Soukromí na internetu

Soukromí na internetu Podle zákona Zveřejnění fotografie bez souhlasu dotyčné osoby může být vyhodnoceno jako porušování osobnostních práv podle 12 občanského zákoníku, který v odst.1 stanoví, že písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Hacker napadl server libimseti.cz V minulosti do médií prosákla informace o tom, že hacker napadl komunitní server Libimseti.cz a ukradl z něj fotografie chráněné heslem. Tedy takové, které byly původně určeny pouze úzkému okruhu přátel. Pokud na ony snímky narazíte, jistě brzy poznáte proč. Na většině snímků figurují jejich aktéři velmi spoře odění nebo úplně nazí. Lze předpokládat, že mnoho fotografií začne po nechtěném zveřejnění žít svým vlastním životem, a mohou se tak stát základem nějakého fotoserveru. Kdo nese odpovědnost za "zveřejnění" jejich fotografií, které je zcela jistě v rozporu se zákonem? Oni samy, protože je pořídily a nahrály na internet? Anebo onen neznámý hacker? Či snad provozovatel serveru, že je dostatečně nehlídal? Můžeme v tomto případě položit rovnítko mezi nedostatečné zabezpečení a faktické zveřejnění? Další problém se dotýká všech poškozených. Doufejme, že pár let, až se začnou ucházet o svá první místa, nebude už společnost tak pokrytecky puritánská jako dnes, kdy se s oblibou pronásledují a soudí aktéři takových snímků, které vytvořili v dobách svého neuváženého mládí. Ukradené fotografie si však začnou žít svým vlastním životem. A vysvětlujte pak někomu, že jen někdo vykradl vaše soukromé fotoalbum. Když se začal rozšiřovat internet, často padala otázka ohledně diskrétnosti e-mailu. Už tehdy zněla odpověď odborníků nekompromisně: neposílejte jím nic, co byste nenapsali na pohlednici. Dnes je toto sdělení potřeba upravit a rozšířit: neumisťujte na internet nic, co nechcete dříve nebo později vidět na obecní vývěsce.

Nezničitelná digitální realita Stejně lehkomyslně se chováme i k soukromí svého okolí. Zpravodajství informovala o událostech, která sice s Facebookem nesouvisí, ale jde přesně o tentýž princip. Sebevraždu spáchal bývalý ředitel školy, jehož výbuch hněvu a facku uštědřenou žákovi natočené na video na mobilní telefon publikovali jiní žáci na internetu. Digitální realita je nezničitelná, nelze ji vzít zpátky. Co do ní ze svého soukromí vložíme (nebo o nás vloží někdo jiný), bude nás pravděpodobně pronásledovat do konce života. Je třeba o tom mluvit a přemýšlet. Neexistuje způsob, jak by nás mohli ochránit politici nebo úředníci. Našim dětem musí někdo říct, že to nejzajímavější ve svém životě prožijí ve svém soukromí. Když ho pověsí na Facebook, nebudou mít kde své životy žít. Ochrana soukromí a osobních údajů Tématem nemálo diskutovaným je ochrana osobních údajů. V podstatě téměř jakoukoli činností zanecháváme v kyberprostoru stopy, kterých si nemusíme být vůbec vědomi. Naše IP adresy jsou ukládány na serverech, které navštěvujeme, podobně jako fotografie, emaily, vzkazy, kontakty. V podstatě vše, co jsme kdy poslali do virtuálního prostoru, může mít své různé zálohy či kopie. Nedávná zpráva Facebooku informuje uživatele o tom, že všechny údaje na něj vložené bude mít až do konce věků k dispozici a bude je moci využívat (v průběhu psaní textu vychází zpráva, že Facebook prozatímně opatření stahuje). Nijak nám nepomůže mazání účtů. Jestliže ve středověku panovala (poněkud naivní) představa o tom, že naše skutky jsou zaznamenávány do knih kdesi u nebeské brány, pak se tomuto modelu velmi blížíme. Jakákoli šance na nový život může být okamžitě zmařena právě tím, že někdo užije data mnoho let stará. Dívkám, které v patnácti letech sdílejí své (více či méně odhalené) fotografie s kamarády, jistě mohou na vše zapomenout až do chvíle, než se o nich (o mnoho let později) na konkurzu o místo učitelky či ministryně dozví někdo kompetentní. Zatímco podobné věci by zůstaly ještě před desíti či dvaceti lety zapomenuty, dnes mohou představovat vážný problém. A nemusí jít jen o fotografie.

Jistě neoceníte, když se váš budoucí zaměstnavatel dozví, že ještě loni jste jeho firmu považovali za zlodějskou, a že byste si od ní nic nekoupili. Internet je svým způsobem mnohem méně milosrdný, než běžný život. Zatímco na váš přestupek či problém se může za rok či dva zapomenout, Google či Facebook mohou své svědectví vydat autenticky i nemalý časový úsek zpět. To je skutečnost, se kterou jsme nebyli poněkud zvyklí operovat, nebo ji nebrali úplně vážně. Zdá se, že v kyberprostoru se rozhodně nevyplatí chovat jinak než v reálném světě. Možná naopak! Zvláště pro nás prchlivější by mělo platit staré české dvakrát měř a jednou řež. Je potřeba zdůraznit, že skutečnost, že svá data chráníme heslem je sice chválihodná, ale negarantuje nám v podstatě žádnou míru jistoty, že se k datům nikdo jiný nedostane. Zdroj: internet mírně upravené texty

Otázky textu Soukromí na internetu 1. Můžeš (podle zákona) fotit někoho bez jeho svolení, když to nebudeš zveřejňovat? 2. Co znamená výrok, že digitální realita je nezničitelná? 3. Jsou data po smazání e-mailu, nebo zrušení osobního účtu na např. Facebooku definitivně smazána? Pokud ne, kde stále jsou? 4. Vysvětli (třeba příběhem), co autor jednoho z článků myslel větou Stejně lehkomyslně se chováme i k soukromí svého okolí.. 5. Co odborníci tvrdili a tvrdí o obsahu e-mailů, nebo jiných soukromých dat, vystavených kamkoliv na internet? 6. Uveď příklad situace, ve které by tě v budoucnu mohlo poškodit něco, co jsi neuváženě umístil(a) na internet? 7. Autor článku píše, že kyberprostor může své svědectví vydat autenticky i nemalý časový úsek zpět. Jak v souvislosti s tím rozumíš větě: Zvláště pro nás prchlivější by mělo platit staré české dvakrát měř a jednou řež.? Popiš nějakou takovou situaci.