Sbírka soudních rozhodnutí

Sbírka soudních rozhodnutí ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu) 5. října 2017 * Řízení o předběžné otázce Stavební práce, dodávky a služby Směrnice 2004/18/ES Článek 1 odst. 9 Pojem veřejný zadavatel Společnost, jejíž kapitál vlastní veřejný zadavatel Vnitroskupinová plnění Ve věci C-567/15, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Vilniaus apygardos teismas (Regionální soud ve Vilniusu, Litva) ze dne 21. října 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 2. listopadu 2015, v řízení UAB proti Vilniaus lokomotyvų remonto depas UAB, za přítomnosti: Plienmetas UAB, SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát), ve složení T. von Danwitz, předseda senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce čtvrtého senátu, E. Juhász (zpravodaj), C. Vajda a C. Lycourgos, soudci, generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona, vedoucí soudní kanceláře: I. Illéssy, rada, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. února 2017, s ohledem na vyjádření předložená: za UAB C. Maczkovics, R. Martensem a V. Ostrovskisem, advokatai, za Vilniaus lokomotyvų remonto depas UAB D. Soloveičikem, advokatas, a G. Jokubauskasem, zástupcem společnosti, za litevskou vládu D. Kriaučiūnasem, D. Stepanienė a R. Butvydytė, jako zmocněnci, za německou vládu J. Möllerem, jako zmocněncem, CS * Jednací jazyk: litevština. ECLI:EU:C:2017:736 1

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Figueiredem a F. Batistou, jako zmocněnci, za Evropskou komisi A. Tokárem, A. Steiblytė a J. Jokubauskaitė, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 27. dubna 2017, vydává tento Rozsudek 1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132), ve znění nařízení Komise (EU) č. 1251/2011 ze dne 30. listopadu 2011 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 43) (dále jen směrnice 2004/18 ). 2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi UAB a Vilniaus lokomotyvų remonto depas UAB (dále jen VLRD ) a týkajícího se zakázky na tyče ze železných kovů, zčásti zadané společností VLRD společnosti. Právní rámec Unijní právo 3 Směrnice 2004/18 byla s účinností od 18. dubna 2016 zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18 (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65). 4 Článek 1 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/18 definoval veřejné zakázky na dodávky jako veřejné zakázky jiné než veřejné zakázky na stavební práce, jejichž předmětem je koupě, koupě najaté věci, nájem nebo koupě na splátky výrobků, s předkupním právem nebo bez něho. 5 Článek 1 odst. 9 uvedené směrnice stanovil: Veřejnými zadavateli se rozumí stát, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty, sdružení tvořená jedním či více takovými orgány nebo jedním či více veřejnoprávními subjekty. Veřejnoprávním subjektem se rozumí jakýkoli subjekt: a) založený nebo zřízený za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu; b) který má právní subjektivitu a c) je financován převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty; nebo je těmito orgány řízen; nebo je v jeho správním, řídicím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty. [ ] 2 ECLI:EU:C:2017:736

6 Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný Částky prahových hodnot pro veřejné zakázky, stanovil: Tato směrnice se vztahuje na veřejné zakázky, které nejsou vyloučeny podle článků 10 a 11 nebo článků 12 až 18 a jejichž odhadovaná hodnota bez daně z přidané hodnoty (DPH) se rovná těmto prahovým hodnotám nebo je vyšší: [ ] b) 200 000 EUR: [ ] pro veřejné zakázky na dodávky a na služby zadávané jinými veřejnými zadavateli než těmi, kteří jsou uvedeni v příloze IV, Litevské právo 7 Lietuvos Respublikos viešųjų pirkimų įstatymas (litevský zákon o zadávání veřejných zakázek), který do litevského práva provádí směrnici 2004/18, v článku 4, nadepsaném Veřejní zadavatelé, stanoví: 1. Za veřejného zadavatele se považuje: 1) státní nebo místní orgán; 2) veřejnoprávní nebo soukromoprávní právnická osoba splňující podmínky uvedené v odstavci 2 tohoto článku; 3) sdružení orgánů uvedených v bodě 1 tohoto odstavce anebo veřejnoprávních nebo soukromoprávních právnických osob uvedených v bodě 2 tohoto odstavce; 4) podniky, které působí v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy nebo poštovních služeb, uvedené v čl. 70 odst. 1 bodech 2 až 4 tohoto zákona. 