Na návštěvě u ježků kapitola 13 z knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek Autorka textu i ilustrací: Irena Kovářová Kniha byla napsána před 20 lety autorkou, pro její milovanou dceru Haničku. V roce 2018 vydáno jako pracovní sešit pro malé i velké. Kniha Hanička a skřítek Rozmarýnek : Všechna práva vyhrazena. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. Bližší informace o knize: Irena Kovářová Tel.: 731 508 814 www.pozemskenene.cz
Jak s knihou pracovat? Milí přátelé, dodržujeme svůj slib a posíláme již třináctou kapitolu knihy Hanička a skřítek Rozmarýnek. V průběhu celého roku můžete procházet se svými dětmi, vnoučaty, synovci, neteřemi příběh malé Haničky a jejích kamarádů uprostřed přírodní zahrady. Děti se seznámí se skřítkem Rozmarýnkem, který zahradu již dlouho obývá a zná mnohá tajemství přírody a postupně je bude s dětmi sdílet. Budete-li knihu s dětmi číst, bude docházet k mnohým uzdravením duše. A to jak u dětí, tak u vás. SPOLEČNÉ TVOŘENÍ VLASTNÍ KNIHY Protože jsme přesvědčení, že kniha nastartuje výrazný osobní rozvoj u vašich dětí, a možná, že se mnohé dá do pohybu i u vás, připravili jsme tuto knihu zároveň jako pracovní listy. Nejlépe bude kniha působit, pokud ji vytisknete a budete jí postupně číst, zakládat a dotvářet podle svého. Naše pohádky můžete s dětmi dotvářet ilustracemi, básničkami, vlastními vloženými příběhy, písněmi, vkládat fotografie z výletů do přírody, nebo ze společného tvoření na vaší zahrádce, či si můžete tvořit herbář a mnoho dalšího. Vždy vám připravíme jeden volný list a jeden návod na tvoření, ale vašim nápadům se meze nekladou, naopak se moc těšíme, co vy s Rozmarýnkem sami prožijete. Kniha se tak stane i jedinečným příběhem vaší rodiny. Velice rádi se dozvíme o vašich dobrodružstvích, které jste s knihou zažili. SETKÁNÍ ČTENÁŘŮ ROZMARÝNKA A proto se 14. 12. 2018 od 17:00 uskuteční společné Setkání s malými i velkými čtenáři Rozmarýnka, a to v centru rozvoje Měsíčnice, adresa na www.pozemskenebe.cz. *Náš text můžete libovolně šířit mezi svými přáteli. Pouze vás prosíme, respektujte naše autorská práva v plném rozsahu, to znamená, že tuto knihu lze šířit dle vlastního uvážení kdekoliv a kdykoliv, ale nelze jí používat pro komerční účely. Děkujeme z celého srdce. V případě, že se naše kniha bude líbit i vašim přátelům a budou chtít, abychom jí pravidelně zasílali i jim, stačí, když se přihlásí na emailu pozemskenbe.info@gmail.com. Přejeme vám mnoho krásných chvil strávených společně s knihou a těšíme se na společné tvoření. Pokud se k vám dostala pouze tato kapitola, sledujte nás pravidelně na www.pozemskenebe.cz nebo na našem facebooku, kde budeme jednotlivé kapitoly postupně v průběhu roku zveřejňovat.
