rozhodnutí České národní banky č.j. 2017/95204/570 ze dne 7. července 2017, sp. zn. Sp/2017/224/573

rozhodnutí České národní banky č.j. 2017/95204/570 ze dne 7. července 2017, sp. zn. Sp/2017/224/573

NA PŘÍKOPĚ 28 115 03 PRAHA 1 Sekce licenčních a sankčních řízení V Praze dne 7. července 2017 Č. j.: 2017 / 95204 / 570 Sp. zn.: Sp/2017/224/573 Počet stran: 8 R O Z H O D N U T Í Česká národní banka (dále jen ČNB ), jako orgán dohledu nad finančním trhem podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů a orgán dohledu podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ ), rozhodla ve správním řízení vedeném podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů vedeném o správním deliktu podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ se společností O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 634 87 063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01, takto: I. Společnost O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 634 87 063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01, v žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru podle 11 ZSÚ došlé ČNB dne 8. 2. 2017, a to v dotazníku Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba), který byl přílohou žádosti, v části II. rubrice 3.2 záporně odpověděla na otázku, zda jí byla pravomocně uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt pro porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce či podnikatelské činnosti převyšující 20 000 Kč nebo obdobnou částku v jiné měně, zákaz činnosti, anebo povinnost k náhradě škody pro zaviněné (úmyslné či nedbalostní) porušení právní povinnosti, ačkoli jí byla příkazem č.j. ČOI 103954/15/2000/P1782/SÚ/Ha ze dne 3. 11. 2015, vydaným Českou obchodní inspekcí, inspektorát Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích, jenž nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, uložena pokuta 50 000 Kč podle 20 odst. 5 písm. a) a 21 odst. 4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů za spáchání správního deliktu podle 20 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, kterého se společnost dopustila jako podnikatel ve smyslu uvedeného zákona, t e d y jako žadatel o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru v žádosti uvedla nepravdivý údaj, 1

č í m ž spáchala přestupek podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ, za což se jí podle 157 odst. 3 písm. b) ZSÚ u k l á d á pokuta ve výši 50 000 Kč (slovy: padesát tisíc korun českých). Pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro hlavní město Prahu vedený u České národní banky, č. 3754-67724011/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 63487063. II. Společnosti O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 634 87 063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01 se dle 79 odst. 5 správního řádu, ve spojení s 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb. ukládá povinnost nahradit náklady správního řízení, které vyvolala porušením své právní povinnosti, paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy: jeden tisíc korun českých). Náhrada nákladů řízení je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet České národní banky, č. 115-69193891/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 63487063. O D Ů V O D N Ě N Í Identifikace účastníka a průběh správního řízení (1) Společnost O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 634 87 063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01 (dále jen účastník ) je obchodní společností, která je podle údajů uvedených v obchodním rejstříku oprávněna podnikat v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. (2) Dne 1. 6. 2017 ČNB vydala příkaz č.j. 2017/75516/570, kterým byl účastník shledán odpovědným ze spáchání správního deliktu podle 157 odst. 3 písm. b) ZSÚ, kterého se měl dopustit tím, že v žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru podle 11 ZSÚ došlé ČNB dne 8. 2. 2017, a to v dotazníku Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba), který byl přílohou žádosti, v části II. rubrice 3.2 záporně odpověděl na otázku, zda mu byla pravomocně uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt pro porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce či podnikatelské činnosti převyšující 20 000 Kč nebo obdobnou částku v jiné měně, zákaz činnosti, anebo povinnost k náhradě škody pro zaviněné (úmyslné či nedbalostní) porušení právní povinnosti, ačkoli mu byla příkazem č.j. ČOI 103954/15/2000/P1782/SÚ/Ha ze dne 3. 11. 2015, vydaným Českou obchodní inspekcí, inspektorát Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích, jenž nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, uložena pokuta 50 000 Kč podle 20 odst. 5 písm. a) a 21 odst. 4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů za spáchání správního deliktu podle 20 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, kterého se společnost dopustila jako podnikatel ve smyslu uvedeného zákona (dále jen Příkaz ). Za spáchání deliktu byla účastníkovi 2

Příkazem uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a na náhradě nákladů řízení povinnost zaplatit částku 1 000 Kč. (3) Vydáním Příkazu, které bylo prvním úkonem v řízení, bylo s účastníkem zahájeno řízení o správním deliktu podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ. Příkaz byl účastníku doručen dne 1. 6. 2017. (4) Vydaný příkaz napadl účastník včas podaným odporem (dále jen Odpor ). V souladu s 150 odst. 3 správního řádu se Příkaz podáním odporu zrušil a v řízení bylo pokračováno. (5) ČNB usnesením č.j. 2017/84648/570 ze dne 20. 6. 2017 doručeným téhož dne účastníkovi oznámila, že byly shromážděny podklady, na jejichž základě byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Současně s tím byl účastník poučen o svém právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před tím, než bude vydáno rozhodnutí ve věci. (6) Účastník svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí ve věci nevyužil. (7) Vzhledem ke skutečnosti, že ve správním řízení byl shromážděn dostatek podkladů nezbytných ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přistoupila ČNB k vydání rozhodnutí ve věci samé. Skutková zjištění a jejich právní posouzení (8) Dne 8. 2. 2017 účastník ČNB předložil žádost o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru podle 11 ZSÚ (dále jen Žádost ). Žádost byla podána v tzv. přechodném období podle 169 ZSÚ a účastníku tak jejím podáním zůstalo ve smyslu 169 odst. 1 ZSÚ zachováno podnikatelské oprávnění uvedené v bodu (1). (9) Žádost byla podána prostřednictvím jednotného formuláře, jehož použití ČNB doporučila na svých internetových stránkách. (10) Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru (dále jen poskytovatel ) stanoví 10 ZSÚ, přičemž podrobnosti těchto náležitostí jsou blíže vymezeny ve vyhlášce č. 381/2016 Sb., o žádostech, oznámeních a předkládání výkazů podle zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen vyhláška ), a to především v 3 vyhlášky. (11) Podle 3 písm. c) bod 1. vyhlášky se za jednu z náležitostí žádosti o udělení oprávnění k činnosti poskytovatele považují doklady k posouzení důvěryhodnosti žadatele [a to pro účely ověření splnění podmínky podle 10 odst. 1 písm. c) ZSÚ]. Těmi se podle 2 písm. a) vyhlášky rozumí též údaje a doklady o dosavadní činnosti žadatele za období posledních 10 let, zejména o 1. uložení sankce za přestupek nebo správní delikt související s výkonem zaměstnání, funkce nebo podnikatelskou činností, 2. rozhodnutí o úpadku nebo zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, 3. pozastavení nebo odnětí povolení k podnikatelské nebo jiné činnosti, pokud k němu nedošlo na základě žádosti osoby, která je držitelem takovéhoto povolení, 4. odmítnutí souhlasu soudu nebo správního orgánu s volbou, jmenováním nebo ustanovením do funkce nebo s nabytím nebo zvýšením kvalifikované účasti, anebo k ovládnutí osoby, jestliže byl takový souhlas vyžadován, a 3

5. vyloučení z profesní komory, spolku nebo asociace sdružujících osoby působící na finančním trhu. (12) Doklady o dosavadní činnosti právnické osoby za posledních 10 let jsou ČNB v řízeních o žádostech podle ZSÚ zpravidla předkládány v podobě vyplněného formuláře Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba), který je k dispozici na webových stránkách ČNB. (13) Účastník k doložení své důvěryhodnosti doporučeného formuláře využil a vyplněný formulář předložil společně s Žádostí (dále jen Dotazník ). Dotazník byl za účastníka podepsán dne 2. 2. 2017 jednatelem účastníka Pavlem Ondrou. (14) Jednou z otázek, jejíž zodpovězení je pro účely vyhodnocení důvěryhodnosti posuzované osoby (právnické osoby) vyžadováno, je otázka položená v části II. rubrice 3.2. formuláře. V ní je posuzovaná osoba žádána o odpověď, zda jí byla pravomocně uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt pro porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce či podnikatelské činnosti převyšující 20 000 Kč nebo obdobnou částku v jiné měně, zákaz činnosti, anebo povinnost k náhradě škody pro zaviněné (úmyslné či nedbalostní) porušení právní povinnosti. (15) Účastník v Dotazníku na uvedenou otázku odpověděl záporně, když v příslušné rubrice křížkem označil odpověď ne. (16) Na účastníka jako na osobu podnikající v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru se před nabytím účinnosti ZSÚ vztahoval zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem vykonávala podle 19 uvedeného zákona Česká obchodní inspekce (dále jen ČOI ). (17) Z úřední činnosti 1 je ČNB známo, že účastníkovi byla příkazem č.j. ČOI 103954/15/2000/P1782/SÚ/Ha ze dne 3. 11. 2015, vydaným ČOI, inspektorát Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích, uložena pokuta 50 000 Kč podle 20 odst. 5 písm. a) a 21 odst. 4 zákona č. 145/2010 Sb. za spáchání správního deliktu podle 20 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona (dále jen příkaz ČOI ). Příkaz ČOI nabyl právní moci dne 13. 11. 2015. (18) Předmětného deliktu se účastník dopustil, když jako věřitel (tj. osoba podnikající podle zákona č. 145/2010 Sb. 2 ) v rozporu s 5 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. neposkytoval zákonem vyžadované informace v požadované kvalitě. (19) Vzhledem k tomu, že účastníku byla příkazem ČOI uložena pokuta vyšší než 20 000 Kč, a že tato pokuta mu byla uložena za správní delikt spočívající v porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti (na finančním trhu) podle zákona č. 145/2010 Sb., bylo povinností účastníka na tuto skutečnost v Dotazníku upozornit, resp. v části II. rubrice 3.2. Dotazníku vyznačit odpověď ano, uvést podrobnosti této odpovědi a předložit příslušné rozhodnutí. (20) V době, kdy byla účastníkovi pokuta ČOI udělena, byl jedním z jeho jednatelů i pan Pavel Ondra, tj. osoba, která za účastníka podepsala Dotazník [viz bod (13)]. ČNB v této souvislosti považuje za nemyslitelné, že by podnikatel, resp. statutární orgán tohoto podnikatele postupující s péčí řádného hospodáře a nikoli nedbale mohl během méně než 2 let zapomenout na to, že mu, resp. společnosti jím zastupované byla uložena pokuta v nikoli zanedbatelné výši (50 000 Kč), navíc ještě za delikt spáchaný v souvislosti s výkonem jeho 1 Dopis ČOI č.j. ČOI/55650/17/O100 OP/389 ze dne 19. 4. 2017. 2 Podle 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 4

