Cytoskelet a jaderná matrix. Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno
|
|
- Helena Svobodová
- před 9 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Cytoskelet a jaderná matrix. Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno
2 Eukaryotic Cells All cells are surrounded by a plasma membrane made of phospholipids and proteins. Eukaryotic cells have membrane bound intracellular organelles. The most prominent is the nucleus that controls the workings of the cell.
3 Animal cell anatomy
4 Plant cell anatomy
5 Eukaryotické buňky jsou charakteristické velkou morfologickou variabilitou. Tvar buněk je závislý na komplexu sítí proteinových filament, které se rozpínají cytoplasmou. Tato síť filament se nazývá CYTOSKELET. Protože je cytoskelet zodpovědný za buněčný pohyb, mohl by se rovněž nazývat cytomusculaturou. CYTOSKELET SE JEVÍ JAKO ZÁSADNÍ BUNĚČNÝ FAKTOR, KTERÝ HRAJE DULEŽITOU ÚLOHU V EVOLUCI BUNĚK ODLIŠNÉ AKTIVITY CYTOSKELETU JSOU ZÁVISLÉ NA TŘECH TYPECH PROTEINOVÝCH FILAMENT: A) AKTINOVÁ FILAMENTA (aktin) B) MIKROTUBULY (tubulin) C) INTERMEDIALNÍ FILAMENTA (vimentin, lamin)
6
7 Eukaryotické buňky jsou tvořeny biliony proteinových molekul, které tvoří přibližně 60% buněčné masy. Existuje 10 tisíc typů proteinů, které vykazují svoji specifickou funkci. 1) AKTINOVÁ FILAMENTA (mikrofilamenta) sou dvoustranné helikální polymery tvořené proteinem aktinem. Jeví se jako flexibilní struktury s průměrem 5-9mm. Jsou organizovány do dvoudimenzionálních sítí. Jsou roztaženy po celé buňce, ale nejvíce jsou roztaženy v kortexu, těsně pod plasmatickou membránou. 2) MIKROTUBULY sou tvořeny tubulinem, který je uspořádán do dutých cylindrů. Mají průměr 25nm. Mají schopnost rychle se smršťovat a natahovat. Jsou rigidnější než aktinová vlákna. Jedna část mikrotubulů se dotýká tzv. centra organizujícího mikrotubuly (MTOC), které se nazývá CENTROZOM. Centrozomy jsou polární struktury s + a koncem, jsou schopné rychlého růstu. Několik stovek mikrotubulů vybíhá z centrosomu tak že mohou dosahovat mnoho mikronů. + konec mikrotubulů se tak dotýká kraje buněk.
8 Actin filaments occur in bundles or mesh-like networks. Actin filaments play a structural role in intestinal microvilli and also interact with motor molecules, such as myosin.
9 Microtubles are small hollow cylinders made of the globular protein tubulin. Microtubules help maintain the shape of the cell and act as tracks along which organelles can move.
10
11 Centrioles Centrioles are short cylinders with a pattern of microtubule triplets. Centrioles may be involved in microtubule formation and disassembly during cell division and in the organization of cilia and flagella.
12 Microtubule motors There are two major groups of microtubule motors: kinesins (most of these move toward the plus end of the microtubules) and dyneins (which move toward the minus end). The rapid transport of organelles, like vesicles and mitochondria, along the axons of neurons takes place along microtubules with their plus ends pointed toward the end of the axon. The motors are kinesins. CENTROSOMES located in the cytoplasm attached to the outside of the nucleus. Just before mitosis, the centrosome duplicates. The two centrosomes move apart until they are on opposite sides of the nucleus. As mitosis proceeds, microtubules grow out from each centrosome with their plus ends growing toward the metaphase plate. These clusters of microtubules are called spindle fibers.
13 3) INTERMEDIÁLNÍ FILAMENTA provazcovitá vlákna o průměru 10 nm, jsou tvořena intermediálními proteiny. Jedním typem je jaderná lamina, přiléhající k jaderné membráně. Jiný typ těchto filament je natažený zkrz cytoplasmu a tak poskytuje buňkám mechanistické rozpínání, to umožňuje zprostředkování mezibuněčných komunikací. There are several types of intermediate filament, each constructed from one or more proteins characteristic of it. keratins are found in epithelial cells and also form hair and nails; nuclear lamins form a meshwork that stabilizes the inner membrane of the nuclear envelope; neurofilaments strengthen the long axons of neurons; vimentins provide mechanical strength to muscle (and other) cells.
14
15 F-actin in bovine articular chondrocytes (Actin forms microfilaments)
16 F-actin
17 Structure of the Nucleus Chromatin: DNA and proteins Nucleolus: Chromatin and ribosomal subunits Nuclear envelope: Double membrane with pores Nucleoplasm: Semifluid medium inside the nucleus. Nuclear matrix: Protein structure
18 The nucleus and the nuclear envelope
19
20 Laminy a další proteiny jsou složky jaderné membrány. Byl podán důkaz, přítomnosti laminů i v nukleoplasmě. Proteiny typu laminů jsou zodpovědny za jadernou architekturu, z důvodů jejich kontaktu se strukturami chromatinu. Tyto vzájemné vztahy se mění během buněčného cyklu a diferenciace. Změny v expresi laminů (A, B1, B2) korelují se změna v buněčné diferenciaci, s vývojově-závislými změnami a se změnami v expresních profilech, které probíhají během zmíněných procesů. Laminy jsou hlavní komponety i jaderné matrix, polymerizované laminy tvoří hlavní kostru buněčného jádra. Mutace v laminech, a dalších proteinech jaderné matrix jako je emerin, nurim, způsobují další nestability chromatinu a fragilnost buněčných jader. Specifické mutace laminů A/C a emerinů jsou zodpovědné za vznik Emery-Dreifuss svalové dystrofie.
21 Laminy mají rovněž schopnost se vázat na proteiny asociované s chromatinem. laminy jsou považovány i za regulátory transkripce.la a LC se vážou na prb protein (centrantrální regulator buněčného cyklu, inhibuje geny důležité pro vstup do S-fáze, tím že aktivuje HDAC komplexy, které jsou zodpovědné za inaktivitu struktur chromatinu), který se váže na LAP2 alfa. Vyblokování LA i LC inhibuje aktivitu pol II a mění formování některých transkripčních faktorů. Z tohotofaktu je zřejmé, že proteiny jaderné slupky ovlivňují strukturu chromatinu.
22 Laminy- intermediální filamenta (IF), komunikují s dalšími IF, jsou součástí tzv. nuclear lamina a tudíž i matrix, jsou zodpovědné za organizaci chromatinu.
23 Lamin B (green) and invagination of nucelar membrane
24 Laminy A/C se rovněž těsně dotýkají heterochromatických struktur jako jsou telomery a centromery, které jsou často umístěny v těsné blízkosti jaderné periferie
25 Sullivan T. et al., 1999 MEF buňky izolované z LA/C knock out myší vhodný model ke studiu laminů. Ztráta LA/C není pro buňky fatální, ale RNAi vyblokovaný LB apoptóza (Večeřová J.). Ztráta LA/C neovlivňuje distribuci a morfologii nuclear specles a ani formování faktorů sestřihu (Večeřová et al., 2005). Z experimentů plyne, že dynamicky organizované proteiny nehistonové povahy asociované s chromatinem vykazují schopnost vlastní organizace, která není závislá na proteinech nukleoskeletálních intermediálních filament typu laminů.
26 Apoptotic lamin B cleavage
27 Laminy a apoptóza apoptóza je charakterizována zmenšením jádra a kondenzací chromatinu (fragmentace na bodies ) během apoptózy jsou laminy štěpeny kaspázami v místě kyseliny aspartové na centrální doméně laminu A (jedna z nejvíce konzervovaných oblastí v proteinech IF) degradace laminů hraje důležitou roli v úspěšném zakončení apoptózy
28 Nuclear lamina and lamins connection between cytoplasm and genome mechanical stability for the NE and organizing of chromatin structure at the nuclear periphery essential role in chromatin and NPCs architecture and organization NE breakdown and reassembly during mitosis DNA replication RNA polymerase II-dependent gene expression transcriptional repression laminopathies (Ellis and Maidment, 2002)
29 Nuclear lamina and lamins A-type lamins LMNA gene (A, A 10, C, C2) (in differentiated cells, tissue homeostasis) B-type lamins LMNB1, LMNB2 genes (B1, B2, B3) (in somatic cells, essential for cell viability, development) Lamin structure short N-terminal head domain (NH 2 ) long α-helical coiled-coil rod domain globular tail domain (COOH) lamin A/C lamin B nucleoplasmic pool of the lamin A (E.C. Schirmer et al., 2001)
30 Three possible mechanisms of targeting lamins A/C to the nucleoplasm (Dorner et al., 2006)
31 Lamin associated proteins INM proteins LBR (lamin B receptor) LAP1 (lamin associated polypeptide) LAP2α, β (lamin associated polypeptideα,β) emerin MAN1 Nesprin-1α Goldman et al., 2002
32 Lamin associated proteins Nucleoplasmic soluble proteins BAF (barrier-to-autointegration factor) components of RNA polymerase II transcription complexes DNA replication complexes H2A, H2B dimmers actin RB protein Goldman et al., 2002
33 Heterochromatin dissociation of the Oct-1 from lamin B and the nuclear periphery correlate with reduced inhibitor activity Nup2p was shown to tether chromatin to the nuclear pore complex blocking propagation of chromatin loss of heterochromatin or its altered organization at the nuclear periphery in lamin A knockout mice Epigenetic markers of chromatin regulation transcriptionally repressive marker of facultative heterochromatin H3K27me3 was lost on the Xi transcriptionally repressive marker of constitutive heterochromatin H3K9me3 was down-regulated and H3K20me3 was increased observed before changes in nuclear shape
34 Transcriptional regulation INM directly associate with chromatin modifiers and transcriptional repressors. LBR associates with HP1 and H3/K4 histone LAP2β associates with GCL and HDAC3 emerin associates with Btf and LAP2β Epigenetic histone code site specific combinations correlate with transcriptional activation or repression H4K8ac + H3K14ac + H3S10ph = activation H3K9me3 + lack of H3K4ac = repression
35 Syntéza DNA a transkripce podpora jaderného obalu a umožnění efektivního transportu nebo zadržení transkripčních faktorů kolokalizace laminů s PCNA a RFC během S-fáze BC exprese různých laminů v různých fázích vývoje (př. exprese laminů typu A během diferenciace tkání u obratlovců u nádorových buněk nízká exprese) interakce se základním transkripčním mechanismem a poskytnutí kostry pro složení nebo stabilizaci aktivních transkripčních komplexů do transkripce zasahují také LAPs skrze protein GCL
36 Nucleoplasmic complexes lamins A/C - LAP2α + prb activating function of lamin A complexes on prb repressor activity lamins A/C - LAP2α + chromatin and DNA control higher order chromatin organization and epigenetic gene regulation, interaction with core histones LAP2α - BAF + chromatin - BAF contribute to formation of heterochromatin and the regulation of gene expression Dorner et al., 2007
37 Potential functions of nucleoplasmic lamins A/C-LAP2α complexes in the gene regulation (Dorner et al., 2006)
38 Laminopathies (nuclear envelopathies) premature ageing syndroms, myopathies, neuropathies, lipodystrophies, dermopathies lamin A/C (EDMD, HGPS), emerin (EDMD), MAN1, LBR, LAP2α (cardiomyopathy) mechanical stress model - mutated nuclei are mechanically more fragile, defects in NE structure (cardiacand skeletal-muscle pathologies) perturbed gene expression - mutations in lamina proteins could promote diseases by compromising various gene regulatory pathways in different tissues (prb + lamin A and LAP2α, important for skeletal muscle and adipose tissue differentiation)
39 Laminopatie Emery Dreifuss Muscular Dystrophy (EDMD) mutace v LMNA (autozomálně dominantní), v emerinu (recesivní) jiné příznaky než u myší až po 4-5 letech Dilated cardiomyopathy (DCM) Familiar partial lipodystrophy (FPLD) Limb girdle muscular dystrophy (LGMD) asi 50 mutací v LMNA (bodové mutace, delece, nonsence mutace, )
40 Laminopathies loss of heterochromatin in HPGS patients (epigenetic marks, Goldman et al.) nuclei from old people have similar defects as HGPS patients (Scaffidi and Misteli) including changes in histone modifications and increased DNA damage direct link between heterochromatinization defects leading to HGPS, and ageing Lamin A and nuclear lamina-dependent epigenetic alterations are involved no only in nuclear envelopathies but also in the physiological processes of ageing.
