SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Apo-Rabeprazol 10 mg enterosolventní tablety Apo-Rabeprazol 20 mg enterosolventní tablety 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Apo-Rabeprazol 10 mg: jedna enterosolventní tableta obsahuje rabeprazolum natricum 10 mg, což odpovídá rabeprazolum 9,42 mg. Apo-Rabeprazol 20 mg: jedna enterosolventní tableta obsahuje rabeprazolum natricum 20 mg, což odpovídá rabeprazolum 18,85 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Enterosolventní tablety Apo-Rabeprazol 10 mg enterosolventní tableta: růžová elipsovitá bikonvexní potahovaná tableta. Apo-Rabeprazol 20 mg enterosolventní tableta: žlutá elipsovitá bikonvexní potahovaná tableta. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Apo-Rabeprazol je indikován u dospělých k léčbě následujících onemocnění: 1

Aktivní duodenální vřed Aktivní benigní žaludeční vřed Symptomatická erozivní nebo ulcerózní gastroezofageální refluxní nemoc (GERD) Dlouhodobá udržovací léčba gastroezofageální refluxní nemoci Symptomatická léčba středně těžké až velmi těžké gastroezofageální refluxní nemoci Zollinger-Ellisonův syndrom V kombinaci s příslušnými antibakteriálními terapeutickými režimy k eradikaci Helicobacter pylori u pacientů s peptickými vředy vzniklými v souvislosti s H. pylori (viz bod 4.2). 4.2 Dávkování a způsob podání Dávkování Dospělí a starší pacienti Aktivní duodenální vřed a aktivní benigní žaludeční vřed Doporučená perorální dávka pro aktivní duodenální vřed i aktivní benigní žaludeční vřed je 20 mg 1x denně ráno. U většiny pacientů se aktivní duodenální vřed zhojí během 4 týdnů. U některých pacientů může být ke zhojení nutná ještě další čtyřtýdenní léčba. U většiny pacientů se aktivní žaludeční vřed zhojí během 6 týdnů. U některých pacientů může být ke zhojení nutná ještě další šestitýdenní léčba. Erozivní nebo ulcerózní gastroezofageální refluxní nemoc (GERD) Doporučená dávka u této choroby je 20 mg 1x denně po dobu 4 8 týdnů. Dlouhodobá udržovací léčba gastroezofageální refluxní nemoci Pro dlouhodobou léčbu lze v závislosti na odpovědi pacienta použít udržovací dávku 20 mg nebo 2

10 mg přípravku Apo-Rabeprazol. Tato dávka se užívá 1x denně. Symptomatická léčba středně těžké až velmi těžké gastroezofageální refluxní nemoci U pacientů bez ezofagitidy 10 mg 1x denně. Jestliže nebylo během 4 týdnů dosaženo úpravy symptomů, je třeba pacienta dále vyšetřit. Po odeznění symptomů je možné dosáhnout její další kontroly pomocí režimu léčby podle potřeby v dávce 10 mg 1x denně. Zollinger-Ellisonův syndrom Doporučená počáteční dávka u dospělých pacientů je 60 mg 1x denně. Dávka může být podle potřeby pacienta zvyšována na 120 mg denně. Mohou se podávat jednorázové denní dávky až 100 mg denně. Při dávce 120 mg denně se dávka dělí na 60 mg 2x denně. V léčbě se má pokračovat tak dlouho, dokud je to klinicky indikované. Eradikace H. pylori Pacienti s infekcí H. pylori musí být léčeni eradikační terapií. Doporučuje se níže uvedená kombinace podávaná po dobu 7 dní. Apo-Rabeprazol 20 mg 2x denně + klarithromycin 500 mg 2x denně a amoxicilin 1 g 2x denně. Způsob podání U indikací, u nichž je potřebná léčba rabeprazolem podávaným 1x denně, se tablety užívají ráno před jídlem. I když bylo prokázáno, že ani denní doba, ani příjem stravy nemají vliv na účinek sodné soli rabeprazolu, tento režim usnadní dodržování předepsané léčby. Pacienti by měli být upozorněni, že tablety přípravku Apo-Rabeprazol se nesmí žvýkat ani drtit, ale mají se spolknout celé. Pacienti s poruchou funkce ledvin a jater U pacientů s poruchou funkce ledvin a jater není úprava dávky potřebná. O používání přípravku Apo- Rabeprazol při léčbě pacientů s těžkým poškozením jater viz bod 4.4. 3

