Hlavní funkcí prostaty je tvorba

Zinek a jeho vztah k nádorûm prostaty GUMULEC J. 1, MASA ÍK M. 1, HRABEC R. 2, ROVN A. 2, BINKOVÁ H. 3, BABULA P. 4, ADAM V. 5, KIZEK R. 5 1Ústav patologické fyziologie, Lékafiská fakulta, Masarykova univerzita Pfiednostka: prof. MUDr. Anna Va kû, CSc. 2Oddûlení urologie, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno Primáfi: MUDr. Arne Rovn 3Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Lékafiská fakulta, Masarykova univerzita Pfiednosta: prof. MUDr. Rom Kostfiica, CSc. 4Ústav pfiírodních léãiv, Veterinární a farmaceutická fakulta v Brnû Dûkan: doc. RNDr. Milan Îemliãka, CSc. 5Ústav chemie a biochemie, Mendelova univerzita v Brnû Dûkan: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. SOUHRN Zineãnaté ionty (Zn 2+ ) jsou v znamn m esenciálním prvkem, nutn m pro správnou funkci savãích bunûk. Podílejí se na regulaci imunitního systému, genové exprese, energetického metabolismu, transdukce signálu a plní strukturální funkci. ProtoÏe vy í hladiny tûchto iontû pûsobí toxicky, je nutná pfiesná regulace jejich hladiny. Na té se podílejí zinkové pfiena eãe a zinek-vázající proteiny, zejména metalothioneiny. Prostatická tkáà je v metabolismu Zn 2+ specifická. Její buàky akumulují aï desetinásobnû vût í mnoïství tûchto iontû. Karcinom prostaty, ãasté nádorové onemocnûní muïû, je charakteristick rozdíln mi a nepfiíli jasn mi mechanismy, které slouïí pro udrïování hladiny Zn 2+. To má dva v znamné dûsledky: podíl na patogenezi onemocnûní (vlivem na apoptózu), a zv ení sérové hladiny metalothioneinu (s moïn m vyuïitím jako nádorového markeru onemocnûní). Klíãová slova: Zinek, metalothionein, thiolové slouãeniny, resistence, nádorové onemocnûní. SUMMARY Gumulec J., Masafiík M., Hrabec R., Rovn A., Binková H., Babula P., Adam V., Kizek R.: Zinc and its relation to prostate tumours Zinc ions (Zn 2+ ) are essential elements necessary for the normal function of mammalian cells. They participate in the regulation of the immune system, gene expression, energy metabolism, signal transduction and perform a structural function. However, an increased level of these ions is toxic, and so needs to be controlled. This control is primarily carried out by zinc transporters and zinc-binding proteins, in particular, metallothioneins. Prostatic tissue is very specific in Zn 2+ metabolism. Its cells accumulate a greater quantity of these ions (up to ten times more). Prostate cancer, a common cancer of men, is characterized by diverse and not very clear mechanisms, which serve to maintain Zn 2+ levels. This unusual metabolism of Zn 2+ has two important implications: participation in the pathogenesis of the disease (due to apoptosis) and increased serum levels of metallothioneins (with potential use of these proteins as markers for this disease). Keywords: zinc, metallothionein, thiols, resistance, tumour disease. Prakt. Lék. 2010, 90, No. 8, pp. 456 460 456 Úvod Hlavní funkcí prostaty je tvorba seminální tekutiny, která tvofií aï 30 % jejího celkového objemu. Úkolem prostatické frakce seminální tekutiny je vytvofiit prostfiedí vhodné pro pfieïívání spermií v nepfiízniv ch podmínkách vaginy (1). Tato slabû zásaditá frakce obsahuje prostaglandiny, fiadu enzymû, zineãnaté ionty a citrát. Prostatické buàky jsou jedineãné v kfiíïení metabolick ch drah, obsahu zineãnat ch iontû