41 Laminy a nemoci u myší knock out v genu LMNA normální narození, po 2-3 týdnech zpomalení růstu a další příznaky do 8 týdnů smrt zasaženy kosterní svaly a sval srdeční, ztráta bílého tuku kultivace fibroblastů z LMNA-/- myší snížení množství laminů, LAP2, tvorba puchýřků nebo bublinek, v jejichž oblasti nepřiléhal chromatin k jaderné membráně změněná distribuce emerinu (reverzibilní)
42 Laminy a evoluce četnost a složitost genů, kódujících laminy vzrůstala s evolucí Caenorhabditis elegans: 1 gen (lmn-1), exprese téměř ve všech buňkách Drosophila melanogaster: 2 geny (Dm 0, C), exprese Dm 0 ve všech buňkách, exprese C v embryu a diferencovaných buňkách kvasinky a Arabidopsis: nemají jaderné laminy (vývoj až u buněk s otevřenou mitózou)
43 Laminy v buněčném cyklu Stavba jaderného obalu během mitózy (profáze/metafáze) se jaderné laminy rychle rozpadají díky fosforylaci kinázou p34/cdc2 po mitóze jsou laminy defosforylovány a znovu složeny přibližně ve stejnou dobu jako jaderný obal a jaderné póry laminy typu A a B mají různý timing interakce lamin-lamin zahrnuty v utváření můstků spojující membránové váčky s chromatinem při tvorbě jaderné membrány laminy interagují se dvěma skupinami proteinů: integrální (LAP2, emerin, MAN1, LBR, p18,...) neintegrální v oblasti laminy (GCL, YA, PP1, Oct1)
44 Organizace laminů v interfázi jsou laminy kontinuálně syntetizovány a inkorporovány do laminy je to dynamická struktura, během interfáze v jádře polymerizují v buňce existují v různých stavech (FRAP fluorescence recovery after photobleaching) tvorba vnitřního veil (závoje) R.D. Goldman et al., 2002
45 Laminy a viry jaderný obal představuje bariéru pro DNA i RNA viry, které se replikují v jádře DNA viry (př. herpesvirus) se po replikaci musí v podobě nukleokapsidů dostat skrz vnitřní jadernou membránu Eliminace nukleokapsidů je provázen rozpadem laminů na okraji jádra během pozdní fáze infekce RNA viry (př. HIV) musí v podobě preintegračního komplexu (PIC) projít do jádra, ale jaderné póry mají menší průměr než PIC, a tak není ještě jasné, jak dochází k průchodu
46 Our contribution to the topic LMNA+/+ lamins kontrola + TSA LMNA-/- Bearing in mind the importance of A-type lamins for chromatin arrangement we studied the effect of histone hyperacetylation, induced by TSA, in lamin A/C deficient fibroblasts. Nuclear changes caused by lamin A/C deficiency can be partially compensated by HDAC inhibition. Interaction between lamins and specifically modified histones plays an important role in the higher-order chromatin organization, which influences transcriptional activity.
47 Acetylace a deacetylace histonů nukleozom oktamer histonů, dsdna, histon H1 N-koncové části histonů (tails) histonacetyltransferázy (HAT) histondeacetylázy (HDAC) sestavování nukleozomů, rozlišení heterochromatinu a euchromatinu, regulace genové exprese (reorg.chromatinu)
48
49 Laminy a chromatin interakce laminů a LAPs s chromatinem vazba laminů na sekvence DNA v místech matrix attachment regions (MARs) a scaffold attachment regions (SARs) stabilní navázání LAPs vyžaduje LEM doménu (oblast 43 aminokyselin) ovlivnění organizace chromatinu a tím i aktivity genů R.D. Goldman et al., 2002
50 Scaffold GENOM JE SBÍRKOU PŘESNĚ ORGANIZOVANÝCH SMYČEK
51 A) proteiny jaderné matrix vytvářejí specifické vazebné body, na kterých je přichycena DNA. Výsledkem je lokalizovaná topografie, která ovlivňuje genomové regulace a procesy. Existence jaderné matrix je neustále diskutována, stejně tak teorie chromatin self-organization B) spojení histonů a jiný pozitivně nabitých proteinů s negativně nabitou DNA zajišťuje větší flexibilitu DNA. C) chromatin utváří strukturální organizaci genomu.
