MASARYKOVA UNIVERSITA Pedagogická fakulta Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví INTOXIKACE A JEJICH PŮSOBENÍ NA LIDSKÝ ORGANISMUS Bakalářská práce Brno 2009 Jana Nováková
ANOTACE Tématem bakalářské práce jsou intoxikace a jejich působení na lidský organismus. V úvodní kapitole je uvedena definice otrav. V další kapitole je podrobně popsána první pomoc při otravách. Poté jsou definovány jednotlivé chemické a biologické látky, jejich účinek na organismus s připomenutím možnosti první pomoci. Poslední kapitola je věnovaná dlouhodobému zneužívání návykových látek. Celá práce je zpracovaná metodu literární rešerše na základě získaných pramenů, které jsou uvedeny na konci práce v seznamu literatury. ANNOTATION The intoxications are the general matter of my bachelorship and their influence on human body. The first chapter is concentrated on the definition of intoxication. The second part deals with the first aid used when the person is intoxicated. Various chemical and biological substances are defined further, especially their influence on human body and possibilities of first aid. The last part is concentrated on long term drugs abuse. This essay is written as a literature search based on background facts and materials, which are quoted at the end in the list of used literature. KLÍČOVÁ SLOVA Otrava, chemické látky, biologické látky, drogy, první pomoc, prevence. KEYWORDS Intoxications, chemical substance, biological substance, drugs, first aid, prevention 2
NOVÁKOVÁ, J.: Intoxikace a jejich působení na lidský organismus. Brno 2009. 53 s. Bakalářská práce na Fakultě pedagogické Masarykovy univerzity v Brně, Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová. Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala sama s užitím literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury na konci práce. V Brně dne 1. dubna 2009. Jana Nováková 3
Ráda bych touto cestou poděkovala PhDr. Mgr. Jitce Reissmannové, vedoucí mé bakalářské práce, za cenné připomínky, odborné rady a trpělivost při tvorbě práce. 4
OBSAH OBSAH... 5 1. ÚVOD... 6 2. INTOXIKACE... 8 3. VŠEOBECNÉ ZÁSADY PRVNÍ POMOCI... 9 3.1 Zásady poskytování laické první pomoci při otravě chemickými látkami... 10 3.2 Vyšetření a ošetření postiženého... 11 3.3 Zásady správné srdeční masáže... 12 3.4 Nejčastější chyby v kardiopulmonální resuscitaci... 13 4. ROZDĚLENÍ OTRAV PODLE MÍSTA VZNIKU... 14 4.1 Otravy v domácnosti... 14 4.1.1 Nejčastější otravy léky... 14 4.1.2 Domácí čistící a jiné prostředky... 17 4.1.3 Otravy plyny... 18 4.1.4 Otravy jedovatými rostlinami v domácnosti... 19 4.2 Otravy v přírodě... 22 4.2.1 Otravy houbami... 23 4.2.2 Otravy jedovatými rostlinami... 25 4.2.3 Otravy způsobené živočichy... 30 4.3 Intoxikace v důsledku zneužití drog a návykových látek... 31 5. ZNEUŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK A DROGOVÁ ZÁVISLOST. 37 6. ZÁVĚR... 39 7. POUŽITÁ LITERATURA... 40 8. PŘÍLOHY... 42 8.1 Slovník pojmů... 42 8.2 Přehled jedovatých rostlin v domácnosti... 44 8.3 Přehled jedovatých rostlin v přírodě... 46 8.4 Přehled jedovatých hub... 50 8.5 Přehled nebezpečných živočichů... 51 5
1. ÚVOD Intoxikace, neboli otrava organismu, patří mezi velmi závažné a život ohrožující stavy. Pravděpodobně každý z nás se v průběhu svého života s některou z forem intoxikace setká, přestože moderní společnost tomuto problému věnuje značnou pozornost. Vzhledem k velkému spektru toxických látek není možné provést přesnou klasifikaci intoxikací a hlavně nelze vytvořit jednotný a zaručený způsob prevence. V běžném životě je každý z nás vystaven účinku různorodých látek nebo je nucen s nimi manipulovat. Málokdo z nás si uvědomí, že se s toxickými látkami setkáme každodenně v domácnosti, škole či při pobytu v přírodě. Jedovatých a nebezpečných látek je v našem okolí velké množství. Kontaktu s některými látkami se vyhnout nemůžeme, protože jsou obsaženy ve vodě, kterou pijeme, v potravinách, které jíme a ve vzduchu, který dýcháme. Kontaktu s některými látkami se vhodnou prevencí dá zamezit. Proto je důležité vědět, kde se s jedovatými látkami můžeme setkat a jak tomuto kontaktu můžeme zabránit. Mezi nejčastější toxické látky patří léky. Mnohokrát bylo zdůrazňováno, že v malém kontrolovaném množství pomáhají kompenzovat zdravotní stav. Pokud se však dávka zvýší, mohou způsobovat prudkou změnu zdravotního stavu nebo dokonce úmrtí. Dále se setkáváme s nejrůznějšími chemickými látkami a plyny, v přírodě potom s různými jedy živočišného či rostlinného původu a houbami. Zvláštní kategorií toxických látek jsou drogy a jiné návykové látky. Tajemné slovo otrava slýchám od dětství. V raném věku mi rodiče vysvětlovali nebezpečnost zejména chemických látek v domácnosti, učili mne poznávat jedovaté rostliny, abych při vycházce neochutnávala zajímavé a lákavě vypadající bobule. V dospívání mne nabádali k opatrnosti a zároveň mne seznámili s nebezpečím návykových látek, zejména jejich negativním působením na lidský organismus a chování. V průběhu dalšího studia na Střední zdravotnické škole Jihlava jsem se setkala s tématem intoxikací nejen teoreticky, ale také prakticky v rámci odborné praxe v nemocnici. Uvědomovat si mechanismus účinku toxinů v běžném životě je poněkud jiné, než o něm pouze číst teoretické postuláty. Po ukončení studia střední školy - oboru Všeobecná zdravotní sestra - jsem se rozhodla studovat obor Rodinná výchova a výchova ke zdraví - Přírodopis. Otevřelo mi to jedinečnou možnost uvědomit si tento problém v širší dimenzi, od 6
primární prevence v rodině i ve škole až po socio-patologické důsledky působení toxinů návykových látek. Intoxikací různého typu jsou ohroženy všechny věkové skupiny, intoxikaci návykovými látkami jsou však nejvíce vystaveny děti a dospívající. Ve své práci jsem se zaměřila na přehled možných intoxikací doma, v přírodě a užívání návykových látek mezi mladistvými. 7
2. INTOXIKACE Co si můžeme pod pojmem intoxikace představit? Intoxikace neboli otrava, patří mezi závažné stavy, které ohrožují život. Nejčastěji je vyvolána jedem, což je látka, která poškozuje organismus na základě svých chemických a fyzikálních vlastností již při podání malého množství, nebo v nízké koncentraci. Jedy mohou být původu chemického, živočišného, rostlinného, bakteriálního nebo jiného. Toxicita je velmi ovlivněna strukturou a metabolismem látky, způsobem jejího podání, dávkou a koncentrací. Rychlost a charakter působení toxické látky závisí i na zdravotním stavu člověka, jeho dietě, věku a pohlaví. Při každé otravě nebo podezření z otravy je nutné poskytnout laickou první pomoc a urychleně vyhledat odbornou zdravotnickou pomoc. I přes důslednou prevenci může dojít k otravám a poškození organismu jedovatými látkami, a proto je důležité znát pravidla první pomoci a znát kontaktní číslo na rychlou záchrannou službu. Jako otravu označujeme stav, při kterém postižená osoba náhodně požila léky, potenciálně škodlivé chemikálie, houby, různé plody či části rostlin, ale i poživatiny atd. Podle statistik dětských otrav se u méně než 10 % neobjevují žádné příznaky, pouze v 1 % se jedná o skutečně těžké otravy a v méně než 0,1 % případů se jedná o otravy smrtelné. Postiženy jsou většinou děti od 1 do 4 let věku života, tedy ve věku charakterizovaném velkou zvídavostí, ale malou životní zkušeností při objevování okolního světa. Děti zkoušejí vše strkat do úst, nerozlišují mezi bonbonem a lékovou tabletou. Kuchyně, koupelna, domácí lékárnička jsou pro děti potencionálně nebezpečné. Dílny domácích kutilů, řemeslníků, garáže, zemědělské provozy jsou další nebezpečné oblasti. (Niessen 1996) Asi ve 30 % dětských úrazů z náhodného požití převažují léky nebo chemikálie z domácnosti. Přibližně 10 % tvoří požití rostlin, v 5 % se jedná o cigarety a alkohol. Mnoho požitých substancí je v podstatě opravdu neškodných a mohou poškodit organismus pouze při požití značného množství. (Niessen 1996) Až 95 % všech otrav jsou otravy záměrné. Nejsou neobvyklé u osob mladších 15 let, ale nejvíce se jich vyskytuje mezi 20 a 35 lety. Záměrná otrava představuje 30 % z celkového počtu pokusů o sebevraždu. Jedná se zejména o léky, z nichž 75 % otrav připadá na dospělé a 25 % otrav dětí. Z léků jsou nejčastěji použity běžně dostupné benzodiazepiny v kombinaci s alkoholem, dále antidepresiva a paracetamol. (Klener 2001) 8
3. VŠEOBECNÉ ZÁSADY PRVNÍ POMOCI Úkolem laické první pomoci je poskytnutí včasného a správného ošetření druhé osobě nebo sobě samému při poškození zdraví náhlou poruchou. Jedná se zejména o zajištění životních (vitálních) funkcí, tj. dýchání a krevní oběh, zástavu krvácení a zajištění správné polohy při náhlé změně zdravotního stavu, zejména při poruchách vědomí. (Moster 2007) Hlavní zásadou je poskytnutí první pomoci podle svých vědomostí, dovedností a schopností, ale vždy tak, abychom se pokusili zachránit život, zabránili zhoršení stavu postiženého, zajistili postiženému co nejlepší prostředí pro zlepšení stavu a zajistili bezpečnost poraněnému, sobě a ostatním přihlížejícím. Proto jednáme klidně, ale rozhodně. Tím, že zachováme klidnou hlavu, pomůžeme nejlépe postiženému, ale i sobě. (Beránková 2002) Podle zákona je každý občan České republiky povinen poskytnout nebo zprostředkovat pomoc osobě, která je přímo ohrožena na životě nebo jeví vážné poruchy zdraví. Neposkytnutí první pomoci občanem nekvalifikovaným ve zdravotnické výchově je trestné s možným nepodmíněným odnětím svobody až na dobu trvání dvou let ( 207, odst. 2, Trestního zákona). U zdravotníka je v tomto případě trestní sazba nepodmíněného odnětí svobody až na dobu trvání pěti let. Výjimku tvoří situace, kdy by poskytnutí pomoci mohlo přímo ohrozit na životě samotného zachránce, nebo by mohlo přivodit zachránci nebezpečí ohrožení jeho zdraví nebo by případně mohlo způsobit újmu na jeho zdraví. (Moster 2007) Pokud se setkáme s osobou, u níž pravděpodobně došlo k požití chemické látky, snažíme se zodpovědět několik otázek: O jakou látku se jedná? Jaké množství bylo požito? Kdy došlo k požití? Jaké jsou příznaky otravy? Pokud se jedná o dítě, jaký je jeho věk. Jsou údaje o druhu, množství látky a době požití spolehlivé, nebo se jedná jen o domněnky? Obaly od použitých léčiv zanechané osobami, které se pokusily o sebevraždu, mají jen orientační hodnotu. (Niessen 1996) 9
3.1 Zásady poskytování laické první pomoci při otravě chemickými látkami Nejprve se snažíme odstranit látku, která otravu způsobila, a přerušit její působení na organismus. Pokud došlo k požití ústy, vyčistíme dutinu ústní. Pokud víme o jakou látku se jednalo, můžeme se pokusit vyvolat zvracení. Zvracení nesmíme nikdy vyvolávat při požití žíravin, benzínu, petroleje nebo terpentýnu, neboť hrozí poškození trávicího ústrojí nebo vdechnutí látky. Zvracení také nesmíme vyvolávat u osob s poruchou vědomí. Pokud došlo k požití látky, která by zvracením neponičila jícen, můžeme se pokusit zvracení vyvolat. Zvracení vyvoláme podrážděním v krku. Můžeme též zkusit podat látky vyvolávající zvracení - jako je sklenice vlažné vody se lžící kuchyňské soli či se lžičkou tekutého mýdla. Při požití leptavých látek by měl postižený co nejrychleji dostat napít vodu nebo jinou tekutinu, která je ihned k dispozici. Tekutina však nesmí obsahovat oxid uhličitý (CO2). V žádném případě nevyvoláváme zvracení. (Niessen 1996) Při poleptání očí kyselinami, louhy nebo vápnem musí ihned následovat intenzivní výplach očí. Proud vody musí být veden přímo do oka, aby se co nejrychleji naředily a odstranily zbytky škodliviny. To se někdy nedaří pod vodovodním kohoutkem, lepší je často výplach pomocí opakovaně namočeného a ždímaného kapesníku nebo čistého hadříku. Po poleptání vápnem nebo cementem je třeba ještě odstranit jejich zbytky mechanicky - např. cípem kapesníku, a tím zabránit leptajícím částečkám v působení do hloubky. (Niessen 1996) Pokud dojde k otravě plynem, je nutné především zajistit bezpečnost zachraňovaného i zachraňujícího. Postiženého musíme především dopravit na čerstvý vzduch. Při stavech ohrožujících bezprostředně život je nutno okamžitě zavolat rychlou záchrannou službu. (Niessen 1996) Jednotlivé složky záchranného systému spolu úzce spolupracují. Mají techniku na vysoké úrovni a existuje zde návaznost v poskytnutí pomoci. Stačí zavolat na jedno z čísel a dispečer v případě potřeby povolá další složky. Jde o tyto linky: 150 Hasičský záchranný sbor 155 Rychlá zdravotnická pomoc 156 Městská policie 158 Policie ČR Vzhledem k současné integraci záchranného systému je zavedeno společné kontaktní číslo 112. 10
Před příchodem lékaře poskytneme postiženému základní první pomoc - při zástavě dechu umělé dýchání, při zástavě srdce nepřímou masáž srdce, při bezvědomí zajistíme stabilizovanou polohu na boku. (Niessen 1996) Resuscitace je poskytována postiženému na místě vzniku náhlé život ohrožující příhody, kdy jsou vážně ohroženy životně důležité funkce. Poskytnout ji jsou povinni všichni občané bez jakéhokoliv vybavení a pomůcek. (Beránková 2002) 3.2 Vyšetření a ošetření postiženého Šetrně zatřeseme s postiženým za ramena a nahlas se zeptáme, zda je v pořádku (5 až 10 sekund čekáme na odpověď). Pokud neodpovídá, zjistíme, zda dýchá. Nedýchá - li nebo chrčí - uvolníme dýchací cesty (odstraníme zubní protézy, zkontrolujeme jazyk jestli není zapadlý). Stále nedýchá - vyčistíme dýchací cesty. Stále nedýchá - zahájíme umělé dýchání z plic do plic, případně nepřímou masáž srdce. Pokud postižený dostatečně dýchá, uložíme ho do stabilizované polohy (viz obr. č. 1). Postiženého v bezvědomí nenecháme samotného, kontrolujeme základní životné funkce - vědomí, dýchání, krevní oběh. Každý, kdo byl i krátkou dobu v bezvědomí, musí být vyšetřen lékařem. Do tohoto vyšetření nesmí nic jíst ani pít. Zda postižený dýchá můžeme zjistit pozorováním hrudníku, jestli se zvedá a klesá. Poslechneme, zda dýchá ústy a nosem. Na tváři ucítíme vydechovaný vzduch. Po několika sekundách bez dechu začne promodrávat kůže. Do 2 až 3 minut dochází ke ztrátě vědomí a zástavě oběhu. Pokud dojde k zástavě krevního oběhu, do 10 sekund nastává bezvědomí a nejpozději do 60 sekund zástava dýchání vlivem zástavy zásobení mozku kyslíkem. Zástavu krevního oběhu zjišťujeme vyhledáním tepu na krkavici. Hmatáme tep po dobu 5 sekund. Vyšetření však nesmí být na úkor poskytnutí první pomoci. Pokud jsme tep nenahmatali, postižený je 11
v bezvědomí a nedýchá, zahájíme nepřímou masáž srdce vždy ve spojení s umělým dýcháním z plic do plic. (Beránková 2002) 3.3 Zásady správné srdeční masáže Na počátku srdeční masáže zaznamenáme čas. Umístíme postiženého do vhodné polohy (vodorovně na tvrdou podložku). Stojíme nebo klečíme po levém boku postiženého, tváří k jeho hrudníku a v úrovni jeho srdce. Správně určíme místo pro masáž srdce - prostředníkem vyhmátneme hrot mečíku hrudní kosti, prostředník a ukazováček položíme přes mečík kosti hrudní, hranu dlaně položíme vedle prstů. Zvolíme optimální rytmus a frekvenci srdeční masáže. Poměr vdechů a stlačení je 2 : 30. Masírujeme nepřetržitě. Důležitá je dostatečná intenzita stlačení hrudní kosti (u dospělých 4 až 5 cm u dětí asi 3 cm). Dbáme na správnou techniku - napjaté horní končetiny v lokti, síla směřuje kolmo dolů na sternum. Využíváme své tělesné hmotnosti, osa pohybu horní části leží v oblasti kyčelního kloubu. U dospělých provádíme masáž zápěstím jedné ruky a sílu zvětšujeme přiloženým zápěstím druhé ruky shora (viz obr. č. 2). U malých dětí provádíme masáž pouze zápěstím jedné ruky. U novorozenců masírujeme pouze silou dvou prstů (ukazovák a prostředník) nebo silou palců obou rukou a zbývající prsty máme pod zády dítěte. U těhotných žen před resuscitací podložíme pravý bok (zlepšení žilního návratu). Resuscitace se ukončuje, pokud jsou vitální funkce (spontánní oběh a ventilace) úspěšně obnoveny, nebo je nemocný předán lékařské službě. Dále pokud jsou zachránci natolik vyčerpáni, že nejsou schopni v resuscitačním úsilí pokračovat, nebo jsou vystaveni ohrožení vlastního života. Pokud resuscitaci provádíme déle než třicet minut a životní funkce postiženého nejsou obnoveny, můžeme s resuscitačním úsilím přestat. 12
Obr. č. 1: Stabilizovaná poloha Obr. č. 2: Nepřímá masáž srdce 3.4 Nejčastější chyby v kardiopulmonální resuscitaci (Moster 2007) Nedostatečný záklon hlavy. Zacpané dýchací cesty. Měkká podložka. Nedostatečně intenzivní stlačování hrudníku. Nedostatečná délka trvání resuscitace. 13
4. ROZDĚLENÍ OTRAV PODLE MÍSTA VZNIKU 4.1 Otravy v domácnosti Nejčastější příčinou otrav v domácnosti jsou především: 1) Požití léků 2) Čistící a jiné prostředky užívané v domácnosti 3) Plyny 4) Pokojové rostliny 4.1.1 Nejčastější otravy léky S ohledem na rozvoj farmaceutického průmyslu a dostupnost farmaceutických preparátů ve volném prodeji, popřípadě zneužití lékařského předpisu, je tato forma intoxikace velmi rozšířena. Kromě mechanizmu účinku na lidský organizmus dále uvádím základní opatření a možné užití antidota - látky snižující účinek jedu při otravách. Léky je nezbytné uchovávat na bezpečných místech, zejména před dětmi. Léky užíváme pouze po konzultaci s lékařem a v množství, které nám doporučí. Nevyužitá léčiva vracíme do lékárny. Některé léky jsou návykové a mohou být zneužity uživateli návykových látek. Podle statistiky Toxikologického informačního střediska patří v současné době mezi nejčastější závažné příčiny otrav následující skupiny léků: benzodiazepiny, nesteroidní antirevmatika, paracetamol, cyklická antidepresiva. V posledních letech jsou méně časté otravy salicyláty, vzácné jsou otravy barbituráty. Nově vyráběné léky jsou méně toxické než léky starší generace, k vyšší závažnosti intoxikací však přispívá častěji používaná retardovaná (pomalu se uvolňující) forma. Při sebevražedných pokusech léky bývá velmi často požit i alkohol. (Klener 2006) Léky, po jejichž požití dochází často k intoxikaci (léky jsou seřazeny abecedně) Antidepresiva - skupina léků užívaných při léčbě deprese. Existuje několik skupin antidepresiv. Antidepresiva I. generace se též nazývají tricyklická antidepresiva. Tato skupina léků je výrazně toxická a již 10-ti násobek léčebné dávky způsobí život ohrožující 14
otravu. Nyní již existují antidepresiva II. a III. generace. Toxicita látek se snižuje směrem k vyšším generacím lékových forem. Nejznámějšími zástupci antidepresiv jsou léky Prothiaden, Melipramin, Ludiomil, Deprex. (Vokurka 2004, Klener 2006) Antidotum není známé. Atropin - tato látka není v lécích příliš často zastoupena. V přírodě se jedná o otravu rulíkem zlomocným. V lécích bývá součástí očních kapek a je obsažena též v léku Reasec, který se používá při léčbě průjmů. Tento lék zmiňuji proto, že s jeho nebezpečnými účinky mám osobní zkušenost. V naší rodině došlo k požití neznámého množství tablet Reasecu. Malý bratranec byl ihned převezen na Jednotku intenzivní péče nemocnice v Ostravě, kde mu byl vypláchnut žaludek a následně monitorovány jeho životní funkce. Výplach žaludku byl proveden včas a tak k vážnějšímu ohrožení na životě nedošlo. Po požití atropinu se dostavuje pocit sucha v ústech, zrychlení srdeční akce, lehké vzrušení a sklon k pohybům. Při větších dávkách vázne polykání, vzrušení se stupňuje, dýchání je obtížné, stoupá tělesná teplota a krevní tlak. Typické je červené zbarvení kůže a rozšíření zornic. Atropin se užívá jako antidotum při otravě organofosfáty, což jsou velmi jedovaté sloučeniny kyseliny fosforečné. K organofosfátům patří některé bojové chemické látky, také se ale využívají v zemědělství jako látky hubící plevel či různé škůdce, například hmyz. Barbituráty - užívané zejména v minulosti jako léky navozující spánek, léky zklidňující. Jsou používány též jako součást směsí proti bolesti. Protože však nepříznivě ovlivňují přirozený průběh spánku a při předávkování dochází k útlumu dechového centra, od jejich používání se ustupuje. Důležitý je také fakt, že proti barbiturátům neexistuje specifické antidotum. Dělí se podle doby působení na krátkodobě účinné (pentobarbital), středně dlouze účinné (cyklobarbital) a dlouhodobě účinné (fenobarbital). Prudká otrava se jeví jako různě hluboká narkóza, která přetrvává podle rychlosti vylučování látky a může vést ke smrti útlumem dýchacího centra nebo selháním krevního oběhu. Obvykle se jedná o otravu sebevražednou, zřídka o otravu náhodnou. Možné je i poškození druhou osobou. Smrtelná dávka se pohybuje mezi 4-10 gramy. (Vokurka 2004, Klener 2006) Nejznámějším zástupcem barbiturátů je lék Hysteps. 15