a citrátu, k nûmuï u jin ch bunûk dochází spí e v jimeãnû. Akumulovan zinek v prostatû blokuje enzymy, které by jinak zapfiíãinily vstup citrátu do Krebsova cyklu. Tyto metabolické dráhy jsou u karcinomu prostaty zmûnûny, a k akumulaci zinku a citrátu dochází v omezené mífie, anebo vûbec, protoïe je tento mechanismus blokován zcela. Zhoubné nádory prostaty Nádory prostaty patfií k nejãastûj ím nádorov m onemocnûním muïû. Jejich incidence se v âeské republice pohybuje kolem 100 pfiípadû na 100 000 muïû (2). Jsou druhou nejãastûj í pfiíãinou úmrtí na nádorové onemocnûní, pfiedcházené novotvary prûdu ek a plic. Je pro nû typická incidence ve vy ím vûku, ve vûkové skupinû 50 54 let dosahuje 58,8 pfiípadû na 100 000 muïû, ve vûkové skupinû 70 74 let je více neï dvanáctinásobná (2). Incidence tohoto onemocnûní se od roku 1990 pfiibliïnû zdvojnásobila, coï je dûsledkem stárnutí populace a rutinního vy etfiování sérov ch hladin prostatického specifického antigenu (PSA) u star ích pacientû. Vy í hodnoty tohoto markeru nebo rychl vzestup jeho hladin indikuje pacienty k biopsii. I pfies vysokou senzitivitu a specifitu tohoto nádorového markeru je fiada pacientû indikována na zbyteãná vy etfiení ãi neadekvátnû léãena. V naprosté vût inû se totiï jedná o nádory klinicky nûmé, pomalu rostoucí s mal m potenciálem metastázovat. Jsou proto ãasto rozpoznané aï u pitvy pacientû zemfiel ch na jinou pfiíãinu (1). Nádory prostaty se vyskytují nejãastûji (70 75 %) v laterálních ãástech prostaty, která je dostupná fyzikálnímu vy etfiení per rectum (1, 3). Zhoubné nádory jsou typicky multifokální (aï v 85 % pfiípadech), loïiska jsou ãasto mikroskopick ch rozmûrû s jednoznaãnû negativním fyzikálním vy etfiením (3). Vtaina, pyibli~n 95 % nádoro, jsou histologicky acinární adenokarcinomy odvozené z glandulárního epitelu, o rozném stupni diferenciace, od patnû diferenciovan ch aï po dobfie diferenciované, mnohdy tûïko odli itelné od benignû hyperplastick ch Ïláz (3). Zbyl ch 5 % tvofií adenokarcinomy

PRAKTICKÝ LÉKAŘ 2010, 90, č. 8 duktální, mukózní, karcinomy pfiechodné, malobunûãné, dlaïdicobunûãné, a bazocelulární. Typickou vlastností vût iny karcinomû prostaty je jejich závislost na androgenech. Androgen-ablaãní léãba je proto postupem pouïívan m pfii pokroãil ch stádiích onemocnûní a je provádûna chirurgickou nebo chemickou kastrací. U pokroãil ch stádií androgen-nezávisl ch forem je metodou volby chemoterapie. Léãba záfiením je léãbou volby kostních metastáz (1). Zinek a prostata Jak je uvedeno v e, prostata se podílí na tvorbû 30 % objemu seminální tekutiny. Do té uvolàují epiteliální buàky prostaty prostaglandiny, fiadu enzymû, zineãnaté ionty (Zn 2+ ) a citrát (4). Metabolismus tûchto látek, zejména Zn 2+ a citrátu, je v prostatick ch buàkách odli n oproti fiadû jin ch tkání. Citrát se bûïnû vyuïívá v Krebsovû cyklu za vzniku velkého mnoïství ATP. Aby nedocházelo ke vstupu citrátu do tohoto cyklu a jeho následné degradaci v nûm, musí b t zablokován mitochondriální enzym akonitáza, pfiemû- Àující citrát na izocitrát (5). Akonitáza je blokována právû zineãnat mi ionty, které prostata akumuluje ve zv ené mífie, aï desetinásobnû více oproti jin m tkáním (6). Na akumulaci Zn 2+ se podílejí zinkové pfiena eãe, zodpovûdné za redistribuci zinku mezi extracelulárním prostfiedím, cytoplazmou a organelami, a zinek-vázající