2Ad 70/2014-26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce V.K., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 8. 9. 2014 čj., takto : Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou dne 30. 10. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2014 čj., jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o snížení invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. V žalobě se poukazuje na to, že žalobcův zdravotní stav se zhoršuje, přesto pro stejné postižení byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena nižším procentem. Žalobce je zaměstnán v rozsahu 25 hodin týdne se zařazením na chráněném pracovišti, kde vykonává drobné údržbářské práce. Zařízení je určeno pro postižené osoby a žalobce tak má zaměstnavatelem vytvořeny zcela mimořádné pracovní podmínky. Žalobce není schopen pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a není možnost jiné vhodné kvalifikace. Pracovní činnost chápe jako každodenní rehabilitaci. Žalobce nedokáže posoudit, do kdy bude vůbec pracovní činnosti schopen a cítí se potrestán za to, že našel si přiměřené zaměstnání.
Pokračování - 2-2Ad 70/2014 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl uznán plně invalidním v roce 2003 pro poruchy hybnosti, jejichž příčina zůstala v době rozhodování o invalidním důchodu neobjasněna a vyšetřování nebylo ukončeno. Rozsah ztráty pracovní činnosti byl stanoven ve výši 70% podle kapitoly VI, oddíl A položka 10 písm. c) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. Při dalších kontrolách v roce 2004, 2007 a 2008 byl posouzen jako plně invalidní, při následné kontrole v roce 2011, pak jako invalidní ve III. stupni. Při kontrolní lékařské prohlídce uskutečněné dne 22. 5. 2014 došlo ke snížení stupně invalidity z třetího na stupeň druhý. Posudkový lékař uvedl zdravotnickou dokumentaci žalobce, kterou měl k dispozici a za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označil spastickou paraparézu dolních končetin, středně těžkou na podkladě gliových jizev centrální nervové soustavy. V posudkovém zhodnocení se uvádí, že proti předchozímu posouzení došlo k dílčímu zlepšení i adaptaci na postižení, kdy žalobce pracuje na převážný úvazek jako školník. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 60 % s odkazem na kapitolu VI, položka 8 písm. i) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Důvod k úpravě rozsahu ztráty pracovní schopnosti podle 3 a 4 vyhlášky shledán nebyl. Uvedený posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích byl podkladem pro rozhodnutí žalované z 24. 7. 2014, kdy výše invalidního důchodu žalobce byla snížena z III. na II. stupeň. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky, ve kterých projevil nesouhlas s hodnocením zdravotního stavu a jeho důsledků do pracovní schopnosti. V námitkovém řízení byl vyhotoven posudek lékařské posudkové služby žalované. V posudku se vypočítávají podklady, z nichž bylo vycházeno, stanoví klinická diagnóza a za rozhodující zdravotní postižení s nejvyšším dopadem do pracovní schopnosti byla označená spastická paraparéza dolních končetin středně těžká na podkladě gliových jizev centrální nervové soustavy bez progrese. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole VI, položka 8 písm. i) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven ve výši 60 %. Důvod k aplikaci předpisů o korenčních faktorech shledán nebyl. V námitkovém řízení lékař posudkové služby přezkoumal postup lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, kdy bylo shledáno, že lékař vycházel z úplných podkladů pro učinění posudkového závěru a správně aplikoval posudková kritéria. Ke snížení stupně invalidity dochází pro posudkové nadhodnocení při prohlídce zjišťovací i následných kontrolních lékařských prohlídkách, přičemž z obsahu posudku je zřejmé, že lékař žalované se podklady předloženými lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení v létech 2003, 2004, 2007, 2008 a 2011 zabýval. Uvádí se, že ke snížení stupně invalidity nevede dílčí zlepšení zdravotního stavu, jak bylo lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení konstatováno, ale je tomu tak právě pro posudkové nadhodnocení. Dlouhodobý výkon práce žalobcem za ulehčených pracovních podmínek svědčí pro dobrou adaptaci na poruchu zdravotního stavu, typ vykonávané práce a pracovní podmínky nelze při tom posudkově hodnotit jako schopnost výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. O stabilizaci zdravotního stavu se uvádí, že ta není reálná. Nepředpokládá se zlepšení kvalifikačního potenciálu s rekvalifikací, ani významnější pracovní adaptace.
Pokračování - 3-2Ad 70/2014 Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které se opírá právě o uvedený posudek, kdy posudkový nález lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení byl shledán jako věcně správný. Lékař žalované vysvětlil, v čem spočívá jiný náhled na posudkové hodnocení, přičemž poukázal na nadhodnocení při zjišťovací prohlídce i následných kontrolních lékařských prohlídkách. Dále bylo reagováno na subjektivní potíže uvedené žalobcem. Z posudku lékařské posudkové služby žalované bylo vycházeno a bylo učiněno zjištění o tom, že při poklesu pracovní schopnosti žalobce o 60 % pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se nejedná o invaliditu III. stupně, ale žalobce je invalidní ve stupni druhém proto bylo postupováno podle 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, protože změnily se skutečnosti rozhodné pro výši důchodu. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských nálezů, především neurochirurgické, urologické a rehabilitační povahy a uvedla, s jakým výsledkem byl žalobce vyšetřen odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen spastickou paraperézou středně těžkou, dle odborných hodnocení na podkladě gliových jizev centrální nervové soustavy, imperativní mikcí centrální etiologie, degenerativními změnami krční páteře bez nálezu cervikální myelopatie, cervikobrachiálním syndromem pravostranným a syndromem spánkové apnoe. Posudkový nález pak vyznívá v tom smyslu, že žalobce je vyučeným zámečníkem a v oboru pracoval až do projevů nemoci, pro kterou byl v roce 2003 invalidizován. Od roku 2005 pracuje v úvazku 25 hodin týdne jako školník, údržbář v Arpidě. Práce je považována za lehkou. Provádí drobné údržbářské práce, případně děti odveze na nějakou akci, řídí vozidlo bez úprav. Proto byl posuzován k profesi zámečníka. Zdravotní potíže se projevují od roku 2003, zvýrazněly se potíže s chůzí. Ztuhlost dolních končetin, parastézie a oslabení pravé ruky. Při vyšetření v Nemocnici v Českých Budějovicích se předpokládaná roztroušená skleróza nepotvrdila. Byl učiněn závěr, že jde o spastickou paraparézu dolních končetin a poruchu hybnosti pravé horní končetiny s akrálním maximem na podkladě vícečetných pravděpodobně vaskulárních jizev v mozku a při osteofytech v oblasti krční páteře vedoucích k rozvoji cervikobrachiálního syndromu. Imperativní mikcí trpěl od mládí. Stav je kolísavý, ale únosný. Při ztrátovém poranění levé ruky je úchopová schopnost dostatečná, na postižení je žalobce adaptován. V posledním období se léčí pro spánkové apnoe. Tato zdravotní postižení pracovní schopnost žalobce neovlivňují. V objektivním nálezu je zjišťována spastická paraparéza dolních končetin, maximálně středně těžkého stupně, projevy cervikobrachiálního syndromu ustoupily, není přítomna radikulopatie, reflexy na horních končetinách jsou symetrické, síla zachována, porucha statiky a dynamiky páteře je lehkého až středního stupně. Chůze je paraparetická s převahou spasticity, na paty a špičky se postaví. Vyšetření magnetickou rezonancí neprokazuje progresi mozkových změn ani progresi degenerativních změn na krční páteři. Ošetřujícím neurologem je stav hodnocen nyní jako stabilizovaný. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýraznějším dopadem na pracovní schopnost byla označena spastická paraparéza dolních končetin. Komise hodnotí etiologií onemocnění jako nepřesvědčivou. Z odborných zpráv však vychází a zabývá se funkčními důsledky. Paraparézu spastického charakteru hodnotí jako na nejvýše
Pokračování - 4-2Ad 70/2014 středně těžkou s centrální imperativní mikcí. Jde o závažné omezení funkce dolních končetin s omezením hybnosti síly, způsobující zejména poruchu chůze. Je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že jde o paraparézu spastickou, funkční postižení mírnější než pokud by šlo o paraparézu spastickou. Zdravotní postižení hodnocené jako syndrom ochrnutí podřadila posudková komise kapitole VI, položka 8 písm. i) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde se předpokládá rozsah pracovní schopnosti v rozmezí 50 až 70 %. Z tohoto rozmezí posudková komise zvolila 60% míru poklesu pracovní schopnosti. Bylo tak učiněno se zřetelem ke zhodnocení míry ochrnutí, které je spastického charakteru, k faktu, že neurologické zprávy konstatují, že stav je stabilizovaný. Zohledněná byla míra adaptace na zdravotní postižení, která je zřejmá z toho, že žalobce od roku 2005 současně pracuje na lehčí pozici ve zkráceném úvazku a prokazuje schopnost využít zachovalou pracovní schopnost, aniž by výkon práce nepříznivě ovlivnil jeho zdravotní stav. Uvádí se, že žalobce není schopen pokračovat v předchozí výdělečné činnosti zámečníka. Své zkušenosti a znalosti je schopen využít v nynějším zařazení jako školník-údržbář. Výdělečnou činnost je schopen vykonávat s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to nejméně o jednu polovinu. Rekvalifikaci zdravotní stav nebrání. Není schopen práce s větší fyzickou námahou, práce spojené s dlouhou chůzí, stáním na místě a manipulací s těžkými břemeny. Posudková komise reagovala na žalobní námitky medicínské povahy a uvedla, že po recenzi předchozích posudků lze konstatovat, že při zjišťovací prohlídce byla za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označená roztroušená skleróza, přestože to nebylo ještě diagnosticky zcela potvrzeno. To vedlo k navýšení horní hranice poklesu pracovní schopnosti. Záhy poté byla příčina v roztroušené skleróze vyloučena, v roce 2007 se mělo jednat o zánětlivé onemocnění centrální nervové soustavy, a sice o poruchu těžkou. Neurologické zprávy hovoří však o ochrnutí až středně těžkém, k nadhodnocení zdravotního postižení skutečně došlo. V roce 2011 nebyla zohledněna stabilizace a adaptace s tím, že žalobce využívá bez nepříznivého dopadu na zdraví část zbylého pracovního potenciálu, kdy soustavná pracovní činnost představuje úvazek 25 hodin týden. V tomto směru jde rovněž o nesprávný posudek. Kontrolní klinická neurologická vyšetření i opakovaná zobrazovací vyšetření magnetickou resonancí nesvědčí pro zhoršený zdravotní stav. Při posouzení zdravotního stavu je nejprve třeba určit, zda jde o zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý, dále jeho rozhodující příčinu, a zda má tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dopad na pracovní schopnost a v jaké míře. Dále je třeba hodnotit, zda jde o stav stabilizovaný, zda došlo k adaptaci, schopnost rekvalifikace, přihlédnout ke schopnosti využít zachovanou pracovní schopnost. Tyto okolnosti jsou zásadní pro zařazení postižení do příslušné kapitoly a položky, jakož i ke zdůvodnění použité hodnoty v rámci procentního rozmezí. Dlouholetý výkon soustavné vhodné práce je důkazem určité míry adaptace na zdravotní postižení a vylučuje zdůvodnit použití maximálního ohodnocení. Práce ve zkrácené pracovní době, lehčí fyzická práce s možností odpočinku, i když je vykonávána v chráněné dílně, není prací vykonávanou za mimořádných pracovních podmínek. Těmito je míněno speciálně upravené pracovní místo, vybavení a pracovní pomůcky pro osoby například imobilní, nevidomé, neslyšící, případně možnost práce jen za přítomnosti asistenta. Neschopnost výkonu práce zámečníka je zohledněna i uznáním invalidity II. stupně. Zdravotní stav však nevylučuje schopnost rekvalifikace. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Pokračování - 5-2Ad 70/2014 Rozhodnutí o snížení výše invalidního důchodu pro snížení stupně invalidity je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurochirurgické, urologické a rehabilitační povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je spastická paraparéza dolních končetin. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole VI, položka 8 písm. i) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 60 % ve středu rozpětí daného označenou položkou přílohy k vyhlášce odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Uvedla, že tato míra zhodnocuje rozsah ochrnutí, které je spastického charakteru, zohlednila okolnost, že neurologické zprávy opakovaně konstatují stabilizovaný stav. Dále byl vzat zřetel, ke skutečnosti, že žalobce je v určité míře na své postižení adaptovaný, což je zřejmé z toho, že od roku 2005 soustavně pracuje na lehčí pozici ve zkráceném úvazku. Tím je doloženo, že je schopen využít zachovalý pracovní potenciál, aniž by výkon práce nepříznivě působil na jeho zdravotní stav. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobce, konkrétně postižením páteře, imperativní mikcí a spánkovou apnoe, o nich uvedla, že tato postižení nikterak pracovní schopnost žalobce neovlivňují. Dále vysvětlila, že po prostudování lékařských podkladů pro původní uznání plné invalidity, které přetrvalo i při následných kontrolních lékařských prohlídkách a uznání invalidity III. stupně, stalo se při posudkovém nadhodnocení zdravotního postižení žalobce. Původně tak bylo učiněno pro diagnózu roztroušená skleróza, ta byla následně vyloučená, pak mělo být vycházeno z toho, že žalobce byl stižen zánětlivým onemocněním centrální nervové soustavy, přičemž neurologické zprávy hovoří o ochrnutí až středně těžkém, i to znamená nadhodnocení zdravotního postižení. Dále k nadhodnocení došlo též v roce 2011, kdy zůstala nezohledněna stabilizace zdravotního stavu a adaptace žalobce na zdravotní postižení. To se dovozuje z výkonu soustavné výdělečné činnosti od roku 2005 v rozsahu 25 hodin týdně při zařazení na lehčí práci. Posudková komise reagovala na žalobní body medicínské povahy, poukázala na to, že u žalobce nejedná se o zjištění, že zdravotní stav by byl zlepšen, ale poukázala právě na posudkové nadhodnocení zdravotního postižení žalobce. Zdravotní stav žalobce se zřetelem na neurologické nálezy označila za stabilizovaný, přičemž žalobce je na své postižení adaptovaný, o čemž svědčí prve uvedený výkon soustavné výdělečné činnosti. Dále vysvětlila, že výkon lehčí práce žalobce v zařízení pro postižení nepředstavuje výkon zaměstnání za mimořádných pracovních podmínek, poněvadž žalobce při výkonu práce
Pokračování - 6-2Ad 70/2014 školníka-údržbáře nepůsobí na speciálně upraveném pracovním místě vybaveném a opatřeném pracovními pomůckami například pro osoby imobilní. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, vysvětlila v čem spočívá rozdíl mezi původně uznanou plnou invaliditou, a následně invaliditou III. stupně a nyní stanovenou invaliditou II. stupně zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, neshledala důvod k aplikaci korekčních faktorů a reagovala na žalobcovy výhrady medicínské povahy, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a činí 60% rozsah ztráty pracovní schopnosti. Invalidita a její stupně jsou upraveny 39 zákona o důchodovém pojištění. Jednotlivé stupně invalidity upravuje 39 odst. 2 zákona, kdy o II. stupeň invalidity jedná se tehdy, činíli rozsah ztráty pracovní schopnosti 49 % až 69 %. O III. stupeň invalidity jde tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 70 % ( 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona). Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 60 %, pak žalobce je invalidní v II. stupni. To má za následek, změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši důchodu, že na žalované bylo proto podle příkazu plynoucího z ustanovení 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění invalidní důchod snížit. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s 39 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) a 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věch důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
Pokračování - 7-2Ad 70/2014 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. února 2015 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava