HLEDÁNÍ JAKO POJMOVÝ POSTOJ Jiří Raclavský

HLEDÁNÍ JAKO POJMOVÝ POSTOJ Jiří Raclavský Abstract (Seeking as Notional Attitude): As Quine already recognized, there are attitudes that cannot be read in relational sense (extensionally), but exclusively in notional sense ( John seeks unicorn ). Montague proposed first intensional solution for the case of seeking. We use and extend generalization of his account as being done by logicians using Tichý s Transparent Intensional Logic. (Empirical) notional attitude is characterized as empirical asymmetric relation between an agent (individual) and an intension (its concept cannot be substituted by the concept of another intension). We distinguish four basic kinds of search-attitudes : seeking of the holder of an individual office, i.e., individual-in-intension (for example who is the murderer of somebody if any), seeking of the location of the holder of an office (for example the site of Troy if any), looking for the holder of an office (like the author of Waverley), looking for the location of the holder of an office (searching where is the murderer of somebody); the cases of relations towards intensions other than individual offices or location-offices are analyzed too. 1. ÚVOD Jak postřehli již mnozí, substituce pomocí výrazů, které z hlediska extenzionalistické analýzy označují stejný objekt, leckdy selhávají (a vzniká paradox analýzy), načež snaha tyto případy vyřešit vedla k překonání extenzionalismu a k přijetí intenzionální logiky. Nicméně se zjistilo, že intenzionální logika není s to vyvarovat se substitucí, které zapříčiňují paradox vševědoucnosti, což zas vedlo k logice hyperintenzionální, tedy k takové logice, která disponuje explikujícími entitami, jimiž jsou hyperintenze (v cresswellovském duchu jsou to strukturované významy, z jiného hlediska procedury). Z již navržených hyperintenzionálních systémů (Cresswellův, Almogův, Tichého, Zaltův) můžeme pro naše zkoumání velmi důvodně zvolit Transparentní intenzionální logiku (TIL) Pavla Tichého pro několik význačných vlastností. Sémantika pomocí TIL je antikontextualistická v tom smyslu, že to, zda výraz označuje extenzi či intenzi v zásadě není závislé (tak jako třeba u Fregeho, Carnapa či Montagueho a dalších) na kontextu; budeme říkat, že výraz vyjadřuje konstrukci onu hyperintenzi (která může být chápána též jako explikace Fregeho smyslu), přičemž tato konstrukce konstruuje výrazem denotovanou (=označovanou) intenzi, či extenzi (ve složitějších případech jinou konstrukci); to, k čemu na rozdíl od neempirického výrazu referuje výraz empirický (který denotuje intenzi) není logickou analýzou odhalitelné, závisí to na faktuálním stavu světa; dva empirické výrazy referující v určitém možném světě a čase k témuž objektu nazýváme koreferenční. Dalším pro nás význačným rysem TIL je explicitní zachycení proměnných možných světů (a také časových okamžiků) v zápisech konstrukcí (dík transparentnosti interpretovaného formalismu TIL je zřejmé i jejich umístění v konstrukcích entitách, které TIL filosoficky předpokládá a je tedy objektuálním systémem); toto umožňuje s nečekanou zřetelností a hloubkou explikovat problematiku supozic de dicto a de re, která do problematiky logiky postojů značně zasahuje. V neposlední řadě přispělo k naší volbě logického systému i to, že teoretici užívající ke svým logicko-sémantickým analýzám TIL se doposud věnovali pojmovým postojům (mezi které právě hledání patří) nejvíce a v posledních době dokonce se značnou intenzitou. 2. TRANSPARENTNÍ INTENZIONÁLNÍ LOGIKA Protože aparát Transparentní intenzionální logiky lze snadno dohledat v řadě níže citovaných publikacích, 1 omezíme se jen na několik neformálních poznámek. Aparát konstrukcí vychází z (typovaného) lambda kalkulu, avšak s určitými modifikacemi. Nejnižší objekty jsou 1 Odkazujeme zde zejména na Tichý, P. (1988), Materna, P., Štěpán, J. (2000). 1

dosahovány buďto jednoduchým druhem konstrukce, jíž je trivializace (značená pomocí 0 ), anebo jsou (případně) konstruovány proměnnými (např. x, y), což jsou konstrukce konstruující různé objekty na základě objektuální valuace; operaci aplikace odpovídá kompozice ([X X 1...X n ]) spočívající typicky v aplikaci zkonstruované funkce na argument, jímž je zkonstruovaná n-tice, tedy např. [F A 1 A 2 ], častá je [[F w]t] zkracovaná na F wt (konstruuje hodnotu funkce zkonstruované konstrukcí F na argumentech zkonstruovaných konstrukcemi proměnnými w a t), operaci lambda abstrakce odpovídá uzávěr, přičemž časté jsou konstrukce funkcí z možných světů a časů, λwλt [...wt...]. (Mj. Pojem je modelován jako určitá uzavřená konstrukce.) Podotkněme ještě, že TIL zachází s parciálními funkcemi a předpokládá fixní universum diskursu. V TIL je užívána rozvětvená teorie typů (je uplatněna i při definici konstrukcí), přičemž atomickými typy jsou v epistémické bázi individua (ι), pravdivostní hodnoty (ο), možné světy (ω) a časové okamžiky/reálná čísla (τ); z těchto se tvoří třídy, relace a funkce, tedy typy molekulární. Na rozdíl od extenzí jsou intenze, coby funkce z možných světů a časů, obecně vždy typu ((ατ)ω), zkráceně α τω (kde α je libovolný typ); konstrukce konstruující objekty těchto typů však patří do vyššího řádu (typ konstrukcí je obecně značen * n ). Nyní několik příkladů typu námi níže zmiňovaných objektů denotovaných následujícími výrazy individua, ι: X(enie), Y(annis), J(iří IV.), W(averley), Q(uine), P(avel), R(ussell), R (hino), O(idipus), W (ittgenstein), P (rincipia Mathematica); individuové úřady (role), ι τω : P (egas), T(rója); empirické funkce z individuí do individuí, (ιι) τω : Vr(ah někoho), Ot(ec někoho), Pr(ezident něčeho), Au(tor něčeho); empirické vlastnosti, (οι) τω : NO(sorožec), JE(dnorožec); empirické relace, (ο α α) τω : Kop(at do něčeho); propozice, ο τω : Gödel se narodil v Brně; konstrukce řádu 1 (objekty typu řádu 2), * 1 : 0 2, 0 +, [ 0 0 25]; čísla, τ: 2, 3, 5, 25; číselné množiny, (οτ): PR(vočísla); funkce z čísel do čísel, (ττ): ; funkce z dvojic čísel do čísel, (τττ): +; neempirické relace, (οαα): =; proměnné x (či y), u, c probíhají (v tomto pořadí) objekty typu ι, ι τω, * 1 ; kvantifikátory a označují objekt obecně typu (ο(οα)), kde α odpovídá typu, přes který probíhá příslušná kvantifikovaná proměnná. Odlišme ještě perspektivu mluvčího (reportéra), což je perspektiva toho, kdo postoj připisuje, od perspektivy toho, komu je postoj přisuzován (toho, kdo věří, ví, domnívá se, atd.) (Duží, M. (2002)); v zápisech konstrukcí budeme proměnné perspektivy toho, komu je postoj připisován, syntakticky odlišovat přidáním apostrofu (např. w ). Konstrukce intenze je v rámci nějaké konstrukce, jejíž je podkonstrukcí, v supozici de re právě tehdy, když je podrobena intenzionálnímu sestupu (aplikaci na w a t) vzhledem k perspektivě mluvčího; jinak je v supozici de dicto. V Duží, M. (2002) jsou rozebírány dva principy, které platí (a to salva veritate) v případech supozic de re a obecně neplatí v případech supozic de dicto, my je formulujeme následovně. Princip existenční presupozice: Je-li podkonstrukce C konstrukce K vyjádřené určitou větou V v supozici de re, tak věta P, která tvrdí, že hodnota intenze konstruované touto podkonstrukcí C v daném w a t existuje, je existenční presupozicí dané věty V. 2 Princip vzájemné substituovatelnosti pomocí koreferenčních výrazů pro intenze: 3 Pokud instance (hodnota) intenze I konstruované podkonstrukcí C konstrukce K věty V v daném w a t existuje, můžeme za konstrukci této intenze I dosadit konstrukci D jiné intenze, která má v daném w a t stejnou instanci (výrazy vyjadřující konstrukce těchto intenzí 2 Např. konstrukce vyjádřená větou Francouzský král je holohlavý má v supozici de re podkonstrukci vyjádřenou výrazem francouzský král a její existenční presupozicí je tedy věta Francouzský král existuje ; aby byla daná věta pravdivá, či nepravdivá, musí být splněna (být pravdivá) její existenční presupozice není-li tato presupozice pravdivá, tak daná věta nemá pravdivostní hodnotu (podkonstrukce vyjádřená výrazem francouzský král v aplikaci na w a t je nevlastní). 3 Ačkoli se běžně mluví o substituci výrazů, TIL je objektuální, jsou tedy substituovány konstrukce těmito výrazy vyjádřené, proto hovoříme alespoň o substituci pomocí koreferenčních výrazů. 2

jsou koreferenční). 4 Častým případem je i substituce, kdy intenze I má v daném w a t hodnotu (instanci) a my můžeme za její konstrukci dosadit jinou konstrukci, která je vyjádřena výrazem, který je vlastním jménem ( přímým označením) této instance. 5 3. POJMOVÉ POSTOJE Již bylo naznačeno, že hledání budeme řadit mezi pojmové postoje. Je proto třeba ujasnit, co pojmové postoje jsou. Naneštěstí právě v tomto nepanuje všeobecná shoda a tak musíme přijmout alespoň následující charakteristiky. Jisté je, že vedle propozičních postojů (propositional attitudes) patří do logiky postojů (attitude logic) postoje pojmové (notional attitudes). 6 Uvažujeme jako první kritérium to, že zatímco postoje propoziční se vyznačují tím, že objektem-cílem postoje je to, o čem hovoří vedlejší věta (uvažme např. Xenie ví, že Gödel se narodil v Brně, Yannis si myslí, že 2 3 =8 ), v případě postojů pojmových je objektem-cílem to, co je většinou označeno výrazem nevětným (uvažme např. Xenie hledá slavného logika narozeného v Brně, Yannis myslí na 2 3 ). Tímto objektem-cílem pojmového postoje je jakýsi pojem (notion), což však nemusí být výlučně pojem v logickém slova smyslu (concept). Tímto vlastně klademe fundamentální otázku: K jakému druhu objektu je agens činící postoj vztažen? Nechť sám postoj je charakterizován jako (asymetrická) empirická relace (vztah) mezi agens (individuem, jemuž je postoj připisován) a objektem-cílem (objektem postoje) (srov. Raclavský, J. (2003), s. 38). 7 Další související fundamentální otázkou je otázka: Které postoje smí být zvány pojmové? Zřejmě totiž ne každý postoj k objektu-cíli určitého druhu lze považovat za pojmový (první otázka může sloužit jako rozlišovací kritérium). Vyjdeme-li z předpokladu, že pojem (notion) je cosi abstraktního, tak z pojmových postojů lze vyloučit vztahy k individuu (uvažme třeba věty jako Xenie mluví s Yannisem, Xenie kope do balónu ). 8 Další entity, které nemusí být považovány za pojmy (ve smyslu notion) jsou pravdivostní hodnoty, možné světy, čísla, číselné relace a funkce (extenze nikoli konstrukční povahy) ačkoli jsou abstraktní, můžeme uvažovat, že to jsou jen pouhé objekty; postoje k zmíněným druhům objektů budeme nazývat postoje objektuální. Dosavadní výzkum v rámci TIL se přiklonil k pojetí, podle kterého jsou objektem-cílem pojmových postojů buďto konstrukce (a jde tak o pojmové postoje ke konstrukcím), anebo intenze (pojmové postoje k intenzím). Blíže se problému definice pojmových postojů budeme věnovat v Závěru. Přesto ještě dále uvedeme, že ke klasifikaci postojů byla v TIL (většinou implicitně) užívána rozvětvená teorie typů. Tento nástroj sice není pro tento účel zcela dokonalý, nicméně velmi dobře pomáhá při desambiguaci vět vypovídajících o (pojmových) postojích, neboť tyto věty jsou mimořádným způsobem nejednoznačné. Dále musíme upozornit, že jsme se v našich zkoumáních přiklonili pouze k jedné určité koncepci intencionality, totiž k takové 4 Např. tím, k čemu v aktuálním světě a čase (ko)referují výrazy prezident USA a manžel první dámy USA, je G. W. Bush. Proto můžeme v konstrukci věty Prezident USA je Republikán za pojem úřadu prezidenta USA korektně dosadit pojem úřadu manžela první dámy USA a odvodit větu Manžel první dámy USA je Republikán. 5 Protože v aktuálním světě a čase je prezidentem USA G. W. Bush, můžeme např. konstrukci vyjádřenou výrazem G. W. Bush dosadit za konstrukci vyjádřenou výrazem prezident USA a z věty Prezident USA je Republikán odvodit větu G. W. Bush je Republikán. 6 Za prvního myslitele, který užil termín pojmový postoj, je považován podobně jako v případě termínu propoziční postoj Bertrand Russell (srov. Russell, B. (1940)). 7 V pozici agens, činitele hledání (a obecně postojů, i pojmových) je vždy individuum, ať už je ve větě zadáno vlastním jménem, individuovou deskripcí či třídovým determinátorem. 8 Problém zde zjednodušujeme v tom, že nechceme diskutovat pojetí, podle kterého individua (v logickém smyslu) jsou abstraktní. 3

koncepci, podle níž nejsou (pojmovými) postoji pouze mentální aktivity jako např. myslet na americké prezidentství, ale i aktivity jako mluvit o americkém prezidentství ). 