Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrologie a včelařství.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrologie a včelařství Druhová diverzita, početnost a ekologická vazba vybraných skupin synantropních členovců v obci Bošovice Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Vladimír Hula, Ph.D. Vypracovala: Kateřina Weissová Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Druhová diverzita, početnost a ekologická vazba vybraných skupin synantropních členovců v obci Bošovice vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne... Podpis diplomanta.

PODĚKOVÁNÍ Děkuji prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za výběr tématu. Mé největší dík patří vedoucímu diplomové Ing. Vladimíru Hulovi Ph.D za determinaci pavouků, odbornou pomoc a rady při zpracování této diplomové práce.

ABSTRAKT Předkládaná práce je zaměřena na výskyt synantropních pavouků v rodinném domě obce Bošovice. Od ledna do prosince roku 2007 probíhal odchyt pavouků na čtyřech stanovištích. Celkem bylo odchyceno 220 exemplářů, z čehož 164 bylo nedospělých a 56 dospělých pavouků. Celkem se na daných stanovištích nacházelo 22 druhů pavouků zařazených do 13-ti čeledí. Z výsledků průzkumu byly následně stanoveny hodnoty dominance, denzity, ekvitability a frekvence, pro srovnání stanovišť mezi sebou byla vypočtena druhová podobnost. Všechny stanoviště mají diverzitu i ekvitabilitu poměrně vysokou. Druhově a početně nejbohatší je stanoviště č. 1 (pokoj s kuchyní), které má také největší rozlohu. Z určených druhů bylo 41 % typicky synantropních pavouků, ostatní zástupci preferují spíše klimaxová stanoviště. Mezi nalezenými jedinci se vyskytují i poměrně vzácné druhy s prokázaným výskytem mimo danou lokalitu jako např. Theridion blackwalli, Achaearanea tepidariorum (Theridiidae), Ero aphana (Mimetidae), a další. Eudominantním druhem je Steotoda bipunctata snovačka pokoutní. Prováděný průzkum je další studií zpřesňující naše jinak chabé znalosti o problematice synantropních pavouků.

ABSTRACT This study targets appearance of synantropic spiders in a family house in Bosovice. The spider trapping occurred since January till December 2007 at 4 different stations. Overall there was 220 exemplary caught, out of which 220 were immature and 56 were adults. In general there was 22 species belonging to 13 different families caught on all the stations. The research results determined the value of dominance, density, equitability and frequency. The resemblance of the species was counted for comparison of the different stations. The diversity and equitability of the different stations is quite high. The largest station - station no.1 (located in kitchen and living room) is the richest one concerning the number of spiders and different species. 41% of the identified species was the typical synatropic spiders, the rest of the members prefer mostly the climax stations. Some of the found spiders are members of rare species which are not typical for this location, for example: Theridion blackwalli, Achaearanea tepidariorum (Theridiidae), Ero aphana (Mimetidae) etc. Steotoda bipunctata seems to be the eudominant species. This research is another study helping us to understand the problems of synantropic spiders.

OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE...10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED...11 3.1 Charakteristika synantropních členovců...11 3.2 Přehled jednotlivých druhů synantropních členovců...11 3.2.1 Potravinoví a hygieničtí škůdců (a škůdci poškozující různé materiály)... 11 3.2.2 Obtížný hmyz... 23 3.2.3 Škůdci pokojových rostlin... 24 3.2.4 Přehled vybraných nejčastějších synantropních pavouků... 27 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ...29 4.1 Charakteristika zájmového území...29 4.1.1 Lokalizace a územní vztahy... 29 4.1.2 Geologická stavba... 29 4.1.3 Geomorfologické členění... 29 4.1.4 Pedologické charakteristiky... 30 4.1.5 Klimatické poměry... 30 4.1.6 Biogeogafické jednotky v území... 30 4.1.7 Zhodnocení vlivu antropogického tlaku na území... 30 4.2 Popis rodinného domu...31 4.3 Metodika odchytu...32 4.4 Materiál...33 4.5 Synekologické charakteristiky...33 4.5.1 Abundance... 33 4.5.2 Dominance... 34 4.5.3 Diverzita... 34 4.5.4 Ekvitabilita... 35 4.5.5 Druhová podobnost... 35 4.5.6 Frekvence... 35 5 VÝSLEDKY A DISKUSE...36

5.1 Komentovaný seznam odchycených druhů pavouků (dle čeledí)...36 5.1.1 Diskuse k nalezeným druhům pavouků... 45 5.2 Vyhodnocení výsledků...46 5.3 Vyhodnocení výsledků jednotlivých lokalit...48 5.3.1 Stanoviště č. 1 pokoj s kuchyní... 49 5.3.2 Stanoviště č. 2 koupelna s WC... 50 5.3.3 Stanoviště č. 3 komora... 51 5.3.4 Stanoviště č. 4 venkovní zdivo... 53 5.4 Vyhodnocení synekologických charakteristik...54 5.4.1 Stanoviště č. 1 pokoj s kuchyní... 54 5.4.2 Stanoviště č. 2 koupelna s WC... 54 5.4.3 Stanoviště č. 3 komora... 55 5.4.4 Stanoviště č. 4 venkovní zdivo... 55 5.4.5 Druhová podobnost... 55 6 ZÁVĚR...56 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...57 8 SEZNAM V TEXTU ZMÍNĚNÝCH DRUHŮ VČETNĚ ZMÍNĚNÝCH INFORMACÍ...60 9 SEZNAM PŘÍLOH...63

1 ÚVOD Mimo lidí žije v lidských stavbách velký počet živočišných druhů, které lze nalézt téměř všude. Mohou to být vnitřní a vnější parazité člověka, jež jsou přímo vázáni na lidské tělo. Jsou to např. vši (Anoplura), blechy (Siphonaptera), štěnice domácí (Cimex lecturius) a jiní bezobratlí živočichové. Dále se jedná o druhy, které trvale nebo dočasně využívají lidské stavby, či jejich těsné sousedství. Takové druhy nazýváme synantropní. Dokonale se s člověkem sžili a přizpůsobili se životu s ním. Tomuto jevu říkáme synantropizace. Lidské stavby vyhledávají především kvůli snadno dostupné potravě. Obydlí dále mohou sloužit jako vhodné místo k hnízdění a rozmnožování, nebo pouze jako sezónní úkryt před nepříznivými podmínkami. Jedná se tedy o živočichy, kteří cíleně vyhledávají lidské obydlí ku svému prospěchu. Můžeme zde však narazit i na druhy do lidských obydlí zavlečené náhodně, nezáměrně, a to například na rostlinách, palivovém dřevu nebo na domácích zvířatech. Synantropní živočichové mohou lidem způsobovat nejrůznější škody a to jak na potravinách, tak na nejrůznějším materiálu jako je například dřevo, textil, kožešiny a podobně. Mohou být hygienicky závadní díky přenosu původců řady onemocnění. Nemusí ale také škodit vůbec. Pouze využívají lidské sídlo k snadnějšímu získávání potravy např. pavouci (Araneidea). Vadí mnohdy jen svou přítomností (BORKOVCOVÁ, 2003). Synantropní živočichové jsou velmi rozmanitou skupinou, kterou tvoří zástupci kmene: měkkýši (Mollusca), asi nejpočetnějšího kmen členovci (Arthropoda) a kmene strunatci (Chordata). V předkládané diplomové práci se zaměřuji na synantropní pavouky. Prováděla jsem jednoletý odchyt pavouků v rodinném domě v obci Bošovice. Záměrem práce je posoudit druhové složení, početnost v závislosti na ročním období a jejich význam a působení z praktického hlediska. 9

2 CÍL PRÁCE 1. Shromáždit informace týkající se synantropních druhů na území České republiky se zřetelem na pavouky (Araneida) a brouky (Coleoptera) 2. Podle pokynů vedoucího provádět odchyty synantropních druhů v obci Bošovice; věnovat pozornost třem základním typům biotopů - bytové prostory, hospodářská stavení a venkovní části (zdi) staveb 3. Získaný materiál průběžně třídit, částečně determinovat nebo předat k determinaci specialistům 4. Provést kvalitativní a kvantitativní ekologické zhodnocení (abundance, synekologické charakteristiky) 5. Posoudit význam a působení zjištěných druhů z praktického hlediska 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Charakteristika synantropních členovců Jak už bylo v úvodu zmíněno, synantropní členovce můžeme definovat jako druhy žijící trvale nebo dočasně v kontaktu s člověkem a jeho obydlím, či v jeho blízkém okolí. Mají zde dostatek potravy, mohou se zde ukrýt a nerušeně se rozmnožovat a mají vhodnou teplotu pro stálý postemryonální vývoj. Často se jedná o druhy introdukované zavlečené z jiných částí světa. Můžeme je rozdělit na druhy eusynantropní, hemisynantropní a exoantropní (asynyntropní). Eusynantropní druh žije zpravidla výhradně synantroně a ve volné přírodě se takřka nevyskytuje. V lidských stavbách a obydlích si opatřuje potravu a využívá je i k hnízdění. Druh hemisynantropní žije přechodně synantropně. Využívá lidská sídla zpravidla jen sezónně, např. v nepříznivých klimatických podmínkách a podobně. A druh exoantropní (asynantropní) žije trvale mimo synatropní prostředí a do lidských sídel je pouze nezáměrně zavlečen (POKORNÝ & ŠIFNER, 2004; RÖDL, 2004). 3.2 Přehled jednotlivých druhů synantropních členovců 3.2.1 Potravinoví a hygieničtí škůdců (a škůdci poškozující různé materiály) Škůdci potravin, nebo též skladištní škůdci, způsobují nemalé škody jak na skladovaných produktech, tak i na nejrůznějších výrobcích. Způsobují přímé škody žírem, znehodnocují potraviny svými výkaly nebo mohou být vektory různých patogenů (POKORNÝ & ŠIFNER, 2004). Stejskal (1998) řadí mezi nejdůležitější škůdce následující řády a čeledě: 3.2.1.1 Brouci (Coleoptera) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Coleoptera brouci), mezi významné škůdce patří následující čeledi: Potemníkovití (Tenebrionidae) Malí až velcí brouci, převážně tmavě zbarvení. Preferují suchá teplá stanoviště a aktivní jsou za soumraku a v noci. Často se jedná o importované druhy. Někteří patří 11

mezi škůdce skladovaných potravin. Nejznámějším je potemník moučný (Tenebrio molitor), tmavohnědý brouk, 14-18 mm velký s protáhlým tělem, silně sklerotizovaný. Vyskytuje se i volně v přírodě pod tlející kůrou listnatých stromů, ale daleko častěji se objevuje v blízkosti člověka v domech, pekárnách nebo ve mlýnech (ZAHRADNÍK, 2008). Vyvíjí se v mouce a moučných výrobcích. Dále škodí na rýži, kroupách, chlebu atd. Samička klade asi 320 vajíček na povrch substrátu. Vylíhlá larva je zprvu bílá, postupně nabývá žlutavého zbarvení. 14krát se svléká, až je 25-30 mm velká, žlutohnědá s tvrdým chitinem. Pro svůj charakteristický zjev se lidově nazývá moučný červ. Po zakuklení se líhne dospělec zprvu bílý, a po třech dnech postupně zhnědne (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). Nejnebezpečnějším škůdcem čokolády, sušenek či mouky je potemník skladištní (Tribolium confusum). 3-4 mm dlouhý, světle kaštanově červený. Dále škodí na kroupách, krupici, pečivu, obilí, luštěninách a pod. Je velmi pohyblivý a snadno proniká do balených potravin. Samička klade vajíčka na substrát nebo do skulin. Za život naklade průměrně asi 450 vajíček. Vylíhlá larva je bělavá až nažloutlá, v dospělosti až 6 mm velká. Larva se 7-8krát svléká a kuklí se těsně pod povrchem produktu. Vylíhlí brouci jsou schopni rozmnožování za 2-3 dny (BARTOŠ & VERNER, 1979). Potemník hnědý (Tribolium castaneum) škodí podobně jako potemník skladištní, dává však přednost produktům bohatším na tuky. Teplomilný druh, světle červenohnědý. Na konci tykadel má zřetelnou paličku. Nejčastěji se vyskytuje na různých olejnatých semenech a kakaových bobech. Jim je podobný potemník ničivý (Tribolium destructor), 5-5,5 mm velký, tmavě kaštanově hnědý až černý, tykadla a nohy červenohnědé až červené. Vyskytuje se hlavně ve mlýnech, na moučných výrobcích a otrubách, hojný též v domácnostech, zejména ve větších městech. Je to téměř všežravý brouk (BARTOŠ & VERNER, 1979). Červotočovití (Anobiidae) Jsou to brouci 1,5-9 mm velcí s válcovitým tělem a hlavou ukrytou pod štítem. Většina larev žije v suchém odumřelém nebo opracovaném dřevu, některé druhy i v potravinách, drogách a tabáku. Dospělec nepřijímá potravu a dobře létá. Většina červotočovitých je velmi škodlivá. Škodí na nábytku, rámech obrazů i produktech. Mezi nejškodlivější patří červotoč spižní (Stegobium paniceum), červotoč tabákový (Lasioderma serricorne) a červotoč proužkovaný (Anobium punctatum) Brouk je 2-4 mm velký, rezavě hnědý, porostlý chloupky. Larva je bílá, obloukovitě ohnutá, masitá, 12

se žlutohnědou hlavou. Je jedním z nejnebezpečnějších a nejrozšířenějších brouků, kteří se vyskytuje ve skladech a v domácnostech. Velmi častý je kalamitní výskyt. Škodí na výrobcích z mouky, zvláště na tvrdém pečivu, na kroupách, rýži, luštěninách, kůži, papíru, čaji, kávě a kakau. Létá večer a v noci. Samička klade průměrně 60 vajíček na nejrůznější produkty. Mívá 4-8 generací do roka. Červotoč tabákový (Lasioderma serricorne) je hnědý, 2-3 mm velký s jemnými chloupky na povrchu těla. Tropický a subtropický škůdce tabáku a cigaret importovaný k nám. Larva se obvykle vyvíjí uvnitř balíků tabáku, kde se také kuklí. Škodí i na sušeném ovoci a koření. Zpracované dřevo znehodnocuje červotoč proužkovaný (Anobium punctatum). Šedohnědý až šedočerný, 3-4 mm velký. Samička klade vajíčka do míst, kde se vyvíjela předchozí generace. Larva při žíru vydává charakteristický tikot (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). Vyskytuje se především v nábytku, v podlahách a dřevěných sbírkových předmětech. Brouci jsou neškodní, zato larvy způsobují velké škody. Napadené dřevo může být hustě provrtáno chodbami larev a postupně se rozpadat (ZAHRADNÍK, 2008). Vrtavcovití (Ptinidae) Vytváří kukelní komůrky v potravě, dřevu a izolacích. Jsou chladuvzdorní s pomalým vývojem. Způsobují škody pouze na dlouhodobě uskladňovaných zásobách osivech, obilí, těstovinách a koření. Vrtavec zhoubný (Ptinus fur) 2-4,3 mm velký, štít s bílými štětičkami. Samička oválná, krovky hnědé se dvěma světlými příčnými pásy. Sameček štíhlý, červenohnědý. Škůdce osiv a koření (STEJSKAL, 1998). Vrtavec plstnatý (Niptus hololeucus) 3-4,5 mm velký, silně vypouklý tvar těla, povrch je pokryt plstí zlatožlutých chloupků. Je častý v domácnostech, zemědělských usedlostech, v pivovarech a skladech (ZAHRADNÍK, 2008; BARTOŠ & VERNER, 1979). Kornatcovití (Trogositidae) Kornatec skladištní (Tenebroides mauritanicus) je leskle tmavohnědý brouk 6-11 mm velký s hnědočernými tykadly a srdčitým štítem. Krovky s jemnými řadami teček a zoubkem na ramenou. Samička klade průměrně 80 vajíček na potraviny. Vylíhlá larva snadno proniká všemi obaly. Je světlá s tmavohnědou hlavou. Živí se moukou, obilím, fíky a loví i ostatní hmyz. Kuklí se ve dřevu, nebo v kuklící kolébce v mouce či zámotcích zavíječů (STEJSKAL, 1998; BARTOŠ & VERNER, 1979). 13

Lesknáčkovití (Nitidulidae) Drobní teplomilní brouci se zkrácenými krovkami. Lesknáčci rodu Carpophilus jsou škůdci skladovaných potravin. Lesknáček fíkový (Carpophilus hemipterus) je 2-4 mm velký se žlutými skvrnami na každé krovce. Je k nám zavlékán se sušeným ovocem nebo s olejnatými semeny. (STEJSKAL, 1998; BARTOŠ & VERNER, 1979) Lesákovití (Cucujidae) Malí brouci protáhlého, zploštělého těla. Mezi vážné škůdce patří lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis). Tmavohnědý, 2-2,5 mm velký, štít po stranách se šesti zoubky. Vyskytuje se na uskladněném obilí, rýži, tabáku, sušeném ovoci, ořechách, kvasnicích, cukru, čokoládě, kroupách, mouce, pečivu a koření. Bývá v těsném kontaktu s jinými škůdci, protože napadá zrna jimi poškozené. Může pronikat jako dospělec i jako larva přes obaly do potravin, kde se přemnoží do velkých množství. Samička klade průměrně 200 vajíček na obaly potravin nebo do skulin. Larva je žlutá se žlutohnědou hlavou. Její tělo je řídce pokryto chloupky. Je velmi pohyblivá. Má 2-3 generace do roka. Celý vývoj i počet generací je ovlivněn teplotou. Lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus) je tmavě rezavý brouk. Jeho larva je nažloutlá a na zadečku má dva špičaté výrůstky. Oba škodí v obilných skladech a na mouce a moučných výrobcích. U nás má 1-2 generace (BARTOŠ & VERNER, 1979). Kožojedovití (Dermestidae) Drobní až středně velcí brouci. Mají oválně válcovité tělo, které je spolu s křídly pokryto chloupky nebo šupinkami, velké jednoduché oči a na konci tykadel tříčlennou paličku. V přírodě se vyvíjí na zdechlinách a zbytcích živočišného odpadu. Druhotně se přizpůsobili blízkosti člověka, kde žijí v zásobách potravin, na kůži, kožešinách, vycpaninách, peří, sbírkách hmyzu a holubincích (ŠEFROVÁ, 2006). Jsou dobří letci. Významným zástupcem této čeledi je kožojed obecný (Dermestes lardarius). Je 7-9 cm velký, hnědočerný se světlou páskou v přední polovině krovek. Larva je hnědočerná, hustě ochlupená, asi 1 cm dlouhá (BARTOŠ & VERNER, 1979). Škodí brouk i larva. Je hojný v domech a domácnostech, závodech masného průmyslu, ve skladištích i ve včelích úlech (ZAHRADNÍK, 2008). Napadají kůži, kožešiny, sušené maso, ryby a krev, zvířecí odpadky, vlněný textil a peří. Vajíčka klade volně na potravinu. Larvy jsou velmi žravé. Kuklí se na skrytých místech. Má 2 generace za rok. Z dalších druhů 14

kožojedů se nejčastěji vyskytuje kožojed šedý (Dermestes maculatus). Je 5,5-10 mm velký, hnědočerný, po stranách štítu má světlé chloupky a břišní strana je bílá s černými skvrnami. Špičky krovek jsou trnovitě protažené. Napadá hlavně sušené ryby a maso, sušené střívka a kůže (Bartoš & Verner, 1979). Kožešinožrouti rodu Attagenus jsou velcí 3,5-5,5 mm a patří mezi významné škůdce kůží a textilu, ale napadají i obiloviny, mouku, těstoviny apod. Jejich larva se dozadu zužuje a na zadečku má chomáček dlouhých chloupků. Mezi dva nejvýznamnější zástupce tohoto rodu patří kožešinožrout skvrnitý (Attagenus pellio) a kožojed temný (Attagenus unicolor). Rušník obilní (Trogoderma granarium) je karanténním škůdcem importovaným k nám nejčastěji s olejnatými semeny. Je velký 1,5-3 mm, černohnědý s rezavými pásky a bělavými skvrnami na krovkách (BARTOŠ & VERNER, 1979). Korovníkovití (Bostrychidae) Drobní až středně velcí brouci válcovitého těla. Hlava je skrytá pod okrajem štítu a nese paličkovitá tykadla. Štít je zdoben hrbolky. K nám bývají importováni. Korovník obilní (Rhyzopertha dominica) hnědočerný, 2,5-3 mm velký, importován s obilím a rýží do Evropy. Klade vajíčka na obilky. Bílé larvy se zavrtávají do zrn, vyhlodávají je a kuklí se v nich. Škodí na obilí, rýži, v tvrdém pečivu, luštěninách a různých drogách. Silné napadení se projevuje medovým zápachem (BARTOŠ & VERNER 1979). Mandelinkovití (Chrysomelidae) podčeleď: zrnokazovití (Bruchidae) Jsou drobní, 2-5 mm dlouzí, oválného, zavalitého těla, s malou hlavou a vypouklýma očima. Tykadla jsou krátká, pilovitá, štít je široký a zkrácený (ŠEFROVÁ, 2006). V našich podmínkách je nejškodlivější zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum) a zrnokaz fazolový (Acanthoscelides obtectus). V importovaných potravinách se vyskytují také zástupci jiných rodů. Zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum) je 4-5 mm velký šedohnědý. Brouci se živí pylem kvetoucího hrachu. Nakladou vajíčka a vylíhlá larva spotřebuje během svého růstu velkou část obsahu hrachového zrna. Krátce před zakuklením si vyhlodá otvor vedoucí ven ze zrna a tam se zakuklí. Usnadňuje tím cestu vylíhlého brouka ven ze semene. Zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum) je monofágem na hrachu setém a polním. Klíčivost napadeného hrachu bývá snížena až o 75%. Teplomilný zrnokaz fazolový (Acanthoscelides abtectus) byl do Evropy zavlečen z Jižní Ameriky. Je drobnější 2-2,5 mm dlouhý, šedohnědý s podélnými šedými proužky, nohy 15

žlutočervené. Samičky kladou vajíčka po skupinách 10-20 kusech na povrch fazolí nebo na jejich listy, ve skladišti pak přímo na semena. Průměrná kladivost jedné samičky je 100 vajíček. Larvy se vyvíjí uvnitř fazole, kde jich může být až 28. Dospělé larvy vykusují z vnitřní strany semene kruhovité víčko a poté se zakuklí. Škody tohoto brouka jsou poměrně velké. Napadá nejčastěji fazole, čočku, hrách a bob (BARTOŠ & VERNER, 1979). Nosatcovití (Curculinoidae) Charakteristickým znakem této čeledi je hlava protažená v různě utvářený nosec. Ve skladištích patří k nejnebezpečnějším škůdcům rod pilousů (Sitophilulus). Pilous černý (Sitophilus granarius) je smolně hnědý až černý s hrubě tečkovaným štítem, neokřídlený, 3-4,5 mm velký. Vyskytuje se především v domácnosti, ve skladech obilí a škodí především na žitu, pšenici, ječmeni, kukuřici, prosu, pohance a na loupané rýži (ZAHRADNÍK, 2008). Pochází pravděpodobně z Orientu. Způsobuje především hmotnostní škody na zrnech obilí, avšak i ztráta na jakosti je značná. Larva vyžírá zrna a pak se v nich také kuklí. Pilous rýžový (Sitophilus oryzae) je 2,2-3,5 mm velký, hnědý, okřídlený. Škodí stejně jako pilous černý, má jenom rychlejší vývoj. Je teplomilný. Pilous kukuřičný (Sitophilus zeamais) černohnědý, krovky se 4 oranžovými skvrnami, okřídlený, 3,5-5 mm velký. Škůdce skladovaných obilnin a kukuřice. Je importován z Jižní Ameriky, teplomilný, u nás nepřežije zimu (BARTOŠ & VERNER, 1979). Hlodníkovití (Lathridiidae) Drobní ovální brouci, žijící především na plísních. Vyskytují se také na různých skladovaných produktech, někdy i ve velkém množstvím. Nejsou většinou přímými škůdci, spíše znečišťují produkt svou přítomností. Upozorňují na výskyt plísní. Běžně se vyskytuje hlodník sklepní (Enicmus minutus) 1,2-2,4 mm velký, rezavý, hnědý nebo černý. Je častý na obilninách a na plesnivých zdech (STEJSKAL, 1998; BARTOŠ & VERNER, 1979). 3.2.1.2 Motýli (Lepidoptera) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Lepidoptera motýli), mezi významné škůdce patří následující čeledi: 16

Molovití (Tineidae) Většinou velmi drobní motýli s dlouhými tykadly, chlupatou hlavou, úzkými předními a širokými zadními křídly. Některé druhy jsou synantropní a mohou být významnými skladištními a bytovými škůdci. Mol šatní (Tineola bisselliella) je slámově žlutý bez kreseb, s rozpětím křídel 8-18 mm (ŠEFROVÁ, 2006). Samička klade po oplození asi 200 bělavých vajíček do vlněného materiálu. Housenka je bílá s hnědou hlavou a kusadly. Hned po vylíhnutí se začne živit vlákny textilu, popřípadě jiných surovin. Vylučuje vlákna, která jí umožní snadný pohyb a jimiž spřádá bělavé chodbičky sloužící jako úkryt. V nevytápěných objektech mí 1-2, ve vytápěných 3 i více generací do roka. V domácnostech si libuje především v nevětraných šatnících, temných koutech, kobercích, a všude tam kde jsou textilie živočišného původu, kožešiny a peří (BARTOŠ & VERNER, 1979). Stejně velký mol obilní (Nemapogon granellus) má přední křídla s černohnědými skvrnami na světlém podkladu. Přizpůsobil se skladům zemědělských a potravinářských produktů a stal se vážným skladištním škůdcem (NOVÁK & SEVERA, 1990). Housenka škodí na uskladněném obilí, luštěninách, sušeném ovoci a zelenině, houbách a bylinách. Obvykle má 1-2 generace do roka. Samička klade průměrně 60 vajíček přímo na zrna a z nich se vylíhne žlutobílá housenka se světle hnědou hlavou. Prokousává se dovnitř zrn, kde se živí jejich moučnou částí (BARTOŠ & VERNER, 1979; REICHHOLF-RIEHM, 2003). Makadlovkovití (Gelechiidae) Přední křídla jsou obvykle úzká, zadní široká s vytaženou špičkou. Typickým znakem jsou zvětšená srpovitá makadla. Makadlovka obilná (Sitotroga cerealella) s okrově žlutými až žlutohnědými předními křídly s tmavšími skvrnami má rozpětí 12-14 mm. Je skladištním škůdcem. Samička klade 80-300 vajíček v hromádkách nebo jednotlivě. Vylíhlá housenka vyžírá zrna obilnin, luštěnin a kukuřice. Je bílá s bledě žlutou hlavou a rezavými čelistmi. U nás se vyskytuje pouze synantropně. Je to druh zavlečený z jižní Evropy (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). Zaviječovití (Pyralidae) Jedná se o početně velmi bohatou čeleď. Drobní až střední motýli. Zbarvení obvykle nenápadné, nejčastěji šedé nebo hnědé. Zadní křídla jsou trojúhelníkovitá. 17

Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) má rozpětí 20-25 mm. Přední křídla olověně šedá s černými skvrnkami, zadní nápadně bílá. Původně pochází ze Střední Ameriky. U nás je všeobecně hojný zejména ve mlýnech, pekárnách, výrobnách těstovin a skladech potravinářských výrobků, kde housenky působí nesmírné škody (NOVÁK & SEVERA, 1990). Samička klade průměrně 200 vajíček během 10-ti dnů do skulin stěn, na obaly, zrna, mouku a jiné zásoby. Vylíhlá housenka je světle žlutá až bledě růžová s červenohnědou hlavou. Hned po vylíhnutí konzumuje potravu. Škodí na obilí, těstovinách, pečivu, sušeném ovoci a zelenině a podobně. Vytváří vlákno, kterým spojuje mouku do hrudek. Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) je hnědošedý s rozpětím 14-17 mm. Housenka škodí na celých i rozemletých kakaových bobech, čokoládě, ořechách, sušeném ovoci a zelenině, paprice, rýži, obilí, mandlích, bylinách, tabáku a dalším. Zrna slepuje vlákny a vytváří tzv. chuchvalce. Zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) má nápadné zbarvení křídel. Vnitřní část je šedá a vnější část je do 2/3 hnědočervená. Rozpětí křídel 14-19 mm (BARTOŠ & VERNER, 1979). Patří k nejhorším skladištním škůdcům. Živí se různými semeny, ořechy, sušeným ovocem, obilím, pečivem apod. Ve vytápěných budovách se množí rychleji. Domácnosti bývají tímto výhradně nočním a světloplachým motýlem zamořeny (NOVÁK & SEVERA, 1990). 3.2.1.3 Dvoukřídlí (Diptera) ( dle Bartoše & Vernera, 1979) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Diptera dvoukřídlí) Mnoho druhů dvoukřídlých se vyskytuje v lidských obydlích, hospodářstvích, provozovnách i skladech, kde kromě obtěžování, přenášení zárodků chorob, hnilob, plísní a někdy i škodlivých roztočů přímo sami škodí. Mezi nejvýznamnější čeledi dvoukřídlých patří: Octomilky (Drosophilidae) Známé drobné mušky žijící často ve velkém množství na ovoci a rostlinných šťávách. Octomilka velká (Drosophila funebris) je žlutohnědá, 3-4 mm velká muška s červenýma očima. Samička klade vajíčka na měkké ovoce a kvasící tekutiny. Snižují jakost potravin svou přítomností (larvy, uhynulé mušky), mohou přenášet bakterie, plísně, hniloby a kvasinky. 18

Sýrohlodky (Piophilidae) Štíhlé, tmavé mušky škodící hlavně v mlékárenském a masném průmyslu. Sýrohlodka drobná (Piophila casei) je 4-5 mm velká tmavá muška s leskle černým protáhlým zadečkem. Samička klade na povrch sýra 50-80 bělavých vajíček. Vylíhlé larvy škodí přímo ničením produktu. Napadený produkt je zdravotně závadný. Škodí především na sýrech, šunce, špeku. Bzučivkovití (Calliphoridae) Nápadné, obvykle větší robustní mouchy kovově zeleného nebo modrého zbarvení. Jsou významnými škůdci zejména na mase a masných výrobcích. Bzučivka obecná (Calliphora vicina) je leskle modrá, 9-13 mm dlouhá moucha s hojnámi štětinkami po těle. Samičky kladou velký počet vajíček na maso, kde škodí larvy přímým požerem a znečišťováním masa. Dospělci škodí především tím, že přenášejí zárodky hnilob a urychlují tak kažení masa. Mohou také přenášet choroboplodné zárodky. Mouchovití (Muscidae) Do této čeledi patří několik druhů žijících v sídlištích a obydlích člověka. Vyvíjejí se v rozkládajících se živočišných i rostlinných odpadcích. Obtěžují člověka svou přítomností, znečišťují potraviny a mohou pasivně přenášet původce různých onemocnění. Nejdůležitější z nich jsou: moucha domácí (Musca domestica) - je šedohnědá s podélnými pruhy na štítě. Dékla 6-8,5 mm, rozpětí křídel 13-15 mm. Je všeobecně známá. Samička klade hromádky s velkým počtem vajíček. Vyvíjí se především v hnijících a kysajících substrátech. Podobná slunivka pokojová (Fannia canicularis) je štíhlejší, 6 mm dlouhá s rozpětím křídel 12 mm. Larva žije na hnoji, výkalech, hnijících látkách, ale i na sýrech a pod. 3.2.1.4 Blanokřídlí (Hymenoptera) mravencovití (Formicidae) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Hymenoptera blanokřídlí» čeleď Formicidae mravencovití) Mravenci jsou všudypřítomný blanokřídlý hmyz, žijící v koloniích. Stavějí si hnízda mraveniště v zemi, dřevě a velmi často ve stavení nebo jejich těsné blízkosti. Srdcem 19

kolonie je jedna či více královen, které nepřetržitě snášejí vajíčka. Mimo hnízdo jsou nápadné neokřídlené dělnice, které pečují o královnu i potomstvo a zabezpečují pro hnízdo potomstvu. Okřídlení samečci po svatebním letu hynou, samičky ztrácejí křídla a zakládají novou kolonii. Škodí v domácnostech, spížích, skladech, provozovnách a obchodech různým způsobem. Škodí svou přítomností, hlavně dělnice, které napadají nejrůznější produkty, zejména sladké. Některé druhy škodí i požerem na čerstvém mase a jiných potravinářských výrobcích, jiné poškozují i dřevěné zařízení budov (BARTOŠ & VERNER, 1979). Podčeleď: Myrmicinae Mají dobře vysunutelné žihadlo, bývají rezavě hnědě zbarvení. Nejvýznamnějším zástupcem je extrémně teplomilný mravenec farao (Monomorius pharaonis). Pochází pravděpodobně z Indie a jako synantropní druh se v současné době vyskytuje po celém světě (ŠEFROVÁ, 2006). Je všežravec a napadá proto téměř všechny druhy potravin, např. maso a masné výrobky, sýry, pečivo, cukr apod. Ke své existenci potřebuje vodu. Staví si jednoduchá hnízda ve spárách kolem teplovodního a elektrického vedení a bytových jader. Škodí nejen požerem a znečišťování potravy, ale je také hygienickým škůdcem. Je schopen přenášet některé choroboplodné zárodky na potraviny (BARTOŠ & VERNER, 1979). Podčeleď: Formicinae nemají žahadlo, do budov pronikají pouze sezónně (jaro, podzim). Z chodníků a ze zahrad vniká černý mravenec obecný (Lasius niger), který hnízdí v zemi v blízkosti budov. V suterénech budov, na terasách, ve střešních trámech či v květináčích se uhnízdí jeho příbuzní Lasius emarginatus tmavohnědý s červenohnědými končetinami a Lasius brunneus žlutohnědý s tmavší hlavou a zadečkem (STEJSKAL, 1998). 3.2.1.5 Švábi (Blattodea) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Blattodea švábi) Švábi a rusi patří mezi neobtížnější škůdce v lidských obydlích na celém světě. Jejich tělo je silně dorsoventrálně zploštělé, ortognátní hlava je částečně krytá širokým štítem předohrudi. Ústní ústrojí je kousací, tykadla dlouhá, nitkovitá. Přední pár křídel je sklerotizovaný v krytky, zadní pár je blanitý. U některých druhů mohou být křídla zkrácená nebo mohou zcela chybět. Nohy jsou silné, běhavé, opatřené trny. Na zadečku mají zápašné žlázy. Jsou hygieničtí škůdci, kteří přenášejí plísně a původce 20

nebezpečných nákaz. Mohou být příčinou požárů, protože s oblibou vyhledávají jako úkryty elektrické rozvody a skříňky. Způsobují problémy s počítači a zkraty v elektrotechnice. Švábi jsou převážně noční a soumrační živočichové. Samičky kladou 10-40 vajíček v pouzdře (oothékách), které nosí na zadečku až do líhnutí, nebo je odkládají na skrytá místa (STEJSKAL, 1998). Švábi mají nedokonalou proměnu, chybí jim stádium kukly. Larvy jsou zpočátku bělavé, během vývoje tmavnou a postupně získávají zbarvení dospělce. Švábi jsou všežraví a žijí jak volně v přírodě, tak synantropně. Znehodnocují nejrůznější potraviny. U nás jsou nejběžnější dva druhy: rus domácí (Blattella germanica) a šváb obecný (Blatta orientalis). Rus domácí (Blattella germanica) je nejhojnějším synantropním druhem v Evropě. Pochází z jižní Asie. Je poměrně malý, 10-15 mm dlouhý, žlutohnědé barvy, se dvěma černými pruhy na štítu. Samec je světlejší a má užší konec zadečku než samička. Dokáže lézt po svislých a hladkých stěnách. Preferuje teplejší a vlhčí prostředí, častý je proto v restauracích a skladech, v domácnosti se nejdříve objeví v koupelnách a kuchyních. Zřetelně větší šváb obecný (Blatta orientalis) je původem rovněž z jižní Asie. Dosahuje velikosti až 30 mm, je tmavohnědý a není schopen lézt po hladkých stěnách. Nejsou schopni letu: sameček má zkrácená křídla a samička redukována na krátké pahýly. Vyskytuje se nejčastěji ve sklepích a suterénech budov, v šatnách podél teplovodů, v pekárnách a restauracích (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). 3.2.1.6 Pisivky (Psocoptera) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Psocoptera pisivky) Drobní, 1-4 dlouzí živočichové, obvykle světle zbarvení a málo sklerotizovaní. Mají výrazně článkované tělo s tenkými tykadly. Mohutné dlátovité nebo hrotité čelisti slouží k rozrušování a nabodávání potravy. Křídla s výraznou žilnatinou jsou střechovitě složena, u některých rodů scházejí. Pisivky žijí na stromech, hrabance, na skálách, v ptačích hnízdech i synantropně. Většinou bezkřídlé druhy jsou častí a málo vítaní hosté domácností, sklepů, různých skladů, obchodů, potravinářských závodů, knihoven i přírodovědeckých sbírek. Někdy se jim též říká knižní vši. Živí se především plísněmi a nejrůznějšími organickými látkami. Napadají potraviny a potravinářské suroviny, obilniny, olejniny (řepka, slunečnice), jsou častými škůdci herbářů a entomologických sbírek. Pro citlivé osoby jsou silně alergenní. Z našeho území je 21

známo přes 70 druhů, z toho je asi 20 synatropních. Mezi významné druhy v domácnostech patří pisivka bledá (Trogium pulsatorium). Hojná je také pisivka obecná (Lachesilla pedicularia), pisivka hbitá (Psyllipsocus ramburi) a pisivka domácí (Lepinotus inquilinus). Potravinářské suroviny poškozují mechanickým znečišťováním, rozšiřováním plísní i požerem. (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). 3.2.1.7 Roztoči (Acarina) (kmen Arthropoda členovci» podkmen Chelicerata klepítkatci» třída Arachnida pavoukovci» řád Acarina roztoči) Velikost skladištních roztočů je menší než 1 mm. Mohou být jak škodliví, tak užiteční. Negativně se uplatňují jako škůdci uskladněných produktů skladokazi (nejzávažnější škody způsobují na jakosti produktů, závažné jsou rovněž hygienické škody), parazité živočichů, přenašeči původců jejich onemocnění a jako škůdci rostlin. Naproti tomu predátoři hrají pozitivní roli jako přirození bioregulátoři a někteří jsou využíváni v biologické ochraně rostlin. Jedná se o velmi početný řád, proto pouze pár nejvýznamnějších zástupců: Roztoč dravý (Cheyletus eruditus) je bělavý až žlutý o velikosti 0,4-0,8 mm, velmi pohyblivý. Nejčastěji se vyskytuje na skladovaném obilí, kde hubí hlavně škodlivé roztoče. Používá se k biologickému boji. Při přemnožení, či nedostatku kořisti se u něj projevuje kanibalismus. Skladokaz moučný (Acarus siro) je nejrozšířenějším a nejvýznamnějším skladokazem. Tělo má bělavé, lesklé s narůžovělýma nohama. Je velkým škůdcem skladovaného obilí. Způsobuje štiplavý pach obilí, snižuje jeho jakost a při přemnožení je činí hygienicky závadným. Vyžaduje vlhkost substrátu nad 14 %. Dále žije na mouce, moučných výrobcích, těstovinách, koření, drogách, sušeném ovoci apod. O něco menší skladokaz zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) preferuje substráty s vysokým obsahem tuku a bílkovin olejná semena, mléčné a masné výrobky. Kořenohub zhoubný (Rhizoglyphus echinopus) žije na kořenech a ostatních podzemních částech rostlin, živých i uskladněných. Škodí hlavně na cibulích a hlízách. Skladokaz sýrový (Tyrolichus casei) škodí především na tvrdých sýrech. Roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor) je škůdcem skladovaného obilí, mouky, osiv, různých semen, sušené zeleniny, které poškozuje požerem a při přemnožení znehodnocuje zápachem. Byl zjištěn také v muzejních sbírkách. Jemu 22

podobný roztoč domácí (Glycyphagus domesticus) škodí podobně (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). 3.2.2 Obtížný hmyz Zástupci, které sem můžeme zařadit, nejsou příbuzní, ale mají podobný hygienický význam a životní nároky. Vyhledávají teplá, vlhká a tmavá místa s dostatkem úkrytů a potravy. Živí se organickými zbytky a občas poškodí svým požerem potraviny, vlhké tapety, papír, knihy a textil. Dle Stejskala (1998) sem řadíme následující třídy: 3.2.2.1 Rybenka (Zygentoma) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Zygentoma rabenky) Nejhojnějším druhem v domácnostech je rybenka domácí (Lepisma saccharina). Má štíhlé, dorsoventrálně zploštěné, dozadu zúžené tělo, kryté jemnými stříbřitými šupinkami, délky 5-11 mm. Ústní ústrojí je kousací, tykadla tenká, mnohočlánková. Na hlavě jsou jednoduchá, málo dokonalá očka. Zadeček se skládá z 11-ti článků, z nichž poslední nese 3 štěty. Nohy jsou dobře vyvinuté. Jde o čilý, noční hmyz žijící převážně v domácnostech (v koupelnách, na záchodech i v bytech) a provozovnách. Samička klade koncem jara 2-20 drobných žlutých vajíček. Z nich se pak líhnou malé larvy zcela podobné dospělcům, které se 7-14krát svlékají (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). 3.2.2.2 Škvoři (Dermaptera) a mnohonožky (Diplopoda) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Dermaptera škvoři; řád Diplopoda mnohonožky) Vyskytují se v suterénních nebo tmavých vlhkých místnostech a většinou jsou neškodní. Uvádí se, že mohou nakousat uskladněnou zeleninu a ovoce a přenášet na ně zárodky plísní. V obydlích se nejhojněji vyskytuje škvor obecný (Forficula auricularia) (STEJSKAL, 1998). Má protáhlé tělo o velikosti 10-16 mm. První pár křídel tvoří krytky, které jsou zkrácené. Pod nimi jsou složené blanitá křídla 2. páru. Tykadla jsou tenká, poměrně dlouhá, ústní ústrojí kousací. Na konci zadečku jsou silně sklerotizované 23

cerky, klíšťkovité u samců a rovné u samic. Slouží k přidržování, obraně a skládání křídel. Samička klade na skryté místo 20-80 běložlutých vajíček, o které až do vylíhnutí pečuje. Larva prochází 5-ti instary a její vývoj trvá okolo 5-ti měsíců. Larvy i dospělci jsou aktivní v noci a jsou všežraví (BARTOŠ & VERNER, 1979; ŠEFROVÁ, 2006). 3.2.2.3 Rovnokřídlí (Orthoptera) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Orthoptera rovnokřídlí) V suterénech, kotelnách budov, podél teplovodního potrubí, v potravinářských provozovnách a obchodech se vyskytuje cvrček domácí (Acheta domestica). Teplomilný, patrně jihoevropský druh (ŠEFROVÁ, 2006). Je 2-3 cm velký, žlutohnědý. Má velikou hlavou s kousacím ústním ústrojím a tenkými tykadly. Své dlouhé křídla využívá zcela výjimečně. Zato stehna zadních noh jsou velmi silná, uzpůsobená ke skákání. V budovách se dokáže velmi rychle přemnožit. Samička klade za život 200-300 vajíček, z kterých se během 7-14 dnů líhnou larvy. Ty jsou velmi podobné dospělým cvrčkům, několikrát se svlékají, dorůstají a během 30-60 dnů dospívají v dospělce. Živí se organickými zbytky, je aktivní v noci a je nežádoucí především kvůli svému hlasitému cvrkání (BARTOŠ & VERNER, 1979). 3.2.2.4 Dvoukřídlí (Diptera) komárovití (Culicidae) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Diptera dvoukřídlí» čeleď Cucilidae komárovití) Všeobecně známý bodavý hmyz, který často vniká do stavení a obtěžuje člověka i zvířata. Klade vajíčka do vody, kde se dále vyvíjí jejich larvy a kukly. Ústní ústrojí je velmi dlouhé, štíhlé, bodavé. Dospělé samičky sají krev obratlovcům, ale také rostlinné šťávy a nektar, samečkové se živí výhradně nektarem, medovicí a mízou. V ČR žije hlavně komár kalamitní (Aedes vexans), který se přemnožuje hlavně v nížinách (MCGAVIN, 2005). 3.2.3 Škůdci pokojových rostlin Hessayon řadí mezi významné škůdce pokojových rostlin následující skupiny: 24

3.2.3.1 Roztočíkovití (Tarsonemidae) (kmen Arthropoda členovci» třída Arachnida pavoukovci» řád Acarina roztoči» čeleď Tarsonemidae roztočíkovití) Velmi drobní, 0,2-0,3 mm velcí roztoči. Vysávají hlavně mladé, ne zcela vyvinuté rostlinné orgány. Při přemnožení vytváří na spodní straně listu něco jako prachový povlak. Napadená rostlina je zakrnělá, má znetvořené listy a zkroucené stonky. 3.2.3.2 Sviluškovití (Tetranychidae) (kmen Arthropoda členovci» třída Arachnida pavoukovci» řád Acarina roztoči» čeleď Tetranycidae sviluškovití) Velmi drobní, 0,2-1 mm velcí roztoči. Nabodávají a vysávají povrchové vrstvy buněk, hlavně listů a pupenů. Do rostlin vylučují látky, které působí nejen v místě vpichu, listy a plody blednou, žloutnou až hnědnou a předčasně opadávají. 3.2.3.3 Mšice (Aphidoidea) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Hemiptera polokřídlí» nadčeleď Aphidoidea mšice) Malý savý hmyz nejčastěji zelený, ale může být i černý, šedý nebo oranžový, hruškovitého tvaru. Napadá všechny rostliny s měkkými pletivy a nejdříve saje šťávu na vrcholech stonků a na poupatech. Rostlinu oslabují a pokrývají ji lepkavou medovicí. Nacházejí se většinou ve skupinách pod listy. 3.2.3.4 Červcovití (Pseudococcodae) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Hemiptera polokřídlí» nadčeleď Coccoidae červci» čeleď Pseudococcidae červcovití) Měkké, obrvené, 3-4 mm dlouhé tělo, kryté voskovými výpotky, které je dobře chrání. I v dospělosti bývají pohybliví. Sají hlavně v úžlabí a na spodní straně listu. Silněji napadená rostlina vadne, její listy žloutnou a opadávají. 25

3.2.3.5 Puklicovití (Coccidae) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Hemiptera polokřídlí» čeleď Coccoidae puklicovití) 5 mm dlouhé a 3 mm široké tělo je chráněno tvrdou voskovitou pokožkou. Vytváří hnědý vyklenutý štítek. Nepohybliví dospělci se nachází na spodní straně listu hlavně při žilkách. 3.2.3.6 Molice (Aleyrodoidea) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Hemiptera polokřídlí» nadčeleď Aleyrodoidea molice) Drobné, 1-3 mm velké bílé mušky mají tělo pokryto jemným voskovým popraškem, který vylučují ze žláz na zadečku. Bodavě sacím ústním ústrojím poškozují rostlinná pletiva. Nazelenalé larvy sají na spodní straně listu a pokrývají ji lepkavou medovicí. 3.2.3.7 Třásněnky (Terebrantia) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Thysanoptera třásnokřídlí» podřád Thysanoptera třásněnky) Dospělí jedinci vypadají jako malé drobné mušky, vyskytující se nejčastěji na pupenech a poupatech rostlin. Jejich křídla jsou zakončena dlouhými jemnými chloupky. Nejčastěji se vyskytuje třásněnka skleníková (Heliothrips haemorrhoidalis) má tmavohnědé válcové tělo a na spodní části má žluté tečky. Larvy se vyvíjejí v půdě, dospělci pak škodí posátím, přičemž vytvářejí na listech a květech stříbřité povlaky. 3.2.3.8 Smutnicovití (Sciaridae) (kmen Arthropoda členovci» třída Insecta hmyz» řád Diptera dvoukřídlí» čeleď Sciaridae smutnicovití) Drobní málo sklerotizovaní dvoukřídlí. Dospělci poletující kolem rostlin jsou neškodní. Kladou však na substrát vajíčka a z nic vylíhlé larvy s černou hlavou mohou 26

někdy škodit na mladých koříncích, i když se převážně živí organickými látkami ze substrátu. 3.2.4 Přehled vybraných nejčastějších synantropních pavouků (kmen Arthropoda členovci» podkmen Chelicerata klepítkatci» třída Arachnida pavoukovci» řád Araneida pavouci) V České republice se vyskytuje celkem 830 druhů pavouků (BUCHAR & RŮŽIČKA, 2002), na světě 40024 (PLATNICK, 2008) Dle Bellmann (2004) se v domácnostech vyskytují nejčastěji následují druhy pavouků: Třesavka velká (Pholcus phalangiodes) typický synantropní druh o velikosti 8-12 mm. Má mimořádně dlouhé tenké nohy. Zbarvení šedožluté s nepříliš zřetelnou tmavou kresbou. Vyskytuje se téměř výhradně v budovách, především v suchých a poměrně teplých sklepních prostorách. Pravidelně se také vyskytuje v novostavbách. Téměř všude hojný. Pavučinová síť je tvořen velice řídce a nepravidelně s hrubými oky. Staví si ji zpravidla při okrajích stropu nebo v rozích. Když je třesavky v nebezpečí, rozkmitá tělo a pavučinu tak rychle, že se stane prakticky neviditelná (BUCHAR, 1998). Snovačka pokoutní (Steatoda bipunctata) je dlouhá 5-7 mm. Tělo značně lesklé, zbarvené tmavě hnědě, zadeček nahoře o něco světlejší, po stranách dokola s žlutobílým pruhem. Vyskytuje se hlavně v budovách. Jak ve sklepech, tak i obývacích místnostech velmi hojný. Pokoutník tmavý (Teganaria atrica) dlouhonohý a nápadně chlupatý pavouk 12-18 mm dlouhý. Šedožlutě zbarvený s tmavě hnědým nádechem, zadeček s nepříliš zřetelnými lomenými příčnými proužky. Je téměř všude hojný. Vyskytuje se převážně v budovách, zvláště ve sklepních prostorech. Cedivka domovní (Amaurobius ferox) krátkonohý mohutný pavouk 16 mm dlouhý. Zbarvení téměř černé s nevýraznými světlejšími skvrnami na zadečku. Vyskytuje se ve 27

sklepních prostorách, v teplejších oblastech také volně (často však v bezprostřední blízkosti obytných budov), především v jižní části střední Evropy. Tento druh si staví (např. ve výklencích zdí) nálevkovité pavučiny, které si pokrývá jemnou vatou. Lepovka jižní (Scytodes thoracica) pavouk dlouhý 4-6 mm, žlutavé až světle hnědé barvy s tmavými skvrnami, které vytváří na hlavohrudi charakteristický vzorek. Ve střední Evropě téměř výhradně v domech (v provozech s trvale teplým ale sušším prostředím), v jižní Evropě pod kameny. Nehojný, ale bezpochyby často přehlížený druh. Na lov vychází pouze v noci, proto může uniknout pozornosti. Lepovka tvoří v části svých jedových žláz lepivá vlákna, která zvrací ze svých chelicer a vrhá jako laso na svoji kořist. Pohybuje se značně pomalu po stěnách místností a loví komáry a jiný drobný hmyz. Křižák podkorní (Nuctenea umbratica) má nápadně kožovitý povrch těla, dlouhý 13-16 mm. Tmavě hnědý až téměř černý, se světle lemovanou kresbou na zadečku. Vyskytuje se na vnějších stěnách budov ve štěrbinách, rovněž na plotech a pod kůrou stromů velmi hojně. 28

4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 Charakteristika zájmového území 4.1.1 Lokalizace a územní vztahy Kraj Jihomoravský Okres Vyškov Obec Bošovice Kód katastrálního území: 608599 Katastrální výměra: 1287,71 ha Počet obyvatel: 1062 (k 11. 2007) Obec Bošovice leží v nejjižnější části okresu Vyškov Jihomoravského kraje. Rozkládá se v mírné kotlině otevřené k severu, v podhůří Ždánického lesa. Katastr obce sousedí s okresy Brno-venkov (Těšany), Břeclav (Borkovany a Velké Hostěrátky) a lesem s okresem Hodonín. Jedná se o zvlněný reliéf. Bošovice se nachází ve výšce 220 300 m n. m. Velikost katastrálního území Bošovic je cca 1 287,71 ha (KOŠŤÁLOVÁ, 2007; ČÚZK, 2008; B3, 2008). 4.1.2 Geologická stavba Katastrální území obce náleží k západním Karpatům, ke geologickému celku Paleocén, tvořeného jíly, jílovci s lávkami pískovců a vrstvičkami rohovců (CULEK, 2003). 4.1.3 Geomorfologické členění Vlastní území sídelního útvaru náleží k provincii Západní Karpaty soustavy vnějších západních Karpat, podsoustavy Středomoravských Karpat a celku Ždánického lesa. Z geomorfologického hlediska, týkajícího se typu reliéfu, patří území k typu reliéfu akumulačního. Lze zde vyčlenit vrásnozlomové struktury druhohorní a třetihorní (CULEK, 2003). 29

4.1.4 Pedologické charakteristiky Z hlediska rozšíření typů půd leží katastr obce na hranici černozemě a rendzimů. Po stránce půdního druhu jsou tyto půdy označeny jako půdy jílovité až jíly. Propustnost puklinová, omezená. Hladina podzemní vody nespojitá, místy napjatá. Vodní režim těchto půd je normální, zrnitost je středně těžká, geologický substrát spraše a sprašové hlíny (CHVOJKA & KADEŘÁBEK, 1996). 4.1.5 Klimatické poměry Obec se nachází v teplé klimatické oblasti, okrsku A3 teplého mírně suchého s mírnou zimou. Průměrná roční teplota sídelního útvaru je 8,7 C. Průměrné roční teploty letního půlroku dosahují 12 16 C. Průměrné teploty zimního období kolísají od 0,5 do 2,5 C. Lokalita obce má průměrný úhrn srážek cca 490,1 mm. Nejvíce srážek spadne v letních měsících (VI.-VIII.), nejčastěji v červenci. Nejméně srážek je v dubnu. Počet dní se sněhovou pokrývkou se pohybuje mezi 40 až 85 dny (CHMU, 2008; CHVOJKA & KADEŘÁBEK, 1996). 4.1.6 Biogeogafické jednotky v území Katastrální území Bošovic spadá do Ždánicko-litenčického bioregionu, který leží ve středu jižní Moravy, zabírá severní část geomorfologického celku Ždánický les, severní okraj celku Kyjovská pahorkatina a celek Litenčická pahorkatina. Bioregion obepíná skoro ze všech stran Chřibský bioregion a má plochu 928 km 2. Bioregion je tvořen nízkou teplou pahorkatinou na měkkých vápnitých sedimentech a tvoří přechod mezi typickými částmi západokarpatské a severopanonské provincie (CULEK, 2003). 4.1.7 Zhodnocení vlivu antropogického tlaku na území Obec Bošovice je intenzivně využívané území. V krajině převažuje zemědělské využití půdy, která je díky špatnému velkoplošnému obhospodařování ohrožena vodní a částečně i větrnou erozí. 30

Dochází k mírnému nárůstu počtu obyvatel. Předpokládá se, že v časovém horizontu 10-15 let bude nárůst počtu obyvatel ze stávajících 1062 na 1150 obyvatel. Tlak na krajinu je tedy mírně vzrůstající. Negativně je také ovlivněno ovzduší z místních topenišť (KOŠŤÁLOVÁ, 2007). 4.2 Popis rodinného domu Rodinný dům je umístěn v jihozápadním svahu. Jedná se o nepodsklepený, jednopodlažní domek s půdní vestavbou. Byl postaven v roce 1998. V přízemí je umístěno zádveří, komora, kuchyně propojená s obývacím prostorem a koupelna s WC (vzájemně odděleno přepážkou). V podkroví jsou tři obytné pokoje a šatna. Všechny místnosti jsou odvětrány okny a kromě komory jsou vytápěny elektrickými přímotopy. Technické údaje jsou převzaty z Dorazilová (1997). Odchyt probíhal na následujících stanovištích: Stanoviště č. 1 Obývací pokoj s kuchyní Velký prostor o celkové rozloze 45,66 m 2 je tvořen obývacím pokojem a kuchyní. Vytápění je zajištěno pomocí dvou přímotopných radiátorů, doplněno krbem. K odvětrání místnosti slouží čtyři okna a balkónové dveře. U krbu je v proutěných koších celoročně uskladněno dřevo (další možný zdroj druhů z volné přírody). Z obývacího prostoru je možno točitým schodištěm vystoupit do podkroví. Podlahu tvoří laminátová plovoucí podlaha. V celé místnosti je velký počet pokojových květin a v kuchyni jsou navíc uskladněny potraviny, což má určitý vliv na výskyt potravinových škůdců (viz. obrázek č. 10, 11 v Příloze). Stanoviště č. 2 Koupelna s WC Sociální zařízení domu je tvořeno koupelnou a WC. Koupelna se sprchovým koutem a umyvadlem je od WC opticky oddělena polopříčkou. Odvětrání celé místnosti je zajištěno oknem, vytápění obstarává elektrický přímotop. Podlahu tvoří keramická dlažba. Velikost celé místnosti je 6,35 m 2 (viz. obrázek č. 12 v Příloze). 31

Stanoviště č. 3 Komora Jedná se o místnost o velikosti 4,75 m 2 s oknem, které je po většinu léta pootevřené. Podlahu tvoří keramická dlažba. Místnost není vytápěná a teplota přes zimu klesá pod 15 C. Z části slouží tento prostor jako komora (určená k uskladnění potravin) a z části jako odkládací místnost. V létě se zde suší květiny, což má za následek vniknutí hmyzu různých druhů vyskytujících se ve volné přírodě (viz. obrázek č. 13 v Příloze). Stanoviště č. 4 Venkovní zdivo Domek je postaven z keramických tvárnic, opatřen sedlovou střechou s dřevěným krovem. Jako krytina byla použita střešní pálená taška v barvě tmavě červené. Venkovní omítky jsou vápenocementové v barvě bílé. Všechna dřevěná okna, opatřená ditermálním sklem jsou otevíravá a vyklápěcí. Vstupní dveře jsou rovněž dřevěné jednokřídlové. Dům je posazen do silně svažitého terénu, otočen na jihozápad. Celý svah je osázen okrasnými keři a rostlinami. Před domem se nachází podélný záhon s bylinami a ovocný strom. U vstupu je zatravněná terasa. Za domem svah pokračuje zatravněnou zahradou. V její nejnižší části, v těsné blízkosti domu, je umístěn kotec se psy. Z levé strany domu se nachází betonový chodník a starý neobydlený dům (viz. obrázek č. 14, 15 v Příloze). 4.3 Metodika odchytu Odchyt synantropních druhů členovců probíhal v rodinném domě v obci Bošovice. Probíhal od ledna do prosince roku 2007 (31.1.2007, 28.2.2007, 31.3.2007, 29.4.2007, 30.5.2007, 29.6.2007, 30.7.2007, 31.8.2007, 29.9.2007, 31.10.2007, 30.11.2007, 30.12.2007), na následujících stanovištích: Stanoviště č.1 Obývací pokoj s kuchyní Stanoviště č.2 Koupelna s WC Stanoviště č.3 Komora Stanoviště č.4 Venkovní zdivo 32