněčné komponenty exprese různých genů závisí na typu buňky, fázi buněčného cyklu atd.

Příčiny diferenciace: postupné změny v aktivitě genů (programovány v genomu) odpověď na molekulární signály vysílané ostatními buňkami odpověď na fyzikální kontakt s ostatními buňkami

Signály regulující diferenciaci Solubilní regulátory Hormony (glukagon, hydrokortison, tyroxin, ) Růstové faktory (TGF-transformující růstový faktor, FGF-fibroblastový růstový faktor, interleukiny, ) Vitaminy (D, A ) Ionty (Ca 2+, ) Fyzické kontakty mezi buňkami (gap junctions) Kontakt buněk s mezibuněčnou matrix (kolagen, laminin, ) Polarita a tvar buněk Fyzikální parametry prostředí (teplota, parciální tlak O 2, )

Molekulární mechanismy diferenciace nejdůležitějším místem regulace je iniciace transkripce vazba regulačních proteinů na specifické sekvence DNA (regulační oblasti) relativně malý počet strukturních motivů

Molekulární mechanismy diferenciace 2 základní mechanismy účinku regulačních proteinů: a) ovlivnění vazby RNA polymerázy a transkripčních faktorů na promotor b) lokální modifikace struktury chromatinu v oblasti promotoru kombinace regulačních proteinů u člověka asi 3000 TFs (predikovaných) ±5 TFs působí společně a reguluje transkripci jednoho genu jeden TF reguluje více genů (pozitivně i negativně) tkáňová specifita

Zachování exprese genů po rozdělení buňky

DIFERENCIAČNÍ DRÁHY

Diferenciace buňky směřovány do určitého vývojového směru (linie) tento stav nelze měnit (například buňky erytroidní linie nepřeskočí do linie myeloidní) Dediferenciace ztráta diferencovaného fenotypu je obvyklá in vitro (adaptace na kultivační podmínky) in vivo u nižších živočichů (regenerace obojživelníků) experimentálně příprava ips cells Transdiferenciace schopnost určitých buněk určité tkáně (včetně SCs nebo progenitorů) diferencovat do buněk typických pro jiné orgány nebo tkáně (např. hematopoetické)

Epigenetic landscape: H.C. Waddington (1957) Epigenetic landscape: T. Graf & T. Enver (2009) - role transkripčních faktorů

Indukovaná transdiferenciace

Diferenciační potenciál hematopoetických kmenových buněk

Diferenciace krevních buněk - vliv růstových faktorů a jiných cytokinů

Vliv TFs na diferenciaci krevních buněk

Porucha diferenciace krevních buněk hematopoetická kmenová b. leukemická kmenová b.

Průběh neuronální diferenciace

Regulace neuronální diferenciace TGF- superfamily TGF- (1-3) (transforming/tumor growth factor) BMPs (bone morphogenetic proteins) nodal activin Růstové faktory FGF LIF

Neuronální diferenciace Kmenová buňka: nestin GFAP DNA

Neuronální diferenciace Progenitorová buňka: -tubulin III GFAP DNA

Neuronální diferenciace Neurony: -tubulin III DNA Gliové buňky: GFAP DNA

Diferenciace příčně pruhované svaloviny diferenciaci doprovází zástava buněčného cyklu změna morfologie fůze v syncytia

Diferenciace příčně pruhované svaloviny svalové prekurzory exprimují TF: mrf4, myf5 a myod in vitro: po odstanění růstových faktorů se spustí diferenciace exprese svalově specifických proteinů: myogenin, svalový aktin, myosin II, tropomyosin...

RŮSTOVÉ FAKTORY

Růstové faktory (Growth Factors) vazba na příslušný membránový receptor aktivace specifické intracelulární signální dráhy stimulace přežívání a růstu buněk (metabolismus, zvyšování objemu, antiapoptotické) některé fungují i jako mitogeny (např. PDGF), resp. induktory diferenciace např. cytokiny, hormony (insulin),... růstové faktory Cytokiny signální proteiny ovlivňující buněčnou proliferaci, diferenciaci a imunitní odpověď (interleukiny, INFs, G-CSF, GM-CSF, chemokiny...)

Příklady růstových faktorů EGF (Epidermal Growth Factor) specifická vazba na EGFR (Epidermal Growth Factor Receptor) aktivace RTK kaskády FGF Family (Fibroblast Growth Factor) 22 molekul FGF2 = bfgf (basic fibroblast growth factor) receptory FGFR1-4 VEGF (Vascular Endothelial Growth Factor) stimulace vaskulárních endotelií angiogeneze v případě hypoxie - exprese HIF -> VEGF

TGF (Transforming/Tumor Growth Factor) up-regulace u některých typů nádorů schopnost indukovat nádorovou transformaci v podmínkách in vitro (krysí fibroblasty ledvin) TGF-α (makrofágy, mozkové buňky, keratinocyty): vývoj epitelu - příbuznost s EGF, vazba na EGFR TGF- - isoformy 1, 2, 3: diferenciace buněk, vývoj embrya, regulace imunitního systému, apoptóza

Neurotrofiny (Neurotrophins) produkovány cílovou tkání přežívání neuronů, neuronální diferenciace receptory: p75, Trk receptory (A,B,C) NGF (nerve growth factor) BDNF (brain-derived neurotrophic factor) NT-3 (neutrophin-3) NT-4 (neutrophin-4)

Pleiotropní efekt BDNF Hematopoetic Precursor Cell

BDNF-indukovaná neovaskularizace HPCs- hematopoietic precursor cells, MCs - mural cell, ECs endothelial cells

Příklady cytokinů EPO (Erythropoietin) produkce v ledvinách stimulace tvorby erytrocytů rekombinantní EPO TPO (Thrombopoietin) produkce ve slezině a v ledvinách stimulace tvorby megakaryocytů, krevních destiček G-CSF (Granulocyte Colony Stimulating Factor) stimulace tvorby granulocytů/neutrofilů GM-CSF (Granulocyte Macrophage Colony Stimulating Factor)

RECEPTOROVÉ TYROZIN-KINÁZY funkce: regulace proliferace, diferenciace, metabolismu, aj. lidský genom : 59 genů (+alternativní sestřih) 20 receptorových rodin

DOMÉNY : extracelulární (receptorová) transmembránová cytoplasmatická (tyrozin kinázová)

AKTIVACE: dimerizace vlivem růstových faktorů cross-fosforylace a) konformační změna stimulace katalytické aktivity b) tvorba vazebných míst pro domény adaptorových proteinů (Grb-2)

INDUKOVANÁ DIFERENCIACE

Indukovaná diferenciace induktory diferenciace (růstové faktory, vitamíny, inhibitory kináz, změny v kultivaci, syntetické látky ) indukce příslušné diferenciační dráhy inhibice signálních drah pro self-renewal Příklady induktorů diferenciace in vitro: kyselina all-trans retinová (ATRA) 1,25-dihydroxycholekalciferol (1,25(OH) 2 -D 3 ) phorbol myristylacetát (PMA) trichostatin dimethylsulfoxid (DMSO) SU5402 (inhibitor FGFR1)...

Kyselina all-trans retinová (ATRA) jako induktor diferenciace

Kyselina retinová (RA) jako modelový induktor diferenciace (a morfogeneze) 1. vazba na jaderné receptory (RAR, RXR) 2. vazba komplexu na regulační oblast (RARE) 3. acetylace histonů aktivace transkripce

Linie HL-60: lidská myeloidní leukémie spontánní diferenciace: asi 10 % buněk populace induktory granulocytární diferenciace: kyselina all-trans retinová (ATRA) dimethylsulfoxid (DMSO) induktory monocyto/makrofágové diferenciace: phorbolmyristyl acetát (PMA) 1,25-dihydroxyvitamin D 3

Diferenciace linie HL-60 do stádia granulocytů: Induktor: Marker: Detekce: 1mM kyselina all-trans retinová CD-66b (CD-67) anti-cd66b, SwAM-FITC

Granulocytární diferenciace HL-60: flow cytometrie / CD66b 18,26% 33,25% 33,28% 1mM ATRA 1mM ATRA + 13mM CA 1mM ATRA + 52mM CA

Diferenciace linie HL-60 do stádia makrofágů: Induktor: Marker: Detekce: 1,6 nm phorbolmyristyl acetát (PMA) CD-14 anti-cd14, SwAM-FITC

Linie P19: myší embryonální karcinom 7denní embryo do testes embryoid bodies (EB) induktory mesodermální diferenciace: kyselina all-trans retinová (ATRA) dimethylsulfoxid (DMSO) induktor neuronální diferenciace: kyselina all-trans retinová (ATRA)

Schéma diferenciace buněk P19 metoda kultivace na bakteriologických miskách metoda visících kapek (hanging drops)

Mesodermální diferenciace buněk P19: Induktor: Marker: Detekce: 0,8% DMSO myosin II anti-skeletal myosin, SwAM-FITC

ATRA 1.den DMSO 2.den 50 mm 100 mm ATRA 4.den DMSO 4.den 160 mm 50 mm

Neuronální diferenciace buněk P19: Induktor: Marker: Detekce: 1mM kyselina all-trans retinová (ATRA) neurofilamin anti-neurofilament 160, SwAM-FITC

Praktické využití indukované diferenciace: základní výzkum diferenciační terapie v onkologii hematologické malignity (APL, AML) vybrané typy solidních nádorů (neuroblastom) diferenciační terapie v dermatologii akné příprava buněčných derivátů in vitro

Retinoidy jako induktory diferenciace v klinické praxi: Roaccutane (isotretinoin, 13-cis-RA) akné, neuroblastom Vesanoid (tretinoin, all-trans-ra) akutní leukemie

COMBAT léčba solidních nádorů (meduloblastom, neuroblastom, sarkomy...) celecoxib inhibitor cyclooxygenázy antiangiogenní účinek etoposid inhibitor topomerázy II zástava b. cyklu temozolomid alkylační činidlo apoptóza kys. retinová diferenciační činidlo diferenciace/apoptóza

Teoretické modely diferenciční terapie přímá diferenciace nádorové buňky oprava onkogenního mechanismu vede k původní diferenciaci přesměrování na prekurzor jiná diferenciační dráha