2. Za veřejného zadavatele se považuje veřejnoprávní nebo soukromoprávní právnická osoba (jiná než orgán státní nebo místní správy) zřízená za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, splňující nejméně jednu z těchto podmínek: 1) více než 50 % její činnosti je financováno z rozpočtu státu nebo místních orgánů nebo z jiných prostředků státu či místních orgánů, případně z prostředků jiných veřejnoprávních nebo soukromoprávních právnických osob uvedených v tomto odstavci; 2) je ovládána (řízena) orgánem státní nebo místní správy nebo jinými veřejnoprávními či soukromoprávními právnickými osobami uvedenými v tomto odstavci; 3) v jejím správním, řídícím nebo dozorčím orgánu je více než polovina členů jmenována orgány státní nebo místní správy nebo veřejnoprávními či soukromoprávními právnickými osobami uvedenými v tomto odstavci. [ ] 8 Článek 10 odst. 5 litevského zákona o zadávání veřejných zakázek stanoví: Ustanovení tohoto zákona se nepoužijí na zakázku, kterou uzavřel veřejný zadavatel se subjektem s odlišnou právní subjektivitou, jejž ovládá obdobně, jako ovládá vlastní organizační složky nebo orgány, přičemž tato kontrola má výlučnou povahu (nebo vůči němuž vykonává práva a povinnosti ECLI:EU:C:2017:736 3

náležející státu nebo orgánu místní správy jakožto jedinému společníku), pokud ovládaný subjekt dosáhl nejméně 90 % svého obratu za předchozí účetní období (nebo za období, které uplynulo od jeho vzniku, je-li kratší než účetní období) činnostmi určenými k uspokojování potřeb veřejného zadavatele nebo k tomu, aby mohl veřejný zadavatel plnit své úkoly. Spor v původním řízení a předběžné otázky 9 VLRD je obchodní společnost, která vznikla v roce 2003 po restrukturalizaci společnosti Lietuvos geležinkeliai AB (dále jen litevská železniční společnost ) a předmětem její činnosti je zejména výroba a údržba lokomotiv a vagonů, jakož i pohonných jednotek závislých na vnějším zdroji proudu a pojízdných strojů. 10 VLRD je dceřinou společností litevské železniční společnosti, která je jejím jediným společníkem. Litevská železniční společnost byla v době rozhodné z hlediska skutkového stavu hlavním zákazníkem společnosti VLRD a její objednávky představovaly téměř 90 % obratu společnosti VLRD. 11 V roce 2013 zveřejnila VLRD zjednodušené oznámení o zakázce na nákup tyčí ze železných kovů, na něž reagovala, která byla posléze prohlášena za úspěšného uchazeče jen pro část své nabídky. 12 navrhla zrušení této zakázky a zveřejnění nového oznámení, které bude v souladu s litevským zákonem o zadávání veřejných zakázek, neboť VLRD byla podle ní veřejným zadavatelem ve smyslu litevského zákona o zadávání veřejných zakázek. 13 Na podporu svého návrhu v podstatě uvedla, že VLRD byla založena za účelem uspokojování potřeb litevské železniční společnosti, která je podnikem financovaným ze státních prostředků a pověřeným poskytováním veřejných služeb, a dále že podmínky, za nichž VLRD poskytuje služby a prodává zboží své mateřské společnosti, neodpovídají běžným podmínkám hospodářské soutěže. Podle postačuje výše uvedené k vyvození závěru, že účelem činnosti VLRD je uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá obchodní nebo průmyslovou povahu, takže je tato společnost veřejným zadavatelem, na nějž se vztahují pravidla zadávání veřejných zakázek. 14 Vilniaus apygardos teismas (Regionální soud ve Vilniusu, Litva) návrhům společnosti nevyhověl. Lietuvos apeliacinis teismas (Odvolací soud Litvy) toto rozhodnutí potvrdil. 15 Lietuvos apeliacinis teismas (Odvolací soud Litvy) potvrdil prvostupňové rozhodnutí mimo jiné na základě toho, že VLRD byla založena za účelem vykonávání obchodní činnosti a dosahování zisku, což dokládá skutečnost, že rizika, jež z této činnosti vyplývají, nese sama a stát její ztráty nepokrývá. Odvolací soud dospěl také k závěru, že činnost společnosti VLRD nelze považovat za činnost odpovídající potřebě obecného zájmu všech občanů, neboť bylo prokázáno, že se VLRD nachází v konkurenčním prostředí, a že pokud prodeje litevské železniční společnosti v době rozhodné z hlediska skutkového stavu představovaly téměř celý objem uzavřených obchodů, v roce 2016 by tyto prodeje, jak plyne z provedených odhadů, měly představovat již jen 15 % obchodů realizovaných společností VLRD. 16 Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) v řízení o kasační stížnosti zrušil rozhodnutí Lietuvos apeliacinis teismas (Odvolací soud Litvy). 4 ECLI:EU:C:2017:736

