PERSPEKTIVY POPULAČNÍHO VÝVOJE

PERSPEKTIVY POPULAČNÍHO VÝVOJE Boris Burcin Tomáš Kučera spolupráce Dušan Drbohlav ČESKÉ REPUBLIKY NA OBDOBÍ 3 65

Perspektivy populačního vývoje České republiky na období 3 65 Autoři: Boris Burcin a Tomáš Kučera Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra demografie a geodemografie burcin@natur.cuni.cz kucera@natur.cuni.cz Spolupráce: Dušan Drbohlav Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje drbohlav@natur.cuni.cz 1. doplněné vydání (1. vydání vyšlo v listopadu 3 v celkovém nákladu 7 výtisků) V lednu 4 v nákladu 25 výtisků vydalo nakladatelství DemoArt, Praha pro Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze Grafická úprava: Boris Burcin Obálka: IQ ART, s.r.o. 3 Boris Burcin a Tomáš Kučera ISBN 8 86746 1 1

MOTTO Usměrňování vlastního vývoje je jednou z přirozených stránek existence lidské společnosti. Usměrňovat nebo také řídit vývoj přitom neznamená pouze reagovat na vzniklou situaci, dodatečně eliminovat její důsledky, či se na ni dokonce jen pasivně adaptovat, ale především v předstihu promýšlet, plánovat a včas přijímat opatření, která by vedla k zajištění plynulého vývoje společnosti nebo její části v požadovaném směru. Mají-li tyto aktivity stát na racionálních základech, nelze se obejít bez realistických, vědecky podložených představ o budoucím vývoji, tedy bez prognóz. Obyvatelstvo je nezbytnou součástí a tím i sjednocujícím prvkem všech sociálních systémů včetně systémů ekonomických a politických. Stav a vývoj těchto systémů je do značné míry určován početní velikostí a demografickou strukturou obyvatelstva. Proto snahy o řízení rozvoje společnosti, které neberou ohled na perspektivy populačního vývoje představované očekávaným vývojem početního stavu a především pohlavní a věkové struktury obyvatelstva, nelze označit za racionální. PŘEDMLUVA Vývoj posledních deseti až patnácti let přinesl zásadní změny reprodukčního chování obyvatelstva České republiky. Hluboký pokles plodnosti a stabilně se zlepšující úmrtnostní poměry spolu s poměrně intenzivní migrační výměnou přes hranice státu se již stačily nesmazatelně zapsat do věkového složení a částečně i početní velikosti obyvatelstva a významně tak změnit vnitřní předpoklady jeho dalšího demografického vývoje. Pozorované změny svou hloubkou a časovými parametry překonaly mnohé původní představy demografů a vynutily si jejich revizi. Obdobně jako dílčí představy, vyžadují čas od času kontrolu a případnou úpravu také souhrny dílčích předpokladů a očekávání, které nalézají nejucelenější vyjádření v populačních prognózách. Hlavním cílem cyklicky se opakující tvorby těchto prognóz je zvýšení důvěryhodnosti a spolehlivosti představ o očekávaném vývoji početního stavu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva. Naše nejnovější prognóza populačního vývoje České republiky bezprostředně navazuje na nedávno publikované výsledky posledního sčítání lidu, domů a bytů (SLDB 1). Představuje tak kmenovou prognózu, na níž se budou v příštích nejméně osmi letech ve větší či menší míře odvolávat všechny její případné revize. Tato prognóza je zároveň další v řadě celostátních prognóz, které jsme v uplynulém desetiletí (1993, 1995, 1997,, 2) společně sestavili a publikovali. Důležitým, avšak ne jediným impulsem k jejímu vytvoření byla opětovně sílící diskuse kolem budoucnosti důchodového systému v České republice. Z této diskuse vycházející společenská poptávka navíc vedla k podstatnému posunu horizontu prognózy do roku 65 a provedení orientačních modelových (projekčních) výpočtů na navazující období let 66 21. Jejich výsledky však nejsou součástí předkládané prezentace, a proto název publikace zcela záměrně existenci těchto projekcí nezmiňuje. Z důvodu správné interpretace všech výsledků, prognostických i projekčních, považujeme za velmi důležité jednoznačně je od sebe oddělit. Rok 65 byl jako horizont prognózy zvolen proto, že při schválení a zachování právě projednávaného dalšího posunu hranice důchodového věku na 63 let pro muže a bezdětné ženy by v tomto roce do tohoto věku vstupovaly osoby, které se narodily právě v roce 2. Předkládaná publikace je shrnutím hlavních východisek, předpokladů a výsledků prezentované prognózy. Jejím cílem je poskytnout odborné veřejnosti stojící mimo obor demografie a především zákonodárcům a vrcholným představitelům státní správy základní

informaci o očekávaných, nanejvýš pravděpodobných tendencích populačního vývoje České republiky v dlouhodobé perspektivě a tím podpořit kvalitu přijímaných strategických rozhodnutí. Při vlastní prognostické činnosti jsme vycházeli z metodologických zásad tvorby populačních prognóz a platných mezinárodních doporučení. Zároveň jsme využili zkušeností získaných při sestavování předchozích celostátních a regionálních prognóz, stejně jako aktuálních poznatků o populačním vývoji u nás i v zahraničí. Přístup k uvedeným zásadám, doporučením a poznatkům by byl jen velmi obtížný bez široké spolupráce a podpory, které se nám dlouhodobě dostává ze strany domácích a zahraničních institucí. Naše poděkování v této souvislosti patří především Population Activity Unit of the Economic Commission for Europe v Ženevě a Population Division of the Department of Economic and Social Affairs v New Yorku, dvěma specializovaným oddělením Organizace spojených národů, za podporu naší účasti na seminářích a konferencích k aktuálním otázkám populačního prognózování a budoucího populačního vývoje vyspělých zemích, které spolupořádaly v minulých letech, stejně jako za průběžné a bezplatné poskytování nejnovějších výsledků jejich činnosti v této oblasti. Velmi si ceníme také zájmu, dlouholeté spolupráce a podpory Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky a Českého statistického úřadu. Při zpracování prognózy a sestavení této publikace jsem použili výsledky výzkumů financovaných Grantovou agenturou České republiky (granty č. 5/97/229, 5//191 a 3/99/16) a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (výzkumný záměr J13/98:11317). Za podporu vydání této publikace děkujeme Asociaci penzijních fondů České republiky. Praha, listopad 3 Autoři

OBSAH ÚVOD... 6 1. AKTUÁLNÍ POPULAČNÍ VÝVOJ A JEHO ZÁKLADNÍ SOUVISLOSTI... 6 1. 1.1 Úbytek a stárnutí obyvatelstva jako základní směr současného vývoje... 6 1. 1.2 Pokles plodnosti... 7 1. 1.3 Prodlužování života... 8 1. 1.4 Migrační zisky... 9 1. 1.5 Analogie aktuálního populačního vývoje České republiky... 1 2. SOUČASNÉ PERSPEKTIVY POPULAČNÍHO VÝVOJE ČESKÉ REPUBLIKY... 12 1. 2.1 Východiska a návaznost nové prognózy... 12 1. 2.1 2.1.1 Perspektivy plodnosti... 13 1. 2.1 2.1.2 Předpokládané změny úmrtnosti... 15 1. 2.1 2.1.3 Scénáře budoucího vývoje migrace... 16 1. 2.2 Základní výsledky prognózy... 16 1. 2.1 2.2.1 Vývoj celkového počtu obyvatel... 17 1. 2.1 2.2.2 Očekávané změny věkového složení obyvatelstva... 19 3. DOPADY OČEKÁVANÉHO DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ NA VÝVOJ POČTU OBYVATEL 3. V DŮCHODOVÉM VĚKU... 24 ZÁVĚRY... 28 PŘEHLED VYBRANÝCH POJMŮ... 3 TABULKOVÁ PŘÍLOHA... 32

6 ÚVOD Vývoj obyvatelstva patří mezi dlouhodobé procesy. Jeho početní velikost a věkové složení se vždy formují přinejmenším desítky let v závislosti na vnitřních i vnějších podmínkách rozvoje vyjádřených úrovní a strukturou plodnosti, úmrtnosti a migrace. Věková struktura přitom tvoří na jedné straně východisko a na druhé straně výsledek procesu demografické reprodukce obyvatelstva. Relativně vysoká stabilita věkové struktury společně s podrobnou znalostí průběhu procesu reprodukce a jeho podmíněností umožňuje sestavovat populační prognózy. Předpokladem spolehlivosti takových prognóz je odhalení základních pravidelností předcházejícího vývoje a citlivá formulace očekávaných změn, na jejichž základě se stanoví konkrétní hodnoty ukazatelů intenzity plodnosti, úmrtnosti a migrace představující parametry zvoleného projekčního modelu. 1. AKTUÁLNÍ POPULAČNÍ VÝVOJ A JEHO ZÁKLADNÍ SOUVISLOSTI 1.1 Úbytek a stárnutí obyvatelstva jako základní směr současného vývoje Již v roce 1994, kdy byl poprvé od I. světové války zaznamenán na území České republiky nižší počet narozených než zemřelých, nestačila výrazně zisková migrační složka populačního vývoje (převaha přistěhovalých nad vystěhovalými) vyrovnat deficit přirozené měny (vyšší počet zemřelých než narozených). Od té doby u nás obyvatelstva ubývá. Jelikož k tomuto úbytku dochází za souběžného poklesu počtu zemřelých a prakticky trvale kladné migrační bilanci, jde celá populační ztráta na vrub velmi nízké porodnosti. Porodnost a úmrtnost svým současným vývojem zároveň podporují proces demografického stárnutí růst podílu seniorů v populaci a průměrného věku obyvatel. Rozdíly mezi počtem narozených a zemřelých sice představují každoročně jen nepatrný zlomek všech obyvatel státu, jejich význam však s postupem let v úhrnu narůstá. Bilanční ztráta přirozenou měnou činila mezi roky 1994 a 2 plných 167 tis. obyvatel, což je asi 1,6 % jejich celkového počtu. Podstatně významnější než vlastní ztráta je však skutečnost, že k ní dochází v době, kdy věkem nejintenzivnější plodnosti prochází velmi početné ročníky žen narozených v 7. letech, od nichž se původně očekávalo naopak vytvoření sekundární populační vlny k vlně vzniklé v letech 1971 až 198. Migrační zisk republiky za stejné období (1994 2) dosáhl podle oficiálních statistik bezmála 71 tis. osob, avšak tento rozdíl byl podle našeho názoru ve skutečnosti o několik desítek tisíc osob menší, neboť evidence osob, které se v uvedeném období stěhovaly z republiky do zahraničí, byla prokazatelně neúplná. Celkový pokles počtu obyvatel pak nezastavil ani administrativní krok spočívající v rozšíření kategorie obyvatelstvo České republiky o cizince pobývající na území našeho státu na základě tzv. dlouhodobého víza (povolení k pobytu na 91 dnů až 1 rok), k němuž došlo v roce 1. Jestliže přímé změny celkového počtu obyvatel můžeme prozatím hodnotit jako méně významné, pak změny věkové struktury mezi lety 1991 a 2 měly zásadní ráz. Jejich rozsah naznačuje porovnání struktur z let 1991 a 2 (obr. 1). Především se výrazně snížila velikost dětské složky ( 14 dokončených let věku) a to z 2,12 mil. dětí ke konci roku 1991 na 1,59 mil. ke konci roku 2, tedy přesně o čtvrtinu. Za jedenáct let tak podíl dětí na celkovém počtu obyvatel klesl z,6 na 15,6 %. Přestože podíl seniorů (65 a více let) se ve stejném období zvýšil jen o 13 tis. osob (asi o 8 %), vzrostl průměrný věk obyvatel bezmála o 3 roky (obr. 2).

7 Věk 2,5 39,5 1 8 5 1 MUŽI 15 25 3 35 45 5 55 65 7 75 8 85 9 95 2/1991 2, 39, 38,5 Počet (v tis.) Počet (v mil.) 1,5 1, 38, 37,5 37, Průměrný věk (v letech),5 14 65+ 36,5 8 1 ŽENY 1991 2 Průměrný věk, 36, 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 1 2 Obr. 1: Věková struktura obyvatelstva k 31.12.2 ve srovnání s věkovou strukturou k 31.12.1991 Obr. 2: Vývoj počtu dětí a seniorů a průměrného věku obyvatel v letech 1991 2 1.2 Pokles plodnosti Výlučnou roli při postupném snižování počtu obyvatel, který pozorujeme v posledních deseti letech, sehrál rychlý pokles porodnosti mezi roky 1991 a 1996 a následná stagnace počtu narozených dětí. Jestliže se počátkem 9. let u nás ročně narodilo přibližně 13 tis. dětí, potom od roku 1996 se jich stabilně rodí pouze kolem 9 tisíc. Přitom snížení porodnosti, ke kterému došlo za souběžného nárůstu počtu žen ve věku, kdy se jim nejčastěji rodí děti, může mít jediné vysvětlení: pokles plodnosti. Tento pokles byl v našich podmínkách velmi rychlý, bezprecedentně hluboký a trvá déle, než byl na jeho počátku kdokoli ochoten jen připustit. Za pouhých pět let mezi roky 1991 a 1996 se totiž hodnota ukazatele úhrnné plodnosti v České republice doslova propadla z 1,89 na 1,19 živě narozeného dítěte na jednu ženu za celé její reprodukční období (15 49 let). Od roku 1996 se pak hodnota úhrnné plodnosti trvale drží pod hladinou 1,2 dítěte, která by v dlouhodobé perspektivě mohla zajistit prostou obměnu obyvatelstva přibližně jen asi z 58 %. Tento propad byl způsoben zlomem v reprodukčním chování žen nově vstupujících do věku intenzivní plodnosti. V první polovině 9. let začaly mladé ženy hromadně odkládat do vyššího věku vstup do manželství a následně i rození dětí. Spolu s těmito odklady se na hlubokém poklesu celkové plodnosti podepsala nízká plodnost žen ve vyšším reprodukčním věku, neboť většina z těchto žen svou roli splnila již dříve, v souladu s předcházejícím modelem reprodukce. Zbývající, nerealizovaná část jejich celkové očekávané plodnosti přitom byla a je naplňována pouze zčásti. Dokladem uvedeného vývoje jsou pozorované změny v rozložení plodnosti podle věku (obr. 3 a 4). Trvalý výskyt nízkých intenzit plodnosti v celém intervalu reprodukčního období odráží skutečnost, že velká část žen své mateřství i nadále odkládá. Přitom očekávaný vzestup plodnosti je v podstatě zcela závislý na rozsahu a načasování realizace odkladů z minulých let. Vzestup plodnosti žen ve věku nad 3 let pozorovaný v posledních přibližně pěti letech je v tomto ohledu stále jen pouhým příslibem. Hlavní příčiny poklesu plodnosti jsou všeobecně spatřovány ve změně hodnotové orientace lidí, která proběhla v kontextu zásadních změn podmínek života společnosti po roce 1989. Mimořádně zajímavé příležitosti a široké možnosti osobního uplatnění, zejména v první polovině 9. let, vedly k výrazným posunům v hodnotových žebříčcích mladých lidí. Hodnoty jako osobní spotřeba, cestování, vzdělání, zaměstnání a kariéra odsunuly rodinu a děti z čelní pozice. Vedle modernizace života však proti zakládání rodin a rození dětí působily také zhoršující se ekonomické a sociální podmínky. Cenově nedostupné bydlení, vysoké náklady rodin s dětmi a později také rostoucí nezaměstnanost a celkově nejasné životní perspektivy nezanedbatelné části

8 mladých lidí nepochybně ovlivnily výslednou úroveň jejich reprodukce. Podle některých příznaků se dokonce zdá, že krizové faktory jako celek se v posledních letech staly velmi podstatným regulačním prvkem vývoje plodnosti v České republice., 2,,18 1991 1993 1,8 15 19 24 25 29 3 34 35+,16 1996 1,6 Plodnost (na 1 ženu),14,12,1,8,6 1999 2 Úhrnná plodnost (na 1 ženu) 1,4 1,2 1,,8,6,4,4,2,2, 151617 1819212223 242526272829 331323334 3536373839 414243444546 474849 Věk, 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 1 2 Obr. 3: Vývoj rozložení plodnosti podle věku mezi roky 1991 a 2 Obr. 4: Vývoj úhrnné plodnosti a její struktury podle věku mezi roky 1991 a 2 1.3 Prodlužování života Po třech desetiletích stagnace byl ve druhé polovině 8. let zaznamenán první významnější pokles intenzity úmrtnosti. Svou dnešní dynamiku získal tento proces brzy po roce 199. V období mezi roky 1991 a 2 naděje dožití při narození vzrostla u mužů z 68,2 na 72, roku a u žen ze 75,7 na 78,5 roku, tj. téměř o 4, resp. o 3 roky (obr. 5). U obou pohlaví se přitom na snížení celkové úmrtnosti podílely prakticky všechny věkové skupiny. Rozhodující však byl pokles úmrtnosti kojenců spolu s rapidním zlepšováním úmrtnostních poměrů osob ve věku nad let. Nezanedbatelný byl také podíl změn úmrtnosti ve středním věku, konkrétně u mužů i žen starších než let (obr. 6). Naděje dožití při narození (v letech) 8 79 78 77 76 75 74 73 72 71 7 69 68 Muži Ženy 67 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 1 2 Příspěvek (v letech) 1,,9,8,7,6,5,4,3,2,1, Muži, 2/1991 Ženy, 2/1991 1 9 1 19 29 3 39 49 5 59 69 7 79 8+ Věková skupina Obr. 5: Vývoj naděje dožití při narození mezi roky 1991 a 2 Obr. 6: Příspěvek věkových skupin k celkové změně naděje dožití při narození mezi roky 1991 a 2

9 Příznivý vývoj úmrtnosti u nás je obvykle připisován celkovému zkvalitnění lékařské péče (zavádění nejmodernějších technologií, dostupnosti a aplikaci účinnějších léčiv a výraznému vzestupu výkonů zdravotnických služeb), rozsáhlejší prevenci v rámci péče o vlastní zdraví a významným změnám životního stylu a stravovacích návyků populace. Statistiky nemocnosti stejně jako změny ve struktuře úmrtnosti podle příčin tuto hypotézu podporují. 1.4 Migrační zisky Uvolnění hraničního režimu koncem roku 1989, výrazně intenzivnější mezinárodní kontakty a v neposlední řadě vývoj hospodářské, politické a bezpečnostní situace v geograficky bližších i vzdálenějších oblastech vedly ke změně směrů a zvýšení objemů zahraniční migrace. Základní rámce tohoto procesu se však za posledních čtrnáct let významně změnily celkem třikrát. Druhou změnou, která sehrála podstatnou úlohu při formování migrace, bylo rozdělení Československa v roce 1993. Jednak způsobilo přechodné zesílení migrační výměny mezi oběma republikami a hlavně znamenalo přeřazení stěhování obyvatel mezi republikami ze statistické kategorie vnitřní migrace do kategorie migrace zahraniční. Poslední a jak se ukazuje nejvýraznější změnou bylo již uvedené rozšíření definice obyvatele o cizince, kteří pobývají na území našeho státu na základě tzv. dlouhodobého víza, v roce 1. Tato změna společně se změnou ve vízové politice a tvrdosti jejího uplatňování měla za následek nejprve naprosto nečekaný pokles migračního salda ( 8,6 tis. osob v roce 1) a poté opět jeho prudký vzestup (+12,3 tis. osob v roce 2) za souběžného nárůstu migračního obratu z přibližně 9 tis. přestěhování v roce na 77 tis. přestěhování o dva roky později. Nastolený trend růstu hodnot objemových ukazatelů přitom, jak se zdá, dále trvá. Podle předběžných údajů publikovaných Českým statistickým úřadem činil jen za 1. pololetí roku 3 migrační obrat se zahraničím 63 tis. přestěhování při bilančním zisku 22 tis. osob, z nichž samozřejmě rozhodující většina jsou zahraniční pracovníci, tedy držitelé dlouhodobých víz. V průběhu 9. let s výjimkou roku 1992, kdy se v důsledku připravovaného rozdělení státu podstatně zvýšila migrační výměna se Slovenskem, byl počet přistěhovalých poměrně stabilní a pohyboval se mezi 1 až 14 tis. osobami ročně. Počet vystěhovalých však podle údajů oficiální statistiky prudce poklesl a mezi roky 1994 a se pohyboval pouze v řádu stovek osob (obr. 7). To svědčí o neúplnosti statistiky stěhování z České republiky do zahraničí. Jednoznačně ji pak dokládá porovnání naší evidence vystěhovalých a odpovídající evidence přistěhovalých v cílových zemích, při němž se u publikovaných údajů můžeme často setkat s rozdíly na úrovni číselného řádu, které nelze vždy připsat jen na vrub přetrvávajících rozdílů v definici migrace. Ve sledovaném období po roce 199 se patrně ještě výrazněji než kvantitativní charakteristiky stěhování měnily nejrůznější kvalitativní znaky migrace a migrantů. Například s odezněním vlny zpětné migrace z první poloviny 9. let, stejně jako vlny spojené s válečnými konflikty na Balkáně a zemích bývalého Sovětského svazu se snížil průměrný věk přistěhovalých (obr. 8) a přiblížil se k odhadovanému průměrnému věku těch, kteří z republiky běžně odcházejí. Změna definice obyvatele a tím i statistického vymezení migrace, která se udála v roce 1, podle všech dostupných signálů relativní věkovou strukturu imigrantů zásadním způsobem neovlivnila. V důsledku poměrně významného zastoupení zahraničních manažerů a dalších srovnatelných sociálně profesních skupin cizinců, kteří na území České republiky přijíždějí za prací obvykle s rodinou, se mezi držiteli dlouhodobých víz významněji zvýšil podíl dětí a to především na úkor zastoupení imigrantů v poproduktivním věku. S ohledem na tyto a další známé skutečnosti lze předpokládat, že zahraniční stěhování v uplynulém období významně zmírňovalo pokles počtu obyvatel. Stěhování také s největší pravděpodobností, avšak vzhledem k mechanismu stárnutí migrantů patrně jen dočasně, působilo proti rostoucí intenzitě procesu demografického stárnutí. Nepochybně však v průběhu celých 9. let přispívalo ke zlepšování vzdělanostní struktury obyvatelstva a struktury pracovních sil vůbec. Výzkumy totiž ukazují, že mezi imigranty do naší republiky převažovali mladí, kvalifikovaní a v neposlední řadě výrazně motivovaní lidé. K růstu významu migrace z hlediska

1 celkového vývoje obyvatelstva v 9. letech přispěla vedle vyšších migračních zisků a jejich specifické věkové struktury také následná, avšak málo intenzivní přirozená měna. 5 45 Přistěhovalí Vys těhovalí Saldo 35 199 1994 1998 3 3 1 Počet migrantů (v tis.) 1 Podíl (v %) 25 15 1 5-1 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 1 2 9 1 19 29 3 39 49 5 59 + Věková skupina Obr. 7: Vývoj migrační bilance v letech 1991 2 Obr. 8: Vývoj rozložení přistěhovalých ze zahraničí podle věku mezi roky 199 a 1 1.5 Analogie aktuálního populačního vývoje České republiky Demografický vývoj obyvatelstva České republiky v posledních deseti až patnácti letech je z hlediska naší populační historie do značné míry jedinečným jevem. Neznamená to však, že by neexistovala vůbec žádná podobnost s předcházejícím vývojem. Významné strukturální posuny probíhaly například ve čtyřicátých a padesátých letech, stejně jako v souvislosti se změnami plodnosti v sedmdesátých letech. Jejich průběh a podmíněnosti však byly zcela odlišné. Stejně tak najdeme celou řadu dílčích analogií při mezinárodním srovnání, přičemž podobnosti ve vývoji jsou zřetelné u obou složek přirozené reprodukce (tab. 1 a 2). Tab. 1: Pokles plodnosti ve vybraných evropských zemích mezi roky 19 a Země Úhrnná plodnost (počet živě narozených dětí na 1 ženu ve věku 15 49 let) 19 197 198 199 Minimum Rok minima Česká republika 2,12 1,9 2,1 1,89 1,14 1,13 1999 Dánsko 2,57 1,99 1,55 1,67 1,77 1,38 1983 Itálie 2,41 2,43 1,64 1,33 1,24 1,17 1995 Německo 1 2,37 2,3 1,56 1,45 1,38 1,28 1985 Nizozemsko 3,12 2,57 1, 1,62 1,72 1,47 1983 Rakousko 2,7 2,29 1,65 1,45 1,34 1,32 1999 1 Do roku 199 údaje pouze za tehdejší SRN Zdroj: Recent demographic developments in Europe 2 (Council of Europe) Specifika našeho vývoje představují především hloubka a časové parametry pozorovaných změn, přičemž hlavní tendence vývoje se podobají tendencím, které byly nebo jsou pozorovány v řadě vyspělých zemí. V zásadě platí obecné pravidlo, že čím později byly změny nastartovány, tím rychlejší byl jejich průběh a také výraznější jejich projev. Aktuální změny plodnosti a úmrtnosti u nás nejsou z tohoto pravidla výjimkou a proto Česká republika v 9. letech v poklesu úrovně plodnosti předstihla všechny vyspělé země a ve vývoji úmrtnosti jejich časový náskok výrazně zkrátila (tab. 3 a tab. 4).

11 Tab. 2: Pokles úmrtnosti ve vybraných evropských zemích mezi roky 19 a Naděje dožití při narození (v letech) Země Muži Ženy 19 197 198 199 19 197 198 199 Česká republika 67,8 66,2 66,8 67,6 71,7 73,5 73,1 73,9 75,5 78,4 Dánsko 7,5 7,9 71,2 72, 74,5 74, 75,7 77,2 77,8 79,3 Itálie 66,7 68,7 7,6 73,6 76,3 71,6 74,4 77,2 8,1 82,4 Německo 1 67,1 67,5 69,6 72, 75, 72,5 73,5 76,1 78,4 81, Nizozemsko 71,5 7,8 72,5 73,8 75,5 75,3 76,4 79,1 8, 8,5 Rakousko 65,4 66,5 69, 72,3 75,4 71,9 73,4 76, 78,8 81,2 1 Do roku 199 údaje pouze za tehdejší SRN Zdroj: Recent demographic developments in Europe 2 (Council of Europe) Tab. 3: Průběh změn plodnosti v ČR ve srovnání s vývojem ve vybraných evropských zemích Země 199 Úhrnná plodnost (počet živě narozených dětí na 1 ženu ve věku 15 49 let) Úrovně ČR v roce 199 dosaženo v roce ČR dosáhla této úrovně přibližně v roce Česká republika 1,89-1,14 - Dánsko 1,67 1976 1,77 1992 Itálie 1,29 1978 1,24 1995 Německo 1 1,45 1972 1,38 1994 Nizozemsko 1,62 1973 1,72 1992 Rakousko 1,45 1974 1,34 1995 1 Do roku 199 údaje pouze za tehdejší SRN Zdroj: Recent demographic developments in Europe 2 (Council of Europe) Tab. 4: Průběh změn úmrtnosti v ČR ve srovnání s vývojem ve vybraných evropských zemích Země Naděje dožití při narození v roce 199 (v letech) Muži Úrovně ČR dosaženo přibližně v roce Ženy Úrovně ČR dosaženo přibližně v roce Naděje dožití při narození v roce (v letech) Muži Úrovně ČR dosaženo přibližně v roce Ženy Úrovně ČR dosaženo přibližně v roce Česká republika 67,6-75,5-71,7-78,4 - Dánsko 72, <1951 77,8 197 74,5 1984 79,3 1997 Itálie 73,6 1961 8,1 1974 76,3 1984 82,4 1984 Německo 1 72, 1971 78,4 1977 75, 1987 81, 1989 Nizozemsko 73,8 <195 8, 19 75,5 1976 8,5 1977 Rakousko 72,3 1974 78,8 1978 75,4 1988 81,2 1988 1 Do roku 199 údaje pouze za tehdejší SRN Zdroj: Recent demographic developments in Europe různé edice (Council of Europe) S ohledem na formální podobnost sledovaných procesů se o podobnosti v pozadí stojících příčinných struktur vedou rozsáhlé diskuse s nejednoznačnými závěry. V polovině devadesátých let se odpověď na otázku širších souvislostí populačního vývoje v České republice zdála být snazší, než je v současnosti. Vývoj u nás stejně jako v řadě dalších postkomunistických zemí totiž stále zřetelněji naznačuje, že nejde o jednoduché kopírování minulého vývoje demografické reprodukce ve vyspělých evropských zemích, kde pozorované změny tvořily nedílnou součást procesu modernizace. Při detailnějším pohledu se často ukazuje, že příčiny stejných nebo obdobných změn jsou velmi odlišné. Například pokles celkové úrovně plodnosti a změny v její struktuře podle věku nejsou ve většině postkomunistických zemí,

12 Českou republiku nevyjímaje, ani tak projevem modernizace, jako spíše krizovým jevem souvisejícím se zásadními změnami podmínek života lidí. Kdyby tyto negativní faktory v populačním vývoji Česka totiž chyběly nebo byly málo podstatné, musela by nutně například hodnota úhrnné plodnosti u nás být dnes již významně nad úrovní svého historického minima (1,13 dítěte v roce 1999). Přes tyto výhrady jsou však analogie populačního vývoje v řadě ohledů důležitým vodítkem při formulaci dílčích představ o budoucím vývoji reprodukčního procesu. 2. SOUČASNÉ PERSPEKTIVY POPULAČNÍHO VÝVOJE ČESKÉ REPUBLIKY Prognóza obyvatelstva České republiky na období let 3 65 byla sestavena s použitím klasického kohortně komponentního modelu populačního vývoje. Při jeho aplikaci jsme prognózovanou populaci rozdělili do skupin podle pohlaví a věku, přesněji do jednoletých kohort narozených a nechali je posouvat se v čase za souběžného působení úmrtnosti a migrace, dvou ze tří základních komponent reprodukce. Třetí ze složek reprodukce reprezentovaná v našem modelu plodností pak v interakci s transformující se věkovou strukturou žen v reprodukčním věku generovala v každém jednoletém projekčním kroku celkové počty narozených dětí, které byly rozděleny podle pohlaví a vystaveny působení zbývajících dvou složek, obdobně jako osoby, které na začátku daného projekčního kroku již v naší populaci žily nebo se v průběhu tohoto kroku přistěhovaly. Očekávaná intenzita, případně rozsah působení jednotlivých složek v každém projekčním kroku zvlášť byly předmětem dílčích prognóz plodnosti, úmrtnosti a migrace, které tvoří jádro souhrnné populační prognózy. Práh předkládané prognózy představuje konec roku 2, jejím horizontem je závěr roku 65. Rok 21 reprezentuje horizont projekce, tj. modelového výpočtu, který není možné považovat za předpověď očekávaného budoucího vývoje. Výsledky vztahující se k období let 66 21 nepřímo uvedené v závěru tohoto textu jsou pouhou odpovědí na otázku, co by se stalo, kdyby nastavené parametry odpovídaly budoucímu vývoji, a nikoli na otázku, co se s největší pravděpodobností se sledovanou populací stane. V tomto zásadně odlišném smyslu je také nutné projekční výsledky interpretovat. 2.1 Východiska a návaznost nové prognózy Prezentované prognostické závěry odráží úroveň poznání populačního vývoje České republiky dosaženou v době sestavení prognózy, tj. ve druhé polovině roku 3. V této době byly k dispozici konečné údaje o pohybu obyvatelstva v roce 2 a předběžné celkové počty narozených, zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých za první pololetí roku 3. Výchozí pohlavní a věkovou strukturou se stala struktura obyvatelstva k 31. prosinci 2, poskytnutá Českým statistickým úřadem. Prognózu tvoří celkem tři varianty budoucího vývoje: střední, představující v době sestavení prognózy nejpravděpodobnější směr vývoje, a nízká, resp. vysoká varianta, pomyslně ohraničující pole, mimo které by budoucí změny prakticky neměly sledovanou populaci vyvést. Očekávaný vývoj každé ze složek byl také prognózován ve třech variantách, přičemž jednotlivé varianty souhrnné prognózy vznikly použitím analogicky označených variant očekávaného vývoje složek. Z hlediska agregátních charakteristik použitých parametrů předkládaná prognóza v odpovídajícím srovnání s našimi předcházejícími prognózami počítá s pozdějším vzestupem plodnosti a s její celkově poněkud vyšší úrovní, neboť nástup kompenzační plodnosti se opožďuje a změna reprodukčního chování žen tak patrně bude radikálnější, než jsme očekávali v minulých letech. Vyšší je také revidovaný prognostický odhad naděje dožití při narození. V kontextu posledních dostupných prognóz obyvatelstva České republiky zpracovaných ČSÚ a OSN je tato prognóza optimističtější ve vývoji úmrtnosti mužů a žen i celkové plodnosti žen

13 (tab. 5 a 6). Výjimku představuje pouze prognóza OSN, která v případě úhrnné plodnosti počítá v období mezi lety a 3 s výrazným vzestupem její hodnoty. Po roce 3 totiž ve střední variantě experti OSN očekávají významně vyšší celkovou plodnost, než jakou jsme prostřednictvím střední varianty prognostického odhadu parametrů založili do naší prognózy. Ta, obdobně jako prognóza ČSÚ z roku 1999, předpokládá po roce určitý stabilizační trend ve vývoji její intenzity, jako jistý výraz završení přechodu k novému modelu reprodukčního chování. Tab. 5: Porovnání prognóz plodnosti žen České republiky Prognózované hodnoty (střední varianta) Rok Úhrnná plodnost (počet živě narozených dětí na 1 ženu ve věku 15 49 let) B&K 3 ČSÚ 1999 OSN 2 1 1,34 1,32 1,23 1,51 1,44 1,38 3 1,57 1,5 1,63 1,61-1,78 5 1,64-1,85 65 1,68 - - B&K Burcin a Kučera ČSÚ Český statistický úřad OSN Organizace spojených národů Tab. 6: Porovnání prognóz úmrtnosti obyvatelstva České republiky Prognózované hodnoty (střední varianta) Rok Naděje dožití při narození (v letech) Muži Ženy B&K 3 ČSÚ 1999 OSN 2 B&K 3 ČSÚ 1999 OSN 2 1 74,1 73,7 73,3 8,3 8,5 79,7 76,5 74,5 75,3 82,4 81, 81,5 3 78,7 75,2 76,6 84, 81,5 82,8 8,4-77,6 85,4-83,6 5 82, - 78,4 86,7-84,4 65 84, - - 88,3 - - B&K Burcin a Kučera ČSÚ Český statistický úřad OSN Organizace spojených národů Významně větší rozdíly mezi uvedenými prognózami než ty, které jsou prezentovány v tabulkách 5 a 6, lze logicky očekávat na úrovni parametrů projekčního modelu. Rozdíly mezi dílčími parametry totiž obvykle zůstávají skryty za agregátními charakteristikami. Jejich přímé srovnání však není možné, neboť hodnoty parametrů nebývají součástí prezentace prognóz. 2.1.1 Perspektivy plodnosti Formulace našich představ o budoucím vývoji plodnosti byla na rozdíl od oficiální prognostické praxe (ČSÚ) i metodiky OSN založena na uplatnění generačního přístupu. Hlavním předmětem prognostického zájmu se tak staly generační věkově specifické míry plodnosti, jejichž očekávané hodnoty byly korigovány prostřednictvím představ o vývoji dokončené plodnosti v jednotlivých věkových hladinách včetně plodnosti konečné. Teprve následně byly očekávané hodnoty generačních ukazatelů přepočítány na hodnoty ukazatelů průřezových, které tvoří parametry klasického projekčního modelu. Zvláštní pozornost byla věnována

14 generacím žen narozených koncem. let a v průběhu 7. let, které představují kohorty z hlediska modelu reprodukčního chování přechodné. Právě tyto generace jsou totiž rozdílnou měrou zasaženy pozorovanými změnami. Míra zasažení je přímo úměrná podílu žen, jejichž reprodukční chování již odpovídá novému modelu. Jinak na změnu podmínek totiž reagují ženy, které již část své reprodukce realizovaly a jinak ženy, které ještě žádné dítě nemají. Důsledným uplatněním generačního přístupu se tak podařilo do prognózy úrovně a rozložení intenzit plodnosti podle věku systémově zahrnout předpoklady o změně chování nastupujících generací žen. Z porovnání empirických křivek plodnosti vyplývá, že transformace rozložení dílčích intenzit probíhá ve dvou hlavních fázích. V první fázi mezi lety 199 1996 došlo k velmi výraznému poklesu plodnosti téměř ve všech věkových skupinách, s maximem v dolní třetině věkového intervalu vymezujícího reprodukční období ženy. Uvedená nerovnoměrnost poklesu znamenala vzestup věku nejvyšší plodnosti (modálního věku), který však pokračoval v neztenčené míře i po výrazném utlumení poklesu úrovně úhrnné plodnosti v roce 1997. Tuto skutečnost lze interpretovat jako počátek druhé fáze, kdy úhrnná plodnost prakticky stagnuje, avšak věkově specifické intenzity plodnosti ve vyšším věku rostou a s nimi roste i modální a průměrný věk matek při narození dítěte. Určujícím pro časový průběh a intenzitu dalších změn plodnosti bude v nejbližších letech míra a časové rozložení realizace častého odkládání rodičovství v generacích žen narozených v 7. letech. Odklady rodičovství totiž v uplynulých přibližně deseti letech přivedly k nahromadění značného potenciálu realizace plodnosti, s jehož byť jen částečným uvolněním je nutné v příštích letech počítat. Současně počítáme s tím, že některé omezující podmínky reprodukce, především všeobecná dostupnost nových příležitostí k osobní realizaci a pracovní kariéře mladých lidí, budou dále postupně odeznívat, což by také mohlo přispět k celkovému vzestupu dnešní krajně nízké úrovně celkové plodnosti.,16 1,8,14 3 1 1,6 15 19 24 25 29 3 34 35+,12 1,4 Plodnost (na 1 ženu),1,8,6,4 65 Úhrnná plodnost (na 1 ženu) 1,2 1,,8,6,4,2,2, 15161718 192122232425 26272829331 32333435363738 394142434445 46474849 Věk, 3 1 65 Obr. 9: Očekávaný vývoj rozložení plodnosti podle věku mezi roky 3 a 65 (střední varianta) Obr. 1: Očekávaný vývoj úhrnné plodnosti a její struktury podle věku mezi roky 3 a 65 (střední varianta) K rozhodujícímu vzestupu celkové úrovně plodnosti by podle našich předpokladů mělo dojít v průběhu příštích deseti až patnácti let (obr. 9 a 1). Tento horizont je totiž krajní reálnou hranicí mezi odkladem narození dítěte a vzdáním se mateřství u generací žen překračujících v současné době věkovou hranici třiceti let, tedy generací, které se v 9. letech rozhodující měrou podílely na hlubokém poklesu plodnosti. Nízká varianta prognózy počítá s velmi pozdní a tím i značně omezenou realizací odkladů rodičovství, což se odráží ve stagnaci úhrnné plodnosti na současné úrovni až do roku 1, s jejím trvalým udržením se pod současnou průměrnou evropskou úrovní. Střední varianta odpovídá přibližně dosažení této evropské úrovně a vysoká naznačuje velikost reprodukčního potenciálu za podmínek příznivých pro zakládání a existenci rodin s dětmi. Poslední uvedené úrovně je totiž dnes v Evropě dosahováno spíše výjimečně. U všech tří variant vývoje plodnosti předpokládáme, že celková plodnost svého minima již dosáhla v roce 1999. Zároveň očekáváme, že intenzita plodnosti již nebude soustředěna do úzkého věkového

15 pásma, nýbrž se rozprostře do více věkových jednotek, úměrně vyšší diferenciaci reprodukčního chování. Celková transpozice křivky plodnosti bude mít bezpochyby pozvolnější průběh: její základní etapa by však podle našich představ měla proběhnout taktéž v horizontu příštích deseti, maximálně patnácti let. 2.1.2 Předpokládané změny úmrtnosti Prognóza úmrtnosti se opírala o detailní analýzu tohoto procesu podle pohlaví a věku. Jejím základem se stal výrazný a poměrně stabilní trend snižování celkové intenzity úmrtnosti založený ve druhé polovině 8. let a vnitřní potenciál naplňování tohoto trendu signalizovaný přetrvávajícím odstupem hodnot naděje dožití mužů i žen při narození u nás a ve vyspělých zemích Evropy. Nedílnou součást východisek prognózy úmrtnosti tvořily také představy o budoucím vývoji zdravotního stavu obyvatelstva, o změnách struktury úmrtnosti podle příčin a v neposlední řadě též představy o strukturálních a vývojových analogiích s dosavadním vývojem v některých vyspělých zemích. Vlastní prognostický odhad proběhl na úrovni hodnot pravděpodobnosti úmrtí mezi dvěma přesnými věky, přičemž úloha kontrolních parametrů připadla agregovaným ukazatelům naději dožití v různých věkových hladinách a příspěvku vybraných věkových skupin ke změně naděje dožití při narození (obr. 11 a 12). 12 11 1 9 19 39 59 79 12 11 1 9 19 39 59 79 8 7 6 5 4 Příspěvky (v letech) 8 7 6 5 4 8+ Celkem 3 3 2 2 1 1 2 5 1 15 25 3 35 45 2 5 1 15 25 3 35 45 5 55 65 5 55 65 Příspěvky (v letech) 8+ Celkem Obr. 11: Očekávaná změna naděje dožití při narození a příspěvek vybraných věkových skupin v letech 3 65, muži (střední varianta) Obr. 12: Očekávaná změna naděje dožití při narození a příspěvek vybraných věkových skupin v letech 3 65, ženy (střední varianta) Rozdíly v očekávaném vývoji úmrtnosti mužů a žen vyplynuly především z rozdílné velikosti vnitřních rezerv, která nejlépe vynikne při porovnání struktury úmrtnosti u nás a ve vyspělých zemích. Výsledky srovnávacích analýz ukazují, že významné rezervy již nejsou tak jako dříve na začátku života, ale nalézají se především ve vyšším věku (nad let) a zčásti také ještě ve věku 59 let u mužů, resp. 5 59 let u žen. Předpokládaná celková změna úmrtnosti, která představuje ve střední variantě přírůstek naděje dožití při narození přibližně v rozsahu asi 12 let u mužů a 1 let u žen, je rozložena do celého období prognózy, přičemž její růst si v první třetině období prognózy udržuje tempo srovnatelné s intenzitou změn v 9. letech. V dalších letech by se pak toto tempo mělo postupně snížit asi na polovinu. Nízká varianta vývoje předpokládá pomalejší růst, který lze charakterizovat dosažením hodnot pozorovaných dnes v zemích s absolutně nejnižší úmrtností (Švédsko a Švýcarsko muži přibližně 77 78 let a ženy 82 83 let) přibližně o pět až deset let později než u střední varianty, tj. někdy mezi roky 3 35. S vysokou variantou je spojena vysoce ambiciózní představa o zařazení se zpět mezi země s nejvyšší průměrnou délkou života v Evropě, k nimž dnešní Česká republika v roce 19 patřila (v té době byly v některých západoevropských zemích, jako např. v Rakousku, SRN, Itálii a Finsku, úmrtnostní poměry dokonce horší než u nás nebo srovnatelné, jako v případě Francie a Belgie).

16 2.1.3 Scénáře budoucího vývoje migrace Odhad pravděpodobného budoucího vývoje migrace patří všeobecně mezi nejsložitější problémy populačního prognózování. Stěhování přes hranice každého státního celku je obvykle svázáno souborem administrativních omezení, jejichž dosah, resp. míra jejich naplňování bývají v čase značně variabilní. Z roku na rok tak může docházet k zásadním změnám ve velikosti a demografické struktuře migračních proudů. V našich podmínkách je obtížnost prognózování migrace navíc umocněna již zmíněnou neúplností evidence vystěhovalých osob a recentní změnou definice obyvatele a tím i vymezení migrace. Výsledný obraz perspektivního vývoje zahraniční migrace bude velice záležet na legislativních úpravách pohybu osob přes hranice nejen v České republice, ale i v okolních zemích a celé Evropské unii, na důslednosti prováděcí praxe a v neposlední řadě také na celkové politické, hospodářské a sociální situaci v jednotlivých zemích a regionech Evropy a ve světě vůbec. Na rozdíl od prognózy z roku 1995, která vycházela z jediného souboru představ o perspektivách zahraniční migrace, byly pro současnou prognózu vytvořeny tři scénáře kčekávaného migračního vývoje. Tyto tři varianty se navzájem neodlišují pouze velikostí výsledného salda, ale primárně především velikostí hlavních proudů a z ní vyplývajícího obratu a účinnosti celého procesu. Relativní věkové struktury přistěhovalých osob a rozložení intenzit vystěhování podle věku jsou u jednotlivých variant obdobné a byly odvozeny z empirických struktur roku a 1. Scénář použitý při sestavování střední varianty souhrnné prognózy ve svém důsledku předpokládá v příštích sedmi až osmi letech pokles pozitivního salda z výchozí odhadované hodnoty přibližně 25 tis. osob na úroveň asi tis. kolem roku 15, následný návrat na původní hodnotu a stabilizaci na zbytek prognózovaného období. Zbývající dvě varianty, které vycházejí z obdobného časování změn, se tak liší především úrovní salda. V případě vysoké varianty je přitom stabilizační hladina čtyřikrát vyšší (roční saldo bezmála tis. osob) než u varianty nízké. Přehled souhrnných charakteristik dílčích prognóz za vybrané roky je uveden v tabulce (tab. 7). Tab. 7: Očekávaný vývoj celkové úrovně plodnosti, úmrtnosti a migrace (nízká, střední a vysoká varianta) Plodnost (úhrnná plodnost) Úmrtnost (naděje dožití při narození) Migrace (migrační saldo) Rok Muži Ženy (v tis. osob) Nízká Střední Vysoká Nízká Střední Vysoká Nízká Střední Vysoká Nízká Střední Vysoká 3 1,15 1,19 1,19 72, 72,4 72,7 78,5 78,8 79,1 1, 24, 34, 5 1,15 1,23 1,24 72,4 72,8 73,4 78,8 79,2 79,7 9,2 22,8 31,4 1 1,19 1,34 1,37 73,4 74,1 74,9 79,7 8,3 81, 7,, 25, 1,32 1,51 1,58 75,4 76,5 77,6 81,3 82,4 83,4 1, 24,9 34,1 3 1,38 1,57 1,67 77, 78,7 8, 82,6 84, 85,2 1,2 25,9 37,3 1,43 1,61 1,74 78,4 8,4 81,8 83,6 85,4 86,7 1,2 25,7 38,7 5 1,45 1,64 1,8 79,7 82, 83,4 84,6 86,7 88, 1,3 25,4 39,7 65 1,49 1,68 1,87 81,3 84, 85,7 85,8 88,3 89,8 9,9 23,9 39,3 2.2 Základní výsledky prognózy Základní výsledky souhrnné prognózy jsou pro přehlednost a snazší orientaci prezentovány téměř výlučně prostřednictvím nejpravděpodobnější, střední varianty. Pouze tam, kde to považujeme za vhodné nebo nezbytné, odkazujeme na krajní varianty prognózy. Vzájemné porovnání variant a vytvoření si detailnější představy nejen o očekávaných trendech, ale i realistických rámcích jejich vývoje umožňují podrobné výsledky, které však pro svůj rozsah nejsou součástí této studie. Při interpretaci všech prognostických předpokladů, výsledků a závěrů, je nutné mít neustále na zřeteli, že každá výpověď o budoucnosti je v menším či větším rozsahu zatížena neurčitostí a tudíž má pravděpodobnostní charakter. Kvalita populačních

17 prognóz, kterou můžeme v našem případě identifikovat se spolehlivostí výsledků, má některé obecné rysy. V souhrnu jsou nejvíce reálné prognostické odhady počtu obyvatel na období odpovídající svou délkou přibližně délce jedné generace, jíž v současné době odpovídá časový úsek zhruba 25 až 3 let. Budoucí počty osob, které ve výchozím období prognózy již žily, jsou totiž v dalším vývoji modifikovány jen průběhem předpokládaného řádu vymírání, případně saldem migrace. Počty osob v době vzniku prognózy ještě nenarozené nebo nezachycené ve statistikách jsou navíc ovlivněny počtem potenciálních matek, jejich rozdělením podle věku a odpovídající úrovní plodnosti v každém z budoucích okamžiků. Spolehlivost výsledků populačních prognóz se různí také z pohledu očekávané pohlavní a věkové struktury obyvatelstva. Praxe ukazuje, že odhadnout počty seniorů v horizontu třiceti či dokonce šedesáti let je obvykle podstatně snazší než odhadnout počty narozených na patnáct až dvacet let dopředu. e to dáno jednak nižší stabilitou vývoje plodnosti ve srovnání s úmrtností, a jednak skutečností, že lidé ve věku nad 35 let a tedy všichni senioři v horizontu příštích nejméně třiceti let jsou v území relativně stabilizováni a obvykle nevykazují významnější migrační mobilitu. Uvedené skutečnosti v žádném případě neznamenají, že prognózám nelze věřit, ale pouze upozorňují, že je nezbytné k prognostickým výsledkům přistupovat diferencovaně a s vědomím jejich specifických vlastností. Výzkumy zabývající se hodnocením přesnosti těchto výsledků dokládají, že právě populační prognózy patří v rámci souboru sociálních a ekonomických prognóz v důsledku poměrně značné setrvačnosti vývoje demografických struktur obyvatelstva k nejpřesnějším a tím i nejspolehlivějším. 2.2.1 Vývoj celkového počtu obyvatel Získané výsledky ukazují, že po celé období prognózy budou počty zemřelých osob vyšší než odpovídající počty narozených. Ani podle vysoké varianty není možné počítat s přírůstky obyvatelstva přirozenou měnou. Existuje pouze určitá naděje na přechodné vzájemné přiblížení se počtů narozených a zemřelých v příštích pěti až deseti letech. V následujícím vývoji očekáváme, že přibližně kolem roku úbytek obyvatelstva přirozenou měnou překoná rekordní hodnoty z let 1995 1997, které znamenaly ztrátu až 22 tis. osob ročně, a jeho růst bude dále nabírat na intenzitě. Mezi lety 3 a přepokládáme průměrný roční úbytek na úrovni tis. osob. Kolem roku, po dalším očekávaném poklesu počtu narozených dětí a zvýšení počtů zemřelých v důsledku intenzivního vymírání generací osob narozených v 7. letech, roční deficit přirozené měny pravděpodobně překročí hranici 5 tis. obyvatel. Pesimistická, nízká varianta očekávaného vývoje dokonce počítá s tím, že po roce by počet narozených mohl představovat méně než polovinu celkového počtu zemřelých a roční úbytek by se do roku 65 mohl prohloubit až na 73 tis. osob. Prohlubující se deficit tak s velmi vysokou pravděpodobností zůstane hlavní charakteristikou procesu přirozené reprodukce po celé období prognózy (obr. 13). Z očekávaného vývoje přirozené reprodukce a migrační bilance je zřejmé, že migrace bude schopna eliminovat progresivně rostoucí rozdíl mezi narozenými a zemřelými pouze po omezenou dobu, nejpravděpodobněji ne déle než příštích dvacet let. Po roce však nepravidelnosti věkové struktury založené především ve., 7. a 9. letech nedají migraci možnost výrazněji ovlivnit základní orientaci celkové bilance populačního vývoje ani v případě nízké úmrtnosti, vyšší plodnosti a významnějších migračních zisků uvažovaných v rámci střední varianty prognózy. Ještě před rokem 25 by tak celkově kladný přírůstek obyvatelstva měl být vystřídán rychle rostoucím úbytkem (obr. 14). V důsledku nastíněného vývoje jednotlivých složek prognózy není trend příštího vývoje početního stavu obyvatelstva České republiky zcela jednoznačný. Nejpravděpodobnější se jeví jeho dočasná stabilita až mírný růst, na který by kolem roku 25 měl navázat intenzivnější pokles počtu obyvatel. Podle vysoké varianty však může při souběhu vysoké plodnosti, velmi nízké úmrtnosti a především značných migračních zisků dojít k obrácení této tendence vývoje, neboť nelze vyloučit ani růst populace trvalejšího rázu (obr. 15). V nízké variantě vývoje je naopak zachycena reálná možnost trvalého a poměrně hlubokého poklesu. Z těchto zjištění vyplývá, že pro konečný charakter vývoje početního stavu obyvatelstva v rámci realistických mezí budoucího

18 vývoje přirozené měny bude rozhodující velikost migračního přírůstku a zprostředkovaně také jeho pohlavní a věková struktura spolu s režimem reprodukce imigrantů a jejich dětí. K udržení počtu obyvatel republiky nad hranicí 1 milionů je v dlouhodobé perspektivě zapotřebí příznivý vývoj úmrtnosti a vyšší úroveň plodnosti a migračních zisků. V období zhruba do roku by k tomu ještě mohlo stačit migrační saldo ve výši 15 18 tis. osob ročně, později by se však již muselo pohybovat přibližně mezi 3 a 35 tis. osob, a to podle toho, které variantě prognózy plodnosti a úmrtnosti by byl skutečný vývoj blíže. Jelikož se jedná o hodnoty poměrně velmi vysoké, přikláníme se spíše k očekávání, že nepříznivý vývoj přirozenou měnou nebude migrací plně kompenzován v průběhu celého období prognózy, ale jen po omezenou dobu, a že počet obyvatel České republiky v budoucnosti pravděpodobně poklesne pod současnou úroveň. 1 13 Narození Zemřelí 3 1 Počet událostí (v tis.) 1 11 1 9 8 7 Počet (v tis.) -1 - -3 - -5 - Přirozený přírůstek Saldo stěhování Přírůstek celkem 3 5 1 15 25 3 35 45 5 55 65 3 5 1 15 25 3 35 45 5 55 65 Obr. 13: Očekávaný vývoj počtu narozených a zemřelých v letech 3 65 (střední varianta) Obr. 14: Očekávaný vývoj bilance přirozené měny a migrace v letech 3 65 (střední varianta) 11,5 11, 1,5 1, 9,5 9, 8,5 8, 7,5 7, 2 5 1 15 25 3 35 45 5 55 65 Počet obyvatel (v mil.) Střední varianta Nízká varianta Vysoká varianta Obr. 15: Očekávaný vývoj celkového počtu obyvatel v letech 3 65

19 2.2.2 Očekávané změny věkového složení obyvatelstva Celkový počet obyvatel je bezesporu významným demografickým parametrem každého státu. Nicméně v podmínkách globalizace a volného pohybu kapitálu a pracovních sil přes hranice států nebude postavení České republiky ve sjednocující se Evropě dáno a její další hospodářský a sociální vývoj určován početní velikostí populace. Nepochybně důležitější než pokles nebo růst početního stavu bude v tomto kontextu perspektivní vývoj věkového složení a dalších strukturálních charakteristik obyvatelstva. V důsledku nerovnoměrné výchozí věkové struktury a s ohledem na očekávané parametry reprodukce musíme nutně očekávat zásadní strukturální změny, a to prakticky v celém období prognózy. Budoucí vývoj navíc povede k redukci nebo dokonce zahlazení většiny nepravidelností současné věkové struktury. Zanikne dříve velmi výrazný zářez vzniklý jako odraz nízké plodnosti v období I. světové války a obdobně bude zarovnána nepravidelnost způsobená menší početní velikostí generací narozených ve druhé polovině 3. let. Na opačné straně věkové struktury se s největší pravděpodobností neobjeví očekávaná druhotná populační vlna, která měla vzniknout v důsledku reprodukce početných generací 7. let a o jejímž příchodu téměř dvacet let demografové v podstatě nepochybovali (obr. 16a f). Obecné rysy budoucího vývoje věkové struktury obyvatel Česka mohou být názorně ilustrovány na očekávané věkové struktuře pro rok 3 a jejím porovnání se strukturou výchozí. V roce 3 bude dolní polovina stromu života poznamenána deficitem počtu narozených a horní nadbytkem osob ve věku nad 5 let. Zobrazené struktury pro roky, 5 a 65 ve vzájemném srovnání velmi dobře dokládají dynamiku očekávaných bezprecedentních změn demografického složení obyvatelstva a celkové důsledky prognózovaného vývoje režimu reprodukce. Základní scénář nadcházející transformace věkového složení obyvatelstva České republiky je poměrně dobře čitelný. V prvním období prognózy bude věková struktura obyvatel silně závislá na výchozím stavu, tedy na struktuře, která do prognózy vstupuje. V důsledku pozorovaných a i nadále očekávaných nízkých počtů narozených dětí proběhne další redukce početní velikosti dětské neboli předproduktivní složky obyvatelstva. Na druhé straně, vlivem posouvání relativně velmi početných ročníků osob narozených po roce 19 do poproduktivního věku, který je pro jednotlivé roky období prognózy vymezen v době vzniku této prognózy uzákoněnou hranicí důchodového věku, takřka plynule poroste počet osob v dané věkové kategorii. V rozmezí nejbližších tří, maximálně pěti let skončí poměrně dlouhé období, kdy do produktivního věku vstupovalo více osob, než z něho na konci vystupovalo, a počet obyvatel spadajících do této věkové skupiny se začne rapidně snižovat nehledě na očekávaný značný objem migračních zisků. Předpokládané počty dětí ve věku do 15 let se podle střední varianty prognózy v příštích sedmi letech pravděpodobně sníží ze současných bezmála 1,6 milionu na méně než 1,5 milionu. Následně, v období dalších deseti let by mělo dojít k mírnému nárůstu počtu dětí, který by po roce vystřídal opětovný pokles. V posledním případě by však mohlo jít o trend podstatně výraznější a dlouhodobější. Výchozí podíl dětské složky na obyvatelstvu, který v roce 2 představoval necelých 16 %, by se tak v první etapě vývoje, do roku 3 snížil těsně pod 14 % a do roku 65 by na této úrovni mohl vlivem souběžného poklesu počtu obyvatel v zásadě setrvat. Výsledky odpovídající nízké variantě prognózy připouštějí možnost nepřetržitého poklesu počtu dětí v populaci pod jeden milion (pod 2 miliony klesl počet dětí v roce 1994), až na necelých 93 tisíc v horizontu roku 65 s výraznou tendencí k dalšímu úbytku. Děti do 15 let by tak při méně příznivém demografickém vývoji mohly na konci prognózovaného období reálně představovat jen necelou osminu, přesněji 12 % obyvatelstva. Naplnění předpokladů vysoké varianty prognózovaného vývoje by v průběhu příštích šesti let znamenalo pokles počtu dětí řádově o sto tisíc v důsledku přechodu posledních početnějších generací přes věkovou hranici patnácti let a následný, obdobně dynamický vzestup sledovaného ukazatele zpět na výchozí hladinu. Přes další růst absolutního počtu dětí, který je za velmi příznivých podmínek vývoje reálný, však relativní zastoupení dětské složky v populaci v perspektivě již pravděpodobně nepřesáhne hranici 15 % (obr. 17 a 18).