4. ROZDÍLNÉ HYPOTÉZY, JAK EXPLIKOVAT HLEDÁNÍ Rekonstrukci geneze problému a také původ toho, proč některé postoje nazýváme pojmové a proč mezi takovéto postoje patří právě hledání, lze rozpoznat z následujícího sledu hypotéz. Tyto hypotézy byly vedeny snahou explikovat věty o hledání. Jejich rysem je i to, že se snaží charakterizovat to, o objektech jakého druhu se ve větách o hledání hovoří. Na první pohled je totiž tato otázka jednoduchá podobně jako v případě takových vět jako třeba Yannis kope do balónu je věta: Xenie hledá Koh-I-Noor. o dvou individuích, která jsou k sobě vzájemně vztažena relací kopat, či hledat. Máme tak první hypotézu o objektech jakého druhu vypovídají věty o hledání: H1: individuum-relace-individuum Willard van Orman Quine si ve stati Quantifiers and Propositional Attitudes (Quine, W. v. O. (1956)) jako první vážně položil otázku, jak je tomu však třeba v případě, kdy jako objekt jednání, např. hledání, má být něco, co se v doméně nenachází; 9 uvažme třeba následující větu: 10 Quine hledá jednorožce. Quine si uvědomil, že v tomto případě není možné chápat hledání v relačním smyslu (jak je to běžné v predikátové logice), neboť žádné individuum v doméně nemá vlastnost být jednorožcem. Musí být proto uskutečněno chápání hledání v pojmovém smyslu (notional sense). Quine navrhl coby analýzu dané věty (analýzu v pojmovém smyslu) tzv. klauzální analýzu (clausal-analysis). O tuto se opírají Quineovy sice četní (nicméně rozsahem zkoumání pojmových postojů spoří) následovatelé, tzv. propozicionalisté (Terence Parsons, Marcel den Dikken, Richard Larson, Peter Ludlow, William Lycan, Mark Richard). Klauzální analýza spočívá v tom, že větu, u níž není možný relační výklad, parafrázujeme na větu, kde je pro relační výklad nehodící se sloveso nahrazeno dvěma slovesy (gramaticky vztaženými anglickou částicí that) tak, aby věta říkala zhruba stejnou skutečnost, avšak aby při analýze predikátovou logikou nevedla k nežádoucím důsledkům. Takže věta: Quine hledá jednorožce. by měla být podle propozicionalistů přetvořena na větu: 11 Quine usiluje o to, aby nalezl jednorožce. V korespondující analýze tak není postoj veden k prvku domény, ale k propozici. Druhou hypotézou, jak explikovat věty o hledání (a nalézání) tedy je: H2: individuum-relace-propozice Quineovo řešení sice může jeho následovníky uspokojit, nicméně je zpochybnitelné třeba tím, že je otázkou odkud se v analýze vzalo sloveso nalézt, když věta hovoří o hledání a nikoli nalézání?, odkud přišlo usilování nebo přání, když věta o tomto toužení nehovoří? Navíc: máme takovéto věty analyzovat s užitím slovesa usilovat nebo přát si? analýza by přece měla být jednoznačná. Přibližně podobně se ptá i Graeme Forbes ve své stati namířené proti strategii propozicionalismu, Intensional Transitive Verbs: The Limitation of Clausal Analysis (Forbes, G. (2001b)); v případě hledání říká, že 9 Zřejmě se doménou míní doména dané relace. Jde tak vlastně o dva případy: jednak ten, že druhý člen dvojice dané relace má být nositelem určité vlastnosti (např. nosorožec, jednorožec), jednak ten, že druhým členem dvojice má být individuum, které se nachází/nenachází v universu diskursu (např. Koh-I-Noor; někdo by jako příklad neexistujícího individua uvedl třeba Pegasa). 10 Quine nebyl sebestředný a tak volil jako příklad větu Ktésiás loví jednorožce odtud se traduje pochybný názor, že něco lovit je pojmový postoj -, či větu Walter hledá mořskou pannu. 11 V angličtině jde buďto o obrat strive that [sloveso], či wish that [sloveso]. 4

k parafrázované větě lze vhodně připojit jako přívěsek hledáním ( by looking ) (Forbes, G. (2001b), s. 8), takže analýza získá přibližně tutéž obsahovou bohatost, co věta analyzovaná. Otázkou, kterou si také klademe, je, zda by se činitel postoje hledání ztotožnil s tím, že si vlastně přeje jen jistou propozici (navíc o nalézání a nikoli o hledání). Připomeňme si rovněž, že samotný Quineův princip analýzy vět propozičních postojů byl řadou teoretiků kritizován a odsouzen jakožto tzv. sentencialismus. 12 Relativně velmi brzy po Quineově iniciátorské stati to byl Richard Montague, který si zřejmě uvědomil nevhodnost a umělost Quineova přístupu a využil své intenzionální logiky k tomu, aby explikoval věty jako např.: John hledá jednorožce. 13 jakožto věty o relaci (a to relaci v intenzi ) k určité intenzi, coby objektu-cíli postoje (srov. Montague, R. (1974a), (1974b), (1974c)). Takto získáváme třetí hypotézu, podle které věty o hledání vypovídají o následujících typech objektů: H3: individuum-relace(v intenzi)-intenze což je řešení, které nemůže být kritizováno tak, jako ta dvě předchozí. Navíc hledání je chápáno jako modálně determinované (Montague řadí sloveso hledat k intenzionálním slovesům). Závadou Montagueho návrhu ovšem je, že Montague pro tuto explikaci ve svých studiích vlastně nedosáhl korektní formální podoby jak tvrdí např. Graeme Forbes (Forbes, G. (2001a)), Montagueho systém je totiž technicky koncipován tak, že postoj hledání je veden nikoli k uvažované intenzi, ale k intenzionálnímu operátoru ^. Toto tvrzení je do jisté míry analogické Tichého kritice Montagueho analýz propozičních postojů. 14 V určité návaznosti na Montagueho, a to zejména v prosazování schématu třetí hypotézy, rozepisuje Graeme Forbes své drafty, které se objevují na jeho webové stránce. Z toho, co bylo zatím aspoň dočasně zveřejněno, však není zcela patrné, zda Forbes dostál formálně přesného vyjádření proklamované intenzionality. Šíře Forbesových zájmů, které se týkají námi zkoumaného problému, se rozlévá do zkoumání anafory a indexických výrazů (užitím Schifferovy hidden-indexicals semantics, Forbes, G. (2001a)), zkoumání složených vět o postojích (zejm. Forbes, G. (2002)), dále vsunování různých modifikátorů do vět o postojích, či vsunování výrazů pro různé nestandardní kvantifikátory (obojí viz zejm. ve Forbes, G. (2001b)). V současné době tak není možné podrobit Forbesova zkoumání bližšímu rozboru. 5. VÝVOJ EXPLIKACE HLEDÁNÍ V TIL V rámci TIL prošla zkoumání hledání i dalších vět o postojích určitým vývojem. Velmi důležité bylo prosazování hyperintenzionálního přístupu v případě propozičních postojů. Například věta: Pavel si myslí, že 2+3=5. byla analyzována tak, že činitel postoje je vztažen ke konstrukci aplikace rovnosti na součet dvou a tří a číslo pět, nikoli k objektu, který je touto konstrukcí konstruován (totiž k pravdivostní hodnotě True). Tím TIL překonává hypotézu, že při postoji k matematickým či logickým entitám je činitel postoje vztažen přímo k denotovanému matematickému (či logickému) objektu, nikoli ke konstrukci tento objekt konstruující: M1: individuum-empirická relace-matem. / log. objekt denotovaný výrazem Podle té by byla korektní inference na větu: 12 Můžeme se oprávněně domnívat, že důvod, proč Quine nepřijal jako objekt postoje hledání intenzi (srov. následující hypotézy), tkví v Quineově tvrdošíjném odmítání intenzí jako takových. 13 Mj. V Montagueho textech se vždy vyskytuje angl. sloveso seek. 14 Srov. Tichý, P. (1978): Two Kinds of Intensional Logic. Epistemologia, 1, 143-164. 5

Pavel si myslí, že 25=5. Tato věta však z předchozí věty nevyplývá, neboť je myslitelné, že Pavel nezná odmocniny a tak mu druhá rovnost může být naprosto neznámá. Navíc, kdybychom se ho zeptali, co si myslí, odpověděl by, že 2+3=5 a nikoli 25=5. Při hyperintenzionálním vysvětlení je postoj veden ke konstrukci a za tu nelze substituovat konstrukci, jejíž výraz je sice s výrazem předchozí konstrukce ekvivalentní (označuje tentýž objekt), avšak není synonymní (vyjádřené konstrukce jsou různé). Pro tento případ je v TIL uplatněna analýza v tom smyslu, že věta vypovídá o objektech následujících typů: M2: individuum-empirická relace-konstrukce V případě vět o (zřejmě) pojmových postojích je ukázkovým příkladem pro nutnost přijmout hyperintenzionální přístup následující neplatný úsudek: Pavel počítá 2+3. Pavel počítá 25. // nevyplývá Pavel vůbec nemusí umět odmocniny počítat, denotát výrazů 2+3 a 25, totiž číslo 5, počítat nelze; odvození závěru není korektní. Analýza je: λwλt [ 0 Poč 0 wt P 0 [ 0 + 0 2 0 3] ] λwλt [ 0 Poč 0 wt P 0 [ 0 0 25] ] // nevyplývá přičemž konstrukce 0 [ 0 + 0 2 0 3] a 0 [ 0 0 25] konstruují objekty typu * 1, sloveso Poč(ítat něco) tak označuje objekt typu (ο ι * 1 ) τω. Objektem-cílem takovýchto postojů mohou být objekty i vyššího řádu než 1. Jimi mohou být nepochybně i pojmy ve smyslu teorie pojmů (ačkoli nejčastěji jde podobně jako v případě matematických entit o objekty typu řádu 2). 15 Patrně to byly tyto analýzy TIL, které motivovaly Bjørna Jespersena v iniciátorské studii On Seeking and Finding (Jespersen, B. (1999)) argumentovat pro stanovisko, že např. při hledání místa, kde je Trója, není dostačující funkcionální (tj. intenzionální) přístup, nýbrž že je vhodnější chápat postoj hledání jako vztah ke konstrukci ( konstrukční přístup). Protože Jespersen považoval toto přece jen za silné, příliš jemné řešení, navrhl, aby hledání bylo vztaženo k ekvivalenční třídě uzavřených konstrukcí vázaných k sobě relací quasiidentity, což je vlastně pojem, jak byl charakterizován v teorii pojmu Pavla Materny (srov. Jespersen, B. (1999), s. 66-67). Tím nás Jespersen vedle k následující hypotéze: H4: individuum-empirická relace-pojem Podle ní by například věta: Jiří IV. hledá autora Waverley. měla být analyzována takto: 16 λwλt [ 0 Hle 0 wt J [λwλt [ 0 Au 0 wt W]] ] // Hle(dat) označ. objekt typu (ο ι (ο* 1 )) τω Ve své disertační práci Attitudes and Singular Reference in Transparent Intensional Logic (Jespersen, B. (2000), zvl. s. 109) ovšem Jespersen z tohoto stanoviska ustoupil na konstrukční přístup, přičemž s výhradou se k tomuto stanovisku připojil i Pavel Materna (Materna, P., Štěpán, J. (2000), s. 75, výhrady na s. 83). Jde o hypotézu: H5: individuum-empirická relace-konstrukce Výše uvedená věta o Jiřího hledání je pak analyzována takto: λwλt [ 0 Hle 0 wt J 0 [λwλt [ 0 Au 0 wt W] ] // Hle(dat) označuje objekt typu (ο ι * 1 ) τω Marie Duží ovšem již ve stati Propoziční / pojmové postoje: postoje ke konstrukcím nebo k intenzím? (Duží, M. (2000b), s. 54) při zkoumání vztahu vět Karel hledá svého nejstaršího bratra, kterému je 25 let a Karel hledá svého nejstaršího bratra, kterému je 5 2 15 V případě pojmových postojů k matematickým a logickým pojmům (nikoli však přímo k objektům) teoretikové TIL většinou zachovávali toto konstrukční stanovisko. Odhlížíme zde ovšem od některých mezních případů, jako např. když Pavel myslí na číslo 5 a mluvčí o tomto referuje v tom smyslu, že myslí přímo na ten objekt (tj. číslo), a mluvčí hovoří o tomto objektu např. pomocí výrazu odmocnina z 25 (jde o objektuální postoje). Srov. Raclavský, J. (2003). 16 Konstrukce [λwλt [ 0 Au wt 0 W]] je zkratkou za konstrukci [λc [ 0 Quid 0 [λwλt [ 0 Au wt 0 W]] c]]. 6

let zjistila, že při konstrukčním přístupu je inference od jedné věty ke druhé překvapivě zablokována, analýza je příliš restriktivní svými důsledky a proto musí jít o vztah k pouhé intenzi. K tomuto stanovisku se připojil i František Gahér (Gahér, F. (2002), s. 148) a Duží tento názor stále zastává (Duží, M. (2003), s. 248). Proto již v Duží, M. (2000a), avšak i v (2000b), (2001), Duží a také Gahér (Gahér, F. (2002)) razí hypotézu, podle níž je hledající vztažen k individuovému úřadu (přičemž pojem tohoto úřadu, konstrukce, je v supozici de dicto): 17 H6: individuum-empirická relace-individuový úřad Takže výše uvedená věta má být analyzována takto: λwλt [ 0 Hle 0 wt J [λw λt [ 0 Au 0 w t W] ] // Hle(dat) označuje objekt typu (ο ι ι τω ) τω František Gahér ovšem tuto hypotézu ve stati Anafora a pojmové postoje rozšířil i o případ hledání místa výskytu někoho (Gahér, F. (2002), s. 148), načež máme hypotézu (blíže se jí budeme věnovat níže): H6 : individuum-empirická relace-individuový úřad / úřad místa výskytu někoho K dalšímu obohacení dochází ve stati Marie Duží (Duží, M. (2003), s. 248), kde své stanovisko explicitně rozšířila i na další pojmové postoje, než postoj hledání (např. nalézání a věty přací), a jako objekty postojů uvažuje také empirické vlastnosti či propozice. A tak nejen pro hledání, ale i pro mnohé případy jiných pojmových postojů, můžeme vlastně dospět k hypotéze: H7: individuum-empirická relace-intenze (partikulárně: úřad) která je (pro případ pojmových postojů k jiným než matematickým/logickým entitám) uvedena rovněž v Raclavský (Raclavský, J. (2003)). 18 Právě tato nám bude vodítkem v následující sekci, kde uvedeme i příklady, na nichž budeme demonstrovat důvody pro její obecnost. 6. EXPLIKACE HLEDÁNÍ Zastánce common sense se nyní může podivit nad tím, k čemu jsme nakonec došli, vždyť přece on když hledá, nechová postoj k nějaké intenzi (k abstraktní funkci), ale vede nějak vztah k individuu či individuím. Jenže hledá-li nějakou fiktivní zvířenu (třeba jednorožce), je třeba mu namítnout: Když žádné individuum není jednorožcem, k jakému individuu jsi tedy vztažen?, Jsi-li vztažen k individuu či individuím, které jsou jednorožci, můžeš je vyjmenovat? V případě, že hledá někoho existujícího, je třeba mu namítat (jak správně uváděl již Russell v Russell, B. (1905) a po něm celá řada teoretiků užívajících TIL): Když hledáš třeba autora Waverley, můžeš klidně stát vedle W. Scotta, avšak dokud nezjistíš, že on je tím, kdo zastává úřad autora Waverley, bude pro tebe Scott z hlediska tvého hledání zcela nezajímavý. Je tedy třeba se vždy ptát: Hledáš toto?, přičemž hledaný objekt jmenujeme koreferenčním výrazem. Odpověď zní samo sebou: Ne., vždyť kdyby třeba Jiří IV. věděl, že Scott je autor Waverley, netoužil by autora Waverley najít, nehledal by ho, prostě by věděl, že jím je Scott. 19 Vraťme se nyní k hypotéze H6, podle níž je hledání postoj k individuovému úřadu otázka, která je teď před námi, zní: Platí tato hypotéza pro všechny postoje hledání?; ukážeme 17 Mj. aniž bychom podrobně analyzovali Kaplanovu metodu redukce intenzí na propoziční funkce (rekonstrukci Russellovy teorie propozic, coby možných kandidátů na jakési intenzionální entity podle vybraných principů Fregeho, resp. zejména Churchovy sémantické teorie), dá se soudit, že David Kaplan také zřejmě adheruje k H6 (jedinečně splňovaná vlastnost je snad něčím jako náš individuový úřad): Hledání [seeks] se stává relací mezi individuem a vlastností [atributte] (nebudu zde rozlišovat vlastnosti a korespondující propoziční funkce), například mezi Schliemannem a vlastností být jediným místem Tróji. (Kaplan, D. (1975), s. 729). 18 Poznamenejme totiž, že objektem pojmového postoje mohou být i intenze druhého či vyššího stupně (např. (ι τω ) τω ), či např. intenze typu ω ω aj. (srov. Raclavský, J. (2003)). 19 Jak také říká Marie Duží, pojmové postoje (vč. hledání) jsou jistou obdobou vět (intencí) přacích. 7

si, že nikoli. Zároveň budeme naše zkoumání, naše explikace, třídit podle dvou charakteristik a to jednak na druhy hledání podle toho, zda je objekt-cíl postoje označován výrazem empirickým (část I.) či neempirickým (část II.), 20 jednak podle toho, zda jde o hledání ve smyslu anglického seeking, anebo anglického looking for. Anglický jazyk totiž byť to nemá stanoveno jako explicitní pravidlo disponuje výrazem seeking pro ty případy hledání, kdy existence hledaného objektu není zaručena, a výrazem looking for pro ty případy, kdy existence hledaného objektu zaručena je. Pokud pojmeme toto rozlišení jako rozlišení logické, tak hledat L (ve smyslu looking for ) jakožto vztah k intenzi bude tím, co hledat S (ve smyslu seeking ) jakožto vztah k intenzi a zároveň existuje něco, co je instance hledané intenze. 21 (Víme-li, že určitá věta vypovídá v daném případě o hledat L, onu informaci o tom, že existuje instance hledané intenze, můžeme odvodit; toto odvození je však triviální, neboť tuto informaci vlastně máme již mezi premisami.) I) Hledání objektu označeného empirickým výrazem I.1) Objekt hledání je označen deskripcí A) hledání L kdo Nejsrozumitelnějším případem hledání je takové, kdy nějaké individuum zaručeně je držitelem individuového úřadu. Příkladem je hledání autora Waverley (pro které anglický mluvčí užije výraz looking for ): Jiří IV. hledá autora Waverley. V takovémto případě chceme zjistit kdo, resp. které individuum, je oním autorem (vhodnou parafrází je tedy Jiří IV. hledá někoho, kdo je autor Waverley, anebo případně Jiří IV. hledá to individuum, které je autorem Waverley ). Protože dotyčné individuum neznáme (víme jen, jaké by mělo být), hledání je empirickou relací mezi agens a individuovým úřadem autora Waverley (konstrukce tohoto úřadu bude supozici de dicto): 22 λwλt [ 0 Hle LU wt 0 J [λw λt [ 0 Au 0 w t W] ] // pojem ind. úřadu je v sup. de dicto Výraz Hle LU (hledat někoho) označuje empirickou relaci, objekt typu (ο ι ι τω ) τω. 23 Protože konstrukce individuového úřadu je v supozici de dicto, nijak nevzniká existenční závazek (na existenci hodnoty úřadu), 24 věta nemá existenční presupozici. Dále, jak správně postřehl už Russell (Russell, B. (1905)), Jiří IV. krom toho, že nehledal Scotta, nehledal ani autora Marmion na otázku, zda hledá autora Marmion by Jiří IV. odpověděl Ne ; substituce pomocí koreferenčních termínů nejsou možné (což obecně platí pro případy, kdy (pod)konstrukce uvažovaná pro substituci je v supozici de dicto). B) hledání S kdo V případě, že existence toho, kdo zastává daný individuový úřad, zaručena není, užijeme sloveso hledat S, příkladem nechť je věta: 25 Xenie hledá vraha Zoe. Opět hledáme někoho, kdo je držitelem daného úřadu (vhodnou parafrází je tedy: Xenie hledá někoho, kdo je vrah Zoe ), nicméně agens opět není k tomuto držiteli vztažen přímo a to i proto, že nikdo, kdo by zastával daný úřad, existovat nemusí (v tomto případě vlastně to, že někdo je vrahem Zoe, je jen domněnkou, Xenie hledá pod vlivem tohoto podezření). Shodně 20 Empirický výraz je takový výraz, jehož reference závisí na stavu světa. Proto empirický výraz označuje intenzi; výraz neempirický označuje extenzi. 21 Pomocí L v horním indexu budeme indikovat, že jde o hledání ve smyslu takto definovaného looking for, pomocí S budeme indikovat, že jde o hledání ve smyslu seeking. 22 V prostředí TIL analyzoval takovýto druh hledání jako první Pavel Tichý (Tichý, P. (1988), s. 216). 23 Pomocí U v horním indexu budeme vyznačovat, že jde o vztah k individuovému úřadu. 24 A tu už pro to, že jsme hledání ve smyslu looking for takto definovali. 25 Předpokládejme, že vrahem tím, kdo přivodil smrt jen jedno individuum. 8

s hledáním z bodu I.1.A) i toto hledání Hle SU (dat někoho) označuje z hlediska teorie typů objekt typu (ο ι ι τω ) τω ; analýza je stejná): 26 λwλt [ 0 Hle SU wt 0 X [λw λt [ 0 Vr 0 w t Z] ] // pojem ind. úřadu je v sup. de dicto Konstrukce (pojem) individuového úřadu je opět v supozici de dicto nelze tedy substituovat konstrukci, jejíž výraz (např. majordomus Zoe ) je koreferenční s výrazem vrah Zoe. 27 Věta rovněž nemá existenční presupozici. C) hledání L kde Nyní uvažujme, že Xenie, či policie, ví, kdo je vrahem Zoe, nyní však chce vraha lokalizovat, hledá místo, kde ten vrah je. Tehdy věta: Xenie hledá vraha Zoe. znamená poněkud jiný druh hledání, který budeme vyjadřovat parafrází: Xenie hledá lokaci vraha Zoe. přičemž jazykově vhodnými parafrázemi jsou Xenie hledá místo, kde je vrah Zoe, či Xenie hledá to, kde je vrah Zoe (z českého vyjádření ovšem není patrné, že na rozdíl od hledání S vraha Zoe, zde jde o hledání L vraha Zoe ). 28 Věty vypovídající o hledání L jsou tedy ambivalentní, přičemž jim náleží tyto druhy explikace v případě, že jde o určení identity např. autora nějaké knihy (knihy mají autora a tak někdo je jejich autorem), je to hledání L ve smyslu bodu I.1.A), tedy hledání někoho, kdo, avšak v případě, že jde o určení místa, kde se ten, kdo zastává nějaký individuový úřad, nachází, jde o právě probírané hledání L toho, kde, hledání lokace někoho. Analýza určení typu objektu denotovaného výrazem místo, kde, resp. v našem případě lokace (někoho) je poněkud složitější a byla poprvé podána v Gahér, F. (2003), (odtud přejata v Duží, M. (2003) i v Raclavský, J. (2003)). Předpokládejme, že kdekoli na světě se určí nultý bod tří prostorových koordinát (os x, y, z), takže každému bodu vesmíru je přiřazena trojice čísel, ploše (či prostorovému objektu) třída čísel, určité místo tak je množinou trojic, objekt typu (οτττ); užijme pro něj zkratku µ. Lokace někoho (Lo) pak označuje empirickou funkci z individuí do oněch µ, (µι) τω. Konstrukce funkce spočívající v aplikaci takovéto lokace někoho na to, co zkonstruuje konstrukce individuového úřadu, konstruuje objekt typu µ τω, tedy µ-úřad. Hodnota µ-úřadu však není hledajícímu známa (kdyby k ní byl již vztažen, tak by ji nehledal), celá konstrukce µ-úřadu je tedy v supozici de dicto a Hle LM (dat lokaci někoho) označuje objekt typu (ο ι µ τω ) τω : 29 λwλt [ 0 Hle LM wt 0 X [λw λt [ 0 Lo w t [λw λt [ 0 Vr w t 0 Z]] wt ]] ] // pojem µ-úřadu je v sup. de dicto Všimněme si, že konstrukce individuového úřadu vraha Zoe je zde v supozici de re, je podrobena intenzionálnímu sestupu vzhledem k perspektivě mluvčího; může za ni být 26 Tato analýza vychází z analýzy podané Marií Duží v Duží, M. (2003), s. 254. 27 Pod tento druh hledání spadá i klasický případ hledání Oidipova: Oidipus hledá vraha Oidipova otce, Oidipus je vrah Oidipova otce, tedy Oidipus hledá Oidipa. Nelson Goodmann, který tento úsudek zřejmě uvedl jako první, si sice uvědomil jeho neplatnost, jenže návrh na formální důvod neplatnosti nedal; takový je však podali Kolář a Svoboda v Kolář, P., Svoboda, V. (1992a), (1992b). Uvědomme si též, že predikátovou logikou není zjistitelné, že závěr úsudku z premis nevyplývá (sebe Oidipus přece nehledal, sebe by nemusel hledat). Nestačí totiž pouze analyzovat denotát výrazu vrah Oidipova otce jako intenzi, musí se odlišit i supozice, v nichž se tímto výrazem vyjádřená konstrukce nachází. V první premise jde o vztah k intenzi být vrahem Oidipova otce (její konstrukce je v supozici de dicto), tedy k individuovému úřadu jako takovému; konstrukce tohoto individuového úřadu je však v druhé premise v supozici de re (tato premisa říká, že Oidipus je držitelem určitého individuového úřadu v daném w a t, pojem úřadu se užívá k poukázání na hodnotu tohoto úřadu); srov. Materna, P., Štěpán, J. (2000), s. 81-83. 28 Ačkoli výraz lokace (někoho) není v češtině zcela stylisticky vhodný, pro jeho pružnost budeme ho používat v naších příkladech. 29 Pomocí M v horním indexu vyznačujeme, že jde o vztah k µ-úřadu. 9

dosazena konstrukce individuového úřadu, jejíž výraz je koreferenční výrazu vrah Zoe (např. konstrukce vyjádřená výrazem majordomus Zoe ). 30 Zamysleme se nyní nad možnostmi pasíva. Jistě lze jednoduše sestavit větu: Lokace vraha Zoe je hledána Xenií. která vyjadřuje stejný postoj hledání jako věta se slovesem v aktívu, tedy empirickou relaci typu (ο ι µ τω ) τω, avšak tou formou, že úřadu lokace vraha Zoe je připsána empirická vlastnost být hledána Xenií. 31 Podívejme se na analýzu (m je proměnná probíhající typ µ- úřadů): λwλt [ [λm [ 0 Hle LM wt 0 X m]] [λw λt [ 0 Lo w t [λwλt [ 0 Vr 0 wt Z]] wt ]] ] // pojem µ-úřadu je v sup. de dicto, pojem ind. úřadu v sup. de re Pojem µ-úřadu je v supozici de dicto (a nelze za něj substituovat). Tento druh pasíva nazveme v souladu s terminologií M. Duží (Duží, M. (2003)) de dicto pasívum. Od něj odlišíme de re pasívum, v němž bude konstrukce individuového úřadu také v supozici de re (pojem µ-úřadu ovšem zůstává v supozici de dicto), nicméně konstrukce vlastnosti je aplikována na konstrukci individuového úřadu: λwλt [ [λx [ 0 Hle LM wt 0 X [λw λt [ 0 Lo w t x]] ]] [λwλt [ 0 Vr 0 wt Z]] wt ] // pojem µ-úřadu je v sup. de dicto, pojem ind. úřadu v sup. de re ve větném vyjádření: Vrah Zoe je ten, jehož lokace je hledána Xenií. Toto de re pasívum tohoto případu postoje je v jazyce jistě mnohem frekventovanější. Povšimněme si též, že v případě tohoto pasíva můžeme korektně substituovat (v obou premisách je konstrukce individuového úřadu v téže supozici) za konstrukci úřadu vraha Zoe konstrukci úřadu, jehož výraz je koreferenční (např. majordomus Zoe ), navíc však můžeme substituovat přímo konstrukci Yannise: Vrah Zoe je ten, jehož lokace je hledána Xenií. Yannis je vrah Zoe. Yannis je ten, jehož lokace je hledána Xenií. // vyplývá Analýza úsudku je: λwλt [ [λx[ 0 Hle LM wt 0 X [λw λt [ 0 Lo w t x]] ]] [λwλt [ 0 Vr 0 wt Z]] wt ] // pojem ind. úřadu je v sup. de re λwλt [ 0 = 0 Y [λwλt [ 0 Vr 0 wt Z]] wt ] // pojem ind. úřadu je v sup. de re λwλt [ [λx [ 0 Hle LM wt 0 X [λw λt [ 0 Lo w t x]] ]] 0 Y ] // vyplývá Na konstrukci závěru můžeme uplatnit β i -redukci (neboť konstrukce 0 Y nemůže být nevlastní) a dostáváme analýzu obdobnou jako když Xenie hledá lokaci Yannise (srov. Duží, M. (2003), s. 250-251): λwλt [ 0 Hle LM wt 0 X [λw λt [ 0 Lo 0 w t Y]] ] Právě z de re pasíva je patrné, že ten, kdo hledá L lokaci např. vraha Zoe má existenci hodnoty individuového úřadu zaručenu. To mj. odpovídá úvaze, že policie napřed zjišťuje (hledání S ), kdo je vůbec vrah a poté, co to zjistí, se snaží najít (hledání L ) jeho lokaci. Někdo by se mohl domnívat, že de re pasívum se obecně váže k hledání L. To by znamenalo, že je oprávněné i pro případ I.1.A), tedy hledání L někoho, kdo zastává daný úřad. Vyplývá však následující úsudek?: 30 Analogicky lze analyzovat i hledání L pozice hodnoty individuového úřadu jako např. ve větě Roald Amudsen hledá pozici severního pólu, kde pozice něčeho označuje objekt typu ((τττ)ι) τω, vztah je veden k ν- úřadu (kde ν je zkratka za (τττ)); viz Raclavský, J. (2003). 31 Zde vycházíme z předpokladu, že vrah Zoe je již znám (proto je konstrukce úřadu vraha Zoe v supozici de re), v případě, že by vrah znám nebyl, konstrukce vraha Zoe by byla v supozici de dicto. Kdyby byla tato věta dána bez toho, že bychom věděli, zda je vrah Zoe znám, máme dvě právě uvedené možnosti čtení. 10

Autor Waverley je hledán Jiřím IV. Scott je autorem Waverley. Scott je hledán Jiřím IV. Nemyslíme si, vždyť hledání jsme přece nahlédli tak, že nemůže být vztahem přímo k individuu (které třeba zastává nějaký úřad), ale k určité intenzi (pro srovnání a detailnější argumentaci srov. níže sekci II.1). Otázkou nyní je, k jaké intenzi. Podle nás má být závěr i první premisa chápány jako věty hovořící o hledání L lokace držitele individuového úřadu: Lokace autora Waverley je hledána Jiřím IV. Scott je autorem Waverley. Scott je ten, jehož lokace je hledána Jiřím IV. // vyplývá Tento úsudek ovšem spadá pod typ výše analyzovaného případu úsudku a my celkově zjišťujeme, že de re pasívum se váže výlučně jen na hledání L lokace. D) hledání S kde a kdo Prozkoumejme ještě klasický Churchův (Church, A. (1977), s. 55) příklad Schliemannova hledání místa, kde se nacházela Trója: Schliemann hledá lokaci Tróje. Vhodnými parafrázemi jsou třeba Schliemann hledá místo, kde je Trója, Schliemann hledá to, kde je Trója. Analýza, kterou podal František Gahér, 32 je obdobná hledání L např. vraha Zoe, tedy případu I.1.C), avšak s tím rozdílem, že jde o hledání S, hledání něčeho, co nemusí existovat. Nejenže totiž nemusí existovat místo, kde je Trója, především však nemusí existovat sama Trója (resp. to, co plní úřad Tróje třeba Hissarlik). Konstrukce obou těchto úřadů budou v supozici de dicto: λwλt [ 0 Hle SM wt 0 S [λw λt [ 0 Lo w t 0 T w t ]] ] // p. µ-úřadu i ind. úřadu je v s. de dicto Objekt označený výrazem Hle SM (dat lokaci) je podobně jako v případě I.1.C) typu (ο ι µ τω ) τω. Jak rozebírá třeba Kaplan (Kaplan, D. (1975)), či Jespersen (Jespersen, B. (1999)), russellovský styl analýzy takovéto věty by byl chybný, neboť hledání S by bylo vztahem mezi agens a aktuální hodnotou deskripce (lokace Tróje). Dalším problémem russellovské analýzy je, že to, co je předmětem hledání, musí existovat, přičemž přece lze hledat, co existovat nemusí; jenže podle russellovské analýzy hledající již věděl, že lokace Tróje existuje. V naší analýze však takovýto závazek nevzniká: Schliemann může hledat i to, co neexistuje. 