17 Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) vycházel přitom z teze, že řešení sporu, jenž mu byl předložen, závisí na způsobu, jakým je třeba vykládat výraz subjekt založený nebo zřízený za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, použitý v čl. 1 odst. 9 druhém pododstavci písm. a) směrnice 2004/18 a převzatý do článku 4 litevského zákona o zadávání veřejných zakázek. 18 V tomto ohledu poukázal Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) zejména na to, že funkční přístup k pojmu veřejnoprávní subjekt, který zvolil Soudní dvůr, znamená, že při posuzování otázky, zda určitá osoba je veřejným zadavatelem, je nutné vzít v úvahu různé aspekty, jako jsou existence či neexistence konkurenčního prostředí na trhu, na němž tato osoba působí, dále okolnosti, za nichž byl posuzovaný subjekt založen, nahraditelnost tohoto subjektu jiným, nebo také otázka, zda tento subjekt nese rizika vyplývající z jeho činnosti. 19 Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) v podstatě uvedl, že prvostupňový ani odvolací soud neposuzovaly specifika hospodářských činností zajišťovaných společností VLRD, zejména intenzitu hospodářské soutěže panující v hospodářském odvětví, v němž se tato společnost nachází. Tyto soudy podle jeho názoru přiznaly příliš velkou váhu právní formě společnosti VLRD, kterou je v daném případě obchodní společnost, aby dospěly k závěru, že VLRD veřejným zadavatelem není. 20 Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) poukázal i na to, že VLRD poskytovala své mateřské společnosti v průměru patnáct interních plnění ročně, přičemž mateřská společnost byla u tohoto typu plnění osvobozena od uplatňování pravidel veřejných zakázek. V této souvislosti zdůraznil, že kdyby si mateřská společnost zajišťovala činnosti zajišťované její dceřinou společností sama, pak by při nákupu vozidel, materiálu a dalších potřeb nezbytných k údržbě lokomotiv a vozového parku či k dalším pracím podléhala podle litevského zákona o zadávání veřejných zakázek shora zmíněným pravidlům. Uvedl, že za takové situace je nutné se zabývat otázkou, zda skutečnost, že mateřská společnost využívá k uskutečňování hospodářských operací, které jsou v obecném zájmu, služeb dceřiné společnosti, není způsobilá umožnit obcházení právních předpisů o veřejných zakázkách. 21 Věc byla vrácena Lietuvos apeliacinis teismas (Odvolací soud Litvy), který zrušil rozhodnutí Vilniaus apygardos teismas (Regionální soud ve Vilniusu) a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 22 V tomto kontextu se Vilniaus apygardos teismas (Regionální soud ve Vilniusu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: 1) Musí být čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18 vykládán v tom smyslu, že společnost, která byla založena veřejným zadavatelem působícím v oblasti železniční dopravy, jmenovitě v oblasti správy veřejné železniční infrastruktury a v oblasti osobní a nákladní dopravy; která samostatně vykonává obchodní činnost, stanovuje obchodní strategii, přijímá rozhodnutí o podmínkách činnosti společnosti (produktový trh, zákaznický segment atd.), je činná na otevřeném trhu v rámci celé Evropské unie i mimo unijní trh, kde poskytuje služby v oblasti výroby a údržby vozového parku, a účastní se zadávacích řízení souvisejících s touto činností, v nichž se uchází o zakázky od třetích osob (nikoli od mateřské společnosti); která svému zakladateli poskytuje služby v oblasti oprav vozového parku v rámci interních plnění a hodnota těchto služeb představuje 90 % celkové činnosti společnosti a jejíž služby poskytované jejímu zakladateli mají zabezpečovat jeho činnost v oblasti osobní a nákladní dopravy; nesmí být považována za veřejného zadavatele? ECLI:EU:C:2017:736 5

2) Rozhodne-li Soudní dvůr Evropské unie, že za výše uvedených okolností musí být taková společnost považována za veřejného zadavatele, musí být čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18/ES vykládán v tom smyslu, že společnost pozbývá svého postavení veřejného zadavatele, jestliže hodnota služeb v oblasti oprav vozového parku poskytovaných v rámci interních plnění veřejnému zadavateli, který je zakladatelem této společnosti, klesne a bude činit méně než 90 % nebo nebude představovat hlavní část celkového finančního obratu společnosti? K předběžným otázkám 23 Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, jimiž je třeba se zabývat společně, je, zda musí být čl. 1 odst. 9 druhý pododstavec směrnice 2004/18 vykládán v tom smyslu, že společnost, která je zcela ve vlastnictví veřejného zadavatele, jehož činnost spočívá v uspokojování potřeb obecného zájmu, a která poskytuje plnění tomuto veřejnému zadavateli i plnění na otevřeném trhu, může být považována za veřejnoprávní subjekt ve smyslu tohoto ustanovení, a jaký má v tomto ohledu případně dopad skutečnost, že hodnota interních plnění může v budoucnu činit méně než 90 % nebo nebude představovat hlavní část celkového obratu společnosti. 24 Úvodem je třeba poukázat na to, že předkládající soud v projednávané věci neupřesňuje hodnotu zakázky dotčené v původním řízení, takže nelze s jistotou určit, zda hodnota této zakázky převyšuje prahovou hodnotu stanovenou v čl. 7 písm. b) směrnice 2004/18, potažmo zda je ve věci dotčené v původním řízení splněna jedna ze základních podmínek použití této směrnice. 25 Vzhledem k duchu spolupráce, kterým se řídí vztahy mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem v rámci řízení o předběžné otázce, nemá nedostatek takového zjištění o existenci případného určitého přeshraničního významu vnitrostátním soudem za následek nepřípustnost žádosti, pokud je Soudní dvůr navzdory těmto nedostatkům na základě skutečností, které vyplývají ze spisu, toho názoru, že může předkládajícímu soudu poskytnout užitečnou odpověď. Tak je tomu zejména tehdy, když předkládací rozhodnutí obsahuje dostatek relevantních skutečností pro posouzení, zda podmínky pro použití aktu sekundárního práva mohou být splněny. Soudní dvůr však odpověď poskytne pouze s výhradou, že předkládající soud shledá, že tyto podmínky splněny jsou (obdobně viz rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Azienda sanitaria locale n. 5 Spezzino a další, C-113/13, EU:C:2014:2440, bod 48). 26 Předkládající soud musí proto ověřit, zda je v projednávaném případě splněna podmínka prahové hodnoty 200 000 eur, stanovená v čl. 7 písm. b) směrnice 2004/18. 27 Je nesporné, že činnost litevské železniční společnosti, která zahrnuje poskytování veřejných služeb osobní dopravy, se považuje za činnost k uspokojování potřeb obecného zájmu a že tuto společnost je nutno považovat za veřejnoprávní subjekt, potažmo veřejného zadavatele. 28 Účelem první otázky je proto vyjasnit, zda i VLRD musí být považována za veřejnoprávní subjekt. 29 Podle čl. 1 odst. 9 druhého pododstavce písm. a) až c) směrnice 2004/18 je veřejnoprávním subjektem jakýkoli subjekt, který je zaprvé založený nebo zřízený za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, zadruhé má právní subjektivitu a zatřetí je financován převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty nebo je těmito orgány řízen nebo je v jeho správním, řídícím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty. 6 ECLI:EU:C:2017:736

30 Jak Soudní dvůr již opakovaně rozhodl, podmínky stanovené v citovaném článku mají kumulativní povahu, takže při nesplnění jediné z těchto podmínek nelze určitý subjekt považovat za veřejnoprávní subjekt, potažmo za veřejného zadavatele ve smyslu směrnice 2004/18 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. května 2003, Korhonen a další, C-18/01, EU:C:2003:300, bod 32, jakož i ze dne 10. dubna 2008, Ing. Aigner, C-393/06, EU:C:2008:213, bod 36 a citovaná judikatura). 31 Pojem veřejný zadavatel, zahrnující pojem veřejnoprávní subjekt, musí být s ohledem na cíle směrnic z oblasti zadávání veřejných zakázek, jejichž účelem je vyloučit riziko, že při jakémkoli zadávání veřejné zakázky veřejnými zadavateli budou upřednostněni tuzemští uchazeči nebo zájemci, a zároveň možnost, že subjekt financovaný nebo kontrolovaný státem, územně správními celky nebo jinými veřejnoprávními subjekty se nechá vést jinými důvody než hospodářskými zájmy, vykládán funkčně a extenzivně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. května 2003, Komise v. Španělsko, C-214/00, EU:C:2003:276, bod 53 a citovaná judikatura). 32 Je nutné podotknout, že VLRD podle všeho splňuje podmínky uvedené v čl. 1 odst. 9 druhém pododstavci písm. b) a c) směrnice 2004/18. Je totiž nepochybné, že má právní subjektivitu. Předkládající soud také konstatoval, že VLRD je dceřinou společností ze 100 % vlastněnou litevskou železniční společností a je touto společností kontrolována. 33 Jedinou otázkou, kterou je třeba se zabývat, je tudíž otázka, zda VLRD představuje subjekt založený nebo zřízený za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, ve smyslu čl. 1 odst. 9 druhého pododstavce písm. a) směrnice 2004/18. 34 Ze znění čl. 1 odst. 9 druhého pododstavce písm. a) směrnice 2004/18 plyne, že v něm stanovený požadavek musí splňovat subjekt, u něhož se posuzuje jeho právní kvalifikace, a nikoli jiný subjekt, i když je tento mateřskou společností posuzovaného subjektu, který tomuto jinému subjektu dodává zboží nebo poskytuje služby. K tomu, aby určitý podnik byl sám považován za veřejného zadavatele, tudíž nestačí, aby byl založen nebo zřízen veřejným zadavatelem nebo aby jeho činnosti byly financovány z finančních prostředků plynoucích z činností vykonávaných veřejným zadavatelem (rozsudek ze dne 15. ledna 1998, Mannesmann Anlagenbau Austria a další, C-44/96, EU:C:1998:4, bod 39). 35 Dále je nutné vzít v úvahu, že použití výrazu za zvláštním účelem svědčí o úmyslu unijního normotvůrce vztáhnout kogentní pravidla veřejných zakázek jen na subjekty založené nebo zřízené za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, a jejichž činnost odpovídá takovým potřebám. 36 Je tudíž třeba nejprve určit, zda byla VLRD založena za zvláštním účelem uspokojování potřeb obecného zájmu a zda tato činnost vskutku odpovídá těmto potřebám, a poté případně zkoumat, zda takové potřeby mají či nemají průmyslovou nebo obchodní povahu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. května 2003, Korhonen a další, C-18/01, EU:C:2003:300, bod 40). 37 V projednávané věci plyne ze znění první otázky, že VLRD dodává zboží a poskytuje služby, které mají zabezpečovat [ ] činnost [její mateřské společnosti] v oblasti osobní a nákladní dopravy. 38 Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, VLRD byla založena po restrukturalizaci litevské železniční společnosti a že založení [VLRD] i její činnost byly a jsou nadále určeny k uspokojování potřeb jejího zakladatele, a sice potřeb obecného zájmu. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že ve věci v původním řízení je činnost společnosti VLRD, zejména výroba a údržba lokomotiv a vozů, jakož i dodávání těchto výrobků a poskytování těchto služeb litevské železniční společnosti, podle všeho nezbytná k tomu, aby litevská železniční společnost mohla vykonávat svou činnost určenou k uspokojování potřeb obecného zájmu. ECLI:EU:C:2017:736 7

39 Je tedy zjevné, že VLRD byla založena za zvláštním účelem uspokojování potřeb své mateřské společnosti, neboť potřeby, jejichž uspokojování bylo společnosti VLRD svěřeno, představují podmínku nezbytnou k tomu, aby tato mateřská společnost mohla vykonávat činnosti obecného zájmu, což ovšem musí ověřit předkládající soud. 40 Je třeba podotknout, že je lhostejné, zda dotčený subjekt vykonává vedle činností určených k uspokojování potřeb obecného zájmu i jiné činnosti za účelem dosahování zisku na otevřeném trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 1998, Mannesmann Anlagenbau Austria a další, C-44/96, EU:C:1998:4, bod 25, jakož i ze dne 10. dubna 2008, Ing. Aigner, C-393/06, EU:C:2008:213, bod 47 a citovaná judikatura). 41 Proto skutečnost, že VLRD vykonává nejen činnosti, jejichž účelem je uspokojování potřeb obecného zájmu v podobě interních plnění litevské státní železniční společnosti, aby tato mohla vykonávat přepravní činnost, nýbrž i jiné výdělečné činnosti za účelem dosahování zisku, je v tomto ohledu irelevantní. 42 Pro účely určení, zda určitý subjekt spadá pod pojem veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 1 odst. 9 druhého pododstavce písm. a) směrnice 2004/18, je rovněž nutné, aby tento subjekt uspokojoval potřeby obecného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu. 43 V této souvislosti je nutné poukázat na to, že tuto povahu je třeba posuzovat s ohledem na všechny relevantní právní a skutkové okolnosti, jako například okolnosti založení nebo zřízení dotčeného subjektu a podmínky, za kterých vykonává činnosti určené k uspokojování potřeb obecného zájmu, a to mimo jiné včetně neexistence hospodářské soutěže na trhu, skutečnosti, že jeho primárním cílem není dosahování zisku, skutečnosti, že nenese rizika plynoucí z jeho činnosti, a případného financování dané činnosti z veřejných prostředků. 44 Jak Soudní dvůr rozhodl již dříve, pokud v souvislosti s činnostmi určenými k uspokojování potřeb obecného zájmu dotčený subjekt, který působí za obvyklých tržních podmínek, usiluje o dosažení zisku a nese ztráty plynoucí z výkonu své činnosti, je nepravděpodobné, že potřeby, které se snaží uspokojit, nemají průmyslovou nebo obchodní povahu (rozsudek ze dne 16. října 2003, Komise v. Španělsko, C-283/00, EU:C:2003:544, body 81 a 82 a citovaná judikatura). 45 Existence rozvinuté hospodářské soutěže však ještě nestačí sama o sobě pro závěr, že se nejedná o potřebu obecného zájmu, která nemá průmyslovou nebo obchodní povahu. 46 Za těchto podmínek musí předkládající soud na základě všech právních a skutkových okolností projednávaného případu ověřit, zda činnost vykonávaná společností VLRD a určená k uspokojování potřeb obecného zájmu byla v okamžiku zadání zakázky dotčené ve věci v původním řízení vyvíjena v konkurenčním prostředí, a zejména zda se VLRD mohla s ohledem na okolnosti projednávané věci nechat vést jinými důvody než hospodářskými zájmy. 47 Okolnost, na kterou poukázal předkládající soud v předkládacím rozhodnutí, a sice že podíl interních plnění litevské železniční společnosti na celkovém obratu společnosti VLRD může v budoucnu klesat, je ovšem v tomto ohledu irelevantní, neboť daný soud musí zkoumat situaci VLRD k okamžiku zadání dotčené zakázky. 48 Na položené otázky je proto třeba odpovědět, že čl. 1 odst. 9 druhý pododstavec směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že společnost, která je zcela ve vlastnictví veřejného zadavatele, jehož činnost spočívá v uspokojování potřeb obecného zájmu, a poskytuje plnění tomuto veřejnému zadavateli i plnění na otevřeném trhu, musí být považována za veřejnoprávní subjekt ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je činnost této společnosti nezbytná k tomu, aby daný veřejný zadavatel mohl vykonávat svou činnost, a pokud se uvedená společnost za účelem uspokojování potřeb 8 ECLI:EU:C:2017:736

obecného zájmu nechává vést jinými důvody než hospodářskými zájmy, což musí ověřit předkládající soud. V tomto ohledu je irelevantní, že hodnota interních plnění může v budoucnu činit méně než 90 % nebo nebude představovat hlavní část celkového obratu společnosti. K nákladům řízení 49 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: Článek 1 odst. 9 druhý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, ve znění nařízení Komise (EU) č. 1251/2011 ze dne 30. listopadu 2011, musí být vykládán v tom smyslu, že společnost, která je zcela ve vlastnictví veřejného zadavatele, jehož činnost spočívá v uspokojování potřeb obecného zájmu, a poskytuje plnění pro tohoto veřejného zadavatele i plnění na otevřeném trhu, musí být považována za veřejnoprávní subjekt ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je činnost této společnosti nezbytná k tomu, aby daný veřejný zadavatel mohl vykonávat svou činnost, a pokud se uvedená společnost za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu nechává vést jinými důvody než hospodářskými zájmy, což musí ověřit předkládající soud. V tomto ohledu je irelevantní, že hodnota interních plnění může v budoucnu činit méně než 90 % nebo nebude představovat hlavní část celkového obratu společnosti. Podpisy. ECLI:EU:C:2017:736 9