Francouzský básník a esejista Paul Valéry po dobu jednapadesáti let, od roku 1894 do roku 1945 mezi čtvrtou a sedmou nebo osmou hodinou ranní vtěloval na papír úvahy, které považoval za nepominutelný základ svého vnitřního života: obkružování otázky, jaká je podstata lidského ducha, jaké jsou jeho mechanismy, možnosti a hranice. Jak prostě pracuje lidská mysl. K tomuto filozofickému, psychologickému či vědeckému problému se přímo či nepřímo přimykají vlastně všechny zápisy psané sice každý den, přesto to však nejsou deníky, tak, jak je obvykle chápeme; není v nich téměř nic osobního a jen velmi zřídka tu padnou zmínky o některých osobách či událostech. Všechny jeho zápisy zaplnily 261 sešitů různých formátů, které vyšly jako faksimilia v řečeném vydání v Centre National de la Recherche Scientifique mezi lety 1957 a 1961 a obnášejí dvacet devět sešitů či sborníků. Jsou zde tak shromážděny veškeré zápisy oněch jednapadesáti let v ohromujícím počtu zhruba 26 000 stran! Český převod pak vychází z edice nakladatelství Gallimard pro proslulou Bibliotheque de la Pléiade, kam proniknou opravdu jen světově proslulí autoři. Francouzský dvousvazkový výbor obnáší na tři tisíce stran, a je tedy vzhledem k původním zápisům značně minoritní. V edici Paměť vydává výbor z Valéryho Sešitů nakladatelství Academia. Přeložil, předmluvou a 1 / 5
poznámkovým aparátem opatřil Michal Novotný. Ukázky z oddílu Historie a politika: Stát zmírá na politiku jako náboženství na teologii. Teologové a politici. (1905) Hlouposti Pokroku. Přelidnění. Předráždění. Stroje a povinné vražedné rychlosti. (1905 1906) Spisovateli tedy odborníku ve věci lingvistických účinků a filozofovi tedy odborníku ve věci smyslu slov veřejné projevování velice silných citů připadají vždy jako podfuk, fingování. A vrhá je do strašlivých rozpaků, když jsou tyto city jejich nebo by měly být. Člověk má vztek, když vidí, že se bezohledně používají slova, která si zakázal atd. 2 / 5
Politické proklamace. (1914) 17. století Století mravní nízkosti L[udvíka] XIV. nejvíce zaměstnává úsilí uvrhnout přední šlechtice království do postavení sluhů odsunout je daleko od sebe. Soumrak aristokracie zmenšit význam starých rodů. V této atmosféře vychováni Colbert a Moliere. Moliere z rodu mudrujících domovníků všechno, co se mi děje, je nepřítelem lidského pokolení. Všichni spisovatelé v době přisluhování. Pokrytectví formy. Bezobsažnost myšlení od roku 1670 do 17 Revoluce obsahovala touhu po znovuobnovení hodnot. Bez toho by k ní nemohlo dojít. 3 / 5
L[udvík] XIV. Nepravděpodobná v době Spinozy atd. po Descartesovi. (1926 1927) Nejevidentnější obětí moderní doby je aristokracie a především ta francouzská redukovaná, sťatá, zničená kardinálem Richelieuem spoutaná Ludvíkem XIV. otrávená Regentem gilotinovaná, vyhnaná Revolucí znovu spoutaná Napoleonem, zmořená jezuity a definitivně zničená průmyslem, zhanobená těmito troskami, vydaná na pospas peněžním sňatkům padělaná, decimovaná, prodaná a odolávající dosud podivným zvýšením prestiže jména ve spojení se zvyšující se demokracií. Avšak jen a jen jména víc moci, víc peněz, ale o to méně krve. (1927) Veliké mezinárodní neštěstí: že rasy a národy spolu většinou komunikují prostřednictvím těch nejenergičtějších a nejzaujatějších obchodníků, vojáků, apoštolů. (1927) [ ] Historické knihy zmatek nad zmatek. Měly by být pomocníky, odpověďmi k intelektuálnímu jednání které nebylo formulováno; dokonce ani připraveno. Mluví se stále o kauzách, o historických faktech! a nikdo se neptá, co znamenají, co znamená vědění v této oblasti a k čemu slouží, že se to ví všechno je náhodné a tradiční. 4 / 5
[ ] (1937) Dnes je pondělí 3. září; a probudili jsme se do války. Přizpůsobení bytostí, citlivostí logik obrazů. Člověk je nepřítelem lidského rodu. Říkám si, zda to všechno Evropa neskončí nějakou demencí nebo všeobecným změknutím. ZAZNÍ-LI ČTVRTÝ ÚDER ohlásí konec jednoho světa. (1939) Translation and preface Michal Novotný, 2017 Cover photo Profimedia, 2017 ISBN 978-80-200-2685-9 5 / 5