ZÁVĚREČNÁ PRÁCE. Pohádkový klavír

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ HUDEBNÍ FAKULTA METODICKÉ CENTRUM KLAVÍR ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Pohádkový klavír Brno 2017 MgA. Vít Trumpeš

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu a další zdroje informací, které jsem použil. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Katedry klavírní interpretace HF JAMU a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 1. dubna 2017 MgA. Vít Trumpeš

Obsah Úvod... 1 1. Čarodějnické blues... 2 2. Kdo probudí Růženku?... 3 3. Kouzelný kolovrátek... 4 4. Na královském plese... 5 5. Na rytířském turnaji... 6 6. Na strašidelném hradě... 7 7. Neposedný skřítek... 8 8. O Makové panence... 9 9. Popelka a holoubci... 10 10. Rej bludiček... 11 11. Smutné království... 12 12. Sněhurčin valčík... 13 13. Taneček víly Amálky... 14 14. U pařezové chaloupky... 15 15. V zemi za zrcadlem... 16 16. Zlatovláska tančí... 17 Závěr... 18 Literatura a prameny... 19

Úvod Již v prvním ročníku studia kurzu Současné trendy klavírní pedagogiky a hry instruktivní literatury v Metodickém centru na Janáčkově akademii múzických umění v Brně jsem začal uvažovat nad tématem mé závěrečné práce. Informace z přednášek přední české klavírní pedagožky, paní profesorky Aleny Vlasákové, a také četné rozhovory s mou kolegyní klavírní hry na Základní umělecké škole Lubomíra Ligase ve Bzenci, paní učitelkou Lindou Horňákovou (absolventkou brněnské konzervatoře a Metodického centra JAMU), mne inspirovaly k tvorbě krátkých autorských klavírních skladbiček na pohádkové náměty určené žákům základních uměleckých škol. Jedná se celkem o 16 klavírních kousků různé délky a různé technické obtížnosti. Mým záměrem bylo oslovit jak začátečníky, tak i mírně pokročilé a pokročilé žáky. Skladbičky jsou napsány v různých tóninách a v rámci celého cyklu se objevuje i více hudebních stylů, takže každý si může vybrat ten styl, ke kterému má nejblíže. Jsou seřazeny v abecedním pořadí dle názvů. Celý tento cyklus dostal název Pohádkový klavír, protože inspiračním zdrojem k napsání skladbiček se mi staly pohádkové náměty nebo postavy, které dle mého očekávání děti bezpečně znají a mají je rády. Pokusil jsem se přispět tímto skromným dílem k obohacení dětského klavírního světa plného pohádek, snění a fantazie. Přeji svým kolegům pedagogům dobrou ruku při výběru repertoáru a dětem radost z hudby a pohádkového snění. 1

1. Čarodějnické blues Čarodějnice patří mezi známé a kupodivu také velmi oblíbené pohádkové postavy. Možná je to tím, že občas působí v pohádkách mile, vlídně až vtipně. Jindy se jedná o bytosti se špatnými vlastnostmi, nepříliš hezkého vzhledu a zejména tato charakteristika je asi nejvýstižnější a nejvíce očekávaná. Většinou se jedná o dámy velmi vysokého věku (100 a více let), které vládnou nadpřirozenými schopnostmi. Ty ale bohužel používají k tomu, aby druhým lidem kolem sebe škodily, než aby jim pomáhaly. Najdou se však i výjimky, které potvrzují pravidlo. Nechal jsem se inspirovat tou vlídnější variantou. Čarodějnické blues (viz příloha č. 1), je skladbičkou vnitřně složenou ze tří částí: předehry, verze a dohry. Pokusil jsem se použít jednoduchou jazzovou harmonii. Čím je zajímavá z metodického hlediska a co se mohou děti naučit? Je zde uplatněna akordická hra čtyřhlas, pětihlas, dále melodická linka ve dvojhlasé faktuře, ostinátní figurační doprovod v basu a základní harmonické funkce ve formě septakordů, které tvoří základ pro jazzovou harmonii tónika, subdominanta a dominanta (příklad č. 1). Příklad č. 1 2

2. Kdo probudí Růženku? Tato skladbička (viz příloha č. 2) je určena mladším dětem, není příliš technicky náročná. Její celkový rozsah se pohybuje v rozmezí jednočárkované až tříčárkované oktávy. Děti si v této skladbičce procvičí vynášení melodické linie ve středním hlase. Charakter hudby je klidný, je nutná celková koncentrace pro konstantní vyznění skladbičky, a to v rámci jediné hudební atmosféry, při čemž v tomto spatřuji její největší obtížnost. Při nácviku skladbičky bych doporučil následující postup: nejdříve bych seznámil dítě s nejtěžší pasáží díla a tou je levá ruka, kde palec by měl být ve zvuku o něco silnější než malíček, který drží ligaturu, a měl by vynášet melodickou linku, což se týká taktů 1-8 a dále pak 17 a dále. V taktech 9-16 zní reálně dvojhlas. Obě ruce se navzájem harmonicky doplňují. Poté, co je nacvičena levá ruka samostatně, je vhodné spojovat části po krátkých úsecích dohromady. Děti by si měly dát pozor na vyrážení tónů, a to jak v pravé, tak i v levé ruce (příklad č. 2). Příklad č. 2 3

3. Kouzelný kolovrátek Toto krátké dílko (viz příloha č. 3), je určeno pro děti nižších ročníků základní umělecké školy. S repeticemi je celkový rozsah 34 taktů. Forma skladbičky je malá písňová (a, b, a). Nositelkou melodie je pravá ruka. Levá ruka má funkci doprovodnou. Pedagog může na podkladě této skladbičky obeznámit svého žáka (žákyni) s těmito hudebními pojmy: figurace, figurační doprovod, Albertiho basy. Harmonicky je skladbička jednoduchá, jsou v ní užity dvě základní harmonické funkce tónika a dominanta. Pedagog má tedy také možnost v rámci této jednoduché struktury nechat žáka (žákyni) tuto skladbičku přenášet do jiných durových tónin a tudíž s ním procvičovat transpozice (příklad č. 3). Příklad č. 3 Ostinátní doprovod a také opakování motivů vyjadřuje samotný princip kolovrátku stálý, opakovaný, neměnící se pohyb. 4

4. Na královském plese Skladbička (viz příloha č. 4) je vnitřně členěna na tři díly předehra, verze, dohra. Její celkový výraz je taneční a slavnostní. Formálně se dá charakterizovat takto: 8 taktů předehra, 24 taktů verze včetně repetic, 8 taktů dohra. Je napsaná v tónině E dur. Nositelkou melodické linie je pravá ruka, levá ruka v podstatě basuje jednoduchým způsobem. Z hlediska harmonie jsou zde uplatněny tři základní harmonické funkce tónika, subdominanta a dominanta. V pravé ruce je uplatněna dvojhlasá faktura tercie, kvarty a sexty. Toto dílko je vhodné také pro nácvik transpozice. Dítě by mělo dávat pozor na to, aby basová linka nepřečnívala zvukově nad melodickou. Je vhodné dát pozor na zvukovou vyrovnanost dvojzvuků v pravé ruce (příklad č. 4). Příklad č. 4 5

5. Na rytířském turnaji Skladbička Na rytířském turnaji (viz příloha č. 5) patří stylově mezi modernější a je vhodná pro mírně pokročilé žáky základní umělecké školy. Harmonicky není nikterak složitá obsahuje základní harmonické funkce a k nim harmonii terciové příbuznosti (viz takty 11 12, 15-16, 27-28, 33 34). V rámci jejího nácviku je vhodné dát pozor zejména na levou ruku. Obsahuje figurační doprovod v podobě tečkovaného rytmu a je nutné dát zřetel na jeho pružnou pulzaci. Lze jej povolit a hrát jako trioly (míněno osmina a šestnáctina). Ve skladbičce je také místy uplatněn i synkopický rytmus. Pravá ruka je nositelkou melodické linie v podobě dvojhlasu a místy tříhlasu (příklad č. 5). Příklad č. 5 6

6. Na strašidelném hradě Tato skladbička (viz příloha č. 6) je bezesporu nejnáročnější z celého cyklu. Je tedy vhodná pro pokročilé děti. Skladba má poměrně rychlé tempo. Důležitý je zde také její celkový výraz, její hudební charakter si vyžaduje dost vynaložené energie, aby byl zvukový výsledek přesvědčivý. Až na výjimky je zde použita silná dynamika. Dílo si vyžaduje velmi expresivní výraz. Z hlediska použitého hudebního materiálu si děti vyzkouší jednak oktávovou hru, dále pak zejména čtyřzvuky. Skladba by měla jít tzv. dobře do prstů, byť na první pohled při pohledu do not to tak zřejmě nevypadá. Dále je zajímavá také tím, že obě ruce hrají po celou dobu v basovém klíči, což je v celém cyklu zcela ojedinělá záležitost (příklad č. 6). Příklad č. 6 Při samotném nácviku skladby je vhodné dávat pozor na rytmickou přesnost, a to jak ve hře oktáv, tak také v rámci akordické hry. V taktech, kde pravá ruka hraje osminový pohyb, pak dát pozor na to, aby to dětem tzv. neutíkalo (příklad č. 7). Příklad č. 7 7

7. Neposedný skřítek Je druhou skladbičkou (viz příloha č. 7) v rámci celého cyklu napsanou v modernějším stylu. Tempo je poměrně rychlé. Struktura dílka je následující: předehra, verze, dohra. Obsahuje několik prvků, které si žáci procvičí. Je to jednak tečkovaný rytmus, obsažený v doprovodné figuře levé ruky, a dále pak zejména dvojhlasé paralelní postupy v kvartách v pravé ruce (příklad č. 8). Příklad č. 8 Skřítek je mladý a rychlý, nevydrží dlouho v klidu a také je rozpustilý. To vše má hudba svým obsahem vyjádřit. 8

8. O Makové panence Dílko je určeno pro mírně pokročilé žáky (viz příloha č. 8). Mohou si na něm vyzkoušet a procvičit několik prvků. Prvním z nich je neustálý, komplementární doprovod v levé ruce, a to v podobě rozložených akordů, přesahujících oktávu. Pravá ruka je nositelkou melodické linie, která je oktávově a terciově zdvojena. Zde si děti pro změnu procvičí kantilénu. Zkušený pedagog (pedagožka) také dětem něco poví o tzv. agogice, která se v rámci tohoto dílka dá velmi pěkně uplatnit, zejména v rámci tempového vyjádření díla. Dalším důležitým aspektem je zde práce s pedálem. Je vhodné pohlídat čistotu zvuku a tedy včasnou pedálovou výměnu na základě harmonických změn (příklad č. 9). Příklad č. 9 Ono zdvojení melodie v oktávě a také tercii je zvoleno pro výraznější zvukový výsledek, ale v případě, že by se skladbička líbila i menším dětem, ale neuhrály by vše, co je v notovém zápise, dá se udělat drobný zásah a tím tuto skladbičku zpřístupnit také jim. V pravé ruce vynecháme co je potřeba buď spodní oktávu, nebo tercii. Melodie musí být zachována ve vrchním hlase. Doprovod můžeme zjednodušit tak, že si akordické rozklady upravíme do rozsahu jedné oktávy. Další možností je, že pedagog (pedagožka) bude hrát levou ruku v původním zápise a dítě bude hrát jen melodickou linku, např. oběma rukama v oktávovém zdvojení, čímž se pustíme do čtyřruční hry. Možností je zcela jistě více, fantazii se meze nekladou. 9

9. Popelka a holoubci Toto krátké dílko (viz příloha č. 9), které je vsazeno do klasicistního stylu, není příliš technicky náročné a je tudíž vhodné pro děti nižších ročníků základních uměleckých škol. Struktura skladbičky je jednoduchá: pravá ruka má melodickou linku a levá ruka ji doprovází. Jde o čistý dvojhlas. Skladbička je v tónině A dur a má malou písňovou formu. Výhodou může být také skutečnost, že obě ruce hrají v houslovém klíči. Pokud má učitel šikovnější děti, může je nechat skladbičku transponovat do jiných durových tónin v rámci výuky. Doprovod je tvořen figuračně v podobě rozložených akordů. Harmonicky není skladbička nijak složitá, užívá tři hlavní funkce tóniku, subdominantu, dominantu a jednu mimotonální dominantu (viz takt č. 15 příklad č. 10). Příklad č. 10 I když je skladbička na první pohled jednoduchá, je přesto vhodné dát pozor na tento aspekt: melodická linie by měla být ve zvuku nadřazena figuračnímu doprovodu. 10

10. Rej bludiček Rej bludiček je skladbičkou určenou malým dětem. Tomu odpovídá její faktura. Obě ruce hrají v houslovém klíči. Metrum je třídobé. Zvukově se jedná o tříhlas a místy i dvojhlas. Melodii má pravá ruka a levá ji doprovází a zároveň také harmonicky doplňuje. Je vhodné dát pozor na zvukové nevyrážení levé ruky zejména při nástupech druhých dob v taktech. Vzhledem k tomu, že je skladbička zvukově prostá, dovolím si z vlastní pedagogické zkušenosti dodat, že je také dobré dát pozor u malých dětí na přesné úhozové nástupy začátků taktů v obou rukách, aby nevznikaly rytmické odchylky (příklad č. 11). Příklad č. 11 Představuji si rej bludiček jako jejich noční tanec v hlubokém, temném lese. Tempo je mírné, charakter skladbičky je poklidný. 11

11. Smutné království Jak již samotný název napovídá, tato skladbička je jedinou v rámci celého pohádkového cyklu, která je napsána v mollové tónině, konkrétně v h moll (viz příloha č. 11). Je určena menším dětem, není technicky náročná. Obě ruce hrají v houslovém klíči. Až v samotném závěru se v levé ruce objeví basový klíč. Pravá ruka je nositelkou melodie a levá ji akordicky doprovází. Metrum je konstantně třídobé a tempo středně rychlé. Jde o quasi valčík. Je vhodné dát pozor na zvukové nevyrážení tercií v levé ruce, které nastupují pravidelně na druhých dobách v taktu. Vzhledem k tomu, že se zde nevyužívá pedál, je také dobré dohlédnout na dodržování délek not, které nastupují v levé ruce na prvních dobách a mají být drženy po celý takt. Tím se dopředu zamezí případnému nežádoucímu zvukovému výsledku, a to neúplnému harmonickému vyznění (příklad č. 12). Příklad č. 12 12

12. Sněhurčin valčík Na této skladbičce si děti procvičí hru s pěti béčky v předznamenání a taktéž přiznávkový doprovod (viz příloha č. 12). Zároveň se seznámí s pojmem předtaktí neboli neúplným taktem. Obě ruce mají v podstatě klasické role pravá ruka obstarává melodii a levá ji po celou dobu doprovází. Tempově je tento valčík rychlejšího rázu. Dílo je vhodné pro mírně pokročilé děti. Harmonicky není náročné, vystačuje si se základními funkcemi tónikou, subdominantou a dominantou. Z pedagogického pohledu je vhodné dbát na zvukové vynesení melodické linky v pravé ruce a v levé ruce na mírný akcent těžkých dob (prvních dob v taktu). Dále také na zvukovou čistotu dvojzvuků v melodické lince, a to ve střední části díla (příklad č. 13). Příklad č. 13 13

13. Taneček víly Amálky Taneček víly Amálky je krátkou skladbičkou v třídobém metru určenou pro menší děti (viz příloha č. 13). Není nikterak technicky, ani rytmicky náročná. Její faktura je dvojhlasá, výjimku tvoří až samotný závěr, kde se objeví akord. Děti si vyzkouší a vydatně procvičí hru s pravým pedálem, protože v každém taktu dochází k jeho výměně, a to na základě znějící harmonie, která je oproti jiným skladbičkám stejné technické obtížnosti obsaženým v tomto cyklu o něco bohatší. Děti by si měly dát pozor na vyrážení druhé doby v levé ruce. Tempo je středně rychlé (příklad č. 14). Příklad č. 14 14

14. U pařezové chaloupky Tato skladba je určena pokročilým dětem (viz příloha č. 14). Má melancholický charakter. Je ve čtyřdobém metru. Melodická linie, obsažená v pravé ruce, je zdvojena v oktávách a terciích. Levá ruka má funkci doprovodnou. Jejím obsahem je figurační způsob hry rozložených akordů, a to v rozsahu decimy. Zvuk je podpořen využitím pravého pedálu. Dílo se hodí pro pečlivou práci s agogikou, jsou možné tempové změny v průběhu díla, a to na základě hudebního citu interpreta. Z metodického pohledu je vhodné hlídat při nácviku rytmickou vyrovnanost komplementárního osminového pohybu v levé ruce, dbát na čistotu zvuku při pedalizaci, dále na klenutí melodické linky a jejích jednotlivých frází. Po této stránce je skladba na přesvědčivou interpretaci náročná (příklad č. 15). Příklad č. 15 15

15. V zemi za zrcadlem Skladbička je určena mírně pokročilým dětem (viz příloha č. 15). Již v samotném úvodu se objevuje na první pohled nepatrný zádrhel: dílko nezačíná na první dobu. Je použito šestidobé metrum, konkrétně šesti osminový takt. Začátek skladby je až na čtvrtou dobu, a v tomto spatřuji první bod, na který pedagog musí upozornit dítě musí mít dopředu jasnou tempovou a rytmickou představu. Bez ní není možné začít hrát (příklad č. 16). Příklad č. 16 Dalším důležitým aspektem je to, že pravá ruka obsahuje dvojhlas. Melodická linka je ve vyšším hlasu a ten je vhodné zvukově vynést. Druhý hlas má být upozaděn, což není opět úplně lehká interpretační záležitost. Levá ruka zvukově místy koresponduje s melodií a jinak má funkci doprovodnou a harmonicky doplňující. Skladbička je klidného rázu, v pomalém tempu. Je v ní konstantně uplatněn tříhlas. Důležité je zde nepřehnat vstupní tempo, aby její celkové vyznění mělo poklidný charakter. Tento jediný námět je zcela fiktivní a je na dítěti a učiteli, co si představí. Jde o fiktivní zemi za pomyslným kouzelným zrcadlem. Za pomoci magické formulky (můžete vymyslet), se skrze kouzelné zrcadlo dostáváte do nové země, kde je možné to, co si sami vymyslíte a určíte. 16

16. Zlatovláska tančí Závěrečná skladba pohádkového cyklu je stylizována do podoby valčíku, má malou písňovou formu a je vhodná pro mírně pokročilé žáky, případně šikovné menší děti (viz příloha č. 16). Začíná krátkým čtyřtaktovým úvodem doprovodné figury v levé ruce. Poté se přidává pravá ruka s melodií. Tempo je středně rychlé. Při jejím nácviku je vhodné dávat pozor na nevyrážení jednak oktáv v melodické lince pravé ruky a v levé ruce je dobré se vyvarovat téhož v rámci nástupu harmonicky doplňujících tercií na druhých dobách v přiznávkovém doprovodu (příklad č. 17). Příklad č. 17 17

Závěr Cílem této závěrečné práce bylo obohatit dětský klavírní svět o praktický hudební materiál, ze kterého by mohly děti společně se svými pedagogy mít radost ze hry a zároveň v něm také objevovat klavírní prvky, se kterými se budou v budoucnu běžně v praxi setkávat, a to na mnohem těžším repertoáru. Jak již bylo řečeno v dřívějším textu, celý tento cyklus 16 skladbiček na pohádkové náměty byl koncipován tak, aby oslovil děti od těch menších až po ty odrostlejší. Pohádková námětovost celku vychází z prostého faktu, že děti k tomuto světu mají nesmírně blízko a jsou schopny díky své velmi bohaté fantazii mnohé věci nejen domýšlet, ale také i vymýšlet dál. Je zcela jisté, že každé dítě zahraje tu či onu skladbičku úplně odlišným způsobem a jinak ji pojme, což vychází ze samotné podstaty originálu každé osobnosti. S tímto autor cyklu dopředu počítá a nejen to, přímo je to žádoucí a vítané. V jednotlivých skladbičkách může pedagog najít to, co momentálně potřebuje s dětmi procvičit nesená kantiléna, jednoduchý doprovod v podobě rozložených kvintakordů a jejich obratů, dvojhlas, trojhlas, čtyřhlas, jednoduchý synkopický rytmus, přiznávkový doprovod, základní harmonické funkce a jejich obraty, septakordy, transpozice, předtaktí, komplementární rytmus, figurace, apod. Závěrem si dovolím říci, že studium prvního kurzu Metodické centra na Janáčkově akademii múzických umění v Brně bylo pro tvorbu tohoto klavírního cyklu velmi podnětné a inspirující. Nebýt toho, nikdy by nevznikl. Zároveň bych chtěl na tomto místě poděkovat paní doktorce Věře Chmelové za vedení mé závěrečné práce. Pokud se některé skladbičky stanou pravidelnou součástí dětského klavírního světa, pak si troufám říci, že tato práce zcela jistě splnila svůj účel. 18

Literatura a prameny Vlasáková, Alena. Klavírní pedagogika. 1. vyd. AMU Praha, 2003. Galperina, Judovina. U klavíru bez slz aneb Jsem pedagog dětí. 1. vyd. Lynx, 2000. Slaná, Marcela. Kdo si hraje, ten je zdravý. 1. vyd. Lynx, 2010. Přednášky Metodického centra HF JAMU v Brně v akademickém roce 2015-2016 a 2016-2017. Trumpeš, Vít. Pohádkový klavír. rukopis autora. 19

Přílohy 20