Příloha č. 1 Sortiment rostlin využitý Josipem Plečnikem v zahradách Pražského hradu 1 Jedle ojíněná Abies concolor Synonymem jedle stejnobarvá. Jde o 20 25 m vysoký jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou s hladkou světlou borkou. Jehlice jsou lehce zahnuté do oblouku, směřují dopředu a jsou nestejně velké. Jsou oboustranně modrozelené až šedozelené, 3 8 cm dlouhé. Šišky jsou válcovité a na obou koncích lehce zúžené, mladé jsou zelené nebo purpurové, zralé pak světle hnědé. Tato jedle je nenáročná, dobře snáší sušší stanoviště a městské prostředí. Pro svůj měkce ojíněný vzhled je oblíbenou soliterou, bývá vysazována především před tmavší pozadí. Javor mléč - Acer platanoides Tento vysoký strom se širokou korunou má pětilaločnaté listy s zašpičatělými laloky. Listy jsou svrchu tmavě zelené, lesklé a zespodu světlejší. Řapík po poranění roní latex. Javor mléč kvete v dubnu před olistěním v mnohokvětých vzpřímených chocholících, květy jsou nažloutle zelené. Plody rostou v převislých svazcích, křídla nažek svírají tupý až téměř přímý úhel. V teplejších oblastech je významnou dřevinou do volné krajiny, využívaný často v alejích či stromořadích. Dobře snáší přistínění, naopak špatně zasolení půdy. Jírovec maďal Aesculus hippocastanum Častěji nízkokmenný strom s hustě rozvětvenou korunou a červenohnědou borkou nese dlouhé přisedlé listy. Ty mají většinou 5 7 lístků, podlouhlých až obvejčitých, tmavě zelených. Květy jsou v bohatě kvetoucích vzpřímených kuželovitých latách, kvetou od dubna do května. Plody jsou široce oválné, s zeleným oplodím hustě ostnitým. Jírovec je stromem velmi oblíbeným, typickou dřevinou českého baroka, která byla používána do alejí, parků, ale i k řezu na hlavu. 2 Je však silně napadán klíněnkou jírovcovou. 1 Dle VLASÁK, Martin: Okrasné dřeviny. 2...tzv. hlavový řez. Větve se seříznou nedaleko hlavního rozvětvení a nové výhony (větve) se pa pravidelně za 2 3 roky odřezávají na krátké čípky. In HURYCH, Václav: Tvorba zeleně. Sadovnictví krajinářství.
Dřišťál Gagnepainův Berberis gagnepanii Stálezelený keř se žlutavými letorosty dorůstající 1,5 m má třídílné tenké trny. Listy jsou kopinaté, 3 10 cm dlouhé, úzce zašpičatělé s dopředu směřujícími ostny. Lehce zvlněné listy, svrchu matně šedozelené jsou zespodu leskle tmavé zelené, některé na podzim barví dočervena. Kvete zlatožlutě v květnu až v červnu. Plody jsou modročerné, vejčité. Využívá se mezi nižší keře nebo trvalky jako solitera, je poměrně otužilý. Zimostráz vždyzelený Buxus sempervirens Hustě rozvětvený keř, který může dorůstat až velikosti 8-metrového stromu, ve stáří s převisajícími větévkami, letorosty jsou v mládí čtyřhranné, později okrouhlé. Vejčité kožovité listy mají tmavě zelenou barvu, zespodu světlejší s nenápadnými bledě zelenými květy, kvetoucími v dubnu až květnu. Velmi dobře roste na plném slunci i v zastínění, je důležitou dřevinou pro tvarování. Je nezbytným ve formálních úpravách, vysazuje se však i do volně rostoucích skupin. Během tuhých zim může namrzat. Habr obecný Carpinus betulus Jedná se o opadavý až 25 m vysoký strom, korunu má v mládí kuželovitou, později široce rozložitou, kmen se vyznačuje točitým růstem a hladkou nebo jemně šupinatou šedou kůrou s podélně probíhající síťnatým vzorem. Zavětvení je jemné a větvičky tenké. Listy jsou eliptické až vejčité 5 10 cm dlouhé, zašpičatělé, na krátkém řapíku, na podzim barví zlatožlutě. Plodenství je 7 14 cm dlouhé. V krajině se významně uplatňuje jako meliorační 3 a protierozní dřevina. Ačkoliv v uličních stromořadích trpí nedostatkem vzduchu v půdě, velmi dobře regeneruje. Je vhodný pro tvarování. Kaštanovník setý Castanea sativa Koruna tohoto vysokého stromu je široce rozložitá a kmen má tendence točitého vzrůstu. Listy jsou podlouhle kopinaté s dlouze protaženou špičkou, svrchu tmavě zelené, vespod bledě modré, po okrajích hrubě zubaté. Kvete v červnu až červenci v dlouhých jednodomých latách a vydává nepříjemnou vůni. Plodem je 2 3 cm velký ořech. Kromě své okrasné funkce v teplejších oblastech je využíván i v lesnictví a při chovu zvěře. 3 Melioracemi nazýváme soubor opatření, která vedou ke zúrodnění půdy. Kromě zavodňování a odvodňování je to v sadovnictví ještě protierozní ochrana půdy (vodní a větrná eroze) a zlepšování úrodnosti zanedbaných a neplodných (minerálních) půd. Zlepšování jejich fyzikálních, chemických a biologických vlastností je velmi nákladné, ale účinné. In HURYCH, Václav a kol.: Sadovnictví 1. Meliorační dřeviny jsou tedy dřeviny pěstitelsky méně náročné, které však zlepšují fyzikální, chemické i biologické vlastnosti půdy.
Líska turecká Corylus colurna Jde o vysoký strom s úzce kuželovitou korunou. Listy jsou široce vejčité a znenáhla zašpičatělé. Líska kvete od března do dubna v jehnědách dlouhých až 12 cm, plodí ve velkých kulovitých svazcích oříšky s velmi silnou slupkou. Je citlivá na zasolení a v ulicích často trpí sviluškou, jedná se však o významnou doplňkovou dřevinu. Skalník přitisklý Cotoneaster adpressus Tento opadavý keř s poléhavým růstem málokdy dorůstá více než 25 cm, roste však velmi doširoka. Tmavě zelené listy jsou široce vejčité, 5 15 mm dlouhé, špičaté nebo ztupělé. Na podzim barví tmavě vínově. Kvete načervenale od května do června, plody jsou široce eliptické, červené, velké 6 7 cm; plodí však velmi málo. Využívá se především v detailních kompozicích, nejvýraznější je při podzimním zbarvení. Skalník vrbolistý Cotoneaster salicifolius Stálezelený či polostálezelný keř dorůstající až 3 m má dlouze převislé větévky a elipčité tmavě zelené listy. Zespodu jsou bíle plstnaté, na obou koncích zašpičatělé. Květy jsou bílé s fialovými tyčinkami, kvetou v chlupatých lichookolících v červnu. Plody jsou 4 6 mm velké a korálově červené. Tento druh je v kompozicích poměrně častý, především v poléhavých kultivarech. V mládí může namrzat, proto se více hodí na slunná stanoviště. Buk lesní Fagus sylvatica Charakteristickou je pro tuto dřevinu hladká, stříbřitě šedá borka a jemné zavětvení. Listy jsou vejčité až eliptické, lesklé a tupě zubaté. Na podzim barví zlatohnědě. Plodem je bukvice. Jedná se o významnou lesnickou dřevinu, která vyžaduje vlhčí a živnější stanoviště, dobře snáší i hlubší přistínění. Je velmi vhodný také na tvarování. Buk lesní Fagus sylvatica 'Pendula' Jde o převislý zelenolistý kultivar buku lesního. Vyznačuje se větvemi směřujícími obloukovitě dolů a nižším vzrůstem.
Jasan ztepilý Fraxinus excelsior Mohutný strom s široce eliptickou korunou dorůstající až 40 m. Listy jsou 20 40 cm dlouhé, mají 9 13 úzce vejčitých jemně vroubkatých lístků. Kvete před olistěním od dubna do května, plodem je plochá nažka. Významným znakem jsou černé terminální pupeny na olivově zelených letorostech. Tato významná dřevina roste především na vlhčích vápenatých půdách, existují však tři ekotopy, 4 a proto je třeba při výsadbách dbát na původ semenáčů. Jasan je využíván jako parkový, lesní i uliční strom. Břečťan popínavý Hedera helix Tento dlouze plazivý či až 20 m vysoko popínavý stálezelený keř, jehož květní výhony nejprve rostou vzpřímeně a poté převisají, velmi dobře snáší trvalý stín, kde však nekvete. Není náročný na vláhu ani na živiny. Používá se jako rostlina půdopokryvná i k ozelenění zdí. Porůstá i ostatní dřeviny, kterým však později konkuruje a proto se z perspektivních stromů odstraňuje. Listy jsou velmi variabilní, na neplodných výhonech dvouřadě uspořádané a v obryse tupě tříhranné; na výhonech plodných, kvetoucích, rostou listy střídavě uspořádané, nelaločnaté, kosočtverečné nebo téměř srdčité, vždy však tmavě zelené, mnohdy výrazně žilkované. Květy jsou nezřetelné, kvetoucí od září do října, plody jsou pak modročerné, dozrávají na jaře. Jalovec obecný Juniperus communis Poměrně různorodý vícekmenný keř až 15 m vysoký strom je světlomilnou dřevinou, která dobře roste na vysychavých půdách, ale i na vlhčím podloží. Velmi špatně však snáší přesazování. Má červenavě hnědou borku a výhony se zřetelnými podlouhlými pruhy. Listy jsou jehlicovité, čárkovité až kopinaté, v tříčetných přeslenech s širokým šedobílým pruhem. Samičí šištice jsou poměrně nenápadné, šišky jsou 5 6 mm velké, zralé pak černomodré a ojíněné. Jalovec chvojka Juniperus sabina Široce rozvětvený jehličnatý keř dorůstá výšky dvou metrů, větve jsou nízce poléhavé až šikmo vystoupavé, borka je červenohnědá a letorosty po rozemnutí nepříjemně páchnou. Listy 5 jsou jehlicovité na starších větévkách, šupinaté se pak vyskytují na letorostech, se dvěma šedobílými pruhy průduchů. Šištice jsou jednodomé i dvoudomé, šišky pak kulovité, černomodré a jemně 4 Základní abiotická uzemní jednotka, geograficky dále nedělitelná, vyznačující se stejnými půdními, klimatickými a tvarovými znaky. In Kolektiv autorů: Tvorba zeleně. Sadovnictví krajinářství. 5 Tento pojem je zde využíván z důvodu nejednotnosti listů, tedy fotosyntetizujících jednotek na dřevině. Na jedné rostlině rostou jehlice i šupiny. U ostatních jehličnatých dřevin je užit termín jehlice pro větší názornost.
ojíněné. Dozrávají v prvním roce na podzim nebo druhým rokem v předjaří; jsou jedovaté. Tento otužilý druh jalovce dobře snáší úpal, kvůli jedovatosti plodů se pěstují výhradně samičí klony, i tyto však mohou při kontaktu listů s pokožkou mohou způsobit nepříjemné podráždění. Liliovník tulipánokvětý Liriodendron tulipifera Tento až 40 m vysoký strom má jasně zelené, v obryse téměř čtyřhranné listy, 8 15 cm dlouhé a široké, které se na podzim zabarvují do zlatožluta. Dva postranní laloky, krátce zašpičatělé jsou vespod lehce namodrale zelené. Květy mají tvar tulipánu, jsou 4 5 cm dlouhé, světle zelené až žluté, kvete od května do června. Plodem je nažka skládající šišticovité souplodí 6 8 cm dlouhé. Jde o oblíbený doplňkový strom na vlhčí stanoviště výrazný svými květy, které však nevíce vynikají pohledem svrchu. Listy jsou nejvýraznější při podzimním zbarvení. Šácholan Soulangerův Magnolia x 6 soulangeana Vysoký, široce rozkladitý keř až malý strom dorůstající 3 6 m s purpurově hnědými větévkami. Listy jsou obvejčité až eliptické, 10 15 cm dlouhé; svrchu světle zelené, zespodu chlupaté. Kvete od dubna do května, často však dokvétá ještě v červnu zvonkovitými velkými květy. Tyto jsou svrchu růžové až purpurové, uvnitř bílé, silné a masité. Druh je pěstován nejčastěji, většinou však v mnoha různých kultivarech. 6 Označení kříženého, hybridního druhu.