hlavní podnikatelské činnosti, jíž se Žádost týká, a při zodpovězení příslušné a srozumitelnou formou položené otázky v Dotazníku tuto skutečnost neuvést. (21) Podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako žadatel o udělení oprávnění k činnosti poskytovatele uvede v žádosti nepravdivý, zavádějící nebo neúplný údaj nebo v ní neuvede některou skutečnost. (22) Jak vyplývá z výše uvedených skutečností [viz zejm. body (8), (13), (14), (15), (17) a (19)] uvedl účastník v Žádosti nepravdivý údaj a předložením Dotazníku přiloženého k Žádosti naplnil skutkovou podstatu správního deliktu, resp. přestupku [srov. bod (39)] podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ. (23) Objektem správního deliktu podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ je zájem společnosti na tom, aby v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů podnikali pouze tací podnikatelé, kteří budou skutečně splňovat předepsané předpoklady pro řádný výkon podnikatelské činnosti podle ZSÚ. Tyto předpoklady jsou ještě před vstupem příslušného podnikatele na trh prověřovány v povolovacím řízení vedeným ČNB. Dotčeným ustanovením se mj. zdůrazňuje význam povolovacích řízení nově vedených ČNB, která má být podle zákonodárce garantem kultivovaného a fundovaného podnikání v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů. Informace, které jsou předkládány žadatelem o udělení oprávnění k činnosti podle ZSÚ, bývají v některých případech jediným zdrojem poznatků ČNB o žadateli. Je proto zásadní, aby žadatel v povolovacích řízeních vedených ČNB o sobě nezamlčel žádnou relevantní informaci, která má či může mít přímý vliv na vyhodnocení splnění licenčních podmínek, a aby o takových informacích referoval pravdivě. Fakt, že deliktem chráněný zájem je zákonodárcem vnímán jako významný, vyplývá z výše horní hranice sazby pokuty, kterou lze za tento delikt uložit [viz níže bod (31)]. Zákonodárce pak optikou výše maximální přípustné pokuty uvedený delikt vnímá jako závažnější, nežli např. jednání, při kterém podnikatel podle ZSÚ nesplní povinnost uloženou mu rozhodnutím ČNB [srov. 157 odst. 2 ve spojení s 157 odst. 3 písm. a) ZSÚ], tj. delikt, který je jinými sektorovými předpisy upravujícími podnikání na finančním trhu vnímán jako závažný. Vyjádření účastníka a jeho vypořádání (24) V rámci Odporu účastník namítl, že si osoba vyplňující Dotazník (jednatel účastníka) otázku popsanou v bodu (14) vyložila tak, že se tato týká fyzické osoby vyplňující dotazník, že dotazník není srozumitelný, neboť není zřejmé, komu je otázka pokládána, a že po doručení Příkazu téměř obratem ČNB pro účely příslušného povolovacího řízení zaslal opravený Dotazník. Dále uvedl, že opomenul podat odpor proti příkazu ČOI, ačkoli se mu bránit chtěl, mj. i proto, že pokutu 50 000 Kč uloženou ČOI považoval za nepřiměřeně vysokou. V závěru Odporu účastník navrhl, aby ČNB v případě, že neshledá existenci liberačního důvodu podle 159 odst. 1 ZSÚ, pokutu uložila ve značně nižší výši. (25) Pokud jde o námitku týkající se nesrozumitelnosti formuláře, nemůže tato podle názoru ČNB obstát. (26) ČNB v prvé řadě poukazuje na to, že označení osoby, která má formulář vyplnit a které se kladené otázky týkají, je zcela jasné. Skutečnost, že dotazovanou osobou je právnická osoba, jednoznačně vyplývá již z označení samotného formuláře Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba) a z označení části II. formuláře Prohlášení obsahující údaje o dosavadní činnosti právnické osoby uvedené v části I.. Účastník přitom v rámci vyplnění části I. Dotazníku jako právnickou osobu, jejíž důvěryhodnost je posuzována, správně označil sebe a doplnil své identifikační údaje, nikoli identifikační údaje fyzické osoby, která za účastníka Dotazník vyplnila. Pokud tedy Dotazník nebyl správně vyplněn, nelze to přičítat údajné nesrozumitelnosti formuláře, 5

ale minimálně tomu, že Dotazník nebyl vyplňován s pečlivostí a s vynaložením veškerého úsilí, které ČNB v případě takto významného prohlášení očekává a předpokládá. (27) Vedle samotného dokladu k posouzení důvěryhodnosti žadatele právnické osoby jsou v rámci řízení o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru ČNB předkládány též doklady sloužící k posouzení důvěryhodnosti fyzických osob, které jsou statutárními orgány žadatele (zpravidla rovněž v podobě vyplněných doporučených formulářů, které ČNB publikovala na svých internetových stránkách). V daném případě účastník vedle Dotazníku ČNB předložil též vyplněný dotazník k posouzení důvěryhodnosti jednatele Pavla Ondry. Tento dotazník posuzované osobě (Pavlu Ondrovi) v části II. rubrice 3.2 klade totožnou otázku, jaká byla položena v Dotazníku [bod (14)]. Z uvedeného důvodu lze těžko přistoupit na argumentaci účastníka, podle níž se otázka položená v části II. rubrice 3.2 Dotazníku mohla týkat osoby vyplňující Dotazník, neboť není zřejmé, proč by tatáž otázka měla být v rámci jednoho řízení pokládána vícekrát (a v různých dokumentech), zatímco žadateli samotnému by položena nebyla. (28) Kromě toho je třeba poukázat na to, že v dokladu k posouzení důvěryhodnosti fyzické osoby (tj. i v dotazníku vyplněném pro účely posouzení důvěryhodnosti Pavla Ondry) je v části II. rubrice 3.9. kladena otázka, zda posuzovaná osoba byla statutárním orgánem, v době spáchání jednání, za něž této právnické osobě byla pravomocně uložena sankce za správní delikt. Pavel Ondra na tuto otázku rovněž odpověděl záporně, a to navzdory skutečnostem uvedeným výše v bodech (19) a (20), a opravu příslušného dotazníku pak účastník nezajistil ani poté, co mu byl doručen Příkaz 3. ČNB tak nemůže přistoupit na obhajobu účastníka, podle které by uvedení nepravdivého údaje v Dotazníku mělo být dílem náhody vyvolané nesrozumitelností Dotazníku. Naopak, ČNB je v důsledku této skutečnosti přesvědčena, že záměrem účastníka a jeho zástupců bylo informaci o Příkazu ČOI v licenčním řízení před ČNB zatajit. (29) Pokud jde o námitku účastníka, která by zřejmě měla být chápána tak, že trestnost jednání účastníka zanikla v okamžiku, kdy tento předložil ČNB opravený Dotazník, resp. že by předložení opraveného Dotazníku mělo být považováno za polehčující okolnost, pak ČNB konstatuje, že skutková podstata správního deliktu podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ byla naplněna již v okamžiku, kdy účastník pro potřeby licenčního řízení předložil nepravdivě vyplněný Dotazník. ČNB se o zatajené informaci dozvěděla z vlastní úřední činnosti (nikoli přičiněním účastníka) a předložení opraveného Dotazníku bylo teprve reakcí na Příkaz. V předložení opraveného Dotazníku proto nelze spatřovat ani polehčující okolnost. V této souvislosti nelze nezopakovat to, co bylo uvedeno v předchozím bodu pokud by účastník skutečně hodlal ČNB předložit úplné a zcela pravdivé informace, očekávala by ČNB též opravení dotazníků k posouzení důvěryhodnosti jednatelů účastníka, k čemuž však nedošlo. (30) Námitku účastníka, podle níž účastník nesouhlasil s klasifikací jeho jednání, za něž byl postižen ze strany ČOI, jako jednání v rozporu se zákonem č. 145/2010 Sb. ani s uložením pokuty ve výši 50 000 Kč, považuje ČNB tuto za irelevantní. Objektivním faktem totiž zůstává, že Příkaz ČOI nabyl právní moci a pokuta 50 000 Kč je sankcí, na kterou byl účastník v části II. rubrice 3.2 Dotazníku dotazován, bez ohledu na existenci případných vnitřních výhrad účastníka. Rozhodnutí o pokutě (31) Podle 157 odst. 3 písm. b) ZSÚ se za správní delikt podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ uloží pokuta do 10 000 000 Kč. 3 Identicky byl vyplněn dotazník týkající se posouzení důvěryhodnosti druhého z jednatelů žadatele Jana Ondry. 6