33 Jak postřehl již Church (Church, A. (1977), s. 55) anebo Kaplan (Kaplan, D. (1975), s. 718), 34 nelze substituovat pomocí koreferenčních výrazů, které by v daném možném světě a čase referovaly ke stejnému místu (pojem úřadu je nepostradatelný, srov. Závěr). 35 Povšimněme si, že pokud si Xenie nad mrtvou Zoe usmyslí najít rovnou místo, kde se vrah Zoe ať už je to kdokoli, je-li jím někdo nachází, tak o jejím nastávajícím úsilí lze rovnou hovořit větou Xenie hledá místo, kde je vrah Zoe ve smyslu analýzy: λwλt [ 0 Hle SM wt 0 X [λw λt [ 0 Lo w t [λw λt [ 0 Vr w t 0 Z]] w t ]] ] // pojem µ-úřadu i ind. úřadu je v sup. de dicto 32 Srov. Gahér, F. (2002), s. 146-148, odtud přejato v Duží, M. (2003), s. 255 a v Raclavský, J. (2003). Tato analýza je náhradou za iniciátorskou, leč chybnou analýzu B. Jespersena (Jespersen, B. (1999)). 33 Proto shodně analyzujeme věty obsahující termíny s fiktivní referencí jako Walter Raleigh hledá Eldorádo, Ponce de León hledá fontánu mládí (oba příklady jsou Churchovy), ale i Forbesovy věty jako Pegas hledá, kde je Medúza (konstrukce Pegasa bude v supozici de re, konstrukce Medúzy bude aplikována na w a t, bude tedy v supozici de dicto, neboť konstrukce proměnných w a t konstruují možný svět a časové náležící perspektivě mluvčího). Pro analýzu první věty viz Gahér, M. (2002), pro analýzy všech těchto vět Raclavský, J. (2003). 34 David Kaplan správně poznamenal, že kdyby bylo dáno, že lokace Burbanku je táž jako lokace Tróje, russellovská analýza by nezabránila nekorektní inferenci na větu Schliemann hledá lokaci Burbanku. 35 Analogicky lze analyzovat i hledání S pozice hodnoty individuového úřadu např. věty jako James Clark Ross hledá pozici severního magnetického pólu (srov. Raclavský, J. (2003)). 11

kde hodnota individuového úřadu je mimo perspektivu reportéra (je v perspektivě hledajícího) a tím je v supozici de dicto (Xenie by na otázku, zda hledá majordoma Zoe, odpověděla Ne ). Proto je toto hledání zjišťováním kde a také kdo. E) Hledání S lokace nositele vlastnosti Kromě výše uvedených případů můžeme uvažovat deskripce níže rozebraných dvou druhů. V případě věty o Russellově hledání lokace (která je tedy vyjádřena deskripcí) nějakého jednorožce (přičemž hledání opět nemůže být relací k hodnotě toho µ-úřadu), se však dostaneme do obtížných analytických problémů. Větu: 36 Russell hledá lokaci jednorožce. totiž nelze analyzovat analogicky jako větu o Schliemannově hledání lokace Tróje: λwλt [ 0 Hle S wt 0 R [λw λt [ 0 Lo 0 w t JE w t ]] ] // nesprávně Russell patrně nehledá lokaci celé třídy (tím spíš, že ta může být prázdná), má hledat lokaci nějakého konkrétního individua náležejícího do třídy jednorožců. Uvažujme jinou variantu analýzy, v níž je již správně lokace funkcí od individua, avšak musí být určeno, že to individuum má být některým z jednorožců: λwλt [ 0 [λx [ 0 [ 0 JE wt x] [ 0 Hle SM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t x]] ] ]] // nesprávně Jenže tato analýza vede k existenčnímu závazku, že existuje nějaký jednorožec. Pravá strana konjunkce hovoří o tom, že Russell hledá lokaci něčeho když ji Russell hledá, pravá strana konjunkce konstruuje pravdivostní hodnotu pravda, ovšem levý člen konjunkce konstruuje nepravdu, protože třída jednorožců je ve w a t prázdná, takže celá konstrukce konstruuje překvapivě a navzdory Russellovu úsilí pravdivostní hodnotu nepravda, analýza je proto nepřijatelná. Kdybychom se pokusili hledat jiný výklad dané věty, mohli bychom zkoušet, že hledá Russell lokaci každého jednorožce: λwλt [ 0 [λx [ 0 [ 0 JE wt x] [ 0 Hle SM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t x]] ] ]] // nesprávně Jenže tato konstrukce by konstruovala pravdu, i tehdy, když Russell nehledá, což je opět nepřijatelné. Dalším návrhem by mohlo být: λwλt [ 0 [λx [ 0 [ 0 JE wt x] [ 0 Hle SM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t x]] ] ]] // nesprávně Tato konstrukce by sice konstruovala pravdu, když Russell hledá a žádní jednorožci nejsou, anebo nepravdivá, když Russell nehledá a žádní jednorožci nejsou, jenže přidání disjunkce ( nebo ) působí z hlediska Parmenidova principu velmi neuspokojivě (tak by mohl hledat cokoli). Zase jinou variantou by bylo ono individuum, jehož lokaci Russell chce najít, nějak zajistit. Mohli bychom uvažovat, že ho předtím nalezl (Nal I (lézt) nyní uvažujme prostě jako objekt typu (ο ι ι) τω ): λwλt [ 0 [λx [ 0 [ 0 [ 0 JE wt x] [ 0 Nal I wt 0 R x] ] [ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t x]] ] ]]] // nesprávně V převyprávění: existuje něco, co je jednorožec, Russell našel to něco (tj. identifikoval nějaké individuum z té třídy) a Russell hledá lokaci něčeho (toho individua). Místo nalezl bychom mohli event. dát identifikoval, zjistil, ví, apod., problémem však je, které z těchto sloves vybrat (někdy by nám mohl pomoci kontext). Každopádně je chybné, že o tom nalezení ta původní věta nemluví, je to zřetelné porušení Parmenidova principu; ta věta opravdu neříká nic o předchozím nalezení alespoň jedné instance vlastnosti být jednorožcem. Mohli bychom eventuálně stanovit pro tento druh hledání nějaké významové postuláty, pravidla, která by říkala, že nemůžeme chtít lokalizovat něco, čeho identitu neznáme, že tedy to něco, nějaké individuum, musí být pro lokalizaci k dispozici. Ale i toto by bylo příliš silné, protože někdo může chtít lokalizovat něco, o čem si pouze myslí, že to existuje. 36 Vhodnými parafrázemi této věty jsou Russell hledá místo, kde je nějaký jednorožec, či Russell hledá to, kde je nějaký jednorožec. 12