52 Existuje tak zvaný radial loop model. V tomto modelu, velká chromatinová vlákna tvoří smyčky, které jsou uspořádány do chromosomů. Oblast, kde přiléhá DNA k proteinovému lešení scaffold se nazývá scaffold attachment region. Scaffold je dynamická struktura, která rozhoduje o vysoce organizovaném uspořádání vláken chromatinu. Scaffold je flexibilní struktura schopná relaxace i velmi těsné kondenzace. Mnoho proteinů jaderné matrix je důležitých pro fyziologickou kondenzaci chromozomů, například při mitóze, diferenciaci a apoptóze. Další komponent scaffoldu je enzym topoizomeráza II (topo II). Má svou nezastupitelnou funkci v kondenzaci/dekondenzaci chromatinových smyček. Preferenčně se váže na AT bohaté oblasti. DNA je bohatá na AT oblasti a bylo zjištěno, že AT sekvence se vyskytují podél os chromosomů.
53 noho experimentů bylo orientováno na izolaci jaderné matrix a podle metody a zjištěných skutečností bylo publikováno několik názvů oblastí jaderné matrix: 1) Scaffold Attachment Region (SARs) 2) Matrix attachment regions (MARs) 3) Loop basement attachment regions (LBARs) LBARs
54 Function of MARs Facilitate the processes of gene expression and DNA replication MAR
55 Shrnutí problematiky: 1. Struktura a funkce cytoskeletu. 2. Hlavní proteiny cytoskeletu. 3. Laminy a další proteiny jaderného skeletu. 4. Jaderná matrix. 5. Oblasti MARs, SARs a LBARs a jejich funkce.
Cytoskelet a jaderná matrix. Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno
Cytoskelet a jaderná matrix. Eva Bártová Biofyzikální ústav AV ČR Brno Eukaryotic Cells All cells are surrounded by a plasma membrane made of phospholipids and proteins. Eukaryotic cells have membrane
Chromatin. Struktura a modifikace chromatinu. Chromatinové domény
Chromatin Struktura a modifikace chromatinu Chromatinové domény 2 DNA konsensus 5 3 3 DNA DNA 4 RNA 5 ss RNA tvoří sekundární strukturu s ds vlásenkami ds forms 6 of nucleic acids Forma točivost bp/turn
Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
Uspořádání genomu v jádře buňky a jeho možná funkce. Stanislav Kozubek Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
Uspořádání genomu v jádře buňky a jeho možná funkce Stanislav Kozubek Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i. DNA, nukleosomy, chromatin, chromosom a genom Chromosom Genom v jádře Buňka Chromatinové vlákno Nukleosomy
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené
Buňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
Buněčné jádro a viry
Buněčné jádro a viry Struktura virionu Obal kapsida strukturni proteiny povrchove glykoproteiny interakce s receptorem na povrchu buňky uvnitř nukleocore (ribo )nukleova kyselina, virove proteiny Lokalizace
Laminy a laminopatie. Co jsou to laminy? intermediální filamenta - V. třída. nacházejí se v jádře
Laminy a laminopatie Co jsou to laminy? intermediální filamenta - V. třída nacházejí se v jádře Intermediáln lní filamenta (IFs) filamenta o průměru 10-12 nm strukturální funkce, ochrana proti mechanickému
Globální pohled na průběh replikace dsdna
Globální pohled na průběh replikace dsdna 3' 5 3 vedoucí řetězec 5 3 prodlužování vedoucího řetězce (polymerace ) DNA-ligáza směr pohybu enzymů DNA-polymeráza I DNA-polymeráza III primozom 5' 3, 5, hotový
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 3. Enzymy a proteinové motory Ivo Frébort Enzymová katalýza Mechanismy enzymové katalýzy o Ztráta entropie při tvorbě komplexu ES odestabilizace komplexu ES
VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost
VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické
růstu a buněčného dělění
Buněčný cyklus - principy regulace buněčného Buněčný cyklus - principy regulace buněčného růstu a buněčného dělění Mitóza Průběh mitózy v buněčné kultuře fibroblastů Buněčný cyklus Kinázy závislé na cyklinech
DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 1 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Charakteristika buněčného cyklu eukaryot
Struktura chromatinu. Co je to chromatin?