(32) Podle 159 odst. 2 ZSÚ ČNB při určení výše pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (33) Při zohlednění maximální výše pokuty, kterou lze za předmětný správní delikt uložit, je ukládaná pokuta ve výši 50 000 Kč pokutou uloženou významně blízko spodní hranici zákonné sazby. Pokutou je přitom postihováno jednání, které je svou povahou samo o sobě závažné a které ČNB nemůže a nehodlá tolerovat [viz bod (23)]. Navzdory uložení pokuty při dolní sazbě zákonné sazby je ČNB přesvědčena o tom, že pokuta není ukládána v částce, která by byla pro účastníka zanedbatelná (a to i s ohledem na návrh účastníka obsažený v Odporu) a že tato pokuta bude mít na účastníka, který doposud nebyl ze strany ČNB sankcionován, dostatečný preventivní efekt. Zároveň ale platí, že v daném případě ČNB nevidí prostor pro další snížení částky pokuty, jak účastník navrhl v Odporu. (34) Při stanovení výše pokuty zohlednila ČNB informace doložené účastníkem pro účely řízení o Žádosti 4 ohledně počátečního kapitálu účastníka 5 a hospodářského výsledku účastníka za rok 2016 6. Po zohlednění těchto informací nemá ČNB ani pochyby o tom, že by pokuta v ukládané výši mohla být pro účastníka likvidační, což ani účastník v řízení nenamítal. Procesní otázky a posouzení existence liberačních důvodů (35) Podle 158 odst. 1 ZSÚ správní delikty podle ZSÚ projednává ČNB. Příslušnost ČNB k projednání deliktu podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ je tak dána. (36) Dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen ZPřest ). (37) Podle 112 odst. 4 ZPřest se zahájená řízení o dosavadním jiném správním deliktu, která nebyla pravomocně skončena před 1. 7. 2017, dokončí podle dosavadních zákonů. (38) Protože předmětné řízení bylo zahájeno před 1. 7. 2017, postupuje ČNB v tomto řízení podle správního řádu a ZSÚ. (39) Podle 112 odst. 1 ZPřest se na přestupky a dosavadní jiné správní delikty [tj. i na správní delikt podle 157 odst. 1 písm. a) ZSÚ] ode dne nabytí účinnosti ZPřest hledí jako na přestupky podle ZPřest. Odpovědnost za dosavadní jiné správní delikty se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti ZPřest. (40) Protože k jednání účastníka zakládajícímu odpovědnost za vytýkaný správní delikt došlo před 1. 7. 2017, posoudila ČNB odpovědnost účastníka za jednání vytýkané mu v tomto rozhodnutí podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ZSÚ ve spojení se správním řádem. 4 Podle 14 odst. 1 ZSÚ musí počáteční kapitál poskytovatele činit alespoň 20 000 000 Kč, přičemž počáteční kapitál alespoň v této výši je jednou z podmínek udělení povolení k činnosti poskytovatele [ 10 odst. 1 písm. f) ZSÚ]. Účastník v řízení o Žádosti deklaroval počáteční kapitál ve výši 60 524 112 Kč s tím, že z toho 40 512 112 Kč je tvořeno rozdílem nerozděleného zisku z předchozích období, uvedeného v účetní závěrce ověřené auditorem a schválené příslušným orgánem právnické osoby, o jehož rozdělení příslušný orgán právnické osoby nerozhodl, a neuhrazené ztráty z předchozích období, včetně ztráty za minulá účetní období. 5 Počátečním kapitálem se podle 3 odst. 1 písm. k) ZSÚ rozumí součet splaceného základního kapitálu, splaceného emisního ážia, povinných rezervních fondů, ostatních fondů vytvořených z rozdělení zisku, které lze použít výhradně k úhradě ztráty uvedené v účetní závěrce a rozdílu nerozděleného zisku z předchozích období, uvedeného v účetní závěrce ověřené auditorem a schválené příslušným orgánem právnické osoby, o jehož rozdělení příslušný orgán právnické osoby nerozhodl, a neuhrazené ztráty z předchozích období, včetně ztráty za minulá účetní období. 6 Podle výkazu zisku a ztráty za rok 2016, předloženého společně s Žádostí, dosáhl účastník za rok 2016 zisku ve výši 17,6 mil. Kč. 7

(41) Podle 159 odst. 1 ZSÚ právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (42) S ohledem na argumentaci uvedenou v bodu (20) nemá ČNB důvod pochybovat o tom, že by liberační důvod podle 159 odst. 1 ZSÚ mohl být v předmětném případě dán. Oporu pro existenci liberačního důvodu ČNB nespatřuje ani v argumentaci účastníka uvedené v bodu (24) a vypořádané v bodu (26). (43) Podle 159 odst. 3 ZSÚ odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm ČNB nezahájila řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděla, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. (44) Vzhledem k tomu, že Žádost byla ČNB předložena dne 8. 2. 2017 a že informace o deliktní historii účastníka byla od ČOI obdržena dne 21. 4. 2017, byly obě lhůty uvedené v 159 odst. 3 ZSÚ zachovány, když řízení o deliktu bylo zahájeno dne 1. 6. 2017. Rozhodnutí o nákladech řízení (45) Dle 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán účastníkovi, který vyvolal správní řízení porušením své právní povinnosti, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Paušální částka je pak na základě zmocnění obsaženého v 176 správního řádu stanovena vyhláškou č. 520/2005 Sb. Z 6 odst. 1 této vyhlášky pak vyplývá, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč. (46) Vzhledem ke skutečnosti, že vedené správní řízení bylo, jak bylo podáno výše, vyvoláno porušením právních povinností účastníka, uložila ČNB tomuto povinnost nahradit paušální částkou ve výši 1 000 Kč náklady tohoto správního řízení. (47) Ze všech výše uvedených důvodů rozhodla ČNB tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. P O U Č E N Í Proti tomuto rozhodnutí lze podle 152 odst. 1 správního řádu podat rozklad u ČNB, Praha 1, Na Příkopě 28, PSČ: 115 03, a to prostřednictvím sekce licenčních a sankčních řízení. Lhůta pro podání rozkladu činí podle 83 odst. 1 správního řádu ve spojení s 152 odst. 4 správního řádu 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. O rozkladu proti rozhodnutí ČNB rozhoduje bankovní rada ČNB. otisk úředního razítka podepsáno elektronicky podepsáno elektronicky Doručuje se (prostřednictvím datové schránky): O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 63487063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01 8

rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č.j. 2017/128219/CNB/110 ze dne 20. září 2017, sp.zn. Sp/2017/224/573

NA PŘÍKOPĚ 28 115 03 PRAHA 1 V Praze dne 20. září 2017 Č.j.: 2017/128219/CNB/110 Počet stran: 7 Vypraveno dne: 21. září 2017 ROZHODNUTÍ O ROZKLADU Bankovní rada České národní banky (dále jen bankovní rada ) jako orgán příslušný podle 5 odst. 2 písm. h) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o České národní bance ) rozhodovat o rozkladech proti rozhodnutím České národní banky v prvním stupni přezkoumala na základě rozkladu podaného dne 21. 7. 2017 společností O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 634 87 063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01, rozhodnutí České národní banky ze dne 7. 7. 2017, č. j. 2017/95204/570, sp. zn. Sp/2017/224/573, a po projednání rozkladu v rozkladové komisi ustavené podle 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen správní řád ) rozhodla takto: Rozklad společnosti O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 634 87 063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01, se podle 90 odst. 5 správního řádu ve spojení s 46c zákona o České národní bance zamítá a rozhodnutí České národní banky č. j. 2017/95204/570 ze dne 7. 7. 2017 se potvrzuje. ODŮVODNĚNÍ [1.] Vydáním příkazu č. j. 2017/75516/570 ze dne 31. 5. 2017 (dále jen příkaz ) zahájila Česká národní banka (dále též správní orgán prvního stupně ) se společností O.K.V. Leasing, s.r.o., IČO: 634 87 063, se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, PSČ 591 01 (dále jen účastník řízení ), správní řízení a uložila účastníkovi řízení podle 157 odst. 3 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru ) pokutu ve výši 50 000 Kč za to, že účastník řízení jako žadatel o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedl v žádosti nepravdivý údaj týkající se jeho sankční minulosti. [2.] Účastník řízení podal proti příkazu v zákonné lhůtě dne 6. 6. 2017 odpor, čímž došlo ke zrušení příkazu, a správní orgán prvního stupně v souladu s 150 odst. 3 správního řádu pokračoval ve vedení správního řízení. [3.] Dne 7. 7. 2017 vydal správní orgán prvního stupně pod č. j. 2017/95204/570 rozhodnutí (dále jen napadené rozhodnutí ), kterým byla účastníkovi řízení uložena podle 157 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru pokuta ve výši 50 000 Kč za to, že v žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského 1

úvěru podle 11 zákona o spotřebitelském úvěru, doručené České národní bance dne 8. 2. 2017, a to v dotazníku Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba), který byl přílohou žádosti, v části II. rubrice 3.2, záporně odpověděl na otázku, zda mu byla pravomocně uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt pro porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce či podnikatelské činnosti převyšující 20 000 Kč nebo obdobnou částku v jiné měně, zákaz činnosti, anebo povinnost k náhradě škody pro zaviněné (úmyslné či nedbalostní) porušení právní povinnosti, ačkoli mu byla příkazem č. j. ČOI 103954/15/2000/P1782/SÚ/Ha ze dne 3. 11. 2015, vydaným Českou obchodní inspekcí, inspektorát Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích, jenž nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, uložena pokuta 50 000 Kč podle 20 odst. 5 písm. a) a 21 odst. 4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů za spáchání správního deliktu podle 20 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, kterého se dopustil jako podnikatel ve smyslu uvedeného zákona. [4.] Účastník řízení tedy jako žadatel o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru v žádosti uvedl nepravdivý údaj, čímž se dopustil přestupku podle 157 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. [5.] Účastníkovi řízení byla dále napadeným rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. [6.] Účastník řízení podal dne 21. 7. 2017 proti všem výrokům napadeného rozhodnutí rozklad. V podaném rozkladu účastník řízení navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno nebo změněno tak, že účastník řízení v žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru neuvedl nepravdivý údaj. [7.] V řízení o rozkladu přezkoumala bankovní rada napadené rozhodnutí v rozsahu uvedeném v 89 odst. 2 správního řádu. [8.] Bankovní rada po přezkoumání rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, dospěla k závěru, že správní orgán prvního stupně shromáždil podklady v rozsahu, který je dostatečnou oporou pro napadené rozhodnutí. Řízení, které mu předcházelo, netrpí vadami způsobujícími nezákonnost či nesprávnost napadeného rozhodnutí. [9.] Dříve než přistoupí k vypořádání jednotlivých námitek účastníka řízení, považuje bankovní rada za důležité věnovat pozornost tomu, že v průběhu vedení správního řízení došlo ke změně dotčené právní úpravy, když dne 1. 7. 2017 nabyly účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen zákon č. 250/2016 Sb. ) a zákon č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, (dále jen zákon č. 183/2017 Sb. ). Bankovní rada předně konstatuje, že napadené rozhodnutí změnu dotčené právní úpravy reflektuje a správní orgán prvního stupně se touto změnou zabýval v bodech 36. až 40. napadeného rozhodnutí. I když podle názoru bankovní rady nebylo nezbytné, aby správní orgán prvního stupně při respektování 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. 1 ve výroku napadeného rozhodnutí označil deliktní jednání účastníka řízení jako přestupek 2 namísto označení správní delikt podle 157 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, nejde o vadu rozhodnutí, ale pouze o formulační nekonzistentnost bez materiálního významu. 1 Podle 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. se na přestupky a dosavadní jiné správní delikty ode dne účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle zákona č. 250/2016 Sb. 2 Zatímco v příkazu, který byl vydán před nabytím účinnosti citovaných zákonů, je toto protiprávní jednání označováno správním orgánem prvního stupně jako správní delikt podle 157 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. 2

[10.] Bankovní rada se v této souvislosti zabývala otázkou, jakou právní úpravu na dotčené řízení při svém rozhodování aplikovat. Podle ustanovení 112 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb. se zahájená řízení o přestupku a dosavadním jiném správním deliktu, s výjimkou řízení o disciplinárním deliktu, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních zákonů. Vzhledem k tomu, že toto správní řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno, vycházela bankovní rada, stejně jako správní orgán prvního stupně, při svém rozhodování z dosavadní právní úpravy, tj. právní úpravy účinné do 30. 6. 2017. [11.] Bankovní rada se dále zabývala otázkou, zda zákonem č. 183/2017 Sb. nebyla novelizována jednotlivá ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru relevantní pro posouzení jednání účastníka řízení. V této souvislosti pak dospěla k závěru, že tato ustanovení nebyla uvedenou novelou dotčena, a to ani z hlediska obsahu stanovených povinností, ani z hlediska skutkových podstat projednávaného protiprávního jednání, ani z hlediska výše pokuty, kterou je za něj možno uložit. [12.] V neposlední řadě se bankovní rada zabývala s ohledem na 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. odpovědností účastníka řízení z hlediska toho, zda úprava odpovědnosti obsažená v uvedeném zákoně není pro účastníka řízení příznivější. V souvislosti s tím pak posuzovala v nové právní úpravě podrobněji upravené druhy správních trestů a dospěla k závěru, že pokuta je po zohlednění všech přitěžujících a polehčujících okolností adekvátním druhem správního trestu, který lze za projednávané jednání uložit. Nová právní úprava tak není pro účastníka řízení příznivější, a proto odpovědnost účastníka řízení posuzuje bankovní rada podle dosavadních zákonů. Ke srozumitelnosti, jednoznačnosti a nezaměnitelnosti obsahu dotazníku/formuláře České národní banky [13.] V podaném rozkladu účastník řízení argumentuje zejména námitkou údajné nesrozumitelnosti, nejednoznačnosti a zaměnitelnosti obsahu dotazníku/formuláře České národní banky Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba), a to především otázky uvedené v jeho části II. rubrice 3.2. Z uvedené otázky totiž nebylo podle účastníka řízení zřejmé, zda byla adresovaná účastníkovi řízení, nebo jednateli účastníka řízení, který uvedený dotazník/formulář za účastníka řízení vyplňoval a na položenou otázku odpovídal. Vzhledem k tomu, že adresnost uvedené otázky není více upřesněna, má účastník řízení za to, že v tomto směru není dotazník/formulář zcela jednoznačný a beze zbytku srozumitelný. Argumentuje-li pak správní orgán prvního stupně jeho srozumitelností, je to podle účastníka řízení zcela logické a přirozené, neboť jej správní orgán prvního stupně vypracoval. Naopak pro subjekty, kterým je určen a které se na jeho přípravě nepodílely, srozumitelný a jednoznačný již být nemusí, zvláště když podle účastníka řízení neexistovaly k předmětnému dotazníku/formuláři písemné pokyny a návod k jeho vyplnění. Pakliže jsou podle účastníka řízení v předmětném dotazníku/formuláři pojmy a formulace, které lze vykládat rozdílně, je třeba je v souladu s nálezem Ústavního soudu (IV. ÚS 182/01) vykládat ve prospěch účastníka řízení, a nikoli ve prospěch toho, kdo je stanovil, tedy České národní banky. [14.] V rámci vypořádání se s uvedenou námitkou považuje bankovní rada za vhodné stručně zrekapitulovat skutková zjištění vyplývající z napadeného rozhodnutí, potažmo ze správního spisu vedeného pod spisovou značkou Sp/2017/224/573. Z uvedeného vyplývá, že účastník řízení jako žadatel předložil dne 8. 2. 2017 České národní bance žádost o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru podle 11 zákona o spotřebitelském úvěru. V jedné z příloh doložených k této žádosti, konkrétně v dotazníku/formuláři Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba), odpověděl 3

záporně na otázku Byla Vám pravomocně uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt pro porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce či podnikatelské činnosti převyšující 20 000 Kč nebo obdobnou částku v jiné měně, zákaz činnosti, anebo povinnost k náhradě škody pro zaviněné (úmyslné či nedbalostní) porušení právní povinnosti?, ačkoliv účastníkovi řízení v listopadu 2015 uložila Česká obchodní inspekce pokutu 50 000 Kč za nedostatky zjištěné při poskytování spotřebitelského úvěru jakožto podnikatelské činnosti účastníka řízení. [15.] Namítá-li v podaném rozkladu účastník řízení, že mu nebylo zřejmé, komu byla výše citovaná otázka adresována, pak bankovní rada konstatuje, že totožnou námitkou již účastník řízení argumentoval v průběhu správního řízení a správní orgán prvního stupně se s ní vypořádal v bodech 25. až 28. napadeného rozhodnutí. Bankovní rada je stejně jako správní orgán prvního stupně přesvědčena o srozumitelnosti, jednoznačnosti a nezaměnitelnosti obsahu otázky uvedené v části II. rubrice 3.2 dotazníku/formuláře Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba). [16.] Skutečnost, že dotčená otázka se týkala účastníka řízení, nikoliv jeho jednatele, který uvedený dotazník/formulář vyplňoval, je podle bankovní rady totiž zřejmá již ze samotného označení formuláře Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba). V souladu s tím pak byl v rámci části I. ( Údaje k posouzení důvěryhodnosti právnické osoby ) tohoto dotazníku/formuláře označen jako právnická osoba, jejíž důvěryhodnost je posuzována, účastník řízení a doplněny jeho identifikační údaje. Je tedy nepochybné, že otázky uvedené v části II. téhož dotazníku/formuláře ( Prohlášení obsahující údaje o dosavadní činnosti právnické osoby uvedené v části I. ) se opět týkaly účastníka řízení, tedy právnické osoby uvedené v části I. tohoto dotazníku/formuláře. [17.] Jaké údaje a o jaké osobě mají být v řízení o žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru podle 11 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovány, je podle bankovní rady zřejmé i z textu vyhlášky č. 381/2016 Sb., o žádostech, oznámeních a předkládání výkazů podle zákona o spotřebitelském úvěru, na kterou v napadeném rozhodnutí odkazuje rovněž správní orgán prvního stupně. Uvedená vyhláška v 3 písm. c) stanoví náležitosti této žádosti, kterými jsou mimo jiné doklady k posouzení důvěryhodnosti jednak žadatele samotného, jednak i členů jeho správní rady, jeho statutárního a dozorčího nebo jiného obdobného orgánu. Z uvedené vyhlášky tak zcela jednoznačně vyplývá, že jednou z posuzovaných osob je též osoba žadatele, tedy v projednávaném případě účastníka řízení. Jestliže jednatel účastníka řízení v souladu s touto vyhláškou navíc vyplnil další dotazník/formulář Doklad k posouzení důvěryhodnosti (fyzická osoba), ve kterém na totožnou otázku 3 odpovídal i za sebe jako fyzickou osobu, která je členem statutárního orgánu žadatele (tj. účastníka řízení), je nepochybné, že inkriminovaný dotazník/formulář, resp. otázka v něm uvedená, se měl týkat činnosti žadatele, tj. účastníka řízení. Nebylo by totiž logické (jak na to ostatně upozornil správní orgán prvního stupně v bodě 27. napadeného rozhodnutí), aby člen statutárního orgánu na tutéž otázku odpovídal vícekrát, a navíc ještě v různých dokumentech. [18.] V souvislosti s uvedeným bankovní rada doplňuje, že znalost výše uvedené vyhlášky a dalších souvisejících právních předpisů vztahujících se k činnosti upravené zákonem o spotřebitelském úvěru je třeba od subjektu žádajícího o povolení podle tohoto zákona vyžadovat. 3 I v dotazníku vyplňovaném pro účely posouzení důvěryhodnosti fyzické osoby, která je členem správní rady, statutárního a dozorčího nebo jiného obdobného orgánu, je v části II. rubrice 3.9 kladena otázka, zda posuzovaná osoba byla statutárním orgánem, v době spáchání jednání, za něž této právnické osobě byla pravomocně uložena sankce za správní delikt. 4

[19.] Bankovní rada dále poukazuje na to, že Česká národní banka na svých internetových stránkách publikovala celou řadu dokumentů týkajících se nové právní úpravy spotřebitelských úvěrů, včetně oblasti povolovacích řízení vedených podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedním z těchto dokumentů je i Metodika k podávání žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru 4 (na internetových stránkách České národní banky publikována dne 30. 12. 2016), která mj. upozorňuje na existenci výše uvedené vyhlášky a uvádí, jaké konkrétní doklady je třeba předložit k posouzení důvěryhodnosti posuzovaných osob a důvěryhodnost jakých osob má být v řízeních dokládána 5. Pro seznámení se s uvedenou metodikou měl tedy účastník řízení dostatečný časový prostor, když svoji žádost o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru podal České národní bance až dne 8. 2. 2017. S ohledem na tuto skutečnost tudíž bankovní rada odmítá tvrzení účastníka řízení, že k předmětným dotazníkům neexistovaly písemné pokyny a návody k jejich vyplnění. [20.] Navíc je v uvedené metodice výslovně deklarováno, že v případě nejasností týkajících se podání žádosti nebo souvisejícího povolovacího řízení podle zákona o spotřebitelském úvěru se může veřejnost na Českou národní banku obrátit s dotazem. Ačkoliv účastník řízení v podaném rozkladu argumentuje údajnou nesrozumitelností, nejasností a zaměnitelností obsahu dotčeného dotazníku/formuláře, této možnosti nevyužil. [21.] S ohledem na výše uvedené neshledává bankovní rada námitku účastníka řízení o nesrozumitelnosti, nejednoznačnosti a zaměnitelnosti obsahu formuláře Doklad k posouzení důvěryhodnosti (právnická osoba), konkrétně otázky uvedené v jeho části II. rubrice 3.2.opodstatněnou. Bankovní rada ze stejných důvodů neshledává případným ani odkaz účastníka řízení na nález Ústavního soudu IV. ÚS 182/01. [22.] Účastník řízení dále v podaném rozkladu nesouhlasí se závěrem, který správní orgán prvního stupně údajně dovodil v bodě 28. odůvodnění napadeného rozhodnutí. V souvislosti s tím účastník řízení konstatuje, že existence nepravdivého údaje 6 v dotazníku Doklad o posouzení důvěryhodnosti (fyzická osoba) za své jednatele Pavla Ondru a Jana Ondru si nebyl vědom a dozvěděl se o něm až z napadeného rozhodnutí. Opravené dotazníky proto zaslal správnímu orgánu prvního stupně až poté, co se s napadeným rozhodnutím seznámil. V žádném případě však ze skutečnosti, že opravené dotazníky účastník řízení nezaslal správnímu orgánu již dříve (po doručení příkazu), nelze dovodit, tak jak to podle účastníka řízení učinil správní orgán prvního stupně v uvedeném bodě napadeného rozhodnutí, že se účastník řízení snažil informaci o příkazu České obchodní inspekce správnímu orgánu prvního stupně zatajit. [23.] Bankovní rada k této námitce uvádí, že účastník řízení chybně interpretuje závěry, které v bodě 28. napadeného rozhodnutí učinil správní orgán prvního stupně. Správní orgán prvního stupně na skutečnosti, že nepravdivé údaje byly uvedeny i v dotazníku vyplněném pro účely posouzení důvěryhodnosti jednatelů účastníka řízení, zakládá své pochybnosti týkající se obhajoby účastníka řízení, že dotazník byl nesrozumitelný co do osob, jichž se týká. V této souvislosti pak správní orgán prvního stupně na okraj uvádí, že opravu 4 http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/povolovaci_schv alovaci_rizeni/poskytovatele_spotrebitelskeho_uveru/download/metodika_k_podavani_zadosti_np.pdf 5 V uvedené metodice v části VI. Konkrétní přílohy k žádosti podle 3 vyhlášky v oddíle ad c) doklady k posouzení důvěryhodnosti je doslovně uvedeno: Česká národní banka uveřejnila doporučený formulář prohlášení fyzické a právnické osoby. Vedle prohlášení jednotlivých členů statutárních orgánů, která se předkládají podle 3 písm. c) bodu 2 vyhlášky, musí být prohlášení podle 3 písm. c) bodu 1 vyhlášky předloženo i za právnickou osobu. 6 Na dotčenou otázku odpověděli nepravdivě tj. záporně také jednatelé účastníka řízení, ačkoliv byli jeho jednateli i v době, kdy byla účastníkovi řízení uložena již zmiňovaná pokuta od České obchodní inspekce. 5

dotazníků/formulářů účastník řízení nezajistil ani poté, co mu byl doručen příkaz a seznámil se s podstatou vytýkaného jednání. [24.] V závěru podaného rozkladu účastník řízení zdůrazňuje, že předmětný dotazník/formulář vyplnil v dobré víře. Pochybení, jiný výklad či omyl při jeho vyplňování tak nebyly podle účastníka řízení úmyslné ani nedbalostní. [25.] K uvedené obhajobě účastníka řízení vztahující se k vyplňování předmětného dotazníku/formuláře bankovní rada konstatuje, že zákon o spotřebitelském úvěru konstruuje odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se účastník řízení dopustil, jako odpovědnost objektivní, tj. odpovědnost, která je dána bez ohledu na zavinění. Pro závažnost protiprávního jednání založeného na objektivní odpovědnosti tak není rozhodující, zda jednání, kterým byla naplněna skutková podstata deliktu, bylo úmyslné či nedbalostní. Ostatně konkrétní formu zavinění (úmysl či nedbalost) není potřeba ani zkoumat. Účastníkem řízení tvrzená absence zavinění je tudíž pro posouzení jeho protiprávního jednání irelevantní. Pro úplnost je však třeba doplnit, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru konstruuje odpovědnost právnické osoby jako odpovědnost objektivní, nejedná se o absolutní objektivní odpovědnost, neboť formuluje obecný liberační důvod, jehož prokázáním se může delikvent částečně nebo úplně této odpovědnosti zprostit. Podle 159 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby zabránila porušení právní povinnosti. Správní orgán prvního stupně existenci takového liberačního důvodu v projednávaném případě neshledal (viz bod 42. napadeného rozhodnutí) a ze stejných důvodů jako správní orgán prvního stupně ji neshledává ani bankovní rada. [26.] Omlouvá-li pak účastník řízení své protiprávní jednání dobrou vírou, bankovní rada poukazuje na to, že Nejvyšší správní soud již judikoval, že důvodem zproštění sankční odpovědnosti nemůže být skutečnost, že subjekt, který se dopustil protiprávního jednání, jednal v dobré víře (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 A 110/2001). [27.] Vzhledem k tomu, že účastník řízení napadá rozhodnutí v celém rozsahu, zabývala se bankovní rada nad rámec námitek uvedených v podaném rozkladu i výší pokuty, která byla účastníkovi řízení ve výrokové části I. napadeného rozhodnutí uložena. Bankovní rada konstatuje, že z napadeného rozhodnutí je jednoznačně seznatelná závažná míra porušení povinnosti účastníka řízení a stručné odůvodnění výše pokuty v napadeném rozhodnutí zcela postačuje, je srozumitelné a odpovídající posouzení věci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi kritérii pro určení výměry pokuty, která by měl při jejím stanovení podle zákona o spotřebitelském úvěru hodnotit. Správní orgán prvního stupně se tak v souladu s 159 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval závažností protiprávního jednání (zejména bod 23. napadeného rozhodnutí), způsobem jeho spáchání, jeho následky (bod 23. napadeného rozhodnutí) a okolnostmi, za nichž bylo spácháno (např. bod 29. napadeného rozhodnutí). Nad rámec těchto zákonných kritérií se správní orgán prvního stupně zabýval i majetkovými poměry účastníka řízení (bod 34. napadeného rozhodnutí) a možným snížením uložené pokuty, jak navrhoval v odporu proti příkazu účastník řízení (viz bod 33. napadeného rozhodnutí). Bankovní rada se s hodnocením jednotlivých kritérií pro určení výměry pokuty, tak jak to učinil správní orgán prvního stupně, ztotožňuje a konstatuje, že uloženou pokutu lze považovat za přiměřenou závažnosti protiprávního jednání, kterého se účastník řízení dopustil. V této souvislosti je třeba navíc zdůraznit, že účastník řízení výši uložené pokuty v podaném rozkladu nijak nezpochybňuje ani nežádá její snížení jako v odporu proti příkazu. 6

*** [28.] Bankovní rada je toho názoru, že bylo dostatečně prokázáno, že se účastník řízení dopustil protiprávního jednání popsaného ve výroku napadeného rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené považuje bankovní rada námitky uvedené v rozkladu za neopodstatněné, a proto rozhodla o zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí. Pro úplnost pak dodává, že ani v hypotetickém případě vad napadeného rozhodnutí či řízení nelze rozhodnutí změnit tak, jak se domáhá účastník řízení, tj. uvést v něm, že účastník řízení v žádosti o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru neuvedl nepravdivý údaj. Pokud by tomu tak bylo, muselo by být napadené rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno. POUČENÍ Proti tomuto rozhodnutí se v souladu s ustanovením 152 odst. 4 ve spojení s 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat. otisk úředního razítka podepsáno elektronicky podepsáno elektronicky 7