proteiny. Touto drahou v ak pfiichází prostata o podstatnou ãást energie v podobû ATP (65 % ATP oproti kompletní oxidaci glukózy) (5). Zinek má kromû pfiím ch efektû na akonitázu také dal í vlivy, a to indukce apoptózy cestou cytochromu C a regulace exprese fiady genû prostfiednictvím kináz (7). Apoptózu zpûsobuje pfiím mi vlivy na jádro a mitochondrii a dále regulací apoptick ch signálních drah (7). Role zinku u karcinomu prostaty Pro karcinom prostaty je typická nevratná ztráta schopnosti akumulovat Zn 2+ (6, 8). SníÏení schopnosti akumulace Zn 2+ je zpûsobeno dosud neznám mi vlivy sniïujícími expresi zinkového pfiena eãe ZRT- IRT-like proteinu 1 (ZIP-1), kter je transmembránov m proteinem zodpovûdn m za pfienos Zn 2+ do bunûk (9). To vede zejména ke sníïení apoptického pûsobení a ke ztrátû schopnosti produkovat citrát ve zv - ené mífie (10). Dochází ke sníïení inhibiãního vlivu na enzym akonitázu, jak je tomu u bunûk zdravé prostaty (Obr. 1). Citrát tak Obr. 1. Zinkové transportéry Pfiena eãe ZIP zodpovídají za transport Zn2+ do cytoplazmy, z extracelulárního prostfiedí a z organel. Naopak pfiena eãe ZnT jsou zodpovûdné za transport ven z cytoplazmy, tedy do organel a do extracelulárního prostfiedí. mûïe vstoupit do Krebsova cyklu a buàky karcinomu získávají v hodu v podobû schopnosti získat více energie (6). Zinek v skyt a jeho fyziologická funkce ada epidemiologick ch studií poukazuje na nedostateãn pfiíjem zineãnat ch iontû potravou (11). Na základû mnoha uskuteãnûn ch studií je doporuãováno dospûl m pfiijímat potravou pfiibliïnû 50 mg Zn 2+ dennû (12). Promrn je vaak potravou pfiijímáno v USA a v Evrop asi pouze ptina tohoto doporuãeného mnoïství (13). nedostatku zineãnat ch iontû je ztráta chuti k jídlu (13). PYi jejich dlouhodobûj ím nedostatku dochází k dal ím patofyziologick m projevûm, jejichï míra projevu je závislá na mífie nedostatku zineãnat ch iontû (13). Mezi nejvíce zastoupené pyíznaky je moïné zafiadit zpomalení rostu dtí, naru ení funkcí imunitního systému. Dále se objevují dermatitidy, prodluïuje se doba hojení ran, dochází k nefyziologickému v voji plodu, zpomaluje se sexuální v voj a objevují se neurologické pfiíznaky, jako je tfies (13, 14). Zineãnaté ionty (Zn 2+ ) jsou esenciálním prvkem nezbytn m pro správnou funkci bunûk. Jsou kofaktorem fiady proteinû. Zn 2+, jsou tak nezbytné pro správnou funkci transkripãních faktorû, enzymû a strukturních proteinû. Podílejí se na regulaci imunitního systému, genové exprese, energetického metabolismu, transdukce signálu a fiadû jin ch funkcí (7). Koncentrace zinku v intersticiální tekutinû se pohybuje v rozmezí 2 5 µm. Hladina volného Zn 2+ je v ak v raznû niï í, pfiibliïnû 200 nm (7). Vût ina je totiï vázána na albumin a 2 makroglobulin. Vedle toho se v buàkách koncentrace Zn 2+ pohybuje v rozmezí 100-500 µm. Vût ina tohoto obsahu je asi 90 % vázána na proteiny pevnû. Pouze 10 % funguje jako rezervní forma Zn 2+, která je vázána na slouãeniny s nízkou molekulovou hmotností?: metalothionein, aminokyseliny (cystein, histidin, prolin),a organické kyseliny (citrát, oxalát) (5, 15). Asi 30 40 % Zn 2+ se vyskytuje v jádfie, asi 50 % je v cytoplazmû a v konvenãních organelách (mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, endozomy a lysozomy) a zbytek je vázán na bunûãné membrány (16). Podobnû jako jak koli jin kov, vy í hladiny Zn 2+ mohou mít toxické úãinky (14). Je proto nutná pfiesná regulace hladiny tohoto jinak esenciálního prvku. Tu na bunûãné úrovni zaji Èují zinkové pfiena eãe a zmínûné intracelulární Zn 2+ -vázajícími proteiny (Obr. 1). Klíãov m regulátorem jak pfiena eãû, tak Zn 2+ -vázajících proteinû je metal-responsive-elementbinding transcription factor-1 (MTF-1). MTF-1 ovlivàuje expresi metalothioneinû a zinkov ch transportérû, zejména tûch zodpovûdn ch ze eflux (14). Mimoto má MTF-1 úãinky nesouvisející s metabolismem Zn 2+, a to pfiedev ím v molekulárních 457

ZIP1 14 (17, 18). Jak mechanismus regulace jejich exprese, tak mechanismus transportu Zn 2+ není zcela zfiejm. Exprese nûkter ch transportérû ZIP se zvy uje pfii nedostatku Zn 2+. Tak je tomu napfi. u pfiena eãe ZIP1, 2 a 4. Není jasné, zdali se tak dûje cestou transkripãní aktivace, nebo stabilizace mediátorové RNA (19). Naopak, je-li Zn 2+ nadbytek, dochází k inaktivaci transportérû. Ty jsou oznaãeny ubiquitinem a degradovány ve vakuolách (20). Tento efekt byl popsán u kvasinek a podobn mechanismus se dá oãekávat také u savãích bunûk. Rodina pfiena eãû ZnT zastává opaãnou funkci oproti transportérûm ZIP transportují Zn 2+ z cytoplazmy do extracelulárního prostfiedí a do organel. Chrání buàky pfied toxick mi hladinami Zn 2+. Dosud bylo popsáno devût lidsk ch transportérû této rodiny, pojmenovan ch Zn 2+ transporter (ZnT-1 9). Také u této rodiny pfiena eãû není mechanismus aktivace a transportu zcela objasnûn. Je ale zfiejmé, Ïe zinkové ionty mají na expresi tûchto pfiena eãû opaãn vliv proti rodinû ZIP. Vysoká hladina Zn 2+ zvy uje jejich expresi (8). Toto chování bylo popsáno u pfiena eãû ZnT-1 a 2. Kromû toho velmi vysoké hladiny Zn 2+ také zpûsobují pfiesuny pfiena eãû ZnT-4 a 6 z perinukleární zóny do periferie bunûk. Transportér (ZnT- 1) je transportérem této rodiny vyskytujícím se na plazmatické membránû bunûk (8). Je tedy jedin m transportérem, zodpovûdn m za eflux Zn 2+ z bunûk. Chrání buàky pfied toxick mi hladinami Zn 2+. Vyskytuje se u mnoha druhû bunûk a spolu s metalothioneiny hraje klíãovou roli v regulaci hladiny volného Zn 2+ (21). Pfiena eã ZnT-2 zodpovídá za transport Zn 2+ do endozomû (22). Velké mnoïství mrna tohoto pfiena eãe se nachází v laterálních a dorzálních lalocích prostaty, tedy v místech, kde epiteliální buàky akumulují velká mnoïství zinku a produkují citrát. V tûchto umístûních se nachází ve vezikulech a v lyzosomûm podobn ch strukturách (23). Metalothionein Obr. 2. Úãinky zineãnat ch iontû Zineãnaté ionty zpûsobují akumulaci citrátu (a proto i zmûnu energetického metabolismu bunûk) (a) inhibicí mitichondriální akonitázy, pfiemûàující citrát na izocitrát. Prostatické buàky tak produkují v raznû ménû ATP; (b) Zn 2+ pûsobí proapoptoticky zv ením uvolàování cytochromu C (CytC) z mitochondrií; (c) Zn 2+ funguje jako signální molekula a ovlivàuje tak zejména genovou expresi pûsobením na mitogen-aktivované proteinové kinázy (MAPK); (d) Zn2+ indukuje expresi metalothioneinu (MT) prostfiednictvím jeho regulaãního proteinu Metal-regulatory transcription factor-1 (MTF-1), ãímï MT ovlivàuje intracelulární hladinu voln ch Zn 2+. mechanismech odstraàujících toxicitu tûïk ch kovû a v reakcích souvisejících s oxidativním stresem (14). Zjednodu ené schéma je ukázáno na obrázku 2. Zinkové pfiena eãe Za transmembránov pfienos Zn 2+ jsou zodpovûdné dvû rodiny pfiena eãû: rodina Zrt- Irt-like Protein (ZIP),a rodina Zinc-transporter (ZnT). ZIP pfiena eãe jsou zodpovûdné za influx Zn 2+ do cytoplazmy, tedy pfiesun z extracelulárního prostfiedí do cytoplazmy a z organel do cytoplazmy. Transportéry CDF zodpovídají naopak za eflux Zn 2+, tedy transport z cytoplazmy do extracelulárního prostfiedí a do organel (8). Metabolismus Zn 2+ je regulován na úrovni transkripce tûchto transportérû. Zn 2+ není jedin m kovem, kter mûïe b t tûmito transportéry pfiená en. ZIP pfiena eãe jsou v men í mífie zodpovûdné také za influx Ïeleza, manganu a kadmia do cytoplazmy. U lidí bylo popsáno 14 podtypû pfiena eãû této rodiny, naz van ch Metalothioneiny náleïí do rodiny metaloproteinû, které jsou iroce roz ífieny v Ïivoãi né fií i, nicménû podobné typy proteinû byly popsány i u bakterií, rostlin a hub. Metalothioneiny popsali poprvé Margoshes a Valee v roce 1957, ktefií je izolovali z koàsk ch ledvin (24). Existuje fiada izoforem, ale strukturní rysy jsou v drtivé vût inû stejné. Jedná se o nízkomolekulární (6 10 kda), na cysteiny bohaté proteiny, které neobsahují Ïádné aromatické aminokyseliny. Primární struktura je zaloïena na repetici motivû, v nichï hlavní roli hraje aminokyselina cystein. Takto jsou vytvofiena dvû rezidua, která vytváfií cysteinové klastry. První z nich, doména, má vazebné místo pro tfii dvojmocné ionty kovû, a druhá doména potom aï pro ãtyfii takové ionty. Celkovû je tedy metalothionein schopen vázat aï 7 dvojmocn ch nebo 12 jednomocn ch iontû (15). Metalothionein se v organismech vyskytuje v nûkolika izoformách: MT-1, MT-2, MT-3,a MT-4 (25). iroce roz ífiené jsou pfiedev ím izoformy MT-1 a MT-2, pfiiãemï zastoupení formy MT-2 ve tkáních je ãastûj í. Forma MT-3 je nejhojnûji exprimována v mozkové tkáni (26). Nejménû prozkoumanou formou je MT-4. Exprese genû ukazuje na její v skyt v upinkovém epitelu (27). In vitro bylo prokázáno, Ïe buàky mají schopnost sekrece forem MT-1 a MT-2 (28). Metalothionein hraje klíãovou roli v transportu tûïk ch kovû (tedy také Zn 2+ ), jejich detoxikaci a v ochranû bunûk pfied 458

PRAKTICKÝ LÉKAŘ 2010, 90, č. 8 Obr. 3. Úãinky metalothioneinu Volné radikály indukují expresi metalothioneinu (MT) (cestou MTF-1), kter spolu s redukovan m glutationem (GSH) pûsobí antioxidaãnû. Nenavázané kovy, zejména zinek a kadmium, zvy- ují expresi MT a ten je váïe a sniïuje tak jejich hladinu. oxidativním stresem (29). Pfii toxick ch hladinách tûïk ch kovû dochází k jejich navázání na metalothionein a k jejich transportu do ledvin, kde jsou vyluãovány. Antioxidaãní pûsobení podmiàují cysteinové aminokyseliny v molekule metalothioneinu (Obr. 3). Kromû toho metalothioneiny mohou s dal ími thiolov mi slouãeninami, jako je redukovan glutation (GSH), sniïovat hladinu voln ch radikálû (30). A navíc bylo pozorováno, Ïe se metalothionein objevuje v prostfiedí se zv en m rizikem tvorby voln ch radikálû, bunûãná proliferace a embryonální v voj (30). ada nedávn ch studií poukazuje na zv - ené sérové hladiny metalothioneinu pacientû s karcinomem prostaty s velkou mírou specifity pro toto onemocnûní. To staví metalothionein na pozici kandidáta nového markeru tohoto onemocnûní (30 39). Závûr Zinek, v znamn esenciální prvek, je ve velkém mnoïství akumulován prostatick mi buàkami. V nich zasahuje do fiady biochemick ch pochodû