Ústavní právo a státověda Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011
Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Ústavní právo a státověda, vyučovaného na právnické fakultě UK. Text vytvořili sami studenti druhého ročníku, nemusí tedy být i přes veškeré korektury zcela správný a autoři nepřebírají žádnou odpovědnost za výsledek zkoušky. Texty byly vytvořeny na wiki studentů PF UK http://ius.tulacek.eu/. Soubor vygenerován: 16.12.2011, 03:49 ii
Obsah 1 Skupina A 1 1.1 Předmět a prameny ústavního práva.................................... 1 Předmět ústavního práva.......................................... 1 Prameny ústavního práva.......................................... 3 1.2 Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989............................................... 4 Státovědný základ.............................................. 4 1918... 1938-1945 5 1948 1989...................................................... 6 Pl. ÚS 14/94 Dreithaler.......................................... 6 1.3 Ústavní pořádek............................................... 8 Místo principů v ústavním právu...................................... 10 1.4 Ústava ČR - vznik, koncepce, forma, obsah................................ 11 Historický kontext vzniku ústav států střední a východní Evropy.................... 11 Proces vzniku Ústavy ČR.......................................... 11 Historická podmíněnost ústavního vývoje................................. 13 Koncepce Ústavy ČR............................................. 13 Forma Ústavy ČR.............................................. 14 Funkce ústavy ČR.............................................. 16 Obsah Ústavy ČR.............................................. 17 1.5 Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR............................ 18 Přístupy ke vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva........................ 18 Vývoj vztahu Československa k mezinárodnímu právu.......................... 19 Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva ČR.......................... 19 Definiční znaky mezinárodních smluv.................................... 20 Prezident republiky.............................................. 22 1.6 Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR.......... 22 Členství ČR v EU.............................................. 22 Přenos pravomocí ČR na EU........................................ 23 Povaha práva EU............................................... 24 Vztah práva ČR a práva EU........................................ 25 Občanství EU................................................. 26 Ústavní orgány ČR a orgány EU...................................... 27 Nálezy ÚS................................................... 28 1.7 Československá a česká státní idea obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR................................ 30 Československá a česká státní idea 30 Aktuální význam ústavních tradic..................................... 30 Státní symboly a jiná symbolika ČR.................................... 31 Užívání státních symbolů.......................................... 32 Další zákonné a neoficiální formy symbolizující ČR............................ 33 1.8 Ústavní charakteristika ČR; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát........ 34 Ústavní vymezení ČR............................................ 34 ČR jako demokratický právní stát..................................... 35 Ústavní sebeomezení státu.......................................... 36 ČR jako sekulární stát............................................ 37 iii
OBSAH OBSAH Nálezy ÚS................................................... 37 1.9 Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR.. 38 Státovědný základ.............................................. 38 Jednota a dělba moci v ústavním vývoji.................................. 39 Dělba moci v konstrukci Ústavy ČR.................................... 40 Nálezy ÚS................................................... 42 1.10 Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor................... 42 Státovědný základ.............................................. 42 Historická geneze............................................... 43 Ústavní zakotvení suverenity lidu...................................... 43 Suverenita lidu suverenita státu..................................... 44 Formy uskutečňování suverenity lidu.................................... 44 Právo na odpor................................................ 46 Související instituty platného práva ČR.................................. 47 1.11 Volební právo a volební systémy v ČR................................... 47 Historie... 47 Právní úprava................................................. 48 Volební právo a jeho principy........................................ 49 Volební systém................................................ 49 Ústavní východiska voleb.......................................... 50 Mezinárodněprávní východiska voleb.................................... 51 Obecná ustanovení voleb do Parlamentu ČR 51 Volby do Poslanecké sněmovny....................................... 53 Volby do Senátu............................................... 55 Volby do zastupitelstev obcí......................................... 56 Volby do zastupitelstev krajů........................................ 58 Volby do Evropského parlamentu...................................... 59 Co se (možná) chystá, aneb z Programového prohlášení vlády (4.srpen 2010)............. 61 Nálezy ÚS................................................... 61 Další způsoby ustavování do funkcí..................................... 62 1.12 Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR.................................. 63 Soudní ochrana ve věcech seznamu voličů..................... 63 Soudní ochrana ve věcech registrace kandidátních listin a přihlášek k registraci............ 63 Neplatnost voleb, neplatnost hlasování, neplatnost volby některého z kandidátů............ 64 Ochrana ve věcech zániku mandátu 64 Soudní řízení ve věcech volebních...................................... 64 Nálezy ÚS................................................... 65 1.13 Zákonodárná moc v ČR 65 Historický vývoj............................................... 65 Právní úprava zákonodárné moci...................................... 67 Parlamentarismus v České republice.................................... 68 Pravomoci Parlamentu České republiky.................................. 69 Komory Parlamentu České republiky.................................... 72 Orgány a funkcionáři komor Parlamentu ČR................................ 73 Organizace jednání komor Parlamentu ČR................................. 76 Usnášení komor a hlasování................. 76 1.14 Mandát poslance a senátora vznik, obsah, záruky, zánik........................ 78 Mandát.... 78 Vznik mandátu 78 Obsah mandátu..... 79 Záruky výkonu mandátu........................................... 80 Zánik mandátu 81 Další informace 81 Historie..... 83 Klouzavý mandát............................................... 84 Poznámky................................................... 84 1.15 Legislativní proces v ČR........................................... 84 Právní úprava zákonodárného procesu................................... 85 Fáze legislativního procesu......................................... 85 Zvláštní procedury.............................................. 92 Význam vlády při legislativním procesu.................................. 93 Role Ústavního soudu............................................ 96 Relevantní nálezy ÚS............................................. 96 1.16 Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR.............................. 100 iv
OBSAH OBSAH Právní úprava................................................. 100 Východiska.................................................. 100 Sbírka zákonů........ 101 Sbírka mezinárodních smluv....... 102 Společná ustanovení pro Sb. a Sb. m. s................................... 103 Publikace dalších právních předpisů.................................... 103 1.17 Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů......... 105 Pojem ústavní činitel............................................. 105 Imunita... 105 Význam slibu................................................. 108 Délka funkčních období ústavních činitelů 109 Aktuální návrhy............................................... 110 1.18 Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR.......................... 110 Ústavní činitelé........... 110 Další způsoby ustavování do funkcí..................................... 117 1.19 Výkonná moc ČR............................................... 118 Prezident republiky.............................................. 118 Vláda.................... 118 Ministerstva a jiné ústřední správní úřady................................. 118 Jiné ústřední správní úřady......................................... 119 Další orgány státu s celostátní územní působností............................. 122 Orgány územní samosprávy......................................... 122 Normotvorba jiných správních úřadů.................................... 123 Státní zastupitelství............................................. 123 1.20 Prezident republiky ČR........................................... 125 Historické postavení............................................. 125 1. Hlava státu...................... 127 2. Vznik, trvání a zánik funkce prezidenta republiky........................... 129 3-4. Pravomoci prezidenta.......................................... 129 5. Sídlo a kancelář prezidenta, ochrana, plat................................ 129 Aktuálně - přímá volba prezidenta..................................... 130 1.21 Pravomoci prezidenta republiky....................................... 130 Pravomoci prezidenta republiky vůči Parlamentu ČR........................... 131 Pravomoci prezidenta republiky vůči vládě a jiným orgánům výkonné moci.............. 132 Pravomoci prezidenta republiky vůči moci soudní............................. 134 Pravomoci prezidenta republiky k jiným ústavním orgánům....................... 135 Další pravomoci prezidenta republiky.................................... 135 Nálezy ÚS................................................... 136 1.22 Vláda ČR......... 137 Postavení vlády v historii.......................................... 137 Ústavní postavení vlády........................................... 138 Normotvorba vlády ČR........................................... 144 Struktura ministerstev a jiných ústředních správních orgánů....................... 144 Nálezy ÚS................................................... 145 1.23 Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky...... 145 Právní úprava v ČR............................................. 145 Obecně o soudní moci... 145 Soudní moc v české historii......................................... 149 Soudní moc v ČR............................................... 150 Nálezy ÚS................................................... 154 1.24 Ústavní soud v ústavním systému ČR................................... 154 Právní úprava................................................. 154 Koncepce ÚS obecně............................................. 155 Ústavní soud v české historii 155 Charakteristika činnosti........................................... 157 Soudce ÚS................................................... 158 Orgány ÚS.................................................. 159 ÚS x jiné ústavní orgány........................................... 160 1.25 Působnost Ústavního soudu a řízení před ním............................... 161 Obecná úprava řízení před ÚS........................................ 162 Jednotlivá řízení před ÚS.......................................... 163 Kárné řízení... 170 Současná situace............................................... 171 v
OBSAH OBSAH 1.26 Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem.......................... 171 1.27 Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu..................... 172 Rozhodnutí ÚS................................................ 174 Závaznost rozhodnutí ÚS.......................................... 175 Prameny ústavního práva v ČR v souvislosti s rozhodovací činností ÚS................. 176 Význam judikatury ÚS............................................ 176 1.28 Soustava soudů ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady................. 177 Soustava soudů ČR....... 177 Jmenování a odvolávání soudců 179 Přísedící..... 180 Soudcovské rady............................................... 180 Nálezy ÚS................................................... 181 1.29 Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR.......................... 181 Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)....................................... 182 Veřejný ochránce práv (VOP)........................................ 185 Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)................................ 187 Česká národní banka (ČNB)......................................... 188 Státní zastupitelství............................................. 190 1.30 Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR.................... 191 Zákonná úprava................................................ 191 Územní členění státu X Samospráva.................................... 191 Pojmy (obecně)................................................ 192 Charakteristika územních samosprávných celků.............................. 194 Samostatná působnost územních samosprávných celků.......................... 195 Orgány územních samosprávných celků.................................. 196 Normotvorba územních samosprávných celků............................... 197 Zásahy státu do samosprávy......................................... 197 Nálezy ÚS................................................... 198 1.31 Zajišt ování bezpečnosti v ČR - ústavní a zákonná úprava........................ 199 Pojetí a význam bezpečnosti státu..................................... 199 Mimořádné stavy............................................... 200 Subjekty zabezpečující bezpečnost státu.................................. 201 2 Skupina B 205 2.32 Státní občanství vznik, právní úprava, zánik............................... 205 Právní úprava státního občanství v ČR.................................. 206 Vznik a zánik státního občanství...................................... 206 Principy právní úpravy státního občanství v ČR............................. 208 Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství..................... 209 2.33 Listina základních práv a svobod vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám 209 Vznik Listiny................................................. 210 Ideové zdroje................................................. 211 Struktura listiny............................................... 211 Obsah................. 212 Vztah Listiny a mezinárodních smluv.................................... 213 2.34 Subjekty práv a svobod v Listině...................................... 214 Subjekt práva................................................. 214 Dělení subjektů v Listině.......................................... 214 Jednotlivé subjekty v Listině a práva jim určená............................. 215 2.35 Základní práva a svobody pojem, prameny, funkce........................... 220 Právo X svoboda......... 220 Negativní X pozitivní status práv...................................... 220 Základní práva a svobody.......................................... 220 Hlava II. LZPS, oddíl první: Základní lidská práva a svobody...................... 220 Ideové zdroje................................................. 222 Klasifikace základních práv a svobod.................................... 223 2.36 Obecná ustanovení listiny.......................................... 223 Obecná ustanovení dle uspořádání v Listině................................ 224 2.37 Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině........ 229 Povinnosti a omezení základních práv a svobod v ČR........................... 229 Povinnosti a omezení v Listině základních práv a svobod......................... 230 vi
