Laminy a laminopatie. Co jsou to laminy? intermediální filamenta - V. třída. nacházejí se v jádře



Podobné dokumenty
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Genetika člověka GCPSB

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Cytoskelet a jaderná matrix. Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Buněčné jádro a viry

DMPK (ZNF9) V DIFERENCOVANÝCH. Z, Kroupová I, Falk M* M

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Genetika kardiomyopatií. Pavol Tomašov Kardiologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Cytoskelet a jaderná matrix. Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

NEUROGENETICKÁ DIAGNOSTIKA NERVOSVALOVÝCH ONEMOCNĚNÍ


Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Struktura a funkce biomakromolekul

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Uspořádání genomu v jádře buňky a jeho možná funkce. Stanislav Kozubek Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis

Molekulární diagnostika pletencové svalové dystrofie typu 2A

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

Struktura a funkce biomakromolekul

GENETIKA. Dědičnost a pohlaví

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze

The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Genová etiologie nemocí

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Biomarkery - diagnostika a prognóza nádorových onemocnění

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Mitóza a buněčný cyklus

Bakalářské práce. Magisterské práce. PhD práce

Základy buněčné biologie

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Lodish et al, Molecular Cell Biology, 4-6 vydání Alberts et al, Molecular Biology of the Cell, 4 vydání

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Struktura chromatinu. Co je to chromatin?

Centrální dogma molekulární biologie

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

rodokmeny vazby mezi členy rodiny + popis pro konkrétní sledovaný znak využití Mendelových zákonů v lékařství genetické konzultace o možném výskytu

Základní morfogenetické procesy

Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:

Autofagie a výživa u kriticky nemocného pacienta

Genetika člověka / GCPSB. Radim Vrzal

Progerie, aneb fyzická nesmrtelnost

Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

Jaderné receptory. ligand. cytoplazmatická membrána. jaderný receptor DNA. - ligandem aktivované transkripční faktory

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Molekulární procesy po fertilizacinormální či abnormální po ART?

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Potřebné genetické testy pro výzkum a jejich dostupnost, spolupráce s neurology Taťána Maříková. Parent projekt. Praha

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

růstu a buněčného dělění

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová


"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

Syntéza a postranskripční úpravy RNA

Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Chromatin. Struktura a modifikace chromatinu. Chromatinové domény

Transkript:

Laminy a laminopatie Co jsou to laminy? intermediální filamenta - V. třída nacházejí se v jádře

Intermediáln lní filamenta (IFs) filamenta o průměru 10-12 nm strukturální funkce, ochrana proti mechanickému stresu nejméně strukturálně charakterizované z cytoskeletálních komponent objev až později v evoluci jen u metazoí (nejsou u rostlin ani u hub) Třídy IFs: - 4 typy - cytoplazmatické - 5. typ - jaderné laminy

Intermediáln lní filamenta - struktura Tripartitní struktura IFs: cetrální α-helikální doména (rod domain) - repetice 7 AK, kdy každá 1. a 4. AK je nepolární coiled-coil stuktura koncové nehelikáln lní domény - hlava (N-konec) - ocas (C-konec) - velmi se různí (délkou, sekvencí) mezi odliš. IF -důležité pro tvorbu vláken Struktura laminů - C-koncová doména velmi krátká (33 AMK) - segment 1B o 6 heptad delší (42 AMK) - N-koncová doména - NLS - Caax box Intermediáln lní filamenta - skládání 3 assembly skupiny IFs keratiny (A) - tvoří heterodimery - laterální a longitudinální asociace většina ostatních cytoplasmatických IFs (B) -tvoří homopolymery - laterální asociace; ULF jaderné laminy (C) - longitudinální asociace (head-to-tail)

Laminy člověk - 3 geny kódující 7 proteinů: A-typ a B-typ laminy typu A: A gen LMNA: lamin A, lamin C, lamin A 10, lamin C2 (jen v testes) laminy typu B: B gen LMNB1: lamin B1 gen LMNB2: lamin B2, lamin B3 (jen spermatocyty) laminy typu B - exprimovány téměř ve všech buňkách, během celého vývoje - esenciální pro životnost buněk laminy typu A - vývojově regulované - exprese hlavně v somatických diferencovaných buňkách - specializované funkce Laminy

Postranslační úpravy laminů Isoprenylace a metylace (laminy B, prelamina): 1. farnesylace Cys v CaaX boxu (A-alifatická AK, X-obvykle S,M,C,A,Q) - farnesyl transferasa 2. odštěpení tripeptidu AAX - AAX endoproteasa 3. methylace nyní koncového Cys - karboxymethyltransferasa u prelaminu A: 4. odštěpení ještě dalších 15 AK - odstranění farnesylovaného konce! - prelamin A: 74 kda 72 kda: lamin A Metalloproteinasa Zmpste24 (FACE-1) - oba proteolytické kroky u prelaminu A Fosforylace - interfáze, mitóza Postranslační úpravy laminů - P-místa - na N-konci laminů (u coil 1A) - na C-konci (blízko coil 2B) - cdc2 kináza, proteinkináza (PKC), cyklin-amp-dependentní kináza (PKA) - regulace skládání a rozkládání laminy Dynamika laminů během BC Rozpad laminy - profáze/metafáze - kináza p34cdc2 (cdk1) - savčí buňky: A-laminy- disociace z jaderné laminy v časné profázy; rozptýleny do cytoplasmy B-laminy- disociace později; asociovány s membránou Skládání laminy - pozdní telofáze - defosforylace Lamin B1- v pozdní anafázy vazba na periferní části chromosomů -telofáze- reasociuje s membránovými partikulemi Lamin A - vazba k lamině během G1 fáze