Děti Vzhledem k chybění dat o bezpečnosti a účinnosti se nedoporučuje používat Apo-Rabeprazol u dětí. 4.3 Kontraindikace Přecitlivělost na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1. Těhotenství. Kojení. 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě (déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými rizikovými faktory. Podle výsledků observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové riziko fraktur o 10-40%. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s rizikem osteoporózy mají být adekvátně léčeni a mají mít zajištěn dostatečný přísun vitaminu D a kalcia. Hypomagnezémie U pacientů léčených dlouhodobě inhibitory protonové pumpy, jako je rabeprazol, byly hlášeny případy závažné hypomagnezémie. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů 1 rok. Hypomagnezémie se může projevit závažnými příznaky, jako je únava, tetanie, delirium, křeče, závratě a ventrikulární arytmie. Počáteční příznaky však mohou být nenápadné a mohou být přehlédnuty. U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnéziem. U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou působit hypomagnezémii (např. diuretika), je vhodné vyšetřit hladinu magnézia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu. Symptomatická odpověď na léčbu rabeprazolem nevylučuje přítomnost malignity žaludku nebo jícnu, proto před zahájením léčby přípravkem Apo-Rabeprazol se má možnost malignity vyloučit. 4

Pacienti léčení dlouhodobě (zejména při léčbě delší než 1 rok) se mají pravidelně sledovat. Nelze vyloučit zkříženou hypersenzitivní reakci s jinými inhibitory protonové pumpy nebo substituovanými benzimidazoly. Pacienti by měli být upozorněni, že se tablety přípravku Apo-Rabeprazol nesmí žvýkat ani drtit, ale mají se spolknout celé. Vzhledem k nedostatku dat týkajících se bezpečnosti a účinnosti se používání přípravku Apo- Rabeprazol u dětí nedoporučuje. Po uvedení rabeprazolu na trh byly hlášeny případy krevní dyskrazie (trombocytopenie a neutropenie). U většiny případů, kde nelze určit jinou etiologii, byly tyto příhody nekomplikované a po vysazení rabeprazolu odezněly. V klinických studiích byly pozorovány případy patologických hladin jaterních enzymů, tyto případy byly rovněž hlášeny po registraci rabeprazolu. U většiny případů, kde nelze určit jinou etiologii, byly tyto příhody nekomplikované a po vysazení rabeprazolu odezněly. Ve studii u pacientů s mírným až středně těžkým postižením funkce jater nebyly při porovnání s kontrolními skupinami pacientů stejného věku a pohlaví pozorovány významné bezpečnostní problémy související s přípravkem. Vzhledem k tomu, že neexistují klinické údaje o použití rabeprazolu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, doporučuje se předepisujícím lékařům u těchto pacientů opatrnost při prvním zahájení léčby přípravkem Apo-Rabeprazol. Společné podávání atazanaviru a rabeprazolu se nedoporučuje (viz bod 4.5). Snížená kyselost žaludečního obsahu, ať již je navozena jakkoli včetně inhibitorů protonové pumpy zvyšuje počet žaludečních bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu. Léčba inhibitory protonové pumpy vede k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí, jako je Salmonella a Campylobacter. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 5

Sodná sůl rabeprazolu vyvolává výraznou a dlouhotrvající inhibici sekrece žaludeční kyseliny. Může dojít k interakci s látkami, jejichž absorpce je závislá na ph. Podání sodné soli rabeprazolu s ketokonazolem nebo itrakonazolem může mít za následek významný pokles plazmatických hladin antimykotik. Je proto nutné sledovat jednotlivé pacienty s cílem určit, zda je nutná úprava dávky při současném podávání ketokonazolu nebo itrakonazolu a rabeprazolu. V klinických studiích byly používány souběžně antacida a rabeprazol a ve specifických studiích lékových interakcí nebyly pozorovány interakce s tekutými antacidy. Současné podávání omeprazolu v denní dávce 40 mg s 300 mg atazanaviru/10 mg ritonaviru nebo atazanaviru 400 mg s lansoprazolem (60 mg 1x denně) zdravým dobrovolníkům mělo za následek podstatné snížení expozice atazanaviru. Absorpce atazanaviru závisí na ph. I když to nebylo studováno, obdobné výsledky lze předpokládat i u ostatních inhibitorů protonové pumpy. Proto se inhibitory protonové pumpy, včetně rabeprazolu, nemají podávat souběžně s atazanavirem (viz bod 4.4). 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství Údaje o bezpečnosti rabeprazolu v případě těhotenství u člověka nejsou k dispozici. Fertilita Reprodukční studie prováděné u potkanů a králíků neodhalily žádné důkazy o zhoršené fertilitě nebo poškození plodu způsobené sodnou solí rabeprazolu, i když u potkanů dochází k nízkému fetoplacentárnímu přenosu. Apo-Rabeprazol je v těhotenství kontraindikován. Kojení Není známo, zda se sodná sůl rabeprazolu vylučuje do lidského mateřského mléka. Nebyly provedeny žádné studie u kojících žen. Sodná sůl rabeprazolu se však vylučuje do sekretů prsních žláz potkanů. Apo-Rabeprazol se proto nesmí během kojení užívat. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 6

Na základě farmakokinetických vlastností a profilu nežádoucích účinků není pravděpodobné, že by Apo-Rabeprazol způsobil zhoršení schopnosti řídit nebo ohrozil schopnost obsluhovat stroje. Jestliže je však z důvodů somnolence zhoršená pozornost, doporučuje se vyhnout se řízení a obsluhy složitých strojů. 4.8 Nežádoucí účinky Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky v kontrolovaných klinických studiích s rabeprazolem byly bolest hlavy, průjem, bolest břicha, astenie, flatulence, vyrážka a sucho v ústech. Většina nežádoucích účinků, které se vyskytly v klinických studiích, byly z hlediska závažnosti mírné až středně závažné a měly přechodný charakter. V klinických studiích a po uvedení přípravku na trh byly hlášeny tyto nežádoucí účinky: Frekvence nežádoucích účinků je definována takto: velmi časté ( 1/10), časté ( 1/100 až <1/10), méně časté ( 1/1 000 až <1/100), vzácné ( 1/10 000 až <1/1 000) velmi vzácné (<1/10 000), neznámá četnost (z dostupných údajů nelze určit) Třída orgánových systémů Infekce a infestace Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Infekce Neznámá četnost Poruchy krve a lymfatického systému Neutropenie Leukopenie Trombocytopenie Leukocytóza Poruchy imunitního systému Hypersenzitivita 1,2 Poruchy metabolismu Anorexie Hyponatremie, 7

a výživy Psychiatrické poruchy Hypomagnezémie Nespavost Nervozita Deprese Zmatenost Poruchy nervového systému Bolest hlavy Závratě Somnolence Poruchy oka Zrakové poruchy Cévní poruchy Periferní otoky Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Kašel Faryngitida Bronchitis Sinusitis Rýma Gastrointestinální poruchy Průjem Zvracení Nausea Bolest břicha Dyspepsie Sucho v ústech Říhání Gastritis Stomatitis Poruchy vnímání chuti Zácpa Flatulence Poruchy jater Hepatitis a žlučových cest Žloutenka Jaterní encefalopatie 3 Poruchy kůže a podkožní tkáně Vyrážka Erytém 2 Svědění Pocení Puchýřnaté reakce 3 Erythema multiforme, toxická epidermální nekrolýza, Stevens- Johnsonův 8

syndrom Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Nespecifická bolest Bolesti v zádech Myalgie Křeče v dolních končetinách Artralgie Fraktury proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů (viz. bod 4.4) Poruchy ledvin a močových cest Infekce močových cest Intersticiální nefritida Poruchy reprodukčního systému a prsu Gynekomastie Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Astenie Chřipkovité onemocnění Bolest hrudi Zimnice na Horečka Vyšetření Zvýšené hladiny jaterních enzymů 3 Zvýšení váhy tělesné 1 Zahrnuje otok obličeje, hypotenzi a dušnost 2 Erytém, puchýřnaté reakce a reakce z hypersenzitivity po vysazení léčby obvykle odezní 3 U pacientů s jaterní cirhózou byla vzácně hlášena jaterní encefalopatie. Při léčbě pacientů s těžkou poruchou funkce jater se doporučuje předepisujícím lékařům opatrnost při prvním zahájení léčby přípravkem Apo-Rabeprazol (viz bod 4.4). 9

4.9 Předávkování Dosavadní zkušenosti s úmyslným nebo náhodným předávkováním jsou omezené. Maximální stanovená dávka nepřekračuje 60 mg 2x denně nebo 160 mg 1x denně. Účinky jsou obecně minimální a jsou charakteristické známým profilem nežádoucích účinků. Tyto účinky jsou reverzibilní bez nutnosti medicínské intervence. Není známo specifické antidotum. Sodná sůl rabeprazolu se výrazně váže na bílkoviny, a není proto dialyzovatelná. Stejně jako u všech případů předávkování je léčba symptomatická a provádějí se obecná podpůrná opatření. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii peptických vředů a refluxní choroby jícnu, inhibitory protonové pumpy. ATC kód: A02B C04 Mechanizmus účinku Sodná sůl rabeprazolu patří do skupiny antisekrečních látek, substituovaných benzimidazolů, které nemají anticholinergní vlastnosti ani vlastnosti H 2 histaminového antagonisty, avšak potlačují sekreci žaludeční kyseliny specifickou inhibicí enzymu H + /K + -ATPázy (kyselá nebo protonová pumpa). Účinek je závislý na dávce a vede k inhibici bazální i stimulované sekrece kyseliny bez ohledu na druh podnětu. Studie na zvířatech ukazují, že sodná sůl rabeprazolu po podání ihned mizí z plazmy i žaludeční sliznice. Rabeprazol jako slabá báze se rychle absorbuje po podání všech dávek a koncentruje se v kyselém prostředí parietálních buněk. Rabeprazol se mění na aktivní sulfonamid pomocí protonace a poté reaguje s přítomnými cysteiny na protonové pumpě. Farmakodynamické účinky Antisekreční účinek 10

Po perorálním podání 20 mg sodné soli rabeprazolu dochází k nástupu antisekrečního účinku během 1 hodiny a maximální účinek se dostavuje za 2 4 hodiny. Za 23 hodin po podání první dávky rabeprazolu dochází k 69 % inhibici bazální sekrece kyseliny a 82 % inhibici jídlem stimulované sekrece. Inhibice trvá až 48 hodin. Inhibiční účinek sodné soli rabeprazolu na sekreci kyseliny mírně narůstá při opakovaném dávkování 1x denně a ustáleného stavu inhibice se dosáhne po 3 dnech. Po vysazení přípravku se sekreční aktivita vrací do normálu během 2 3 dní. Účinky na sérový gastrin V klinických studiích byli pacienti léčeni dávkou 10 nebo 20 mg sodné soli rabeprazolu 1x denně po dobu až 43 měsíců. Hladiny gastrinu v séru se zvyšovaly v prvních 2 8 týdnech, a odrážely tak inhibiční účinky na sekreci kyseliny, přičemž při pokračování v léčbě zůstávaly stabilní. Hladina gastrinu se vrátila na hodnoty před léčbou obvykle za 1 2 týdny po vysazení léčby. V bioptických vzorcích z antra a fundu žaludku získaných od více než 500 pacientů léčených rabeprazolem nebo srovnávacím lékem po dobu až 8 týdnů nebyly zjištěny změny v histologii ECL buněk, stupni gastritidy, výskytu atrofické gastritidy, střevní metaplazii nebo distribuci infekce H. pylori. U více než 250 pacientů sledovaných 36 měsíců nepřerušované léčby nebyly zjištěny významné změny nálezů v porovnání s výchozím stavem. Další účinky Dosud nebyly zjištěny celkové účinky sodné soli rabeprazolu na CNS, kardiovaskulární a dýchací systém. Podávání sodné soli rabeprazolu v perorálních dávkách 20 mg po dobu 2 týdnů nemělo žádné účinky na funkci štítné žlázy, metabolizmus glycidů nebo hladiny parathormonu, kortizonu, estrogenu, testosteronu, prolaktinu, cholecystokininu, sekretinu, glukagonu, folikuly stimulujícího hormonu (FSH), luteinizačního hormonu (LH), reninu, aldosteronu či somatotropního hormonu v oběhu. Klinická účinnost a bezpečnost Studie u zdravých osob prokázaly, že sodná sůl rabeprazolu nemá klinicky významné interakce s amoxicilinem. Rabeprazol neovlivňuje negativně plazmatické koncentrace amoxicilinu nebo klarithromycinu při jejich souběžném podávání za účelem eradikace infekce H. pylori v horní části gastrointestinálního traktu. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti 11

Absorpce Apo-Rabeprazol je enterosolventní tabletová forma sodné soli rabeprazolu. Tato léková forma je nezbytná vzhledem k tomu, že rabeprazol je nestálý v kyselém prostředí. K absorpci dochází až poté, co tableta opustí žaludek. Absorpce je rychlá, vrcholových plazmatických hladin rabeprazolu je dosaženo přibližně za 3,5 hod. po podání 20 mg dávky. Vrcholové plazmatické koncentrace (C max ) a AUC jsou v dávkovacím rozmezí 10 40 mg lineární. Absolutní biologická dostupnost perorální dávky 20 mg (v porovnání s intravenózním podáním) je asi 52 % vzhledem k presystémovému metabolismu, ke kterému z velké části dochází. Biologická dostupnost zřejmě neroste s opakovaným podáním. U zdravých jedinců je plazmatický poločas přibližně 1 hodina (rozptyl 0,7 1,5 hod.) a celková tělesná clearance se odhaduje na 283 ± 98 ml/min. Nebyly zjištěny klinicky významné interakce s jídlem. Na absorpci sodné soli rabeprazolu nemají vliv strava ani denní doba podání. 12

Distribuce v organismu U člověka se asi 97 % rabeprazolu váže na plazmatické proteiny. Biotransformace Sodná sůl rabeprazolu, stejně jako ostatní členové třídy inhibitorů protonové pumpy, se metabolizuje pomocí jaterního systému metabolizace léků cytochromu P450 (CYP450). Studie in vitro s lidskými jaterními mikrosomy naznačily, že sodná sůl rabeprazolu je metabolizována isoenzymy CYP450 (CYP2C19 a CYP3A4). V těchto studiích, v koncentracích předpokládaných v lidské plazmě, rabeprazol neindukuje ani neinhibuje CYP3A4. I když studie in vitro nemusí vždy být prediktivní pro stav in vivo, tyto nálezy naznačují, že se nepředpokládá interakce mezi rabeprazolem a cyklosporinem. Hlavními metabolity u člověka jsou thioeter (M1) a karboxylová kyselina (M6) a minoritní metabolity, zjištěné v nižších koncentracích, jsou sulfon (M2), desmetyl-thioeter (M4) a konjugát merkapturové kyseliny (M5). Pouze desmetylový metabolit (M3) má malou antisekreční aktivitu, tento metabolit však není v plazmě přítomen. Eliminace z organismu Po jednorázovém podání 20 mg sodné soli rabeprazolu značené 14 C nebylo do moči vyloučeno žádné množství nezměněného léku. Močí se vyloučilo přibližně 90 % dávky, a to zejména jako dva metabolity: konjugát merkapturové kyseliny (M5) a karboxylová kyselina (M6), a dále dva neznámé metabolity. Zbytek podané dávky byl zjištěn ve stolici. Pohlaví Po úpravě na tělesnou hmotnost a výšku nebyly po podání jednorázové dávky 20 mg rabeprazolu zjištěny u farmakokinetických parametrů významné rozdíly mezi pohlavími. Porucha funkce ledvin U pacientů se stabilním terminálním selháním ledvin vyžadujícím chronickou hemodialýzu (clearance kreatininu 5 ml/min/1,73 m 2 ) bylo rozdělení rabeprazolu velmi podobné jako u zdravých dobrovolníků. AUC a C max byly u těchto pacientů asi o 35 % nižší než odpovídající parametry u zdravých dobrovolníků. Průměrný poločas rabeprazolu byl u zdravých dobrovolníků 0,82 hodin, u pacientů během hemodialýzy byl 0,95 hodiny a po dialýze 3,6 hodin. Clearance léku u pacientů s onemocněním ledvin vyžadujícím chronickou hemodialýzu byl přibližně dvojnásobný než u zdravých dobrovolníků. 13

Porucha funkce jater Po jednorázovém podání 20 mg rabeprazolu pacientům s chronickým mírným až středně těžkým postižením funkce jater byla AUC dvojnásobná a došlo k 2-3násobnému zvýšení poločasu rabeprazolu v porovnání se zdravými dobrovolníky. Při podávání dávky 20 mg denně po dobu 7 dní se však AUC zvýšila pouze 1,5x a C max pouze 1,2x.Poločas rabeprazolu u pacientů s poruchou funkce jater byl 12,3 hodin v porovnání s 2,1 hodinami u zdravých dobrovolníků. Farmakodynamická odpověď (kontrola žaludečního ph) byla u obou skupin klinicky srovnatelná. Starší pacienti Eliminace rabeprazolu byla u starších pacientů poněkud snížená. Po podávání sodné soli rabeprazolu v dávce 20 mg denně po dobu 7 dní byla AUC přibližně dvojnásobná, C max se zvýšila o 60 % a t½ se zvýšil přibližně o 30 % v porovnání s hodnotami u mladých zdravých dobrovolníků. Nicméně nebyla zjištěna akumulace rabeprazolu. Polymorfismus CYP2C19 Po podávání rabeprazolu v dávce 20 mg denně po dobu 7 dní měli pomalí metabolizéři CYP2C19 hodnoty AUC 1,9x vyšší a t½ 1,6x vyšší, než byly odpovídající parametry u rychlých metabolizérů, přičemž C max se zvýšila pouze o 40 %. 14

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Neklinické účinky byly pozorovány pouze při vystavení dávkám dostatečně převyšujícím maximální dávky u člověka, to znamená, že obavy o bezpečnost u člověka jsou zanedbatelné z hlediska dat získaných na zvířatech. Studie mutagenity přinesly nejasné výsledky. Testy na buněčné linii myšího lymfomu byly pozitivní, ale in vivo testy s mikrojadérkem a testy opravy DNA byly negativní. Studie hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Jádro tablety: Povidon 30 Částečně substituovaná hyprolosa Lehký oxid hořečnatý Mannitol Magnesium-stearát Vnitřní potah: Ethylcelulosa Lehký oxid hořečnatý Enterosolventní potah: Kopolymer MA/EA 1:1 27% Polysorbát 80 Natrium-lauryl-sulfát 15

Mastek Propylenglykol Oxid titaničitý (E171) Žlutý oxid železitý (E172) Červený oxid železitý (E172) (pouze u 10 mg tablet) 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 2 roky 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Blistr Uchovávejte při teplotě do 25 C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. Lahvička Uchovávejte při teplotě do 25 C. Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 6.5 Druh obalu a obsah balení AL-OPA-PVC/AL blistr HDPE lahvička s LDPE uzávěrem obsahujícím vysoušedlo Velikosti balení Blistr: 7, 14, 20, 28, 30, 56, 60, 98 a 100 tablet. 16

Lahvička: 30, 100 a 250 tablet Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení. 6.6 Návod k použití přípravku a pro zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Apotex Europe B.V., Leiden, Nizozemsko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) Apo-Rabeprazol 10 mg enterosolventní tablety: 09/1027/10-C Apo-Rabeprazol 20 mg enterosolventní tablety: 09/1028/10-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 22.12.2010 10. DATUM REVIZE TEXTU 11.10.2012 17