Na návštěvě u ježků Léto se definitivně vzdalo své vlády. Vzduch voněl zoranou zemí, spadaným listím a dozrávajícími jablíčky. Krajina vypadala, jako by ji nějaký veselý malíř pocákal barvami ze své palety. Sluníčko ještě svítilo ze všech sil, ale nemělo už zdaleka takovou moc jako v létě. A právě v takový pěkný podzimní den dostala Hanička ve škole svou první jedničku. Hrdě si vykračovala domů a představovala si, co asi budou rodiče říkat. To se ví, že měli velkou radost. A mně se nepochlubíš? ozval se známý hlásek. Rozmarýnek nakukoval od dveří. Slyším až na zahradu, že jsi dostala první jedničku. Rozmarýnku, vykřikla Hanička, pojď se taky podívat, a strčila Rozmarýnkovi sešit s jedničkou až pod nos. Hmm, tak myslím, že bych měl splnit, co jsem slíbil. Za odměnu tě Haničko vezmu na návštěvu k ježkům. Vážně, a kdy? vydechla Hanička překvapeně. No přece hned, tedy jestli chceš. To se ví, že chci, zasmála se Hanička. A je to daleko? zeptala se ještě. Kdepak, ježci bydlí ve starém dřevě ze stavby, co je složené v zadním koutu zahrady, vysvětloval Rozmarýnek. Hanička si rychle přehodila teplý svetr. Tak na co čekáme? Jdeme! kapitola 13, strana 1
Když přišli k hromadě starého dřeva, povídá Rozmarýnek: Tak teď půjdeme dovnitř. Kam dovnitř? nechápala Hanička. Vidíš tu skulinku? ukázal Rozmarýnek rukou. Ale tam já se v životě nemůžu vejít, cožpak jsem skřítek? zeptala se smutně Hanička. Nejsi, ale můžeš být, tedy aspoň na chvíli, Rozmarýnek šibalsky zamrkal. Jen musíš vypít tohle, dodal ještě a podával Haničce malý koflík. Co to je? nakrčila Hanička nedůvěřivě nosík. To je čarovná šťáva od naší královny, řekl tiše skřítek. Až ji vypiješ, budeš maličká jako já a pak můžeme navštívit ježky. A co když zůstanu navždycky malá? bála se Hanička. Rozmarýnek zdvihl obočí: Naše královna ví, co dělá. Jakmile vylezeme ze dřeva ven, budeš velká, jako jsi teď. kapitola 13, strana 2
Hanička vypila koflík a opravdu. Stébla trávy jí najednou připadala jako vzrostlý les. Skulinkou ve dřevě prošla, jako když člověk projde dveřmi. Nejdříve neviděla skoro nic, ale když oči přivykly šeru, zjistila, že se ocitla v útulném doupátku. Docela vzadu seděli ježek a ježková a zkoumavě si Haničku prohlíželi. Dobrý den, řekla Hanička, já jsem Hanička a přišla jsem vás navštívit s Rozmarýnkem. Ahoj, Haničko, řekli ježek a ježková, my víme, kdo jsi, v létě tě občas vídáme večer na zahradě. A co ve dne? zeptala se Hanička. Ve dne my spíme, jako všichni ježci, řekl ježek. A jak se vám u nás na zahradě bydlí? chtěla vědět dál Hanička. Ježková spokojeně zafuněla: Děkujeme za optání, je to tu dobré. Jídla je tu dost, pokračovala ježková. A co vlastně ježci jedí? Ježek pokýval hlavou: Nám ježkům lidé říkají hmyzožravci a myslím, že je to docela přesné. Ale pochutnáme si i na slimáčích vajíčkách, takže kdo nás má na zahradě, ten se nemusí bát okousaných salátů. A taky rádi zajdeme k vašim slepičkám na zbytky a ke kočkám na mlíčko, zamlaskal ježek. A kde máte nachystané ovoce na zimu? chtěla vědět Hanička. Ježková mávla packou: Ale to jsou jen takové pověry lidí. My ježci nemusíme na zimu chystat žádné zásoby, protože celou zimu prospíme. kapitola 13, strana 3
Hanička se vyptávala a vyptávala, otázky nebraly konce. A co váš byt, žije se vám v něm dobře? Dobře, ale ještě lépe nám je, když nám lidé vybudují na zahrádce třeba i malý domeček z větví a listí, v takovém domečku se nám líbí. Usadíme se v něm a pomáháme lidem chránit jejich zahradu před škůdci. To mohu potvrdit, zatřepal Rozmarýnek rukou. Ježci jsou pro zahrádku taková zdravotní policie. Co zahrádce škodí, to ježci slupnou. Hanička se obrátila na ježky: To jsem netušila, že jste tak užiteční. Až přijdu domů, poprosím tatínka, aby se mnou pro vás postavil domeček. A pak se rozloučili a šli domů. Sotva Hanička vyskočila z hromady dříví, byla velká jako předtím. Přesně jak Rozmarýnek říkal. U večeře rodičům vyprávěla všechno, co se od ježků dozvěděla. No, když je to tak, zamrkal tatínek, postavíme v sobotu ježkům nějaký domeček. kapitola 13, strana 4
Námět na tvoření Pomůžeme zvířátkům Máte-li zahrádku, nachystejte na ní s rodiči příbytek pro ježky, kam se mohou na zimu ukrýt. Pokud jí nemáte. Navštivte s rodiči záchrannou stanici pro volně žijící zvířátka (stačí kouknout na internet) a zjistěte si, co můžete přinést pro ježečky. Udělejte si s rodiči nějaké jednoduché ptačí krmítko koukněte na internet, vyberte co se vám líbí a pověste ho u vás na zahradě a nebo někde v přírodě. A když budeš chtít, pochlub se nám svými odpověďmi na email: pozemskenebe.info@gmail.com Budeme se těšit :-)