Jako nejpřijatelnější se pak jeví řešení pomocí jisté selekční funkce, empirické funkce, která vybere ve w a t na základě vlastnosti nějaké individuum je to funkce z třídy všech jednorožců k jednomu individuu z této třídy (takže Se(lekce individua z modálně a temporálně determinované třídy) označuje objekt typu (ι(οι) τω ) τω ). 37 Konstrukce [λwλt [ 0 Se 0 wt JE]] musí být aplikována na argument možných světů a časů, aby konstruovala individuum, nicméně jde o w a t a nikoli w a t reportéra-mluvčího, takže vlastně bude v supozici de dicto: λwλt [ 0 Hle SM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t [λw λt [ 0 Se 0 w t JE]] w t ] ] ] // pojmy µ-úřadu i vlastnosti a selekce jsou v s. de dicto Toto Hle SM (dat lokaci) označuje objekt typu (ο ι µ τω ) τω, čímž jde o totéž hledání jako v případě I.1.D), typově i I.1.C). 38 Povšimněme si ještě, že kvůli tomu, že tato funkce vybírá individua z celé vlastnosti, může vybrat nějaké individuum i v takovém možném světě w a čase t, kdy nic není prvkem populace této vlastnosti je-li totiž v nějakém w a t nějaké individuum jednorožcem (třeba je to právě Rhino), tato funkce vybere Rhina; když pak Rhino není ve w a t jednorožcem, ale nosorožcem, Russell se prostě mylně domnívá, že Rhino je jednorožcem. Není-li však v žádném z možných světů a časových okamžiků (tedy včetně w a t ) žádné individuum prvkem populace, konstrukce této funkce (i konstrukce lokace) je nevlastní; to ovšem nic nemění na tom, že věta o Russellově hledání může být pravdivá (a to tehdy, když Russell hledá). 39 E) Hledání L lokace nositele vlastnosti a) Obdobnou analýzu uplatníme i pro větu: Russell hledá lokaci nosorožce. tedy: λwλt [ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t [λw λt [ 0 Se w t 0 NO]] w t ] ] ] // pojmy µ-úřadu i vlastnosti a selekce jsou v s. de dicto kde Hle LM (dat lokaci) označuje objekt typu (ο ι µ τω ) τω, což je totéž hledání jako I.1.C) a typově i I.1.D) a I.2.C). b) Kromě toho, že můžeme zcela samozřejmě a korektně odvodit de dicto pasívum: Lokace nosorožce je hledána Russellem. přičemž analýza je (proměnná m probíhá µ-úřady): λwλt [ [λm [ 0 Hle LM wt 0 R m]] [λwλt [ 0 Lo w t [λwλt [ 0 Se w t 0 NO]] w t ]] ] // pojmy µ-úřadu i vlastnosti a selekce jsou v s. de dicto tak můžeme, podobně jako v případě hledání L lokace vraha Zoe (existence určitého nosorožce zaručena), odvodit de re pasívum. Pro ilustraci uvažme, že v londýnské zoo se ztratil (třeba utekl) nosorožec Rhino. Russell ho hledá, chce zjistit, kde je, chce ho lokalizovat: Russell hledá lokaci Rhina. Rhino je ten ztracený nosorožec. (Ten) ztracený nosorožec je takový, že jeho lokace je hledána Russellem. // vyplývá Výraz ten ztracený nosorožec, ve smyslu angl. the lost rhinoceros, bude označovat individuový úřad Z(tracený) N(osorožec) označuje objekt typu ι τω. 40 Analýza je následovná: 37 Odkazujeme na Raclavský, J. (2003); za nápad se selekční funkcí děkuji Marii Duží. 38 Analogickým způsobem bychom analyzovali forbesovskou větu Perseus hledá, kde je nějaká gorgona ; srov. Raclavský, J. (2003). 39 Pokud bychom uvažovali Se (lekci), která je jiného typu, totiž (ι (οι)) τω, a konstrukci jednorožců uvedli v supozici de re, získali bychom analýzu chybnou: λwλt [ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t [λw λt [ 0 Se w t 0 JE wt ]] w t ]] ]. Takto by [λw λt [ 0 Se w t 0 JE wt ]] nemohla na w a t zkonstruovat individuum, protože na w a t konstruuje 0 JE prázdnou třídu (nic na tom nemění, že v možném světě w a čase t je jednorožcem Rhino). 40 Pokud to je určitý (ve smyslu angl. the ) nosorožec, pak je to zřejmě individuový úřad (selekční funkce by tam byla zbytečně). Srov. Raclavský, J. (2003). Za cennou diskusi tohoto příkladu vděčím Marii Duží. 13

λwλt [ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo 0 w t R ]] ] // pojem µ-úřadu je v s. de dicto λwλt [ 0 = 0 R 0 ZN wt ] // pojem ind. úřadu je v s. de re λwλt [ [λx [ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t x]] ]] 0 ZN wt ] // vyplývá V konstrukci závěru je konstrukce individuového úřadu v supozici de re. Pokusme se nyní navrhnout takové řešení analýzy výrazu (the) ztracený nosorožec (v českém vyjádření jsme pomocně využili výraz ten ), abychom v analýze neztratili význam nesoucí komponenty ztracený a nosorožec (jak je to důležité si uvědomíme z možnosti vršení přívlastků, např. ztracený oblíbený indický nosorožec ; ty všechny bychom ztratili, kdybychom se v analýze omezili na to, že se jedná jednoduše o jméno individuového úřadu). Uveďme nyní do analýzy pro výraz the funkci značenou the, která zde bude typu (ι(οι)), bude se tedy chovat přibližně jako kvantifikátor neempirické třídě je přiřazováno individuum (což je v souladu s všeobecně přijímaným pojetí the např. v post-russellovské sémantice). Výrazu (the) nosorožec tak odpovídá jako analýza konstrukce λwλt [ 0 the 0 NO wt ], která konstruuje objekt typu ι τω (individuový úřad). Výraz (the) ztracený nosorožec analyzujeme (adjektivum ZT(racený) označuje objekt typu ((οι)(οι) τω ) τω ) konstrukcí λwλt [ 0 the [ 0 ZT 0 wt NO]], která rovněž bude konstruovat objekt typu ι τω. Aplikujeme-li kteroukoli z těchto konstrukcí na w a t, bude zkonstruováno to individuum. Analýza tak je (srov. Raclavský, J. (2003)): λwλt [ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo 0 w t R ]] ] // pojem µ-úřadu je v s. de dicto λwλt [ 0 = 0 R [λwλt [ 0 the [ 0 ZT 0 wt NO]] ] wt ] // pojem ind. úřadu je v s. de re λwλt [ [λy[ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t y]] ]] [λwλt [ 0 the [ 0 ZT 0 wt NO]]] wt ] // vyplývá V konstrukci závěru je konstrukce individuového úřadu v supozici de re (další β i -redukci ovšem můžeme provést). Vrátíme-li se ještě k aktívu, tak můžeme říci, že naše analýzy jako [λwλt [ 0 Se 0 wt NO]] wt odpovídají anglickému a rhinoceros, kdežto analýzy jako [λwλt [ 0 the 0 NO wt ]] odpovídají anglickému the rhinoceros. 41 Tedy větu s the, např.: Russell hledá lokaci (the) nosorožce. analyzujeme: λwλt [ 0 Hle LM wt 0 R [λw λt [ 0 Lo w t [ 0 the 0 NO wt ] ]] ] // pojem µ-úřadu je v s. de dicto I.1) Shrnutí V případě postojů hledání k objektům-cílům označeným (individuovou) deskripcí, jde buďto o hledání někoho, kdo / které individuum (je-li jaké) zastává daný individuový úřad (ο ι ι τω ) τω, anebo o hledání lokace / toho, kde se nachází držitel (je-li jaká a je-li jaký) daného individuového úřadu (ο ι µ τω ) τω, anebo případně o hledání lokace / toho, kde se nachází nositel empirické vlastnosti. Jde-li o hledání L lokace někoho, můžeme sestavit i de re pasívum. V případě, že objekt-cíl je označen jinou než individuovou deskripcí, platí v zásadě tytéž principy analýzy, totiž že jde buďto o hledání co (resp. jaký, který ; objekt obecně typu α, kde α je výlučně atomický typ) zastává daný α-úřad; hledání je zde typu (ο ι α τω ) τω. Např. hledá-li, zjišťuje-li Edmund Hillary, jaká je výška Mt. Everestu, je vztažen nikoli k číslu 8850, ale k τ-úřadu, hledá-li, zjišťuje-li Pavel Tichý, který je aktuální svět, není vztažen k určitému možnému světu, ale k ω-úřadu. Analogicky postupujeme i v případech, že objektem-cílem postoje hledání je úřad intenzí druhého či vyššího stupně; hledání toho, kdo / toho, co je tedy typu (ο ι α τω ) τω (kde α může být i typem úřadu vyššího stupně). Např. hledáli třeba Arnold Schwarzenegger, co je nejvyšší zákonodárný úřad, anebo hledá-li, zjišťuje-li např. Auguste Piccard, jaká je největší hloubka, jíž lze dosáhnout batyskafem, či zjišťuje-li 41 V takovémto případě pak věty Russell hledá (the) nosorožce a Russell hledá (the) nosorožce (ať už ve smyslu seeking či looking for ) spadají pod hledání typu (ο ι ι τω ) τω, druhy I.1.A či I.1.B. 14