Benzodiazepiny - jedná se o početnou skupinu příbuzných léků řazených převážně mezi psychofarmaka - léky ovlivňující duševní funkce. Popisuje se u nich pět základních účinků, které jsou u jednotlivých benzodiazepinů různě vyjádřené: účinek anxiolytický (odstraňuje úzkost), sedativně hypnotický (celkově utlumuje a navozuje spánek), myorelaxační (snižuje svalové napětí), antikonvulzivní (snižuje možnost epileptického záchvatu), amnestický (porušuje paměť). Jejich toxicita není příliš vysoká, protože existuje velké rozpětí mezi dávkami léčebnými a dávkami toxickými. Až 20-ti násobek léčebné dávky vyvolá středně těžké toxické projevy, její 60-ti násobek může být smrtelný. Během 30-120 minut po požití se objevuje spavost, pokles tlaku krevního, při vyšších dávkách dochází k bezvědomí, popřípadě zástavě dýchání. Nejznámějšími zástupci benzodiazepinů jsou léky Neurol, Lexaurin, Rivotril, Diazepam, Rohypnol. (Vokurka 2004, Klener 2006) Antidotum benzodiazepinů je flumazenil - lék Anexate. Kardiotonika - léky, které se používají k léčbě srdečního selhání. Mají poměrné úzké využití s rizikem předávkování. Příznaky otravy zahrnují zejména trávicí obtíže, poruchy zraku (žluté vidění) a poruchy srdečního rytmu. Známými léky z této skupiny jsou Digoxin a Digitoxin. (Vokurka 2004, Klener 2006) Jako antidotum je k dispozici antidigitoxinová protilátka. Nitráty a nitrity - nebo-li dusitany a dusičnany. Jsou to látky, které zabraňují přenosu kyslíku vazbou na hemoglobin. U kojenců může dojít k otravě dusičnany z pitné vody. Akutní otrava se projevuje zarudnutím, bolestí hlavy, úzkostí, žaludečními obtížemi. V těžších případech dojde k promodrání, poklesu tlaku krevního až ke smrti. Krev je v těžkých případech čokoládově hnědá. Známým lékem je Nitroglycerin. Anilin se užívá při výrobě barviv. (Vokurka 2004, Klener 2006) Antidotem je metylenová modř. Paracetamol - jeden z nejrozšířenějších léků proti bolesti a zvýšené teplotě. Již dávka vyšší než 150 mg/kg hmotnosti může být toxická pro játra a ledviny. Děti jsou méně citlivé - snášejí až 180 mg/kg hmotnosti. 16
Časnými příznaky otravy jsou nevolnost, zvracení, zpravidla bez význačné poruchy vědomí. Po 24 a více hodinách nastává selhání jater a ledvin. Pokud pacient přežije akutní fázi, jaterní a ledvinné funkce se zpravidla upraví. (Vokurka 2004, Klener 2006) Nejznámějšími léky této skupiny jsou Paralen, Panadol. Antidotem pro tyto léky je N-Acetyl-cystein. Salicyláty - léky, které se užívají k léčení bolesti a snižování horečky. Ve vyšších dávkách mohou mít protizánětlivé účinky. Nejběžnějším představitelem této skupiny je kyselina acetylsalicylová. Při požití 150 200 mg/kg hmotnosti dochází jen k lehké otravě, závažné příznaky se objevují po požití 300 500 mg/kg. Koncentrace 900 1000 mg/l způsobuje život ohrožující intoxikaci. Do obrazu otravy patří nevolnost a zvracení brzy po požití, zrychlené dýchání, spavost až bezvědomí, zvýšení teploty. Postižený může krvácet ze zažívacího traktu. Příčinou smrti bývá útlum centrálního nervového systému a srdeční selhání. Nejčastějšími léky této skupiny jsou Acylpyrin a Aspirin. (Vokurka 2004, Klener 2006) Antidotum není známo. 4.1.2 Domácí čistící a jiné prostředky Aceton (Dimethylketon) - užívá se jako rozpouštědlo pryskyřic, olejů, laků apod. Má pronikavou vůni, je cítit i v malé koncentraci. Má silný dráždivý účinek na sliznice spojivek a horních cest dýchacích. K těžké inhalační otravě, která by se projevila narkózou, dojde jen v případě neštěstí. Při chronické expozici působí bolesti hlavy, závratě, únavu, předrážděnost, nechutenství a kašel. Z dechu je cítit aceton. (Štork 1982) Benzín - nejvíce se používá jako rozpouštědla nebo pohonné látky. Skládá se z velkého množství uhlovodíků. Páry se vstřebávají plícemi, kůží však jen v malé míře. Při požití benzínu vždy cítíme typický benzínový zápach z úst. Postižený je nejvíce ohrožený zápalem plic při vdechnutí. (Štork 1982) Louhy a kyseliny - látky, které způsobují poleptání tkání. Většinou jde o otravy po požití ústy, obvykle způsobené záměnou. Zřídka se jedná o sebevražedný úmysl. Může též dojít k více či méně rozsáhlému polití kůže, nebo může dojít ke vstříknutí do oka. (Štork 1982) 17
Hlavní účinek toxické látky spočívá v těžkém poleptání dutiny ústní, popřípadě hrtanu, jícnu a žaludku. Ihned po vypití je značné pálení v ústech, prudká bolest jícnu i žaludku, zvracení často bývá krvavé. Při větší dávce vzniká obraz těžkého šoku a smrt nastává v několika hodinách. Pokud pacient přežívá několik dní, je nebezpečí proděravění jícnu nebo žaludku. Při pouhém poleptání úst je nutné okamžité a časté vyplachování vodou. Pokud dojde k poleptání louhem, je možné též vyplachovat zředěným octem. Při vypití je nutné podávat hojně vody ke zředění obsahu. Při vypití kyselin velmi dobře působí mléko, neboť bílkoviny vyvážou značné množství kyseliny. (Štork 1982) Při potřísnění kůže nebo oka musíme postižené místo okamžitě oplachovat tekoucí vodou. (Štork 1982) Poleptání má dvě fáze: První fáze se nazývá časná - dochází k poškození sliznic zažívacího traktu a rozvratu vnitřního prostředí. Druhá fáze se nazývá pozdní - vzniká mezi třetím až čtrnáctým dnem po požití látky. Dochází k bakteriálním infekcím s možným jaterním a ledvinným poškozením. Může dojít až ke srůstům tkáně zažívacího traktu. Při první pomoci můžeme žíravou látku ředit čistou vodou, hlavně nesmíme vyvolat zvracení, protože by látka působila dvakrát ve stejném místě (v jícnu), a tím by došlo ke zhoršení místního nálezu. Pacient po požití látky ponecháme v klidu, v teple a rychle musíme zajistit převoz na lékařské pracoviště. (Klener 2001) Methanol (Methylalkohol) - užívá se v průmyslu jako rozpouštědlo, ale inhalační otravy jsou vzácné. Otravy náhodné - zejména po požití nelegálně vyráběných lihovin nebo sebevražedné pokusy - jsou stále časté. Akutní otrava se projevuje excitací až opilostí, zvracením, malátností, bolestmi břicha. Přežije-li nemocný, dochází často k oslepnutí díky poškození zrakového nervu. (Štork 1982) 4.1.3 Otrava plyny Oxid uhelnatý - je nedráždivý plyn bez zápachu, který je nepatrně lehčí než vzduch. Vzniká při nedokonalém spalování všech uhlíkatých látek. Jde o jeden z nejrozšířenějších jedů. Kouřové plyny obsahují 1 35 % oxidu uhelnatého (CO), ve výfukových plynech spalovacích motorů je obsažen až v 11 % CO, v důlních plynech bývá až 50 % CO. Otravy 18
v domácnostech se objevují i v době používání zemního plynu při jeho nedokonalém hoření v karmách umístěných v málo větraných koupelnách. Příčinou vysoké toxicity oxidu uhelnatého je jeho vazba na hemoglobin, která je více než 210 krát aktivnější než u kyslíku. Tvoří s ním karbonylhemoglobin (COHb). Již 0,1 % koncentrace CO přemění během několika minut 50 % hemoglobinu (Hb) na COHb, který není schopen přenášet kyslík. Hlavním účinkem CO je nedokysličení tkání. Žilní krev má jasně červenou barvu, což vyvolává narůžovělou barvu kůže a třešňové zbarvení sliznic. Postiženého je třeba ihned vynést na čerstvý vzduch, a pokud je to možné, zahájit léčbu kyslíkem. (Štork 1982) Sirovodík - je to vysoce toxický plyn, který oslabuje buněčné dýchání. Je typický tím, že zapáchá po zkažených vejcích. Ve vyšších koncentracích však není cítit. Projevuje se pálením sliznic, bolestmi hlavy, závratí, zmateností. Dráždí dýchací cesty, způsobuje křeče, selhání oběhové soustavy a smrt. U postiženého se musí zajistit průchodnost dýchacích cest a při lékařské pomoci se zahajuje inhalace zvlhčeného vzduchu a pacient je připojen na umělou plicní ventilaci. (Štork 1982) Látky dráždící dýchací cesty a plíce - jedná se o skupinu plynů, které vznikají například při požárech nebo při nehodách v chemických zařízeních a podobně. Účinek závisí především na typu látky, koncentraci látky v ovzduší, na délce expozice, na dechové frekvenci, hloubce dechu (zvyšované fyzickou námahou) a na dalších faktorech. Nejčastější příčinou je chlor - nejčastěji uvolňovaný z chlornanu sodného, který obsahují čisticí prostředky. Oxid siřičitý, amoniak, formaldehyd, oxidy dusíku, fosgen, zplodiny hoření. Většina chemických látek působících na dýchací cesty má pouze lokální účinek a postihuje sliznice dýchacích cest a dýchací systém. Dráždí také spojivky a vyvolává pálení v hrdle a v nose, chrapot, pocit dušení, kašel. Některé látky se mohou vstřebávat do krevního oběhu a způsobovat celkové postižení. (Štork 1982) 4.1.4 Otravy jedovatými rostlinami v domácnosti Nejen v přírodě, ale i v domácnosti jsme obklopeni velkým množstvím rostlin. Slouží nám jako potrava, jsou zdrojem léčivých látek, krásy, surovin. Současně však představují i určitou hrozbu otravy. V tělech rostlin je obsaženo i velké množství chemických látek 19
působících jako jedy. Na jedovaté látky v rostlinách musíme myslet nejen v přírodě, ale i při péči o pokojové rostliny nebo při práci na zahradě. Z velkého množství rostlin, které mohou potenciálně způsobit otravu vybírám pouze nejběžnější či nejzajímavější. Rostliny jsou řazeny abecedně. Brambořík perský (Cyclamen persicum MILL.) - viz. přílohy obr. č. 3 - především hlíza obsahuje jedovatý glykosid cyklamin, který se sušením nebo vařením ničí. Pro člověka jsou jedovaté už 0,3 g čerstvé hlízy. Otravy způsobuje značné zažívací obtíže a křeče, podává se aktivní uhlí. Při kontaktu s kůží vyvolává u citlivých osob lokální podráždění. Staří Egypťané krmili hlízami bramboříku prasata, aby podpořili jejich trávení. (Novák 2004) Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium L.) - viz. přílohy obr. č. 4 - plody a listy jsou jedovaté, i když toxická látka dosud nebyla izolována. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, průjmem, ospalostí, může dojít i k poškození ledvin a zánětu žaludku. Pro dospělého člověka je údajně smrtelnou dávkou 20-30 snědených plodů, pro dítě podstatně méně. Při první pomoci se postupuje podle obecných zásad. Doporučuje se odborná kontrola funkce ledvin. Listy cesmíny obsahují také povzbudivě působící kofein. V Jižní Americe se z nich připravuje čaj, který se nazývá maté. Větvičky se s oblibou používají do květinových vazeb jako doplňková zeleň, v Anglii je tato rostlina symbolem Vánoc. (Novák 2004) Difenbachie (Diffenbachia SCHOTT sp. Div.) - viz. přílohy obr. č. 5 - zejména stonek obsahuje rafidy (jehlicovité krystaly) šťavelanu vápenatého, které při doteku poškozují oči, pokožku a trávicí ústrojí s následným sliněním, vznikem otoků a křečemi. Většinou má otrava mírnější průběh, protože nepříjemné podráždění zabrání další konzumaci nebo dotyku. Údajně však může končit smrtí. Otravy se vyskytují u dětí, dospělých i u zvířat. (Novák 2004) Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus L.) - viz. přílohy obr. č. 6 - semena nelze jíst syrová, protože obsahují jedovaté bílkoviny (souhrnně nazývané fasin) vyvolávající nevolnost, zvracení, průjem a těžké zažívací obtíže. Zvláště u dětí jsou intoxikace syrovými fazolemi poměrně časté, i když je známo, že se fazole jedí pouze po kuchyňské úpravě vařením. (Novák 2004) 20
Hvězdník, zornice (Hippeastrum HERB. Sp.div.) - viz. přílohy obr. č. 7 - hlavně cibule obsahuje alkaloidy, jedovaté pro člověka i pro zvířata. Po konzumaci se dostavuje malátnost, zvracení, bolesti břicha. Při první pomoci je třeba dodržovat obecná pravidla. Výskyt otravy je však málo pravděpodobný. (Novák 2004) Jmelí bílé (Viscum album L.) - viz. přílohy obr. č. 8 - za jedovatou část rostliny se považují listy a větévky, obsahující jedovaté proteiny - tzv. viskotoxiny. Toxicita do jisté míry závisí na hostitelské rostlině. Za velmi jedovaté je považováno jmelí rostoucí na javoru, ořešáku, akátu a lípě, nejméně pocházející z jabloně. K otravě může dojít po požití většího množství listů, což je málo pravděpodobné. Příkladem by mohlo být používání jmelí v lidovém léčitelství. Jmelí je součástí tradiční vánoční výzdoby téměř v každé rodině. (Novák 2004) Kala, kornoutnice (zantedeschia SPR. Sp. Div.) - viz. přílohy obr. č. 9 - drobné jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého poškozují pokožku, v případě požití se dostavuje pálení v dutině ústní a zvracení s prudkým žaludečním a střevním katarem. Doporučuje se lékařská léčba. V rostlinné šťávě byly identifikovány i další toxické látky (saponiny, glykosidy aj.). (Novák 2004) Monstera (Monstera ADANS sp. Div) - viz. přílohy obr. č. 10 - zejména stonky a řapíky listů obsahují jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého, případně další toxické látky. Šťáva z rostliny způsobuje na pokožce záněty, bolestivě též dráždí sliznice (slinění, otok jazyka, celkový útlum aj.). Zapotřebí je dostatečný příjem tekutin, první pomoc má standardní charakter, následuje odborná léčba potíží. (Novák 2004) Oleandr obecný (Nerium oleander L.) - viz. přílohy obr. č. 11 - účinnými látkami této prastaré kulturní dřeviny jsou srdeční glykosidy oleandrin, neriin, neriantin, aj. Otravami, které jsou vždy vážné, byli postiženi lidé i hospodářská zvířata po žvýkání listů nebo květů. Nebezpečí se samozřejmě týká zejména dětí. Otravu způsobuje již 5-10 rozžvýkaných listů. Dochází ke zvracení, závratím, nepravidelnému tepu, křečím a horečkám. Otravy mohou končit smrtí. Nezbytná je rychlá lékařská pomoc. U zvířat je při otravě patrná malátnost, netečnost, těžký dech, průjem a nepravidelná srdeční činnost, po několika dnech hynou. Otravy se vyskytly u koní, skotu, drůbeže (zvláště u hus). Jedovatý je i med včel, které se pásly na květech oleandru. Vůně květů může přivodit bolesti hlavy a závrať. V jižní Evropě 21
dříve listy sloužily jako prostředek k hubení krys, potkanů a myší. V některých zemích se používají k výrobě léčivých přípravků upravujících srdeční činnost nebo působících proti kožním vyrážkám. Oleandr se proslavil i v historii vojenství. Při opékání masa na větvích z oleandru totiž pronikal do potravy jed. Následkem toho vojáci trpěli slabostí, jinými obtížemi, ba dokonce těžkými otravami. Řada z nich údajně i zemřela. Tento problém natolik ohrozil bojeschopnost francouzské armády, proto byl v 15. století vydán zvláštní rozkaz, kterým se přísně zakazovalo používat oleandrové pruty při přípravě potravy. (Novák 2004) Pryšec překrásný, vánoční hvězda (Euphorbia pulcherrima WILLD) - viz. přílohy obr. č. 12 - jak napovídá lidový název, tento keřík s vejčitě podlouhlými listy patří k symbolům Vánoc. Jedovatost je poněkud problematická, protichůdné údaje uvádějí neškodnost, ale i smrtelnou otravu dítěte. Latex v rostlině obsažený vyvolává podráždění pokožky a vznik puchýřů, otrava se projevuje zvracením a průjmem. První pomoc odpovídá obecnému postupu. (Novák 2004) Řemenatka oranžová, klívie (Clivia miniata REGEL) - viz. přílohy obr. č. 13 - rostlina, zejména listy obsahující žlutou mléčnou šťávu, která obsahuje jedovaté alkaloidů (lykorin, klivimin aj.). Po požití se dostavuje slinění, zvracení a průjem, vyšší dávky mohou způsobit ochrnutí až kolaps. Pomoc se poskytuje podle obecného postupu, nutné je zajistit lékařské vyšetření. (Novák 2004) Tenura páskatá, sansevieria (Sansevieria trifasciata PRAIN) - viz. přílohy obr. č. 14 - tchynin jazyk, obsahuje saponiny vyvolávající zvracení, nevolnost, bolesti hlavy a poruchy trávicího ústrojí. V případě otravy (u nás nebyla zjištěna) se postupuje podle obecných zásad. (Novák 2004) 4.2 Otravy v přírodě Nástrahy, které na nás číhají v přírodě můžeme rozdělit do tří základních skupin. Jedná se o otravy houbami, rostlinami a živočišnými jedy. Pro prevenci otrav přírodními látkami je důležité nesbírat neznámé rostliny, plody a houby. Jsme obezřetní v místech, kde by se mohly vyskytovat zmije. 22
4.2.1 Otravy houbami Otrava houbami mohou vzniknout úmyslně - například po požití psychotropních lysohlávek - nebo neúmyslně, kdy při sběru hub potřebných do kuchyně omylem sebereme houbu jedovatou. Podle typu poškození v lidském organismu rozdělujeme houby do několika skupin s účinkem: A) Hepatorenálním - např. muchomůrka zelená (viz. přílohy obr. č. 37) B) Renálním - např.: pavučnice C) Neurotoxickým - např.: muchomůrka červená (viz. přílohy obr. č. 38) a tygrovaná (viz. přílohy obr. č. 39) D) Psychotropním - např.: lysohlávky (viz. přílohy obr. č. 40) E) Gastrointestinálním - např.: václavky (viz. přílohy obr. č. 41), kuřátka (viz. přílohy obr. č. 42) Ad A) Hepatorenální - nejjedovatější toxin hub u nás je v muchomůrce zelené a jízlivce. Otravy vznikají často záměnou muchomůrky zelené se žampiony či holubinkami. Smrtelná dávka může být již v jedné plodnici. Otrava vzniká 8-24 hodin po požití. Projevuje se nevolností, zvracením, průjmem, ztrátou tekutin. Dochází k poškození jater a ledvin, případně se rozvíjí žloutenka. Játra jsou zvětšená a bolestivá. Pacient je převezen na jednotku intenzivní péče, kde je často nezbytné připojení na umělou ledvinu. (Klener 2002) Ad B) Renální - toxiny pavučnice způsobují poškození ledvinných tubulů a v nejtěžších případech i jaterních buněk. Otrava se začne projevovat po dvou až čtyřech dnech, někdy až po třech týdnech. Mezi její projevy patří časté močení, nevolnost, bolesti hlavy, ledvinné selhání a jaterní poškození. Při lékařské pomoci je nutné stabilizovat pacienta a provést připojení na umělou ledvinu. Onemocnění často přejde v chronické selhávání jater. (Klener 2002) Ad C) Neurotoxické - otrava muchomůrkou pantherovou či muchomůrkou červenou. Tyto muchomůrky obsahují stejné účinné látky, především muscinol a muskarin. Doba mezi požitím houby a prvními příznaky je poměrně krátká - půl až 2 hodiny (s variací až do 6-ti hodin). V 1. období otravy převládají příznaky vzrušivosti nervové soustavy a psychické vzrušení nad příznaky zažívacími, které jsou nekonstantní a projevují se spíše zvracením než 23
průjmy. Dostavuje se slinění, pocení, svalové třesy až křeče. Většina těchto otrav proběhne za 1-2 dny, těžší případy za 3-7 dnů a většinou končí vyléčením. (Klener 2002) Ad D) Psychotropní - halucinogenní houby - lysohlávky - způsobují psychotropní syndrom. Jsou to drobné béžově šedé houbičky, které rostou v trávě. Toxinem je psilocybin. Po konzumaci asi 15-20 malých plodnic se objevují halucinace, excitace, vzácněji deprese se sebevražednými sklony. (Štork 1982) Nástup účinku lysohlávek je 30-40 minut po požití. Intoxikace se projevuje halucinacemi a poruchami vidění, zúžením zornic, suchou kůží a nevolností. Také nastane třes, zpomalení akce srdeční, pacient se nadměrně potí a sliní. Antidotem je Atropin. (Klener 2002) Ad E) Gastrointestinální - účinek se projeví 2-4 hodiny po požití nevolností, zvracením, průjmem, dehydratací a iontovou nerovnováhou. Podává se dostatečné množství tekutin. Jde o zdravotní obtíže, které jsou způsobeny jedlými houbami nikoliv jejich toxiny. Může se jednat o požití hub v syrovém stavu (například upravených jako salát) nebo jen nedostatečně provařených. Časté obtíže tohoto druhu jsou pozorovány po požití václavky obecné. Také se může jednat o prostou intoleranci hub, které jsou těžko stravitelným pokrmem, a to zvláště tehdy, jestliže postižený požil houby ve velkém množství. Příhoda se projevuje žaludečními nebo střevními obtížemi. (Klener 2002) Otravy vyššími houbami vznikají prakticky pouze po požití hub jako potraviny. Patří tedy k široké skupině tzv. potravinových otrav, v nichž zaujímají svým výskytem prvé místo ze všech otrav rostlinami a druhé místo jako příčina potravinových otrav vůbec. Výskyt otrav houbami je v našich zemích poměrně častý, protože o sběr a požívání hub mají zájem široké vrstvy obyvatelstva. Výskyt otrav houbami výrazně stoupá v letech s podmínkami příznivými pro růst hub. Pravé otravy houbami jsou většinou způsobeny požitím jedovatých hub (záměnou za podobné houby jedlé), méně často vznikají po požití jedlých hub, v nichž došlo druhotně ke vzniku toxických látek. (Štork 1982) Jedovaté houby bývají nejčastěji požity neúmyslně. U dětí z neznalosti (ochutnávání a požití v syrovém stavu), u dospělých zpravidla záměnou jedovatých hub za jim podobné houby jedlé, z neznalosti existence jedovatých dvojníků některých jedlých hub, nebo z neopatrnosti a nepozornosti při sběru hub. 24
Protože se každý rok vyskytuje mnoho případů, kdy se člověk přiotrávil houbami, je velmi důležité sbírat pouze houby, u kterých jsme si naprosto jisti, že jedovaté nejsou. Vždy pečlivě zkontrolujeme houby, které našly děti. Nesbíráme houby jedovaté nebo ty, které neznáme. Zásadně je však nerozkopáváme ani jinak neničíme, neboť tyto houby mohou být potravou pro živočichy, kteří se s jejich toxicitou umějí vyrovnat lépe než člověk. 4.2.2 Otravy jedovatými rostlinami Rostliny jsou řazeny abecedně. Bez černý (Sambucus nigra L.) - viz. přílohy obr. č. 15 - rostlina mj. obsahuje jedovatý glykosid sambunigrin, zaznamenány byly otravy kůrou, listím a po požití většího množství syrových plodů. Dostavuje se nevolnost, zvracení, průjem a celková ochablost. (Novák 2004) Blatouch bahenní (Caltha palustris L.) - viz. přílohy obr. č. 16 - celá rostlina je jedovatá. U člověka se otravy projeví podrážděním trávícího ústrojí, závratěmi, případně otoky v obličeji. Obvykle postačí výplach žaludku a podání aktivního uhlí, ve vážnějších případech se doporučuje lékařské ošetření. Zvířata se na pastvě blatouchu vyhýbají pro jeho ostrou chuť, v seně je větší množství natě nežádoucí, protože působí zažívací potíže. Dříve se z blatouchových květů lisovala šťáva k barvení másla. (Novák 2004) Bledule jarní (Leucojum vernum L.) - viz. přílohy obr. č. 17 - jedovatá je hlavně cibule, menší toxicitou se vyznačují ostatní části rostliny. Obsahuje soubor alkaloidů, zejména galanthamin. Příznakem otravy je slinění, nevolnost, zvracení, průjem a celková slabost. U nás otravy nebyly popsány. (Novák 2004) Broskvoň (Primus persica (L.) BATSCH) - Meruňka (primus armeniaca L.) - jedovaté je zejména semeno (tzv. jádro) obsahující mj. kyanogenní glykosidy, zvláště amygdalin. Působením enzymů se amygdalin štěpí a vzniká kyanovodík. Příznakem otravy způsobené požitím semen je bolest hlavy, slinění, nevolnost, dušnost i ztráta vědomí. Nejvíce nebezpečného amygdalinu obsahují semena meruňky, o něco méně semena broskvoně. K otravě dětí stačí jen několik semen. (Novák 2004) 25
Břečťan popínavý (Hedera helix L.) - viz. přílohy obr. č. 18 - celá rostlina, zvláště semena, obsahuje tzv. hederasaponiny, třísloviny a glykosidy. U dětí se po požití asi 5 bobulí vyskytly průjmy a zvracení. Chlupy mladých výhonů a listů vyvolávají kožní podráždění. Ptáci požírají plody bez následků. (Novák 2004) Durman bílý (Datura candida L.) - viz. přílohy obr. č. 19 - ve všech částech durmany obsahují prudce jedovaté alkaloidy - zvláště hyosciamin, atropin a scopolamin. Otrava se projevuje pocitem sucha v ústech, rozšířením zorniček a poruchami vidění, zrychlením tepu a zarudlým obličejem. Následují příznaky podráždění mozku - nervozita, agresivita a halucinace. Může dojít k smrti v hlubokém bezvědomí. Lehkou otravu může údajně vyvolat i vůně květů. V posledních letech se objevilo i několik otrav v důsledku zneužití durmanu jako psychotropní látky. Na jednotkách intenzivní péče nemocnic u nás bylo hospitalizováno v bezvědomí či se silnými halucinacemi přes 20 účastníků jedné meditativní seance. Vážná otrava byla způsobena durmanem, který byl použit k přípravě čaje. (Novák 2004) Konvalinka vonná (Convallaria majalis L.) - viz. přílohy obr. č. 20 - už v roce 1856 byl z rostliny konvalinky izolován soubor glykosidů. Nejdůležitější z nich je prudký srdeční jed konvallatoxin. Smrt způsobují již zlomky miligramu této látky na jeden kilogram hmotnosti lidského organismu. Smrtelné otravy byly popsány při žvýkání listů, plodů i květů. Také voda ve váze s konvalinkami je jedovatá. Příznakem otravy je pocit omámení, hojné močení, dostavuje se zvracení a průjem. Jako léčivá rostlina se konvalinka používá k výrobě léků upravujících srdeční činnost. Vonná silice se spotřebovává ve voňavkářství a při výrobě mýdel. (Novák 2004) Lilek brambor (Solanum tuberosum L.) - viz. přílohy obr. č. 21 - v celé rostlině jsou přítomny jedovaté alkaloidy a glykoalkaloidy - tzv. solaniny, nejvíce v plodech a klíčcích. V hlízách jsou zastoupeny v bezvýznamném množství - pokud jsou brambory zralé a nenaklíčené. Obsah se může zvýšit účinkem denního světla. Příznakem otravy je bolest hlavy a břicha, zvracení a průjem. (Novák 2004) Lupina mnoholistá, vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus LINDL.) - viz. přílohy obr. č. 22 - patrně jenom semena obsahují glykosidy a jedovaté alkaloidy. Otravy se výjimečně vyskytly u dětí, které snědly semena nebo lusky, s následkem zvracení a dýchacích 26
potíží. Před lékařským ošetřením je vhodné podávat vlažnou vodu, aktivní uhlí a vyvolat zvracení (pokud není samovolné). Vážnější otravy byly pozorovány u zvířat. (Novák 2004) Náprstník červený (Digitalis purpurea L.) - viz. přílohy obr. č. 23 - celá rostlina, zejména však listy, obsahuje glykosidy - digitalin, digitoxin, ditoxin aj., které v čisté formě slouží k výrobě léků upravujících srdeční činnost. Smrtelnou dávku údajně představují již 2-3 snědené usušené listy, které mají velmi nepříjemnou hořkou chuť. Zaznamenány byly i otravy z čaje, k jehož přípravě byly použity listy náprstníku. (Novák 2004) Narcis žlutý (Narcismus pseudonarcissus L.) - viz. přílohy obr. č. 24 - všechny části, ale zvláště cibule, obsahují jedovaté alkaloidy (narcisin, tazetin aj.), které po požití vyvolávají silné zvracení a průjem. U zvířat (skotu a vepřů) byla zaznamenána otrava po sežrání vyrytých cibulí. (Novák 2004) Ocún jesenní (Colchicum autumnale L.) - viz. přílohy obr. č. 25 - rostlina obsahuje velice jedovatý alkaloid kolchicin. Po požití se dostavuje pálení a bolest v ústech i v hrdle, nevolnost, koliky, úzkost, pokles krevního tlaku, ochrnutí a smrt. Příznaky se projevují po 2-6 hodinách. Poskytnutí včasné první pomoci je z tohoto důvodu velmi obtížné. Smrtelná dávka je 6 g semen nebo 60 g listů, popsána byla smrt dítěte po požití pouhých 3 květů. Lékařská pomoc je nezbytná, prognóza je vždy vážná. Dobytek se ocúnu většinou vyhýbá, přesto se otravy vyskytují také u něho. Jedovaté bylo mléko koz a ovcí, které spásaly ocúnové listy. (Novák 2004) Oměj šalamounek (Aconitum plicatum RCHB.) - viz. přílohy obr. č. 26 - oměje obsahují směs jedovatých alkaloidů, z nichž akonitin patří k nejprudším a nejrychleji působícím jedům (kdysi sloužily k usmrcování zvířat a lidí jako šípové jedy). Pro člověka je smrtelnou dávkou několik gramů kořene. U dětí se vyskytly otravy i při vysávání nektaru z květů. Zprvu akonitin působí vzrušivě, posléze se dostavuje pocení, zvracení, průjem, pokles teploty a zimnice. Následují poruchy srdečního rytmu, povrchní dýchání až smrt. Při požití nedochází k poruše vědomí a smrt nastává při plném vědomí. Použití rostliny v lidovém léčitelství je smrtelně nebezpečné! Staří Slované kořeny oměje trávili lišky a vlky. Neblaze šalamounek proslul v lidovém travičství, býval dokonce i součástí čarodějných mastí. (Novák 2004) 27
Pámelník bílý (Symphoricarpos albus (L.) BLAKE) - viz. přílohy obr. č. 27 - u dětí se vyskytly otravy po požití nasládlých bobulí, i když se nepodobají žádným jedlým plodům. Obsahují saponiny a v malém množství alkaloid chelidonin. Po požití bobulí se dostavují bolesti břicha a zvracení, starší údaje o zmatenosti a bezvědomí však nebyly prokázány. Pro ptáky jsou bobule nouzovou potravou. (Novák 2004) Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.) - viz. přílohy obr. č. 28 - rostlina obsahuje ve všech částech glykosidy, třísloviny, pravděpodobně alkaloidy, v květech barviva, sliz aj. Po požití (např. květních plátků nebo semen) se dostavuje nevolnost, bolest žaludku a průjem. Otravy jsou většinou mírné, první pomoc je nutno poskytnout obecným způsobem. Květy se dříve používaly v lidovém léčení, starověcí čarodějové pivoňku považovali za nezbytnou součást nápojů lásky. (Novák 2004) Rulík zlomocný (Atropa bella-donna L.) - viz. přílohy obr. č. 29 - celá rostlina je prudce jedovatá vzhledem k vysokém obsahu tropanových alkaloidů. Tyto alkaloidy působí na nervový systém tím, že tlumí srdeční činnost a způsobují zastavení dechu. Člověk se může otrávit jednak přímou konzumací plodů, ale také konzumací kozího mléka či maso, pokud koza tuto rostlinu sežere. Smrtelnou dávkou jsou pro malé dítě už 3 bobule, u dospělého asi 10 bobulí. Hlavní příznaky otravy jsou rozšířené zorničky, vyschlé sliznice, zčervenání obličeje, suchá teplá pleť a zrychlený tep. (www.wikipedia.cz) Sněženka bílá, podsněžník (Galanthus nivalis L.) - viz. přílohy obr. č. 30 - jedovatými účinnými látkami jsou alkaloidy, jejichž obsah závisí i na podmínkách stanoviště. Při požití se dostavuje slinění, zvracení, průjem a celková slabost. Nejjedovatější je cibule. Otravy se však prakticky nevyskytují. (Novák 2004) Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis (L.) LEMAIRE) - viz. přílohy obr. č. 31 - ve všech orgánech rostlina obsahuje jedovaté alkaloidy, např. protopin. Děti lákají zejména přitažlivé květy, nebezpečné je pojídání kterékoliv části rostliny, neboť alkaloidy vyvolávjí nevolnost a zvracení. Na kůži způsobuje citlivějším lidem záněty. (Novák 2004) Šťavel kyselý (Oxalis acetosella L.) - viz. přílohy obr. č. 32 - rostlina obsahuje kyselinu šťavelovou, resp. její soli. Škodlivě účinkuje hlavně na ledviny, šťáva z listů dráždí pokožku. 28
Pojídání kysele chutnajících listů působí osvěžení, následky však mohou být nepříjemné, ba i velmi vážné. Příznakem otravy je nevolnost, zvracení, křeče a depresivní stav. (Novák 2004) Tabák viržinský (Nicotina tabacum L.) - viz. přílohy obr. č. 33 - rostlina tabáku viržinského obsahuje alkaloidy (nikotin, nikotyrin, nornikotin), pryskyřice, silice, třísloviny, glykosidy a další látky. Nikotin patří mezi silné jedy, za smrtelnou pro dospělého člověka se považuje dávka 40 60 mg. Otravy se vyskytují u lidí i zvířat. Projevují se nevolností, závratěmi, bolestí hlavy a třesem rukou. Při kouření se část nikotinu vstřebává a škodlivě postihuje horní cesty dýchací a plíce, srdce a cévy. Zvláště pro mladé lidi je kouření velice škodlivé. (Novák 2004) Tis červený (Taxus baccata L.) - viz. přílohy obr. č. 34.- kromě míšku je jedovatá celá rostlina. Obsahuje směs tzv. pseudoalkaloidů, taxanin aj. Prudké otravy mají rychlý průběh a údajně mohou skončit smrtí už v několika minutách. Projevují se zvracením, bolestmi žaludku, průjmem, křečemi, celkovou slabostí až bezvědomím. Lékařské ošetření je nezbytné. Otravy byly pozorovány také u koní, skotu, ovcí, králíků a drůbeže. Uvádějí se otravy mladých koní, kteří při okusování mladých výhonků na místě v křečích uhynuli. Řada ptáků pojídá nasládlé míšky a trusem rozšiřuje semena. (Novák 2004) Vlaštovičník větší (Chelidonium majus L.) - viz. přílohy obr. č. 35 - rostlina je jedovatá přítomností alkaloidů obsažených hlavně v latexu a vyvolává dotykové alergie. Požití rostliny, které je pro nepříjemnou chuť a zápach málo pravděpodobné, může způsobit podráždění trávicího ústrojí spojené s nevolností a průjmy. Šťáva může přivodit kožní onemocnění, zvláště je nebezpečná očím. (Novák 2004) Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.) - viz. přílohy obr. č. 36 - hlavní jedovatou substancí jsou saponiny paristyfnin a paridin. Jedná se o velmi prudké jedy, ale naštěstí se v trávicím traktu špatně vstřebávají. Chuť bobulí je poměrně odporná a rostlina nepříjemně zapáchá, proto jsou otravy vzácné i u dětí. Extrakt se používá jako součást některých homeopatických přípravků. (www. wikipedia.cz) 29
4.2.3 Otravy způsobené živočichy Uštknutí zmijí - hadí jedy jsou složité směsi látek obsahující proteiny (včetně enzymů), kovy i jiné anorganické látky. Působí na nervovou soustavu, srdce a porušují krevní srážlivost. Zmije obecná (Vipera berus L.) - viz. přílohy obr. č. 43 - je naším jediným hadem, který může způsobit smrtelnou otravu. Uštknutí na kůži postižené osoby zanechá ranku se 2 vpichy vzdálenými od sebe 1cm. Množství vypuštěného jedu je velmi rozdílné, malý had je méně nebezpečný. Asi 40 % uštknutí je tzv. suchých tj. bez přítomnosti jedu. Zmijí jed obsahuje oběhové toxiny (vyvolávají pokles tlaku krevního až celkové selhání) a toxiny poškozující krvinky. Smrtelná dávka zmijího jedu je 1 mg /kg hmotnosti. Riziko pro jedince je přímo úměrné množství jedu a snižuje se úměrně tělesné hmotnosti, proto zdravý dospělý nebývá ohrožen na životě. Při uštknutí se nejprve objevuje bolest v místě ranky, otok mízních uzlin poblíž místa vpichu a dále otokem, který se rozšiřuje po celé postižené končetině, vzácně i na trup. Z celkových příznaků se může do 30 minut až dvou hodin objevit zvracení, bolest hlavy, úzkost, průjem, rozvoj otoků s modřinkami pod kůží, dušnost, kolaps, šok, porucha vědomí. Vrchol obtíží je mezi 24-48 hodinami, úprava stavu nastává během několika dnů až týdnů. Jako následek prodělaného uštknutí může přetrvávat lehký otok nebo mírná bolest končetiny. Při léčbě uštknutí zmijí musíme znehybnit končetinu, nedoporučuje se zaškrcování ani jiné zákroky v oblasti ranky po uštknutí. Antisérum se aplikuje podkožně, polovina do okolí rány, druhá část na zevní straně stehna. Podání séra je ale indikované jen u osob, u nichž se projevují celkové příznaky intoxikace, popřípadě velmi rychle postupující otok končetiny. Musí se zvážit riziko podání séra vzhledem k možným alergickým reakcím. (Štork 1982) Bodnutí blanokřídlým hmyzem - u zdravého jedince bodnutí hmyzem většinou vyvolá pouze místní reakci. U přecitlivělých osob však může vést k celkové reakci s rozvojem anafylaktického šoku. Při bodnutí do jazyka nebo do úst vzniká nebezpečí otoku hrtanu a následné dušení. Je nutné správně vyhodnotit situaci a v případě potřeby volat lékařskou službu. Jed tohoto hmyzu obsahuje histamin, dopamin, noradrenalin a proteiny vyvolávající alergickou reakci. V místě bodnutí včely, vosy, sršně nebo mravence (viz. přílohy obr. č. 44, 45, 46, 47) se objeví bolestivý otok a zarudnutí. Celková reakce je vzácnější. Nemocný může 30
reagovat anafylaktickým šokem. Nebezpečnou komplikací je otok hrtanu. Po poranění se místně dezinfikuje vpich a aplikujeme se mast s anestetickým účinkem, případně ledový kompresivní obvaz. Celková reakce se mírní léky na alergii. Při lékařské pomoci se anafylaktický šok se léčí adrenalinem. (Štípek 1997) 4.3 Intoxikace v důsledku zneužití drog a návykových látek Alkohol (Ethanol) - slouží jako euforizující nápoj, návyková látka, sebevražedný lék i jako jed. Mechanismus toxicity: Ethanol se rychle vstřebává ze žaludku a tenkého střeva. Nejdříve excituje, pak tlumí centrální nervový systém a zesiluje tlumivý účinek jiných látek, (barbiturátů, benzodizepinů, antidepresiv a antipsychotik) kromě toho navozuje pokles krevního cukru. Příznaky akutní otravy: Dávka čistého etanolu 1 g/kg váhy navozuje v krvi hladinu asi 1 promile. Projevuje se zpočátku excitací, mnohomluvností, pak příjemným pocitem uklidnění, narušením svalové souhry. Nastupuje pokles hladiny cukru v krvi. Hodnoty v rozmezí 2 až 3 promile představují těžkou opilost s poruchou hybnosti, při hladinách 3-4 promile pacient ztrácí vědomí. Nástup komatu závisí na stupni tolerance opilého k alkoholu. Těžká otrava se projevuje zúžením zornic, snížením teploty, krevního tlaku a zpomalením pulsu. Příznaky chronické otravy: Běžný je zánět žaludku či žaludeční vředy, onemocnění jater a nemoci jícnu. Psychické poruchy se postupně s délkou zneužívání prohlubují od lehčích poruch vnímání a paměti, oslabení vůle a ztráty společenského chování až po vážná psychiatrická onemocnění. Odvykací stav je charakterizován vnitřním neklidem, úzkostí, třesem rukou, podrážděností a křečemi. Abstinenční příznaky jsou úzkost, podrážděnost, křeče. Odvykací léčba se provádí ambulantně ve specializovaných střediscích nebo na protialkoholních odděleních psychiatrických léčeben. Tato léčba je velmi obtížná. Jde o režimovou léčbu s psychoterapií. Se souhlasem pacienta lze vypracovat léčebný podmíněný reflex spojující požití alkoholického nápoje s nevolností a zvracením. K navození nepříjemného stavu se užívá disulfiram (Antabus). Disulfiram zastaví odbourávání etanolu na úrovni acetaldehydu, který pak působí uvedené obtíže. (Štípek 1997) 31
Amfetamin, metamfetamin (pervitin) - řadíme mezi psychostimulancia. Jejich užívání je spojeno s vysokým rizikem vzniku látkové závislosti převážně psychického typu. Pervitin je u nás ilegálně vyráběn z efedrinu a patří k nejvíce zneužívaným látkám (perník). Svým složením je Pervitinu velmi podobná Extáze, která se používá na tanečních akcích - taneční droga. Mechanismus toxicity: Tyto látky několika mechanismy zvyšují koncentraci noradrenalinu, dopaminu a serotoninu v nervových spojeních. Smrt byla popsána po dávkách 30-500 mg amfetaminu. Po opakovaném podání vzniká výrazná tolerance nutící k mnohonásobnému zvyšování dávek. Příznaky akutní otravy: Otrava se projeví euforií, neklidem, úzkostí, rozšíření zornic, bolestmi hlavy, křečemi, přehřátím a komatem. Projevem periferní stimulace je zarudnutí kůže, pocení třes, svalové záškuby a ztuhlost, zvýšený krevní tlak, srdeční arytmie, infarkt myokardu. Smrt může nastat následkem nitrolebního krvácení, přehřátí či při dlouhodobých křečích. Příznaky chronické otravy: Po několikaměsíčním zneužívání amfetamin způsobí hubnutí, stereotypní chování, nepříjemné halucinace a duševní onemocnění, které může skončit sebevraždou. Abstinenční příznaky: I když jde převážně o psychickou závislost, je popsán abstinenční syndrom charakterizovaný ospalostí, depresí, apatií a sebevražednými pokusy. (Štípek 1997) Kokain - je alkaloid z listů koky pravé (Erythroxylon coca). Peruánští a bolivijští indiáni od pradávna žvýkají list koky, aby zvýšili svůj fyzický výkon. Jde o nejrozšířenější návykovou látku. Ilegálně se prodává čistá baze (tzv. crack) vhodná zejména ke kouření nebo ke vdechování par ze zahřátého kokainu. Je totiž na teplo méně citlivá než krystalický hydrochlorid kokainu. Kokain se též šňupe nebo vstřikuje do žíly. Mechanismus toxicity: Působí jako lokální anestetikum (sliznice). Působení na nervovou soustavu připomíná otravu amfetaminem. Nástup účinku je rychlý, v minutách po nitrožilním podání, po 30-60 minutách po šňupání či podání ústy. Působí pouze krátce po dobu několika hodin. Maximální dávka kokainu jako lokálního anestetika nosní sliznice je asi 100-200 mg. Ke šňupání se užívá 20-30 mg, na černém trhu se prodává v dávce kolem 150 mg. Smrtelná dávka je asi 1 g. Příznaky akutní otravy: Počáteční euforii při předávkování kokainu vystřídá úzkost, excitace, svalové záškuby, delirium, psychóza, svalová ztuhlost a křeče. Zornice bývají 32
rozšířené. Nebezpečné je podráždění srdce a cév - tachykardie, těžká hypertenze, infarkt myokardu. Někdy dojde k selhání ledvin. Smrt může nastat následkem krvácení do mozku z přehřátí či při těžkých křečích. U pašeráka drog může způsobit těžkou akutní otravu prasknutí kondomu naplněného kokainem, který je ukryt v zažívacím traktu. Příznaky chronické otravy: Po dlouhém užívání kokainu se objeví ztráta tělesné váhy, nespavost, paranoidní psychózy, poruchu kožního vnímání (svědění, chlad, teplo, pocit bolesti), delirium se sluchovými halucinacemi. Následkem šňupání může perforovat nosní přepážka. Abstinenční příznaky: Ochablost, apatie, stísněná nálada, pocit vyčerpání. (Štípek 1997) Marihuana a hašiš - marihuana jsou sušené listy a další části rostliny Cannabis sativa, které se zpravidla kouří v podobě cigaret nebo v dýmce, nebo se přidávají do jídla (koláčky, koktejly apod.) Hašiš je sušená pryskyřice z marihuany. Cannabis obsahuje řadu psychoaktivních látek. Účinnou látkou je tetrahydrokanabinol (THC). V poslední době se u nás užívání marihuany značně rozmáhá. Mechanismus toxicity: Mechanismus účinku není objasněn. THC uvolňuje katecholaminy, ale též tlumí reflexy sympatiku. Záleží na dávce a době po podání. Je zneužíván pro své psychostimulační a euforizující účinky, závislost je psychická. Marihuanová cigareta obsahuje 1-15 % THC. Toxická dávka je velice individuální. Příznaky akutní otravy: Po vykouření marihuanové cigarety se dostaví euforie, zrychlení srdeční akce, pokles krevního tlaku, překrvení spojivek, smazaná řeč, jemný třes, po půl hodině nastává útlum. Silnější intoxikace se projeví vizuálními halucinacemi, ztrátou krátkodobé paměti, bolestmi na hrudi a akutní paranoidní psychózou. Může dojít až k pocitu úzkosti, agresivitě, sebepoškození nebo sebevraždě. Příznaky chronické otravy: Chronické užívání vede k úpadku osobnosti, k demenci i deliriu končícímu smrtí. Abstinenční příznaky: Nechutenství, neklid a podrážděnost, poměrně rychle odeznívají. THC se považuje za lehkou drogu, její užívání je bohužel velmi často vystřídáno látkami vyvolávajícími fyzickou závislost. (Štípek 1997) Opiové alkaloidy - mezi opiáty se řadí alkaloidy vyskytující se v opiu (extraktu z makovic Papaver somniferum) tj. morfin, kodein, dále semisyntetické deriváty - tj. heroin, 33
hydromorfon, oxydon a syntetické přípravky, např. pethidin, methadon, pentazocin. Užívají se nejvíce jako analgetika a anestetika na lůžkových odděleních, kodein jako lék proti kašli. Mechanismus toxicity: Reagují s řadou opiátových receptorů v centrálním nervovém systému a způsobují celkový útlum, euforii a útlum dechového centra. Toxická dávka záleží na aplikační cestě, druhu opiátu a na toleranci vyvinuté po opakovaném užívání. Závislost na opiátech je fyzická i psychická. Rychlost vzniku závislosti závisí na druhu látky a na aplikační cestě. Nejrychlejší je u heroinu podávaném přímo do žíly. Pomaleji vede k rozvoji závislosti při vdechování (kouření opia), nejpomaleji při perorální užívání. Příznaky akutní otravy: Předávkování morfinu a jeho derivátů může způsobit závratě a úzkost, jindy euforii a příjemný pocit tepla. Větší dávky navodí příznaky opilosti, zpočátku excitaci, pacient je nejdříve začervenalý v obličeji, svědí ho kůže. Pak se dostaví ospalost, poruchy vědomí, koma. Pacient zvrací, trpí nauzeou. Útlum dechu způsobí cyanozu a nedokysličení tkání. Diagnosticky významný je soubor tří příznaků - zúžení zornic, koma a útlum dechu. Zástava dechu je obvyklou příčinou smrti při této otravě. Otrava je provázena často horečkou. Příznaky chronické otravy: Pacient zneužívající pravidelně opiát je v dobré náladě, duševně aktivní a sebevědomý, kvalita výkonu se však časem zhoršuje. Postupně se mění jeho povahové rysy, začne být podrážděný, snadno se unaví, je soustředěný na sebe, otupuje se jeho svědomí a smysl pro povinnost. Ztrácí zájem o druhé pohlaví, má nízký tlak a pomalou srdeční činnost. Nápadné je zúžení zornic, střídavě má zácpu a průjem, trpí nespavostí. Mizí potence, libido a menstruace. Látkovou závislost často prozradí mnohočetné vpichy na rukou a nohou. Abstinenční příznaky: Po náhlém vysazení opiátu, snížení dávky nebo po aplikaci antagonisty opiátů naloxonu se objeví trýznivé abstinenční příznaky (odvykací stav). Do značné míry se projevuje opačně než příznaky pravidelného užívání látky. Pacient se potí a slzí, trpí úzkostí, nauzeou, zvracením, průjmy a zácpou, bolestí končetin, návaly horka a chladu. Objeví se spontánní ejakulace nebo orgasmus. Zjistíme rozšíření zornic, třes, zrychlený puls, zvýšený tlak krevní a úbytek tělesné váhy. Potřeba opatřit si opiát za každou cenu vede k trestným činům. (Štípek 1997) Tabák - kouření tabáku vážně poškozuje zdraví. Na následky kouření umírá na světě každým rokem přibližně 3, 5 milionu lidí. Pokud se počty kuřáků budou zvyšovat současným tempem, zvýší se v příštích 25 letech na 10 milionů osob za rok. Kouření je přitom nejčastější příčinou předčasných onemocnění a úmrtí, kterým je možno úspěšně předcházet prevencí. 34
Hořící cigareta je chemická továrna, která produkuje kouř obsahující více než 4 000 složek. Z nich nejméně 200 je prudce jedovatých a přibližně 50 představují známé kancerogeny. Základní součástí cigaretového kouře jsou: nikotin, dehty, oxid uhelnatý, amoniak, nitrosaminy, formaldehyd, kyanid, arzenik a celá řada dalších. Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka. Již za 7 vteřin po vdechnutí se nikotin dostane do mozku. V první fázi působí stimulačně, jeho účinek se však postupně mění a přechází do fáze mírného útlumu. Nikotin vyvolává závislost, která kuřáka nutí, aby s každou další cigaretou hladinu nikotinu v organismu udržoval na potřebné úrovni. K abstinenčním příznakům při nedostatku nikotinu patří nervozita, neschopnost soustředit se, deprese, podrážděnost, nutkavá touha po cigaretě. Nikotin způsobuje zrychlení činnosti srdce, stažení srdečních cév, vysoký krevní tlak, zvýšení obsahu mastných kyselin v krvi a pokles hormonu estrogenu. Jedná se rovněž prudký jed. Smrtelnou dávku představuje již pouhých 60 mg látky aplikovaných do žíly. (Wasserbauer 1999) Dehty jsou nejnebezpečnější součástí tabákového kouře. V podobě aerosolu se při jeho vdechnutí dostávají hluboko do plic, kde se ukládají a ochromují samočisticí schopnost dýchacích cest a poškozují plicní sklípky. Jsou příčinou vzniku rakoviny a chronických plicních onemocnění. Oxid uhelnatý se pevně váže na červené krvinky a zabraňuje jim v přenosu kyslíku ke všem tkáním v organismu, které pak trpí jeho nedostatkem. Příčinou toho, že lidé potřebují kouřit, je skutečnost, že nikotin vyvolává vznik závislosti. Nejčastější příčinu úmrtí způsobují dehty obsažené v cigaretovém kouři. Zdravotní následky kouření - kouření ovlivňuje negativně téměř všechny orgány a tkáně lidského těla a je rizikovým faktorem pro vznik onemocnění srdce, cévní mozkové příhody, onemocnění periferních cév, rakoviny plic a dalších orgánů, chronického zánětu průdušek a rozedmy plic, vývojových poruch plodu, má nepříznivý vliv na pokožku. Pasivní kouření - tabákový kouř neohrožuje pouze kuřáky samotné, ale znamená nebezpečí i pro ostatní osoby, které dýchají vzduch znečištěný kouřem. Hořící cigareta totiž vedle tzv. hlavního proudu, který vdechuje kuřák, produkuje ještě proud vedlejší, v němž je obsah zplodin mnohonásobně vyšší. Nekuřák, který stráví 1 hodinu v zakouřeném prostředí, vdechne takové množství škodlivin, jako kdyby vykouřil 15 cigaret. Nejvíce jsou takto ohroženy děti. Expozice tabákovému kouři může být příčinou syndromu náhlého úmrtí kojenců, častých onemocnění dýchacích cest a celé řady dalších onemocnění. U dospělých se častěji vyskytují onemocnění srdce a cév a rakovina plic. (Wasserbauer 1999) V České republice kouří přibližně 1/3 dospělé populace. Tento počet se rok od roku pomalu snižuje, a to především u mužů. V protikladu k tomu se však zvyšují počty dětí, které 35
kouří, a snižuje se věk, ve kterém kouřit začínají. Vliv na to má především ohromná reklama tabákových společností a snadná dostupnost cigaret. Na následky kouření umírá v ČR přibližně 22 000 lidí ročně. (Wasserbauer 1999) 36
5. ZNEUŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK A DROGOVÁ ZÁVISLOST Zkušenosti mnoha lidí s drogami mohou být na počátku pozitivní. Po jejich požití se dostavuje pocit euforie, povznesení, pozměněný stav vnímání. Dostávají jejich prostřednictvím to, co si přejí - pocit mimořádnosti, úlevu od bolesti nebo stresu, uznání vrstevníků. Pravidelné užívání drog jako zkratky k dosažení pocitu euforie má však své následky. Řada z nich vyvolává závislost. Mají často vedlejší zdravotní účinky, ke kterým patří pocity úzkosti, deprese, vysoký krevní tlak a další zdravotní problémy. Intenzita prožitku se časem snižuje a dochází k tzv. toleranci. Ke stejnému vzrušení nebo k udržení normálního stavu organismu je zapotřebí stále vyšších dávek psychoaktivní látky. Nutkání užívat drogu se stupňuje a dochází ke ztrátě kontroly nad ní. (Wasserbauer 1999) Rozhodnutí užívat drogy je ovlivňováno třemi faktory: vlastnostmi a schopnostmi jedince, vlivem prostředí a vlastnostmi drogy samotné. Jejich vzájemné vztahy vymezují kontrolu jedince nad zneužíváním psychoaktivních látek. Čím častěji a čím větší množství drogy člověk užívá, tím rychleji se dostavují škodlivé následky. Úroveň užívání se vyvíjí od experimentování s drogou (nízké dávky při několika náhodných příležitostech ze zvědavosti), přes společenskou či tzv. rekreační konzumaci (občasné užívání k dosažení určitého efektu bez ustáleného schématu a vzniku závislosti) k návyku (se zavedeným schématem užívání a začínající ztrátou kontroly nad drogou), škodlivému užívání drogy (užívání drogy i přes její negativní účinky zdravotní, psychické, sociální i finanční) až k závislosti (rozdíl od zneužívání je míra posedlosti drogou, která se stává tím nejdůležitějším v životě závislého). V ČR se staly drogy vážným zdravotním i sociálním problémem ohrožujícím základní hodnoty jedince, rodiny i společnosti. Osobní zkušenost s drogou již měla 1/3 středoškoláků, přičemž věk, ve kterém dospívající začínají s drogami experimentovat, se pohybuje mezi 13. a 16. rokem života. Závažnou skutečností je vysoký výskyt rizikového chování u konzumentů drog. Více než polovina jich totiž užívá drogy injekčně. Tím mezi nimi dochází k vysokému výskytu infekčních onemocnění přenášených krví, především virových hepatitid typů B a C a zvyšuje se možnost přenosu infekce HIV. (Wasserbauer 1999) Koncepce protidrogové politiky vlády ČR klade důraz na vyvážený poměr represivních a preventivních opatření. Represe přitom převažuje při snižování nabídky drog a potlačuje nezákonnou výrobu psychoaktivních látek a obchod s nimi, zatímco při snižování poptávky po drogách má přednost prevence. Rizika a z nich vyplývající případná poškození 37
lze omezit dostatečnými znalostmi a schopnostmi je předvídat. Vedle osobních vlastností mohou vnímavost k užívání návykových látek snížit také faktory prostředí, rodina a společnost. Pevné rodinné vazby podporované společenskými pravidly, příkladné chování příbuzných, pedagogů či přátel chrání před jejich zneužíváním. Posilování a rozvíjení pozitivního obrazu sebe sama pomáhá v přijímání kladných životních rozhodnutí, včetně těch, které se týkají užívání drog. Zdravé sebehodnocení zlepšuje schopnost odpovědného jednání a napomáhá dalšímu osobnímu rozvoji. (Wasserbauer 1999) 38
6. ZÁVĚR Tématem mé bakalářské práce byly intoxikace a jejich působení na lidský organismus. V úvodních kapitolách se věnuji intoxikacím obecně a především zásadám poskytování první pomoci s důrazem na předlékařskou první pomoc. V dalších kapitolách jsou rozebrány otravy podle místa jejich vzniku - otravy v domácnosti, otravy v přírodě a otravy v důsledku požití drog a návykových látek. V závěrečné kapitole se věnuji zneužívání návykových látek a drogové závislosti. Musíme si uvědomit, že v dnešním moderním světě jsme stále obklopeni škodlivými látkami a ke chronické otravě našeho organismu dochází neustále - dýcháním znečištěného vzduchu, pitím nekvalitní vody, při konzumaci potravin obohacených barvivy, stabilizátory a kontaminovaných plísněmi. Přísun těchto toxických látek do těla ovlivnit nemůžeme. Kolem nás se však vyskytuje mnoho jiných látek, které nás mohou ohrožovat. Pokud o nich víme, můžeme předejít mnoha komplikacím. Téma otravy jsem si vybrala ze dvou důvodů. Jako zdravotní sestra jsem se při své praxi seznámila s účinkem mnoha chemických látek. Jako budoucí pedagog zjišťuji, že tyto znalosti jsou neméně důležité i v této profesi. Je nezbytné znát všechny potenciálně nebezpečné látky, abychom mohli děti poučit a lépe jim vysvětlit, čemu se mají vyhýbat. Při práci s dětmi - ve škole či při mimoškolní činnosti - například na výletech, je nutno zajistit dostatečnou prevenci požití látek. V případě, že dojde ke kontaktu s toxickou látkou, měli bychom dobře ovládat zásady první pomoci a její poskytování. Děti se v dnešní době již na základní škole setkávají s drogami a návykovými látkami. Proto je velmi důležité dbát na účinnou prevenci návykových látek od velmi ranného věku. Na tuto problematiku bych vzhledem k její závažnosti chtěla navázat ve své diplomové práci. 39
7. POUŽITÁ LITERATURA 1. Ann, R., Sharon, E.: Repetitorium pro zdravotní sestry - Grada publishing a.s., 2004. ISBN 80-247-0932-5, str. 376 2. Beránková, M., a kol.: První pomoc Informatorium, Praha 2002. ISBN 80-86073-99-8, str. 199 3. Horanský, V.: Pediatrie pro praxi, Avicenum, Praha 1982, ISBN 08-081-82, str. 548 4. Houštěk, J., Kubát, K., Rubín, A.: Dětské lékařství, AVICENUM, Praha 1979, ISBN 08-013-79, str. 540 5. Klener, Pavel a kol.: Vnitřní lékařství, Galén, Praha 2006, ISBN 80-7262-430-X, str. 1158 6. Klener, Pavel a kol.: Vnitřní lékařství III Informatorium, Praha 2002. ISBN 80-86073-98- X, str. 196 7. Moster, R., Mosterová, Z.: Sportovní traumatologie, Masarykova univerzita, Brno 2007, ISBN 978-80-210-4312-1, str. 106 8. Niessen, K., H., a kol.: Pediatrie, SCIENTIA MEDICA, spol. s r. o., Praha 1996, ISBN 80-85526-29-8, str. 608 9. Novák, J.: Jedovaté rostliny v bytě a na zahradě, Grada publishing a.s, Praha 2004, ISBN 80-247-0716-0, str. 81 10. Patočka, K.: Náš les, Albatros, Praha 1989, ISBN 13-729-89, str. 400 11. Rejman, L.: Slovník cizích slov, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1971, ISBN 14-190-71, str. 413 12. Štípek, S.: Stručná toxikologie, Medprint, Cheb 1997, ISBN 80-902036-4-7, str. 87 13. Štork, A, a kol.: Lékařské repetitorium, Avicenum, Praha 1982, ISBN 08-001-82, str. 1967 14. Vokurka, M., Hugo, J. a kol: Velký lékařský slovník, MAXDORF s r. o., Praha 2004, ISBN 80-7345-037-2, str. 966 15. Wasserbauer, S. a kol.: Výchova ke zdravý, Státní zdravotní ústav Praha, Praha 1999, ISBN 80-7071-129-9, str. 47 16. Stránky středočeského kraje. internetový portál, 2009. URL http://www.kr-stredocesky.cz/ 17. Fotografický herbář. internetový portál, 2009. URL http://botanika.wendys.cz/ 40
18. Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina, internetový portál, 2009. URL http://www.zzsvysocina.cz/ 19. Agamata.com. Internetový portál, 2009 URL http://agramata.com 20. Květena lesů, luk a strání. internetový portál, 2009. URL http://kvetena.com 21. Pelargonie.cz. internetový portál, 2009. URL http://www.pelargonie.cz 22. Příroda-foto.cz. internetový portál, 2009. URL http://priroda-foto.cz 23. Mezinárodní encyklopedie Biolib. internetový portál, 2009. URL http://www.biolib.cz 24. Dům a byt. internetový portál, 2009. URL http://www.dumabyt.cz 25. Celý svět. internetový portál, 2009. URL http://www.celysvet.cz 26. Toxicology.emtrading.cz. internetový portál, 2009. URL http://toxicology.emtrading.cz 27. Femina.cz. internetový portál, 2009. URL http://www.femina.cz 28. Česká internetová encyklopedie wikipedia. internetový portál, 2009. URL http://www.wikipedia.cz 41
8. PŘÍLOHY 8.1 Slovník pojmů Acidobazická rovnováha - rovnováha mezi kyselinami a zásaditými látkami v těle, tj. mezi jejich tvorbou na jedné straně a vylučováním na straně druhé. Její přesné udržení v určitém rozmezí je nezbytné pro správnou činnost organismu. (Rejman 1971) Afinita - sklon k něčemu, v chemii, například ochota látek spolu reagovat. (Rejman 1971) Anafylaktický šok - akutní stav vznikající v důsledku přecitlivělosti (alergie) na některé cizorodé látky, obvykle vnikajícím do organismu mimo trávicí ústrojí (bodnutí hmyzem,injekce). (Rejman 1971) Anoxie - nepřítomnost kyslíku v organismu, orgánech, tkáních či buňkách. (Rejman 1971) Antidepresiva - skupina léků užívaných k léčbě deprese. (Rejman 1971) Antidotum - protijed, látka užívaná při otravě k zneškodnění či odstranění účinku jedu, předávkovaného léku apod. (Rejman 1971) Antiflogistika - protizánětlivé léky. (Rejman 1971) Arytmie - porucha srdečního rytmu. (Rejman 1971) Bradykardie - zpomalení srdeční frekvence pod 60 úderů za minutu. (Rejman 1971) Cyanóza - namodralé zbarvení kůže a sliznic, které je důsledkem vyššího obsahu neokysličeného hemoglobinu v krvi. (Rejman 1971) Dehydratace - ztráta a nedostatek vody v organismu, v buňkách aj.. (Rejman 1971) 42
Delirium - krátkodobé porušení vědomí s halucinacemi a blouzněním, obyčejně jako důsledek otravy, horečnatých stavů apod. (Rejman 1971) Encefalopatie - obecný název pro onemocnění mozku, zejména nezánětlivé. (Rejman 1971) Euforie - příjemná tělesná i duševní pohoda, rozjaření. (Rejman 1971) Excitace - podrážděnost, podráždění. (Rejman 1971) Hepatorenální syndrom - akutní selhání ledvin vznikající při těžkých chorobách jater. (Rejman 1971) Hypertenze zvýšení krevního tlaku (Rejman 1971) Hypotonie - snížení krevního tlaku. (Rejman 1971) Inhalace - vdechování jemně rozptýlených látek (tekutin, plynů apod.). (Rejman 1971) Intubace - zavedení rourky do průdušnice k usnadnění dýchání. (Rejman 1971) Koma - hluboké bezvědomí. (Rejman 1971) Močová retence - chorobné zadržení výměšků v těle. (Rejman 1971) Nauzea - nevolnost, pocit na zvracení. (Rejman 1971) Neurotoxický - toxický pro nervový systém. (Rejman 1971) Periferní - obvodový, okrajový. (Rejman 1971) Perorální - lék podávaný ústy. (Rejman 1971) Psychofarmaka - léky ovlivňující duševní funkce. (Rejman 1971) 43
Renální - ledvinový, ledvinný. (Rejman 1971) Sedativní - utišující, uklidňující. (Rejman 1971) Stenózy - chorobné zúžení orgánu. (Rejman 1971) Tachykardie - zrychlení srdeční činnosti nad 90 tepů za minutu. (Rejman 1971) Tracheotomie - chirurgické otevření průdušnice. (Rejman 1971) 8.2 Přehled jedovatých rostlin v domácnosti Obr. č. 3: Brambořík perský (Cyclamen persicum MILL.) Obr. č. 4: Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium L.) Obr. č. 5: Difenbachie (Diffenbachia SCHOTT sp. Div.) Obr. č. 6: Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus L.) 44
Obr. č. 7: Hvězdník, zornice (Hippeastrum HERB. Sp.div.) Obr. č. 8: Jmelí bílé (Viscum album L.) Obr. č. 9: Kala, kornoutnice (Zantedeschia SPR. Sp. Div.) Obr. č. 10: Monstera (Monstera ADANS sp. Div) Obr. č. 11: Oleandr obecný (Nerium oleander L.) Obr. č. 12: Pryšec překrásný (Euphorbia pulcherrima WILLD) 45
Obr. č. 13: Řemenatka oranžová, klívie (Clivia miniata REGEL) Obr. č. 14: Tenura páskatá, sansevieria (Sansevieria trifasciata PRAIN) 8.3 Přehled jedovatých rostlin v přírodě Obr. č. 15: Bez černý (Sambucus nigra L.) Obr. č. 16: Blatouch bahenní (Caltha palustris L.) 46
Obr. č. 17: Bledule jarní (Leucojum vernum L.) Obr. č. 18: Břečťan popínavý (Hedera helix L.) Obr. č. 19: Durman bílý (Datura candida L.) Obr. č. 20: Konvalinka vonná (Convallaria majalis L.) Obr. č. 21: Lilek brambor (Solanum tuberosum L.) Obr. č. 22: Lupina mnoholistá, vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus LINDL.) 47
Obr. č. 23: Náprstník červený (Digitalis purpurea L.) Obr. č. 24: Narcis žlutý (Narcismus pseudonarcissus L.) Obr. č. 25: Ocún jesenní (Colchicum autumnale L.) Obr. č. 26: Oměj šalamounek (Aconitum plicatum RCHB.) Obr. č. 27: Pámelník bílý (Symphoricarpos albus (L.) BLAKE) Obr. č. 28: Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.) 48
Obr. č. 29: Rulík zlomocný (Atropa bella-donna L.) Obr. č. 30: Sněženka bílá, podsněžník (Galanthus nivalis L.) Obr. č. 31: Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis (L.) LEMAIRE) Obr. č. 32: Šťavel kyselý (Oxalis acetosella L.) Obr. č. 33: Tabák viržinský (Nicotina tabacum L.) Obr. č. 34: Tis červený (Taxus baccata L.) 49
Obr. č. 35: Vlaštovičník větší (Chelidonium majus L.) Obr. č. 36: Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.) 8.4 Přehled jedovatých hub Obr. č. 37: Muchomůrka zelená (Amanita phalloides L.) Obr. č. 38: Muchomůrka červená (Agaricus muscarius L.) Obr. č. 39: Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina L.) Obr. č. 40: Lysohlávka česká (Psilocybe bohemica L.) 50
Obr. č. 41: Václavka smrková (Armillaria ostoyae L.) Obr. č. 42: Kuřátka plihá (Ramaria flaccida L.) 8.5 Přehled nebezpečných živočichů Obr. č. 43: Zmije obecná (Vipera berus L.) Obr. č. 44: Včela medonosná (Apis mellifera L.) Obr. č. 45: Vosa útočná (Paravespula germania L.) Obr. č. 46: Sršeň obecný (Vespa crabro L.) 51
Obr. č. 47: Mravenec lesní (Formica rufa L.) 52