Metasekvoje tisovcovitá Metasequoia glyptostroboides Jde o opadavý až 35 m vysoký jehličnatý strom s kuželovitou korunou a kmenem na bázi silně rozšířeným. Borka je rezavě červená, hluboce rozbrázděná a větve odstávají v ostrém úhlu. Dlouhé výhony jsou v mládí světle červenohnědé, později pak olivově zelené až šedozelené; krátké výhony jsou 6 15 cm dlouhé, málo dřevnaté a na podzim opadávají spolu s jehlicemi. Ty na dlouhých výhonech vyrůstají spirálovitě uspořádané, na krátkých výhonech je uspořádání dvouřadé. Jehlice na podzim barví měďnatě až červenavě. Šištice jehnědovitě převisají z loňských výhonů, kvetou v květnu. Šišky jsou kulovité a převisají. Metasekvoje 7 roste na teplejších vlhčích stanovištích; pro své světlé jehlice a podzimní zabarvení spolu s příjemným habitem je zajímavou soliterou. Oleandr obecný Nerium oleander 8 Synonymem bobkovnice obecná. Tento bujně rostoucí stálezelený keř má rozkladitý růst a dosahuje výšky 2 4 m. má úzké kopinateé listy s výraznou střední žilkou. Listy jsou kožovité, tmavě zelené. Kvete během celého léta v růžové, červené, žluté a bílé barvě. Existuje i mnoho kříženců s panašovanými či plnými květy. Rostlina pochází ze subtropické oblasti, v našich šířkách se pěstuje jako nádobová rostlina. Je však nutné ji zachovat pod přístřeškem, neboť květy jsou velmi citlivé na déšť. 9 Oleandr je prudce jedovatý. Pivoňka křovitá Paeonia suffruticosa Málo rozvětvený opadavý keř s lysými letorosty, který dorůstá výšky 2 m. Listy jsou většinou dvakrát 3-četné, 10 25 cm široké s hlubokými listovými výkrojky, zespodu namodralé, na podzim barví žluto-vínově až domodra. Květy jsou jednotlivé vzpřímené až 25 cm široké. Pivoňka kvete v květnu až červnu bíle, růžově až purpurově; každý korunní lístek má na bázi tmavě fialovou skvrnu. Plodem je chlupatý měchýřek. Využívá se především jako solitera do vlhčích poloh a drobných úprav, proto se velmi často kombinuje s trvalkami. Roste velmi pomalu. Rostliny ze semen jsou odolnější než šlechtěné, velkokvěté odrůdy. Častěji však bývají pěstovány kultivary s jednoduchými či plnými, vzpřímenými nebo převislými květy různých barev. 7 Dle VLASÁK, Martin: Okrasné dřeviny byla znovuobjevena roku 1944, před tím považována za vyhynulou. Na základě porovnání historických fotografií a současného stavu však usuzuji, že tato dřevina, rostoucí v Rajské zahradě, je zcela původní a rostla zde již během úprav prováděných v 20. a 30. letech minulého století. 8 In MALÝ, Miroslav a kol.: Květinářství II. 9 Hnědnou nebo se šíří plíseň šedá.
Pavlovnie plstnatá Paulownia tomentosa Tento až 15 m vysoký strom má řídce zavětvenou a okrouhlou korunu s široce vejčitými listy. Tyto jsou až 25 cm dlouhé, někdy mělce 3laločnaté, světle zelené a chlupaté. Kvete v dubnu až květnu světle fialově v 20 30 cm dlouhých latách před olistěním. Plodem je tobolka, která zůstává na stromě často i přes zimu. Pavlovnie je velmi efektní soliterou do teplých a na chráněná stanoviště, neboť, především v mládí, často namrzá. Loubinec pětilistý - Parthenocissus quinquefolia Synonymem přísavník pětilistý. Jde o opadavou rychle rostoucí popínavou liánu okrasnou listem s rozvětvenými úponky a výraznými přísavnými terčíky. Listy jsou zpravidla pětičetné, 4 10 cm dlouhé, hrubě pilovité, svrchu matně zelené, zespodu namodralé, na podzim barví karmínově červenou. Kvete ve velkých, řídkých, koncových latách v červenci srpnu, květy jsou malé nazelenalé a nenápadné. plody jsou modročerné. Velmi často se využívá pro ozelenění zdí, jeho výhodou je, že nepotřebuje opěrnou konstrukci, neboť je takzvaně samopnoucí. Vavřínovec lékařský Prunus laurocerasus Známý také pod názvem bobkovišeň lékařská. Jde o stálezelený 2 6 m vysoký keř, případně malý strom s podlouhlými až obvejčitými listy 5 15 cm dlouhými. Jsou celokrajné, případně slabě zubaté, hrubě kožovité, svrchu lesklé a tmavě zelené, spodní strana je pak bledě zelená. Kvete bíle v hustých, 5 12 cm dlouhých hroznech v květnu. Plody jsou černé, drobné. Dobře snáší sucho i polostín, v hlubším přistíněním však špatně vyzrávají letorosty a hrozí tak namrzání. Využívá se do skupinových výsadeb i do volně rostoucích živých plotů. Je jedovatý. Dub Hartvissův Quercus hartwissiana Téměř totožný s Quercus pubescens, 10 koruna je však výrazně kuželovitá, listy pak s krátkými laloky. 10 Viz níže.
Dub letní Quercus petraea 'Columna' Sloupovitý kultivar s úzce podlouhlými a mělce laločnatými listy dorůstá 20 30 m. Listy jsou podlouhle oválné, lysé, lesklé a sytě zelené, případně jemné plstnaté. Plody jsou 2 3 cm dlouhé. Jde o významný kultivar rostoucí na skalnatých, sušších půdách, velmi dobře však snáší i městské prostředí. Nachází se však především ve starších parcích. Dub pýřitý Quercus pubescens Koruna tohoto stromu je široká či bohatě rozvětvená, dorůstá výšky 20 m. Listy jsou velmi různorodé, zpravidla však obvejčité až eliptické, 5 15 cm dlouhé, laloky jsou velmi nepravidelné, zpočátku plstnaté, později olysávající a tmavě zelené. Plody jsou poměrně nevýrazné. Tento druh dubu je velmi nenáročný, roste na slunných stanovištích teplejších oblastí; je chráněn zákonem. Jerlín japonský Sophora japonica Až 20 m vysoký strom s široce kulovitou korunou, větévky dlouho leskle tmavě zelené. Listy jsou lichozpeřené s 7 17 vejčitě kopinatými leskle tmavě zelenými lístky, které jsou zespodu namodralé s hustými přitisknutými chloupky. Kvete v řídkých až 30 cm dlouhých latách v srpnu září žlutavě bíle. Plodem jsou 5 8 cm dlouhé lysé lusky. Jerlín je vhodný do teplejších oblastí. Velmi dobře snáší sucho a zasolení, je pro to vhodný do uličních stromořadí, je cenný svým pozdním kvetením. Působí velmi jemně. Jerlín japonský Sophora japonica 'Pendula' Převislý kultivar většinou roubovaný na kmínek. Korunu má rozvětvenou s tuhými skloněnými větévkami. Šeřík obecný Syringa vulgaris Jde o keř nebo až 7 m vysoký strom s leskle zelenými vejčitými listy. Kvete světle fialově 11 v 10 20 cm dlouhých latách v květnu. Plody jsou drobné, modře lesklé. Je to nejrozšířenější druh šeříku, využívá se ve všech typech sídelní zeleně. Často je však napadán padlím. 11 Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různě barevnými květy, například bílé či tmavě purpurové.
Tis červený - Taxus baccata Vícekmenný strom dorůstající 10 12 m s korunou široce kuželovitou, ve stáří pak kulovitou, borka je šedi nebo červenohnědá, větve rostou téměř vodorovně. Jehlice jsou čárkovité 1,5 3,5 cm dlouhé, na svrchní straně tmavě zelené, zespodu pak světlé nebo šedozelené. Na vzpřímeně rostoucích výhonech jsou uspořádány paprsčitě, na postranních větévkách srpovitě zahnuté. Plodem je míšek 7 10 mm velký, červený, semena pak velká 6 7 mm, hnědá, široce eliptická a 3hranná. Dlouhodobě snáší stín, roste však i na slunných stanovištích. Vyžaduje dostatek vláhy, vhodné je stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí. Semenáče 12 jsou tvarovatelné, řízkovanci 13 rostou keřovitě. Zerav západní Thuja occidentalis Jehličnatý strom s hustě kuželovitou korunou dorůstá 16 20 m. Borka je šedo až červenohnědá, větévky vzpřímené či vystoupavé, letorosty rostou též vzpřímeně větví se stejnoměrně střídavě. Šupiny jsou tupě nebo krátce zašpičatělé, na svrchní straně matně zelené, na spodní straně bledě zelené, bez bílých kreseb. V zimě barví olivově zeleně až bronzově, po rozemnutí jsou silně aromatické. Původně se vyskytoval na bažinatých půdách, na vápenatém podloží však snáší spíše sucho. Díky kompaktnímu kořenovému systému se dobře přesazuje, později však trpí vývraty. V zahradách je jedním z nejčastějších stromů, využívá se pro tvarování a živé ploty. Lípa srdčitá - Tilia cordata Tento až 40 m vysoký strom má široce kulovitou korunu a listy okrouhlé, 3 10 cm dlouhé, náhle zašpičatělé. Zespodu jsou šedozelené, na podzim žlutě barví. Kvete v převislých nebo v téměř vzpřímených vrcholících, které zpravidla leží na vrchu listů. Květy silně voní, jsou žlutavě bílé s 4 7 cm dlouhými listeny. Kvete v červnu až červenci. Plody jsou nenápadné, kulovité o průměru 5 7 mm. Jde o velmi významnou dřevinu v krajině, daří se jí dobře i v podrostech a na stinných stanovištích, kde vyžaduje vyšší vlhkost. Snáší tvarování i řez na hlavu, je však citlivá na zasolení. 12 Rostlina množená generativně, tedy vypěstovaná ze semene. 13 Vegetativně množení jedinci; toto množení je rychlejší a efektivnější na výrobu, nevýhodou však často bývá horší kořenový systém. Existuj několik typů řízkování, nejčastěji se však využívají vrcholové a osní - stonkové, tzn. bez vegetačního vrcholu řízky.
Kalina bodnanská Viburnum x bodnantense Jde o opadavý keř dorůstající 3 m s kopinatými až vejčitými listy, pilovitými, které po rozemnutí nepříjemně páchnou. Květy jsou v hustých svazečcích, pupeny jsou sytě růžové, kvete však bíle. Výrazně voní a kvete v listopadu až březnu. Kompozičně velmi cenný druh, vysazovaný častěji než jiné opadavé druhy kaliny. Kalina tušalaj Viburnum lantana Tento opadavý 2 4 m vysoký keř velmi dobře snáší sucho a městské prostředí. Používá se však častěji v krajinářských úpravách. Listy má široce vejčité, 15 20 cm dlouhé, špičaté nebo tupé. Jsou jemně hustě zubaté svrchu tmavě zelené a zespodu šedavé, hustě plstnaté. Kvete v květnu až v černu v krémově bílých plstnatých lichookolících, které nepříjemně páchnou. Plody jsou vejčité, 7 8 mm dlouhé červené a později leskle černé. Kalina vrásčitolistá Viburnum rhytidophyllum Stálezelený keř dorůstající 3 5 m má vejčitě podlouhlé až kopinaté listy, 8 20 cm dlouhé, svrchu tmavě zelené, silně vrásčité, zespodu šedé či žlutavé a hustě plstnaté s výraznou žilnatinou. Kvete v širokých plochých a chlupatých lichookolících, které zakládá již na podzim, bíle až žlutavě v květnu a červnu. Tento druh je nenáročný na půdu, velmi dobře snáší sucho, vyžaduje však přistínění a to zejména v zimních měsících, jinak hrozí poškození listů. Jde o typickou soliteru, je největší z venkovních stálezelených dřevin. Barvínek menší Vinca minor Poléhavé výhony až metr dlouhé jsou 15 20 cm vysoké. Listy jsou podlouhle kopinaté, 2 4 cm dlouhé, tupé až lehce špičaté a tmavě zelené. Květy jsou 2,5 3 cm široké, modrofialové, kvete v březnu až červnu, případně v září. Barvínek, jinak i brčál, roste na vlhčích, živných půdách, poměrně dobře snáší přistínění. Využívá se jako druh půdopokryvný, oproti břečťanu je jemnější a neporůstá dřeviny.
Vistárie čínská Wisteria sinensis Jde o levotočivou opadavou liánu, dorůstající výšky 10 m. Listy jsou 25 30 cm dlouhé, lístků mají 7 13, vejčitě podlouhlých až kopinatých, světle zelených. Kvete v květnu až v červnu v 10 30 cm dlouhých hroznech. Všechny modrofialové květy v hroznu vykvétají přibližně ve stejnou dobu a jsou lehce vonné. Pěstuje se právě pro výrazné kvetení, vyžaduje však teplejší stanoviště a plné slunce. Semenáče kvetou nespolehlivě, proto jsou využívány především roubovance, 14 jejichž kvetení se podporuje zakracováním bujných letorostů a jejich vyvazováním do vodorovné polohy. Vyžaduje ochranu před mrazy a stabilní opěrnou konstrukci pro svůj bujný růst. 14 Druh vegetativního množení, kdy je roub, část mateční rostliny nejčastěji s vegetačním vrcholem a několika listy, naroubována na příbuzný druh generativně množené rostliny. Toto ošetření je většinou prováděno z jednoho ze dvou důvodů: vegetativně množený druh rostliny má zcela nevyhovující kořenový systém; vegetativně množený druh rostliny má nevyhovující kmínek, například poléhavý či velmi nevzhledný.
Příloha č. 2 Fotografické přílohy Zahrada Na Valech Obrázek 1: Zahrada Na Valech, 30. léta 20. století: vlevo Bellevue, vpravo vstup do alpina Obrázek 2: Zahrada Na Valech dnes
Obrázek 3: Vstup na vyhlídku s Hlavou dívky od Damiána Pešana Obrázek 4: Tzv. Plečnikova lampa u vchodu do zahrady Na Valech od Opyše Obrázek 5: Žulová jehla na vyhlídce
Obrázek 6: Kazetový strop Bellevue Obrázek 7: Slavatův pomník
Obrázek 8: Plány Moravské bašty a jejího okolí Obrázek 9: Sanace sesutého svahu pod zahradou Na Valech, 1927
Obrázek 10: Sanace sesutého svahu pod zahradou Na Valech, 1926-1928 Obrázek 11: Sanace sesutého svahu pod zahradou Na Valech, 1927
Obrázek 12 a 13: Situační plány vč. jednoho ze soutěžních návrhů úpravy Rajské zahrady
Obrázek 14: Josip Plečnik: návrh úpravy zahrady Na Valech
Rajská zahrada Obrázek 15, 16, 17: Soutěžní návrhy na úpravu Rajské zahrady
Obrázek 18: Soutěžní návrh na úpravu Rajské zahrady Obrázek 19: Rajská zahrada dnes
Obrázek 20: Rajská zahrada, 30. léta 20. století Obrázek 21: Rajská zahrada dnes
Zahrada Na Baště Obrázek 22: Zahrada Na Baště, 30. léta 20. století Obrázek 23: Zahrada Na Baště dnes Obrázek 24: Zahrada Na Baště dnes, bývalá japonská zahrada
Masarykova vyhlídka Obrázek 25: Masarykova vyhlídka, 1997 Obrázek 26: Masarykova vyhlídka dnes
Poznámky Fotografie autorky č.: 2, 3, 4, 5, 6, 7, 19, 21, 23, 24, 26 [CONCEPTION OF THE PUBLICATION, Zdeněk LUKEŠ, Damjan PRELOVŠEK a Tomáš VALENA]. Josip Plečnik: an architect of Prague Castle. Prague: Prague Castle Administration, 1997, fotografie č.: 1, 8, 15, 20, 22, 25 Archiv Pražského hradu, SS II/7-7, Zahrady Pražského hradu všeobecně, Stavební úpravy kart. 9, inv.č. 256, Stavební denník sanace, fotografie č.: 9, 10, 11 Archiv architektury a stavitelství MAS NTM, fond Mezera, kart. F. 95, inv.č. 20110124/02, plány, fotografie č.: 12, 13, 14, 16, 17, 18