OBSAH OBSAH 2.38 Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu........... 231 Princip rovnosti a zákaz diskriminace.................................... 231 Rozhodování ÚS............................................... 232 2.39 Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR.............................. 234 Základní práva a svobody obecně..................................... 234 Listina základních práv a svobod, Hlava II. Lidská práva a základní svobody............. 235 Další práva v Listině............................................. 235 Některá tato práva jsou dále upravena v zákonech............................ 236 2.40 Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR............................... 236 Vlastnictví.................................................. 236 Ústavní vývoj vlastnického práva u nás.................................. 237 Ústavní úprava v ČR............................................. 237 Mezinárodní úprava............................................. 239 Nálezy ÚS................................................... 239 Poznámka......................................... 239 2.41 Politická práva v Listině subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky.......... 239 Obecná systematika úpravy v Listině.................................... 240 Obecná charakteristika politických práv.................................. 240 Historie a mezinárodněprávní úprava.................................... 240 Subjekty.................................................... 241 Obsah. 241 Omezení.......................... 241 Konkretizace politických práv v běžném zákonodárství.......................... 242 Soutěž politických sil............................................. 242 2.42 Svoboda projevu a právo na informace v ČR............................... 242 Listina základních práv a svobod...................................... 242 Svoboda projevu............................................... 243 Právo na informace.... 243 Mezinárodněprávní úprava.......................................... 244 Nálezy ÚS................................................... 244 2.43 Petiční právo................................................. 245 Ústavní vývoj petičního práva v Čechách od roku 1918.......................... 245 Zákonná úprava v ČR............................................ 246 Petiční právo v jednacích řádech komor Parlamentu ČR......................... 246 Petiční právo v Evropské unii........................................ 247 Petice................... 248 Petiční právo a ochrana osobních údajů.................................. 249 Nálezy ÚS k problematice petičního práva................................. 249 Zvláštní případy užití a úprava petičního práva.............................. 250 2.44 Shromažd ovací právo............................................ 250 Obecná charakteristika 250 Právní úprava................................................. 251 Zásahy do výkonu práva shromažd ovacího................................. 251 Porušení předpisů o právu shromažd ovacím................................ 252 Judikatura................................................... 253 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod........................... 254 Evropský soud pro lidská práva....................................... 254 2.45 Sdružovací právo............................................... 254 Právní úprava................................................. 254 Sdružovací právo............................................... 255 Odborové organizace čl. 27 LZPS...................................... 256 Sdružování v církvích a náboženských společnostech........................... 257 Sdružování v politických stranách a politických hnutích......................... 257 Srovnání sdružování v politických stranách a v občanských sdruženích................. 258 2.46 Politické strany v právním řádu ČR.................................... 258 Právní úprava................................................. 258 Ústavní východiska.............................................. 258 Sdružování v politických stranách a politických hnutích......................... 258 Listina základních práva a svobod..................................... 258 Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (zák. č. 424/1991 Sb.)....... 259 Vztah státu k politickým stranám..................................... 259 Vztah občana a politické strany....................................... 259 Vznik 259 Zánik..................................................... 259 vii
OBSAH OBSAH Hospodaření stran.............................................. 260 Nálezy ÚS a rozhodnutí NSS........................................ 260 2.47 Ústavní ochrana menšin v ČR 262 Historie............ 262 Ukotvení v ústavním pořádku........................................ 262 Ochrana národnostních a etnických menšin................................ 262 Ustanovení Listiny - čl. 24 a 25....................................... 264 2.48 Principy sociálního státu v Listině..................................... 264 Sociální stát.................................................. 264 Hospodářská, sociální a kulturní práva (IV. Hlava Listiny)........................ 265 Princip solidarity............................................... 265 Sociální funkce vlastnictví 266 Listina čl. 26-35............................................... 266 Charakter sociálních práv dle ÚS (Pl. ÚS 1/08, Pl.ÚS 2/08)....................... 267 2.49 Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině............................. 268 Ústava ČR............ Listina základních práv a svobod...................................... 268 268 Ochrana životního prostředí v zákonech ČR................................ 269 Principy ochrany životního prostředí.................................... 269 2.50 Právo na spravedlivý proces v Listině................................... 270 Právo na spravedlivý proces......................................... 270 Historie 270 Listina..................................................... 270 Právo na spravedlivý proces v judikatuře ÚS............................... 273 2.51 Prostředky ochrany základních práv a svobod............................... 273 Právo na spravedlivý proces......................................... 274 Ústavní soudnictví... 274 Mezinárodní soudnictví 275 Správní soudnictví.............................................. 275 Veřejný ochránce práv (ombudsman).................................... 275 viii
Kapitola 2 Skupina B 2.32. Státní občanství vznik, právní úprava, zánik. Státní občané jsou jedním z hlavních znaků moderního státu. Ve starověkém Římě status civitatis, v českých dějinách inkolát, vznik současného pojmu ze 3. stavu (měšt anstva) během VFR. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako konstitucionalismus, politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob nevolnictví nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada ius soli. Až Ústava Francie z r. 1791 a později Code Napoleon obnovují zásadu ius sanguinis, když zavádí pojem občanství místo poddanství (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se občanské společnosti a osvícenských myšlenek). Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do práva veřejného, a v jeho rámci zejména do práva: Ústavního - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek Trestního - stíhání za porušení věrnosti státu, vlastizrada, válečná zrada atd. Správního - evidence obyvatel, státoobčanské řízení, doklady Finančního - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování SO Mezinárodního veřejného - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na diplomatickou ochranu Mezinárodního soukromého - SO funguje jako hraniční ukazatel Dle právního vztahu fyzické osoby ke státu rozlišujeme tři typy fyzických osob ve státě 1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu 2. Cizinec - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se cizineckým právem 3. Bezdomovec - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu (apatridé) Problém bipolitismu a apatrismu a) Bipolité - osoby s dvojím státním občanstvím 376 Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu ius sanguinis, ale narodí se na území jiného státu, který svojí právní úpravu staví na principu ius soli - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo Za dvojí občanství v mezinárodním významu nelze považovat dvojí občanství ve federacích, kdy občan je zpravidla občanem federace i jejího členského státu. Nový rozměr dvojímu občanství dal vznik všech nadstátních útvarů, např. EU, jejíž státní občanství vzniklo podle Maastrichtské smlouvy roku 1992, která byla doplněna smlouvou z Amsterodamu v roce 1997 b) Apatridé - osoby bez státního občanství (bezdomovci) Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu ius sanguinis a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu Nad apatridy není vykonávána diplomatická ochrana, mohou být vyhoštěni, nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu Oba tyto jevy se považují za nežádoucí 205
2.32. STÁTNÍ OBČANSTVÍ VZNIK, PRÁVNÍ ÚPRAVA, ZÁNIK. KAPITOLA 2. SKUPINA B Právní úprava státního občanství v ČR Ústava ČR (Preambule + Hlava I., čl. 12): 1. Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon. 2. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (čl. 1, odstavec 2) - území a občanství ČSFR nutno interpretovat jako území a občanství ČR (státní občanství ČR vzniklo dne 1. ledna 1969 ustavením Československé federace; zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zaniklo i československé státní občanství) Listina základních práv a svobod (Hlava VI., čl. 42): 1. Pokud Listina používá pojmu občan, rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní republiky. 2. Cizinci požívají na území ČSFR lidských práv a základních svobod zaručených LZPS, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. 3. Pokud dosavadní právní předpisy používají pojmu občan, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které LZPS přiznává bez ohledu na státní občanství. Nález ÚS č. 207/1994 Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR č. 40/1993 Sb. (zákon, který provádí článek 12 Ústavy) (vychází z několika principů, zejména: primární způsob nabytí občanství ČR je narozením dle ius sanguinis; při posuzování zda je FO státním občanem se postupuje dle předpisů platných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí občanství této osoby; jako zásadu sleduje zákonná úprava existenci pouze jednoho státního občanství FO) Zákonem o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 193/1999 Sb. Navazuje na zákon č. 88/1990 Sb., podle něhož osoby, které v letech 1949-1990 pozbyly státní občanství ČSR nebo ČSSR propuštěním ze státního svazku nebo odnětím občanství mohly do konce roku 1993 požádat o navrácení občanství ČSFR. Podle tohoto zákona (193/1999 Sb.) osoby, které přišly o státní občanství v souvislosti s propuštěním ze státního svazku nebo díky nabytí nového státního občanství(jiného státu s nímž měla nebo má ČR uzavřenou smlouvu upravující otázku zamezení vzniku dvojího státního občanství), mohly do 5 let od účinnosti zákona nabýt státní občanství ČR na základě prohlášení o státním občanství ČR. (Navrácení státního občanství = repatriace) Novela zákona 193/1999 - č. 46/2006 - retroaktivně umožnila činit opětovné prohlášení bez časového omezení do budoucna. Jak Ústava ČR, tak Listina, oba dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu vzniká, trvá i zaniká na základě práva. 377 Žádný stát nemůže existovat, aniž by měl své občany. Tento právní svazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný a na jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti (závazky), které tak určují obsah státního občanství. Tyto vzájemné vztahy jsou zejména právo fyzické osoby na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území. Pojem bývá někdy ztotožňován s pojmem státní příslušnost, ale ten je obsahově širší, nebot do sebe zahrnuje i právnické osoby příslušné k danému státu. Vznik a zánik státního občanství Obecné způsoby vzniku a zániku státního občanství Vznik 378 206
2.32. STÁTNÍ OBČANSTVÍ VZNIK, PRÁVNÍ ÚPRAVA, ZÁNIK. KAPITOLA 2. SKUPINA B 1. Narozením Právní kultura kontinentální Evropy preferuje zásadu ius sanguinis (právo krve), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů Právní kultura angloamerická preferuje zásadu ius soli (právo místa), tedy vznik státního občanství podle místa narození 2. Naturalizací (patří sem sňatek, osvojení, určení otcovství, legitimace, udělení státního občanství, přijetí do státní služby, nalezení apod.)x v českém ústavním právu je pojetí naturalizace zúženo jen na nabytí st. občanství udělením, viz níže 3. Opcí - tím se rozumí právo volby mezi dvěmi či více státními občanstvími; nejčastěji se používá při změně suveréna státního území; v případě okupace či anexe cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné Zánik 1. Pozbytím (expatriace) - např. nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost, sňatkem, propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Čl. 15 Všeobecné deklarace lidských práv přijatý Valným shromážděním OSN 10.12.1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství - je významnou garancí státoobčanského statusu. Vznik státního občanství ČR Upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 40/1993 Sb. ve znění 379 pozdějších předpisů Fyzické osoby, které ke dni 31.12.1992 byly státními občany ČR a zároveň státními občany ČSFR, jsou od 1. ledna 1993 státními občany České republiky. Díky novele tohoto zákona č. 194/1999 byl umožněn institut dvojího státního občanství (ale pouze ve vztahu k SR) - státní občané ČR, kteří měli k 31.12.1992 státní občanství ČSFR a nabyli v průběhu roku 1993 státní občanství SR, nepozbydou našeho státního občanství. primárně se nabývá st. občanství ČR narozením (na jiný způsob nabytí st. občanství není právní nárok) 1. Narozením (filiace) - v ČR dítě nabývá občanství, je-li alespoň jeden z rodičů občanem ČR (ius sanguinis) nebo jsou-li rodiče osoby bez státního občanství (apatridé, apolité - bezdomovci), alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí (ius soli) 2. Osvojením - dítě nabývá státního občanství, pokud alespoň jeden jeho osvojitel je státním občanem 3. Určením otcovství - dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní ČR a otec státním občanem ČR nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství 4. Nalezením na území ČR - fyzická osoba se stává ex lege státním občanem, neprokáže-li se, že nabyla narozením státní občanství jiného státu; důkazní břemeno prokázat občanství jiného státu spočívá na příslušných orgánech 5. Prohlášením ČR Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem ČSFR, ale neměla ani státní občanství ČR ani státní občanství SR, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením Prohlášení může samostatně učinit fyzická osoba, která nabyla zletilosti (posunutí věkové hranice pro dítě z původních 15 let na 18 let = během účinnosti zákona 40/1993 došlo k několika zpřesněním textu zákona) Rodiče, popř. jeden z nich, mohou do prohlášení zahrnout i dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení Potomci fyzické osoby, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské federativní republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, v linii přímé, kteří nabyli zletilosti, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením pouze za předpokladu, že nemají jiné státní občanství. 6. Udělením (naturalizace) - státní občanství ČR lze na žádost udělit osobě, která splňuje tyto podmínky: Má na území ČR ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje Prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce (osoba bez státního občanství) nebo azylanta 207
2.32. STÁTNÍ OBČANSTVÍ VZNIK, PRÁVNÍ ÚPRAVA, ZÁNIK. KAPITOLA 2. SKUPINA B Nebyla v posledních 5 letech trestána za úmyslně spáchaný trestný čin (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů v ČR) Prokáže znalost úředního jazyka (českého) Plní povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky Státní občanství uděluje Ministerstvo vnitra ČR (rozhodne do 90ti dnů ve správním řízení, nemusí udělit - prostor pro uvážení) Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele K žádosti o udělení státního občanství ČR je třeba připojit zákonem vyžadované doklady a přílohy Manželé mohou podat společnou žádost; rodiče mohou do žádosti zahrnout i dítě; státní občanství ČR lze na žádost zákonného zástupce udělit i dítěti samostatně; ze zákona však jednoznačně nevyplývá, zda-li dítě musí splňovat všechny podmínky pro udělení z logiky věci však vyplývá, že ne (znalost jazyka u malého dítětě, trestní bezúhonnost) MV žadateli vydá Listinu o udělení státního občanství ČR, je přitom povinno posoudit žádost i z hlediska bezpečnosti státu; může si při tom vyžádat stanoviska Policie ČR a zpravodajských služeb ČR Prominutí splnění zákonem stanovených podmínek pro udělení českého státního občanství: Ministerstvo vnitra může (nikoli musí) žadateli prominout splnění podmínek pro udělení českého státního občanství z důvodů stanovených v zákoně; z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů, které musí být žadatelem doloženy, nelze splnění uvedených podmínek prominout; prominutí splnění podmínky trestní bezúhonnosti není možné Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení státoobčanského slibu; dítě zahrnuté do společné žádosti, nabývá občanství dnem, kdy jej nabývá aspoň jeden z rodičů; bylo-li státní občanství České republiky tomuto dítěti uděleno samostatně, nabývá je dnem převzetí Listiny o udělení státního občanství ČR Doklady o státním občanství Občanský průkaz Cestovní doklad Osvědčení, popřípadě potvrzení o státním občanství ČR Vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o státním občanství ČR uveden 380 Zánik státního občanství ČR 1. Prohlášením Státní občan ČR, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu, může nejdříve dnem, kdy dosáhne zletilosti prohlásit před zastupitelským úřadem, že se vzdává státního občanství ČR Žadatel v prohlášení musí uvést zákonem požadované skutečnosti a připojit zákonem požadované doklady Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do prohlášení zahrnout i dítě, které je státním občanem současně je státním občanem cizího státu ČR a Zastupitelský úřad České republiky vydá fyzické osobě doklad o pozbytí státního občanství ČR 2. Nabytím cizího státního občanství Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením Pozbytí státního občanství ČR okamžikem nabytí cizího státního občanství na vlastní žádost nelze ztotožňovat se zbavením státního občanství, připuštěným zákony československého státu v letech 1949 1990; nelze jej ani ztotožňovat s volbou občanství SR ve zvláštním režimu po zániku ČSFR 381 Evidenci osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství ČR, vede příslušný úřad dle trvalého bydliště. Ústřední evidenci FO, které nabyly nebo pozbyly státní občanství ČR, vede Ministerstvo vnitra ČR. Principy právní úpravy státního občanství v ČR 1. Princip individuálního nabývání a pozbývání státního občanství Je vůdčím principem zákona č. 40/1993 Sb., podle něhož se státní občanství nabývá a pozbývá individuálně konkrétními fyzickými osobami, nikoliv skupinami osob 382 208
2.33. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD VZNIK, IDEOVÉ ZDROJE, POSTAVENÍ V ÚSTAVNÍM ŘÁDU ČR, OBSAH, VZTAH K MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM KAPITOLA 2. SKUPINA B Každá fyzická osoba tak státní občanství nabývá popř. pozbývá sama za sebe Zároveň však dochází k jisté kolizi tohoto principu s principem jednotného státního občanství rodiny, a to konkrétně v ustanovení 9, podle kterého je možné do žádosti o udělení státního občanství ČR zahrnout i dítě 2. Princip rovnosti občanů bez ohledu na způsob a čas nabytí státního občanství Naše zákonodárství nerozlišuje občany z hlediska způsobu, kterým nabyli naše státní občanství a doby, kdy se tak stalo Je vyjádřením obecného zákazu diskriminace v souvislosti s pohlavím, rasou, barvou pleti, jazykem, vírou a náboženstvím, politickým či jiným smýšlením, národnostním nebo sociálním původem, příslušností k národnostní nebo etnické menšině, majetkem, rodem nebo jiným postavením, jak je uvedeno v LZPS 3. Princip nepřípustnosti apatrismu Naše státoobčanské předpisy brání tomu, aby někdo zůstal bez státního občanství Viz nabývání státního občanství nalezením (výjimečné uplatnění principu ius soli) 4. Princip vyloučení bipolitismu Naše právní úprava brání vzniku dvojího nebo vícerého státního občanství, nebot to přináší komplikace ve vztazích mezi státy Významnou výjimku představuje již zmíněná možnost dvojího občanství ve vztahu k SR 5. Princip jednotného státního občanství rodiny Jde o snahu chránit rodinný život, který by mohlo rozdílné státní občanství jednotlivých rodinných příslušníků narušit (např. s ohledem na základní právo občana pobývat na území státu, které však není garantováno osobám bez státního občanství tohoto státu) 6. Princip výlučnosti státního občanství ČR Úzce souvisí s principem vyloučení bipolitismu, viz nález č. 207/1994 Sb.: Státní občanství je jednoznačně institutem vnitrostátního práva, ostatní státy jsou vedeny zásadou nevměšovat se do vnitřních věcí státu. Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství Evropská úmluva o státním občanství č. 76/2004 Sb.m.s. Úmluva o státním občanství vdaných žen č. 72/1962 Sb. Úmluva o omezení případů bezdomovectví č. 43/2002 Sb. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem. 383 V. Pavlíček a kol., Ústavní právo a státověda, 1.díl, Obecná státověda, Linde Praha a.s 1998; str. 62-66; Jan Filip, Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, MU, Brno, 2004; str. 16, 20, 32-35; http://zakony-online.cz/?s148&q148=all; NÁLEZ Ústavního soudu ČR č. 207/1994; www.wikipedia.cz - Státní občanství České republiky; LZPS;; ÚZ Ústava, Listina základních práv a svobod; 8. seminář s Hřebejkem z 18. 4. 2011; http://www.vakobobri.cz/download.php?view.1459 str. 61, odstavec o Zákoně o státním občanství některých bývalých československých státních občanů (193/1999 Sb.) 2.33. Listina základních práv a svobod vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám LZPS - dle čl. 3 a 112 Ú je LZPS součástí ústavního pořádku České republiky (ústava v širším slovasmyslu), Ústavu + Listinu má jen ČR, Francie a Norsko Vztah státu k občanům a dalším subjektům (ostatní FO a PO) upraveno ústavními předpisy Postavení občana ve státě, vztahy stát x občan - zabývá se tím nejen ústavní právo, ale i např. správní a trestní (rozdíl v přístupu, důrazu ve výkladu a stupeň konkretizace) 209
2.33. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD VZNIK, IDEOVÉ ZDROJE, POSTAVENÍ V ÚSTAVNÍM ŘÁDU ČR, OBSAH, VZTAH K MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM KAPITOLA 2. SKUPINA B Katalog práv a svobod spolu s občanskými povinnostmi vytvářejí status občana, katalog těchto práv obsahuje v ČR především Listina základních práv a svobod, některá práva jsou obsažena v dalších ústavních předpisech, v Ústavě ČR a ÚZ o bezpečnosti ČR, vnitrostátní platnost a přednost před zákonem mají i mezinárodní smlouvy (mezi nimi tedy i mezinárodní smlouvy o lidských právech a zákl. svobodách) Listina je nejen ústavní úpravou práv a svobod, ale také vyjádření hodnotové orientace ústavního řádu ČR a demokratické legitimity moci v ČR, reprezentuje standard lidských práv Listina je součást ústavího pořádku a nemá nadústavní sílu (v letech 1991-1993 měla) přímá novleizace čl. 8 odst. 3 (lex posterior) a nepřímá zákonem o bezpečnosti republiky (lex specialis) Listinu tedy lze měnit (ale jen ÚZ) názory na postavení Listiny z hlediska právní síly se liší (např. je to jen deklarace, doporučení/ síla běžného zákona/ nadústavní síla) Pavlíček a parlament: Listina je ústavní zákon, ale není za něj označena (je součástí úst. pořádku, tak to musí být ÚZ) Gerloch: Listina je zákon sui generis, považujeme ji ale za ústavní zákon Práva x povinnosti obsah katalogu práv (= ústavních práv = základních práv) se v různých státech liší, v demokratických státech vždy zahrnují i politická práva občanů, často jsou formulována spolu s občanskými povinnostmi (jejich zařazení do ústavních předpisů prosazovala socialistická právní teorie, též konzervativní státy, normativní škola, na plnění povinností vůči státu jako součást občanských ctností kladly důraz i antické republiky) při utváření Listiny dominovaly ale koncepce liberalistické a individualistické, které úpravu povinností odmítaly (x promítla se ale navzdory tomu idea solidarity do konceptu sociálních práv) obecným ustanovením o vztahu práv a povinností je čl. 4 odst. 1 Listiny, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv, další ustanovení o povinnostech jsou v Listině obsažena jen okrajově (dovodit je můžeme výkladem), teprve ÚZ 110/1998 Sb. byly na ústavní úrovni vyjádřeny další základní povinnosti (branná povinnost, povinnost podílet se na zajišt ování bezpečnosti ČR) Pozn. - pomůcka pro výklad/osvětlení charakteru LZPS ve vztahu k Ústavě (kdyby se u zk někdo ptal, jde spíše o orientační pomůcku než teoretický fakt) oproti Ústavě (která má jakýsi veřejnoprávní charakter, nebot upravuje organizaci státu a pro kterou spíše (spíše než pro LZPS) platí, že je dovoleno, co zákon povoluje) je Listina vnímána jako dokument soukromoprávního charakteru (upravuje práva, svobody a povinnosti jednotlivců, pro ni je typičtější zásada, že je dovoleno to, co přímo nezakazuje), takže v Ústavě spíše hledáme dovolení a v Listině zákazy, nicméně není to absolutní pravda, tyto zásady se vyskytují u obou dokumentů (ale právě ne ve stejné míře) Vznik Listiny po roce 1989 je přijetí ústavní nové úpravy základních práv nutné měla by respektovat Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, její dodatkové protokoly a judikaturu Evropského soudního dvora ve Štrasburku nutná konsensus Federálního shromáždění a obou národních rad, které přišly s vlastními návrhy na tuto úpravu nakonec došlo k vytvoření smíšené pracovní komise složené z poslanců a expertů vytvořen upravený návrh souhrnného zpracování, který byl předložen k projednání na společné chůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů 8. až 9. ledna 1991 byl návrh projednán a přijat LZPS vystupuje jako předpoklad demokratického právního státu, je jakýmsi minimálním standardem (původně republiky mohly tento standard rozšířit, ale nikdy ne eliminovat) ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se Listina uvozuje, ji vybavil v hierarchii právních předpisů nadústavním charakterem 1 odst. 1 Ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod od 1. 1. 1992 vylučuje aplikaci nesouladných předpisů při schvalování Ústavy České republiky je dekonstitucionalizována a je spolu s Ústavou znovu publikována ve sbírce zákonů jako příloha usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. o vyhlášení LZPS jako součásti ústavního pořádku ČR, nestojí tedy jako samostatný ústavní zákon 384 210
2.33. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD VZNIK, IDEOVÉ ZDROJE, POSTAVENÍ V ÚSTAVNÍM ŘÁDU ČR, OBSAH, VZTAH K MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM KAPITOLA 2. SKUPINA B Ideové zdroje Výsledkem vědomé i bezděčné kompilace Listina vychází z přirozenoprávního filosofického základu, koncepce přirozených práv člověk byla nejvýznamnějším zdrojem při tvorbě Listiny - v preambuli je uváděna vedle práv občana a svrchovanosti zákona (podstatným zdrojem přirozeného práva byl racionalismus) zároveň nese principy svrchovanosti zákona a právního státu ( pozitivismus), princip solidarity (vůči slabším a v rámci veřejného blaha) v úzkém spojení s povinnostmi v demokratickém státě Listina reprezentuje celosvětové standardy lidských práv Vědomě navazuje na historické vzory Deklarace práv člověka a občana 1789 (přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka / lidé se rodí a zůstávají svobodni a rovni v právech / meze svobod ve svobodě druhých) Deklarace nezávislosti Spojených států amerických + pozdější dodatky Navazuje na Všeobecnou deklaraci Lidských práv z roku 1948 schválenou na Valném shromáždění OSN (lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, jsou nadáni rozumem a svědomím Na tvorbu Listiny taky působily ústavní tradice státu, vzory jiných demokratických států (Německa, USA), i ideje a formulace převzaté z mezinárodních dokumentů o lidských právech, podobu Listiny ovlivnila i politická a sociální filozofie katolicismu a náboženské tradice, z důvodové a zpravodajské zprávy vyplývá i inspirace Paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Paktem o občanských a politických právech, jakož i Úmluvou o lidských právech a základních svobodách a Evropskou sociální chartou (Rady Evropy), interpretace práv a svobod (i povinností) je ovlivňována mimo jiné i mezinárodními závazky ČR, zvláštní význam mají závazky k EU (Listina základních práv EU) Laický stát, odluka od církve Všechny demokratické státy mají upraveny politická práva - ve spojení se suverenitou lidu katalog práv a svobod byl obsažen i v Ústavní listině 1920, nicméně jsou zde rozdíly, 1) LZPS hovoří o lidských, nikoliv občanských právech a svobodách, 2) obsahuje hospodářská a sociální práva, 3) (dle Jiráskové největší rozdíl) většiny práv a svobod se lze domáhat bezprostředně z Listiny (Ústavní listina práva sice zaručila, ale podrobnosti ponechala na zákoně, který byl většinou označen za součást úst. listiny), výjimkou jsou práva vyjmenovaná v čl. 41, kterých je možné se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí (ze semináře Jiráskové) Struktura listiny Preambule 6 hlav - členění dle předmětu a obsahu úpravy Členění lidských práv a svobod z hlediska historického a filosofického vývoje 1. Tradiční liberální svobody autonomie člověka, ochrana před zásahem státu (důstojnost, rovnost, svoboda člověka,...) 2. Politická a občanská práva spojeny se statusem občana a vztahem ke státu (svazek stát x občan na základě občanství, z toho plynoucí práva a povinnosti) 3. Hospodářská, sociální, kulturní individuální X kolektivní jednotlivec (občan, člověk, žena,...) vymezená skupina (např. národnostní menšina jako právně vymezený kolektiv, odborové organizace, náboženská sdružení apod.), pro označení kolektivních práv není určující, jaké množství lidí je uskutečňuje, ale kdo je jejich subjektem (zda individuum - individuální práva, nebo určité společenství = kolektiv - kolektivní práva) vztah indiv. a kolek. práva realizací individuálních práv se tato práva mohou stát kolektivními, a to za předpokladu, že touto realizací vznikne nový subjekt, kterému stát přiznává nějaká práva (individuální - právo projevovat své náboženství svobodně x kolektivní - právo náboženských společností na správu vlastních záležitostí) hmotněprávní X procesněprávní hmota - právo na život, právo vlastnit majetek 385 386 387 211
2.33. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD VZNIK, IDEOVÉ ZDROJE, POSTAVENÍ V ÚSTAVNÍM ŘÁDU ČR, OBSAH, VZTAH K MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM KAPITOLA 2. SKUPINA B Status práv proces - práva zadržené osoby, právo na soudní a jinou právní ochranu Práva a svobody vůči státu a jiným subjektům 388 1. Negativní status Autonomie člověka vůči státu Vyjádření svobody Stát se zdrží zásahů do určitého statusu občana např. nedotknutelnost obydlí 2. Pozitivní status Právo na určité plnění od státu, stát povinen určitá práva zaručit, poskytnout ochranu Př. právo občana na svobodný vstup na území ČR Subjekty práv a svobod viz 2.34 389 Obsah Listina vystupuje jako katalog práv a svobod označení též základní práva / ústavní práva Vychází z liberalistické a individualistické koncepce, odmítá tedy úpravu povinností Čl. 4 odst. 1 - Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Povinnosti pouze okrajově - povinná školní docházka Rozšířeno ÚZ 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR - povinnost podílet se na zajišt ování bezpečnosti ČR, povinnost FO při vyhlášení nouzového stavu apod. Vlastní text se skládá z neoznačené preambule a 44 článků rozdělených do 6 hlav Zvláštností preambule a ustanovení společných je fakt, že nebyly změněny, ale text byl ponechán v původní federální podobě Jedenkrát přímo novelizována ÚZ č. 162/1998 Sb. (24 48 hodin, viz čl. 8 odst. 3) Název Listina dán historicky inspirace v Výraz základní práva a svobody nejde Ú o 1920 všechna práva a všechny svobody, které český právní stát chrání, ale jde o nejvýznamnější práva a svobody, nebo takové, které tvoří základ pro práva a svobody ostatní a jsou zdrojem pro práva a svobody další rozdíl mezi právem a svobodou se v praxi neuplatňuje Subjektivní právo je zpravidla nárokem vůči státu, který má práva zaručit a blíže upřesnit Svobodou se rozumí sféra autonomie člověka, do které nemá nikdo zasahovat, leda na základě zákona a v ústavních limitech Liberalistické pojetí práv a svobod - individuum svobodné od vlády státu X demokratické pojetí práv a svobod - individuum podílející se na vládě ve státě Výkon práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, z důvodu mravnosti nebo práv a svobod druhých Terminologie nerozlišuje lidská práva a práva občanská, i když se v Listině objevují práva podmíněná občanstvím Nelogičnost - hlava druhá Lidská práva, oddíl prvý základní lidská práva z označení by vyplývalo, že obsahem mají být práva každé FO X v oddíle nazvaném základní lidská práva (článek 14) formulace práva občana na svobodný vstup na území ČR, zákaz nuceného opuštění vlasti a zvláštní podmínky pro vyhoštění cizinců 390 Preambule Zdůrazňuje přirozená práva člověka, práva občana a svrchovanost zákona Navazuje na demokratické a samosprávné tradice našich národů, právo na sebeurčení 391 212
2.33. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD VZNIK, IDEOVÉ ZDROJE, POSTAVENÍ V ÚSTAVNÍM ŘÁDU ČR, OBSAH, VZTAH K MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM KAPITOLA 2. SKUPINA B Hlava první obecná ustanovení Zakotvuje zásady, na nichž jsou práva a svobody založeny rovnost, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost, nezrušitelnost Zásady demokratického právního státu, zákaz odnárodňování, způsob ukládání povinností a omezení základních práv 392 Hlava druhá - Lidská práva a základní svobody Základní lidská práva a svobody Způsobilost mít práva pro každého, právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, osobní svoboda, zákaz nucených prací nebo služeb, zachování lidské důstojnosti, osobní cti dobré pověsti a ochranu jména, právo vlastnit majetek, nedotknutelnost obydlí, neporušitelnost listovního tajemství ani písemností a záznamů, svoboda pohybu a pobytu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby a svoboda projevovat náboženství nebo víru Politická práva Svoboda projevu a právo na informace, petiční právo, právo pokojně se shromažd ovat, právo svobodně se sdružovat, právo podílet se na správě veřejných věcí, ochrana svobodné soutěže politických sil a právo odporu proti odstraňování demokratického řádu, lidských práv a základních svobod Hlava třetí práva národnostních a etnických menšin příslušnost k menšině (národnostní, etnické,... ) nesmí být nikomu na újmu občanům tvořící menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyce, sdružovat se v národnostních sdruženích a další práva stanovená zákonem Hlava čtvrtá hospodářská, sociální a kulturní práva Právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, právo svobodně se sdružovat na ochranu hospodářských a sociálních zájmů v odborových organizacích, právo na stávku, právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky žen, mladistvých a osob zdravotně postižených, právo na přiměřené hmotné zajištění ve stáři a při nezpůsobilosti pracovat nebo při ztrátě živitele, právo na ochranu zdraví a na zdravotní péči Ochrana rodičovství a rodiny, zvláštní ochrana dětí a mladistvých, zvláštní péče o ženy v těhotenství, právo na vzdělání, ochrana výsledků tvůrčí duševní činnosti a právo na příznivé životní prostředí Hlava pátá právo na soudní a jinou právní ochranu Zásada, že každý se může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu Zakotvuje některé procesní zásady činnosti soudů Jen soud rozhoduje o vině a trestu Hlava šestá ustanovení společná Obsahuje některé výkladové a procesní přístupy k ustanovením LZPS Právo azylu pro pronásledované cizince Vztah Listiny a mezinárodních smluv V ČR podle čl 112 Ústavy jsou mezinárodní smlouvy součástí právního řádu ČR, ale ne ústavního pořádku mezinárodní smlouvy však mají podle čl. 10 Ústavy aplikační přednost před zákonem 393 394 395 396 397 398 399 213
2.34. SUBJEKTY PRÁV A SVOBOD V LISTINĚ KAPITOLA 2. SKUPINA B existuje spor, zda mezinárodní smlouvy stojí v hierarchii mezi zákony a ústavním pořádkem, nebo mají přednost i před ústavním pořádkem, tedy i před LZPS Při vzniku LZPS mají vliv ústavní tradice některých států (např. USA, Německa) a ideje z mezinárodních dokumentů o lidských právech Inspirace Paktem o hospodářských, sociálních a politických právech a Paktem o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.) Úmluvy Rady Evropy - zejména Úmluva o lidských právech a základních svobodách a Evropská sociální charta (obě ratifikovány až po přijetí LZPS) Interpretace práv a svobod (i povinností obsažených v ústavním pořádku) je ovlivněna mezinárodními závazky ČR Zvláštní význam mají ty vztahující se k integračním seskupením, zejména k EU Amsterodamská smlouva zdůrazňuje význam základních sociálních práv obsažených v Evropské sociální chartě z roku 1961 a v Chartě základních sociálních práv Společenství z roku 1989 Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise vyhlásily v roce 2000 Chartu základních práv EU ČR vyjednává výjimku (ta je vyjednaná Polsku a VB) Vyjadřuje hlavní společné hodnoty - lidská důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita (tyto 4 + občanství a spravedlnost tvoří jejích 6 kapitol, rozdělených do 50 článků) Některé z práv uvedených v Chartě nejsou v ústavním pořádku ČR vyjádřeny (např. práva v lékařství a biologii, práva starších osob, integrace postižených osob, ochrana spotřebitele,...) Pracuje s pojmem společné hodnoty místo přirozená práva Vyzývá členské státy k respektování hodnot a k jejich uplatnění ve vnitrostátních právních řádech, respektuje však kulturní odlišnosti a národní identitu pro zájemce: http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/dat/32007x1214/htm/c2007303cs.01000101.htm A. Gerloch, J. Hřebejk, V. Zoubek: Ústavní systém České republiky; Prospectum, Praha, 4. vydání, str. 79-81; J. Jirásek: Listina a současnost; Iuridicum Olomoucense, Olomouc, 1. vydání, str. 5-9; Václav Pavlíček a kol.: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 2., Linde, Praha, str. 35-61 2.34. Subjekty práv a svobod v Listině Subjekt práva Pojem subjekt práva souvisí s právní subjektivitou, což je způsobilost mít práva a povinnosti Adresáti právních norem V zásadě se dělí na fyzické a právnické osoby Dělení subjektů v Listině Pokud jde o subjekty práv a svobod, Listina rozlišuje tyto kategorie práv: 400 401 1. pro všechny lidi práva liská 2. pro občany práva občanská 3. pro některé skupiny osob (nebo občanů) tato práva slouží k vyrovnání jejich objektivními faktory založené nerovnosti (př. osoby zdravotně postižené, příslušníci národnostních menšin atd.) 4. jen pro cizince práva cizinců 5. pro právnické osoby nebo kolektivy (sdružení) fyzických osob - práva kolektivní 6. pro všechny subjekty osoby fyzické i právnické Jednotlivé kategorie se ovšem často překrývají Většina práv a svobod je v Listině koncipováno jako práva jednotlivců (individuální) 214
2.34. SUBJEKTY PRÁV A SVOBOD V LISTINĚ KAPITOLA 2. SKUPINA B Jednotlivé subjekty v Listině a práva jim určená a) Všichni lidé //** lidská práva Na ně se vztahuje převážná část všech práv a svobod v Listině Přirozenoprávní povaha těchto práv a svobod vyjadřují postavení či právo každé lidské bytosti (právo na život, svoboda myšlení, svědomí...) I práva a svobody označené tímto pojetím jako přirozené jsou právně vynutitelné jen proto, že jsou v pozitivním právu vyjádřeny a jsou stanoveny procesní způsoby k jejich ochraně Pro ně v Listině platí: čl.1 LZPS: **// Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. čl. 2 odst.3 LZPS: Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. zásada legální licence čl. 5 LZPS: Každý je způsobilý mít práva. subjektem práv může tedy být každý čl. 6 LZPS: právo na život právo na život má každý lidský život je hoden ochrany již před narozením nikdo nesmí být zbaven života, trest smrti se nepřipouští čl.7 LZPS: nedotknutelnost osoby nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, omezena může být v případech stanovených zákonem zákaz mučení a krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu čl. 8 LZPS: osobní svoboda nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem stanoveným zákonem čl.9 LZPS: zákaz nucených prací zákaz nucených prací nebo služeb pro všechny nevztahuje se na (odst.2): práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu, vojenskou službu, službu vyžadovanou zákonem v případě živelných pohrom a jiných neštěstí a jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých čl.10 LZPS: ochrana soukromí právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochranu jména právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života právo na ochranu před neoprávněným shromažd ováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě čl.11 LZPS: právo vlastnit majetek vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah o ochranu záruka dědění čl.12 LZPS: nedotknutelnost obydlí do obydlí není dovoleno vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí domovní prohlídka přípustná pouze pro trestní řízení na písemný a odůvodněný příkaz soudce čl.13 LZPS: listovní tajemství čl. 14 LZPS: svoboda pohybu a pobytu odst. 2: každý, kdo se oprávněně zdržuje na území ČR, má právo je svobodně opustit čl.15 LZPS: svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání + svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby čl. 16 LZPS: právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru čl.17 LZPS: svoboda projevu + právo na informace nepřípustnost cenzury lze omezit zákonem (odst.4) čl. 18 LZPS: petiční právo 402 215
2.34. SUBJEKTY PRÁV A SVOBOD V LISTINĚ KAPITOLA 2. SKUPINA B čl. 19 LZPS: právo shromažd ovací čl. 20 LZPS odst.1: právo svobodně se sdružovat čl.26 LZPS: právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu + právo podnikat + právo na práci čl.27 LZPS: právo sdružovat se na ochranu hospodářských a sociálních zájmů čl. 30 odst.2 LZPS: pomoc v hmotné nouzi zajištění základních životních podmínek čl.31 LZPS: ochrana zdraví čl.33 odst.1 LZPS: právo na vzdělání povinná školní docházko po dobu stanovenou zákonem (ZŠ) čl.35 LZPS: právo na příznivé životní prostředí + včasné info o stavu živ.prostř. a přírodních zdrojů čl.36 LZPS: soudní ochrana čl.37 LZPS: právo odepřít výpověd, která by způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě či blízké osobě, právo na právní pomoc čl. 38 LZPS: právo na veřejné projednání věci veřejnost může být vyloučena v zákonem stanovených případech b) Občané občanská práva a občanské povinnosti Status občana v sobě zahrnuje práva i povinnosti Je dán příslušností ke státu a tento vztah je upraven právem Pouze občané mají právo (někdy i povinnost) podílet se na správě svého státu Stát je povinen svým občanům poskytnout ochranu Podle čl.42 odst.1 LZPS se jedná o občana ČR Pro ně v Listině platí: čl. 14 odst. 4 LZPS: právo na svobodný vstup na území státu občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti ve své vlasti není občan hostem nemůže být tedy vyhoštěn čl. 20 odst.2 LZPS: jen občané mají právo zakládat politické strany a sdružovat se v nich čl.21 LZPS: podíl na správě veřejných věcí občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců odst.4 - rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím Volební právo V Ústavě zakotveno, že volit může každý občan ČR, který dosáhl 18 let (čl.18 odts.3 Ú) Listina pak říká, že volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním (čl.21 odst.3 LZPS) Do PS a Senátu mohou být voleni jen občané ČR Občané mají právo postavit se proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a použití zákonných prostředků jsou znemožněny Ze vztahu občanů ke státu vyplývají i některá sociální práva, která jsou určena pouze občanům: Hmotné zabezpečení: čl.26 odst.3 + čl.30 odst.1 LZPS Občany, kteří nemohou bez své viny vykonávat právo na práci, stát přiměřeně zabezpečí Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci či ztrátě živitele Čl.31 LZPS: právo na bezplatnou zdravotní péči za základě veřejného zdravotního pojištění a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon Čl.33 odst.2 LZPS: právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách a podle schopností občana a možností společnosti i na VŠ Zatímco právo na vzdělání má každý, právo na bezplatné vzdělání mají pouze občané Vzdělanost národa je považována za věc veřejného zájmu, který je zajišt ován státem povinná školní docházka c) Některé skupiny obyvatelstva Subjektem těchto práv jsou bud jednotlivci tvořící danou menšinu nebo daná menšina jako celek 403 404 216