a ovlivàuje jejich chování prostfiednictvím indukce apoptózy a regulace genové exprese a energetického metabolismu. Zn 2+ také úzce souvisí s patogenezí karcinomu prostaty. BuÀky karcinomu nemohou tyto ionty akumulovat, a nemohou se proto projevit fyziologické proapoptické mechanismy. V znamnou mûrou se na ztrátû schopnosti akumulovat Zn 2+ podílí zinkové pfiena eãe, zejména pfiena eã ZIP-1, jehoï exprese je neznám mi vlivy tlumena. Pochopení tohoto mechanismu, vedoucí k obnovení vysok ch intracelulárních hladin Zn 2+, má moïná terapeutická uplatnûní. Alterovan metabolismus Zn 2+ se projevuje také zmûnûnou sérovou hladinou Zn 2+ -vázajícího proteinu metalothioneinu. Metalothionein tak v budoucnu mûïe b t vyuïit jako nov marker tohoto onemocnûní, stojící v diagnostickém algoritmu vedle souãasnû iroce pouïívaného PSA. Podûkování Práce na tomto projektu byla podpofiena projekty: Grantové Agentury Akademie vûd âr IAA401990701, Grantové agentury âeské republiky 301/09/P436, IGA MZ âr ã. 10200 3 a IGA VFU 9/2010/FaF. Literatura 1. Giles, G. The epidemiology of prostate cancer. In: W.D. Foulkes and K.A. Cooney (Eds.). Male reproductive cancers epidemiology, pathology and genetics. New York, Dordrecht, Heidelberg, London: Springer Verlag, 2009. 2. ÚZIS. Novotvary 2007 âr. Praha: Ústav zdravotnick ch informací a statistiky âr ve spolupráci s Národním onkologick m registrem âr, 2010. 3. Begin, L.R., Bismar, T.A. Prostate cancer: pathological perspective. In: W.D. Foulkes and K.A. Cooney (Eds.). Male reproductive cancers epidemiology, pathology and genetics. New York, Dordrecht, Heidelberg, London: Springer Verlag, 2009. 4. Medrano, A., Fernandez-Novell, J.M., Ramio, L. et al. Utilization of citrate and lactate through a lactate dehydrogenase and ATP-regulated pathway in boar spermatozoa. Mol. Reprod. Dev. 2006, 73, p. 369-378. 5. Franklin, R.B., Feng, P., Milon, B. et al. hzip1 zinc uptake transporter down regulation and zinc depletion in prostate cancer. Mol. Cancer 2005, 4, p. 13. 6. Costello, L.C., Franklin, R.B. The clinical relevance of the metabolism of prostate cancer; zinc and tumor suppression: connecting the dots. Mol. Cancer 2006, 5, p. 13. 7. Franklin, R.B., Costello, L.C. The important role of the apoptotic effects of zinc in the development of cancers. J. Cell. Biochem. 2009, 106, p. 750-757. 8. Kambe, T., Yamaguchi-Iwai, Y., Sasaki, R. et al. Overview of mammalian zinc transporters. Cell. Mol. Life Sci. 2004, 61, p. 49-68. 9. Hogstrand, C., Kille, P., Nicholson, R.I. et al. Zinc transporters and cancer: a potential role for ZIP7 as a hub for tyrosine kinase activation. Trends Mol. Med. 2009, 15, p. 101-111. 10. Costello, L.C., Franklin, R.B. The intermediary metabolism of the prostate: A key to understanding the pathogenesis and progression of prostate malignancy. Oncology 2000, 59, p. 269-282. 11. Song, Y., Elias, V., Loban, A. et al. Marginal zinc deficiency increases oxidative DNA damage in the prostate after chronic exercise. Free Radic. Biol. Med. 2010, 48, p. 82-88. 12. Hambidge, M. Human zinc deficiency. J. Nutr. 2000, 130, p. 1344S-1349S. 13. Oteiza, P.I., Mackenzie, G.G. Zinc, oxidanttriggered cell signaling and human health. Mol. Asp. Med. 2005, 26, p. 245-255. 14. Laity, J.H., Andrews, G.K. Understanding the mechanisms of zinc-sensing by metal-response element binding transcription factor-1 (MTF-1). Arch. Biochem. Biophys. 2007, 463, p. 201-210. 15. Coyle, P., Philcox, J.C., Carey, L.C. et al. Metallothionein: The multipurpose protein. Cell. Mol. Life Sci. 2002, 59, p. 627-647. 16. Vallee, B.L., Falchuk, K.H. The biochemical basis of zinc physiology. Physiol. Rev. 1993, 73, p. 79-118. 17. Eide, D.J. Zinc transporters and the cellular trafficking of zinc. Biochim. Biophys. Acta-Mol. Cell Res. 2006, 1763, p. 711-722. 18. Gaither, L.A., Eide, D.J. Eukaryotic zinc transporters and their regulation. Biometals, 2001, 14, p. 251-270. 19. Costello, L.C., Liu, Y.Y., Zou, J. et al. Evidence for a zinc uptake transporter in human prostate cancer cells which is regulated by prolactin and testosterone. J. Biol. Chem. 1999, 274, p. 17499-17504. 20. Gitan, R.S., Eide, D.J. Zinc-regulated ubiquitin conjugation signals endocytosis of the yeast ZRT1 zinc transporter. Biochem. J. 2000, 346, p. 329-336. 21. Urani, C., Melchioretto, P., Gribaldo, L. Regulation of metallothioneins and ZnT-1 transporter expression in human hepatoma cells HepG2 exposed to zinc and cadmium. Toxicol. Vitro. 2010, 24, p. 370-374. 22. Kobayashi, T., Beuchat, M.H., Lindsay, M. et al. Late endosomal membranes rich in lysobisphosphatidic acid regulate cholesterol transport. Nat. Cell Biol. 1999, 1, p. 113-118. 23. Sorensen, M.B., Stoltenberg, M., Juhl, S. et al. Ultrastructural localization of zinc ions in the rat prostate: An autometallographic study. Prostate 1997, 31, p. 125-130. 24. Margoshes, M., Vallee, B.L. A cadmium protein from equine kidney cortex. J. Am. Chem. Soc. 1957, 79, p. 4813-4814. 25. Miles, A.T., Hawksworth, G.M., Beattie, J.H. et al. Induction, regulation, degradation, and biological significance of mammalian metallothioneins. Crit. Rev. Biochem. Mol. Biol. 2000, 35, p. 35-70. 26. Masters, B.A., Quaife, C.J., Erickson, J.C. et al. Metallothionein-Iii is expressed in neurons that sequester zinc in synaptic vesicles. J. Neurosci. 1994, 14, p. 5844-5857. 27. Quaife, C.J., Findley, S.D., Erickson, J.C. et 459

al. Induction of a new metallothionein isoform (Mt- Iv) occurs during differentiation of stratified squamous epithelia. Biochemistry 1994, 33, p. 7250-7259. 28. Trayhurn, P., Duncan, J.S., Wood, A.M. et al. Metallothionein gene expression and secretion in white adipose tissue. Am. J. Physiol.-Regul. Integr. Comp. Physiol. 2000, 279, p. R2329-R2335. 29. Eckschlager, T., Adam, V., Hrabeta, J. et al. Metallothioneins and Cancer. Curr. Protein Pept. Sci. 2009, 10, p. 360-375. 30. Krizkova, S., Fabrik, I., Adam, V. et al. Metallothionein - a promising tool for cancer diagnostics. Bratisl. Med. J. 2009, 110, p. 93-97. 31. Krizkova, S., Blahova, P., Nakielna, J. et al. Comparison of metallothionein detection by using Brdicka reaction and enzyme-linked immunosorbent assay employing chicken yolk antibodies. Electroanalysis 2009, 21, p. 2575-2583. 32. Adam, V., Blastik, O., Krizkova, S. et al. Application of the Brdicka reaction in determination of metallothionein in patients with tumours. Chem. Listy, 2008, 102, p. 51-58. 33. Adam, V., Fabrik, I., Kizek, R. et al. Vertebrate metallothioneins as target molecules for analytical techniques. Trac-Trends Anal. Chem. 2010, 29, p. 409-418. 34. Blastik, O., Hubalek, J., Adam, V. et al. Electrochemical sensor for determination of metallothionein as biomarker. Proceedings of IEEE Sensors, Daegu, 2006, p. 1171-1174. 35. Fabrik, I., Adam, V., Krizkova, S. et al. Level of heat-stable thiols in patients with a malignant tumor. Klin. Onkol. 2007, 20, p. 384-389. 36. Fabrik, I., Kukacka, J., Adam, V. et al. Metallothionein and its relation to anticancer treatment by platinum complexes. Prakt. Lek. 2008, 88, p. 90-93. 37. Horakova, Z., Thova, E., Salzman, R. et al. Importace of elevation of metallothionein blood levels in patients with head and neck tumors - Part 2. Otorinolaryng. Foniatrie 2008, 57, p. 90-97. 38. Petrlova, J., Blastik, O., Prusa, R. et al. Determination of metallothionein content in patients with breast cancer, colon cancer, and malignant melanoma. Klin. Onkol. 2006, 19, p. 138-142. 39. Petrlova, J., Blastik, O., Prusa, R. et al. Using of electrochemical methods for studying of metallothionein content in the human blood serum of a patient poisoned by lead and treated by platinum. Biomed. Pap. Med. Fac. Univ. Palacky, Olomouc, Czechoslovakia. 2005, 149, p. 485-488. Doc. Ing. René Kizek, Ph.D. Laboratofi molekulární biochemie a bioelektrochemie, Ústav chemie a biochemie Mendelova univerzita v Brnû Zemûdûlská 1 613 00 Brno E-mail: kizek@sci.muni.cz Jak lze úspû nû sledovat odbornou kvalitu zdravotní péãe Pfiíklad dobré praxe z Dánska HNILICOVÁ, H. Univerzita Karlova v Praze 1. Lékafiská fakulta Ústav vefiejného zdravotnictví a medicínského práva Pfiednostka: MUDr. Mgr. Jolana Tû inová SOUHRN âlánek popisuje vznik, fungování a principy Dánského národního projektu indikátorû kvality zdravotní péãe. Práce na projektu byly zapoãaty v roce 2000. V souãasné dobû je projekt zamûfien na monitorování odborné kvality zdravotní péãe v deseti vybran ch diagnózách. Jsou to: centrální mozková pfiíhoda, diabetes, zlomenina krãku, srdeãní selhání, akutní operace stfieva, schizofrenie, rakovina prsu a rakovina plic, obstrukãní plicní nemoc, deprese, a porod. Projektu se povinnû úãastní v echny dánské vefiejné nemocnice, ve kter ch se léãí pacienti s nûkterou z uveden ch diagnóz. Na kaïdém pracovi ti je urãen místní koordinátor (lékafi), kter ruãí za sbûr dat a za jejich validitu a korektnost. Data jsou zpracovávána centrálnû. KaÏdoroãnû probíhají celostátní i krajské klinické audity, kde lékafii a dal í zdravotníci interpretují získané v sledky a diskutují o nich. Cílem je zjistit, ve kter ch oblastech je péãe kvalitní a identifikovat oblasti, které vyïadují zlep ení. AÏ poté jsou v sledky zvefiejnûny. Klíãová slova: Dánsk národní projekt indikátorû kvality (DNIP), indikátory kvality, monitorování vybran ch nemoci, koordinace projektu, skupiny pro tvorbu indikátorû, klinicko-epidemiologické jednotky, klinick audit. SUMMARY Hnilicová H.: How can be quality of care successfully measured: an example of good practice from Denmark The article describes the origin, principles and functioning of the Danish National Indicator Project (DNIP), which was established in the Danish Healthcare System in the year 2000. Since then quality standards, indicators and prognostic factors have been further developed. The quality of care is now measured for ten diseases: dacute surgery (bleeding gastroduodenal ulcer and perforated peptic ulcer), dchronic obstructive pulmonary disease, diabetes, heart failure, hip fracture, lung cancer, schizophrenia, stroke, birth, depression. 460