Struktura chromatinu Buněčné jádro a genová exprese Lenka Rossmeislová struktura-význam-modifikace Co je to chromatin? hmota, ze které jsou vytvořeny chromozomy DNA asociovaná s proteiny, které napomáhají
Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze
Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze Imunofluorescence DAPI Přehled regulace buněčného cyklu Základní terminologie: Cycliny evolučně konzervované proteiny s homologními oblastmi; jejich
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
BUNĚČNÝ CYKLUS Buněčné dělení Cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin- Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu 8 cyklinů
Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)
RNAi Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor) Místo silné pigmentace se objevily rostliny variegované a dokonce bílé Jorgensen pojmenoval tento fenomén
Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.
Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc. Cytosol: tekutá hmota, vyplňující prostor uvnitř buňky mezi organelami. Ve světelném mikroskopu se jeví jako amorfní
Epigeneticky kontrolované změny exprese genů u nádorových onemocnění
Masarykova Univerzita Přírodovědecká fakulta Epigeneticky kontrolované změny exprese genů u nádorových onemocnění Diplomová práce Bc. Stanislav Stejskal Školitel: RNDr. Irena Koutná Ph.D. Brno, duben 2006
Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat
8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů
Buněč ěčné dělení BUNĚČ ĚČNÝ CYKLUS ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin-Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího
Buněčný cyklus - principy regulace buněčného růstu a buněčného dělění
Buněčný cyklus - principy regulace buněčného růstu a buněčného dělění Mitóza Dr. B. Duronio, The University of North Carolina at Chapel Hill Buněčný cyklus Kinázy závislé na cyklinech kontrolují buněčný
CZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
25.2.2014. Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. 1 Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
http://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.
Genomika DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje. Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie
CYTOLOGIE 3. týden Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa Ústav histologie a embryologie MUDr. Radomíra Vagnerová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie 02241 Přednášky 2.
Laboratoř růstových regulátorů Miroslav Strnad
Laboratoř růstových regulátorů Miroslav Strnad Fyziologie rostlinné buňky, cytoskelet, buněč ěčné dělení a onkogeneze [kap 1] Olomouc Univerzita Palackého & Ústav experimentální botaniky AV CR ER
Cytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
Molekulární diagnostika pletencové svalové dystrofie typu 2A
Molekulární diagnostika pletencové svalové dystrofie typu 2A Lenka Fajkusová Centrum molekulární biologie a genové terapie Fakultní nemocnice Brno Pletencové svalové dystrofie (Limb Girdle Muscular Dystrophy
MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK
MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK PLASMATICKÁ MEMBRÁNA EUKARYOTICKÝCH BUNĚK Všechny buňky (prokaryotické a eukaryotické) jsou ohraničeny membránami zajišťujícími integritu a funkci buněk Ochrana
TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis
TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis Mikrotubuly Formace heterodimerů α/βtubulinu Translace α a β -tubulin monomerů chaperonin c-cpn správný folding α-tubulin se váže na TFC B a β na TFC
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament
Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 6. Struktura nukleových kyselin Ivo Frébort Struktura nukleových kyselin Primární struktura: sekvence nukleotidů Sekundární struktura: vzájemná poloha nukleotidů
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
pátek, 24. července 15 BUŇKA
BUŇKA ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA mitochondrie ribozom hrubé endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmatická membrána mikrotubule lyzozom hladké endoplazmatické retikulum Golgiho aparát jádro jadérko chromatin volné
Základy buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
Svět RNA a bílkovin. RNA svět, 1. polovina. RNA svět. Doporučená literatura. Struktura RNA. Transkripce. Regulace transkripce.
RNA svět, 1. polovina Struktura RNA Regulace transkripce Zrání pre-mrna Svět RNA a bílkovin Sestřih pre-mrna Transport a lokalizace RNA Stabilita RNA Doporučená literatura RNA svět Alberts B., et al.:
CZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal
Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka
Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)
Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Cytoplazmatická membrána osemipermeabilní ofosfolipidy, bílkoviny otransport látek, receptory,
Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK
Buňka V Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK Autor: doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie, kód B02241 Datum:
3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk
3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk Co je nukleocytoplasmatický kompartment a jak vypadá u typické rostlinné buňky Jádro buněčné Nositel naprosté většiny genetické informace buňky Jak
Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78
Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78 Blok 3 Role aktinového cytoskeletu v morfogenezi rostlinných buněk - analýza fenotypu Úlohy: 1. Kvantifikace počtu zkroucených a správně tvarovaných trichomů u
ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník
(Vývojová biologie) Embryologie Jiří Pacherník jipa@sci.muni.cz Podpořeno projektem FRVŠ 524/2011 buňka -> tkáně -> orgány -> organismus / jedinec Základní procesy na buněčné úrovni dělení buněk proliferace
Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje
Genetická kontrola prenatáln lního vývoje Stádia prenatáln lního vývoje Preembryonální stádium do 6. dne po oplození zygota až blastocysta polární organizace cytoplasmatických struktur zygoty Embryonální
Genetika člověka GCPSB
Inovace předmětu Genetika člověka GCPSB Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Genetika člověka / GCPSB 7. Genetika
IMUNOFLUORESCENCE. Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU
Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU Luminiscence jev, při kterém látka emituje záření po absorpci excitačního záření (fotoluminiscence)
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK EUKARYOTICKÉ ORGANELY Jádro Ribozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Lysozomy Endozomy Mitochondrie Plastidy Vakuola Cytoskelet Vznik eukaryotického jádra Jaderný
Centrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY 1 VÝZNAM MEMBRÁNOVÝCH RECEPTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Membránové receptory: adrenergní receptory (receptory pro adrenalin a noradrenalin) Funkce: zprostředkování
(molekulární) biologie buňky
(molekulární) biologie buňky Buňka základní principy Molecules of life Centrální dogma membrány Metody GI a MB Interakce Struktura a funkce buňky - principy proteiny, nukleové kyseliny struktura, funkce
od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj
Chromosomy a karyotyp člověka
Chromosomy a karyotyp člověka Chromosom - 1 a více - u eukaryotických buněk uložen v jádře karyotyp - soubor všech chromosomů v jádře jedné buňky - tvořen z vláknem chromatinem = DNA + histony - malé bazické
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK EUKARYOTICKÉ ORGANELY Jádro Ribozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Lysozomy Endozomy Mitochondrie Plastidy Vakuola Cytoskelet Vznik eukaryotického jádra Jaderný
Přeměna chemické energie v mechanickou
Přeměna chemické energie v mechanickou Molekulám schopným této energetické přeměny se říká molekulární motory. Nejklasičtějším příkladem je svalový myosin (posouvá se po aktinu), ale patří sem i ATP-syntáza
Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin.
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin. Nukleové base - purinové a pyrimidinové Ribonukleosidy - base + ribosa Deoxyribonukleosidy base + 2 - deoxyribosa Nukleotidy,
Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta)
CYTOSKELET - pohyb bunek, zmeny tvaru bunek - pohyb organel, bunecné procesy (napr. separace chromosomu) - vyzaduje energii (ATP) - CYTOSKELETON = cytoplasmaticky systém vláken - nutný pro bunecný pohyb,
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie
Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza Mgr. Zbyněk Houdek Chromozomy Geny jsou u eukaryotických organizmů z převážnéčásti umístěny právě na chromozómech v b. jádře. Jejich velikost a tvar jsou rozmanité,
Bakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce
. Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce Exocytóza BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace
Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky
Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky Prof. MUDr. RNDr. Svatopluk Čech, DrSc. MUDr. Irena Lauschová, Ph.D. FYZI přednášky, praktika mikrosk. sál budova A1, přízemí, mikrosk.
Miroslav Průcha Ostrava 30.ledna 2018
Cirkadiánníí Rytmus a Imunitní Odpovědˇ Miroslav Průcha Ostrava 30.ledna 2018 DISCLOSURE.NONE In 1984, Jeffrey Hall and Michael Rosbash at Brandeis University in Waltham, Massachusetts, studied the period
BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí
(1 BUNĚČNÝ CYKLUS BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace kontrolní body molekulární brzdy Jednobuněčné
Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková
Těsně před infarktem Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod Jan Kalina, Marie Tomečková Program, osnova sdělení 13,30 Úvod 13,35 Stručně o ateroskleróze 14,15 Měření genových expresí 14,00
Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti