Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Podobné dokumenty
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Základy buněčné biologie

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Biologické vědy I. Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D.

Digitální učební materiál

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Úvod (1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie. (1/1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie.

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Maturitní témata BIOLOGIE

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

prokaryotní Znaky prokaryoty

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

M A T U R I T N Í T É M A T A

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Šablona č.i, sada č. 2. Buňka, jednobuněční. Ročník 8.

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Digitální učební materiál

Environmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Prokaryotní a eukaryotní buňka

sloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu

Tematický plán učiva BIOLOGIE

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Obecná charakteristika živých soustav

Maturitní témata Biologie MZ 2017

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

orientuje se v přehledu vývoje organismů a rozliší základní projevy a podmínky života

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely

4. Eukarya. - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola

VY_32_INOVACE_003. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh Seminář a cvičení z biologie

Člověk a příroda přírodopis volitelný předmět

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

II. Nástroje a metody, kterými ověřujeme plnění cílů

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Martina Bábíčková, Ph.D

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Digitální učební materiál

Základy biologie a ekologie VZNIK A VÝVOJ ŽIVOTA

Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka modern

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Nymburk

ÚVOD DO STUDIA BUŇKY příručka pro učitele

Schéma rostlinné buňky

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Okruhy otázek ke zkoušce

KATALOG POŽADAVKŮ ZKOUŠEK SPOLEČNÉ ČÁSTI MATURITNÍ ZKOUŠKY. Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

Úvod do studia biologie vyučující: RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D. Mgr. Robert Vlk, Ph.D. Mgr. Martina Jančová, Ph.D. Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.

Zemědělská botanika. Vít Joza

Transkript:

BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda) Botanika (algologie řasy, bryologie mechorosty, lichenologie - lišejníky, graminologie trávy, dendrologie dřeviny, pomologie ovoc. stromy) Zoologie (protozoologie prvoci, helmintologie červi, porazitologie cizopasníci, malakozoologie měkkýši, entomologie hmyz, ichtyologie ryby, herpetologie plazi, ornitologie ptáci, mammalogie savci, babrachologie obojţivelníci) Podle hlediska studia Morfologie vnější stavba Anatomie- vnitřní stavba Fyziologie funkce Genetika dědičnost a proměnlivost Taxonomie systematika Etologie chování Chromobiologie biorytmy Embriologie ontogenetický vývoj Evoluční biologie fylogenetický vývoj Paleontologie vymřelé organismy Obecná biologie obecné vlastnosti ţivota Ekologie vztahy mezi organismy

Hraniční obory o ţivotě Biochemie chemické složení, podstata procesů Molekulární biologie život na úrovni molekul Biofyzika průběh fyzikálních jevů v organismech Biogeografie rozšíření života na Zemi Biomatematika využití matematiky pro biologii Biokybernetika procesy řízení Aplikované vědy Medicína Veterinární lékařství Agrobiologie Zemědělství Bionika (v technice) Genové inţenýrství Biotechnologie Aranţování Valeologie Fenologie Homeopatie

BUNĚČNÁ STAVBA ŢIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, ţivočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom, mitochondrie, plastid, lyzozom, Golgiho aparát, endoplazmatické retikulum

CHARAKTERISTIKA ŢIVÝCH ORGANISMŮ Obsahují organické látky především nukleové kyseliny a proteiny. Jsou vnitřně uspořádané (atomy molekuly makromolekuly organely buňky tkáně (pletiva) orgány orgánové soustavy. S okolím neustále vyměňují látky, energie a informace. Jsou schopné autoregulace. Mají metabolismus přeměna látek a energií. Mají schopnost vyvíjet se a) jako jedinec ONTOGENEZE b) jako druh FYLOGENEZE

SOUSTAVY NEBUNĚČNÉ VIRY VIROIDY VIRUSOIDY V přenosu genetické informace závislé na hostiteli Pouze DNA nebo RNA a kapsida (proteinový plášť)

SOUSTAVY BUNĚČNÉ - PROKARYOTA Prokaryotické jádro bez jaderné membrány tvořené KRUHOVITOU DNA U všech plazmatická membrána U většiny buněčná stěna (murein) V cytoplazmě ribozomy pro syntézu bílkovin

SOUSTAVY BUNĚČNÉ - EUKARYOTA Eukaryotické jádro má jadernou membránu V jádře je lineárně uspořádaná DNA (chromozomy) Jádro se dělí mitoticky (viz. genetika) Buňka obsahuje oddíly s různou funkcí a organely V buňkách vyţivovaných autotrofně a heterotrofně rozdílné organely

STAVBA ROSTLINNÉ BUŇKY buněčná stěna cytoplazmatická membrána endoplazmatické retikulum vakuola plastid (chloroplast) cytoplazma buněčné jádro Golgiho aparát mitochondrie ribosomy

STAVBA ŢIVOČIŠNÉ BUŇKY cytoplazmatická membrána endoplazmatické retikulum jádro cytoplazma lyzozom Golgiho aparát motochondrie centriol ribosomy

BUNĚČNÉ ORGANELY A JEJICH FUNKCE Buněčné jádro nese genetickou informaci obsaženou ve šroubovicích DNA je kryto jadernou membránou, která má póry umožňující komunikaci buňky s dalšími buněčnými organelami Centriol Soubor válečků důležitých při dělení jádra (vždy 2)

Cytoplazma tekutina obsahující buněčné organely, mikrotubuly, mikrofilamenty a nejrůznější látky Plazmatická membrána ze dvou vrstev fosfolipidů polopropustná (propouští jen nízkomolekulární látky) podílí se na syntéze buněčné stěny Buněčná stěna jen u rostlinných buněk, bakterií a hub má opornou funkci je propustná

Ribosomy tvorba specifických bílkovin Endoplazmatické retikulum rozvětvený systém biomembrán hladké syntéza tuků drsné ribozomy syntéza bílkovin Plastidy chloroplasty zelené barvivo -chlorofyl, fotosyntéza chromoplasty barviva karotenoidy lákání hmyzu leukoplasty syntéza škrobu

Mitochondrie dochází zde k buněčnému dýchání, uvolňování energie a jejího vázání do ATP Vakuoly shromažďují odpadní nebo zásobní látky Lyzozomy obsahují hydrolytické enzymy trávení organických látek Golgiho aparát syntéza polysacharidů pro tvorbu buněčné stěny souvislost s vylučováním tvorba hormonů, enzymů

SROVNÁNÍ ŢIVOČIŠNÉ a ROSTLINNÉ BUŇKY Rostlinná buňka Jádro Cytoplazmu Plazmatickou membránu Buněčnou stěnu Mitochondrie Ribozomy Plastidy (chloroplasty) Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Vakuolu Ţivočišná buňka Jádro, centriol Cytoplazmu Plazmatickou membránu Mitochondrie Ribozomy Lyzozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát

SROVNÁNÍ ŢIVOČIŠNÉ a ROSTLINNÉ BUŇKY Rostlinná buňka Jádro, Cytoplazmu Plazmatickou membránu Buněčnou stěnu Mitochondrie Ribozomy Plastidy (chloroplasty) Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Vakuolu Ţivočišná buňka Jádro, centriol Cytoplazmu Plazmatickou membránu Mitochondrie Ribozomy Lyzozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát