Top 3 Nejkrutějších vůdců světa

Top 3 Nejkrutějších vůdců světa Strana 1

Milé děti, milý dospělý, je tu poslední měsíc prázdnin a 4. září začíná škola. Ano slyšíte správně; ne 1. září, protože bude pátek a prázdniny se prodlouží o 3 dny. Doufám, že jste si mezitím užily prázdniny, dosyta vykoupali, jeli na nějaké výlety atd. Dnes se spolu na nejkrutější vůdce, kteří tu na naší planetě vládly. A nezapočítávám ty v minulosti, protože kdo ví, jací byly před nimi. Ale určitě nemohly dosáhnout takovýchto čísel obětí. A proč byly tak krutí? Chtěli si upevnit moc, vyvolaly mnoho hladomorů, které stály milionů obětí nebo měly jiné šílené nápady. To, co vykonali se jim nedá odpustit, jak mařily lidskými mnohdy nevinnými životy. Toto jsou příběhy tří vůdců, kteří se narodily v obyčejných většinou chudých rodinách, a zemřeli jako jedni z nejmocnějších i nejkrutějších diktátorů. Proto si teď ukážeme Top 3 Nejkrutějších vůdců světa. Strana 2

Připomínka: Počet obětí u každého vůdce není přesně znám, protože odhady historiků se liší. Hlavní zdroj pro tuto Top hitparádu jsem čerpal z webové stránky NewsLab.cz - Nejkrutější diktátoři 20. století. Vedle toho jsou odhady z jiných zdrojů (hlavní odhady jsou ale ze zmíněné webové stránky). Strana 3

3. místo Adolf Hitler Základní údaje: Narození: 20. dubna 1889, Rakousko-Uhersko Braunau am Inn, Rakousko-Uhersko Úmrtí: 30. dubna 1945 (ve věku 56 let), Nacistické Německo Berlín, Německo Profese: politik, voják, malíř, politický spisovatel, revolucionář, státník a autor Stát kde vládl: Německo Doba vlády: 1933 1945 Oběti: Adolf Hitler Hlavní zdroj: 20 946 000 Jiné zdroje: 15 75 milionů Strana 4

Určitě o tomto člověku každý z Vás slyšel. Adolf Hitler byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, v níž Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Hitler v dětství Po smrti rodičů se Strana 5

protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy Hitler napravo od Ludendorffa (uprostřed) s účastníky Pivního puče nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do Strana 6

vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Hitler v okně říšského kancléřství přijímá ovace během inaugurace do úřadu kancléře, 30. ledna 1933 Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami Strana 7

strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo globální válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Strana 8 Vlajka Nacistického Německa

Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Strana 9 Obálka amerických novin z 3. května 1945 oslavující Hitlerovu smrt

Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Zajímavosti: Hitler měl nejspíše nevyléčitelnou parkinsonovu chorobu což je vidět na různých video záznamech kde roztřesenou ruku schovává nebo v ní svírá nějaký předmět, aby svoji nemoc zakryl. V lékařských záznamech Adolfa Hitlera se také objevuje věta Hitler ztratil svou mentální flexibilitu. To podle mnohých vědců mělo za následek Hitlerova špatná rozhodnutí (např. trvání na dobytí Stalingradu). Mladý Adolf svého otce opravdu nenáviděl. Jeho otec byl opilec a Adolfa (i jeho matku) občas surově bil a nadával jim. Kvůli němu Strana 10

Hitler měl po zbytek života odpor k alkoholu. Alois Hitler však zemřel 3. ledna 1903 na srdeční infarkt (nebo mozkovou mrtvici), a to v hospodě nad lahví alkoholu. Hitler měl pouze jedno varle, protože o to druhé přišel v první světové válce. Hitler byl vegetarián. Hitler trpěl chronickou plynatostí a proto bral 28 druhů léků, které však nepomáhaly dostatečně dobře. Ve čtyřech letech se málem utopil, ale naštěstí pro něj ho zachránil kněz. Strana 11

2. místo Josif Vissarjonovič Stalin Základní údaje Narození: 18. prosince 1878 Ruské impérium Gori, Ruské impérium (dnes Gruzie) Úmrtí: 5. března 1953 (ve věku 74 let) Sovětský svaz Moskva, Sovětský svaz Profese: politik, básník, spisovatel, revolucionář a voják Stát kde vládl: Sovětský svaz (dnes Rusko, Ukrajina, Gruzie, Arménie, Kazachstán, Litva a mnoho dalších) Doba vlády: 1922 1952 Oběti: Hlavní zdroj: 42 672 000 Strana 12 Josif Vissarjonovič Stalin

Jiné zdroje: 10 20 milionů Josif Vissarjonovič Stalin byl Sovětský revoluční a politický vůdce narozený v Gruzii. On řídil Sovětský svaz jako jeho diktátor od poloviny dvacátých let až do jeho smrti v 1953, sloužit jako generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu od 1922 až 1952 a jako premiér Sovětského svazu od 1941 do 1953 Ideologicky marxistický a leninský, pomáhal formalizovat tyto myšlenky jako marxismus-leninismus, Stalin v roce 1894 zatímco jeho vlastní politika se stala známou jako stalinismus. Narodil se v chudé rodině v Gori, ruské říši, jako mladý Stalin se připojil k marxistické ruské sociální demokratické labouristické straně. Upravil stranické noviny Pravda a získal Strana 13

finanční prostředky pro bolševickou frakci Vladimíra Lenina prostřednictvím loupeží, únosů a ochranných raket. Opakovaně byl zatčen, a odesílán do vyhnanství. Poté, co bolševici získali moc v říjnové revoluci roku 1917 a založili sovětskou ruskou republiku, vypukla Ruská občanská válka, v níž bolševici zvítězily. V roce 1922 vznikl Sovětský svaz. V jeho čele stál Lenin. Během občanské války Stalin stoupal po kariérním žebříčku a posléze se stal generálním sekretářem bolševické (nyní již Mladý Stalin (1902) komunistické) strany. V roce 1924 Lenin zemřel a Stalin se pasoval na jeho nástupce. Během Stalinovy vlády se koncept "socialismu v jedné zemi" stal ústředním principem sovětské Strana 14

společnosti a Leninova nová hospodářská politika byla nahrazena centralizovanou velitelskou ekonomikou, industrializací a kolektivizací. Tyto změny rychle přeměnila zemi z agrární společnosti na průmyslovou moc, ale přerušila výrobu potravin a přispěla k hladomoru v letech 1933-34. Mezi lety 1934 a 1939 uspořádal Stalin "Velkou očistu", v níž byly miliony tzv. "Nepřátel dělnické třídy", včetně vyšších politických a vojenských osobností, internováni v gulagských věznicích, vyhoštěni nebo popraveni. Stalinova vláda prosazovala komunistickou internacionalizaci marxismus-leninismus a v třicátých letech podporovala antifašistické hnutí po celé Evropě, včetně španělské občanské války. V roce 1939 podepsali smlouvu o neagresi s nacistickým Německem, což vedlo k jejich Strana 15

společné invazi do Polska. Německo ukončilo smlouvu napadením Sovětského svazu v roce 1941. Přes počáteční neúspěchy sovětská červená armáda zastavila německou invazi a obsadila Berlín v květnu 1945, kdy skončila druhá světová válka v Evropě. Sovětský svaz připojil pobaltské státy a podporoval založení prosovětských marxistických vlád v celé východní Evropě a v Číně, Severní Koreji a severním Vietnamu. Sovětský svaz a Spojené státy se objevily jako dvě světové supervelmoci a začalo období napětí mezi sovětským podporovaným východním blokem a západním blokem podporovaným USA, známým jako Studená válka. Stalin vedl svou zemi svou poválečnou Strana 16

rekonstrukcí, během níž vyvinul jadernou zbraň a zahájil hlavní stavební a pozemkové projekty v reakci na další hluboký hladomor. Stalin zemřel v roce 1953 a následoval ho Nikita Sergejevič Chruščov, který odsoudil svého předchůdce a zahájil proces destalinizace v celé sovětské společnosti. Stalin je obecně považován za jednu z nejvýznamnějších osobností 20. století. Stalin (vlevo), Franklin D. Stalinismus ovlivnil Roosevelt a Winston Churchill na marxistické-leninské verandě sovětské ambasády v skupiny a vlády po Teheránu během konference celém světě, pro které byl Stalin vítězem socialismu a dělnické třídy. Od pádu Sovětského svazu si Stalin udržel popularitu v Rusku a v Gruzii jako účinný válečný Strana 17

vůdce, který založil Sovětský svaz jako hlavní světovou moc. Naopak, jeho autokratická vláda byla široce odsouzena za dohled nad masovými represemi, stovkami tisíc popraven a miliony úmrtí prostřednictvím hladomorů a pracovních táborů. Jeho dřívější jméno bylo Josif Vissarionovič Džugašvili. Přezdívku Stalin (která znamená Muž z oceli a pod kterou ho znají dějiny) si zvolil v dospělosti on sám. Stalinův otec byl chudý švec jehož Zajímavosti: Strana 18 Stalinův pomník v Praze na Letné, posměšně nazývaný fronta na maso

životnost zkrachovala, a tak musel pracovat v obuvnické továrně. Měl násilnické sklony, často se opíjel a bil svoji ženu i syna. V 16 letech na přání matky (Jekatěriny která byla zbožná gruzínská pravoslavná křesťanka a chtěla mít ze syna kněze) Stalin vstoupil do pravoslavného semináře. O tři roky později byl vyloučen pro nedostavení Stalin v roce 1936 se ke zkouškám. Stalinův syn Jakov Džugašvili, sloužil během druhé světové války jako dělostřelecký důstojník v Rudé armádě a v bitvě u Smolenska byl zajat. Hitler jej později chtěl vyměnit za maršála Pauluse, ale Stalin odmítl a údajně řekl, že nemůže vyměnit maršála za poručíka. Jakov a jeho otec spolu nikdy nevycházeli. Např. když se Jakov zasnoubil s židovskou dívkou, byl jeho Strana 19

otec rozzuřený. Kvůli tomu chtěl spáchat sebevraždu. Kulka ho však pouze škrábla. Stalin neprojevil jedinou známku lítosti, jen řekl: Neumí ani střílet rovně. Podle oficiálních zpráv zemřel Jakov tak, že vběhl do elektrického plotu v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde byl vězněn. Zda šlo o sebevraždu, nebo se pokusil utéct, není jisté. Stalinův pohřeb byl jedním z nejvelkolepějších státních pohřbů v dějinách. Trval tři Stalinův hrob u kremelské zdi v roce 1965 dny a v přihlížejícím davu zemřelo ušlapáno několik lidí. Stalinovo nabalzamované tělo bylo uloženo v Leninově mauzoleu na Rudém Strana 20

náměstí, odkud bylo roku 1961 přemístěno do hrobu Kremelské zdi. Dne 20. 6. 1945 schválila vláda propůjčení Československého řádu Bílého lva I. třídy s řetězem J. V. Stalinovi. Stalin vyznamenáni odmítl přijmout. 1. místo Mao Ce tung Základní údaje Narození: 26. prosince 1893 Šao-šan, Čína Úmrtí: 9. září 1976 (82 let) Peking, ČLR Profese: politik, básník, revolucionář Stát kde vládl: Čínská lidová republika Doba vlády: 1945 1976 Mao Ce Tung Strana 21

Oběti: Hlavní zdroj: 77 692 000 Jiné zdroje: 50 70 milionů Mao Ce Tung (nebo také Mao Zedong), známý také jako předseda Mao, byl čínským komunistickým revolucionářem, básníkem, Politický teoretik a zakládající otec Čínské lidové republiky, který byl předsedou Komunistické strany Číny od svého založení v roce 1949 až do své smrti v roce 1976. Jeho Mao v roce 1913 marxisticko-leninistické teorie, vojenské strategie a politické politiky jsou kolektivně známý jako maoismus nebo marxismus-leninismusmaoismus. Strana 22

Narodil se jako syn bohatého farmáře v Shaoshan, Hunan a Mao přijal čínský nacionalistický a antiimperialistický výhled v raném životě, zvláště ovlivněný událostmi Xinhai revoluce 1911 a 4. května hnutí 1919. Mao přijal marxismusleninismus, zatímco studoval na Pekingské univerzitě a stal se zakládajícím členem Komunistické strany Číny (CPC), který vedl podzimní harvestní povstání v roce 1927. Během čínské občanské války mezi Kuomintangem (KMT) a CPC, Mao pomohl založit čínskou pracovní sílu, a Mao jako revolucionář v roce 1927 Rudá armáda rolníků vedla radikální půdní politiku Jiangxi v Sovětském svazu, a nakonec se stala vedoucím CPC během dlouhého pochodu. Ačkoli CPC dočasně spojila s KMT pod Spojeným frontem během druhé čínsko-japonské Strana 23

války, po porážce Japonska, v roce 1949 Mao síly porazily nacionalisty v občanské válce, a ti se stáhli do Tchaj-wanu (ostrov nedaleko čínského pobřeží). 1. října 1949 Mao vyhlásil založení Čínské lidové republiky (ČLR), jednoho státu, ovládaného CPC. V následujících letech Mao spolu se svými poradci nechal uvěznit a pozabíjet mnoha poražených Vyhlášení ČLR v Pekingu 1. října 1949 nacionalistů, velkým farmářům zkonfiskoval půdu a rozdělili ji mezi obyčejné rolníky. Prostřednictvím této kampaně údajně způsobila mezi 2 až 6 milionů obětí. V roce 1957 zahájil Velký skok vpřed, kampaň Strana 24

zaměřená na rychlou transformaci čínské ekonomiky z agrární na průmyslovou ekonomiku. Kampaň přispěla k rozsáhlému hladomoru, jehož počet obětí se odhaduje na 15 a 55 milionů. V roce 1966 stál u zrodu Velké proletářské kulturní revoluce, jejímž cílem bylo šíření ideálů komunismu, převýchova mládeže a také očištění strany od Maových oponentů. Tato Kulturní revoluce trvala 10 let a byla poznamenána násilnými třídními boji, který zabil 400 tisíc až 10 milionů lidí a způsobilo rozsáhlé zničení kulturních artefaktů a bezprecedentní vzestup kultu osobnosti Maa. V roce 1972 Mao přivítal amerického prezidenta Richarda Nixona v Pekingu, signalizující politiku otevřené Číny, která byla Strana 25

prosazována pod vládou Teng Siao-pchingem. Mao snášel sérii infarktů v roce 1976 a zemřel ve věku 82 let 9. září. Po Maovy byl následován jako nejvyšší vůdce Chua Kuo-feng, který byl rychle dán na vedlejší kolej a nahrazen Teng Siao-pchingem. Mao je považován za jednoho z nejdůležitějších osobností v dějinách moderního světa a je také známý jako teoretik, vojenský stratég, básník a vizionář. Stoupenci mu připisují imperiální hnutí z Číny, modernizují Čínu a buduje ji do světové moci, podporu postavení žen, zlepšují vzdělání a zdravotní péči a zvýšení očekávané délky života, protože populace Číny vzrostla z 550 milionů na více než 900milionů pod jeho vedením. Naproti tomu kritici považují jej za diktátora Strana 26

srovnatelného s Adolfem Hitlerem a Josefem Stalinem, který poškodil tradiční čínskou kulturu a také pachatele porušování lidských práv. Podle odhadů je Mao zodpovědný za 40 až 70 milionů úmrtí v důsledku hladovění, vězeňské práce a poprav, které by jeho postavení považovaly za nejvyšší výskyt nadměrné úmrtnosti v dějinách lidstva. Zajímavosti: Mao si nechal přezdívat Velký kormidelník Mao měl šest sourozenců, ale jen on a dva bratři překonali dětské nemoci a dožili se dospělosti. Mao měl citově blízko ke své matce, oddané buddhistce, jejíž láska, jak později Strana 27

napsal, objímala všechny, sahala daleko i blízko. S otcem moc blízké vztahy neměl a zdá se, že většinu dětství prožil u svých prarodičů, protože jeho otec sloužil dlouhá léta jako voják provinční armády a býval často pryč. Na Dlouhý pochod se vydalo 85 000 až 100 000 komunistů. Do bezpečí v provincii Šan-si jich však dorazilo asi 28 000, možná jen 8 000. Během Kulturní revoluce byla vydána Malá červená knížka, což byl soubor obsahující Maovy citáty. Byla to v jediná povolená kniha v zemi. Podezřelý byl každý, kdo ji neznal nazpaměť nebo ji u sebe neměl. Strana 28 Obří portrét Mao Cetunga na bráně Nebeského klidu v Pekingu

Po Maově smrti bylo jeho tělo nabalzamováno a uloženo do mauzolea na centrálním náměstí Tchien-an-men (též Náměstí nebeského klidu) v Pekingu. Na tomto náměstí na bráně Nebeského klidu zůstává i obří Maova fotografie. Maova podobizna je dokonce zobrazena na čínských bankovkách i na sochách. Mao měl 4 manželky a 10 dětí. Bonus za první místo: Maovy zajímavé citáty Revoluce není slavnostní večeře nebo psaní eseje nebo malování obrazu nebo vyšívání; nemůže být tak uhlazená, nenucená a jemná, tak klidná, vlídná, zdvořilá, ukázněná a shovívavá. Revoluce je Strana 29

povstání, násilný čin, jímž jedna třída svrhne jinou. Strom má rád klid, ale vítr fouká dál. I kdyby za každého amerického vojáka padlo deset našich, stejně vyhrajeme... Chudoba - to je dobrá věc. Naším principem je, že strana vládne pušce, a puška nikdy nesmí vládnout straně. Politická moc vychází z hlavně pušky. Bez lidové armády nemá lid nic. Tenhle člověk, Hitler, byl ještě dravější. Čím dravější, tím lepší, nemyslíte? Čím více lidí zabijete, tím větší jste revolucionář. Strana 30

Závěr Tak to byli ti nejkrutější vůdcové naší historie. Ale takovýchto podobných vůdců bylo mnoho víc. Tento článek odstartoval novou sérii Krutí vůdci. V této sérii se seznámíte se všemi panovníky i diktátory naší historie, kteří mají na svědomí mnoho vinných i nevinných lidí. V následujícím testu si otestujete vaše znalosti a co jste si zapamatovaly. U otázek máte číslo stránky, kde se dozvíte správnou odpověď. Tak hodně štěstí v testu a užívejte zbytek prázdnin. A ještě abych nezapoměl: Vědomostí není nikdy dost. Tak čau. Který vůdce vás nejvíce zaujal, co si o nich myslíte? Napište mi na následující email: kvidopolivka@gmail.com. Strana 31 Kvido Polívka

Malý test nikomu neublíží 1. Jakému státu vládl Adolf Hitler (Strana 4) 2. Kdy se konal nezdařený Mnichovský puč (Strana 6) 3. Co to znamená NSDAP (Strana 7) 4. V jakém roce Hitler dosáhl jmenování kancléřem (Strana 7) 5. Na základě, jaké dohody obsadil Hitler část Československa (Strana 8) 6. V jaké datum Hitler spáchal sebevraždu (Strana 9) 7. V jakém dnešním státě se Stalin narodil (Strana 12) 8. Který vůdce Sovětského svazu v roce 1924 zemřel a Stalin se pasoval na jeho nástupce (Strana 14) 9. Jak se říká období napětí mezi sovětským podporovaným východním blokem a západním blokem podporovaným USA (Strana 16) 10. Zemřel Stalin v roce 1954 (Strana 17) 11. Který vůdce Sovětského svazu následoval po Stalinovy a zároveň odsoudil jeho činy (Strana 17) 12. V jakých státech si Stalin udržel svou popularitu (Strana 17) 13. Jak jsou kolektivně známé Maovy marxisticko-leninistické teorie, vojenské strategie a politické politiky (Strana 22) 14. Kdy Mao vyhlásil založení Čínské lidové republiky (Strana 24) 15. Jak se nazývá kampaň zaměřená na rychlou transformaci čínské ekonomiky z agrární na průmyslovou ekonomiku a přispěla k rozsáhlému hladomoru (Strana 24 25) 16. Jak se nazývá celým názvem revoluce, jejímž cílem bylo šíření ideálů komunismu, převýchova mládeže a také očištění strany od Maových oponentů (Strana 25) 17. Kdy Mao Ce tung zemřel (Strana 26) 18. Kdo následoval po Maovy jako nejvyšší vůdce (Strana 26) Strana 32

Obsah 3. Místo Adolf Hitler Strana 4 11 2. Místo Josif Visaronovič Stalin Strana 12 21 1. Místo Mao Ce tung Strana 21 30 Závěr Strana 31 Malý test nikomu neblíží Strana 32 Obsah Strana 33 Strana 33