Jaderná lamina Xenopus oocyty: -síť 10 nm laminových filament bezprostředně pod jadernou membránou Málo známo o přesném uspořádání U ostatních buněčných typů: - lamin není podél jaderného obalu distribuován homogenně - i v nukleoplazmě - malé shluky (lamin A, B) - difúzně rozptýlen nukleoskelet Spread NE prepared from Xenopus oocytes after extraction with Triton X-100 and prepared for transmission electron microscopy by freeze drying/unidirectional metal shadowing (Aebi et al., Nature, 1986) Visualization of an internal nucleoskeleton in HeLa cells from which ~90% chromatin had been removed. (C) Nuclear region; pan-intermediate-filament antibody; more core filaments are visible. (D) Nuclear and cytoplasmic regions; anti-vimentin antibody. nu, nucleolus; ns, nucleoskeleton; n, nucleus; l, lamina; cf, core filaments (Hozák et al. 1995, Journal of Cell Science) Interakce laminů s jadernými komponentami LAPs (lamina-associated polypeptides) LAP2-6 alternativně sestřižených izoform - exprese v půběhu vývoje - esenciální LAP2α - v nukleoplazmě, váže lamin A/C LAP2β - interaguje s rod doménou B-laminů -důležitý pro assembly B-laminů do laminy LBR (p58) - lamin B receptor nukleoplasmatická doména: - interakce s B-laminy, HP1 (human chromatinassociated protein), chromatinem - fosforylační místo pro PKA, cdc2, arginin-serin (RS)-specific kinásu Emerin - 34 kda - gen EMD (STA) na X chromosomu mutace způsobuje X-linked formu Emery-Dreifuss svalové dystrofie - distribuce v INM závislá na laminu A MAN1 - funkce v časném vývoji (překryvné funkce s emerinem) LEM motiv LEM motiv- u LAP2, emerinu, MAN1 - cca 40 AMK - vazba laminů a BAF (barrier to autointergal factor)

Interakce laminů s jadernými komponentami Nespriny - tzv. spectrin repeat proteiny; - spectrin repetice v jádru proteinu - NH2- terminální calponin homologická doména - COOH-terminální Klarsicht doména Izoformy nesprin1: CPG2, syne-1, myne-1, Enaptin Izoformy nesprin 2: syne-2, NUANCE -v INM i ONM - interakce: aktin, lamin A,C, emerin Izoformy nesprin 3: bez aktin-vazebné domény - asociace s plectinem SUN domain proteiny - Caenorhabditis e.- UNC-84, UNC-83 - Lidské homology SUN1, SUN2 určuje velikost, tvar a sílu jádra Jaderná lamina - funkce odolává deformaci, chrání chromatin laminy - ukotvení a rozmístění elementů jaderného obalu do správných pozic (jaderné póry, různé membránové proteiny) asociace s chromatinem (proteiny v lamině - interakce s chromatinovými proteiny: LBR-HP1; LAP2b-BAF; laminy-histony) role v apoptóze - laminy, LAPs - časné cíle kaspas - usnadnění aktivace nukleas - lamina - místo pro ukotvení apoptotické signální mašinerie? - mutace laminů - mohou působit citlivost buněk k apoptóze role při rozpadu a složení jaderného obalu během cytokineze interakce s cytoskeletem (SUN doménové proteiny, nespriny) - bridging NE

Jaderná lamina - funkce chybí Nup153 chybí laminy Role laminů v replikaci DNA představa o mechanismu zatím sporná Jaderná lamina - funkce funkce laminy - uspořádání replikačních center lamin B - asociace s replikačními ohnisky v S-fázi lamin A/C - replikační ohniska kolem jadérka komplex LAP2β a HA95 - iniciační fáze replikace Role laminů v transkripci laminy typu B: B - vazba RNA poly II - vliv na základní procesy syntézy RNA - asociace: s periferním heterochromatinem (přes LBR a jeho interakce s HA95, HP1) Oct1 (represor kolagenázového genu) s LAP2β+ GCL+ DP3: represe E2F-DP3

Role laminů v transkripci Jaderná lamina - funkce laminy typu A: - ovlivnění aktivity proteinů regulujících transkripci - dynamičtější - ovlivnění transkripce i v místech dál od j. membrány -s LAP2α -v různých tělíscích v nukleoplasmě - asociace se speciálními TF: SREBP1 (Sterol-Response Element Binding Protein 1) Rb - funkční interakce (s laminema +LAP2α) přes emerin: s GCL / BAF Laminopatie mutace v laminech (typu A) a v proteinech interagujících s laminy (např. geny EMD, LBR, MAN1, LAP2, AAS, FACE1-ZMPSTE24) působí mnoho dědičných či sporadických onemocnění Společné symptomy: ochabnutí svalů lokomoční problémy kardiovaskulární problémy Přes 180 mutací v LMNA, které způsobují laminopathie

Laminopatie Pruhované svalstvo - Emery-Dreifusova svalová dystrofie (EDMD) - Svalová dystrofie končetinových pletenců typu 1B (LGMD-1B) - Forma dilatační kardiomyopatie (DCM) Tuková tkáň - Dunniganova familiární parciální lipodystrofie (FPLD-1B) Periferní nervy - Autosomální recesivní syndrom Charcot-Marie-Toothův typu 2B1 (AR-CMT2-B1) Systemické laminopatie - Mandibuloakrální dysplázie (MAD) - Hutchinson-Gilfordova progerie (HGPS) - Atypický Wernerův syndrom (WS) - Novorozenecká restriktivní dermopatie (RD) + překryvné laminopatie Emery-Dreifusova svalová dystrofie (EDMD) projevy: - časné zkrácení šlach v kotníku, lokti a zkrácení páteřních svalů (první projevy už 4.-5. roku) - postupně ochabování a ubývání svalů proximálně v horních a distálně v dolních končetinách - rozvinutí kardiomyopatie - defekty v přenosu impulzů EDMD - X-linked (XL-EDMD) - mutace v genu STA (EDM) na chromosomu q28 - autosomálně dominantní (AD-EDMD) - mutace v genu LMNA na chromosomu 1q21.3 - autosomálně recesivní (AR-EDMD) -vzácně

Svalová dystrofie končetinových pletenců typu 1B (LGMD, limb-girdle muscular dystrophy ) mutace v LMNA ovlivňující pruhovanou svalovinu- podél celého genu projevy: mírnější projev, pozdější propuknutí - ochabování svalstva pánevních a ramenních pletenců - zkracování šlach, občas zbytnění lýtka -srdeční poruchy - později v životě Způsob dědid dičnosti: -dominantní LGMD1 - recesivní LGMD2 Forma dilatační kardiomyopatie (DCM) dilated cardiomyopathy - těžké onemocnění srdeční svaloviny projevy: - postupné rozšíření komor, narušená systolická funkce -příčně pruhované svaly buď nezasaženy, nebo zasaženy jen mírně -srdeční selhání možné již v mladém věku EDMD, LGMD, DCM EDMD, LGMD, DCM - velmi podobné, překrývající se fenotypy - mohou reprezentovat různé stupně jedné a té samé choroby

Dunniganova familiárn rní parciáln lní lipodystrofie (FPLD-1B) projev: (AD charakter) - ztráta podkožního tuku v končetinách a trupu + nadměrné hromadění tukové tkáně kolem krku, obličeje (dvojitá brada) a ramen - tzv. buvolí hrb - různé stupně rezistence k inzulínu, diabetes II, hypertriglyceridemie - redistribuce tukové tkáně - zjevná v/po pubertě mutace v LMNA - v C-koncové globulární části, Hutchinson-Gilfordova progerie (HGPS) 6 let 15 let vzácný syndrom předčasného stárnutí - nejdramatičtější fenotyp (1:8 000 000 porodů) projev: - předčasné známky senility - překvapivého stupně: zpomalený růst, ztráta podkožního tuku, ztráta vlasů, řídnutí kostí, rezistence k inzulínu, slabě vyvinuté svalstvo, nedokončený sexuální vývoj, arterioskleróza, vystupující oči, zobákovitý nos,... - nástup během prvních let života (jeví se normální při porodu) - mentální a emocionální vývoj nenarušen -střední délka života 13,4 roku (smrt mezi 7 a 25,5 roku)

Nuclear laminopathies AR (autosomal recessive) and AD (autosomal dominant) designate the mode of inheritance of the diseases.

Laminopatie Mutace v laminu typu B: Letální v embryonálním stádiu Více neidentifikované laminopatie Mutace v LMNB1 - autosomal dominant leukodystrophy (ADLD) Mutace v LMNB2 - Barraquer-Simons syndrome (APL) Spektrum nemocí spojeno s mutacemi laminb-receptoru LBR - Greenberg dysplasia - Pelger-Huet anomaly Jak mutované laminy působp sobí laminopatie? zatím neexituje přesný model k vysvětlení molekulární podstaty laminopatií několik hypotéz: - strukturální hypotéza - hypotéza genové exprese - teorie zadržení v ER - hypotéza buněčné proliferace - toxicita prelaminu A asi kombinace všech těchto mechanismů - mohou přispívat v různé míře k patogenezi nemocí - žádná z teorií nefunguje exkluzivně

Děkuji za pozornost